A všimneme-li si novelisace po stránce daňové, přicházíme k tomuto posudku: Slevuje se podle tohoto nového zákona ročně 37 mil. Kč, ale nově se zvyšuje břemeno o 77 mil. Kč. Tedy de facto se ukládá automobilismu a motorismu nových 40 mil. Kč, a přece na veřejnosti budeme říkati, že jsme novelisovali automobilový zákon, poněvadž jsme nechtěli, aby automobilismus byl u nás dále ohrožován.

Mám jenom 20 minut k disposici, a tu musím býti velmi stručný, a to, co se stává v Československé republice výslovným problémem, musím jenom zhuštěně zachycovati tak, abych vyhověl slavnému předsednictvu a slavné sněmovně, poněvadž nechci při rozchodu a loučení se s touto sněmovnou a vzácnými pány a dámami přijíti do nějaké nepříjemné situace.

Zatížení automobilismu u nás je způsobeno především daní silniční; dále je to daň dopravní z autobusů a automobilů nákladních, za třetí dávky a daně z benzinu, za čtvrté míchání lihu s benzinem, daň obratová u dopravy, větší spotřeba pohonné látky o 10% směsi. Už to samo by vyžadovalo obšírného výkladu. Já jsem zde na tomto místě řekl, když jsme dělali zákon o míchání lihu s benzinem, že stát ztratí na tom 48 mil. Kč a že motoristé, majitelé motorových vozidel, doplatí na tento experiment 88 mil. Kč ročně. Tím byl vlastně automobilismus už tehdy zatížen. Že je zvýšená spotřeba pohonné látky, poněvadž je rozdíl mezi benzinem a lihem, je dokázáno. Všichni motoristé to dokazují, že spotřeba je větší, poněvadž výbušnost byla u benzinu o 20% snížena, jezdí se tedy skoro pořád na plný plyn, a proto musí býti spotřeba pohonné látky větší.

Prosím, podívejme se, jak je u nás zdaněn benzin a pohonná látka. Podle nového zákona bude to činiti na 100 kg: 96 Kč daně spotřební, 33 Kč clo, 40 Kč t. zv. surtaxa, 20 Kč obratová daň, paušál, a přibližně asi 20 Kč doprava na 1 q na území Československé republiky do obchodu a do distribuce přivedeného benzinu a pohonné látky. Prodejní cena. v Rumunsku je 40 Kč. Loco Děčín nebo loco Bratislava stojí benzin 50 Kč a na to samozřejmě bude dáno podle nového zákonného ustanovení 209 Kč daní a dávek.

