Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

206 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bradáč, dr Dérer, dr Krčmář, dr Meissner, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 24 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Stundovi, Vetterové-Bečvářové, Fr. Svobodovi, Dlouhému, Bazalovi, Petrovickému; na dnešní a zítřejší den posl. Chobotovi, dr Dolanskému, Hrušovskému.

nemocí posl. Solfronk a podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda za platnou též jeho dodatečnou omluvu na den 26. března 1935.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 26. března 1935, č. j. 6028/35 m. r., vládní nařízení ze dne 8. března 1935, č. 40 Sb. z. a n., kterým se přikazuje zbytek výnosu státní losové výpůjčky na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance - přikázáno výboru rozpočtovému.

min. vnitra na dotaz posl. Polívky č. D 1424-III.

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2878 až 2886, 2873.

Zápisy o 361. a 362. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 362. schůzi posl. sněmovny.

přikázán počátkem schůze rozdaný tisk 2872.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2833) zákona o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy (tisk 2873).

Zpravodajem jest p. posl. Bečák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Bečák: Slavná sněmovno! Vláda republiky Československé po dlouhém, téměř 2 roky trvajícím jednání a poradách mezi samosprávnými svazky a úředními činiteli předložila před 3 nedělemi sněmovně návrh o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy. Budiž mi, slavná sněmovno, dovoleno, než přikročím k meritu věci a k odůvodnění osnovy, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor, říci několik slov všeobecně.

Již po řadu let slyšeli jsme s těchto míst našeho parlamentu, kdykoliv bylo vzpomenuto samosprávy, výtky, že samospráva je činitel, který nemá smyslu pro hospodárnost, pro nějakou odpovědnost, který vlastně je takovým vyhraněným typem marnotratnictví.

Vážené dámy a pánové! Myslím, že samosprávě jako celku bylo tím velmi křivděno, poněvadž, podíváme-li se do hospodářství naší obecní a okresní samosprávy, nedá se toto tak paušálně odsouditi, jak často tato krutá slova odsouzení právě s těchto míst byla vyslovena. Myslím, že je na místě, abych já jako předseda stálé delegace samosprávných svazků republiky Československé právě na tuto okolnost upozornil. Je pravda, že samospráva se do určité míry zadlužila. Dluhy obecní samosprávy dosahují výše 9.526 mil. Kč, dluhy okresní 1.663 mil. Kč, dluhy zemí 1.212 mil. Kč, celkem okrouhle něco přes 12 miliard. A když tato velká cifra prošla veřejností, zase často se mluvilo s tohoto místa a psalo o sanování obecní a okresní samosprávy.

Právě zákony čís. 77/1927 a 169/1930 byly do určité míry příčinou, že nastaly takové neurovnané poměry v našich samosprávných svazcích, poněvadž omezovaly příjem dotčených svazků, nestaraly se však o úhradu, a při tom stát a veřejní činitelé tohoto státu samosprávě ukládali nové a nové úkoly. Je třeba býti spravedlivým a říci také to, že žádný se neptal samosprávy, kde na to vezme peníze, když právě z jejích příjmů, z jejích zdrojů a prostředků byly všeobecně rozdávány dary. Vzpomeňme jenom zákona o zvláštní dani výdělkové, která vynášela přes 250 mil. Kč, jejíž výnos klesl však pod 50 mil. Kč. Vezmeme-li za základnu daňovou 200 mil. Kč a znásobíme-li 200% ročního výnosu, uvidíme, že příjem naší samosprávy byl takto snížen o více než 400 mil. Kč ročně.

Vezměte si stavební ruch! Vážení pánové, myslím, že nebylo správné, když stát, který mohl velmi dobře dávati určité výhody stavebníkům při novostavbách, když bylo potřebí, z prostředků svých, z prostředků zemí, snad z prostředků okresů, zde odbřemeňoval toho obecního poplatníka, ačkoli tato obec právě k vůli tomuto poplatníkovi musila zřizovati silnice, elektrisaci, kanalisaci, starati se o vybudování škol, bezpečnost, ochranu atd. a při tom jako taková nedostávala téměř žádný ekvivalent. Když blíže analysujeme počet obcí a měst, které potřebují podpory z veřejných prostředků, vidíme, že je zde veliká řada obcí, která v důsledku těchto opatření, o kterých jsem se zmínil, byla postižena a uvedena do desolátního stavu.

