174/XXIII.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, Jakuba Polacha, Roberta Kleina a soudr.
ministru sociální péče
o exekučním vymáhání přeplatků, vyplacených jako důchod ve smyslu zákona ze dne 20. II. 1920 č. 142 ve znění novely ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., válečnému invalidovi Františku Buriánkovi ze Všetat.
Proti jmenovanému válečnému invalidovi zavedl Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze exekuci a vymáhal částku Kč 1,470.- jako přebraný důchod i přes to, že předem bylo zřejmým, že invalida přeplatek zaplatiti pro svoji chudobu nemůže, je téměř nemajetný a příjem jeho je naprosto nepatrný a k výživě rodiny nestačí. Zavedené exekuční řízení vyznělo také na prázdno vzhledem k uvedeným okolnostem. To vše bylo ovšem Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence známo, poněvadž před tím provedeno bylo úřední šetření jeho majetkových poměrů. František Buriánek vzhledem k výsledku exekučního řízení, které bylo negativní, byl vybídnut, aby dne 22. ledna 1930 složil u okresního soudu v Brandýse nad Labem manifestační přísahu o svojí nemajetnosti. Z celého případu je patrným, že naprosto zbytečně byl invalida exekuován a volán k složení manifestační přísahy o svojí nemajetnosti. Byl zbytečně strašen a připravován o čas a výdělek. Z úředního šetření muselo býti patrno, že výsledek řízení bude negativní. Proto tím překvapující bylo vymáhání přeplatku na jmenovaném a toto prováděno i přes zmíněné úřední řízení, ale i také přes to, že řízení vyžádá si nákladů patrně větších, než částku, o niž se jako o přeplatek jedná. Invalida František Buriánek ze Všetat nezavinil přeplatek. Zemskému úřadu bylo známo, jakou existenci má a poněvadž v jeho poměrech nenastala žádná změna, jak ustanovuje § 31 zákona č. 39 z r. 1922, neměl povinnosti této změny hlásit. Přeplatek vznikl patrně tím, že berní správa libovolně stanovila nebo zvýšila skutečný jeho příjem.
Podepsaní se proto táží:
1.) jsou tyto poměry při vymáhání přeplatků na válečných poškozencích panu ministru sociální péče známy?
2.) je pan ministr ochoten zaříditi, aby na tak chudých válečných poškozencích nebyly přeplatky vymáhány?
3.) je pan ministr sociální péče ochoten zaříditi, aby podobné případy se neopakovaly a nebylo proti válečným poškozencům zaváděno exekuční řízení, případně nebyli nucení chodit k soudům skládat manifestační přísahu o svých majetkových poměrech?
4.) je pan ministr ochoten zaříditi, aby nebyly vymáhány přeplatky tím způsobem jak naznačeno a nezatěžovaly se státní úřady zbytečnou agendou?
V Praze dne 4. února 1930.
Neumeister, Polach, Klein,
Koudelka, inž. Nečas, Chalupník, V. Beneš, Kučera, dr Macek, dr Winter, Stivín, Hummelhans, Vácha, Pik, Brodecký, Hampl, Husnaj, Biňovec, Chalupa, Prokeš, Tomášek, Remeš, Tayerle.
174/XXIV (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Holotu a druhov ministrovi financií
o usnadnení pokračovania pri povoľovaní ciest penzistom do cudziny.
Cestovanie penzistov do cudziny je upravené nariadením ministerstva financií čís. j. 66792/24.-VII. 18 dľa ktorého môžu títo na dobu od 14 dní nie dlhšiu do cudziny bez predbežného povolenia odcestovať, to sa však nesmie diať systematicky a často. Toto ustanovenie nie je jasné a určité, lebo nikto nevie, koľko raz a po akú dobu môže sa penzista v cudzina zdržovať bez nebezpečenstva ztraty penzijných požitkov.
V dôsledku toho tážem sa pána ministra:
1. Či je ochotný hore udané nariadenie, upravujúce cesty penzistov do cudziny, - vzhľadom k tomu, že následkom utvorenia štátu boly rodiny roztržené, - pozmeniť v tom smysle, aby penzista, jehož rodičia, deti, príbuzní bydlia v cudzine, mohol každoročne na dobu dvoch-troch mesiacov či už v jednom kuse a či niekoľkokrát do cudziny odcestovať bez predbežného povolenia a bez úbytku svojich požitkov?
