Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

195 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Černý, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 30 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Hlinkovi, Adámkovi, dr Dolanskému, Zierhutovi; na dnešní a zítřejší den posl. Skopalu Procházkovi, Juranovi; do konce tohoto týdne posl. Šalátovi; do 19. t. m. posl. Suroviakovi.

nemocí posl. Honzl, Bródy, Rázus, Krumpe.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Krumpeho na den 11. prosince t. r.

Do výboru zdravotnického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Vetterovou-Bečvářovou za posl. inž. Nováka.

Předseda senátu NSRČ. sdělil přípisem ze dne 12. prosince 1934, k tisku 1402 sen. 1934, že senát projednal ve 281. schůzi dne 12. prosince 1934 a přijal osnovu zákona o označování váhy na těžkých břemenech dopravovaných po lodích.

posl. inž. Kalliny ministru financí, že se asi u chebského berního úřadu ztratily pozůstalostní spisy po p. Frant. Hartlovi, pekařském mistru z Brandova, zemřelém r. 1931 (č. D 1421-III),

posl. Adámka a druhů ministrům financí a soc. péče o výpovědi podílnictví na tabákovém prodeji pí. Pacákové ve Hlinsku (č. D 1426-III).

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2786.

Interpelace tisk 2772 (I až VI).

Zápisy o 351. a 353. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

zahraničnímu a techn. dopravnímu počátkem schůze rozdaný vládní návrh tisk 2789.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 355. schůzi sněmovny dne 11. prosince t. r. projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Jurana a projev hrubě urážlivý z řeči posl. Procházky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2777), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle čl. XII finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1933, č. 236 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1934 (tisk 2785) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. Remeš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Vláda republiky předložila Národnímu shromáždění návrh, podle kterého máme dáti souhlas k povolení úvěrů pro kap. 17, které nejsou rozpočtem této kapitoly kryty a které nemohou býti také podle čl. XI finančního zákona kryty virementem. Jde celkem o částku 80 mil. Kč, o kterou vláda žádá a kterou má Národní shromáždění schváliti.

Částka tato skládá se z několika položek. Je to především státní příspěvek podle §u 123, č. 221/1924 Sb. z. a n. ke starobním rentám, kde bude pravděpodobně vydání větší o 10,300.000 Kč, než-li obsahuje preliminář na r. 1934. Odůvodnění tohoto zvýšení opírá se o tu okolnost, že při stanovení potřeby na r. 1934 bylo sice přihlédnuto ke všem okolnostem, které byly r. 1933 známy, avšak dlouho trvající hospodářská krise měla daleko nepříznivější účinky, nežli bylo původně očekáváno. Vlivem této krise vzrostl r. 1934 mimořádně počet důchodců a tím automaticky i nárok na státní příspěvek podle §u 123 cit. zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Druhá položka činí 3,600.000 Kč; jde tu o státní příspěvek podle §u 176 zákona čís. 26 z r. 1929 na krytí nákladů spojených s vojenskou službou při pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, kteréžto náklady jdou na účet státní pokladny, a z tohoto titulu pak bude resultovati větší vydání o částku, kterou jsem právě jmenoval.

Pokud jde o tuto vyšší potřebu položky zařaděné částkou 7 mil. Kč, jest odůvodněna jednak mimořádným přírůstkem důchodců v důsledku dlouhotrvající hospodářské krise, jednak novelisací §u 176 pensijního zákona čís. 177 z r. 1934, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Teprve po vydání tohoto zákona, kterým byly legislativně vyřešeny některé zásadní sporné otázky, mohli přistoupiti nositelé pensijního pojištění ke konečné a úplné likvidaci státních příspěvků, takže je třeba nyní uhraditi i velmi značné doplatky za léta 1929 až 1933.

Další důvod pro zvýšení nákladu je zde u státního příspěvku podle čl. III, §u 4, odst. 6 vl. nařízení č. 112 z r. 1934; je to částka 6,600.000 Kč, o kterou se tady potřeba pravděpodobně do konce letošního roku zvýší. V daném případě jde tedy vyloženě o vydání nepreliminované. Jde tady o krytí minus, které vznikne příslušným ustanovením zákona částkou 1,100.000 Kč pravidelně každý měsíc; a poněvadž jedná se o dobu 6 měsíců letošního roku, jde tedy celkem o částku 6,600.000 Kč. Ustanovení toto týká se sníženého pojistného za pojištěnce z kruhů zemědělských zaměstnanců.