Vyrovnávací fondy nepřinesly nám, co jsme od nich očekávali. Naopak svedly k určitému poklesu rozpočtové morálky, že totiž rozpočty v tak mnohých obcích a místech se upravovaly tím způsobem, aby bylo z prostředků, které země mají k disposici na vyrovnání, na pomoc samosprávě, pro tu či onu komunu co nejvíce dosaženo. Myslím, že to nebylo vůbec v intencích zákonodárce, který těmito zákony chtěl samosprávě do určité míry pomoci. A věřte, že dnes, když předkládá rozpočtový výbor slavné sněmovně své usnesení a přimlouvá se o přijetí této osnovy zákona, jak já, tak i mnozí z kolegů, kteří se mnou v rozpočtovém výboru zasedali, nejsou s výsledkem své práce nějak nad míru spokojeni.

Osnova zákona neřeší celý problém našich samosprávných otázek, ale všímá si hlavně jednoho úseku, a sice především pomoci těm, kde je pomoci té nejvíce potřebí, všímá si t. zv. obcí nesoběstačných, obcí, které v rámci svého hospodářství nemohou nalézti příslušnou úhradu se zřetelem ke své zvýšené potřebě. A tu je potřebí, slavná sněmovno, přeci jen konstatovati, že v našem státě máme 15.650 obcí a měst a že z těchto 15.650 obcí a měst byl určitý nárok přiznán pouze 4.104 obcím, takže 11.446 obcí z těchto veřejných prostředků nic nedostalo a muselo tak se svými prostředky úplně vystačiti. Při té příležitosti bych konstatoval, že vlastně tento poměr vzhledem k zemím historickým je zkreslen, poněvadž na př. v Čechách z 8.441 obcí byl přiznán příspěvek z vyrovnávacího fondu zemského pouze 1.254 obcím, tedy 1/7. Na Moravě je to podobně; cifra dřívější, kterou jsem uváděl, která je výsledkem hospodářství v celém státě, je zkreslena Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, kde vlastně funkce zemského vyrovnávacího fondu byla docela jiná než v zemích historických. Je třeba také konstatovati, že v našich obcích nehospodaří se tak lehkomyslně a že zvýšení přirážek dnes děje se velmi opatrně, a to jen tam, kde je toho nezbytně třeba.

Vážené dámy a pánové! V §u 1 nové osnovy zákona upravujeme výši limitu obecních přirážek na 350%. Dovolil bych si jen konstatovati, že z 15.650 obcí je vlastně v celém státě jen 1.694, t. j. 1/10, které vybíraly plnou kvotu 350%. Jest viděti, že jest zde určitá snaha po hospodárnosti, že je zde také určitý pocit odpovědnosti, poněvadž ty doby, kdy občané v popřevratové horečce chtěli rychle plnou parou dohoniti, co léta se zanedbalo, kdy plnou parou chtěli upraviti to, co válka světová nám tehdy rozvrátila, zmizely a zvláště v dnešní době hospodářské krise všichni ti, kteří v komunách sedí a hospodaří, jsou si své odpovědnosti vědomi a hospodaří se velmi dobře.

Mluvil-li jsem v úvodu své řeči o nehospodárnosti, která byla samosprávě vytýkána, musím konstatovati, že nedělo se to jen na úseku naší samosprávy, že i stát a jiné veřejné svazky i soukromý život, hospodářství, průmysl mnohdy vybočily z mezí, ze kterých vybočiti snad neměly. Chtěl bych podotknouti, že osnova zákona, jak ji přinášíme, kterou osobně nejsem nijak zvlášť nadšen, ale kterou přes to mohu doporučiti slavné sněmovně k přijetí, poněvadž samosprávě přece něco přináší, tvoří prostředí, ve kterém se samospráva bude moci přiblížiti náležitému a správnému hospodaření.

