27/XIII.

Interpelace

poslanců Čižinské, J. Svobody a soudruhů

ministru vnitra o zákazu schůzí.

Na den 16. prosince t. r. svolán byl velký veřejný projev nezaměstnaných z Velké Prahy do sálu Slovanského ostrova.

Dne 18. prosince t. r. svolaná byla velká veřejná schůze lidu do Bezovky na Žižkově a na den 19. prosince t. r. oznámen byl průvod mládeže ulicemi Žižkova.

Všechny tři tyto projevy byly zakázány s nesmyslným odůvodněním ťdohledu na veřejnou bezpečnost a blahoŤ policejním ředitelstvím v Praze. Toto znamená fašistický pokus o zničení shromažďovacího práva pro pracující lid. Znamená to posměch nezaměstnaným, chtějícím se brániti proti útokům nové vlády, a provokaci veškerého pracujícího lidu Československa a ukazuje zřejmě, jaký dělnictvu nepřátelský a fašistický kurs nová vláda uskutečňuje.

Ptáme se proto pana ministra vnitra:

Budou ihned volány k odpovědnosti a přísně trestány úřady, které tyto zákazy vydaly?

Jaké záruky může poskytnouti pan ministr vnitra, že se podobné provokativní případy nebudou opakovati?

V Praze, dne 19. prosince 1929.

Čižinská, J. Svoboda, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Kuhn, Hrubý, dr. Stern, Dvořák, Novotný, K. Procházka, Juran, Kubač, Steiner, Tyll, Höhnel, Haiblick, Babel, Hadek, Kliment, Barša.

27/XIV.

Interpellácia

poslanca dr. Štefana Polyáka a druhov

na vládu republiky Československej

pre bezodkladné zavedenie potrebných opatrení cieľom riešenia hospodárske krízy.

Následkom svetovej hospodárskej odbytnej krízy klesly ceny hospodárskych výrobkov na takú nízku úroveň, že sotva kryjú polovicu výrobného nákladu živelné pohromy minulého roku v mnohých obciach zničily temer celú úrodu. Očakávané klesnutie spotrebných článkov pre poľnohospodárstvo sa nesplnila. Následkom tohoto katastrofálneho vývinu utratili roľníci odmenu za svoju prácu väčšina roľníkov je prinútená dlhovať za kúpené články a vypožičať si úver. Úveruschopnosť je však vo väčšine prípadoch už vyčerpaná, nútené predaje a exekúcie sú na dennom poriadku.

Keďže vládne prehlásenie neobjasňuje bližšie a podrobnejšie spôsoby na odstránenie, alebo znemožnenie hospodárskej krízy, podpísaní poslanci sa spytujú:

1. Aké sú prostriedky a najsúrnejšie opatrenia, ktoré mieni vláda použiť cieľom rýchlejšieho odpomôženia hospodárskej krízy?

2. Či je vláda ochotná čo najrýchlejšie predložiť poslaneckej snemovni návrh:

a) na definitívnu úpravu autonomneho colného tarifu pri primeranom snížení colných sadzieb pri dovoze priemyselných článkov, potrebných pre hospodárstvo, ako hospodárskych strojov a náradí,

b) o stanovení exportnej organizácie zemedelskej,

c) návrh na zavedenie povolovacieho pokračovania pre dovoz zelenín a zimných zemiakov, živého dobytka, mäsa a slaniny, čo odpoveď na cudzí dumping,

d) návrh, aby sa administratívnou cestou zakázala výroba zelenín zahradníkov bulharskej štátnej príslušnosti, návrh o rozšírení pôsobnosti dovozných listov,

e) návrh na zavedenie zvláštnej sníženej tarifne sadzby pre tuzemské zeleniny a všetky poľnohospodárske produkty a spotrebné články pre hospodárstvo,

f) návrh na odstránenie dunajského prekladištného tarifu,

g) návrh na podporovanie poľnohospodárskeho úveru, menovite aby boly poskytnuté, dľa vzoru rol. vzáj. pokladieň nove zakladaným ústavom tie samé výhody, aké sú poskytované roľ. vzáj. pokladňám,

h) návrh na zvýšenie počtu systemizovaných úradníkov, aby sa pozemkový kataster a pozemkové knihy na Slovensku čím skôr upravily a aby sa takto umožnil hypotekárny úver,

i) návrh o nútenom vymletí určitého procenta z tuzemského obilia,

j) návrh na zákaz upotrebiť bielenej múky,

k) návrh na ustálenie smernic pre daň dôchodkovú a dane obratovej ako aj na zrušenie porážkovej dane z mäsa.

