1927 a č. 169 z r. 1930 byla omezena hospodářská a finanční pravomoc obcí s tendencí chránit majetné a přenésti břemena na vrstvy sociálně slabé.

Zákonem č. 77 z r. 1927 byly obce nejvíce postiženy tím, že odpadl příspěvek velkých podniků zvláště pro ty obce, kde se zdržovali jejich zaměstnanci, neboť podle §u 27 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., velkým podnikům se ukládaly určité povinnosti.

Že toto naše tvrzení odpovídá pravdě, mám zde vedle jiných přípisů také přípis městského úřadu v Motyčíně, kde právě na tento zjev se ukazuje.

Co se udává v této stížnosti? (čte): "Při projednávání výše uvedené osnovy nepřihlíží vláda k poměrům obcí zákonem 77/27 nejvíce postižených, t. j. obcí, v jejichž okolí nacházejí se veliké podniky průmyslové, jejichž zaměstnanci v těchto obcích bydlí. Podniky tyto jsou zdaňovány jen v těch obcích, na jejichž katastrech mají své provozovny, ačkoliv obce sousední jsou povinny plniti veškeré sociální, kulturní a hospodářské povinnosti ke svým obyvatelům v podnicích těchto zaměstnaným. Vydání tato vznikají obcím jedině a pouze z existence těchto závodů, které však na jejich potřeby ničím nepřispívají. Doporučuje proto obnovení zákona ve smyslu §u 27 zák. z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., který by mohl jedině obcím přispět." Prosím, zde se fakticky naše stanovisko potvrzuje. Břemena pracujících vrstev jsou stále větší, naproti tomu velkým podnikům se soustavně ulehčuje. Výnos přirážek klesá a příjmy z dávek, zatěžující nemajetné, horentně stoupají. Sestupná tendence přirážek z daňové základny byla dokonce konstatována na 10. sjezdu Svazu čsl. měst a obcí, který se konal 28. října m. r. v Praze. Podle referátu starosty města Tábora, který byl hlavním mluvčím na tomto sjezdu, byla snížena daňová základna výdělkové daně takto: R. 1927 bylo vybráno 294,950.000 Kč, r. 1928 97,483.000 Kč, r. 1929 153,920.000 Kč, r. 1930 192,175.000 Kč, r. 1931 157,500.000 Kč a r. 1932 již pouhých 115,255.000 Kč. Výnos přirážek a přídělů z daně činžovní, daně obratové a vyrovnávacího fondu činil r. 1927 2.327,480.000 Kč, r. 1929 již jen pouhých 920,968.000 Kč. Daňová základna u všeobecné daně výdělkové, zvláštní daně výdělkové, daně pozemkové a z vyššího služného byla r. 1927 357,586.861 Kč a r. 1929 již jen 237,026.665 Kč. Výnos přirážek a příděl daně činžovní, obratové a vyrovnávacího fondu činil r. 1930 1.008,636.000 a r. 1932 již jen 829,750.000 Kč.

Nebudu se zabývati celou touto statistikou, avšak je potřebí si všimnouti, jak daňová základna samosprávy byla snížena, prostě proto, že majetné vrstvy neplnily své povinnosti vůči obci a vůči státu a podle samé zprávy byla samospráva od r. 1927 do r. 1932 ochuzena o celých 7 miliard Kč. I dr Klapka tvrdí ve své brožuře, že právě dluhy obcí v poslední době, zejména od r. 1929 stouply o celých 8 miliard Kč. Pochopitelně, že snížením daňové základny a limitu přirážek klesly i příjmy samosprávní. Obcím se ukládalo, aby takto unikající příjmy byly vyrovnány zavedením nepopulárních dávek, které zatížily nesmírně nemajetné vrstvy pracujícího lidu. Jak jsou zatíženi drobní poplatníci nepopulárními daněmi, o tom svědčí nejlépe výnos dávek města Brna.

Město Brno vybralo na dávkách roku 1923 16,195.357 Kč, r. 1929 zvýšil se jejich výnos na 33,678.681 Kč, tedy více než o 100%, a r. 1932 bylo na nich vybráno 29,380.907 Kč, ne však proto, že by dávek bylo méně, nýbrž proto, že se roku 1932 krise více prohloubila.

