Budiž mi nyní dovoleno obrátiti svůj zřetel k předložené účetní uzávěrce za r. 1933. Tato účetní státní závěrka skýtá obraz nynější krise a také skýtá obraz toho, jak těžce se probíjelo státní hospodářství v tomto roce 1933, který je snad rokem nejhlubší hospodářské krise. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Končilo-li státní hospodářství r. 1933 schodkem pokladním ve výši 2.320,134.961 Kč a z tohoto schodku bylo uhrazeno úvěrovými operacemi 1.878,213.629 Kč, jestliže jsme celkem v tomto správním roce 1933 provedli úvěrních operací za 3.120,233.699 Kč i s půjčkou práce, která vynesla 2.023,112.870 Kč, jestliže jsme v tomto správním roce 1933 věnovali na péči o nezaměstnané 837,117.076 Kč, dále Ústřední bratrské pokladně realisovali záruku ve výši 144.6 milionů Kč a jestliže naše fondy byly téměř úplně vyčerpány a vykazují pasiva, jako státní silniční fond 1.114,490.216 Kč, fond meliorační 74,422.960 Kč, vodohospodářský 174,057.249 Kč, zatím co nepatrná aktiva vykazuje fond pro pojištění vývozních úvěrů ve výši 4,594.929 Kč a státní bytový fond A pro záruky, na něž se budou čím dále větší nároky činiti, 45,552.859 Kč a státní bytový fond B pro přímé zápůjčky pouhých 15,607.390 Kč, vidíme, jak bylo v tomto roce státní hospodářství napjaté a jak byly mobilisovány kdejaké prostředky, abychom mohli vydržeti. Jestliže přesuny proti roku minulému vzrostly z 266 případů v částce 84,259.529 Kč na 329 případů v částce 104,757.353 Kč, můžeme uznati, že mimořádná doba si vynutila tento zvýšený počet přesunů, ale přece jenom jest tento zvýšený počet přesunů důkazem, že se ještě nepreliminuje s dostatek rozvážně a věrohodně.

Platy zaměstnanců ukazují, jaké oběti tato skupina občanů přinesla k záchraně státního hospodářství finančního. Potřeba osobních výdajů jest r. 1933 téměř o 50% menší nežli byla za dřívějších let. Ve státní správě činila tato potřeba r. 1932 2.672,575.478 Kč, to jest 28˙44% celkových preliminovaných výdajů, naproti tomu r. 1933 méně o 125,494.393 Kč, to jest 28˙66% celkových preliminovaných výdajů. To jest u vlastní státní správy. V podnicích činila potřeba osobních výdajů r. 1932 2.408,111.468 Kč, to jest 30˙08% celkových provozních výdajů, naproti tomu r. 1933 méně o 190,812.059 Kč, to jest 30˙58% celkových provozních výdajů.

Zdálo by se na první pohled z tohoto srovnání, srovnáme-li procenta celkových preliminovaných výdajů státní správy a procenta provozních výdajů u podniků, že vlastně se platy zaměstnanců zvýšily, poněvadž znamenají vyšší procento nežli roku předcházejícího. Byl by to tragický omyl. Zvýšení tohoto procenta vyvěrá ze snížených preliminářů. Srážky platové vlastní státní správy vynesly 226,007.760 Kč, v podnicích 156,682.497

Kč a snížené vydání proti r. 1932 71,342.812 Kč. Tedy úhrnem bylo uspořeno na osobním vydání r. 1933 454,033.277 Kč.

Budiž mi dovoleno při této příležitosti poukázati na některé smutné zjevy naší státní administrativy. Náš klub interpeloval 10. dubna 1934 pana předsedu vlády tiskem 2548/I ve věci úpravy smluvních redaktorů Československé tiskové kanceláře. V této interpelaci byla podrobně vylíčena celá křížová cesta, trvající od r. 1923, celá spousta nesčetných zákroků, slibů a prohlášení. Na tuto intervenci odpověděl pan předseda vlády tiskem 2734/IV, že 13. července 1934 schválila vláda předpis o úpravě poměrů smluvních redaktorů ČTK. Dnes píšeme 9. dubna 1935. Uplynul tedy od podání naší interpelace bez jednoho dne celý rok, a tento předpis, na kterém se vláda usnesla 13. července 1934, není dosud proveden. Válí se v t. zv. meziministerském jednání.