3. Aké stanovisko hodlá zaujať vláda ohľadom žiadostí majiteľov slovenských malolesov?

4. Či hodlá vláda rýchle vyhovieť žiadostiam ohľadom premenenia lesnej plochy na pastvinársku, nakoľko to záujmy lesníctva v smysle zákona dovolia?

V Prahe, dňa 19. decembra 1929.

Dr. Polyák, Slušný, Suroviak, Šalát, Scharnagl, Kunz, Oehlinger, Hlinka, dr. Pružinský, dr. Tiso, dr. Fritz, Čuřík, dr. Gažík, dr. Labaj, Macháček, Grebáč-Orlov, dr. Mederlý, Mojto, Danihel, Onderčo, dr. Ravasz, Sivák.

27/XV. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o neudržitelných poměrech na poště v Horním Vikštejně a Radkově.

Nynější provoz pošty v Horním Vikštejně jest neudržitelný. Působí tam nyní jedna poštovní úřednice, která nezná ani základů německého jazyka. Otáže-li se jí někdo na něco německy, vykoktá slečna rozpačitě omluvy, že umí špatně německy. Ještě křiklavější jest to u poštovních poslů. Starý německý listonoš, který po 30 let pravidelně konal svou službu, byl, když onemocněl, zkrátka vyhozen bez pense, ačkoliv jeho příslušníci za jeho nemoci konali službu listonoše. Přes to, že obecní zástupci se namáhali, aby tomuto starci udrželi jeho místo nebo aby aspoň byl listonošem ustanoven v místě obeznalý, německy mluvící uchazeč, dostal toto místo bratr známého přespolního apoštola počešťování. Nehledě k tomu, že tento nový úřední činitel - přes to, že přísluší k ťnárodu pánůŤ - neovládá bezvadně ani státního jazyka, nezná z německého písma vůbec ničeho. Nyní si představme: Radkov má 1020 obyvatel, z toho 37 Čechů. Letní hosté v Radkově a Horním Vikštejně mluví skorem všichni jen německy. A na poštovním úřadě úřednice jakož i listonoš vůbec německy nemluví. Není jistě zapotřebí býti poštovním odborníkem, aby si člověk představil ten zmatek. Záměny při spojování telefonickém, doručování pošty, dlouhé dny trvající odklady jsou denními zjevy. Dokonce i doporučené zámky se zaměňují. Na rozklady německého obecního zástupce v opavského poštovního ředitelství se mu odpovědělo: ťObsazování služebních míst jest vnitřní věcí pošty, do něhož nikdo nemá co mluvitiŤ. Když již poštovní ředitelství tak samovládně postupuje a nedbá přání velké obce, pak musí aspoň pečovati, aby se služba konala bezvadně. Úředníci konající službu v německém místě musejí - to jest jistě nejmenší požadavek - znáti německy.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Víte o těchto poměrech a budete pečovati, aby ihned byly provedený potřebné změny? Poučíte opavské pošt. ředitelství jakož i jiná, že pošt. činitelé jsou zde k vůli obyvatelstvu a že tedy dlužno všude vyhovovati přání a požadavkům obyvatelstva?

V Praze, dne 17. prosince 1929:

Dr. Schollich, inž. Jung, Stenzl, Kasper, Prause, Szentiványi, dr. Holota, Simm, Eckert, Nitsch, Knirsch, Geyer, Köhler, Schubert, dr. Törköly, dr. Keibl, Horpynka, dr. Hassold, Matzner, inž. Kallina, dr. Hanreich, Krebs.

27/XVI. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

že byla zřízena česká menšinová škola v Nových Hutích.

V obci Nové Hutě v okrese prachatickém byla dnem 1. září zřízena česká menšinová škola, ačkoliv tam není ani jediného českého žáka. Český ředitel a hajný Martan ze zdíkovského panství zpracovali zvláště chudé německé obyvatelstvo nejrůznějšími sliby, aby je pohnuli, aby své děti posílali do české školy. Poněvadž však německé děti v české škole pro neznalost jazyka budou sotva prospívati, zvláště když mimo školu neslyší ani jediného českého slova, musí zhloupnouti a v boji o pracovní místo zůstati pozadu. Dospělí obyvatelé tohoto chudého horského kraje musejí však veskrze hledati svůj chléb v cizině, především v německém území, což znamená, ze pro ně dobrá školní výchova jest nezbytným předpokladem a rozhodně nutná. Poněvadž byla zřízena česká menšinová škola, lze očekávati, že počet tříd nynější šestitřídní německé obecné školy bude zmenšen, takže ještě méně bude moci vyhověti svému těžkému úkolu.

