Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

202 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bradáč, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 18 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Netolickému, Petrovi, Skopalu, Procházkovi; na dnešní a zítřejší den posl. Nejezchlebu-Marchovi, Vallo, Steinerovi; na tento týden posl. Petrovičovi, dr Buzkovi, Wokurkovi, Schäferovi, Russovi, dr Reiszovi, Zajičkovi.

nemocí posl. Solfronk.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Rázus, Fedor, Ščerecký, Nitsch.

Do výboru branného vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Brodeckého za posl. Pika.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Brodeckého za posl. Fr. Svobodu; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Heegera za posl. Hackenberga; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Peterse za posl. dr Rosche; klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. dr Pružinského za posl. dr Polyáka; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. Nováka za posl. dr Hodáče.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Hodinovou - Spurnou za posl. Babela.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Pozdílka za posl. Nejezchleba-Marchu.

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2778.

Těsnopisecké zprávy o 347. a 348. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2774 a 2775.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 19. listopadu 1934, č. Nt X 5/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5, §u 15, č. 3 a §u 18, č. 1 až 3 zákona na ochranu republiky (č. J 657-III).

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1934, č. Nt XVII 34/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Al. Beneše pro přečin podle §u 27 zákona proti nekalé soutěži (č. J 658-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů branného a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2768) zákona o délce presenční služby (tisk 2778) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Machník, za výbor rozpočtový p. posl. dr inž. Brdlík.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor branný - panu posl. Machníkovi.

Zpravodaj posl. Machník: Slavná sněmovno! Přistupujeme dnes k projednávání osnovy zákona tisk 2778 o dvouleté presenční službě. Prosím, aby mně bylo dovoleno při této příležitosti zrekapitulovat některé důležité okolnosti, které byly úzce spojeny jednak s vývojem presenční služby vojenské, jednak s početními stavy presenčně sloužícího vojska, a při tom dotknouti se historie vývoje naší československé armády a její organisace tak, jak před námi jednotlivé tyto kapitoly defilovaly od převratu až na dnešní dny.

Když jsme se r. 1918 stali svobodnými občany svého státu, byli jsme tak trochu opiti mladou svobodou a ti, kdož měli za sebou světovou válku, byli přesvědčeni, že již nikdy, pokud tato generace bude žíti, nemůže přijíti podobný okamžik, jaký nastal světovou válkou.

Zapomněli jsme při tom, že bezpečnost každého státu může udržeti především loyální občanstvo, milující svůj stát a ochotné hájiti ho za všech okolností proti každému, a s ním dobrá armáda.

Vzpomeneme-li prvních dnů naší Československé republiky, nemůžeme neříci, že poměry naše nebyly nepodobny poměrům ruským po revoluci r. 1917.

Po překonání těchto potíží nebylo jasno ani s hlediska vyššího, jakým způsobem má býti naše armáda budována. Musil teprve přijíti náraz zvenčí, útok Maďarska na Slovensko, abychom se vzpamatovali, aby byl zažehnán chaos, který umožnil vítězství chladného rozumu, onoho rozumu, který nás všecky, kdož stojíme na půdě tohoto státu, přivedl k přesvědčení a k správnému názoru, že stát náš nám nikdo neochrání, stejně jako mladou svobodu, nedovedeme-li to sami.

Vedle těchto mravně ideových potíží, jichž jsem se stručně dotkl, byly zde ještě potíže materiální. Vzpomeňme si jenom, že jsme čsl. armádu budovali po stránce materiální tak, že na začátku jsme měli asi 6000 kusů pušek různých značek a různých ráží, skoro bez dělostřelectva; o ostatních zbraních se nechci ani zmiňovati. Za těchto poměrů ideových i materiálních rodily se zákony o délce presenční služby, kterou konec konců je a i v budoucnosti zůstane dokumentována schopnost obhájiti zásadu demokracie a demokratického státu.

