Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 2605), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927, sjednaný v Praze dne 22. května 1934 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. května 1934, č. 98 Sb. z. a n. (tisk 2783).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Chalupník, za výbor zahraniční p. posl. inž. Nečas.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - p. posl. Chalupníkovi.

Zpravodaj posl. Chalupník: Slavná sněmovno! Koncem roku 1933 obrátila se republika Finská k československé vládě se žádostí, aby ve vzájemném obchodním styku československo-finském byly změněny některé celní sazby, jak to odpovídá změněným hospodářským poměrům. Finská vláda odůvodnila svoji žádost tím, že se obrátila s podobnými žádostmi i k jiným státům, zvláště k Anglii a k Německu, jež žádosti vyhověly a celní sazby přizpůsobily dnešním poměrům. Proto též československá vláda vyhověla návrhu finskému a provedla o věci jednání, jež skončilo předloženým dodatkovým protokolem, sjednaným v Praze dne 22. května 1934. Tento protokol uveden byl v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. května 1934, čís. 98 Sb. z. a n.

Dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě ze dne 2. března 1927 týká se pouze čtyř položek celního sazebníku, jímž republika Československá vzdává se ve dvou položkách celních sazeb, sjednaných ve finsko-anglické obchodní smlouvě na bavlněné tkaniny. Naproti tomu republika Finská vzdává se ve dvou položkách celních sazeb sjednaných v československo-švýcarské obchodní smlouvě, a to u lyží a umělých brusů a brousků. Mimo to Československo souhlasí, aby Finsko u otrub československého původu používalo autonomních ustanovení o obsahu popela a barvení tohoto zboží.

Živn.-obchodní výbor doporučuje, aby posl. sněmovna přijala schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou ze dne 2. března 1927, sjednaný v Praze dne 22. května 1934 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. května 1934, čís. 98 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Výbor zahraniční projednal ve schůzi dne 5. prosince 1934 vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Finskou a připojil se k usnesení výboru živn.-obchodního. Jako zpravodaj za výbor zahraniční připojuji se proto k vývodům zpravodaje za výbor živn.-obchodní a navrhuji, aby posl. sněmovna přijala navržené schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Dvořák a Hadek; na straně "pro" p. posl. dr Hanreich.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: Přihlížíme-li dnes k vývoji poměrů v Československu, shledáváme, že se neobyčejně přiostřila vnitropolitická situace v souvislosti s chystanými volbami do říše, zemí a okresů. Se zřetelem k této změněné situaci jsem pověřen, abych jménem klubu komunistických poslanců učinil toto prohlášení (čte):

Z různých zpráv vychází najevo, že chystaná registrace stran má býti namířena proti komunistické straně, aby tato největší dělnická strana v Československu nebyla připuštěna k volbám a byla vůbec zbavena legální činnosti. Poslanecký klub komunistické strany se usnesl protestovati s parlamentní tribuny ostře proti tomuto útoku na demokratická práva lidu, na ústavou zaručené všeobecné právo volební. Mínění voličů je právě v nynější situaci velmi důležité, neboť jsou to první parlamentní volby v době hospodářské krise. Hlasováním mají vyjádřiti nezaměstnaní, zaměstnaní dělníci, pracující ženy, daněmi přetížení malorolníci, živnostníci a obchodníci, pracující i nezaměstnaná inteligence, co soudí o politice vládních stran. Tento demokratický smysl voleb, jenž zakládá základní práva občana, má nyní býti porušen, nebo dokonce znemožněn. Vládní strany se bojí hlasů voličů, kteří nesouhlasí s jejich politikou a kteří poznali, že jen komunismus může dáti lidu lepší budoucnost.

Dělnictvu, které před 30 lety v krvavých bojích probojovalo svobodu volebního práva, má býti svobodné rozhodování ve volbách znemožněno. Naproti tomu fašistům pod firmou "Národního sjednocení", tomuto nejreakčnějšímu hnutí, placenému Živnobankou a Svazem velkoprůmyslníků, se účast ve volbách zajišťuje a dostává se jim podpory při jejich znásilňování a demagogickém podvádění voličů.