Naproti tomu výnos zvláštní daně výdělkové, která postihuje banky a průmyslníky, činil r. 1926 6,600.00 Kč, r. 1934 již jen 2,600.000 Kč. Všeobecná daň výdělková, která zatěžuje živnosti, vynesla r. 1929 5,400.000 Kč, r. 1934 4,200.000 Kč; tedy zde již se neprojevuje takové rozpětí. Na základě takto ztenčených příjmů byly ovšem pomíjeny potřeby kulturní a zdravotní. Na školství bylo vydáno r. 1931 24 mil. Kč, r. 1935 již jen 20 mil. Kč. Na zdravotnictví r. 1931 13,500.000 Kč, r. 1935 již jen 10,000.000 Kč.

Důsledky zákona č. 77/1927 byly postiženy zvláště některé obce: tak na př. Lom byl zkrácen na příjmech o 3 1/2 mil. Kč ročně, Kladno o 2 mil. Kč a Dolní Jiřetín o 3/4 mil. Kč. Navrhovaná dávka 5 hal. z 1 q uhlí, která měla vynésti 200.000 Kč, nebyla vůbec povolena, že pro ni nejsou vydána vzorná pravidla.

Za této situace nemohla ovšem samospráva dospěti jinam než k úplnému bankrotu. Jen amortisace a úrok si vyžádají ročně nákladu téměř 1 miliardy Kč. Podle vládního návrhu má býti samosprávě poskytnuta částka 202 mil. Kč. (Výkřiky posl. Dvořáka.) Tato částka činí pouze 1/5 částky, které je potřebí na úrok a úmor.

Při posledních volbách do Národního shromáždění šli sociální demokraté do voleb s heslem, že musí býti odčiněna křivda spáchaná panskou koalicí na samosprávě. To jim však nevadilo, aby nehlasovali pro zákon č. 169/1930. Tento zákon se mnoho neliší od zákona č. 77/1927. Soc. demokratický funkcionář v samosprávě Frant. Macháček, důvěrník pražské župy a starosta Českého Brodu bouřil proti této předloze. Napsal dokonce do "Nové svobody" článek, kdyby se tato osnova měla státi skutkem, že by zvonili demokracii a samé samosprávě umíráčkem a že proto tuto osnovu odmítá. Avšak zde jsme slyšeli, že soc. demokraté tuto osnovu zákona neodmítají. Říkají, že doznala určitého zlepšení, avšak my můžeme konstatovati, že zde v podstatě žádné velké zlepšení nenastalo, že vlastně tato osnova byla předložena na základě memoranda, které bylo vypracováno r. 1933 velkými peněžními ústavy, a to Zemskou bankou, Hypoteční bankou, Ústřední soc. pojišťovnou a Všeobecným pensijním ústavem a předložena vládě a jednotlivým ministerstvům. Samospráva bude tedy postavena pod úplnou kuratelu finančních ústavů a správní byrokracie, neboť, jak jsem již řekl, tato osnova je shodná s memorandem, které r. 1933 bylo vládě předloženo.

Osnova zákona stanoví nejvyšší přípustné sazby obecních přirážek na 300%, okresních na 150% jen tehdy, vybírá-li obec vhodné a účelné poplatky a dávky, pro které byla vládou vydána vzorná pravidla. Tedy v mimořádných případech se to může zvýšiti ještě o 50%. Jaké jsou to dávky, pro které byla vydána vládou vzorná pravidla? To nejsou dávky, které by zatěžovaly majetné, nýbrž vesměs dávky, které zatěžují chudinu bez ohledu na to, jaký je příjem zbídačených pracujících mas.

Tato osnova neodstraňuje, jak se slibovalo, křivdy spáchané na samosprávě dřívějšími zákony, zejména zákony č. 77 a 169. Neodčiňuje suspendování starostů, kterým nebyli postiženi jen starostové komunističtí, nýbrž v mnohých případech i starostové socialističtí. Tam, kde byli postiženi starostové socialisté, bylo poukazováno, že to provádí byrokracie. Komu však vlastně tato byrokracie odpovídá? Což neodpovídá celé vládě, kde jsou taktéž socialističtí ministři? (Výkřiky komunistických poslanců.) Nelze stále svalovati vinu na demokracii, neboť, jak jsem již řekl, za tento postup při suspendování starostů je odpovědna celá vláda.