První zákon byl z 19. března 1920, čís. 193. ve kterém podle §u 17 trvala presenční služba 14 měsíců. Avšak § 61 téhož zákona prodlužoval o dalších 10 měsíců, tedy na 2 roky, vojenskou službu pro odvedence ročníků 1920, 1921 a 1922. Pro ročníky 1923, 1924 a 1925 byla prodloužena vojenská služba jenom o 4 měsíce, tedy na celkovou lhůtu 18 měsíců. Dále uvádím zákon z 8. dubna 1927, čís. 51, v němž podle §u 1 se prodlužuje presenční služba o 4 měsíce pro odvedence r. 1926 a pozdější, takže příslušníci těchto ročníků sloužili 18 měsíců.

Přichází zákon z 19. května 1932, čís. 66, v němž podle §u 1 ruší se platnost zákona čís. 51 z r. 1927 pro osoby odvedené r. 1933 a později a stanoví se délka presenční služby 14 měsíců. V debatě o tomto zákonu jsem se ujal slova a prohlásil jsem tehdy, že jsem přesvědčen, maje na mysli poměry v zahraničí, že nebude daleká doba, kdy tento zákon budeme opravovati a vojenskou službu prodlužovati. Dnešní den jest toho důkazem.

Nyní dovolte ještě, abych se zmínil o vývoji mírových počtů. Této věci se týkal zákon z 19. března 1920, čís. 196, podle něhož na základě §u 1 mírový počet vojenských osob na dobu prvních 4 let byl stanoven na 150.000. Zákon z 2. června 1924, čís. 176, stanovil mírový počet pro lhůtu od 1. října do 31. března na 150.000 osob a od 1. dubna do 30. září na 90.000, ročním průměrem tedy na 120.000 vojenských osob.

Zákon z 8. dubna 1927, čís. 52, v §u 1 stanovil mírový počet vojenských osob ve lhůtě od 1. října do 31. března na 140.000, od 1. dubna do 30. září na 100.000 vojenských osob. Zákon pak z 8. dubna 1927, čís. 53, ruší zákon předešlý dnem 1. října 1928 a stanoví roční kontingent branců počtem 70.000. Zákon z 11. května 1932, čís. 66, stanoví pak dodatkem, že roční kontingent 70.000 mužů může býti ministrem národní obrany za souhlasu vlády v mimořádných případech zvýšen ještě o dalších 5.000 vojenských osob. Vidíme tedy, sledujeme-li zákonodárství, týkající se presenční služby, a vedle toho zákonodárství, týkající se početních stavů, že až do dnešního dne byla délka presenční služby měněna třikráte, dnes měníme ji po čtvrté, početní stavy pak neboli kontingenty byly měněny pětkráte, dnešním dnem budou měněny po šesté. Takovéto změny, sahající až do základů, musí ovšem nepříznivě působiti v každém podniku, ať běží třeba o podnik hospodářský, obchodní nebo kterýkoli jiný. Tím tedy nepříznivěji tyto změny musí působiti v organismu tak citlivém, jako je armáda, zvláště pak v organismu citlivém u nás, z toho důvodu, že běželo o armádu mladou, která neměla tradici a která byla a je budována v dobách hospodářsky těžkých a zahraničně velmi nejistých. Je proto třeba, abychom po této stránce vyzpytovali poněkud své svědomí a činili pro budoucnost nápravu.

Chtěl bych uvésti některé nepříznivé důsledky 14měsíční presenční služby pro celkovou organisaci naší armády. Jedním a nejdůležitějším z nich je, že starý ročník odcházel z kasáren, zatím co nováčkové nebyli vycvičeni, takže lze bez nadsázky říci, že měli jsme určitou část roku stát po stránce vojenské obrany úplně obnažený. Dalším důsledkem byla reorganisace mírové armády od základu. Uvedu jenom některé důsledky: Nutnost rámcování 12 pěších pluků, změna útvarů u dělo-střelectva a ženijního vojska, neúměrné rozdělení počtů, to vše a ještě mnoho jiných věcí bylo a je zdatnosti naší mladé armády na škodu. Armáda naše je pořád ještě ve stadiu vývoje a ustavičného budování, a máme-li tudíž míti armádu takovou, jakou loyální občané tohoto státu potřebují, stejně jako celý stát a jeho bezpečnost, je třeba, aby se armádě a velitelským sborům poskytl dostatek organisačního klidu.