Se zřetelem na slova dřívějšího ministra školství a národní osvěty dr. Hodži, podle něhož chytání duší dlužno co nejostřeji odsouditi, musí postup v tomto případě vzbuditi podiv německého obyvatelstva. Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jste pane ministře, ochoten veřejnosti oznámiti důvod, který vedl ke zřízení české menšinové školy v Nových Hutích, počet českých dětí, o které jde a to jménem a vysloviti se, odsuzujete-li chytání duší stejně jako Váš předchůdce?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Dr. Schollich, Kasper, dr. Keibl, Matzner, dr. Hanreich, Horpynka, inž. Kallina, Simm, dr. Hassold, inž. Jung, Szentiványi, Geyer, Nitsch, Eckert, dr. Holota, Prause, Köhler, Knirsch, dr. Törköly, Krebs, Stenzl, Schubert.

27/XVII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

předsedovi vlády

o přikázání bývalých panských zámků ministrům.

ťPrávo LiduŤ oznámilo v létě, že dosud všeobecně přístupný park průhonického panství, převzatého státem, byl uzavřen, poněvadž v zámku bude přes léto bydliti ministr zemědělství dr. Srdínko. ťVenkovŤ uveřejnil pak opravu této zprávy, zaslanou ministerstvem zemědělství. V této opravě se m. j. praví, že ministr zemědělství dr. Srdínko bydlí v průhonickém zámku jen 3 týdny na jaře a 10 dní na podzim, stejně jako jiní ministři od převratu užívali jiných zámků. Část zámeckých místností jest prý vybavena nábytkem z jiných zámků nyní státu patřících. Tyto zámecké místnosti nejsou určeny jen pro ministra Srdínko, nýbrž i pro jeho nástupce v úřadě. Park prý jest každoročně v létě po několik neděl uzavřen.

Z této zajímavé opravy se tedy dovídáme, že páni ministři mohou používati bývalých zámků a že je zařizuje stát. V této souvislosti zajímá chudého poplatníka velmi mnoho otázek.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády:

Které bývalé panské zámky jsou určeny za letní byt pro pány ministry? Jak se jich užívá? Mají je všichni ministři, nebo jen někteří? Jaká vydání musí stát každoročně proto hraditi? Co platí páni ministři za byt a stravu v takovém letním bytě nebo to dostávají bezplatně? K čemu slouží tyto zámky jinak po celý rok a jakých částek vyžaduje jejich udržování a správa?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Dr. Schollich, Horpynka, Geyer, Köhler, Matzner, Knirsch, Simm, Schubert, dr Hassold, dr. Hanreich, inž. Jung, inž. Kallina, Prause, dr. Keibl, Kasper, Szentiványi, dr. Holota, Stenzl, Nitsch, dr. Törköly, Krebs, Eckert.

27/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o zneužívání pošty k účelům propagace pro časopis ťPrager PresseŤ.

Poslední dobu množí se případy, že cizozemští předplatitelé zdejších německých časopisů spolu s předplaceným časopisem dostávají zároveň výtisk časopisu ťPrager PresseŤ. Výtisky časopisu ťPrager PresseŤ jsou bez adresní pásky, jen motouzem přivázány k zasílaným zdejším časopisům. Předplatitelé stěžují si ovšem u administrací předplacených časopisů, že časopisu ťPrager PresseŤ neobjednali a že ho tudy nebudou také platiti, a velice se diví, že zdejší časopisy píšící v docela jiném smyslem náhle dělají propagandu pro patolízalský časopis ťPrager PresseŤ.

Zde jde o nevypsatelnou neplechu, která se, jak se zdá, páše v Praze u poštovního úřadu I, kde se časopisy pro cizinu odbavují ve zvláštních poštovních pytlích. Buďto nějaký orgán nakladatelství Orbis má se souhlasem poštovní správy zcela neoprávněný přístup k této poštovní manipulaci nebo nakladatelství podplatilo poštovní orgány a ony přibalují časopis ťPrager PresseŤ k časopisům zasílaným do ciziny. Rozhodně však postup pošty může těžce poškoditi zdejší časopisy nedovolenou manipulací.

Podepsaní táží se tedy pana ministra, ví-li o tomto postupu, dále je-li ochoten ihned odstraniti podobné nešvary při zasílání časopisů do ciziny a zabrániti, aby se více neopakovaly?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Horpynka, Prause, dr. Hanreich, Kasper, inž. Kallina, dr. Schollich, Schubert, Simm, Matzner, Geyer, dr. Hassold, dr. Keibl, Köhler, inž. Jung, Nitsch, inž. Kallina, Szentiványi, dr. Holota, Knirsch, dr. Törköly, Krebs, Eckert, Stenzl.

27/XIX.