Komunisté se domáhají, aby v samosprávě rozšířena byla pravomoc hospodářská i politická. Za Rakouska se pronášely politické projevy, dokonce proti monarchii zahrocené, a i ta stará rakouská vláda musila těmto projevům dopřáti sluchu, poněvadž jejich oprávněnost uznal i nejvyšší správní soud. Mám zde "Věstník obcí a měst Československé republiky" - není to tedy jen naše tvrzení - ve kterém jsou také výroky dr Řetovského, který na sjezdu v Kolíně 30. října naše stanovisko potvrdil, když uváděl: "V duchu tehdejších ideí při zrovnoprávněních dána byla obcím bez rozdílu, městským i venkovským, v zásadě nejvyšší volnost, svoboda a nezávislost, s nejširším právem sebeurčovacím, se samostatnou samosprávnou autoritou oproti autoritě státní - obce byly odpoutány od státní správy a spojeny s autonomií okresní a zemskou, tvoříce tak protiváhu správě státní - a byla obcím jakožto právnickým osobám zásadně garantována úplná volná životní sféra za zdánlivě nepatrné ingerence státu a nejvyšší autonomie, v níž se právní, hospodářský i kulturní život obce a občanstva mohl volně vyvíjeti, a nikoliv v subordinačním, podřízeném stavu ke státu, nýbrž ve volné koordinaci k němu."

Tedy, prosím, tyto výroky potvrzují, co jsem zde již dříve řekl. Žádáme tedy, aby obce a jiné samosprávné sbory byly oprávněny plniti požadavky pracujícího lidu. My jsme dokonce nyní svědky, že na př. některé obce ve snaze neplniti svých povinností vůči nezaměstnaným zbavují se této povinnosti tím, že prostě tyto nezaměstnané vypovídají jako obtížné cizince a jako nežádoucí občany. Nezkoumá se tedy skutečnost, proč ten nebo onen dělník, který bydlí v té či oné obci, je nezaměstnaný, proč byl zbaven možnosti obživy, nýbrž některé obce si to dělají prostě pohodlně a jednoduše: takového nezaměstnaného se zbaví tím, že ho pošlou do jeho domovské obce, bez ohledu na to, zdali se tomu dotčenému v té jeho domovské obci dostane nějaké obživy. Právě předevčírem jsem podal interpelaci ministru vnitra v této věci, kde ani nešlo o dělníka, kde šlo o živnostníka, který byl poslán do své domovské obce přes to, že usnesení obecního zastupitelstva bylo okresním úřadem v Kroměříži zrušeno. Tedy takové jsou dnes již poměry.

Aby obce braly své finanční prostředky od bohatých a nezatěžovaly chudé, za tím účelem jsme podali také vlastní návrh. Jediné podle tohoto návrhu by bylo možno samosprávě pomoci, samosprávě ulehčiti. Poněvadž náš návrh zatěžuje majetné, proto pochopitelně nemá dnešní koalice k tomuto návrhu kladné stanovisko. Již v rozpočtovém výboru bylo poukazováno, že není možno stále se držeti v starých kolejích, kde je ždímán soustavně ten drobný, nemajetný, pracující lid, že je potřebí jedenkráte míti odvahu a sáhnouti na majetky zámožných. To by ovšem tato koalice nesměla státi ve službách buržoasie a majetných a musela by si všímati také otázek těch, kteří jsou dnes ruinováni dnešním kapitalistickým řádem, který přímo připravuje katastrofu.

Máme na př. v Československu Baťovy filiálky. Baťova filiálka, vlastně Baťa to prostě provádí tak, že se zbavuje povinnosti vůči obcím, kde jeho filiálky jsou. Všecky peníze jdou do ústředny a drobní poplatníci, živnostníci, musí pochopitelně takto ušlé příjmy dosazovati ze svého.

Mohl bych poukázati ještě na jiné možnosti, jak by bylo lze dosáhnouti jiných zdrojů příjmů. Jediné na základě těchto návrhů na zatížení majetných by bylo možno zjednati nápravu v samosprávě. Za tím účelem navrhujeme, aby obce mohly kapitalistům ukládati jakékoliv dávky a vybírati dávky, které zatěžují pouze majetné vrstvy. Žádáme zrušení všech zákonů, které těmto zásadám stojí v cestě. O těchto zákonech bylo zde stejně již hovořeno. Jediné na základě těchto zásad je možno samosprávě prospěti. Obětovala-li vláda miliardy na sanaci krachujících bank, je tím více její povinností zachrániti samosprávu.