Slyšíme velmi často, že dali jsme armádě vše, čeho potřebuje ke své existenci. Promiňte mi to kacířské slovo, když říkám, že to není pravda. Nedali jsme armádě vše, poněvadž, jak jsem řekl na počátku, byli jsme přesvědčeni věřili jsme skalopevně, že všichni naši sousedé a celý svět, tak jako my jsme to myslili a myslíme smírem poctivě, to myslí také tak, a s ohledem na víru ve věčný mír jsme sice armádu budovali, ale nevybudovali jsme ji tak, abychom byli pevně přesvědčeni, že je schopna bezpečnost našeho státu udržeti. Není nemužné se k tomuto, dovolte mi říci, hříchu přiznati, je lépe konati nápravu pozdě nežli nikdy, a dovedeme-li ještě dnes dáti armádě to, co potřebuje, a zabezpečiti klid, vykonali jsme vše, čeho je třeba.

Máme-li se poohlédnouti po situaci mezinárodní, musíme s bolestí říci, že všecky smlouvy a organisace, které měly petrifikovati věčný mír, stávají se v očích a hlavně v jednání mnohých národů, některé naše nejbližší sousedy nevyjímajíc, cárem popsaného papíru. Naši nejbližší sousedé zbrojili nejprve tajně; dnes už se tímto zbrojením netají; kryjíce se požadavkem parity ve zbrojení, nebo volajíce po revisi hranic, zbrojí tak, že to nemůže ujíti naší pozornosti, a ministerský předseda Německé říše Goering hlásá do světa: Kdo má meč, má víru. Vzpomínám při této příležitosti památných slov předsedy našeho senátu dr Soukupa, která pronesl 14. dubna při odhalení Švehlova pomníku v Klatovech, když řekl, mluvě o bezpečnosti a nutnosti zabezpečení naší Československé republiky: "Proti puškám pušky, proti dělům děla, proti dobrým vojákům lepší vojáky, protože nedopustíme, aby kdokoliv sáhl na hranice naší republiky a mohl nás připraviti o těžce dobytou svobodu a demokracii."

Slavná sněmovno, pořádali jsme v uplynulém roce řadu dnů brannosti, při kterých veškeré obyvatelstvo bez rozdílu dokumentovalo svoji odhodlanost chrániti naší republiku a otevřeně ukazovalo svou lásku k mladé svobodě a demokracii. Viděli jsme v letošních manevrech, pořádaných zase po několikaletém mlčení, že máme armádu dobrou a že budeme míti armádu prvotřídní, dáme-li jí všecko, čeho ke své existenci potřebuje. Po stránce materiální umožnil parlament před nedávnem vojenské správě, aby rychle dohonila vše, co v tomto směru bylo zameškáno, po stránce výcviku a početní pohotovosti ukazuje vláda nápravu vládním návrhem zákona tisk 2768 o délce presenční služby, podle něhož má býti obnovena služba dvouletá.

Branný výbor poslanecké sněmovny projevuje s tímto návrhem vlády plný souhlas, jelikož je přesvědčen, že tím bude umožněno splniti úkoly na armádu vložené, zejména pak zajistiti hranice, zabezpečiti pro případ potřeby mobilisaci branné moci, pořádek, státní svrchovanost a důležitá zařízení potřebná k obraně státu. Dvouletou presenční službu zavádí osnova pro všecky brance, kteří byli určeni k vykonávání presenční služby, tedy pro všecky odvedené muže, vyjímajíc příslušníky náhradní zálohy, a to nejenom pro všecky brance, kteří budou odvedeni po účinnosti na vrženého zákona, nýbrž i pro příslušníky letošního i loňského odvodního ročníku, jakož i pro brance ještě starší, kteří své presenční služební povinnosti ještě nevyhověli.