V protestu našeho klubu nemůže zajisté nikdo spatřovati strach o mandáty a s nimi spojené sinekury, poněvadž jsme jich nikdy neměli a také míti nebudeme. Mandáty v zákonodárných sborech, jež nám dělníci svěřili, vykonávali jsme za odříkání a velikých obtíží, ale s energií a nadšením pro požadavky a práva všech pracujících vrstev.

Tuto politiku dělali jsme pod vedením ústředního výboru komunistické strany a za kontroly nejširších mas pracujícího obyvatelstva. Vyřazením naší strany z účasti na volbách má býti lidu vzata příležitost, aby naší straně vyslovil důvěru a souhlas s její politikou. Útok na komunistickou stranu jest útokem na všechno dělnictvo, na pracující lid, na jeho nejzákladnější právo, neboť osud komunistické strany je těsně spjat s celou dělnickou třídou. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Stačí vzpomenouti na vývoj událostí v Německu, Rakousku, Italii, Španělsku a jiných zemích. Po zakročení proti komunistickým stranám následovaly hrozné zásahy proti všem socialistickým dělníkům, potlačování všech práv pracujících vrstev. Potlačení legální činnosti komunistické strany není a nemůže býti aktem demokratickým, jest to akt fašisační, je to cesta k nastolení otevřené fašistické diktatury proti všemu dělnictvu, proti všemu pracujícímu lidu.

Vyřazení komunistické strany z voleb bylo by přímou podporou Stříbrných, Hodáčů, Gajdů, Preissů a ostatních, usilujících o zřízení fašistické diktatury v Československu. Bylo by podporou snah měšťáckých stran, které hodlají po volbách s Národním sjednocením vytvořiti fašistickou koalici namířenou proti všemu socialistickému dělnictvu a proti Sovětskému svazu.

Proto s tohoto místa vyzýváme pracující lid v Československu, aby mohutnými nástupy zabránil útoku na zbytek práv, obsažených v ústavě, které si s velkými obětmi vybojoval. Vyzýváme s tohoto místa všechen lid smýšlející socialisticky, demokraticky a protifašisticky, aby důrazně řekl: Až sem a dále ani krok. Chceme svobodné volby, chceme ne méně, nýbrž více práv, chceme rozhodovati my, chce rozhodovati lid.

Obracíme se ve své výzvě na soc. demokratické a nár. socialistické dělníky. Jsme si velmi dobře vědomi rozhodujících okamžiků pro osudy dělnické třídy.

Voláme k vám, socialističtí dělníci: Zařaďte se do fronty na obranu všech dělnických práv! Vynuťte si, aby vaše strany odmítly dáti souhlas k registraci stran, ke zhoršení volebního práva, a vytvořte společně s námi, s komunisty, socialistické souručenství, organisujte s námi bojovný nástup proti plánům měšťácké a fašistické reakce. Budujte všude bojovné svazky socialistických dělníků proti úhlavnímu nepříteli, fašismu! Rakousko a Německo musí pro čsl. proletariát býti názorným poučením. Připravujme společně účinnou zbraň proti nastolení fašisticko-měšťácké vlády, generální stávku!