Žádáme proto, aby byla rozšířena finanční a politická pravomoc samosprávy a zrušen diktát vlády a byrokracie. Reklamujeme právo obcí a okresů, aby mohly odstupňovati přirážky a dávky podle majetkových poměrů. Žádáme zveřejnění daňových povinností, plateb a nedoplatků kapitalistů, aby tak bylo možno plně pomoci samosprávě, aby mohla plniti své sociální a kulturní úkoly.

Že dneska obce sociální a kulturní povinnosti plniti nemohou, je samozřejmé, poněvadž i když mnohdy se dá do rozpočtu položka, která by sloužila kulturním účelům, resp. bylo-li by pamatováno na nezaměstnané, prostě se provádějí škrty v rozpočtu a obci se sdělí, že není povinna tyto závazky platiti. Nezaměstnaní, kteří v mnoha případech obracejí se na obce, jsou odmítáni, poněvadž se řekne: nemáme prostředků, nemohli jsme nic zařaditi do rozpočtu, a v tom případě, bylo-li skutečně něco zařazeno, je to prostě škrtáno.

Navrhujeme, aby byla zavedena zvláštní dávka z vysokých důchodů a z velkého majetku; zavedení nových dávek na luxus, spekulaci a mimořádné zisky; škrtnutí úrokových pohledávek bank a snížení úrokové míry u ostatních peněžních ústavů. Jediné takto bylo by možno samosprávě pomoci.

Chtěl bych poukázati, že na př. v Sovětském svazu bylo věnováno na samosprávu 6 miliard. Bylo to možno proto, poněvadž v Sovětském svazu není výroba zatížena parasitismem, poněvadž je tam možno řešiti všechny tyto sociální problémy. Daly by se řešiti také v kapitalistických státech? Jistě, že by se daly řešiti, ale jen tehdy, kdyby zde byla odvaha sáhnouti na velké zisky majetných. To by však nebyl kapitalismus kapitalismem. Jediné to lze očekávati na základě našeho návrhu, který konkrétně navrhuje, jak majetné zatížiti a naproti tomu osvoboditi nemajetné, zbídačené vrstvy. Co je možno dneska očekávati, jaké povinnosti je možno dnes čekati od lidí, od dělníků, kteří jsou vyřazeni z výroby, kteří jsou rok, 2 i 3 léta bez zaměstnání a kteří jsou ožebračeni? Těmto nezaměstnaným není již možno ukládati další větší břemena, tyto vrstvy nelze již zatěžovati a proto je jediným východiskem zatížiti majetné vrstvy. Náš návrh k tomu také směřuje, aby byla skutečně odčiněna křivda, která byla spáchána dosavadními zákony. Proto nemůžeme pro tuto osnovu hlasovati a budeme hlasovati jen pro náš vlastní návrh. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Kremser. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Kremser (německy): Vážená sněmovno! Máme zde dnes projednávati věc, o kterou se zajímá celý stát. Jest to nouze obcí a okresů, která dosáhla takové výše, že se stala nesnesitelnou pro celé národní hospodářství a vyžaduje rozhodně úpravy. Když jsme se v posledních týdnech dožili toho, že starostové měst a obcí byli obesláni k soudu, aby za obec vykonali vyjevovací přísahu, musíme uznati, že v samosprávných svazcích nastal stav, který hrozí nebezpečím celé společnosti. Nejen že obce a okresy nemohou vyhověti svým peněžním závazkům, nýbrž hrozí nebezpečí, že budou musiti úplně zanedbávati úkoly sociální a také kulturní, které příslušejí obcím a okresům, a že úprava těchto úkolů nebude pro ně vůbec možná. Není tedy potřebí jen úpravy v oboru finančním, nýbrž hrozí také nebezpečí v oboru sociálním a kulturním, pokud jde o úkoly samosprávných svazků. To jest pro celý stát taková situace, že se rozhodně musí postarati o sanaci a úpravu těchto poměrů. Situace v obcích a okresech - a jistě ani u zemí nelze mluviti o lepších poměrech - je dnes taková, že nemohou z vlastní síly provésti nějakou úpravu svého finančního hospodářství nebo svého úhrnného správního hospodářství, nýbrž může a musí se to státi jen tím, že stát zasáhne do této věci a upraví ji.