To platí zejména též pro brance, kteří nastoupili presenční službu r. 1933. Jedinou výjimku tu činí osnova u mužů, k nimž třeba přihlížeti při výběru dorostu pro důstojníky v záloze, tedy u branců, kteří mají nejméně úplné středoškolské vzdělání a nastoupili do presenční služby v měsíci červenci 1933. Tito branci byli již v září letošního roku propuštěni. Na ně se dvouletá presenční služba ovšem nevztahuje a je jistě v zájmu spravedlnosti, když předloha zákona pamatuje i na jejich druhy z povolání, na lékaře a pharmaceuty, kteří sice nastoupili o něco později, ale v témže roce, a umožňuje jim, aby také po 14 měsících mohli vojenskou službu opustiti.

Pokud pak jde o ostatní brance, kteří nastoupili r. 1933 do činné služby, navrhuje pro ně osnova v §u 4 určitá přechodná ustanovení, jež lze pokládati za účelná. Vojenská správa se tu též zmocňuje propustiti tyto brance podle možnosti již před tím, než vykonají presenční službu v trvání celých 24 měsíců. Vzhledem k tomu, že se presenční služba prodlužuje ze 14 měsíců na 2 roky, je také spravedlivé, aby i vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy byl prodloužen, a proto předloha uvedeného zákona prodlužuje službu v náhradní záloze ze 3 měsíců na 5 měsíců. Vedle těchto ustanovení základních, která se týkají délky presenční služby a vojenského výcviku, má osnova ještě zvláštní ustanovení, kterým se má zaručiti brancům, kteří jsou absolventy vyšších středních škol, anebo jim na roveň postavených škol, aby své presenční služební povinnosti mohli vyhověti ihned po skončení středoškolských studií v nejbližším nástupním termínu, stanoveném pro brance, a vojenská správa je povinna, když se dobrovolně na vojnu hlásí, vyhoví-li po stránce zdravotní, také je odvésti.

Mám-li jménem branného výboru doporučiti tuto předlohu, nemohu nevzpomenouti slov velkého národního barda Sv. Čecha, jenž na jednom místě pěje: "Mrak zlověstný nebesa halí, jak před bouří dusný je vzduch. Snad zítra již spousta se snese a národy oněmí v děse, jen krvavá zařinčí zbroj. Ne slovem, leč kovem se rozhodne velký ten boj."

Na tento boj chceme býti připraveni, i když v ničem neustupujeme od svého požadavku, abychom měli armádu pro obranu státu a upotřebili jí jen tehdy, kdyby se někomu uzdálo hranice našeho státu napadnouti a ohroziti naši politickou svrchovanost, naše území a naši demokracii. S ohledem na tyto velké statky mravní i hmotné prosím slavnou sněmovnu, aby předlohu zákona, přijatou branným výborem, schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. dr inž. Brdlíkovi.

Zpravodaj posl. dr inž. Brdlík: Slavná sněmovno! Pan referent branného výboru zdůvodnil předloženou osnovu s hlediska vojenského a dotkl se také důležitého poměru - armáda a státní úkoly. Na mně jest, abych jako referent rozpočtového výboru doplnil jeho vývody jen s hlediska rozpočtového, s hlediska finančního.