U další položky, která je značnější, jde celkem o částku 30 mil. Kč a jde o očekávaný příjem z postihového práva státu vůči těm, jimž ve smyslu zákonů o stavebním ruchu byly poskytnuty buďto příspěvky na stavbu obytných domů nebo jiným způsobem vzniká zde ve smyslu příslušných zákonů postihové právo státu.

Při stanovení potřeby, která je vyčíslena částkou 217 mil. Kč ve státním rozpočtu na podporu staveb obytných domů z r. 1919 až 1933, byla již odpočítána částka 30 mil. Kč, na kterou se úhrnem odhadovala úhrada z výnosu úpravy postihového práva státu. Ježto však k této úpravě tehdy nedošlo, bylo do §u 43 vlád. návrhu zákona o úhradě podle zákonů o stavebním ruchu pojato ustanovení, že úvěr povolený na mimořádné věcné výdaje v kap. 17, tit. 1, §u 4 "Péče stavební a bytová" stát. rozpočtu na r. 1934 může býti překročen o částku, o kterou bude anuitní výnos náhrad podle tohoto zákona r. 1934 menší než 30 milionů Kč. Tento vládní návrh je v jednání výboru soc.-politického, není ještě sněmovnou ústavně vyřízen, schválen, a z těchto důvodů ministerstvo soc. péče má za to, že pravděpodobně nedojde k tomu, aby letošního roku dosáhlo očekávaného příjmu 30 mil. Kč z tohoto titulu, a proto přichází před sněmovnu ve smyslu čl. XII finanč. zákona o schvalování těchto výdajů, které nejsou rozpočtově kryty.

Další položkou, která tvoří součást požadovaných úvěrů, jsou všeobecné výdaje, týkající se zákonitých požitků válečných invalidů, na jedné položce 12 mil. Kč, na druhé 6 mil. Kč, dohromady 18 mil. Kč. Při sdělávání návrhu stát. rozpočtu na r. 1934 vycházelo ministerstvo z předpokladu, že nastane zlepšení hospodářských a tím i výdělkových poměrů, a že tedy počet důchodců poklesne značnější měrou nejen v důsledku normální úmrtnosti, nýbrž i následkem hospodářského osamostatňování válečných invalidů, případně opatřením příjmů ze zaměstnání výdělečného ve výši vylučující je z nároku na důchod. Poněvadž tento předpoklad se nesplnil, naopak poměry se dále zhoršily, vyžaduje zmíněná položka většího nákladu, než se kterým bylo v rozpočtu počítáno, a z těchto důvodů přichází ministerstvo soc. péče s požadavkem, aby také v tomto případě byl jeho úvěr zvýšen o 18 mil. Kč.

Konečně jde o náklady, spojené s prováděním zákona z 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., to jsou státní starobní podpory. Ministerstvo vložilo do rozpočtu na r. 1934 částku 65 mil. Kč, výplaty a zjištěné nároky až do této doby však ukazují, že s touto částkou ministerstvo nevystačí a z těchto důvodů vyžaduje rovněž, aby mu bylo povoleno tento úvěr zvýšiti o 11.5 mil. Kč.

Tyto položky dohromady dají právě částku 80 mil. Kč. Pokud jde o část této požadované částky, je výbor rozpočtový toho mínění, že nebylo třeba plně vyžadovati souhlasu k částce 80 mil. Kč, a to z toho důvodu, poněvadž jde tu o výdaje, které vznikly teprve během rozpočtového roku 1934, tedy v době pozdější, než kdy byl sestavován stát. rozpočet, v němž nemohlo býti právě proto pamatováno na tyto výdaje, poněvadž tehdy ministerstvu nebyly známy. Přes to však výbor rozpočtový a myslím také sněmovna uvítá s povděkem, že vláda tentokráte přichází včas, aby splnila zákon, a ve smyslu čl. XII finančního zákona vyžaduje od Národního shromáždění, aby dalo souhlas k zvýšení úvěrů povolených na r. 1934.

Při projednávání téměř každé účetní závěrky v posledních letech jsme právem vytýkali, že vláda přes to, že byla upozorňována jednotlivými resorty a nejvyšším účetním kontrolním úřadem na zákonnou povinnost, si nevyžádala včas u Národního shromáždění souhlas k povolení takovýchto dodatečných úvěrů, které se pak jevily jako překročení rozpočtu a musely býti schvalovány dodatečně při projednávání státní účetní uzávěrky.