Osnova zákona má několik článků. V čl. I upravují se předpisy finančního hospodářství svazků územní samosprávy a mění se ustanovení, vyplývající ze zákona č. 77 z r. 1927 a č. 169 z r. 1930. V zákoně z r. 1869 měli jsme výši limitu různě odstupňovanou a vázánu na různé předpoklady. Po úvahách dospěli jsme k přesvědčení - a rozpočtový výbor se také plně přiklonil k názoru vlády - aby limit obecních přirážek byl ohraničen maximální výší 350%, ovšem s podmínkou, že nad 300% se mohou vybírati obecní přirážky jenom tehdy, když obec zavedla vzhledem k místním poměrům vhodné a účelné dávky.

Vítám novou stylisaci tohoto paragrafu, poněvadž podle dosavadního zákona, kde stálo striktně "všechny vhodné dávky byly předepsány", musely býti v mnohých obcích vybírány i takové dávky, jejichž výnos vlastně mnohdy jen taktak kryl náklad, jehož vybírání těchto dávek vyžadovalo. Proto je tato stylisace pro samosprávu daleko výhodnější a věřím v objektivnost zemských výborů, kterým je zde dána možnost, aby se při předpisování těchto dávek zařizovaly správně a spravedlivě.

Rozpočtový výbor stál vzhledem k dosavadní hospodářské situaci jednomyslně na stanovisku, že dnes není možno pomýšleti na zvýšení obecních přirážek, že v době, kdy se našemu poplatníku ve státě daří čím dál tím hůře, není možno sahati do jeho kapsy a ukládati mu nové daně a dávky. Proto také byl velmi opatrný při projednávání čís. 3 článku I, kde bylo řečeno, že obce, kde výnos z nabytého majetku nebo z podniků a zařízení, které jsou obecně prospěšné, nestačí na krytí dluhové služby z tohoto titulu povstalé, mají vybírati zvláštní přirážku až do výše 50%. Rozpočtový výbor byl do té míry opatrný, že v obavě, aby se tato slova "obecně prospěšná" nedala vykládati všeobecně, navrhuje a v návrhu, který předkládá slavné sněmovně, mění vládní návrh v tom směru, že až 50% přirážka může býti vybírána na rozdílu výnosu dluhové služby jen u podniků nebo zařízení mimořádné povahy a jen místního rázu, a já bych k tomu řekl dále: jen u zařízení a podniků, ze kterých mají občané dotčené obce nebo jednotlivé složky občanů obce nebo okresu určitý hospodářský prospěch.

Jsem přesvědčen, že toto zařízení jest spravedlivé, poněvadž pořídily-li sobě okresy nebo země něco, co se vymyká všeobecné jejich povinnosti, nebylo by na místě, aby přicházely k veřejnému činiteli a žádaly, aby to, co mají, bylo jim z veřejných prostředků zaplaceno, ale je na místě, aby si také do jisté míry samy na to určitou částkou přispěly.

Čl. I upravující v čís. 7 schvalování obecních přirážek benevolentně rozšiřuje hranici u obcí do 200%, u okresů do 100% a u zemí do 50%, kde není třeba zvláštního vyššího povolení. Jinak přirážky a rozpočty budou do budoucna schvalovati u obcí a měst až do 300% okr. výbor, nad 300% zemský výbor. Jsem přesvědčen, že tímto ustanovením se dosahuje určitého zjednodušení celé úřední agendy a že se tak přispěje k rychlejšímu vyřizování a schvalování obecních přirážek a obec. rozpočtů.

Čís. 1 článku I mluví o schvalování a termínech, kdy rozpočty musí býti dohlédacími úřady schváleny. Jsem přesvědčen, že forma, jak zde byla vládním návrhem precisována, je pro samosprávu přijatelná. Býval bych si ovšem přál, aby tento paragraf byl ještě jedním ustanovením doplněn, aby tam, kde se dosahuje určitého přídělu a pomoci z prostředků veřejných, byly dány určité hranice a také určité termíny, do kterých jednotlivé obce a okresy s příděly, které dostávají, by mohly potom znovu upraviti svůj rozpočet, a to takovým způsobem, aby dosáhly rovnováhy a mohly tak hospodařiti v rámci vyrovnaného hospodářství.