Interpelace

poslanců dr. Moudrého, Fr. Langra, F. Richtra, J. Malého a druhů

ministru vnitra a spravedlnosti

o konfiskaci brněnského týdeníku ťTýdenŤ ze dne 14. prosince 1929.

V brněnském časopise ťTýdenŤ, který vyšel dne 14. prosince 1929, konfiskován byl článek posl. K. Moudrého, který obíral se procesem posl. Stříbrného, označovaným povšechně titulem ťProces o anglické uhlíŤ. - Poslanec K. Moudrý kritisuje v něm rozhodnutí bývalého ministra železnic, který v tomto kompromitujícím procesu, který vede posl. Stříbrný, nesprostil úředního tajemství úředníky, jejichž svědectví bylo žádáno.

Zkonfiskovaný článek zněl doslova takto:

ťV našem životě nerozhoduje se jen o politickém svědomí. Bojujeme již o primitivní základy obyčejné veřejné mravnosti. Proces Stříbrného o tak trvané anglické uhlí přinesl úžasné odhalení, nad nímž by měla vykřiknouti celá česká veřejnost, bez rozdílu stran. Nemyslím ty úžasné podvody, které ukazují, jak byl loupen stát, ale přibíjím v první řadě překvapující skutečnost, že naše nejvyšší úřady, na místo, aby toto lupičství potíraly a původce jeho vypátraly, kryjí dokonce činy, o nichž bychom nechtěli tvrditi, že jsou částí systému naší státní administrativy. - Pro každého, poctivě a rovně myslícího člověka jest jen jedna možnost, jakmile se objevila obžaloba, že stát byl loupen, melo ministerstvo železnic ihned učiniti všechno, aby odkrylo a dalo k disposici všechny osoby i prostředky, které by toto bahno dovedly odstraniti a čest i čistotu naší státní administrativy postavit tak vysoko, že by byla mimo dosah všech pochybností.

Jestliže však dnes orgán bývalého ministra železnic, prohlašuje, že v procesu Stříbrného nemůže zprostit úředního, tajemství osoby na této hanebné aféře zúčastněné, a jestli dokonce oznamuje, že ministerská rada rozhodla, aby ústřední orgán administrativní nesměl povědět všechno to, co aby vedlo k vypátrání našich národních a státních lupičů, tedy stojíme před úžasným poznáním. Kdo má zájem na tom, aby kryl zlodějství? Kdo má tak málo smyslu pro zodpovědnost naší veřejné administrativy, že nechce připustiti, aby úžasné podezření, jehož rozsah může býti neomezený a neomezitelný, šířilo se jako otrava po českých lámech, a akty ve veřejnosti vžilo se přesvědčení, že naše nejvyšší administrativa se kryje mlčením, poněvadž současně ona sama nese vinu, protože jest zúčastněna na tomto bezpříkladném loupení národního majetku?

Jediná věc jest možná, chtějí-li naše zodpovědné politické kruhy zbaviti se podezření, jež by padalo na ně jako na spoluvinníky. Aby poskytly úplnou volnost projednávání tohoto případu a bděly s největší pozorností nad nejpřísnějším a nejpodrobnějším projednáváním tohoto případu. Nepřipustíme za žádnou cenu, aby rozhodnutí ministerské rady zabraňovalo očistit naši státní správu z tohoto hrozného podezření, že nekonala svou povinnost, a nezabránila včas vykrádání státu anebo, že snad dokonce činně se zúčastnila tohoto nesvědomitého lupičství.Ť

Připomínáme, že tento článek vyšel nejprve v Plzeňském ťčeském SměruŤ, dále otištěn byl v četných krajinských časopisech, kupř. ve ťZnojemskuŤ, ťBezručově KrajiŤ a jiných, aniž byla řádka z něho konfiskována. Tato prakse brněnského státního orgánu překvapuje tím spíše, že ve článku uváděna byla známá fakta z procesu o mutějovickém uhlí a pisatel posl. K. Moudrý žádal věc samozřejmou, aby příslušní úředníci ministerstva železnic byli zbaveni úředního tajemství a mohli volně vypovídati o věcech před soudem probíraných právě v zájmu naší administrativy a její dobré pověsti. Jsme toho přesvědčení, že vládní orgánové mají podniknouti všechno, aby jakékoliv podezření podobného druhu, jež by vyplynouti mohlo z procesu o mutějovické uhlí, bylo odvráceno od funkcionářů veřejné správy. Konfiskace, o niž shora je zmínka, vyvolala ovšem opačný účinek a poškozuje ve veřejnosti důvěru ve veřejnou správu.