Vláda nenavrhuje způsob krytí. Jsem tedy povinen i v tomto směru říci, jakým způsobem má býti dotčená částka uhrazena. Z částky 80 mil. Kč, o kterou zde jde, připadá, jak jsem zde právě sdělil, 30 mil. Kč na výnos postihového práva státu a 9 mil. Kč na větší výdaje, spojené s novelisací dělnického pojištění a zákona pensijního. Jsou tedy tyto částky odůvodněny jednak r. 1934 ústavně schváleným zákonem, resp. vládním nařízením, vydaným na základě zmocňovacího zákona, jednak předloženou a Národním shromážděním právě projednávanou osnovou zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu. Zbývajících 41 mil. Kč bude třeba uhraditi v rámci výdajů státní správy, stanovených čl. I fin. zák. na r. 1934 částkou 7.630,565.720 Kč, a to úsporami, jichž bude lze dosáhnouti v některých kapitolách státního rozpočtu na r. 1934.

Možná, že mně někdo namítne, jak to, že tento dodatečný výdaj v rozpočtu neobsažený se má uhraditi v rámci úspor rozpočtu na rok 1934, když je známo, že se hospodářství r. 1934 skončí pravděpodobně 500, 600 až 700 mil. Kč schodku. Je zde rozdíl v tom, co representuje rozpočet, a v tom, jak se hospodářství skončí pokladničně, neboť zde padá na váhu také ta okolnost, do jaké míry se sejdou očekávané příjmy a jak vypadnou t. zv. položky nepreliminované, t. j. nepreliminované příjmy a nepreliminované výdaje. V rámci celkového rozpočtu 7.630 mil. Kč dá se uhraditi tato částka 41 mil. Kč, poněvadž dnes už máme bezpečně zjištěno, že ve výdajích podle rozpočtu nebude plně dosaženo tohoto čísla, naopak, že bude možno počítati s úsporami u některých resortů, a z těchto důvodů doporučuje výbor rozpočtový, aby částka 41 mil. Kč, o jejíž úhradě je potřebí se usnésti, byla uhrazena v rámci celkového rozpočtu na r. 1934, a to úsporami.

Přednáším návrh rozpočtového výboru s tím, aby parlament dal souhlas k povolení částky 80 mil. Kč, o kterou vláda příslušným usnesením žádá, a aby současně dal také souhlas k tomu, že částka 41 mil. Kč má býti uhrazena tak, jak jsem si to zde dovolil navrhnouti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Sněmovna je schopna se usnášeti, budeme tedy hlasovati.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve znění zprávy výborové.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2776) zákona, jímž se mění ustanovení §u 23, odst. 2 zákona ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 2786) [podle §u 35 jednacího řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Zákonem č. 201 z r. 1933 byla vláda zmocněna, aby zastavovala činnost politických stran a útvarů, které s nimi souvisí, po případě aby je rozpouštěla, jde-li o strany, které svou činností ohrožují nejdůležitější statky Československé republiky, to znamená buď samostatnost nebo ústavní jednotnost, celistvost nebo republikánsko-demokratickou formu anebo bezpečnost Československé republiky.

Toto zmocnění bylo dáno Národním shromážděním vládě, protože mezinárodní i vnitřní poměry nezbytně vyžadovaly zásahu demokracie, aby se bránila proti podvratným hnutím a akcím. Byly to jednak důvody zahraniční, jednak důvody vnitřní, když jsme byli r. 1933, jako jsme již delší dobu, svědky určité zahraniční akce revisionistické, která svou činnost stále více a více zesilovala a která byla také některými hnutími uvnitř našeho státu podporována. Tato revisionistická akce ovšem musila býti paralysována. Ale vedle toho jsme měli, vážená sněmovno, něco obdobného také uvnitř našeho státu. Také uvnitř našeho státu se vyvíjely strany nebo akce, které směřovaly k jinému revisionismu, k revisionismu, který chtěl zejména odstraniti republikánsko-demokratickou formu, a viděli jsme, že také tento revisionismus v některých případech se už projevil prostředky teroristickými, jako tomu bylo, jak známo, při obsazení kasáren v Židenicích.

Oba tyto důvody ukazovaly, že demokracie, chce-li se udržeti, musí se brániti, a že povinností všech stran, které se hlásí k programu demokratickému a které také ve své praxi tento demokratický program provádějí, jest odzbrojiti všechna tato nebezpečí, všechny strany a všechna hnutí, která směřují k rozvrácení státu, ohrožujíce zvýšenou měrou ústavní statky, o kterých jsem se právě zmínil.