Nemůže býti sporu, že toto musí míti význam pro celý motorismus. A tu bych chtěl říci, že to všechno, co jsem zde zhuštěně a ciferně uvedl, má své následky. V důsledku silniční daně staví se nehodnotné vozy. Mluvil jsem o tom v technicko-dopravním výboru, dokazoval jsem, že to už není jenom zájem motorismu, že je to zájem a problém Československé republiky a obrany státu. Silniční daň předpisovaná a stanovená podle obsahu válců má za následek, že jsme se odchýlili od stavby hodnotných vozů a obrátili jsme se k vozům slabým, nehodnotným. My jsme ubrali sílu vozu, která se zračí v obsahu válce, a dali jsme ji do obrátek, přenesli ji na obrátky. Proto staví u nás továrny vozy na velký počet obrátek s malým obsahem válců, poněvadž, když má vůz malý obsah válce, platí se nižší silniční daň. A myslím, když jsme se přesvědčili, že to je škodlivý zjev pro motorismus, že by bylo mužné, kdybychom řekli, mýlili jsme se, pojďme od této methody pryč, udělejme to jiným způsobem, utecme od zdanění vozů podle obsahu válce, poněvadž si vytvoříme stav, že budeme mít absolutně nehodnotné vozy, jen abychom ušetřili na t. zv. silniční dani z motorových vozidel. Máme u nás dnes vozy, které dělají v důsledku této daně již 3400 obrátek za minutu. Ten vůz přímo hoří, je to vůz nehodnotný; pokud se udržuje na těch obrátkách, má sice svoji sílu, ale jakmile jej pustíte z obrátek, sílu ztratí, a to se nám stane všude. Jestliže takový vůz buďto pojede do kopce nebo přijde na špatnou silnici a musí zmírniti tempo, je po síle vozu, z vozu se stala lenivá kočka, která nemůže s místa. A teď se na to podívejme s hlediska národní obrany, obrany státu. Podívejme se na polohu Československé republiky, podívejme se na dráhu Čadca-Bohumín-Ostrava-Opava- Hlucholazy, celá ta dráha se vine přímo po nepřátelských hranicích. Tím okamžikem, jak by došlo k nějakému vážnému konfliktu a neučiníme jiná opatření, abychom si tento úsek uchránili - je to úsek pro nás velmi nebezpečný, neboť je to rovina, otevřená brána na Moravské pole - a ztratíme-li jej - a myslím, že je to velmi lehko možné - budeme míti tuto dráhu pryč a budeme musit celý pohyb vojska provádět vozy. A teď budeme mít vozy, se kterými na rozbitých silnicích se nebudeme moci udržet, poněvadž nebudou mít žádnou sílu. To vykládá člověk ve výboru, v řadě schůzí, já jsem o tom mluvil i při minulém projednávání, ale té věci se nevěnuje pozornost, přijde se do sněmovny, předloží se dva obsáhlé zákony velké důležitosti, zákon o 104 nebo 108 paragrafech a řekne se, řečník musí býti s oběma těmito zákony za 20 minut hotov. Takhle nemůžeme jednat, neboť budeme-li takto jednat, bojím se, že si zdiskreditujeme parlamentarismus a že připravujeme půdu pro něco neznámého, co se dá těžko dnes v hrubých rysech vyjádřiti. Ale my neseme odpovědnost za dějiny doby a za budoucnost a jestliže neobrátíme v naší daňové a hospodářské politice zavčas, pak soud lidu nad námi a těmi, kteří za to nesou přímou odpovědnost jako účastníci vlády a vládní většiny, bude jedenkráte strašlivý. Já jen mám možnost na to upozorniti.

Podáváme pozměňovací návrhy. Jaký osud je stihl v techn.-dopravním výboru a jaký osud je očekává zde, bylo vám sděleno s tohoto místa panem zpravodajem, který je doporučil k zamítnutí. A přece ty návrhy nemají v sobě vůbec nic politického, to nejsou politické návrhy. Dovedu se vžíti do situace, když jde, řekněme, o politický návrh nebo zákon; pak je to majorita, většina a menšina, a menšina má právo mlčet. Ale ve věcech ryze hospodářských nepřipustit dobrou věc, aby byla vsunuta do zákona, když už máme tak trapné zkušenosti - myslím, nejsme na dobré parlamentní cestě, parlamentarismus diskreditujeme a bude to míti neblahé následky pro budoucnost. (Výborně!)

Používá se malých vozů. Domnívá se někdo, že po vyhlášení zákona tak, jak byl dělán, když jsme totiž neupustili od metody zdanění podle obsahu válců, nebudou se dále stavěti nehodnotné, slabé vozy? To bude však míti za následek menší spotřebu pohonné látky, která se už jeví v tom, že pokles státních příjmů činí 73 mil. Kč.

Ale všimnu si důvodové zprávy a prosím, abyste ji sledovali se mnou. Zde se praví (čte): "Současně klesl odbyt lihobenzinové směsi, čímž se snížily příjmy silničního fondu za r. 1933 cca o 33 mil. Kč a státní příjem na jiné účely do fondu neodváděn." Dále se praví, že "nečítaje v to daň obratovou, z motorových vozidel, kterou jsme ztratili, daně výdělkové, zvýšenou nezaměstnanost a pod. celková ztráta národního příjmu stagnací" - při tom ovšem stoupl deficit drah ještě více, ať už umělou nebo přirozenou cestou - "činí podle výpočtu presidenta dr Třebického 2.144,550.000 Kč v jediném r. 1933."