Důvodová zpráva k této osnově praví, že tímto způsobem vzniknou nové zvýšené náklady v ministerstvu nár. obrany, a to o 164 mil. Kč. Máme-li provésti rozbor této položky, je potřebí rozložiti si výlohy národní obrany na dvě skupiny, a to jednak na režii, která je, abych tak řekl, generální, která zůstává stejná, ať již jde o 50.000 branců, o 100.000 nebo 200.000 branců, a jednak na ty položky, které vzrůstají, třebas ne arithmetickou řadou, přece jen úměrně k počtu branců. Mezi položkami, které se nemění, jsou zejména: ústřední správa, platy vojenských gážistů, občanských úředníků, chov vojenských koní, stavitelství, telegraf, telefon, vozatajstvo, zbrojní a dělostřelecký ústav, muniční továrny, vojenský technický ústav, vojenská učiliště, zeměpisný ústav atd., takže vzrůstají úměrně ke stoupajícímu počtu branců jen 4 základní položky: žold, naturálie, výzbroj a výstroj, ubikační náklady a zdravotní péče. Všechny tyto položky vzrůstají o 164 miliony, a to: žold o 31 mil. proti dosavadním 118 milionům, tedy okrouhle o jednu čtvrtinu. Dále vzrůstá položka naturální o 105 mil. proti dosavadním 280 mil., to jest o něco více než o jednu třetinu. Dále narůstají položky výzbroje a výstroje a lůžka o 23 mil. proti dosavadním 49 mil., t. j. o 50%. Pak narůstá ubytovací výdaj o 3·5 mil. Kč proti dosavadním 14 mil. Kč, čili okrouhle o 1/4. A konečně narůstá také položka zdravotnictví, zdravotní péče, o 920.000 Kč. To je všeho všudy okrouhle jenom 7%.

Vážená sněmovno! Snad by se mohlo zdát, že vzroste náklad na střelivo. Tomu tak nebude, neboť nebude prostě zhuštěn tento výcvik na krátkou dobu, nýbrž počet předepsaných střel bude rozdělen na celou předepsanou dobu 24 měsíců. Když od těchto 64 mil. odečteme uspořený náklad na nezaměstnané a připočítáme-li, že by při propuštění 70.000 zaměstnanců brala polovina příspěvky pro nezaměstnanost, znamenalo by to, že na druhé straně ušetříme 42 miliony. Anebo, kdybychom předpokládali, že by jenom jedna třetina brala příspěvek pro nezaměstnanost, uspořila by se tím okrouhle částka 30 mil. Kč, takže tento zvýšený náklad pro státní pokladnu se zredukuje na pouhých 120 mil. nebo okrouhle 130 mil. Kč.

V důvodové zprávě je také uvedena položka, že stoupne náklad, když srovnáváme 14měsíční dobu proti 24měsíční, okrouhle o 118 mil. Kč. Je totiž předpokládáno, jako by zároveň byly provedeny všechny úpravy, které se měly provésti v souvislosti se 14měsíční lhůtou, t. j. zvýšení branců o 5.000 a zvýšení počtu délesloužících a u srovnání potom se všemi náklady k zaběhání doby branecké na 24 měsíců, zbývala by diference jenom 18 mil. Kč.

Nakonec s hlediska rozpočtového je nutné, abychom zvážili efekt proti tomuto nákladu; a tu je rozhodující stanovisko, na které upozorňovalo velení armády tím, že řeklo, že v případě mobilisace bude třeba okrouhle 70.000 branců jenom proto, aby převedli armádu z mírového stavu do mobilisovaného. Těchto 70.000 bude potřebno jenom pro úkoly vnitřní, aby převzali nastupující vojsko, aby provedli výzbroj a výstroj, odvody a dislokaci i zabezpečení klidu v zázemí, takže by hranice zůstaly téměř nebráněné, a tedy by první chvíle mohla rozhodovati o osudech války.