Zákon z r. 1933 byl omezen, a to svou platností do 1. ledna 1935. Nelze bohužel říci, že za tu dobu se poměry jak mezinárodní, tak vnitřní vydatně zlepšily. Mezinárodní poměry a zahraniční revisionismus zesílil až do známého terorismu, který se projevil atentátem v Marseille a byl schopen ohroziti mír Evropy. My můžeme jenom s díky vzíti na vědomí, že nebezpečí, hrozící z tohoto mezinárodního terorismu, bylo odvráceno, že tento terorismus byl Společností národů odsouzen, a můžeme jenom projeviti uznání těm, kteří se o to přičinili, mezi nimi zejména zahraničnímu ministru republiky Československé. (Výborně!)

Pokud se týče vnitřního vývoje poměrů, také zde dosud nelze říci, že by v našem státě již byla ustala činnost určitých stran a hnutí, které směřují zejména k podvrácení republikánsko-demokratické formy. Setkáváme se stále a stále s lidmi, kteří chtějí provésti revisi republikánsko-demokratické formy a kteří ji zejména chtějí provésti tak, že by tuto naši formu chtěli nahraditi formou diktatury té nebo oné. Tento revisionismus protidemokratický je zde a tvoří zvláštní nebezpečí; a to bylo důvodem, že vláda republiky Československé předložila posl. sněmovně návrh na další prodloužení zákona o zastavování činnosti politických stran a jejich rozpouštění.

Vláda uvedla ve svém návrhu jako hlavní důvod, že poměry, které vedly k vydání zákona, dosud se nezměnily do té míry, abychom mohli jeho platnosti postrádati. Ústavněprávní výbor, když zkoumal tyto důvody vládní, přišel k přesvědčení, že jsou to důvody podstatné, a proto projevil souhlas s dalším prodloužením návrhu zákona. Při projednávání osnovy dostalo se ústavně-právnímu výboru zprávy o provádění dosavadního zákona a o dosavadní praxi, která se vyvinula v provádění zákona. Z této zprávy vyšlo najevo jednak, že úřady správní ve vyšších instancích jsou příliš přetěžovány počtem aktů, kde se často jedná o zbavení funkcí v docela podřadných organisacích, a bylo dovozováno, že tomuto zatěžování nadřízených úřadů dá se předejíti jediné zmocněním nižších úřadů, aby samy rozhodovaly v těchto případech, po příp. nové funkcionáře jmenovaly.

Dále byl ústavně-právní výbor informován v tom smyslu, že striktní, bezvýhradné, bezvýjimečné provádění zákona zejména při zbavování funkcí příslušníků zastavených politických stran, kteří vykonávají důležité funkce hospodářské, mělo za následek řadu velikých obtíží a že tedy by se doporučovalo, aby tato nesnáz byla odstraněna určitou výjimkou v těch případech, kde jde o činitele hospodářské, kteří jsou politicky bezvadní, buď se politice vůbec nevěnovali, nebo se jim nedá nic vytknouti a na jejichž setrvání v úřadě závisí záchrana důležitých zájmů veřejných, jak to bývá někdy u spořitelen, okr. hospodářských záložen, družstev a jiných podobných hospodářských sdružení. Tato informace, týkající se provádění tohoto zákona, vedla k tomu, že ústavně-právní výbor přepracoval původní stručný návrh vládní, takže se osnova nyní proti vládní osnově projevuje ve formě přepracované a je shrnuta ve dvou článcích.

Podstata celé materie je shrnuta ve čl. I. Zde byly provedeny změny, které jsem právě naznačil a které záleží především v tom, že v odst. 1, článku I byla příslušnost k zákazu rozšiřování tiskopisů až dosud vyhrazená jen zemskému úřadu, alternativně svěřena ministerstvu vnitra, a to proto, aby byla jednotná praxe, kde se to uzná za nutné, zvláště kde jde o časopisy, resp. tiskopisy, které se rozšiřují v celé Československé republice.

Dále byl připojen odst. 3, který vlastně znamená zmocnění ústředních úřadů, aby delegovaly k rozhodování o ztrátě funkcí a jmenování nových funkcionářů instance nižší, tedy mezi nimi také okresní úřady.