Při projednávání této otázky musíme si však také říci, že od založení Československé republiky byly v oboru samosprávy spáchány velké chyby, které jsou vlastně dědictvím toho, co se promeškalo již ve starém Rakousku. Když si vzpomínám, že r. 1860 byla v Čechách potravní daň - také staré dědičné zlo - pro město Prahu zvýšena a ze zemský výbor vydal tehdy výnos, v němž upozorňoval, že se sice potravní daň zvyšuje, ale že se obci zakazuje vybírati přirážky v téže výši jako dosud a že jest povinna přirážky snížiti tak dalece, aby nečinily při zvýšené dani více než dříve při nižších sazbách potravní daně, jest dnes duch ještě stále týž. Při všech poradách, při všech rozpravách, které se konaly o této otázce, stále zase proniká mínění, že přece obce spáchaly velké chyby a nehospodařily dobře svými prostředky. Naprosto se nepřihlíží, že pro dlouhé trvání války byly obce úplně v úpadku, že musely prováděti nutné opravy na budovách, cestách a všech jiných zařízeních a velké investice, které později byly shrnuty pod pojem špatného hospodářství obecní samosprávy, při čemž se prohlásilo, že by bylo bývalo mnohem lépe, kdyby obce nebyly rozplýtvaly tolik peněz. Podle tohoto úsudku, že se dnes ještě jednotlivé vrstvy většinou domnívají, že obce spravujíce své jmění se neřídí správnými hospodářskými hledisky, provedla se po založení státu četná podstatná omezení obecní samosprávy, která ovšem měla velmi neblahý hospodářský účinek na to, jak se utvářely obecní finance.

Pohlédneme-li zde na dějiny přirážek - to jest jeden z nejvíce popíraných činitelů - nalezneme, že již r. 1864 obsahoval obecní řád ustanovení, podle něhož k přirážkám k daním, činícím až 15%, není potřebí povolení; každá přirážka vyšší než 15% až do 40% vyžaduje povolení okresního výboru, přes 40% zemského výboru a mají-li se vybírati přirážky přes 50%, musilo kromě zemského výboru i někdejší místodržitelství uděliti svůj souhlas. Víme, že velmi mnoho obcí již před válkou mělo mnohem vyšší procento sazby přirážek než 50%. Kdybychom byli vzali tento poměr za základ a dále kdybychom byli vzali za základ valorisaci v důsledku znehodnocení peněz po založení Československa, byla by se již r. 1921 ve finančním zákoně č. 329/1921 Sb. z. a n., musila provésti docela jiná úprava obecních financí, než se to stalo. Tehdy bylo řečeno, že až do 100% není potřebí dalšího povolení, až do 200% je potřebí povolení bezprostředního dohlédacího úřadu, t. j. okr. výboru, do 300% povolení vyššího dohlédacího úřadu, t. j. zemského výboru, a při přirážkách přes 300% musí zemské finanční ředitelství projeviti svůj souhlas. V jakém vztahu jest zemské finanční ředitelství k financím samosprávných svazků, nelze si vysvětliti, ale když ve starém obecním řádě bylo něco o nějakém povolení místodržitelství, nevědělo se po zrušení místodržitelství, který sbor se má vzíti, a tu někdo připadl na myšlenku, že by to mohlo býti zemské finanční ředitelství. Toto ustanovení způsobilo obcím ohromné těžkosti. Promluvím ještě o kapitole "Přeplatky", při které zemské finanční ředitelství mělo velmi pronikavý úkol. Těmito ustanoveními nastalo ovšem zostření stavu obecních a okresních financí již r. 1921.

Do zákona bylo pojato také ustanovení o zřizování finančních komisí. Zřízením finančních komisí bylo tehdy hájeno mínění, že budou přísněji kontrolovati, ale nyní vidíme z dějin 14 let, že finanční komise byly proti poměrům stejně bezmocné jako obecní správy samy, poněvadž v mezích, které vytyčil zákon, jest obecní samospráva a obecní správa tak omezena, že vůbec nemá svobodné možnosti pohybu.