Musíme si uvědomiti, jaký je v Československu počet obyvatel k ploše a k hranicím. Řekneme-li, že určitý počet obyvatel bude rekrutován stejným procentem ve všech státech jako u nás, tedy na 1 km² připadá 106 obyvatel u nás, v Polsku 84, ve Francii 76. Tento poměr by byl velmi příznivý, ale srovnáme-li počet obyvatel s hranicemi, je poměr tento, berou-li se všecky hranice: na 1 km hranic v Polsku připadá 7.200 obyvatel, ve Francii 15.500 obyvatel a v Československu 3.100 obyvatel. Avšak béřeme-li zřetel jenom na ohroženou hranici a řekneme-li si, jaký počet obyvatel připadá na 1 km ohrožené hranice, pak vychází to v Polsku na 12.700 obyvatel, ve Francii na 31.000, kdežto v Československu na pouhých 6.000 obyvatel, čili to znamená, že Polsko může míti hranice dvakrát tak hustě chráněny a Francie 5krát hustěji nežli my naše hranice Československa. K tomu je si uvědomiti pro další 4 roky velmi nepříznivý úbytek branců vůbec, který je znázorněn statistikou, jaký bude počet obyvatel ve věku 20 let. R. 1935 bude ve věku 20 let podle statistiky ještě 143.600 mužů. R. 1936 však klesne počet mužů v tomto věku na 107.000, r. 1937 klesne na 77.000, tedy jenom během dvou let se pohybuje už téměř na polovičním počtu; r. 1938 bude mužů ve věku 20 let jenom 70.000, čili to je celý kontingent branců, 70 tisíc, t. j. tak asi, jako kdyby všichni muži ve 20 letech byli schopni vojenské služby. A r. 1939 jich bude jenom 68.000, čili 47% toho stavu, který bude ještě r. 1935. Teprve zase r. 1940 stoupne tento počet hlav ve věku 20 let na 114.000 a r. 1941 bude zase normální, 146.300 mužů.

Vážené shromáždění, proto armádní vedení zaujalo jedno stanovisko. Buď bude potřebí rozšířiti počet branců o 70.000, a kdyby to nebylo možno, nezbývá než rozšířiti počet dálesloužících o tentýž počet 70.000, aby hranice byly vůbec chráněny. Těchto 70.000 délesloužících by nebylo vůbec možno dobře opatřiti, poněvadž již nyní dělá velké potíže opatřiti jich 10.000, ale zejména náklad, který by byl s tím spojený, byl by 70.000krát 8000, t. j. úhrnem 560 mil. proti předpokládaným v tomto případě 164 milionům. Čili toto řešení znamená úsporu pro státní pokladnu proti řešení druhému okrouhle o 400 mil. Kč.

Tím je dáno zároveň stanovisko rozpočtového výboru. Rozpočtový výbor, který stál před dvěma eventualitami, buď 560 mil. na 70.000 délesloužících, anebo 140 milionů na 70.000 branců, nemohl se jinak rozhodnouti než pro tuto eventualitu, která je skutečně také obsažena v předložené vládní osnově.

Musíme si však nakonec ještě vždycky srovnati, co dělají jiní, jaké ti přinášejí oběti a břemena vojenské obraně země. A tu vychází toto: V Jihoslavii je normální délka presenční služby 18 měsíců a vojenská předvýchova tam není ovšem povinná, nýbrž dobrovolná. V Italii je stejná služební doba 18měsíční, ale vojenská výchova předválečná je tam povinná. V Rumunsku je 24měsíční doba a je tam na školách předvojenská výchova povinná. V Polsku je 24měsíční služba nově zavedená, na školách vojenská předvýchova povinná, jinak dobrovolná. V sovětském Rusku je normální presenční doba 24měsíční a předvojenská výchova je povinná. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) Počkejte až nakonec, možná, že ještě něco řeknu, co spíše vám dá příčinu, abyste se ozvali.

Když bychom srovnali náklad vojenské správy, který připadá na 1 obyvatele (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.), přicházíme k výsledku, že v Rumunsku i v Maďarsku náklad na hlavu dělá 111 Kč, v Rakousku 124 Kč, v Německu 143 Kč a v Belgii 203 Kč, kdežto v Československu až do dnešní doby dělá 86 Kč. Tento zvýšený náklad následkem dvouleté služby, 164 mil. Kč, rozdělí se na počet obyvatel, to znamená, že se zvyšuje náklad na jednu hlavu o 11 Kč, takže bude činiti všeho všudy 97 Kč. A kdybych vzal ještě k tomu z fondu 315 mil. na materiální vyzbrojení armády, jak je to zavedeno v kap. 20 rozpočtu ministerstva financí, činil by celý náklad na jednu hlavu zde všeho všudy 118 Kč, tedy ještě mnohem méně, než jak je zatíženo obyvatelstvo na hlavu v Rakousku, Německu a Belgii. V uvážení všech těchto okolností navrhuje rozpočtový výbor (Hluk. - Předseda zvoní.) vážené sněmovně, aby vládní osnova byla přijata beze změny.