Podstatné změny provedeny v odst. 2 §u 10. § 10 totiž ustanovuje, že po zastavení činnosti určité politické strany nebo jejím rozpuštěním se zbavují rozhodnutím správního úřadu funkcí osoby, které jsou zejména umístěny na základě voleb nebo jmenovány jiným způsobem v samosprávných institucích, hospodářských institucích, hospodářských podnicích, tedy mezi tím také ve spořitelnách, okresních hospodářských záložnách, družstvech a jinde. Doplněk k odst. 2 §u 10 provádí se tak, že se dává ústřednímu úřadu možnost, aby připustil výjimky, ale tato možnost se omezuje trojím směrem: 1. když jde o případy ohleduhodné, 2. když by mohlo rozhodnutí o ztrátě funkce ohroziti zvláště závažné veřejné hospodářské zájmy, a 3. rozhodnutí o této výjimce přísluší ústřednímu úřadu, který rozhodne po slyšení ministerstva vnitra.

Objektivní moment ohrožení zvláště závažných veřejných hospodářských zájmů nepotřebuje bližšího výkladu. Za to moment subjektivní, ohleduhodný případ, zasluhuje výkladu. Jak jsem ve zprávě výborové uvedl, jde o osoby, které buď politickou činností se vůbec nezabývaly a jen formálně se jevily příslušníky strany a věnovaly se jedině hospodářské činnosti, anebo o osoby, které naprosto se chovaly bezvadně, nevyvíjejíce žádnou činnost, která by se mohla shrnouti pod název činnosti podvratné. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Tato výjimečnost se stránky subjektivní je ještě podškrtnuta tím, že rozhodování přísluší jen ústřednímu úřadu, takže se dá očekávati, že tyto výjimky budou omezeny na míru nejmenší a jedině tehdy, když je to v zájmu veřejném, v zájmu hospodářském nezbytně nutno.

Třetí doplněk byl proveden novou stylisací odst. 2 §u 22. Tato nová stylisace byla provedena proto, že vznikly tu a tam pochybnosti o ustanovení §u 22. Teď byl tento paragraf formulován nově.

Zmocnění vlády k zastavení činnosti politických stran, po případě k rozpuštění, bylo na základě usnesení výboru prodlouženo až do 1. ledna 1936. To jsou podstatné změny, které byly provedeny ve vládním návrhu.

Jménem výboru ústavně-právního dovoluji si doporučiti slavné posl. sněmovně, aby osnovu schválila tak, jak se na ní usnesl výbor ústavně-právní. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta činila pro klub do 15 členů 30 minut, do 30 členů 60 minut a přes 30 členů 75 minut. Poslanci mimo klub počítají se jako jeden klub. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Navržená lhůta řečnická jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kliment a Hodinová-Spurná; na straně "pro" p. posl. dr Stránský.

Dávám slovo prvnímu řečníku, kterým je p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: Od vydání zákona o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran staly se veliké události v Německu, v Rakousku i ve Španělsku. Tyto události jsou velice poučné. V těchto zemích soc. demokracie dělala v podstatě tutéž politiku, jakou dělá zde. Obrana státu, politika spolupráce, persekuce revolučního hnutí. Podporovala tím nástup fašistických sil, které ji potom potlačily. A teprve tehdy, když pomocí této politiky fašism sahal na hrdla veškerému proletariátu, bylo přikročeno k ozbrojenému odporu, který právě pro předešlou politiku nevedl k vítězství. A jak se poměry vyvinuly? Byla rozpuštěna hakenkrajclerská strana a zastavena činnost strany německo-nacionální, ale nikoliv pro jejich fašistický protidělnický charakter, nýbrž toliko z důvodů zahraničních.