2. Či vie pán minister financí o tom prechmate generálneho finančného riaditeľstva v Bratislave, že ono od penzistu vyžaduje po každej jeho ceste pas cestovný, a týmto svojim počínaním zapríčiňuje penzistom nielen zbytočné útraty, ale ešte tým, že zadržuje cestovné pasy niekedy po celé mesiace, činí nemožným použitie cestovného pasu v prípadoch neočakávaných okolností (smrti)?
3. Či je ochotný pán minister financií uložiť generálnemu finančnému riaditeľstvu v Bratislave, aby s hore citovaným nariadením dotiaľ, kým vec nebude znova upravená, čo najliberálnejšie zachádzalo?
4. Či je ochotný pán minister financií vyžadovanie cestovných pasov generálnemu finančnému riaditeľstvu v Bratislave zakázať, a nakoľko pokladal by to cieľom kontroly za potrebné, urobiť opatrenie; aby cestovné pasy raz či dva razy do roka boly finančnými riaditeľstvami, po prípade iným, od pána ministra vyznačeným miestnym úradom revidované?
V Prahe, dňa 4. februára 1930.
Dr Holota,
dr Schollich, inž. Kallina, inž. Jung, Knirsch, Schubert, Köhler, Kasper, Simm, dr Hanreich, Geyer, Dobránsky, Hokky, Horpynka, Fedor, Matzner, dr Keibl, dr Jabloniczky, dr Szüllö, dr Törköly, Nitsch, Szentiványi.
174/XXV (překlad).
Interpellácia
poslanca dr Holotu a druhov ministrom verejných prác
a vnútra
o regulovaní ciest v obcí Ebed.
Grégor Góra a druhovia, bytom v Ebede (okres Parkány), už v r. 1924 obrátili sa na obecné predstavenstvo so žiadosťou, aby obec dala zhotoviť v ich ulici kanál, - priekop na odvádzanie vody, lebo domy v dobe pršok sú vo vode a vydané sú nebezpečenstvu zrútenia. Obec dala od merníka ulicu zmerať, aby kanalizácia mohla byť prevedená. Regulácia cesty však odpadla. Keďže dom Gregora Góru je vydaný nebezpečenstvu najväčšiemu, on urgoval reguláciu cesty najväčšmi. Nastaly však neočakávané a zvláštne prekážky.
V ulici bydlí Pavel Körössi, a jeho žena vzala si do hlavy, že pred domom sriadi si kvetovú zahrádku. Keďže jej vlastný grunt je úplne zastavaný, zabrala z ulice, tedy z pozemku obce, kus pozemku, tento oplotila a zahrádku zhotovila.
Keď potom merník cestu zmeral, vyšiel na javo neoprávnený zábor. Manželka Pavla Körössiho vyhľadala notára, okresného náčelníka, a zdá sa, že sa jej zdarilo získať si týchto pre svoju vec, lebo cesta ani po čas 6 rokov nebola zregulovaná. Keďže ulica pred domom menovanej ženy je úzka a priekop musel by byť položený asi do stredu cesty, obecný zastupiteľský sbor bol zato, aby neprávom zabraný pozemok bol odobraný. Zastupiteľský sbor sa však marne usnášal, úrady neurobily v tejto veci nič. Poneváč prvý merník nepreviedol zmeranie podľa vôle notára, pozval notár druhého, ba i tretieho merníka, všetci však jednako merali a zistili zároveň i to, že zahrádka manželky Pavla Körössiho je na obecnom pozemku. Potom však notár sám robil merníka a oproti trom úradným merníckým dobrozdaním vyniesol to zvláštne usneseníe, že dotyčná zahrádka Pavla Körössiho je na jeho vlastnej pôde, čo vraj dokazuje aj mernický kolík, zatlačený u plota. V tomto rozhodnutí bola len jediná chyba, a to tá, že sa v ňom neuviedlo, že ten kolík umiestil pán notár sám.
Medzitým Pavel Körössi na základe zmerania notára obohnal zahrádku betonovým plotom, aby i tým svoje vlastnícke právo demonštroval. Príklad Pavla Kärössiho sledovali aj iní, a dnes už niekoľkí zabrali z obecného pozemku pôdu pre zahrádku. Pri táni snehu a v dobe pŕšok však voda hľadá si i naďalej cestu tade, kde ju najde. Múry domu Gregora Góru už praskujú a obec ešte vždy nerobí poriadok v tejto jednoduchej otázke regulácie cesty a otázka tá vyvinula sa v obecnom zastupiteľskom sbore v opravdového morského hada.