Když v únoru min. roku přikročili jsme k t. zv. devalvaci naší koruny, podali zaměstnanci zahraniční, kteří jsou exponováni v pohraničních stanicích cizích států, žádost vládě, aby v důsledku tohoto opatření a zejména v důsledku zákazu vlády německé, že nesmějí si tito zaměstnanci přes hranice převézti potraviny, jako tomu bylo dříve, byl pohraniční přídavek tohoto personálu zvýšen. Dnes máme již duben a teprve nyní ministerstvo financí po 14 měsících vypracovalo návrh na úpravu tohoto pohraničního přídavku. Celých 14 měsíců nechá naše státní zaměstnance, exponované v pohraničních cizích stanicích, přímo hladovět.

V poslední době po několik let ministerstvo železnic přiznává státním zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské Rusi na dovolenou 50% slevu jízdného. Každý rok musíme toto opatření urgovat. Dnes píšeme již duben, dovolené jsou ve státních úřadech v plném proudu, poněvadž začaly 1. ledna t. r., ale ministerstvo železnic má stále dosti času, aby vyhlásilo znovu tuto výhodu. Mám dojem, že zde jde o sabotáž, nebo přímou resistenci proti vládním činitelům.

Preliminář byl překročen r. 1933 pouze u ministerstva nár. obrany, a to o nepatrnou částku 7,882.041 Kč. Naproti tomu ministerstvo soc. péče o 179,577.076 Kč, poněvadž povolené prostředky na péči o nezaměstnané nestačily, a u ministerstva financí o 178,839.250 Kč. Byly tedy prelimináře překročeny celkem o 366,298.367 Kč. Naproti tomu u ostatních kapitol bylo dosazeno úspor 105,207.482 Kč.

Účetní závěrka i zpráva páně zpravodajova zabývá se otázkou příčin schodku stát. hospodářství, který činí 14˙81% celého rozpočtu. Především je to pokles příjmů daňových. Pokles výnosu daní přímých snížil se o pouhých 20,660.511 Kč, naproti tomu u obchodových a konsumních daní o částky daleko větší, a to u daně obratové o 195,382.431 Kč, u cel o 181,253.031 Kč a u čistých spotřebních daní o 238,263.710 Kč, u monopolů pak o 4,357.031 Kč, celkem o 619,256.203 Kč. Tento pokles resultuje jednak ze ztráty zahraničních obchodů a jednak také ze snížení konsumní síly našeho občanstva. Tento pokles, zejména daní spotřebních a obchodových, je výstrahou, že náš daňový systém není pevný a není ani spravedlivý. Je vykřičníkem, abychom jej podrobili, chceme-li mít státní finance opřeny o stabilní příjmy, značné reformě, abychom na místě labilních daní spotřebních upravili daně přímé tak, aby mohly krýti celkovou státní potřebu.

Jako druhá příčina je uváděna nedostatečná organisace berní administrativy, zejména v souvislosti s nedoplatky daňovými, které dostoupily r. 1933 výše 4.822,489.027 Kč. Tyto nedoplatky jeví pokles jen u přímých daní o 148,342.210 Kč, ale tyto nedoplatky jeví vzestup u daně obratové o 41,822.180 Kč, u spotřebních daní o 2,462.293 Kč a u poplatků o 149,407.484 Kč. Čekali jsme, že nedoplatky daňové se sníží zejména pomocí půjčky práce. Touto půjčkou mělo býti likvidováno 720,208.481 Kč daňových nedoplatků, bylo však do konce r. 1933 likvidováno pouze 656,450.813 Kč, a přes to tedy nedoplatky daňové neklesly. Kritika berní administrativy a nedoplatků daňových jak v rozpočtovém výboru, tak zde soustavně námi přednášená, nezůstala přece jenom bez účinků.

Zaznamenáváme dobrou vůli nynějšího ministra financí, aby tuto bolestnou stránku našeho státního hospodářství likvidoval. Vydal nařízení o rozšířené kompetenci finančních úřadů I. a II. stolice, rozmnožil síly všech kategorií u finančních úřadů a pokusil se příročím na směnečný úvěr umožniti poplatníkům, aby daňové nedoplatky vyrovnali.