Proto se táží podepsaní pánů ministrů:

1. Jest pánům ministrům známa tato nesrovnalá konfiskační prakse?

2. Jsou páni ministři ochotni v mezích svých resortů zabrániti podobným přehmatům konfiskační prakse právě v zájmu pověsti naší veřejné správy?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Dr. Moudrý, Langr, Richter, Malý, David, Bergmann, Stejskal, Hatina, Polívka, Zeminová, O. Svoboda, dr. Patejdl, Sladký, Knejzlík, Vaněk, Lanc, Tykal, dr. Stránský, Hrušovský, Slavíček, Tučný.

27/XX. (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o neslýchaném rozhodnutí žlutického okresního úřadu.

Žlutický okresní svaz spolku ťBund der Deutschen in BöhmenŤ podal v březnu tohoto roku okresnímu úřadu ve Žluticích žádost o povolení uspořádati spolkové přednášky, předloživ příslušné plakáty. Okresní úřad povolil tyto přednášky pod číslem 7775 ze dne 5. dubna 1929, avšak s omezením; že jest nepřípustné používati plakátů žluté základní barvy a s černým tiskem poněvadž tyto barvy neodpovídají nynějším státoprávním poměrům a mohly by tedy vzbuditi veřejné pohoršení.

Pan President Masaryk kdysi prohlásil, že každou politiku malicherného popichování musí nazvati hloupou. Při svrchu uvedeném rozhodnutí musí člověk mimoděk vzpomenouti těchto slov, neboť jest více než směšné, používá-li v nynějším demokratickém století státní úřad způsobů jakých se sotva používalo v době předbřeznové.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby se již takovéto nesmyslné přehmaty podřízených úřadů neopakovaly.

V Praze, dne 15. prosince 1929:

Inž. Kallina, Prause, Kasper, Stenzl, dr. Holota, Knirsch, Krebs, Köhler, inž. Jung, Horpynka, dr. Hassold, Nitsch, dr. Hanreich, Geyer, Schubert, dr. Törköly, Simm, dr. Keibl, Eckert, Matzner, dr. Schollich, Szentiványi.

27/XXI. (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o postupu nejdského okresního úřadu, který jest výsměchem demokracie, proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu.

Jmenovaný hostinský dopustil se podle názoru okresního úřadu dne 22. září 1928 kolem 23. hodiny strašlivého zločinu, neboť strpěl, aby 20 říšsko-německých hostů zpívalo v jeho místnosti píseň ťDeutschland, Deutschland über allesŤ. Tento zločin jest prý ještě tím státu nebezpečnější, že hosté zpívajíce tuto píseň stáli při tom v pozoru. Zda při tom měli také podle předpisu palce na švech u kalhot, nemohlo býti asi zjištěno. Nejdský okresní úřad spatřuje ve zpívání této písně demonstrativní odpor k československému státu, vyvyšování jiného státu nad zdejší a zranění vlasteneckých citů obyvatelstva československé národnosti. Jan Korb, poněvadž nezabránil zpěvu této písně, byl odsouzen podle cís. patentu z roku 1854 k peněžité pokutě 200 Kč a v případě nedobytnosti ke 14dennímu vězení.

Z tohoto postupu nejdského okresního úřadu možno souditi, že Nejdek leží někde daleko dole na Balkáně, ba lze sotva předpokládati, že by tam ještě dnes užívali takovýchto metod připomínajících středověké poměry. Nemůžeme pochopiti, že v dnešním osvíceném století, za republikánské vlády, lze spatřovati ve zpívání říšskoněmecké státní hymny říšskoněmeckými hosty na území obydleném sudetskými Němci čin příčící se policejním předpisům. Německo jest přece stát, o němž československý ministr věcí zahraničních dr. Beneš v posledních létech neustále zdůrazňoval, že s ním Československo žije v přátelském poměru. Jen mimochodem zdůrazňuji, že by říšskoněmeckému úřadu nikdy ani nenapadlo zakázati na příklad české sociálně-demokratické tělocvičné jednotě zpívati českou státní hymnu na pochodu lipskými ulicemi. Neslýchaný postup nejdského okresního úřadu může však těžce poškoditi náš cizinecký ruch. Kdo jen poněkud zná poměry a ví, jaký zisk mají hostinští podél hranic z cizinců sem přecházejících, může posouditi nebezpečné následky postupu nejdského okresního úřadu. Poněvadž zde jde o dalekosáhlé a zásadní rozhodnutí, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené úřady, že jest jejich úkolem v každém směru podporovati cizinecký ruch a vpustiti od všech rušivých opatření?

2. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené úřady, že podle zákonných ustanovení přísluší cizincům samozřejmé právo zpívati své státní hymny?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi nejdskému okresnímu úřadu, aby odvolal výnos ze dne 19. března 1929 a učinil všechna opatření, aby se příště takovéto přehmaty podřízených úřadů neopakovaly?