Dľa všeobecného vedomie má obec možnosť vyvlastniť í súkromý majetok, keď si toho vyžaduje verejný záujem, na pr. úprava cesty. V danom prípade stal sa však opak toho: k záboru došlo zrejmo a podľa merníckeho zistenia z cesty, tvoriacej obecné vlastníctvo, k ťažkému úkoru verejného záujmu, a nenašiel sa dosiaľ úrad, ktorý by tento verejný záujem vo smysle usnesení obecného zastupiteľského sboru obhájil, poťažne týmto usneseníam platnosť zjednal.
Na základe rečeného tážeme sa pánov ministrov:
1. Či viete o prednesenom prípade?
2. Či ste ochotní bez meškania zakročiť, aby úprava cesty v obci Ebed bola teraz už v dobe čo najkratšej vykonaná?
3. Či ste ochotní nariadit proti obecnému notárovi v Ebede disciplinárné vyšetrovanie preto, lebo prekročiac obor svojej pôsobnosti jednal proti usneseníam obecného zastupiteľského sboru a proti úradnému merníekemu zisteniu?
V Prahe, dňa 4. února 1930.
Dr Holota,
Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, Horpynka, dr Hassold, dr Schollich, inž, Kallina, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, Stenzl, Eckert, Prause, inž. Jung, Knirsch, Dobránsky, dr Szüllö, dr Jabloníczky, Hokky, Fedor.
174/XXVI (překlad).
Interpelace poslance Kremsera a soudruhů ministrovi vnitra
o zabavení časopisu ťSozialistische JugendŤ.
V lednovém čísle časopisu ťSozialistische JugendŤ, vycházejícího v Teplicích-Šanově, byla v článku ťDopis vojínaŤ zabavena tato mísu: ťNadávky se na člověka jen sypou. (Bylo by lze sestaviti slovník nadávek).Ť
ťA býti hrdí, že jsme byli povoláni sloužiti vlasti.Ť
ťNemohu se již vůbec dočkati dne, kdy se budu moci zbaviti své svěrací kazajky.Ť
Tážeme se pana ministra, schvaluje-li tuto zabavovací praxi?
V Praze, dne 30, ledna 1930.
Kremser, ínž, Nečas, Taub, Katz, V, Beneš, Kaufmann, de Wítte, Kirpal, Grünzner, Jaksch, Díetl, Hampl, Bíňovec, Häusler, Macoun, Leibl, Roscher, Blatny, Schäfer, Müller, Heeger, Schweichhart, Hackenberg, Pohl.
174/XXVII (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi školství a národní osvěty o vánočních remuneracích na středních školách.
Proti úředníkům jiné státní správy byli profesoři středních škol v praxi stále pomíjeni při rozdělování vánočních remunerací. Několik neděl před vánocemi 1929 prohlásil sice tehdejší ministr financí dr Vlasák deputaci českých středoškolských učitelů, která se k němu dostavila, že se vánoční remunerace budou příště rozdělovati podle všeobecných zásad, přihlížejících ke každému, takže profesoři na středních školách doufali, že i na ně bude vzat zřetel. Konečně však byly remunerace rozděleny i tentokráte tak, že jejích naděje byla zklamána. Z asi 5000 německých a českých středoškolských učitelů, profesorů a ředitelů dostali remuneraci jen ťvynikajícíŤ.