Čl. I rozšiřuje povinnost našich zemských výborů tam, kde zemské výbory hospodařily s příděly k vyrovnání obecních rozpočtů. Byly zkušenosti, že v mnohých obcích, komunách, nebylo použito prostředků, které byly dány k disposici, tak, jak bylo v zájmu věci třeba. Osnova přináší zde určité doplnění, a to v tom směru, že zemské výbory jsou především povinny z přídělů, které obcím dávají, uhraditi věřitelům dotčených komun úroky a úmor přímo a teprve zbytek dávají k disposici dotčené komuně, která s ním může hospodařiti.

Vítám, že v čís. 17, čl. I, došlo také k vyřešení §u 21 zákona č. 169/1930, který jedná o povinnosti obcí přispívati na útraty ve veř. nemocnicích, chorobincích, porodnicích a ústavech pro choromyslné, kde obce byly povinny přispívati za své nemajetné až do výše 20% nemocničních nákladů, které musil spolu s nimi uhrazovati stát nebo země. Osnova zákona tak, jak ji rozpočtový výbor předkládá, tuto povinnost ruší. Myslím, že toto ustanovení je správné a spravedlivé, poněvadž v dnešní době, kdy domovské právo v té nové struktuře veřejného života nemá vlastně toho významu, jak tomu bylo v dobách dřívějších, kdy na domovské právo byla přivázána tato povinnost, staly se křiklavé případy, že mnohdy malé obce a obce vůbec musily platiti často velké peníze za občany, kteří sice byli jejich příslušníky, ale kteří obec, do které byli příslušni, nikdy neznali a této obci také nikdy nic ze svého osobního já nepřinesli. Přenesení této sociální služby, řekl bych, na širší forum, na činitele, který obhospodařuje širší území tohoto státu, myslím je spravedlivé a mohu toto ustanovení nejen vítati, nýbrž zvlášť vřele slavné sněmovně doporučiti k přijetí.

Článek II pokoušel se řešiti otázku dozoru nad hospodářstvím okresů a obcí. Mohu zde s dobrým svědomím konstatovati, že samospráva jako taková a její činitelé nikdy nebránili se řádné revisi, poněvadž revise sama dobrým pracovníkům samosprávným dává určité ulehčení, dává ulehčení jejich odpovědnosti a tam, kde děly se nebo staly se chyby, může včas přivoditi jejich nápravu a řádnou hospodárnost. Proto samospráva to vítá a přála by si jen, aby slova o revisi a přehlídkách obecního hospodářství nezůstala jenom psanou literou na papíře, nýbrž aby tato revise byla prováděna, poněvadž by velmi mnoho prospěla k ozdravění celé samosprávy.

Oproti vládnímu návrhu byl proto § 1 článku II doplněn větou, že instrukce pro provádění přehlídek, revisí, vydají zemské výbory. Část revisní služby je přičleněna k zemím a to v obcích od 3.000 obyvatel nahoru. Ostatní obce podléhají revisi okresní a tu myslím, že je na místě, aby celá revisní služba dála se z určitého jednotného zorného úhlu. Je třeba jenom vítati, aby zde byly vydány takové instrukce, kterých jsme postrádali a které by byly určitou směrnicí těm, kteří revisi provádějí, ale také určitou záštitou toho, kdo jsa o nich dobře uvědoměn, bude revisi podléhati.

Při této příležitosti ovšem dává zákon větší právo dozorčím úřadům, které o výsledku revise mohou, jak odst. 3 dotčeného článku praví, naříditi opatření k odstranění závad s hlediska účelného hospodaření. Neprovedou-li obce a okresy toto opatření, dává se zase dozorčím úřadům určitá sankce, a to: zastavení zemských příspěvků, ve zvláštních případech mohou býti okresy a obce případně i na návrh zemského výboru vyloučeny z přídělů státních.