Provádění vnitřní fašistické politiky je však umožňováno a podporováno. Dále je umožňována a trpěna fašistická fronta Henleinova. Gajda je pod ochranou agrární strany. Kahánek, imitátor Goebelsův a podporovatel polské iredenty na Těšínku, je přímo převzat do služeb této strany. Stříbrnému a Hodáčovi je povolováno tvořit ozbrojené úderky proti dělníkům a Preissovi je povoleno vydávati za vzor hitlerovské Německo. Generál Medek rovněž beztrestně může vyhrožovati koncentračními tábory. Komunistům, částečně i soc. demokratům a nár. socialistům jsou zakazovány schůze, ale fašistickému národnímu sjednocení jsou téměř všude povolovány. Vidíme, že tíha vládní persekuce směřuje hlavně proti komunistům. Komunističtí poslanci Gottwald, Kopecký a Štětka jsou stíháni zatykačem [ ]. Soudr. Krosnář přes těžkou nemoc je držen ve vyšetřovací vazbě s úmyslem vězniti jej ještě dlouhou dobu. Naproti tomu korupčník fašista Stříbrný jest osvobozen a vede beztrestně fašistické bandy proti socialistickým a kulturním střediskům. A jak v denní praxi se projevuje celý ten stav, ukazuje řada případů. O těchto případech bude mluvit naše soudružka Hodinová-Spurná. Já jenom mimochodem připomínám interpelaci, kterou podal klub soc. demokratických poslanců, o postupu četnického kapitána Votruby proti účastníkům voličské schůze v Písku. Tento kapitán nařizoval svému mužstvu: Řežte to napořád! Sám maje obušek v ruce mlátil do lidu hlava nehlava. Vedle toho nařídil tento četnický kapitán, jak se v interpelaci dále uvádí, útočit obušky proti příslušníkům státotvorných stran a vrchní strážmistr dokonce chodil s obuškem, točil jím kolem nosu zúčastněných a ptal se: Chcete si čichnout? Legionář Novotný, přes to že nic nedělal, byl zatčen atd. Tato interpelace není výjimečný případ, nýbrž dokazuje jen, co se v denním životě denně na každém kroku stává. Sněmovna bude míti ještě možnost, aby v tomto směru vyslechla celou serii konkrétních dokladů. Já jen uvádím ještě, že u nás na celém okrese ostravském a v samém N. Jičíně již několik let trvá stav, který po vydání zákona o možnosti rozpouštění a zastavování činnosti politických stran byl ještě daleko zostřen. Žádný hostinec, žádná veřejná budova nesmí propůjčiti místnost komunistické straně pro její schůze. Hostinským se vyhrožuje, že jim v takovém případě bude vzata koncese. U samé Ostravy leží obec Muglinov, kde bylo všem hostinským pod přímou výhrůžkou četnictva a orgánů policejního ředitelství nařízeno, ponechají-li nadále místnosti komunistické straně a jejím organisacím, že jim bude vzata koncese. Naši soudruzi se odstěhovali do druhé místnosti, do domu, kde mají také místnost soc. demokraté, a dohodli se společně, že budou v jednom domě míti své spolkové místnosti. Přišli četníci, nařídili hostinskému Chvostkovi, že musí komunisty vykázati, neučiní-li toho, že mu bude vzata koncese.

Mohl bych uváděti řadu dalších případů, jak daleko se jde v této zášti a v těchto fašistických metodách. Uvádím jen ještě jeden případ z Muglinova. Majitel domku Kolibač šel na obec přimluviti se, poněvadž obec provádí nouzovou práci, aby jeho nájemník, nezaměstnaný dělník Hatrik Josef, který má několik dětí a nemá ani na nájem, byl přijat do práce. Obecní tajemník p. Pientka mu odpověděl, že ho nejen do práce nevezmou, ale řekl mu, aby ho vyhodil z bytu a takového bolševika ve svém domě netrpěl. Již jsem se zmínil, že soudr. Hodinová-Spurná přinese řadu podobných případů a uvádím dále, že i schůze delegátů soc. demokratických dělníků, kteří se vrátili ze sovětského Ruska, jsou všude z důvodu klidu a pořádku zakazovány. Uvedl jsem několik případů, které dokazují, že interpelace neuvádí ojedinělý případ, nýbrž že je to denní prakse četnictva a našich úřadů.

Pan zpravodaj posl. dr Patejdl před rokem, při původním odůvodňování nutnosti zákona o rozpouštění a zastavování činnosti politických stran, prohlásil, že toho vyžaduje ochrana nejdražších statků národa. Souhlasíme, vyžaduje to zájem statků, ale které části národa? To nebylo řečeno. Týká se to té části, těch vrchních desetitisíc, které také většina této sněmovny jedině považuje za národ a jichž zájmům se celá činnost této sněmovny podřizuje. Smysl tohoto zákona je jasný, sloužil a má dále sloužiti k ztížení boje pracujících proti vykořisťovatelům. Ohromná většina národa tohoto zákona nepotřebuje, protože je proti ochraně jeho statků, [ ]. Vždyť je tento zákon namířen vlastně jenom proti komunistům a tím je namířen i proti celé dělnické třídě. Po zkušenostech s vámi víme, že všechno, co se v kterékoliv zemi a kdykoliv stalo proti komunistům, postihlo nakonec celou dělnickou třídu. Tak bylo vždy a všude a má tak býti i v tomto případě.