Podle mínění interpelantů jest tento způsob rozdílení remunerací nemožný, poněvadž přívlastek ťvynikajícíŤ jest příliš pružný a ani kvalifikace nemůže býti měřítkem pro jeho vysvětlení, jestliže ministerstvo školství a národní osvěty přece podle svého výnosu ze dne 5. prosince 1929, č. 158.650/II/29 pověřilo zemské školní rady, aby v tomto smyslu vybraly vhodné osoby pro příděl remunerací, musily výsledky jen roztrpčiti. Podle došlých zpráv bylo z 55 německých středních škol vyplaceno 41 těchto ústavů třikráte po 1500 Kč, dvakráte po 1200 Kč, 35-kráte po 800 Kč a dvakráte po 750 Kč. Na 14 německých ústavech nebyla ani profesorům ani ředitelům vůbec žádná remunerace vyplacena. Z 978 učitelů na 55 německých středních školách dostalo tedy jen 64 osob, t. j. 7%, vánoční dárek. Systém, podle kterého zemské školní rady předkládaly své návrhy, jest nezbadatelný. Zemské školní rady neuznaly ani ve smyslu ministerského výnosu výborné kvalifikace za rozhodující pro přiřčení remunerace. K sociálnímu momentu se při jejich rozdělení nepřihlíželo, ani ne v mezích výborně kvalifikovaných profesorů a ředitelů. Tak v četných případech dostal svobodný něco, ženatý s dětmi nic, dostal zámožný, ale nedostal nemajetný, dostal služebně mladší, ale ne služebně starší.
Jest nutno, aby pro příště byl zaveden způsob rozdílení, aby, bude-li se ho užívati, byly tyto nešvary napraveny. Nejvyšší zásadou musí býti, aby se dbalo nouzové situace všech a aby vánoční remunerace byla zavedena jako mimořádné hmotné opatření ve prospěch všech.
Interpelanti táží se tedy pana ministra, je-li ochoten tentokráte výnosem provésti opravu vánočních remunerací za rok 1929 a vydati ustanovení, jež by pro příště vyloučila každou nespravedlivou praxí při rozdělování?
V Praze dne 30. ledna 1930.
Simm, Geyer, Kasper, Köhler, Knirsch, inž. Jung, Schubert, Hokky, Krebs, inž. Kallina, Matzner, dr Keibl, dr Hassold, dr Hanreich, Horpynka, Dobránsky, dr Schollich, dr Jabloniczky, Fedor, dr Holota, Nitsch, dr Törköly, dr Szüllö, Szentiványi.
174/XXVIII (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra
o požadavcích, aby okresním hejtmanům a úředním zřízencům okresních úřadů byly opatřeny služební byty.
Jak známo, žádají politické úřady od obcí svého sídla, aby opatřily služební byty okresnímu hejtmanovi a úředním zřízencům. Poněvadž většina okresních měst odmítla tyto požadavky jako zákonitě neodůvodněné, pokouší se nyní výnos ministerstva vnitra ze dne 7. prosince 1929, č. 3398/14 ze zákona vyvoditi domnělý závazek obcí k opatření služebních bytů. Tyto důvody jsou však takové, že beze všeho lze zjistiti jejích vady.
Podle §u 1, odst. 4, zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., jsou obce jen povinny opatřiti na vlastní útraty úřední místnosti pro okresní úřady, ale nikoliv úřední nebo služební byty. Ministerstvo vnitra ovšem se domnívá, že z §u 7 tohoto zákona může vyvozovati, že se byty dosud poskytované okresním hejtmanům a úředním zřízencům nyní proměnily v byty služební. Konečná věta 1, odstavce §u 7 praví jen, že se vedlejší služební příjmy (služební byt, paušál a pod.) zemských a okresních úřadů upraví zvláštními předpisy. Z toho však přece nevyplývá, že by obce, kde tyto úřady sídlí, byly povinny opatřiti tyto služební byty nebo i zvláštními předpisy (kromě zákonem) byly by mohly býti k tomu donuceny. Dosud ani žádnému politickému úřadu nenapadlo žádati placení paušálu od obce svého sídla. Právě tímtéž právem nebo neprávem mohlo by se to však od obce žádati, jako se žádá, aby opatřila služební byty pro okresního hejtmana a úředního zřízence.
Opatření úředních bytů pro okresního hejtmana a úředního zřízence nepatří k závazkům, které obcím ukládá zákon, a ani k úkolům, jež jim zákon svěřuje. Obec tedy nemůže a nesmí vydávati peněz na tento účel.
Interpelanti táží se tedy pana ministra, přiznává-li se konečně k tomuto hledisku a bude-li tedy ochoten svůj výnos ze dne 7. prosince 1929, č. 3398/14 zrušiti?
V Praze dne 30. ledna 1930.