Slavná sněmovno, celou pomoc samosprávě snaží se vláda vlastně vyřešiti v čl. III osnovy. Dovolil bych si jenom konstatovati, že naše obecní a okresní hospodářství setkává se ročně s neuhrazeným schodkem okrouhle 400 mil. Kč. Na tento schodek měly k disposici zemské fondy 142 mil. Kč. Dnes podle čl. I, čís. 12, dává vláda další příděl 150 mil. Kč z daně důchodové, celkem tedy asi 202 mil. Kč, takže... (Hlasy: A kolik bylo takových dluhů?) Měl jste poslouchat, pane kolego, už jsem to řekl... schází asi 100 mil. Kč neuhrazených.

Chceme-li tedy řešiti problém obecní a okresní samosprávy, musíme se postarat, aby mohla hospodařit ve vyrovnaných rozpočtech. Chtěli jsme dojíti k tomu v tom případě, kdyby umožněno bylo zákonem při úpravě dluhové služby docíliti určitého snížení nejen v úrokové míře, nýbrž hlavně ve službě úmorové u dluhů krátkodobých, která, kdyby byla rozšířena, rozprostřela se, mohla by nám lehce přinésti snížení všeobecné potřeby obecní a okresní samosprávy o nějakých téměř 90 mil. Kč. Nepodařilo se nám to, a je třeba proto, poněvadž samospráva potřebu skutečně má, přijmouti tuto osnovu, jak ji rozpočtový výbor po dlouhých a dlouhých jednáních dojednal a která, jak již jsem řekl, může vytvořiti prostředí, ve kterém hospodářství naší samosprávy může dosáhnout i určitého uklidnění a přiblížení se k tomu hospodářství, po kterém voláme, aby samospráva mohla hospodařit v rámci vyrovnaných rozpočtů.

Odst. 1 §u 1 článku III určuje, kdo o úpravu svých dluhů může žádat, a praví, že to jsou obce hospodářsky slabé, a to takové, jichž řádná rozpočtová potřeba není zcela uhrazena ani poskytnutím zemského příspěvku podle č. 13, článku I této osnovy.

Rovněž vedle obce může to být věřitelský ústav, který může žádat o úpravu dluhů ze zápůjčky, kterou poskytl dotčenému slabému svazku územní samosprávy.

Především mohou býti upraveny jen ty dluhy, které slouží všeobecně, vyplývají, anebo povstaly ze všeobecné působnosti dotčeného územního svazku samosprávného, a z této všeobecné úpravy mají býti vyřazeny dluhy, které povstaly k rozmnožení nebo ke zvýšení hodnoty majetku, nebo na zbytná zařízení místního významu a na podniky a zařízení, jež je spravovati podle zásad soukromohospodářských.

Podařilo se nám dohodnouti se o tom a v osnově, která byla posl. sněmovně předložena, dosahuje se určité koncese, že je možno také upraviti, ovšem se schválením ministerstva vnitra a financí, i takové dluhy, které nespadají pod ustanovení odstavců 1 a 2 §u 2 článku III, pokud je té úpravy třeba k vyrovnání finančních poměrů dotyčného okresu nebo obce.

Vítám toto ustanovení a jsem přesvědčen, že ho snad, až tento zákon bude v praxi uplatňován, bude ve větší míře moci býti použito než tak, jak se o tom hovořilo při sdělávání této osnovy. Myslím, že prospěno by bylo také samosprávě, že bude chráněna pokladna státu a nebudou dotčeni a poškozeni ti činitelé, o kterých se právě při projednávání této osnovy hovořilo jako o těch, kteří by zde tu velikou oběť měli samosprávě přinášeti. Jsou to naše věřitelské ústavy.