Nejpozoruhodnější jsou však nedoplatky poplatků, které činí koncem r. 1933 488,475.471 Kč. Jako příčina těchto nedoplatků u poplatků se uvádí zvýšení agendy a zmenšení platební schopnosti, dále odklady exekucí u zemědělců a za třetí nedostatek exekutorů a závady v exekučním řízení. Není tomu dlouho, co zde přednášel p. posl. Mlčoch stížnosti do nedostatků exekuční agendy. P. posl. Mlčoch sice neopřel svoje tvrzení plnými jmény ani sdělením, o jaké daňové nedoplatky šlo, za kolik let, jakého titulu atd., ale jeho konkretně uváděné případy jistě vyvolaly v celé sněmovně hluboký dojem, ba mohly by zde zanechati dojem, že snad v exekučním řízení berní administrativa úmyslně a se sadistickou radostí poplatníky pronásleduje. Bylo by třeba v této věci slyšeti i druhou stranu, berní úřady a berní exekutory. Nedávno jsem měl příležitost jednati s berními exekutory, kteří mně sdělili konkretní případy, jak rafinovaným způsobem se dovedou zejména zámožnější, ba bohatí poplatníci uhýbati své povinnosti vůči státu a jakým naproti tomu rafinovaným způsobem se musí berní exekutor snažiti je postihnouti. Byly mně hlášeny i případy, že se prováděly bezvýsledné exekuce, ale konečně se v bytě dotčeného pána našlo státních papírů za 1 1/2 mil. Kč. Proto dříve nežli odsoudíme berní exekutory a berní aparát, měli bychom také vyslechnouti druhou stranu.

Konečně se nedivím požadavku, který nedávno vznesli berní exekutoři, aby totiž byli ustanoveni úředníky IV. služební třídy, aby také pro ně byla předepsána vyšší kvalifikace, poněvadž jí potřebují při svém velmi komplikovaném a odpovědném výkonu, aby mohli postihnouti notorické daňové defraudanty.

Generální finanční ředitelství v Bratislavě vypsalo nedávno soutěž na obsazení nových míst berních exekutorů a v této soutěži stanovilo jako podmínku stáří fysické do 30 let a stav svobodný. Nevím, jaké důvody vedly generální finanční ředitelství v Bratislavě k tomu, aby vyžadovalo od berních exekutorů stav svobodný. Uvážíme-li, že se dnes jakožto podmínka pro přijetí předpisuje stav svobodný četníkům, bezpečnostním strážníkům, finančním strážníkům a nyní také berním exekutorům, nevím, kam pospěje náš stát po stránce populační, bude-li vylučovati z ucházení se o státní službu ženaté mladé lidi s rodinami. Domnívám se, že právě pro tuto službu není potřebí vyžadovati stavu svobodného.

Ministerstvo financí vydalo nedávno výnos o formálním postupu úřadů při styku s poplatníky. Tento výnos jistě poplatníci velmi vřele uvítali a byl také veškerým denním tiskem vřele registrován. Mám ovšem obavy, aby tento výnos nevedl k nemilým důsledkům, že si ho totiž poplatníci budou vykládati tak liberálně, že mají tedy, jak to nyní apostrofují, berní úředníci jednati s poplatníky "vždy s úsměvem", že budou využívati času berních úředníků na tolik, že se berní úředníci potom vůbec k žádné práci nedostanou, poněvadž se zase najdou mazaní poplatníci, kteří vystihnou slabinu tohoto výnosu a budou se s berním úředníkem baviti, a poněvadž ten na ně nesmí býti hrubým, nesmí je odbýti, nesmí býti briskním, nesmí jednati stručně, musí jednati blahovolně, tedy budou využívati toho času tak, že se úředníci nedostanou k žádné práci. A to povede zase do extrémů, že to zase vystihnou ti, kteří se chtějí daňové povinnosti vymknouti.