V Praze, dne 15. prosince 1929.

Inž. Kallina, Matzner, dr. Keibl, Köhler, Kasper, inž. Jung, Horpynka, dr. Hassold, dr. Hanreich, Simm, Knirsch, Schubert, Krebs, Geyer, dr. Schollich, Szentiványi, Nitsch, Eckert, dr. Törköly, Prause, dr. Holota, Stenzl.

27/XXII. (překlad).

Interpelace

poslanců inž. R. Junga, H. Simma a druhů

vládě

o nouzi československých pensistů z civilní státní služby, žijících v Rakousku.

Volný pobyt ve starém rakouském mocnářství působil živou výměnu duševních pracovníků mezi jednotlivými zeměmi. Dodávaly-li sudetské země převážně lesní a horní úředníky, průmyslové, bankovní a dopravní úředníky a techniky, poskytovaly alpské země ze svého přebytku hlavně středoškolské učitele. Většina z nich ztrávila svou služební dobu úplně nebo většinou na cizí půdě a bylo tedy s čistě lidského hlediska jen přirozené, že zpravidla ukončivše svou úřednickou kariéru, usilovali ztráviti zbytek svého života ve své vlasti. Tak tomu bylo všeobecně před válkou a ještě i za války a nebylo to naprosto povážlivé, poněvadž všichni byli pensisty rakouského státu. Změnilo se to však na ráz, jakmile se mocnářství rozpadlo. Sta pensistů, kteří se již dříve přestěhovali do svého rodiště, stali se tam náhle ťcizinciŤ, pokud jde o výplatu jejich výslužného, byli nadále poukázáni na jeden z nástupnických států a vyloučeni ze všech politických práv a všech hospodářských výhod domácích kolegů.

Podle mírové smlouvy saint-germainské byla jim sice vyhrazena pololetní lhůta k opci pro novou rakouskou státní příslušnost, ale poněvadž bylo zřejmo a rakouská vláda potvrdila úředně i poloúředně. že úplně ochuzené Rakousko nemůže ručiti za výslužné, všichni, jejichž existence se zakládala na výslužném, prakticky vůbec neuvažovali o opci. Ve stejné tísni byli i pokud šlo o zpětné přesídlení; neboť toto přesídlení bylo nemožné, třebas byli sebe více k tomu odhodláni, jak pro všeobecnou bytovou nouzi, tak i pro značně vysoké stěhovací náklady. Pro většinu československých státních pensistů, kteří dnes žijí v Rakousku, jest tedy pobyt v cizině stavem nezaviněným, vynuceným silou poměrů, a to by se nikdy nemělo přehlížeti, když se posuzuje jejich postavení. Tento stav by je měl po právu chrániti proti nemírným krutostem, s nimiž jest pro ně ve skutečnosti spojen pobyt v cizině.

Již za inflace rakouských korun byli českoslovenští civilní pensisté poškozováni způsobem, jakým se jim poukazovalo výslužné. Zatím co vojenským pensistům vyplácela jejich měsíční splátky pravidelně na počátku měsíce banka v československých korunách. vyplácelo se civilním pensistům měsíční výslužné v rakouských korunách v šekovém řízení, a to po přepočítání podle kursu ze dne 15. předcházejícího měsíce a po 3 léta (1919 až 1921) teprve za delší dobu, často za 2 nebo 3 nebo ještě více neděl po prvním dotčeného měsíce. Poněvadž zatím kurs a ku,pní hodnota rakouských korun stále klesala, jest zřejmo, že lidé, dostávající toto výslužné, byli tím více poškozováni na svých příjmech, čím delší doba uplynula mezi dnem přepočítání a dnem výplaty.

Zvláště nepříznivé postavení nastalo pro československé pensisty v cizině, když jim byly škrtnuty četné přídavky, mezi nimi i přídavky na manželku i děti, a když jejich odpočivné platy byly sníženy hluboko pod výměru výslužného, vypláceného československým pensistům doma. Od té doby pohybují se měsíční částky jejich výslužného podle služebních let a hodnostních tříd mezi 170 a 280 šilinky (850-1400 Kč) čili od 120 do 200 mírových korun. Jsou to částky, které se nerovnají ani platům při počátečním ustanovení ve státní službě, majícím nejméně o 50% větší kupní hodnotu, nebo ani třetině nebo ještě menším zlomkům onoho výslužného, které měli před válkou, a jsou značně menší než polovice výslužného, které dostávají rakouští staropensisté stejného druhu nejen doma, nýbrž i v cizině. Že takový příjem naprosto nestačí, aby ve cti zešedivělí státní služebníci mohli aspoň poněkud žíti podle svého stavu, vyplývá nejlépe z toho, že jen nepatrně přesahuje zákonité existenční minimum, částečně pak ho vůbec nedosahuje. Takový důchod sotva stačí na úhradu denních potřeb jedné osoby na byt a stravu; jest vyloučeno, aby si kupovali nové prádlo, šaty, zařízení, aby hradili kulturní potřeby, rovněž aby činili výdaje na zdravotní účely, léky, pobyt na zotavenou atd., a při tom jako cizozemci jsou vyloučeni z dobrodiní nemocenského pojištění. Poněvadž se blíží zrušení ochrany nájemníků, zvýší se ještě nájemné z bytů. Není tedy divu, že tito odstrčení lidé s velikou úzkostí pohlížejí do budoucnosti a vidí, že jim hrozí starost a zoufalost.