Simm,
Szentiványi, Horpynka, Köhler, Nitsch, Schubert, inž. Jung, Kasper, dr Holota, dr Szüllö, Knirsch, Geyer, dr Schollich, dr Törköly, Fedor, Krebs, dr Jabloniczky, inž. Kallina, dr Keibl, dr Hanreich, Matzner, dr Hassold, Dobránsky, Hokky.
174/XXIX (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů vládě
o krisi ve východočeském lnářském průmyslu.
Veškerý textilní průmysl tohoto státu prožívá již několik let osudnou hospodářskou krisi, která právě nyní nabývá opět horší formy a která zvláště při nízkých mzdách, jež se v tomto průmyslu platí, jest příčinou nezměrného zbídačení veškerého textilního dělnictva.
Zvlášť ostře projevuje se tato krise ve lnářském průmyslu, jehož vysloveným sídlem jsou východní Čechy. Každoročně dochází v tomto průmyslu s přímo hroznou pravidelností k zastavení většiny podniků na několik měsíců, zatím co jiné pracují se silným omezením nebo jen částečně. Sotva 30% přaden pracuje, při čemž lze sotva doufati, že zase někdy bude pracovati více než 50%.
Nízké mzdy odjakživa placené právě ve východočeském lnářském průmyslu nedovolují dělnictvu, aby si činilo úspory pro ještě horší doby.
K tomu se druží dnešní nedostatečný zákon o podpoře nezaměstnaných, jímž se jen části dělnictva poskytuje nárok na podporu v nezaměstnanosti a to jen - poněvadž lze jí dostávati jen 13 neděl - v míře naprosto nedostatečné. Z toho vyplývá velice krutá skutečnost, že dokonce i část dělnictva, mající na podporu nárok, t. j. organisovaná, většinou vždy ještě dříve než nastane drsná zima, jest se svými zvýšenými požadavky vyloučena z podpory a pak jest úplně bez peněz. Bída a nouze jsou tedy každoročně stálými hosty v domácnostech východočeských textilních dělníků.
K této hmotné nouzí druží se však ještě i starost o další budoucnost, neboť u části zastavených podniků nejde jen o dočasné zastavení, nýbrž o trvalé, a pak není ani nejmenší naděje, že by se provoz mohl opět zahájiti. Tak byly v posledních letech ve vrchlabském území trvale zastaveny přádelny: W. Jerie ve Vrchlabí, Ferd, Boehm v Dolním Lánově, lnářský průmysl v Prosečném a Debrném, které před zastavením zaměstnávaly úhrnem přes 900 dělníků a dělnic. V trutnovském území byly úplně zastaveny přádelny lnu Aloise Haase v Poříčí (se 200 dělníky), Ignáce Ettricha v Brusnici (se 120 dělníky).
Zaměstnati lidi, kteří se takto ocitli bez zaměstnání, v jiných podnicích není možné, poněvadž nejen všechny ostatní přádelny lnu, nýbrž i tkalcovny a bělidla lněných látek pracují se silně omezeným provozem a jiného průmyslu, zvláště v trutnovské oblasti, skoro není. Takto každoročně vytvořený velký počet nezaměstnaných a nikoliv na posledním místě i dlouhé trvání nezaměstnanosti, vyžadují naléhavě, aby bylo zavedeno povinné pojištění v nezaměstnanosti.
Pro přechodnou dobu jest naléhavě nutno ihned novelovati a rozšířiti nynější zákon o podpoře v nezaměstnanosti a vydati zákon o zvláštní podpoře v krisích, aby bylo lze čeliti aspoň největší bídě.
Mimo to jest nyní nutno zříditi zvláštní komise, které by dohlížely na zavírání závodů, aby se zamezilo jednostranné, svévolné a náhlé zastavování provozu.
Nezbytně nutno však jest ihned se postarati o produktivní péčí o nezaměstnané, ať již ve formě nouzových prací na přechodnou dobu nebo poskytnutím prostředků a možností, aby zastavené podniky zahájily opět práci, nebo aby se podporovalo zakládání a usazování nového průmyslu, aby se tak lidem chtícím pracovati poskytla práce a chléb a především zajistila trvalá existence. Vždyť jde o to, aby se čelilo nynější bídě a zahnala starost dělníků o jejich další budoucnost.