Pomocné fondy, které úpravu dluhovou budou prováděti, jež spočívá především v úpravě služby dluhové, v snížení úroků a úmoru, jednak v převzetí nebo vyrovnání, nebo, řekl bych, zaručení dluhů nesoběstačných komun, budou spravovati zvláštní kuratoria, která jsou přimknuta k nynějším zemským bankám. Je to asi podle zařízení, která už podobně v našem státě jsou zavedena a která dobře fungují. Jest správné, že se netvoří nové instituce, neboť myslím, že tyto nynější peněžní zemské ústavy za spoluúčasti kuratoria splní úkol, který osnovou zákona jim vkládáme, k plné naší spokojenosti. Tato kuratoria, kde budou zasedati zástupcové zemí, kde budou zasedati zástupcové dotčené banky, která celou agendu pomocných fondů povede, a kde budou zasedati zástupcové ministerstva vnitra a financí, budou potom tím činitelem, který bude zprostředkovati a hledati cesty. A já bych nerad viděl násilí, nýbrž dohodu mezi dlužníkem, obcí, okresem a jeho věřitelským ústavem, aby úpravou dluhové služby se dosáhlo toho efektu, po kterém jsme volali a který nám může pomoci, když takovouto úpravou zmenšíme potřebu, na kterou se nám dnes ani z vlastních, ani z přídělových peněz nedostává tolik, aby se vzájemně vyrovnávala.

§ 9 čl. III určuje v odst. 1: "Jestliže pomocný fond provedl úpravu dluhu, má proti dotčenému svazku územní samosprávy nárok, aby fondu přispěl k úhradě platů, při úhradě dluhu jím plněných." Pomocný fond převezme dluh a příslušný územní svazek v pomocném fondu má tak vlastně nového věřitele. Kuratorium pomocného fondu však určí, do jaké míry a kolik má přispívati dotčený územní svazek na platy, které pomocný fond za něj převzal oproti jeho dřívějšímu věřiteli. Je na místě, že je v tomto paragrafu také konstatováno, že v době, kdy se zlepší hospodářské poměry dotčeného územního svazku, bude tento povinen sám zvýšenou měrou, a bude-li míti dostatek prostředků, snad plně uhraditi pomocnému fondu ty platy a úhrady, které on ještě k umoření převzatého dluhu má plniti. Teprve po umoření a ukončení dluhové služby bude možno hovořiti, že dotčený územní svazek, kterému byl dluh převzat, je svého dluhu úplně zbaven.

Osnova pamatuje na to, aby i obcím, které musí anebo žádají pro úpravu svých dluhů o podporu z fondů zemských, bylo umožněno, tam, kde to nezbytně hospodářské poměry nebo mnohdy poměry sociální vyžadují, opatřiti si úvěr za určitých kautel, aby tak úkoly, které na ně doba vkládá, také plniti mohly. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Myslím, že odst. 2, §u 11 článku III tuto otázku také správně řeší.

V této osnově, jak v čl. I, v čís. 13, tak i v §u 3 čl. III, hovoří se o přídělech a o tom, že vláda z daně důchodové dá ročně 150 mil. Kč na potřebu samosprávy. A tu byla nadhozena ze stran oposičních námitka, proč se přichází s touto osnovou, když zde není již předem zabezpečena příslušná úhrada. Slavná sněmovno! Schválením této osnovy zákona vlastně plnění finanční nastupuje teprve 1. lednem 1936. A jsem přesvědčen, že ještě tento parlament se postará, aby se vládě dostalo určitých náhrad a předpokladů, se kterými by ona mohla pro rozpočet na rok 1936 počítati, aby tam, kde ona ze svých prostředků dává podporu samosprávě, se jí dostalo příslušného ekvivalentu.

Osnova tak, jak je předložena slavné posl. sněmovně, upravuje ještě otázku schvalování vzorných pravidel vybírání dávek a poplatků, usměrňuje a ulehčuje schvalování menších smluv nájemních a pachtovných do 6 let, které kdysi vyžadovaly obzvláštního schválení, což ve větších městech činilo potíže. V závěrečném ustanovení se proto říká, že osnova zákona nabývá účinnosti dnem vyhlášení, a to čl. II, § 2 a čl. IV tohoto zákona, ostatní až 1. lednem 1936 s úchylkou ovšem, že opatření, jež tato ustanovení ke včasnému svému provedení předpokládají již v roce předchozím, lze podle nich učiniti ode dne vyhlášení tohoto zákona.