I když podle zákona ze dne 22. prosince 1924 lze činiti výjimky ťv případech zasluhujících zvláštního zřeteleŤ, přece se tohoto ustanovení - aspoň ve stavu civilních pensistů - užívá jen zřídka a ve skrovné míře.

Jsou známy případy, že žadatelé, kteří pro dlouholetou nevyléčitelnou a těžkou nemoc nebo příliš vysoké stáří nemohou si naprosto ničeho přivydělati, nebyli uznáni za hodné zvláštního zřetele. Jedinou nyní možnou cestou bylo by přestěhovati se na území československého státu. Ale z finančních důvodů jest to dnes prakticky právě tak nemožné jako před 10 lety, jest jim to tělesně i duševně ještě ztíženo pokročilým stářím a mimo to byl by úspěch pochybný. Neboť útraty přesídlení které, kdyby se vůbec daly sehnati byly by rozhodně velmi značné a vysoké nájemné za byty, pro něž není ochrany nájemníků a na něž by byli odkázáni, byly by pro ně takovými peněžními oběťmi, že by sotva dosáhli nějaké podstatné úlevy.

Nynější republika Rakouská přes své bídné hospodářství a finanční slabiny vyplácí svým pensistům v cizině žijícím nezkrácené odpočivné požitky.

Ani německá říše a Italie nečiní žádného rozdílu mezi domácími a zahraničními pensisty pokud jde o výši odpočivných požitků.

Ve vzájemném nakládání s pensisty mezi Rakouskem a Československem postrádáme zásadu vzájemnosti, která v mezistátním styku v takových otázkách jest jinak všeobecně obvyklá a na příklad v oboru nestátních pojištění na důchod již po léta mezi oběma státy existuje.

O rozpočtových pochybnostech proti takovému zrovnoprávnění zahraničních a domácích pensistů bylo by sotva lze vážně uvažovati, tím méně, že počet pensistů, pocházejících z doby před převratem, již silně se ztenčil smrtí a při vysokém jejich stáří stále se ztenčuje.

Ze všech těchto důvodů bylo by nutno aby všichni pensisté civilní služby, žijící doma i v cizině byli zrovnoprávněni.

Podepsaní táží se tedy vlády:

Jest ochotna provésti toto zrovnoprávnění, aspoň pokud jde o státní pensisty bývalého mocnářství, žijící v nástupnických státech, kteří jsou československými státními občany?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Inž. Jung, Simm, Szentiványi, Knirsch, Nitsch, Köhler, Kasper, dr. Holota, Krebs, Geyer, Schubert, Horpynka, dr. Keibl, Stenzl, Eckert, Prause, dr.Törköly, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Schollich, Matzner, dr. Hanreich.

Původní znění ad 27/XV.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister für Post und Telegraphenwesen,

betreffend die unhaltbaren Postzustände in Oberwigstein und Ratkau.