Jako o velice naléhavé nouzové práce šlo by v četné úpravy a dláždění silnic, neboť právě ve východočeské oblasti v oboru veřejných prací musí se velmi mnoho doháněti. Rovněž naléhavé nutné jest zlepšiti dopravní poměry, což by zase přispělo k povznesení celého hospodářského života. V souvislosti s tím dlužno se zmíniti o novostavbě trutnovského nádraží, kterou sama železniční správa již velice dlouho slibuje a jež jest neobyčejně nutná. Oživení zastavených podniků bylo by možno podporovati přiměřeným zřetelem ke lnářskému a plátenickému průmyslu v obchodní politice. Dalším vybudováním nedostatečného dopravnictví a rozličnými jinými opatřeními ve formě úlev a výhod dosáhlo by se nejen nového zahájení činnosti, nýbrž i zřízení jiných průmyslů ve východočeském průmyslovém území, hospodářsky zničeném a často úhorem ležícím.
Podepsaní interpelanti ukazujíce na to, co výše uvedli, táží se tedy vlády:
1.) je-li ochotna naříditi ministerstvu sociální péče, aby co nejdříve vypracovalo návrh zákona o pojištění pro případ nezaměstnanosti a aby co nejrychleji s okamžitou platností provedlo novelování, pro přechodný čas určené, a další vybudování dnešní podpory v nezaměstnanosti?
2.) jest ochotna zavésti zvláštní podporu pro případ krise?
3.) jest ochotna vydati zvláštní ochranná opatření, jimiž by se zabránilo dalšímu zastavování podniků, zříditi ochranné komise a ustanoviti ochranné lhůty, aby se tím účinně zabránilo všemu libovolnému a jednostrannému zastavování podniků?
4. je-li ochotna poskytnouti peníze a možnosti k novému oživení zastavených podniků, k usazení nových podniků nebo průmyslů a k provedení nouzových prací?
V Praze dne 28. ledna 1930.
Kasper,
Krebs, Horpynka, Matzner, dr Schollich, dr Hassold, Hokky, Dobránsky, dr Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Fedor, dr Szüllö, Simm, inž. Jung, dr Hanreich, dr Keibl, Geyer, inž. Kallina, Schubert.
174/XXX (překlad).
Interpelace
poslance H. Krumpeho a druhů ministrovi sociální péče,
jak teplický úřad pro péčí o válečné poškozence nakládá s válečnými poškozenci.
Váleční poškozenci trpce si stěžují, jak s nimi jedná přednosta teplického úřadu pro péčí o válečné poškozence. Jedná tam s nimi velmi hrubě a nezdvořile, křičí a osopuje se na ně. Tento úřad považuje za účel veškerého úřadování, aby postupně stlačil procentní sazbu neschopnosti k práci u jednotlivých válečných poškozenců. Proto nařizuje četné trýznivé prohlídky, které skorem vždy se končí tím, že se sníží stupeň invalidity. V 90% musejí postižení žádati cestou rekursní, aby byl zjištěn jejich dřívější stupeň invalidity. Dokonce váleční poškozenci, kteří majíce jiné příjmy, nedostávají invalidního důchodu, jsou častěji povoláváni k takovým přehlídkám; čímž velice ztrácejí na práci a výdělku.
Orthopedické pomůcky vydávají se invalidům jen neochotně a v omezené míře. Tak žádal dne 28. ledna t. r. válečný invalida, jenž ztrativ obě nohy jest ze 100% neschopný výdělku, o gumové nohy pro svoje prothesy, a na to se mu odpovědělo: ťTo se nedává. Nevyssávejte stát, neboť já to také musím zaplatiti.Ť
Poněvadž se každoročně činí úspory ve státním hospodářství v kapitole péče o invalidy, jest takové jednání dvojnásob nedůstojné.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1.) Víte, pane ministře, o těchto poměrech v teplickém okresním úřadě pro péči o válečné poškozence?
2.) Co zamýšlíte učiniti, aby teplický úřad pro péči o válečné poškozence jednal s válečnými poškozenci důstojněji, jak to odpovídá duchu této péče?
V Praze dne 30. ledna 1930.
Krumpe,
Zajíček, Bobek, Oehlinger, Kunz, Greif, Fritscher, Slušný, dr Keibl, dr Jabloniczky, Nitsch, dr Gažík, Grebáč-Orlov, Macháček, Onderčo, dr Polyák, dr Tiso, dr Mayr-Harting, dr Luschka, Scharnagl, dr Petersilka.
174/XXXI (překlad).