Přesto, že se se zákonem z r. 1921 učinily nepříjemné zkušenosti, přes to, že se z účinku zákona z r. 1921 mělo viděti, že následky byly docela jiné a že se nesly docela jiným směrem, než snad chtěli zákonodárci z r. 1921, přišel zákon č. 77/1927 s daňovou reformou, který ovšem úplně ubil samosprávu obcí; ke všem výstrahám, které pronesli povolaní činitelé, ke všem výstrahám, které vyšly od samosprávných svazků, se prostě nepřihlíželo a tento zákon byl usnesen. Pohlédneme-li zpět na to, co se stalo, uvidíme zajímavou věc. Dne 26. ledna 1927 konala se v Teplicích-Šanově na verandě lázeňského domu valná hromada svazu samosprávných svazků. Tam byly oznámeny obrysy nového zákona o obecních financích a starostové řekli, aby se přihlíželo k samosprávě, aby se neubíjela, nevylučovala, nýbrž aby se udržela svobodná samosprávná obec. Posl. Feierfeil, který se zúčastnil schůze jako zástupce německé křesť.-sociální strany lidové, promluvil tuto řeč: "Jako červená nit táhne se dnešní rozpravou zdůrazňování těchto tří zásad: 1. Úprava finanční situace obcí je nezbytná; 2. úprava se nesmí provésti na útraty obecní samosprávy; 3. úprava na útraty obecní samosprávy jest však i z národnostních důvodů zhola nepřípustná." Řečník slíbil jménem parlamentního klubu německé křesť.-sociální strany lidové, že tato strana bude se vším důrazem hájiti zmíněné zásady. Pohlédneme-li na zákon č. 77/1927 Sb. z. a n., pozorujeme, že se ke všem těmto zásadám nepřihlíželo, nýbrž že se v tomto zákoně naopak učinilo vše, co vedlo ke zničení obecní samosprávy. Samospráva byla zrušena tím, že se zavedla nejvyšší mez přirážek, abych řekl, bez statistických základů, bez jakéhokoliv důkazu, že by tato mez odpovídala tehdejším poměrům. Mohu prokázati doklady, že úmyslně, ačkoliv byly po ruce základy, byla nejvyšší mez přece ustanovena jinak, než by bylo vyhovovalo účelnosti finančních poměrů okresů. Do zákona bylo pojato věcné a hmotné přezkoušení rozpočtů. Nejsme zásadně protivníky tohoto přezkoušení, protivníky revise, ale když se vyššímu úřadu dává právo rozpočty nejen zkoumati, nýbrž i měniti, to znamená hmotně je zkoumati, když vyšší úřady mohou prováděti škrty, museli se ti, kteří tehdy považovali za dobrodiní, když se učiní přítrž marnotratnosti obcí, když se rozpočty budou přistřihovati, dověděti, jak neblahé a nebezpečné bylo toto ustanovení zákona a jak byrokracie v rozpočtech škrtala, že vůbec nebylo možno podle těchto seškrtaných rozpočtů v obcích hospodařiti. Zvlášť křiklavý případ byl na př. ve školní obci teplického okresu Modlanech, kde školní příspěvek byl v jedné obci, Srbicích, škrtnut, zatím co v druhé obci, Věšťanech, byl ponechán. Jak tedy má tato školní obec dojíti k vyrovnání, když je v jedné obci zakázáno vybírati školní příspěvek, ale v druhé je to dovoleno? Tak došlo k nejnemožnějším věcem.

Mimo to byl zřízen dotační fond, ale tento fond nebyl podřízen správnímu sboru, nýbrž prostě odevzdán byrokracii, o rozdělování fondu má teď rozhodovati oddělení zemského úřadu. Celý obor obecní správy se stal předmětem čachrování. Kdo lépe dovedl vyjednávati s úředníky tohoto oddělení a něco jim namluviti, kdo měl lepší vyřídilku a byl lepším dryáčníkem, dostal více peněz, ale nikoliv podle zjištění nebo šetření, nebo podle zvláštních poměrů a potřeb obce, nýbrž dotační fond byl oprávněn podle takového jednání přidělovati peníze či nikoliv.

Rozhodující bylo, že příjmy obcí byly omezeny odnětím příspěvku z daně z obratu a dávky z motorových vozidel. Tyto obě dávky vynášely v jednotlivých obcích statisíce, ba dokonce miliony. Ve větších okresních městech v německé části Čech činily tyto dvě položky samy 1 až 1 1/2 mil. Kč v každé obci a tyto peníze dnes obcím chybí. Nejvyšší mez přirážek byla tehdy určena na 200%, potom, když není uhrazeno placení úroků, bylo dovoleno vybírati 300%, a bez schválení 100%. Ale při tom se musí uvážiti, že zákonem č. 77/1927 Sb. z. a n. byly zrušeny také přirážky na školu. Nejvyšší 200% mez obsahovala tedy nejen dřívější obecní přirážky, nýbrž i zvýšení o školní přirážky, které obce vybíraly odděleně. Průměrně lze přijmouti, že od působnosti tohoto zákona z r. 1927 byly v obcích nejvýše 150% obecní přirážky a 50% školní přirážky; tolik činily tyto přirážky průměrně. Obce musily tedy proti dřívějšku vystačiti se 150% přirážkami. Tím se musily rozvrátiti obecní finance, ať by již byla přišla krise či nikoliv. Nerozhoduje, že r. 1930 přišla krise, nýbrž zákon z r. 1927 byl by rozvrátil obecní finance i tehdy, kdybychom od roku 1930 až do dneška byli měli dobrou konjunkturu. Tak se dostala samospráva do této špatné finanční situace.