To jsou strašná čísla, a my se domníváme, že děláme něco dobrého. Já jen upozorňuji: Následkem drahé benzinové směsi omezují se jízdy. Kdo jezdit nemusí, nejezdí. Nezapomínejte, že se šetří, doba je zlá, hospodářská porucha je ve všech vrstvách občanstva. To má za následek, že se počítá s každou korunou režie. A když tomu nečelíme, nuž, pak musí dojíti k důsledkům, které jsou zde ciferně dokazovány. Vozy se neopravují, nikdo nechce do nich nic investovat. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Mohl bych opět citovat z důvodové zprávy, že byla sice provedena novelisace, ale že není poslední, poněvadž prý se teprve ukáže, jaký účinek to bude míti na dráhy atd. Tedy přímo se říká: Neinvestujte peníze do vozů, poněvadž nejste jisti, nebude-li se zákon za rok opět novelisovat k vaší škodě, ke škodě motorismu. Jaké to má následky, jaký je v tom vtip? (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Statistická zpráva z měsíce března nám říká, že počet nezaměstnaných proti minulému roku, kdy jsme se domnívali, že jsme dovršili kulminační bod nezaměstnanosti a hospodářské poruchy, opět stoupl. Jaké jsou vyhlídky pro to, co s tohoto místa řekl pan ministr financí, když doprovázel státní rozpočet na r. 1935 svým výkladem, že totiž je odůvodněný optimismus, že se hospodářské poměry lepší a že se r. 1935 budou lepšit trvale? V důsledku toho lze prý očekávati zvýšený výnos daní a proto je možno také rozpočet zvýšiti asi o 500 mil. Kč.

Jaké jsou důvody pro tento optimismus? My naopak vidíme, že v měsíci březnu, kdy má již nezaměstnaných ubývat, nám statistika dokazuje, že jich přibývá. Když si však kolem sebe všech o zničíme, když zničíme důvěru v soukromé podnikání, v právní jistotu, když není nikdo jistý, nebude-li zítra vydán zákon, kterým se sáhne na jeho existenci jako samostatně výdělečně činného člověka - a takových extravagancí máme již řadu - okruh samostatně výdělečně činných lidí systematicky a trvale zužujeme, vřazujeme je zákonným opatřením mezi nezaměstnané, aniž bychom se při tom postarali o náležité opatření, které by jim jako nezaměstnaným zajišťovalo existenci. My prostě škrtem pera vyřadíme lidi ze soukromého podnikání, ke kterému mají právo na základě zákona a živnostenského listu. Oprávnění toto jsme jim nechali, ale škrtem pera jsme jim znemožnili distribuci zboží, provozování obchodu, soukromého podnikání, takže jsou z něho vyřazeni a rozmnožují počet nezaměstnaných nejen o sebe, nýbrž i o ty, kteří byli dříve u nich zaměstnáni. To přece nemůže býti lhostejné Národnímu shromáždění a tím méně nám, kteří máme zájem, aby samostatné podnikání bylo uchráněno a udrženo a aby občanstvo v tomto státě mělo zabezpečenu právní jistotu, právní řád, aby se nemuselo obávati, že se zítra stane něco, čím se ono právo, kterého podle zákona nabyli, šmahem a rázem odstraní. Můžete si lámati hlavy jak chcete, jak odpomoci nezaměstnanosti, můžete dělati divy, můžete stále zvyšovati daně a dávky, vy dnešnímu stavu nepomůžete prostě proto, poněvadž jste rozviklali jistotu v podnikání, vy jste vzali lidem jistotu, když do něčeho investovali kapitál, že ten kapitál neztratí. Právní jistota je pryč a nečekejte proto, že bychom šli vstříc lepší budoucnosti.

Domnívám se, že přijdeme k poznání, možná, že to budou jiní a noví lidé, kteří přijdou k poznání, že všechno toto omezování soukromého podnikání, které je zárukou prosperity hospodářské, není možné. Na stát se spoléhati? Račte mi dovoliti, v to nemá věru opravdu nikdo důvěry. Vždyť všechno, co je ve státním provozu, třeba se to spravuje podle zákona jako samostatný obchodní podnik, je pasivní, doplácí se na to z peněz soukromých podnikatelů.