Sám bych k tomu připojil jedno přání, aby armáda a národní obrana tak jako tenkráte, také v budoucnosti zaujala vždycky jasné a rozhodné stanovisko, aby vždycky mluvila ano, ano - anebo ne, ne, vědoma si odpovědnosti a aby se svým stanoviskem vedení armády a nár. obrany bylo ochotno státi nebo padnouti, neboť jenom tak dosáhneme, aby otázky brannosti nemohly se nikdy státi předmětem politických kompromisů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 45 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci na straně "proti" pp. posl. Oehlinger a Dvořák.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Oehlingerovi.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Nelze popírati, že všeobecná branná povinnost ukládá obyvatelstvu ohromná břemena, která se tím tíživěji musí pociťovati v době, kdy hospodářská krise s velkou nezaměstnaností hluboce zasahuje do existence všech pracujících lidí. V době největší hospodářské a sociální nouze předložila vláda sněmovně návrh zákona, jímž se zavádí dvouletá služební doba, jímž se tedy dosavadní služební doba prodlužuje. Vláda již dávno spoléhala, že tento návrh, který jest nadepsán "Zákon o délce presenční služby", bude přijat a v potřebě ministerstva nár. obrany zvýšila již položku na platy mužstva o 18 mil. Kč a stálé požitky záložních důstojníků v činné službě o 15 mil. Kč.

Předem budiž konstatováno, že zavedení dvouleté služební doby jest spojeno se značným zvýšením výdajů na brannou moc. Na rok 1935 musíme počítati, jak se praví v důvodové zprávě, s výdaji vyššími o 164.5 mil. Kč. Praví se sice, že toto zvýšení výdajů ministerstva nár. obrany bude poněkud nahrazeno úsporami v kapitole pro sociální péči, poněvadž se prodloužením služební doby sníží počet nezaměstnaných. Ale budoucnost ukáže, že se toto mínění opírá o zcela mylné předpoklady. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Když se v důvodově zprávě dále prohlašuje, že opatření, která byla kdysi předpokladem pro zkrácení služební doby na 14 měsíců, nemohla býti provedena v dostatečném rozsahu, musím, míní-li se tím nedostatek délesloužících poddůstojníků, proti tomu konstatovati: Vojenské správě se přece podařilo poskytnutím jistých výhod zvýšiti kmen délesloužících poddůstojníků podle zprávy zpravodaje o vojenském rozpočtu v rozpočtovém výboru pana dr Brdlíka přes původně jmenovaný počet 8000 poddůstojníků na 9640. Ale i prodloužením služební doby bude nepopiratelně zvýšen počet mužstva v činné službě. Pevně tvrdím, že délka služební doby nedělá z lidí dobré vojáky. My všichni, kteří jsme prožili světovou válku na frontě, příliš dobře víme, že železná nutnost udělala z nováčků po zcela krátké vojenské výchově dobré vojáky, kteří se osvědčili i ve frontě. Viděli jsme, že záložníci, domobranci udatností a vytrvalostí nikterak neustupovali vojákům v činné službě. Mohli jsme se přesvědčiti, že záložní a domobranečtí důstojníci byli rovnocenní s důstojníky z povolání. Ale především víme, že vojenských ctností lze dosíci nikoliv teprve dlouhým cepováním, nýbrž rozumným poučováním a správným duševním jednáním s vojíny. Ale k tomu není potřebí 2 let. O zdatnosti vojína nerozhoduje tedy délka služební doby, nýbrž zvláště její rozumné rozdělení a využití.