Interpelace
poslance dr G. Hanreicha a druhů ministrovi vnitra
o protizákonném nařízení moravského zemského presidenta.
Svaz lékárníků v severních a západních Čechách se usnesl, že nebude přijímati již receptů vydaných na účet léčebného fondu bez hotového zaplácení. Tito lékárnicí byli k tomuto postupu donuceni tím, že se při dodatečném účtování léků vydaných pro léčebný fond vyskytovaly velmi nemilé nesnáze.
Ačkoliv jednání lékárníků i podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu jest úplně správné, přece moravský zemský president považoval za vhodno v nařízení, jež bylo rozšiřováno dokonce i rozhlasem, upozorniti, že lékárníci na Moravě a ve Slezsku jsou povinni vydávati léky na účet léčebného fondu a to na úvěr. Jak se zdá, chtěl tím moravský zemský president zabrániti, aby se hnutí nerozšířilo z Čech na Moravu a do Slezska.
Se zřetelem na rozhodnutí nejvyššího správního soudu táží se podepsaní:
1.) Ví pan ministr vnitra o nařízení moravského zemského presidenta?
2.) Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby toto nařízení, příčící se ustanovením zákona, bylo odvoláno?
V Praze dne 31. ledna 1930.
Dr Hanreich,
Kasper, inž. Jung, dr Szüllö, dr Jabloniczky, inž. Kallina, Dobránsky, Horpynka, Hokky, Fedor, dr Schollich, dr Keibl, Krebs, Geyer, dr Hassold, Köhler, Schubert, Simm, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Knirsch.
174/XXXII (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů ministrovi železnic
o chování železničního pokladníka v Boru u České Lípy k cestujícím.
Dne 21. prosince 1929 chtěla paní Irena Kulková, bytem v Boru u České Lípy, se svou dcerou jetí do Děčína a žádala u železniční pokladny o celý a poloviční lístek druhé třídy do Děčína, Pokladník na ni vykřikl; ťTy Vám nedám,Ť Na otázku, proč, křičel: ťTo jste měla přijíti dříve.Ť Tato paní byla na nádraží včas a byla jednou z prvních osob, které byly u pokladny odbaveny, za ní bylo ještě velmi mnoho lidí, kteří chtěli dostati lístky. Pokladník vydal jen půldruhého lístku třetí třídy, začež tato paní zaplatila 14 Kč 10 h. Cestující chtěla si ještě před odjezdem vlaku stěžovati u přednosty stanice nebo u úředníka konajícího službu, ale nenašla nikoho v kancelářích. Proto si stěžovala teprve po svém návratu do Boru v dopravní kanceláři. Tam byl i pokladník, proti němuž stížnost směřovala, a když se dověděl, že si paní chce stěžovati, křičel na ni: ťI když s celým svým německým průvodem půjdete do Hradce Králové, jako Němka nenaleznete tam žádného práva.Ť Paní si stěžovala ústně a druhého dne žádala od přednosty, aby s ní sepsal zápis, což však odmítl. Při tom došlo již mnoho stížností na tohoto pokladníka.
S panem Maxem Sasumem, ředitelem firmy Karel Schappel v Boru u České Lípy, zacházel tento pokladník rovněž ve dvou případech tak hrubě, že si musil na příslušném místě na toto chování stěžovati. I jistý teplický kupec stěžoval si na pokladníkovo chování ústně a písemně u přednosty.
Poněvadž přes všechny stížnosti trvají v Boru u České Lípy tytéž nesnesitelné poměry, dlužno míti za to, že představení pokladníka v jeho nezdvořilém chování k německým cestujícím ještě podporují.
Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic:
1.) je-li ochoten dáti podrobně vyšetřiti četné stížností proti železničnímu pokladníku v Boru u České Lípy a k vyšetřování povolati svědky?
2.) je-li ochoten po vyšetřování pokladníka s jeho služebního místa v Borů u České Lípy odstraniti?
3.) je-li ochoten naříditi všem železničním úředníkům, kteří se musí služebně stýkati s obecenstvem, aby se ke všem stranám bez ohledu na jejich národnost chovali zdvořile a úslužně?
V Praze, dne 31. ledna 1930.