Pryč s registrací politických stran a okleštěním volebního práva. Pryč s fašismem! Ať žije socialistické souručenství, fronta všech proletářů, na obranu dělnických práv a svobody! Vše pro vítězný boj za socialism, za socialistickou republiku! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Hanreich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hanreich (německy): Pánové! Trvalou krisi světového hospodářství lze chápati jen z politického napětí, trvajícího přes to, že se válka skončila, které znemožňuje důvěřivou spolupráci národů. I my tedy musíme k tomu přispěti svým podílem, abychom společně pracovali na konečném uklidnění Evropy tím, že uvnitř státu odstraníme politická napětí, která nepochybně existují. V neobyčejně vážné chvíli, kdy se rozhoduje o politickém utváření naší vnitřní politiky, chápu se tedy beztoho vzácné příležitosti, kdy tato sněmovna zasedá, abych se zabýval otázkami, které většině sudetskoněmecké veřejnosti leží palčivě na srdci. Jde o to, bude-li nám možno v klidu a míru zase vybudovati německý tábor rozrušený násilným zasažením zákona o politických stranách, bude-li nám možno zajistiti svobodu voleb nebo budou-li široké vrstvy sudetských Němců novými nucenými opatřeními zase prakticky zbaveny svého volebního práva. Nejde o to, bude-li trvati sudetskoněmecká vlastenecká fronta Konráda Henleina nebo bude-li rozpuštěna, jde o více, a to proto, že to není vlastně jen program sudetskoněmecké vlastenecké fronty, který poskytuje této nové straně takovou průbojnost, jejíž prudkost se pociťuje ve všech táborech stran, nýbrž o to, že široké vrstvy našeho národa nejsou spokojeny s dosavadními stranami, hledají nové formy a chtějí se v sevřeném šiku propracovati k nove a lepší budoucnosti. Poněvadž vidí v sudetskoněmecké vlastenecké frontě ztělesnění této vůle ke sjednocení, nezadržitelně se snaží dostati se do tohoto tábora. Hlavním činitelem, jenž projevuje tuto vůli ke sjednocení, jest mládež. Než i široké vrstvy starší generace podle svého hospodářského usměrnění smýšlejí tak, že si přejí zjednodušení stranictví, aby bylo více místa pro jejich práci v povolání a práci odbornou.

Náladu mládeže lze snadno chápati. Světová válka udělala silný škrt pod vývoj minulého století. Při zhroucení v r. 1918 zhroutilo se více než státy a panovnické trůny. Bylo tím uzavřeno jedno období světové a hospodářské krise. Boje dnešních dnů jsou tápáním a hledáním nových cest a nových method pro lidskou kulturu, vzdělání a hospodářství, kvašením, z něhož se mají zroditi nové ideály a životní cíle. Představitelé staré generace stojí před mládeží jako bankrotáři. Stará doba zbankrotovala. Naše hospodářství přes vysoký stupeň techniky a umění prodávati octlo se ve smrtelné krisi, naše kulturní ideály jsou velmi ostře kritisovány, naše politika nemohla nic přinésti míru mezi národy přes Společnost národů a nesčetné mezinárodní konference. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hanreich (pokračuje): Český národ snad to všechno ještě nepociťuje tak jako my, sudetští Němci, neboť politicky dostal do sucha sklizeň práce desítky let trvající: nově získanou samostatnost. Ale i u vás se hlásí otázka mládeže, i u vás krise působí, že se dříve klidné vrstvy obyvatelstva stávají revolučními, i vy uvidíte, že před vámi vystupují v nejostřejší formě tyto problémy a budete je musiti řešiti. Jest to tedy, jak jsem se již zmínil, nikoliv problém Henleinovy fronty sám sebou, nýbrž prastarý boj mezi starými a mladými, který se projevuje jednou ostřeji, jindy méně ostře, ale nikdy ještě nebyl zastaven. Poněvadž se tyto problémy v poslední době vyhrotily proti sudetskoněmecké vlastenecké frontě a setkává se také s výčitkami, že je nedemokratická, tedy fašistická a státu nebezpečná, přece se budeme musiti konkrétně zabývati těmito otázkami.