Poměry jsou tak strašlivé, že přímo drásají nervy. Měl jsem příležitost na finančním inspektorátu intervenovati pro několik lidí, jejichž existence byla v pravém slova smyslu ohrožena. Pro 1000 Kč se prodá automobil za dva až tři tisíce korun, nikdo se však nestará, co ti lidé budou dělati. Tohle jsme zde konečně několikrát řekli, mluvil zde o tom minule posl. Mlčoch, který také mluvil o daňových perspektivách a o následcích daňových. Mluvila zde o tom několikráte řada našich kolegů, kteří dokazovali, že nejsme s to, abychom se propracovali k liberálnějším poměrům v daňové praksi, poněvadž se domníváme, že věci děláme dobře.

Bylo by snad neúplné, kdybych nepoukázal ještě na jednu věc. Autoklub republiky Československé vydal statistickou zprávu a v ní povídá: "Příčinou velkého poklesu ve výrobě automobilů a spotřebě pohonných látek v naší republice, a to v době, kdy v ostatních státech jeví se již zřejmý vzrůst výroby a spotřeby pohonných látek, nemůže již býti pouze hospodářská krise, nýbrž hlavními příčinami jsou daňové zákony, kterými již od r. 1931 jest automobilismus stále víc a více zatěžován.

Tak předně zákonem čís. 77 z r. 1931 zvýšena od 1. dubna 1931 spotřební daň u benzinu z 13 Kč na 15 Kč za 100 kg." Také tehdy jsem k tomu mluvil a varoval jsem před tím. "Druhým zákonem č. 56/1932 zvýšena paušální daň obratová u benzinu z 13˙50 na 20˙25 Kč. Za třetí: Zákonem č. 85 zavedeno povinné mísení lihu s benzinem a cena stanovena na 325 Kč, tedy několikanásobek ceny, který se platí za čistý benzin."

Řekl jsem: Čistý benzin loco Děčín nebo Bratislava 50 Kč - a zde je stanovena cena za líh 325 Kč! "Za čtvrté: vyhláškou ministerstva financí z 27. prosince uvalena na motorová vozidla paušalovaná daň z obratu, 125 Kč za 100 litrů. Za páté: vládním nařízením čís. 180 zvýšena prodejní cena lihu motorového o 50 Kč za 100 litrů.

Tedy to je nepřetržitý řetěz daňového a poplatkového zatěžování. Já mohu jenom varovati a říci, že při rozchodu bude záležeti na tom, jaký bude příští parlament. Přál bych si, aby byl lepší. A domnívám se, že všechno, co se vůči živnostenské straně v poslední době, jako straně nepohodlné, dělá, rozplyne se v niveč. Celý řetěz zákonů, nařízení byl v poslední době vydán a dotýká se přímo hospodářsky a existenčně zájmů živnostnictva a obchodnictva. Není nahodilá věc, pánové, že když svoláme schůzi, v každém městě ten největší sál je pro nás, pro naši schůzi malý. Není to nahodilá věc. To je prostě zjev a psychosa doby. Živnostnictvo a obchodnictvo poznalo, že nemůže spoléhati na nikoho jiného, jenom samo na sebe, na svou sílu, a tuto sílu si začíná systematicky uvědomovati. Ono ví velmi dobře, že disponuje 1,500.000 hlasy, své dosavadní straně dalo okrouhle jenom 300.000 hlasů, těmi 1,200.000 hlasy posílilo z velké a největší části nynější vládní strany, a tyto vládní strany a koalice se živnostnictvu a obchodnictvu odvděčily takovými zákony, které uvádějí živnostnictvo a obchodnictvo přímo v zoufalství, ohrožují existenci živnostensko-obchodnických zaměstnanců. Tyto řady se srazí, ty se spojí, poněvadž se stále více přesvědčují, že nemohou spoléhati na nikoho, jenom na sebe a svou sílu, vniknou do všech veřejných institucí, do zákonodárných sborů v takovém počtu, kolik mají živnostníci a obchodníci hlasů, a pak jistě nastane doba lepší jak pro tento stav, tak pro celý stát a naše národní hospodářství, poněvadž pak přijdeme do tohoto domu jako rovný s rovným, jako rovný vedle rovného, budeme uplatňovati státní zájmy stejně jako zájmy jednotlivých složek národa a státu. Pak již nebudou možny výsady jedněch na úkor druhých. Jsme v demokratickém státě, demokracie předpokládá a přímo přikazuje stejné právo a stejné povinnosti ve státě. (Výborně! - Potlesk.) To nejde, jednomu ukládati povinnosti a druzí aby si brali právo jedny ničit, druhým pomáhat. To je dnešním dnem zlomeno, tento systém je dnešním dnem ukončen.