Mimo to byla na obce uvalena nová břemena. Pro obce v Čechách byla zavedena povinnost hraditi 1/5 ošetřovacích nákladů, kterou moravské obce již měly. (Posl. Hackenberg [německy]: Místo aby se na Moravě zrušila!) Poněvadž byla na Moravě, musila býti přenesena i do Čech. Tato pětina byla pro četné obce velmi tíživá, zvláště když obec postihlo neštěstí, že měla některého svého příslušníka v blázinci. Tažte se jen drobných agrárních obcí, které měly někoho v blázinci. Tento muž sám spotřeboval 200% obecních přirážek jako pětinu ošetřovacích nákladů a obci samé nic nezbylo. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Tento zákon způsobil katastrofální situaci v obcích a okresech.

Chci uvésti ještě několik údajů o okresech. Až do r. 1927 nebyl usnesen žádný finanční zákon, který by se byl vztahoval na okresy. Stav v okresech byl stále týž. Okresy vybíraly r. 1927 podle starého českého zemského zákona přirážku. Podle zákona ze dne 25. července 1864 směly okresy vybírati 10% přirážky a když tyto přirážky nestačily, musil se k jejich zvýšení vydati zemský zákon. Tento stav byl změněn zákonem ze dne 4. března 1901. Nyní se mohly vybírati přirážky až do 20% bez povolení, pro přirážky od 20% do 50% bylo potřebí povolení zemského výboru a pro přirážky přes 50% povolení zemského výboru v dohodě s místodržitelstvím, a teprve když se tato obě místa nemohla dohodnouti, bylo potřebí zemského zákona. Podle tohoto zákona vybíraly nyní naše okresy přirážky k přímým daním. Při poradách r. 1927 byla předložena statistika o okresních přirážkách k přímým daním. Z 71 správních okresů vybíraly se r. 1926 v 5% okresů přirážky až do 100%, ve 27% okresů přirážky až do 200%, ve 43% okresů až do 300% a v 15% okresů přes 400%. Kdyby zákonodárce byl tehdy při určování nejvyšší meze přirážek vycházel z věcného základu, byl by musil pro okresy zavésti nejvyšší mez aspoň 300%, aby jim udržel peníze, které již měly. Když 43% okresů mělo již 300% přirážky a pak musily sestoupiti najednou až na 110%, nemůže nastati nic jiného než úplný rozklad okresních financí, správa okresů se stává nemožnou. Vidíte tedy, že se vycházelo z hledisk, která ohromně poškodila samosprávu.

Podle zákona z r. 1927 se situace v okresech a obcích stále zhoršovala a r. 1930 byla vydána první novela. Jest to po prvé, že se parlament v jednom zákonodárném období musil dvakrát zabývati otázkou samosprávy. V novele z r. 1930 byl učiněn pokus aspoň částečně napraviti největší chyby zákona o obecních financích z r. 1927. Tehdy ještě nebylo možno napraviti všechny škody a spatné účinky zákona o obecních financích z r. 1927, mohla býti zavedena jen omezení. Nejdůležitější v této novele bylo, že bylo zrušeno hmotné zkoumání rozpočtu. Tento vyložený nesmysl, který v obecních správách způsobil tak ohromné škody a tak velký zmatek, novela odstranila. Dále byla silně snížena pětina ošetřovacích nákladů, neboť se za duševně choré již vůbec nic nemusí platiti a od r. 1930 musí obce platiti za chudé již jen čtyřtýdenní nedobytné ošetřovací náklady v nemocnicích a porodnicích. Zároveň s touto novelou byla vydána i novela o zvláštní dani výdělkové, při čemž zdaňovací základna byla zvýšena z 8% na 9%, ale ovšem pro krisi neměla plného účinku v obecních financích. Dále byla zavedena i úleva v oboru nejvyšší meze přirážek tím, že obce mohly vybírati 300% a za určitých předpokladů až 350% přirážek nebo příplatků. I po této stránce byla zavedena úleva u okresů, které mohly zvýšiti nejvyšší mez přirážek za určitých předpokladů ze 110 na 150%.