I když se snaží nynější ministr financí berní administrativu uvésti do pořádku, pochybuji, že se mu to podaří, že hříchy minulosti napraví. Jestliže v minulosti nevěnovala se berní administrativě vůbec žádná pozornost ani po stránce vybavení personálem, ani po stránce školení personálu, ani po stránce vybavení nábytkem a úředním zařízením, ani po stránce místností, ani po stránce organisace, tyto nedostatky, které jsme v rozpočtovém výboru po řadu let kritisovali, stály nás strašné stamiliony, ba miliardy a ty už sotva nynější ministr financí zpátky dostane. (Posl. Sladký: Věříš, že z těch nedoplatků něco dostane?) Ani ne 50%. Musíme vítati snahu ministra financí po zavedení pořádku v berní administrativě pro budoucnost, poněvadž tím aspoň bude dána záruka, že bude finanční hospodářství státní postaveno na zdravou basi reální skutečnosti a nikoliv na nějakých imaginárních číslech. (Souhlas.)

Státní účetní uzávěrka vykazuje vzestup aktiv státních o 1.654,615.860 Kč, takže aktiva v státním závěrečném účtu uváděná dosáhla 12.472,991.197 Kč. Byl by to jistě zjev potěšitelný, kdyby to byla skutečná aktiva a nebyla to jenom aktiva problematická, poněvadž z těchto aktiv činí 8.887,444.303 Kč zálohy na platy učitelů zemím, které stát nikdy od zemí nedostane. Tedy aktiva naprosto dubiosní. Dále záloha místním drahám na provozní schodky ve výši 1.151,112.188 Kč, které se nám zdají také problematické, poněvadž nedoufáme, že je stát od těchto lokálních drah dostane zpět. Dále záloha košicko-bohumínské dráze ve výši 1.251,393.015 Kč, takže se nám skutečné aktivum scvrká na několik set milionů Kč. Bylo by lépe, kdyby se již jednou konečně o těchto položkách rozhodlo, aby nebyly uváděny ve státním závěrečném účtu a neuváděly také nikoho v omyl.

Z těchto několika cifer, které jsem zde uvedl, vyplývá, že státní hospodářství r. 1933 bylo napjaté na nejvyšší míru. Jestliže jsme se protloukli a při tom udrželi pevnost měny, dali do pořádku obchod státními papíry, zlepšili jejich kurs a zvýšili důvěru k nim, jestliže jsme zvýšili garancii exportních úvěrů o 1 miliardu, zavedli dodavatelské poukázky do 600 mil. Kč, učinili velkou řadu bezpečnostních opatření k zajištění státu, připravili za 5 miliard státních a veřejných investic, je to důkazem, že demokratický režim i za těžkých podmínek je iniciativní a hybný a že obstojí před každou kritikou, vyjma ovšem těch, kteří od státního kormidla utekli a dnes odpírají schvalování tohoto závěrečného účtu, ačkoliv s námi v něm spolu hospodařili. (Správně!) Je to také důkazem obětavosti a státního smyslu většiny občanstva, je to také důkazem hospodářské odolnosti a zdravého kořene státu. Chceme ho vyvésti z rozbouřených vln hospodářských a politických zmatků do klidného přístavu míru a pokoje pevný, silný a bezpečný, věříme, že se tak stane, a proto budeme pro státní závěrečný účet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je přihlášen p. posl. Hokky. Uděluji mu slovo.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená snemovňa! Deficit z r. 1933 činí podľa záverečného účtu vyše poldruhej miliardy. Z čoho to zaplatí štát? - táže sa každý poplatný občan republiky. Z čoho platí dnes poplatný občan dane? Z pôžičiek. A tak to činí i vláda. Z pôžičiek krátkodobých, ktoré následkom predlžovania s roka na rok stávajú sa dlhodobými, lebo nieto žiadnej nádeje a vyhliadky na ich umorenie.

Nie je možné, aby v dohľadnej dobe nastala konjunktúra, ktorá by umožnila amortizáciu dlžôb, ktoré s roka na rok vzrastajú, ba pri hospodárení, aké je dnešné, stane sa pochybným i platenie úrokov.