A příště, až se zde sejdeme - a doufejme, že se zde sejdeme - bude musiti býti nahrazen spravedlivým, demokratickým systémem: stejná práva, stejné povinnosti v demokratickém státě!

Chci své vývody ukončiti tím, že se s touto slavnou sněmovnou loučím, a sice za velmi nepříznivých zkušeností, doufám však, že příští, nejbližší doba rozhodne tak, že budou do Národního shromáždění, ať poslanecké sněmovny nebo senátu, vyslány takové síly, jak to odpovídá jednotlivým stavům, a pak budeme řešiti otázky sice cestou kompromisní, ale na půdě demokracie, práva a spravedlnosti, nebudeme nikdy ohrožovat právní jistotu a právní řád, poněvadž vidíme největší zlo v tom, jestliže právní jistota a právní řád byly v duši lidu rozvráceny, kdy nastává nejistota, nejistota v podnikání, nejistota v investování. To je stav, který by vedl tento stát k hospodářskému zhroucení. K tomu nesmíme připustiti, k tomu nesmí připustiti hlavně živnostenský stav. Proto se zformuje, sjednotí a dá na rozloučenou tomuto Národnímu shromáždění důkladnou odplatu za generální útok na existenci širokých vrstev středního stavu. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Netolický.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Pan kol. Ostrý ve svých vývodech poukázal, domnívám se nesprávně, na jeden zjev, který je potřebí uvésti na náležitou míru. Obvinil nynější vládní koalici, resp. vládu, že škrtnutím pera znemožnila nebo ohrozila existenci samostatných, existenci středního stavu. (Posl. Jiráček: No a ne?) Domnívám se, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. (Posl. Jiráček: A co jste udělali s mlékaři, a co s autodopravci?) Pokud se týká mlékařů, tu škrtnutím pera nebyla zlomena jejich existence. Zase jiná organisace stará se o to, aby, byli-li poškozeni ve své existenci, měli na druhé straně zase zabezpečen určitý důchod nebo příjem, kterého určitým opatřením pozbyli. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Generalisovati toto tvrzení, když u nás vykazujeme (Posl. Jiráček: Odhlasovali jste to! - Místopředseda Stivín zvoní.) několik set tisíc samostatných živnostenských existencí, a pokládati je za vyřazené z provozu, je podle mého mínění řešení příliš daleké. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám p. posl. Jiráčka, aby řečníka nevyrušoval.

Posl. Netolický (pokračuje): Domnívám se, že jste byli vysláni do parlamentu za tím účelem, abyste tady hájili zájmy středních vrstev. Ale, vážení pánové, domníváte se, že tento váš způsob je tou obhajobou, spoluprací, tou určitou záchranou, kterou jste povinni těm, kteří vás pověřili důvěrou, abyste zde v parlamentě spoluprací se snažili, aby zájmy středních stavů, samostatných podnikatelů byly chráněny? To není spolupráce, která by znamenala snahu zabezpečovat a pracovat, aby zde bylo odvráceno určité nebezpečí. (Posl. Jiráček: My jsme vás varovali! - Místopředseda Stivín zvoní.)

