Jak nedostatečně se vyšetřují poměry žadatelek o vyživovací příspěvek, uvedu ještě jeden případ. Manželka dělníka z kaolinových závodů v Horní Bříze, matka 3 dětí, nedostala vyživovací příspěvek, ovšem také ne děti, protože prý žijí v poměrně příznivých majetkových poměrech, a proto prý nelze předpokládati, že by výživa byla ohrožena. Uvádím - to je přesně zjištěno - že tato rodina je úplně nemajetná, že jediným majetkem jsou její tři děti ve stáří od 2 do 7 let. Nejstarší dítě je tak nemocno, že bylo osvobozeno od školní docházky. A takových případů dostalo se mi letos do ruky mnoho a mnoho.

Dále třeba uvésti, že všeobecně zamítaly okresní úřady žádosti manželek, jejichž muži před nastoupením cvičení byli bez zaměstnání, s odůvodněním, které také doslovně uvedu (čte): "Vyživovací komise zamítá nárok na vyživovací příspěvek z toho důvodu, že nebyla vaše výživa odvislá od pracovního příjmu povolaného, ježto byl v době nastoupení vojenského cvičení bez práce a pobíral podporu v nezaměstnání." (Posl. dr Macek: Takto štve úřad náš lid proti republice!) Včera jsem dostal výměr okresního úřadu přeštického. Týká se ženy z Kozlovic. V tomto výměru se říká (čte): "Pro vás a pro vaše děti nemůže býti vyživovací příspěvek přiznán z toho důvodu, ježto váš manžel byl před nastoupením vojenského cvičení bez zaměstnání, vás nikterak nepodporoval, poněvadž neměl z čeho, a proto byl také odkázán na podporu v nezaměstnanosti." (Posl. dr Macek: Tak se byrokracie posmívá nezaměstnaným!)

Vážení přátelé, tak se zachází s manželkami a s dětmi našich záložníků, kteří konají největší povinnost ke státu. A teď se musíme snažiti vžít se do situace, do psychologie záložníka, který odjíždí k pluku s vědomím, že jeho žena a děti budou trpěti 4 neděle hlad. Je proto nutna novelisace zákona o vyživovacím příspěvku, aby zmizely jakékoliv nejasnosti, stejně ovšem je také nutno, aby vyživovací příspěvek byl zvýšen. (Tak jest!) Zároveň je také nutno, aby byl novelisován zákon č. 61 ai 1925, aby dělník, který nastupuje vojenské cvičení, měl nárok na úplatu podle zákona č. 154 b) obč. zákona.

Nyní dovolte, abych mluvě o vojenské správě, zmínil se o krásném, ale velmi chudém kraji, jimž je Podbrdsko. V Brdech má naše vojenská správa střelnici. Je také majitelem velikých lesů. Že vojenská střelnice chudým lidem nic užitečného nepřinesla, měli jsme už zde příležitost několikrát uvésti. Již vykácení cílových ploch znamená pro lesního dělníka značnou ztrátu, neboť se omezuje těžba dřeva, ale mimo to byl velmi podstatně omezen vstup do lesa, sbírání plodin, chození na trávu atd., a to znamená pro chudé lidi poloviční ztrátu existence. Právě dnes jsem četl v "Nové době", jak si jedna revírní správa provokačním způsobem počíná vůči tamějšímu obyvatelstvu. Musíme přiznati loyálně, že pro drobné potřeby má více pochopení ministerstvo nár. obrany, centrální úřad, nežli místní správa. V tomto chudém kraji je hodně rozšířena domácká výroba drobného kovářského zboží. Tato výroba soustřeďuje se v kraji od Hostomic přes Rožmitál, Věšín, Sv. Dobrotivou až k Mýtu. Tito cvočkaři byli velmi těžce postiženi současnou krisí, vývoz ustal a na domácím trhu je drtí strojní výroba.

Není tomu dlouho, podali si žádost k ministerstvu nár. obrany, aby s ohledem na tento stav, který je na Brdsku, byla jim zadána určitá část cvočků. Já se zřetelem na to, co jsem uvedl, jak to v tomto kraji vypadá, velmi apeluji, aby ministerstvo nár. obrany vyšlo těm ubohým domáckým dělníkům vstříc v takové míře, v jaké jim vychází za pomoci ministerstva soc. péče naše železnice. Při té příležitosti znovu reklamuji novelisaci zákona o domácké práci, aby nabyté zkušenosti od r. 1920 mohly býti plně uplatněny a domáckým dělníkům dostalo se větší ochrany.