Dovolil bych si konstatovati, že osnova, jak si ji dovolujeme předložiti slavné sněmovně a prositi o její schválení, byla předmětem velmi pečlivých a dlouhotrvajících porad. Snažili jsme se v osnově této dosáhnouti všeho, co by se pro samosprávu pro daný okamžik a v daných mezích možnosti učiniti dalo, a nemohu jinak, než prositi jménem rozpočtového výboru, aby slavná sněmovna vzala osnovu tuto za předmět svého jednání a dala jí také svůj plný souhlas. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Pik, Juran, dr Matoušek, Eckert, Dobránsky, Pelnář; na straně "pro" pp. posl. Bergmann, Kremser, Stanislav, Mlčoch, Vaněk, Bouška a Čížek.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. Pikovi.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Přihlásiv se na straně "proti", nechci odporovati této osnově, nýbrž chci především projeviti lítost a nespokojenost s tím, že tato osnova pro veliké průtahy v rozpočtovém výboru nemůže již býti projednávána výborem ústavně-právním, jak jí pro její správní a právní povahu přináleží.

Z důvodů zásadních musíme žádati, aby napříště předlohy podobného druhu byly přidělovány oběma výborům jak ústavně-právnímu, tak i rozpočtovému. Tato osnova zasahuje velmi do pravomoci územních svazků samosprávných a proto pochopitelně měla také projíti výborem ústavně-právním.

K osnově samé nejprve připomínám, že není projektem sanačním, nýbrž pouze projektem odlehčujícím, pomocným, vyřizujícím jen větší části územních svazků. Nebýti osudných zákonů č. 76 a 77 z r. 1927 o úpravě finančního hospodaření územních svazků samosprávných a o berní reformě, nebylo by třeba této osnovy, neboť účinky zmíněných zákonů byla samospráva ochuzena a stržena do vleklé krise, jež na její život má účinky velmi neblahé, ba namnoze katastrofální.

Když občanská koalice tyto zákony r. 1927 prováděla, předvídali jsme nejkatastrofálnější účinky, za něž zůstává odpovědnou, neboť nedbala našich výstrah a lehkomyslně uvedla samosprávu do neblahé situace, jak si pro svůj význam nikdy nezasluhovala. Desolátní finanční stav samosprávných svazků a pokles obecních příjmů přivoděn byl podle zákona z r. 1927 radikálním limitem přirážek, úbytkem 5% přídělu z daně obratové a přepychové, dále úbytkem příjmů, plynoucích z ustanovení §u 27 zák. č. 329 z r. 1921, o příspěvcích velkých závodů na zařízení pro ně potřebná a účelná, dále úbytkem příjmů, vzniklých zákazem vybírati školní přirážky s určením, že obec při poklesu přirážkového výnosu je povinna uhraditi svým rozpočtem schodek rozpočtu školního, úbytkem příjmů, přivoděným zákazem vybírati dávku z motorových vozidel a dávku z osobní dopravy autobusové. Mimo to povstala finanční porucha samosprávy povinností obcí platiti 10% pozemkovou daň pro ochranu zemědělských kultur a přispívati 20% k hrazení léčebných útrat svých příslušníků. Berní reformou z r. 1927 otřesen byl výnos přirážkový snížením daňového základu u zvláštní daně výdělkové, což způsobilo nejen zmenšení výnosu přirážkového pro budoucnost, nýbrž i zpětný účinek tím, že územní svazky musely vraceti milionové obnosy na přeplacených přirážkách, ač s jejich původní výší již počítaly ve svých rozpočtech.

Velmi těžké otřesy ve finančních poměrech samosprávy způsobil Rašínův zákon o daňové odpočitatelnosti stavebních a zařizovacích investic, která okrouhle pro stát činila újmu asi 2 miliardy na daních státních a nejméně dvakrát tolik na přirážkách samosprávných. Za prospěch milionářských podniků a podnikatelů v době největší konjunktury utrpěla samospráva tímto zákonem těžkou ránu finanční při zvýšených úkolech a povinnostech poválečných. Byla také postižena velikými průtahy v předpisování státních daní, čímž jí ušly nesmírné příjmy z daní nezaplacených, odepsaných, defraudovaných nebo nedobytných vůbec. Správný a rychlý postih daňový vybavením finanční administrativy mohl býti zajisté lepším projektem, než byly protisamosprávné zákony z doby ministra financí dr Engliše.