Horpynka, dr Törköly, Szentiványi, Nitsch, Hokky, Geyer, dr Holota, dr Szüllö, dr Schollich, Krebs, Kasper, Köhler, Fedor, dr Jabloniczky, dr Keibl, dr Hanreich, Knirsch, Simm, inž. Kallina, Dobránsky, Matzner, dr Hassold, inž. Jung.
174/XXXIII (překlad).
Interpelace
poslance dr E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zřízení menšinové měšťanské školy v Požáze.
U okresní silnice z Fulneku do Opavy stýkají se 4 katastrální obce, Skřipov, Lukavec, Stará Ves a Bravinné. Část katastrální obce Skřipova jmenuje se Požaha a má 3 domy. Část obce Lukavce se jmenuje osada Lukavec a má 2 domy. Část obce Stará Ves má 17 domů. Část obce Bravinné se jmenuje Horní Nový Dvůr a má 10 domů. Pro děti z těchto osad byla v roce 1909 v osadě Staré Vsi zřízena německá obecná škola a dnes ještě do ní dochází 19 dětí. Osady obcí Staré Vsí, Bravinné, Skřipova a Lukavce jsou až na 2 rodiny obydleny Němci.
V roce 1925 byla v soukromém domě zřízena státní česká menšinová škola, ačkoliv jsou zde jen 2 české rodiny, což dokazuje i docházka do této školy. Docházejí do ní nyní 4 děti, vesměs ze smíšených manželství osady Bravinné, které by měly blíže do nejbližší české obecné školy v Lukavci, než do této menšinové školy. Tato škola byla nazvána Požaha, ačkoliv stojí na území obce Staré Vsi.
Dne 4. prosince 1929 byla v osadě starovesské znovu pod jménem Požaha zřízena česká státní menšinová měšťanská škola a otevřena její 1. třída. Místo pro tuto třídu bylo získáno tím, že český menšinový učitel obecné školy byl ubytován za vysoké nájemné u soukromníka. Děti do této měšťanské školy jsou zajištěny z těchto českých osad:
Výškovice........12 km vzdálené od školy
Hrabství.......... 7 km ť
Skřipov............. 4,5 km ť
Jakubšovice........ 6 km ť
Leskovec.......... 2.5 km ť
Již v dobrém ročním období jest velice těžko z těchto velice vzdálených osad docházeti do této měšťanské školy, ve špatném ročním období je to naprosto nemožné. Lze tedy uvažovati jen o dopravě autobusy a vozy. Dále leží Požaha úplně na kraji obvodu příslušných obcí, takže docházka vždy bude trpěti vzdáleností žáků od školy. Kdyby se bylo skutečně pomýšlelo na možnost poskytovati školní vzdělání, byla by bývala pro měšťanskou školu správným místem obec Skřipov, jelikož leží uprostřed. Poněvadž dále úplná měšťanská škola nebude mocí býti umístěna v soukromém domě, bude nutno vystavěti vlastní školní budovu a jelikož ani pro učitele nebude bytů v malých domcích osad, bude zapotřebí vystavěti i byty.
Kdyby přes veliké výdaje měla menšinová měšťanská škola zůstati v německé osadě starovesské, bylo by v německé obcí s 941 obyvateli, ve které při posledních volbách bylo odevzdáno jen 23 českých hlasů, ať to zní sebe neuvěřitelněji, 5 škol, a to 2 německé a 3 české.
Tento stav nedá se uvésti v soulad s dnešními hospodářskými poměry a s úspornými opatřeními, jež se stále káží, jest to úplně zbytečné plýtvání penězi, kterým se podle stavu věcí má touto neobvyklou cestou podporovati počešťování této oblasti a těchto obcí.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten:
1.) Dáti tyto poměry podrobně a nestranně vyšetřiti a naříditi, aby česká menšinová škola byla z Požahy zase přeložena?
2.) Pro příště učiniti přítrž zakládání takových zbytečných menšinových škol v německém jazykovém území a příslušným místům vydutí přiměřené pokyny?
V Praze dne 31. ledna 1930.
Dr Schollich,
Szentiványi, Nitsch, dr Holota, inž. Kallina, Kasper, Dobránsky, Knirsch, dr Jabloniczky, Geyer, Horpynka, Matzner, dr Hassold, Krebs, inž. Jung, Köhler, dr Keibl, Fedor, dr Hanreich, Simm, Hokky, dr Szüllö, dr Törköly.