Zde nejde o varování, tolik rozumu předpokládáte u zástupců, že vědí dobře, co činí nebo činiti mají. Ale spolupráce je potřebí, vy ji však neděláte. Neděláte živnostenskou politiku, nýbrž politiku středostavovské strany. Zapomínáte, že je zde desetitisíce ba statisíce živnostníků, kteří potřebují ochrany, ale vy děláte politiku ne strany, nýbrž politiku určitého stavu. V tom je podstatný rozdíl při posuzování. (Výkřiky posl. Jiráčka. - Místopředseda Stivín zvoní.) Kdyby volily ostatní koaliční strany cestu, kterou jste volili vy, položte si otázku, kdo by pak měl povinnost chrániti zájem národa, starati se o potřeby pracujících vrstev resp. hájiti také v případě nynějšího nebezpečí zájem a celistvost celého našeho státu. Vy jste si to udělali pohodlně. Vy kritisujete, ale myslíte, že nejste odpovědni, abyste se věnovali této spolupráci, že nejste povinni tuto spolupráci dělat. Domníváme se, že především..... (Posl. Jiráček: Vy jste to dělali r. 1926!) Ale za jakých okolností a předpokladů? Ta doba nebyla tehdy tak těžká, r. 1926 až 1929 byla doba nejpříznivější hospodářské konjunktury, kdy nebyl národ ani stát ohrožen, kdy byly vnitřní poměry hospodářské položeny docela jinak, nežli jsou dnes, kdy nešlo o zájmy, o kterých jste mluvili; dnes jde o zájem vyšší, o bezpečnost, klid a uspořádání poměrů ve státě. Zdá se, že přehlížíte tu hospodářskou tíseň, kterou prožíváme šestý rok, poněvadž, kdybyste jí nepřehlíželi, snažili byste se spoluprací tvořiti nové, přijatelnější obchodní a výrobní podmínky, nežli jsou dnes. Tolik jsem jaksi pokládal za povinnost odpovědět na vývody kol. Ostrého, poněvadž jinak by se zdálo, že je skutečně pravda, že škrtnutím pera celý střední stav byl ohrožen a ve svém vývoji nynější vládní koalicí nějakým způsobem zvlášť poškozován.

Vrátím se k předmětu dnešního pořadu, který jedná o novelisaci zákona č. 198 z r. 1932 o dopravě motorovými vozidly. Nutno předeslati, že před tímto zákonem poměry v automobilismu a při autobusové dopravě byly takového rázu, že se nedaly nadále a trvale udržet. Uvědomte si, že na př. v obvodu jednoho ředitelství státních drah bylo 151 autobusů, které neměly vůbec koncese a prováděly provoz bez koncese. Pokud pak se týče placení povinné daně z jízdného, viděli jste, k jakým důsledkům dřívější stav docházel. K těm důsledkům, že bylo nutno předpisovati až statisícové pokuty pro nedodržení a pro neodvádění daně z lístků za jízdy, které byly v autobusech prováděny. A jako kuriosita zní jedna připomínka: Když byl zákon č. 198/1932 vyhlášen, byl to sám p. ministr dr Trapl, který se při jedné příležitosti zmínil, jak v autobuse platil jízdné až po jízdě, aby daň z jízdních lístků nemusela býti zaplacena.

To byly anarchistické, naprosto neustálené a neudržitelné poměry, které v provozu automobilovém panovaly, a bylo žádoucno, aby nějakým zákonodárným způsobem byly upraveny a vyřízeny. Zákon č. 198/1932 jednak reguloval tuto dopravu, ale na druhé straně některými příkrými ustanoveními vyvolal dalekosáhlé, nepříznivé důsledky. Bylo to ostré ustanovení, pokud se týkalo zaplacení kauce, byla to povinnost placení daní a povinnost event. pojištění proti všem následkům osobního ručení.

Jakmile v některém tomto případě nebyl zákon dodržen, hned bez jakýchkoliv dalších ohledů byla koncese odňata, a když poplatky nebyly včas složeny, nečekalo se, zabavily se vozy, automobily byly prodávány za směšně levné ceny a tím majitelé těchto automobilů byli neobyčejným způsobem poškozováni. Ztrátou koncese bylo postiženo ke konci r. 1933 kolem 2 1/2 tisíce majitelů automobilů, těch lidí, kteří byli vlastně na provoz automobilový jako existenční základnu v plné a jediné míře odkázáni.