Tu sa mstí to, že márne som upozorňoval vládnu správu už pred ustavením úspornej komisie, aby ona najvyšší štátny kontrolný účetný úrad vystrojila právnym oborom, ktorý má táto výtečná ustanovizeň v každom vážnom štáte Europy. Do akej miery malo pravdu moje naliehanie, je dokázané tým, že moje stanovisko doznalo najvrelejšieho schválenia v celom úradníckom sbore najvyššieho kontrolného úradu. Tento súhlas je samozrejmý, lebo to je jedine správny spôsob spravovania štátneho majetku a kontroly tejto správy. Keby najvyšší štátny účetný kontrolný úrad mohol v plnosti práv vykonávať svoj obor pôsobnosti nad hospodárením štátu, tu by nebolo bývalo možno vyprodukovať poldruhamiliardový deficit.

Zdá sa však, že dnešný stav je jednotlivým rezortom veľmi príjemný, lebo takto môžu voľne prekročovať rozpočet, nikto ich nepohoní k prísnej zodpovednosti. Avšak odbila už hodina dvanásta, aby k zodpovednosti boly pohnané, aby tým učinený bol konec deficitom.

Od r. 1930 do 1933 činia deficity 5.111 mil. Kč. Prirátame-li k tomu číslice rozpočtov mimoriadnych, vzrastá táto číslica do takých obrovských rozmerov, že deficitom je vlastne dvojnásobok tohoto obnosu.

Pozoruhodná je konštatácia rozpočtového výboru, že úradnícky sbor najvyššieho kontrolného úradu je početne slabý k tomu, aby mohol zdolať veľké nesnádze, ktoré sú mu v ceste. Prez to všetko, že som presvedčený, že niet v Europe ešte jedného štátu, ktorý by bol tak preadministrovaný ako Československá republika, kde na každých 7 občanov pripadá jeden úradník, preca by som bol za to, aby sa početný stav úradníctva najvyššieho kontrolného úradu zvýšil, aby on pri svojom nepatrnom právnom obore bol na výške svojich úkolov, ktoré jemu dnešné platné, avšak zastaralé už zákony sverujú.

Pôsobí docela groteskne, že práve ja, príslušník strany, na ktorú stále, naprosto nezodpovedne a bezdôvodne vrhá sa obžaloba z protištátnosti, už od rokov bojujem za čo najskoršie zaradenie jedného z najdôležitejších pilierov konsolidácie štátu, za rozšírenie práv najvyššieho štát. kontrolného účetného úradu, a za to, aby toto rozšírenie práv bolo podložené moderným zákonom. Avšak slovo moje je hlasom volajúceho na púšti.

A preca som skalopevne presvedčený, že ako budú uskutočnené naše nespočetné návrhy, ktoré už od rokov urgujeme, práve tak bude uskutočnený i tento návrh, lebo je on eminentnou potrebou štátu, a dokiaľ budem zákonodarcom, nikdy neprestanem pracovať za zavedenie ideálnej správy štátneho majetku.

Klasickým príkladom na to, ako celkom ináč by sa malo hospodáriť so štátnymi príjmy, je pôžička práce. Pôvodným účelom pôžičky práce bolo to, aby sa jej použilo k užitočným investíciám. Jedna jej časť, asi jedna miliarda, bola k tomu použitá. Kam sa však podela druhá miliarda, to nám nikto nevyúčtoval, iba svedomie rozpočtového výboru, ktoré nemalo pokoja a v jednej vedľajšej vete vyslovilo, že tohoto obnosu použilo sa k úhrade pokladničných schodkov.

Každé nesprávne a špatné hospodárenie začína tam, kde obnosy, ktoré sú práve pri ruke, použijú sa k zapchávaniu väčších dier. Avšak tieto diery majú tú poľutovania hodnú a neblahú vlastnosť, že stále sa zväčšujú a nikdy sa neztenčujú. Z toho potom povstáva katastrofa každej špatnej správy majetkovej: úpadok.

Čo sa deje s fondami? Máme asi 100 rôznych fondov, kým záverečný účet sotva sa zmieňuje o šiestich. Vládna správa nechce pochopiť, že dňom aranjuezským je už konec a že už nepoprší dážď peňazí. Vymáhanie rôznych daní ide veľmi nesnadne kupredu a mnohokrát je daň väčšia než príjem. To potom privádza tie poľutovania hodné udalosti, ku ktorým dochádza semo tamo, podobne ako v Čertižnom.