Pokud jde o domnělé nebezpečí pro stát a o domnělou závislost na říšskoněmeckém vzoru, dovolte mi, abych ukázal jen na to, že vedoucí čeští politikové jako generální ředitel dr Preiss z Živnostenské banky projevili o Německu takové mínění, které kdyby pronesl některý německý politik, hned by uvedlo do pohybu paragrafy zákona na ochranu republiky; a přece jest to otřepaná pravda, že Labe teče od nás přes Německo do Hamburku a tak nám ukazuje cestu, kterou musí kráčeti náš hospodářský vývoj. (Výkřiky na levici.) Předseda největšího zemědělského družstevního svazu pan Klindera získal na opakovaných studijních cestách do Německé říše dojmy a odvážil se o nich veřejně mluviti, dojmy, které dokazují, že se při posuzování říšskoněmeckých poměrů nesmíme říditi jen výlevy pražského emigrantského tisku. Domnívám se, že jistě mohu tvrditi, že pánové dr Preiss a Klindera nejsou proto podezřelí, že jsou státu nebezpeční, a že je sotva lze obviňovati z fašistické náklonnosti. Tím spíše byste měli pochopiti, že sudetští Němci, kteří jsou s Němci v říši úzce spjati kulturně a jazykově, s největším zájmem sledují vývoj v říši a že vzestup, který se tam nepochybně v mnoha oborech projevuje, působí i na hlavy našeho lidu. Vím sice, že to není totéž, dělají-li dva totéž. Pozorujete politické následky u nás sudetských Němců s jistým zneklidněním a hledáte prostředky a cesty, abyste zabránili následkům, kterých si nepřejete. Ale prostředky, které navrhují určité osoby, jsou tak nevhodné, jak si jen lze pomysliti.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. dr Hanreich (pokračuje): Můžete ovšem proti jednotlivcům zakročiti s policií a vězením, každý stát si vyhrazuje a také má právo užívati podobných prostředků. Ale proti hromadným hnutím nemají účinku, protože jsou nedemokratické. Proti hromadným hnutím jest jen jeden účinný prostředek: působiti duševně v kýženém smyslu, pečlivá výchovná práce a užití pouček, které lze získati z dějin.

Jeden příklad z našich nejnovějších dějin jest neobyčejně poučný. Založení Německé říše v r. 1871 stejně jako uchvácení moci Hitlerem vzrušilo v hloubi duše Němce sudetských zemí a vnitřního Rakouska, kteří ještě v r. 1866 bojovali proti Prusům. I tehdy se rakouská státní moc obávala nepříjemných zpětných účinků na věrnost rakouských Němců ke státu, a tehdy všemocná německá liberální strana dělala zvláště v otázkách vojenského rozpočtu tak nešťastnou politiku, že se tyto obavy rakouské vlády mohly zdáti odůvodněnými. Tehdejší říšskoněmecká politika však trestala ze lži všechny pochybnosti. Byl to Bismarck, který zřetelně narážeje na jméno jejich vůdce pronesl slova o Herbstových stoupencích, kteří nikdy nic neudělali včas. Byl to císař Vilém I., který v létě 1871 v Gastýně v rozmluvě s rakouským ministrem pro zahraniční věci prohlásil to, co řekl již císaři Františku Josefovi v Išlu, že nepomýšlí na to, aby získal německá rakouská území. Prohlásil rakouskému císaři stejně jako ruskému carovi Alexandrovi, že považuje za nutné, aby se Němci v Rakousku a Rusku cítili spokojenými, aby neobraceli své hlavy do Německa a tím neuváděli německou vládu do rozpaků. Doktrinářství staré liberální strany však zůstalo prozatímním vítězem nad ideami mladších generací, které se chtěly spokojiti tím, že se nově povstalé Německo může klidně rozvíjeti v hranicích získaných v r. 1871. A přece zvítězila mladší generace, a po vývoji trvajícím desítky let vidíme, že většina rakouských Němců jest neochvějně věrna rakouskému státu.

Stejně se mají věci dnes, jenže se vše děje mnohem rychleji. Sudetští Němci jasně pocítili, že nové Německo nepomýšlí na to, aby se pouštělo do válečných dobrodružství, že naopak v klidné práci chce zaujati své místo v rodině evropských národů. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Naše mládež vyvozuje z toho důsledky. Naše mládež je tak těžce postižena krisí, že nezná jiného přání než dostati práci a moci společně pracovati a rozhodovati v mezích státu. Že při tom rovněž odmítá doktrinářství starých stran a chyby Herbstových stoupenců, kteří vždy jsou a budou, tomu se jistě nebude nikdo diviti, kdo zná skutečně naši mládež. Není to tedy její nebezpečí pro stát, co lze naší mládeži vytýkati. Právě tak tomu jest s obviňováním hnutí naší mládeže, které se nyní konkrétně projevuje v sudetskoněmecké vlastenecké frontě, že je fašistické. My sudetští Němci nemáme naprosto chuti dáti se ovládati fašisticky. Jak známo, musí člověk, nechce-li býti trpícím, při diktatuře býti diktátorem, nikoliv předmětem diktatury. (Různé výkřiky.) Člověk musí býti diktátorem, nikoliv předmětem diktatury. Na to první nestačíme, za druhé pěkně děkujeme. Ostatně ještě každá silná strana povstala z lidového hnutí. Nic neposkytuje opory pro to, že hnutí sudetskoněmecké vlastenecké fronty neskončí ve formě demokratické strany. Spíše se jí již stalo.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po druhé, aby se zabýval věcí.