Vážená sněmovno, vývoj krise, soudím, přesvědčil i mnohé z těch, kteří nestojí přímo v řadách socialistů, že tato krise je krisí společenského řádu. Tento řád není s to dáti lidstvu to, po čem ono touží: práci a určitý blahobyt. Tento řád není s to vyvésti lidstvo ze zmatků hospodářských a politických, které zesíleny byly zvláště zmatky hospodářskými. Proto je nutno hospodářství záměrně pomáhati, to znamená, vystoupiti z dosavadní pasivity a důsledně a rozhodně provésti vhodná opatření pro pracovní příležitost nezaměstnaným dělníkům, neboť tito uštvaní a netrpěliví lidé nejsou žádnými žebráky, čekajícími na podporu v nezaměstnanosti. Oni chtějí práci a spravedlivou mzdu. Dáti lidem práci, k tomu musí směřovati veškeré naše úsilí. Soudím, že se nemůže zapomínati, že právě silná demokracie spočívá v činech a tyto činy musí jíti především ve prospěch nezaměstnaných dělníků. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Bečák.

Posl. Bečák: Slavná sněmovno! Řada mých klubovních kolegů zabývala se ve svých referátech řadou aktuálních politických a hospodářských otázek, které bylo třeba při rozpočtové debatě ve slavné sněmovně zdůvodniti. Ovšem vzhledem ke krátkosti času dovoluji si jenom krátce ve své řeči upozorniti slavnou sněmovnu na jedno z takových ožehavých a zapomínaných polí, na naši československou samosprávu.

Obecní a okresní samospráva byla v dobách starého Rakouska nejlepší záštitou našeho národa. Vyspělost samosprávy a vyspělost tisíce samosprávných činovníků uplatnila se měrou neočekávanou v době převratu a jsem přesvědčen, že také dnes koná nejlepší služby svému osvobozenému státu. Tisíce našich starostů a desetitisíce samosprávných činovníků v obecních radách a zastupitelstvech našich obcí konají svědomitě a obětavě velkou práci, která těmto sborům zákonem je uložena. A není téměř jednoho zákona, ve kterém aby nebyl závěr, že plnění tohoto zákona ukládá se vládě a nařizuje se také spoluúčast samosprávy. Ovšem že zde také ty tisíce samosprávných činovníků jsou jaksi neplacenými úředními funkcionáři celé státní správy.

Proto je povinností státu, povinností parlamentu a vlády, aby samosprávě, která má tak velké úkoly před sebou, věnována byla příslušná pozornost a aby ji bylo také dáno, co k svému vývoji nejnutněji potřebuje. V době popřevratové celý náš hospodářský život, průmysl, zemědělství, stát a také samospráva snažily se dohoniti, čeho za starého Rakouska nedosáhly a co utrpěly po tom v době světové války. Nová doba však přinesla nové úkoly, a je pochopitelno, že plnění těchto nových úkolů vyžadovalo si zvýšených nákladů, a přirozeným důsledkem toho bylo také určité finanční zatížení okresní a obecní samosprávy.

Slavná sněmovno, přes to, že se nehospodařilo všude s náležitou obezřetností, mohu konstatovati, že jsou to jen sporadické případy, neboť na celkovou hospodářskou situaci ve většině naších obcí, měst a okresů působila více ustanovení zákonná, vydávaná parlamentem a vládou, která ukládala obcím jenom stále nové povinnosti, ale nestarala se o to, aby se komunám dostalo také příslušné úhrady. Zákon č. 77 z r. 1927, kterým jsme limitovali výši přirážek, snažil se ovšem také zabrániti obcím, aby se ve své snaze po rozvoji ve směru kulturním, sociálním a hospodářském nezadlužovaly. Ale, vážení pánové, ještě před tímto zákonem upravoval zákon č. 76 základ našich komun a tento zákon je příčinou hospodářského rozvratu řady našich obcí, měst a okresů.

Nebudu hovořiti, slavná sněmovno, o všem tom, co přivodilo dnešní situaci, ale přesto bych si dovolil konstatovati jen, že tento zjev charakterisují: 1. rostoucí úkoly netoliko fakultativní a dobrovolné, nýbrž i zákonné a právně povinné, a tím také rostoucí zatížení svazků územní samosprávy, 2. nerovnoměrné zatížení správy úkoly, veřejnými břemeny a nedostatkem úhradových potřeb, 3. snížení úhradových prostředků, k němuž jsme dospěli jednak opatřeními podle zákona, jednak také hospodářskou krisí samou, 4. nedostatečnost vyrovnávacích fondů, nyní t. zv. zemských příspěvků, 5. nekryté schodky v řádném hospodaření a pak z tohoto titulu rostoucí nové zadlužování, a 6. nebývalé potíže s opatřením úvěru.

Slavná sněmovno, je pravda, že dnešní doba všeobecné krise hospodářské je nejméně vhodná, aby celkově a definitivně vyřešeny byly tyto neblahé poměry naší obecní a okresní samosprávy, které vyžadují velikého studia, velikých příprav a velikého jednání. Stávající stav je však nesnesitelný. Nesoběstačné samosprávné svazky v rozpočtech na r. 1933, v rozpočtech upravených, v rozpočtech minimálních vykazují schodek 425 mil. Kč. Odečte-li s tohoto obnosu rozdíl, který dostává obecní a okresní samospráva z fondů vyrovnávacích, zůstává přes to ještě neuhražený schodek 283 mil. Kč.