Der gegenwärtige Postbetrieb in Oberwigstein ist unhaltbar. Dort ist derzeit ein Postfräulein tätig, das nicht einmal die Anfangsgründe der deutschen Sprache beherrscht. Fragt jemand etwas deutsch, so stammelt das Fräulein verlegene Entschuldigungen, sie könne schlecht die deutsche Sprache. Noch krasser liegen die Dinge beim Postboten. Der alte deutsche Briefträger der über 30 Jahre seinen Dienst regelmässig versah, setzte man bei einer Krankheit sang- und klanglos ohne Pension auf das Pflaster, obwohl die Angehörigen den Dienst des Boten während seiner Krankheit versahen. Trotz aller Bemühungen der Gemeindevertreter, dem alten Mann den Posten zu erhalten oder wenigstens einen ortskundigen deutschsprechenden Bewerber als Briefboten anzustellen, erhielt diese Stelle der Bruder eines bekannten ortsfremden Čechisierungsapostels. Abgesehen davon, daß dieses neue Amtsorgan - trotz seiner Zugehörigkeit zum Herrenvolke - nicht einmal die Staatssprache einwandfrei beherrscht, versteht er von der deutschen Schrift überhaupt nichts, Nun stelle man sich einmal die Dinge vor: Ratkau zählt 1020 Einwohner, davon sind 37 Čechen. Die Sommerfrischler in Ratkau und Oberwigstein sprechen fast alle nur deutsch. Und auf dem Postamte können die Beamten wie auch der Briefbote nichts deutsch. Man braucht sicherlich kein Postfachman zu sein, um sich das durcheinander ausdenken zu können. Verwechslungen beim Fernsprecher. bei der Zustellung der Post, tagelange Verzögerungen. sind tägliche Erscheinungen. Sogar rekommandierte Sendungen werden vertauscht! Auf die Vorhaltungen eines deutschen Gemeindevertreters bei der Postdirektion in Troppau wurde ihm geantwortet: ťDie Besetzung von Dienststellen ist eine interne Angelegenheit der Post, in die niemand was dreinzureden hat.Ť Wenn die Postdirektion schon selbstherrlich vorgeht und auf die Wünsche einer großen Gemeinde keine Rücksicht nimmt, dann muß sie zumindest dafür sorgen, daß der Dienst einwandfrei versehen werde. Die Beamten, die in einem deutschen Orte Dienst tun müssen - das ist wohl die mindeste Forderung - die deutsche Sprache beherrschen.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister:

Sind Ihnen diese Zustände bekannt und werden Sie dafür Sorge tragen, daß die notwendige Änderung sofort vorgenommen wird? Werden Sie die Postdirektion in Troppau, wie auch die anderen belehren, daß die Organe der Post der Bevölkerung wegen da sind und daß daher den Wünschen und Forderungen der Bevölkerung überall Rechnung zu tragen ist?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Dr. Schollich, Ing. Jung, Stenzl, Kasper, Prause, Szentiványi, Dr. Holota, Simm, Eckert, Nitsch, Knirsch, Geyer, Köhler, Schubert, Dr. Törköly, Dr. Keibl, Horpynka, Dr. Hassold, Matzner, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Krebs.

Původní znění ad 27/XVI.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

a n den Minister für Schulwesen und Volkskultur,

betreffend die Errichtung einer čechischen Minderheitsschule in Kaltenbach.

In der Gemeinde Kaltenbach Bezirk Prachatitz wurde mit 1. September eine čechische Minderheitsschule errichtet, obwohl in der Gemeinde nicht ein čechisches Schulkind vorhanden ist. Der čechische Direktor und der Heger Martan von der Herrschaft Groß-Zdikau bearbeiteten besonders die arme deutsche Bevölkerung mit Versprechungen der verschiedensten Art, um sie zu bewegen, ihre Kinder in die čechische Schule zu schicken. Da aber die deutschen Kinder in der čechischen Schule mangels der Sprachkenntnisse kaum vorwärts kommen würden, zumal sie ja außerhalb der Schule kein einziges čechisches Wort hören, müßten sie vertrotteln und im Kampfe um den Arbeitsplatz zurückbleiben. Die erwachsenen Bewohner dieser armen Gebirgsgegend müssen aber durchwegs in der Fremde ihr Brot suchen. vor allem im deutschen Gebiete, was bedeutet, daß für sie eine gute Schulbildung unerläßliche Voraussetzung und unbedingte Notwendigkeit ist. Durch die Errichtung einer čechischen Minderheitsschule würde voraussichtlich die heutige 6klassige deutsche Volksschule in der Klassenzahl vermindert werden, so daß sie ihrer schweren Aufgabe noch weniger nachzukommen in der Lage wäre.

Pochend auf das Wort des früheren Ministers für Schulwesen und Volkskultur Dr. Hodža, wonach der Seelenfang schärfstens zu verurteilen ist, muß das Vorgehen im vorliegendem Falle bei der deutschen Bevölkerung Verwunderung auslösen.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Sind der Herr Minister bereit. die Grundlage. welche zur Errichtung der čechischen Minderheitsschule in Kaltenbach führte, de Anzahl der in Betracht kommenden čechischen Kinder und diese namentlich der Öffentlichkeit bekanntzugeben und sich darüber auszusprechen ob Sie den Seelenfang in gleicher Weise verurteilen wie Ihr Amtsvorgänger?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Dr. Schollich, Kasper, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Hanreich, Horpynka, Ing. Kallina, Simm, Dr. Hassold, Ing. Jung, Szentiványi, Geyer, Nitsch, Eckert, Dr. Holota, Prause, Köhler, Knirsch, Dr. Törköly, Krebs, Stenzl, Schubert.