Posl. dr Hanreich (pokračuje): Úsilí po účasti při nastávajících volbách, zřetelně vyslovená vůle účastniti se odpovědnosti jsou pádné důkazy, že sudetskoněmecká vlastenecká fronta plně uznává platná demokratická zařízení a že usiluje o spolupráci v mezích ústavních zřízení. Pravé pozadí štvanice proti sudetskoněmecké vlastenecké frontě není, jak nutno jednou otevřeně říci, vůbec v tom, že jest prý nebezpečná státu nebo že má fašistické sklony (Výkřiky. - Hluk.), jest to spíše bázeň jistých stran, že při volbách ztratí hlasy a mandáty. (Výkřiky. - Hluk.) Tito zachránci, kteří s nastaveným kopím chtějí vstoupiti do boje pro demokracii a při každé příležitosti volají po státní moci a po zákonu na ochranu republiky (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), bijí svým postupem demokracii v tvář a ruší mír mezi národy; dělají, jako by měli demokracii zpachtovanou, a to trvale. (Německé výkřiky: To je neslýchaná řeč! Hitlerův pacholek! - Hluk.) Při tom jsou v tomto boji úlohy velkolepě rozděleny. Pan ministr Šrámek žádá, aby sudetskoněmecká vlastenecká fronta byla rozpuštěna a jeho spojenci na německé straně ji hladí, aby potom při zhroucení mohli skliditi a shrábnouti snadný zisk. Právě tak jsou rozděleny úlohy mezi německými a českými sociálními demokraty zde. (Hluk.- Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Při tom víme, co si představují páni z černého bloku. Víme docela dobře, že jim tane na mysli zřízení odbočky, jaká byla zřízena v Rakousku (Hluk.), ve které má vládnouti Vatikán a kde by se mohly vykonati přípravy pro návrat Habsburků.

A, vážení pánové soc. demokrati, kteří jsou tak rozezleni, že se zde mluví o Henleinově frontě a že se odhaluje pravé pozadí jejich štvanice, vám bych jen radil, abyste přemýšleli o tom, že se i z rakouského vývoje dají pro vás vyvoditi poučné věci. (Výkřiky.) První krok od pravé demokracie, která musí platiti pro všechny, uvede vás na sráznou cestu, na jejímž konci stojí diktatura, jejímiž biřici budete vy. (Posl. Jaksch [německy]: Mluvte o katech v Německu! - Hluk.) O těch přece můžete mluviti po mně, pane kolego.

Pánové! Namlouvali jste si, že rozpuštění strany bude pro vás velkým ziskem. (Výkřiky. - Hluk.) Zatím co se venku po celém sudetskoněmeckém území provozovala štvanice na zajíce, provedly se tisíce domovních prohlídek, tisíce nevinných bylo trestáno a přišlo o svá místa, čachrovali a smlouvali jste v obecních radnicích a okresích o uvolněné mandáty. (Německé výkřiky: Sprosťáctví! Lež! To je neslýchané! Dokažte to! To je darebáctví!) Každá obec a každý okres jsou důkazem toho.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka po třetí k věci.