Jak měl býti vyrovnán tento úbytek způsobený nejvyšší mezí přirážek, odnětím dávek a příspěvků z daně z obratu, co se však dodnes neprovedlo, vysvítá ze zpráv zemského výboru. V této sněmovně bylo již několikrát ukázáno, že skromné prostředky, které byly dosud k disposici, naprosto nestačí, aby byť i jen přibližně nahradily ohromné chybějící částky, které se objevují v obecním hospodaření. Jest také mnoho mylných domněnek, že na př. 50% zvýšení obecních přirážek, které nyní obsahuje nová osnova zákona, znamená všeobecné zvýšení přirážek. Promluvím ještě o tom, kterých obcí se to týká. Vidíme, že z 8.441 obcí v Čechách může vznést na to nárok jen 1.468 obcí, které mají ve svých rozpočtech neuhrazený schodek 283 mil. Kč. Zemský výbor vyloučil z toho 214 obcí, poněvadž nedosahují proslaveného t. zv. klíče.

Rád bych učinil několik poznámek i o tomto klíči. Byl snad oprávněn r. 1930, kdy byl dotační fond zrušen a zemskému výboru přikázáno přidělování příspěvků obcím a okresům. Zdali se tento klíč dá udržeti na desítky let, popíral bych. Poměry se přesunují a mění v jednotlivých správních tělesech a nyní má někdo, protože r. 1927 neutrpěl zákonem č. 77/1927 Sb. z. a n. rozhodnou škodu, ovšem podle výpočtů zemského výboru, ztratiti nárok na zemský příspěvek. Jest velmi mnoho obcí, které jsou dnes v horších finančních poměrech než ty, které pro klíč dostávají příspěvek, ale stále nejsou podrobeny klíči, protože tehdy, r. 1927, měly náhodou příznivější finanční poměry. Tak vyloučil zemský výbor 214 těchto obcí s neuhrazeným schodkem 225 mil. Kč. Zbývá 1254 obcí, které mají schodek 258 mil. Kč. Znovu podle klíče a výpočtu zemského výboru byl tento schodek 258 mil. Kč uznán částkou 114 mil. Kč, t. j. zemský výbor podle svého zkoumání obecních rozpočtů uznává, že skutečný schodek těchto obcí činil 114 mil. Kč. Ale částka, kterou může vydati, činí jen 27% z těchto 114 mil. Kč, tedy 31 mil. Kč. Co se stane s ostatními schodky obcí, jejichž výše byla uznána částkou 83 mil. Kč nebo dokonce 225 mil. Kč, které obce ve svých rozpočtech vykazují, o tom se zemský výbor nikdy nevyjádřil. On jen nepovolil rozpočty. On nepovoloval rozpočty, až loni na podzim nejvyšší správní soud učinil svým rozhodnutím přítrž tomuto nezdravému stavu. Zemský výbor v tomto nouzovém postavení - to rád uznávám - povolil obecní přirážky, ale nikoli rozpočet. Když se obecní starosta tázal: "Co mám činiti?", tu se prostě pokrčilo rameny a nemohlo odpověděti: "Prostě hospodařiti!" Nejvyšší správní soud rozhodl: To není správné, zemský výbor smí jen buď povoliti rozpočet a přirážky nebo obojí zamítnouti, ale nesmí schváliti jedno a druhé nikoliv. Na to přikročil zemský výbor letos k jinému opatření. Obcím byly povoleny rozpočty na r. 1935, ale zemský výbor řekl: Schvalujeme předložený rozpočet, ale předpokládáme, že obec sežene neuhrazený schodek tím, že nebude více vydávati než přijímá. To znamená, že se celá odpovědnost za správu obce převaluje na bedra starostova. Souhlasíme s tím, když se nám i v jiném směru poskytne odpovědnost a svoboda v obecní správě. Když se nám poskytne volnost jen v tomto jediném oboru, který jest pro obce velmi nepříjemný, vzdáváme se jí, neposkytnou-li se nám i jiné svobody. Nechceme se vyhýbati odpovědnosti, chceme ji převzíti, ale když máme celou odpovědnost, měl by se obcím dáti také větší kus svobody k využití dávek i v jiných otázkách.