Tedy tyto důsledky zmíněného zákona vyvolávaly ve veřejnosti odezvu a bylo všeobecně žádáno, aby bylo přikročeno k novelisaci nebo odstranění těch nejkřiklavějších příčin a důsledků. Já sám jsem začal se zájemníky na novelisaci pracovati déle než před rokem, kdy jsme od ministerstva obchodu chodili k ministerstvu financí a pak k ministerstvu železnic a domáhali se, aby největší ostrosti zmíněného zákona byly odstraněny. Zdálo se, že tato snaha bude korunována úspěchem, ale pak některé maximální požadavky, které byly při této příležitosti kladeny, oddálily novelisaci až na dnešní dobu, a my dnes podle usnesení senátu máme přikročiti k odstranění některých zmíněných nejostřejších opatření.

Osnova, kterou projednáváme, není osnovou, kterou bychom mohli vítati s určitým jásotem, že by odstranila všechny příkrosti a že automobilismu dává možnost plného a zdárného rozvoje. Zůstává zde ještě řada těžkých ustanovení, která automobilisty, majitele automobilů, po případě i motocyklů postihnou a která ovšem budou míti také za následek, že naděje, které do novelisace tohoto zákona byly kladeny, nebudou plně splněny. Naděje ty spočívaly v tom, že má býti podporována výroba automobilů ať již osobních nebo nákladních. Ovšem není jen stagnace v těchto kovoprůmyslových závodech následkem zákona čís. 198 z r. 1932. Myslím, že velmi důležitou roli v této věci hraje již 6. rok trvající hospodářská krise a tíseň. Ale ostré ustanovení zákona přineslo ovšem také své důsledky. My bychom si přáli, aby v nynější těžké době, kdy vykazujeme takový ohromný počet nezaměstnaných, automobilový průmysl co nejvíce byl podporován a co nejvíce se rozšířil, aby dílny jak v továrnách v Ml. Boleslavi, v Praze Českomoravská, v Plzni Škodovka, v Brně Zbrojovka, tak i jinde měly automobilových zakázek pokud možno nejvíce.

Ovšem při té příležitosti nutno také na adresu majitelů těchto továren říci několik slov. U nás nemůžeme býti spokojeni s tím, že na hranicích vysokými cly chráníme t. zv. skleníkový průmysl automobilový. Majitelé továrních podniků musí se snažiti, aby drželi stejný krok se zahraniční konkurencí jak jakostí, tak i cenou výrobků, poněvadž jen tak lze očekávati, že úmyslu, který touto osnovou zákona je sledován, a také očekávání naší veřejnosti, aby výroba v automobilových závodech vzrostla, bude dosaženo.

Osnova zákona novelisuje ustanovení dřívějšího zákona jen v některých paragrafech. Pokud se týče dopravních poplatků, zůstávají téměř všechna ustanovení dřívějšího zákona v platnosti. Zvyšují se poplatky u automobilů s menším obsahem, ale zase se snižují u automobilů v obsahem větším. Pokud se týče koncesí, vítám ustanovení, že je možno ztracené koncese zase pouhou žádostí nabýti, odstraní-li se příčiny, které odnětí koncese zavinily. Ustanovení osnovy zákona připouští, že každý takový žadatel může ve třech měsících po uvedení této novelisace zákona v platnost žádati o uvedení v původní stav a dosáhnouti toho, že koncese na automobilovou dopravu může zase nabýti.

Novým při obnovení koncese je požadavek nejméně tříleté prakse. Přišlo se k poznání, že nestačí jen osobní spolehlivost, vůdčí list a zkouška, nýbrž že k bezpečnosti provozu je potřebí, aby zde byla tříletá prakse, kterýžto požadavek ovšem nastoupí v platnost teprve 1. července 1938 po tříletém trvání zákona, aby každý, kdo se chce věnovati automobilové dopravě, měl náležitý interval pro získání předepsané prakse.