(Další slova řečníkova nebyla již podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): V německém a českém táboře jsou strany a vůdcové stran, kteří označují parlament jako ztělesnění vůle lidu, jako nejvyšší výraz lidové svrchovanosti. Po tříměsíční přestávce se dnes sněmovna zase sešla a člověk by se domníval, že toto ztělesnění vůle lidu dalo jako prvý bod pořadu schůze aspoň některou z nejdůležitějších otázek, které se dotýkají československé veřejnosti a širokých vrstev pracujícího a hladovějícího obyvatelstva. Ale co vidíme na pořadu? Dodatkový protokol k obchodní smlouvě s Finskem, s nímž náš veškerý obchodní obrat - podrobně to nevím - ale podle veškeré pravděpodobnosti nepřekročí 20 milionů Kč. Nestalo se snad v posledních třech měsících v Československu nic jiného, než že jako prvý bod pořadu musíme projednávat právě dodatkový protokol s Finskem? Jest v Československu taková situace, že sněmovna nemá na práci nic lepšího než projednávati takové vedlejší věci? Domnívají se páni poslanci, které již pomalu zachvacuje volební horečka, že nemusí nic věděti, co se děje venku? A právě pan posl. Nečas jest zpravodajem o tomto dodatkovém protokolu, týž Nečas, který před 8 dny v Liberci na anketě, když mu občanští zástupci pohnutými slovy líčili bídu v severočeských průmyslových oblastech, slavnostně ujišťoval, že se postará, aby Liberec byl prohlášen za nouzové území, a že bude pečovati, aby hladovějící ženy a děti nezaměstnaných textilních dělníků mohly očekávati aspoň jisté zmírnění své nouze. Dnes slyšíme pana posl. Nečase mluviti zde s této tribuny o dodatkovém protokolu k obchodní smlouvě s Finskem. Jest to splnění slibu, jest to splnění přísahy, kterou vykonal pan posl. Nečas v přítomnosti libereckého starosty, v přítomnosti posl. Roschera, Macouna atd.? Nestalo se zatím nic v německých územích tohoto státu? Musíme konstatovati, že se dnes pracující obyvatelstvo docela zřetelně táže, je-li vůbec ještě nějaké východisko z těchto neudržitelných poměrů, ve kterých pracující obyvatelstvo jest. To jest rozhodně otázka, kterou dnes klade veškeré pracující obyvatelstvo nejen německého území, nýbrž i českého území, a o této otázce se v československé poslanecké sněmovně nejedná, o ní se nemluví, o ní páni mlčí.

Musíme dnes konstatovati, že dosavadní pokusy, které podnikly odpovědné úřady státu a celého kapitalistického systému, ztroskotaly, musíme konstatovati, že byla řada takových pokusů v měřítku mezinárodním a v měřítku československém. Rád bych dnes připomenul, s jakým pathosem, s jakou energií se mluvilo o Hooverově plánu tehdy prováděném, jak se tehdy prohlašovalo, že na hospodářském obzoru lze pozorovati nový stříbrný okraj, jak se tehdy vypravovalo naslouchajícím národům, že se v Americe našel kámen mudrců, že v Americe Hoover ukazuje východisko z bídy, nouze a krise. Tehdy jste se pokoušeli takto ukazovati, že americká buržoasie již našla prostředky a cesty, aby vybředla z těchto neudržitelných poměrů. Hooverův plán praskl jako bublina, nic z něho nezbylo. Za krátký čas obšťastnila nás Amerika novým plánem, plánem Rooseveltovým. I tehdy pěl občanský a také soc.-demokratický tisk chvalozpěvy na velkorysost tohoto plánu a ještě dnes můžeme v rozličných časopisech čísti, že právě je to tento plán, jenž zachrání celé lidstvo před zhroucením, před neblahými účinky světové hospodářské krise. Domnívám se, že každý logicky myslící člověk, a nemusí to býti komunista, musí dnes konstatovati, že i tento plán nynějšího presidenta státu Roosevelta zkrachoval, právě jako se zhroutily plány jeho předchůdců. Viděli jsme takové plány v jiných státech, v Anglii jako ve Francii, takové plány byly vytyčeny i v Německu a byly takové pokusy i v Československu.

Rád bych vybral několik věcí z minulosti. Před třemi lety se usnesl československý parlament, aby byla vypsána půjčka 50 mil. dolarů. Bylo tehdy vypůjčeno 1.700 mil. Kč za dosti nepříznivých podmínek. Ale tyto nepříznivé podmínky parlament tehdy schválil a odůvodnil tím, že se těmito 1.700 mil. Kč najde východisko z krise, že se jimi uvede zase do pohybu hroutící se československé hospodářství. Tehdy jsme o těchto 1.700 mil. Kč již nic neslyšeli, nebo vlastně jsme musili konstatovati, že přes tyto peníze hospodářská krise v Československu se ukazovala ve stále ničivějších formách. O rok později se vynašlo nové heslo, přišlo se s půjčkou práce, a velmi dobře si ještě připomínám...