Nazdávam sa, že dane, predpísané v Podkarp. Rusi, nebude možno už žiadnymi prostriedky vydobyť, lebo tam v poslednej dobe - tamojším pomerom primerane - vzrástla chudoba a bieda do rozmerov neuveriteľných.

Je zaujímavé, že Slovenská americká banka dostala podľa záverečného účtu znova 14 mil. Kč subvencie; poplatníci dychtivo sa dotazujú: po koľkátej? A ak sú tu peniaze na sanáciu bánk, prečo nieto peňazí k úprave zemedelských dlžôb? Túto otázku vyriešily už všetky okolité štáty, iba Československá republika nie.

Prečo niet peňazí na sanáciu samosprávnych sväzkov, ktorej úhradová čiastka ešte nebola snemovni predložená? Prečo niet peňazí na zvýšenie penzií, na sanáciu banských bratských pokladníc? Konečne prečo niet peňazí na maďarskú katedru? Je zaujímavý zjav, že štáty, ktoré sotva majú maďarské obyvateľstvo, zriaďujú maďarské katedry. Štát, bez ktorého dotázania bol sem pričlenený skoro jeden milion Maďarstva, ktorému by patrila univerzita, nielen že jednu fakultu, ale ani jedinú katedru nedostane.

I to vrhá ostré svetlo na spôsob, ako sa s tunajšími Maďarmi po stránke kultúrnej zachádza, zvlášte vieme-li, že štáty, ako Itália, Nemecko, Švajciarsko, Holandsko, vydržujú maďarské katedry, obsadené číročistými Maďarmi, kým vládna správa československá trpela po dobu celého roku, že kandidáti profesúry s odborom maďarskej literatúry nemali ani skušobných profesorov. A teraz majú prelegentov, ktorí maďarskú literatúru prednášajú po slovensky. Podobné niečo môže sa diať len u nás. A jestliže na maďarskú katedru niet peňazí, je to taká skúposť, ako keď niekto nežida, ktorý má na krku, používa na miesto košeľového gombíka.

Avšak tuná ošmeknú o právo i toho, kto sám prinese obeť, aby mohol svoju kultúru udržať. Maďarské rím.-kat. obyvateľstvo v Jasine samo dalo sa odaniť svojou školskou stolicou, aby mohlo svoju školu vydržovať. Pri vymáhaní týchto peňazí mal by administratívny úrad podľa práva zvykového a na základe zákona prispieť pomocou; okresný úrad však to odoprel. Nadriadený úrad túto nezákonnosť schválil. Erár, ktorý túto školu udržoval od r. 1770, tedy po dobu 165 rokov, túto povinnosť zaprel.

Takýmto spôsobom je snadno byť najväčším statkárom Podkarp. Rusi a vládnuť na statku 612.000 jutár lesov, užívať práv, ale neplniť povinnosti. Starí zemepáni nielen svojich patronátnych práv užívali, ale plnili i z toho plynúce záväzky.

Ministerstvo školstva zatvorilo erárnu školu rím.-katolícku s odôvodnením, že nemá učiteľa s predpísanou spôsobilosťou, ačkoľvek učiteľ má maturitnú skúšku. Tisíce a tisíce takýchto učiteľov sú v území republiky. Ba tam v samej Jasine sú učitelia, ktorí majú len štyri meštianky. Je príznačné, že tri ministerstvá sú vstave dopustiť sa nezákonnosti, aby zabránily existencii školy, ktorú veriaci zo svojich vlastných síl vydržiavali.

Len na jeden zjav ešte chcem vyzvať pozornosť slávneho snemu, ktorý je naprosto výnimočne príznačný: Rozpočtový výbor vo svojej zpráve o záverečnom účte sám uznáva, že rozpočtových položiek nepoužilo sa k tomu, k čomu boly určené, a preca žiada o jeho prijatie.

Ja v mene svojom a svojej strany záverečný účet neprijímam.

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Adámek. Dávám mu slovo.

Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Projednáváme právě účetní uzávěrku za r. 1933. Když jsem jako dílčí referent rozpočtu ministerstva veř. prací podával zprávu o rozpočtu tohoto ministerstva na r. 1933, varoval jsem před tím, co se stalo, varoval jsem před důsledky škrtů v rozpočtu ministerstva veř. prací, a to proto, že produktivní investice v ministerstvu veř. prací byly seškrtávány velmi citelně. Vyslovil jsem tehdy obavu, že to, co bereme ministerstvu veř. prací, budeme museti dáti jinému ministerstvu, ministerstvu soc. péče.

Ve zprávě, kterou nám p. zpravodaj účetní uzávěrky za r. 1933 předkládá, jsme žádáni, abychom odhlasovali překročení úvěru ministerstva soc. péče o více než 186 mil. Kč. Jednomu ministerstvu, které platí investice ve státě, které provádí účelné práce, opatřuje podnikatelům práci a lidem výdělek, se prostředky vzaly, ale musely se dáti ministerstvu jinému. Položka na podpory nezaměstnaným dělníkům byla od r. 1933 překročena téměř o 200 mil. Kč. Co bylo loni, to se teprve dovíme na podzim, a jak to vypadá za letošní 3 měsíce, o tom máme také zprávy.

Jako vládní poslanec nemohu a také nebudu hledati stinné stránky toho, co nám účetní uzávěrka předkládá ke schválení, ale na tento hospodářský moment jsem povinen jako poslanec ukázati, a dělám to již proto, že právě minulý týden ve Vysokém Mýtě, v sídle okr. úřadu, v jehož teritoriu se nalézají mohutné žulové pánve, bylo rozhodnuto, že má býti upravena vozovka z Vys. Mýta do Chocně nějakou emulsí, nějakými povidly nebo něčím podobným. Právě na místo, kde 5 tisíc dělníků je bez práce, kde 5 tisíc kamenodělníků nemá chleba, bude se voziti nějaká emulse, aby ti, kteří nemají práci, se mohli na to dívati, event. aby mohli na to platiti. Varuji v tomto okamžiku před tím a lituji, že při projednávání účetní závěrky nejsou přítomni zástupci ministerstva jako při projednávání rozpočtu. President nejvyššího účetního kontrol. úřadu dává účetní uzávěrku dohromady, ale nenese za to odpovědnost, peníze nevydával, odpovědnost má někdo jiný, a ten tu není. Tam, kde lidé nemají co dělati, kde nemají co jísti, nevím z rozumu, popudu a pokynů koho, nařizuje technická kancelář upravovati vozovky podobnou látkou, jako je emulse, jako je něco tak mazlavého jako thér, dehet. Někde v Anglii, v krajinách naprosto s jiným podnebím než u nás, tam snad to dělat mohou. Ale u nás, na českomoravské pahorkatině? Připomínám, že se docela mluví o tom, že v obvodu státní správy litomyšlské, kam patří soudní okres vysokomýtský a také soudní okres hlinecký, v obvodu politického okresu chrudimského, tam na té pahorkatině mají býti upravovány státní silnice nějakým dehtem. Jedna silnice byla tam upravována r. 1930, a r. 1931 mohl někdo s lupou hledati, zda tam někde kousek dehtu na té silnici je. Tam v té pánvi žulové, tam se neodebírá žula, tam v té pánvi žulové se upravují vozovky naprosto něčím jiným. Když jsem podával zprávu o dílčím rozpočtu veřejných prací na rok letošní, kdo chtěl, mohl rozumět, ukázal jsem na náladu lidu v té naší pahorkatině českomoravské. Ukázal jsem, že ten lid ví, že někdo, odpovědný třebas, má zájem na určitých firmách, které nejsou angažovány v těch žulových lomech. Já mohu klidně prohlásiti, že na žulových lomech nejsem angažován ani jako majitel, ani jako dělník, že jsem osobou naprosto nestrannou a poněvadž vidím celý ten obrázek před sebou, proto mám právo a také povinnost k této věci mluviti a zaujmouti k ní stanovisko a varovati, aby se tam lid nerozčiloval. Varuji včas a volám ministerstvo vnitra, které je odpovědno za pořádek ve státě, aby dbalo o to, aby tam zase nemuselo exponovati 60 četníků po 2 měsíce, jako tomu bylo nedávno, protože ten lid bude vyštván, zjitřen někým, komu nezáleží na klidu ve státě. My ten klid ve státě chceme mít, ministerstvo vnitra je odpovědno za pořádek a klid ve státě a musí se proto přičiniti, nemá-li někdo jiný zájem, kdo má na to vliv a moc, aby pořádek byl udržen.