Námitky vyvolává zákonná ustanovení, že koncese trvá 15 roků. Byly předloženy opravné návrhy, poněvadž ustanovení toto vyvolalo určitou kritiku. Nutno k tomu připomenouti, že nejsme v tomto předpisu nejhoršími. Ve Francii se tyto smlouvy mezi organisacemi automobilistů a státem konají v intervalech pětiletých, v Německu pak koncese má platnost pouze sedmiletou.

Pokud se týče pojištění z povinného ručení, které zůstává ve stejné výši, jako bylo v zákoně původním, bylo by žádoucno, aby při pojištění tomto byly poplatky, které za pojištění platiti nutno, t. zv. pojistné premie, určeny vládním nařízením pokud možno nejníže. Ovšem automobilismus při svém rozvoji pravděpodobně dojde k tomu, že si pořídí svou vlastní pojišťovnu na základě vzájemné svépomoci a vzájemnosti, aby tak způsobem nejsnadnějším, pokud se týče pojistných premií, zaopatřil si pojištění toto co nejlevněji.

Pokud se týče kauce, je v této novele snížena na polovičku. V dřívějším zákonu žádala se záruční listina od 1.000 do 50.000 Kč, kdežto v tomto případě je žádána od 500 do 25.000 Kč.

Celkové znění této novelisační osnovy, jak jsem již uvedl, lze vítati ne nějakým jásavým voláním, nýbrž jen určitým zadostiučiněním, že největší ostrosti jsou odstraněny. Litujeme, že nebylo prosazeno osvobození žákovských a dělnických lístků od jízdních poplatků při autobusové dopravě, jak to bylo žádáno a jak to bylo v zákoně dřívějším. Vítáme snížení dopravní daně z 30 na 20%. Ovšem při tom při všem musí zaraziti, dovídáme-li se, že zemské finanční ředitelství v Praze vydalo přísně důvěrný oběžník pro všechny finanční správy a okresní finanční ředitelství, v němž se praví, že zvláštní výpomocné úřednické síly mají u okresních finančních ředitelství vypisovati majitele osobních a nákladních vozů, jejich jména a silniční daň, kterou platí. Tím mají býti zjištěni majitelé motorových vozidel, obsah válců jejich vozidel k placení silniční daně a hlavně má býti kontrolováno, jaké prostředky mají na udržování vozů. Zjištěné výsledky mají berní správy srovnávati s jejich přiznáním příjmů a podle výsledku této kontroly pátrati po příjmech majitelů motorových vozidel a uvažovati o jejich zostřeném zdanění. Tento výnos zemského finančního ředitelství nutno bezohledně a co nejkrajněji odsouditi. (Tak jest!) Snaží-li se na jedné straně státní správa touto osnovou dosáhnouti toho, aby automobilismus byl podporován, aby jeho odbyt v důsledku řady potřeb, najmě vojenského eráru v případě vojenského nebezpečí, byl zvýšen, musíme na druhé straně odsuzovati kroky, které tuto snahu budou paralysovati a při nejmenším křížiti a poškozovati. Domníváme se, že finanční správa bude míti dostatečný příjem již v tom, bude-li počet automobilů, ať již nákladních nebo osobních, vzrůstati, poněvadž tím vzrostou také poplatky, které státní fiskus bude moci pro své účely dobře upotřebiti.

Celkový finanční efekt, jak bylo několikráte tvrzeno, je touto novelisací zmenšen. Ví se, že výnos zdražení minerálních olejů má vynésti nejméně plus 40 mil. Kč, které mají býti věnovány silničnímu fondu. Kdyby nebyl automobilismus sám zatížen finančními břemeny, museli bychom zvýšený příjem a zvýšení dotace silničnímu fondu jen vítati, a to z toho důvodu, že máme ještě příliš mnoho silnic neupravených. Vedle toho je nutno žádati, aby silnice byly upravovány se stálým, tvrdým spodkem. Domnívám se, že v tomto případě je nejlepším spodkem dlažba. Máme přece u nás velký počet nezaměstnaných dělníků v kamenoprůmyslu a značné zásoby, které bychom měli nějak spotřebovati, aby nejchudší horské kraje mohly býti zaměstnány, aby se jim zase s počínajícím jarem dostalo nové práce a tím také zabezpečení existence tamního lidu.