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka po prvé k věci.

Posl. Hadek (pokračuje): Mohli jsme tehdy ve všech novinách čísti velkolepá oznámení o účelnosti půjčky práce. Musili jsme konstatovati, že zvláště vůdcové soc. demokratické strany nejvíce naslibovali dělnické třídě, že tato půjčka práce přinese východisko z krise. Půjčka práce vynesla 2 miliardy, ovšem účinky nebyly takové, že by československé dělnictvo bylo z toho dostalo práci, nýbrž nastal opak, krise se ohromně přiostřila.

Před rokem jsme mluvili o znehodnocení koruny. Finanční znalci prohlašovali i to za neomylný recept. Co se z toho stalo? Musíme konstatovati, že to mělo účinek takový, že nejdůležitější předměty spotřeby a potraviny byly zdraženy, že však znehodnocením nenastala úleva na pracovním trhu. Tak jsme viděli, že se jeden plán po druhém hroutil, že rychle ztroskotávala jedna iluse po druhé a že bída a nouze ve velkém měřítku vzrůstala. Zvláště v německém území tohoto státu dosáhla pouze katastrofálního rozsahu. Můžeme dnes konstatovati, že 50% osob bez výdělku jest v německých oblastech, že 50% všech nezaměstnaných - a skutečný počet nezaměstnaných jest značně vyšší, než udávají úřední číslice - jest v německých územích.

Byl by čas, aby se jednou s této tribuny promluvilo důkladně o situaci a postavení širokých vrstev pracujícího obyvatelstva, a to podle číslic. Dnes to není, bohužel, možné, poněvadž sněmovna musí přece projednávati dodatkový protokol k obchodní smlouvě s Finskem, a proto se dnes nemůže mluviti o situaci v sudetsko-německém území. Ale domnívám se, že německý jazyk, jazyk Schillera a Goetheho, jest příliš chudý, než aby mohl vylíčiti bídu, která dnes je v Pojizeří, v Rudohoří a v celém německém území, že dnes není vůbec jazyka, který by mohl vylíčiti bídu v celé její drsnosti. Dnes lze klidně říci, že se vracejí časy, které daly Gerhardu Hauptmannovi podnět k jeho proslulému dramatu "Tkalci", že se dnes psí maso stalo lahůdkou, že děti nezaměstnaných hladové a nedostatečně živené jdou do školy a tam se zhroutí. Dnes musíme konstatovati, že zvláště v Pojizeří ve sklářské oblasti děti již vůbec nemohou choditi do školy, poněvadž pro nedostatek potravin a oděvu nemohou již vycházeti ze světnice.

Rád bych uvedl jen několik číslic, které jsme zjistili v poslední době a které dokazují, v jaké situaci jsme my v Československu. To nejsou číslice, které jsme zjistili jako komunisté, nýbrž číslice, které nám musí potvrditi statistické úřady tohoto státu. V době krise bylo jen v libereckém území zastaveno 64 textilních podniků a 24 skláren. Srovnáte-li tuto číslici s počtem podniků pracujících, dovedete to oceniti. Podle úřední statistiky byly mzdy textilním dělníkům sníženy o 58%, sklářským dělníkům o 60%, kovodělníkům o 66% a horníkům v Žacléři o 50%. Průměrná mzda severočeského textilního dělníka prodělávala tento vývoj: R. 1923 vydělával severočeský textilní dělník ještě 9.000 Kč ročně. R. 1929 byla tato mzda snížena již na 6.747 Kč a r. 1934 činila jen 1.846 Kč. Mohl bych, opíraje se o boj a pracovní program komunistické strany pro severní Čechy, uvésti ještě mnoho takových číslic, které snesou jakékoliv úřední šetření a nejsou přehnané, nýbrž označují skutečně holá fakta.