Mám nejnovější zprávu. Okresní lom v okresu litomyšlském, tedy v centru litomyšlské státní stavební správy, zastavil výrobu u drtiče okresního lomu 23. března, poněvadž okres sám nemá odbyt na svůj vlastní štěrk. Jestliže ještě i tam na té okresní silnici technická správa zemská anebo státní bude doporučovati úpravu vozovky nějakou emulsí, nějakým dehtem nebo drnolitem, pak již jsme to dopracovali velmi daleko.

Z tohoto důvodu přihlásil jsem se, slavná sněmovno, k malé poznámce k účetní uzávěrce za r. 1933. A když už jsem při té účetní uzávěrce, tedy bych prosil ještě jedno. Vysoké Mýto, sídlo okresního úřadu, bylo také sídlem jednoho cukrovaru. Cukrovar je dávno zbořen a zrušen. V poslední době v novinách, ve veřejném tisku, na schůzích slyšíme a čteme nářky, že odbyt cukru klesá, přes 40 cukrovarů bylo už uzavřeno, rozbouráno, lidem byl vzat výdělek, zemědělci nemají kam dodávati a prodávati svůj výrobek, cukrovou řepu. Výroba cukru se omezuje, do ciziny prodej klesá, prodává se pod výrobní náklady a my, konsumenti domácí, máme tento cukr draho platiti. Spojuji to právě s tou nezaměstnaností v žulové pánvi Skuteč, Hlinsko a Nasavrky, s nezaměstnaností těch 5.000 dělníků, ze kterých není v této době zaměstnáno ani 500. Jak mají a mohou tito chudí, drobní lidé, kteří nemají výdělku, kupovati ten náš drahý cukr, když nemají čím platit? Pak důchodková kontrola stíhá kdekoho, toho, kdo koupil, toho, kdo prodal, kdo sladí tu černou špínu, černou kávu denaturovaným cukrem, který si koupil 1 q za 70 Kč. Stíhá ty ubožáky, chtějí-li osladit trochu tu špínu, poněvadž na pořádný rafinovaný cukr peněz není. Máme-li lidem dáti možnost, aby ten cukr kupovali, pak musíme jim dát také možnost výdělku, stát musí podnikat, musí investovat, jinak soukromokapitalistický systém - byť bych stál na soukromovlastnickém právu - nekoná svoji povinnost a musí ji konat stát.

A teď při té soukromokapitalistické podnikavosti! Kol. Remeš, když odůvodňoval účetní uzávěrku za r. 1933, poukazoval velmi rozumně a velmi věcně na poplatníky, kteří dluhují našemu státu povinné daně. A kdopak je tak asi nejnepořádnějším poplatníkem v našem státě? Pan kol. Remeš to vzal podle teritorií, podle území, vzal jednotlivé historické země, vzal také velká města a dospěl k tomu přesvědčení, že nejšpatnějším poplatníkem v našem státě je město Praha. Nedávno jsme zde projednávali zákon o finančním hospodaření svazků územní samosprávy. Probírali jsme tu samosprávu a v těch zákonech o samosprávě, od prvních dob naší republiky až po poslední zákon, který jsme projednávali, má město Praha určitá privilegia. A budeme-li probírati veškeré zákony, najdeme v mnohých a v mnohých zákonech privilegia pro město Prahu. A v té Praze poplatníci konají vůči státu nejšpatněji svoji povinnost. Na úkor drobných venkovských měst stěhují se firmy do Prahy, soustřeďují svá podnikatelská sídla do Prahy, v Praze platí veškeré přirážky k přímým daním, ochuzují tak venkovské obce a města, tam neplatí žádné přirážky, tam nechávají jenom ten zbídačený drobný dělný lid a Praha z toho dostává ty medy. To není v pořádku. Tady se bude muset stát náprava. Musí býti těm městům, městečkům a místům, kde je sídlo podniků, také něco ponecháno pro jejich obecní pokladny a ne to tahat všecko do Prahy, a potom v Praze ještě neplatiti.