Důsledek toho je, že samosprávné svazky nemohou platiti úroky a anuity ze svých zápůjček a plniti povinnosti, ke kterým podle zákona jsou povinny a po kterých občané volají, a neplacením úroků a anuit, které dosahují ročně až přes 200 mil. Kč, vzniká nové a nové zadlužování, zkrátka neustálé propadání se v tom blátě, do kterého se samospráva dostala.

Při hledání pomoci samosprávě je samozřejmě především třeba bráti zřetel na hospodářskou nosnost našeho národního hospodářství jako celku, a bude třeba v budoucnosti také bráti plný zřetel na spravedlivé rozdělení veřejných břemen a na různé vrstvy obyvatelstva a poplatnictva. Jsem plně přesvědčen, jak jsem již měl čest prohlásiti v debatě rozpočtového výboru, že nikdo není s to, aby dnes tak na ráz sanoval finance obecní a okresní samosprávy, která je dnešního dne zadlužena téměř 10 miliardami Kč. Poněvadž však zadlužení není jedinou příčinou stávající hospodářské mizerie, rád bych zdůraznil, že oddlužením samým nedostane se zcela samosprávě té náležité pomoci, aby mohla řádně v rámci vyrovnaných rozpočtů hospodařit a plnit úkoly na ni vznesené.

Nemluvme proto neustále o sanaci samosprávy, o různých emisních ústředích, o převzetí dluhů, oddlužení, ale starejme se, aby všechny obce, města a okresy měly na sto procent uhrazenou svoji nezbytnou potřebu. Chceme-li toho dosíci, je potřebí na jedné straně pracovati ke snížení potřeb a na druhé straně zvýšiti úhradu.

Jednou z význačných položek na straně potřeb je služba dluhová. Dospěl jsem k závěru, že konvertováním samosprávných dluhů na průměrný 6% úrok a úmor dosáhlo by se úspory téměř 314 mil. Kč v celém státě. Ale právě tak, jak těžko by opatření toto zasáhlo do celkového vývoje národního hospodářství a zvláště jeho peněžního trhu, kdyby bylo provedeno en bloc, jsem přesvědčen, že by tato konverse nějak neohrozila hospodářský stav věřitelů územní samosprávy, kdyby byla konverse provedena také u těch obcí a okresů, které jsou nesoběstačny a kde právě dluhová služba tvoří značnou položku stávajících schodků. Tak by se dosáhlo vyrovnání rozpočtu řady dnes nesoběstačných obcí a okresů a úsporou dnes vyplácených příspěvků z fondů zemských zvýšila by se úhrada pro ty obce a okresy, které by takovýmto způsobem svůj rozpočet vyrovnaný neměly. Samosprávné svazky stojí jednotně na zásadě udržení stávajícího limitu přirážkového, poněvadž každé zvýšení znamenalo by nové zatížení těžce zkoušeného poplatníka a konečně při snížené daňové základně ani samosprávě samé nepřineslo by valné pomoci.

Přes to však přece musím se vysloviti pro zavedení zvláštní účelové přirážky, která by mohla býti vyměřena až do výše 50% základny daňové, a to jen u těch komun a v těch případech, kdy výnos z produktivních zařízení, která občanstvu té které obce přinášejí zvláštní hospodářský prospěch nebo výnos z nabytého majetku, nestačí na plnou úhradu dluhové služby z úvěrů z těchto titulů povstalých.

Dojdou-li splnění všechny tyto předpoklady, jest třeba konstatovati, že chybí zde ještě 160 mil. Kč, kterých ovšem samospráva nemá, samospráva si nemůže nadiktovati, i musí zde býti někdo, t. j. vláda, která samosprávě pomůže. (Tak jest!)

Slavná sněmovno, jsem přesvědčen, že konverse těchto úvěrů neznamená definitivní vyřešení svízelné otázky naší samosprávy, že tyto věci jsou rázu provisorního, ale vyvolají nám prostředí, ze kterého potom můžeme se připravovati k celkovému definitivnímu vyřešení otázky samosprávy jako takové vůbec.

Bylo by zde třeba zdůrazniti a domáhati se, aby stát plnil k samosprávě své povinnosti, aby subvence komunám na elektrisaci, vodovody, kanalisace, příspěvky ze silničního fondu na výstavbu silnic, na které mají nárok, byly včas vypláceny, poněvadž odkládáním proplácení těchto subvencí ztráví často interkalární úroky přislíbenou subvenci a obce a okresy přicházejí pak ovšem zkrátka.

Před konečnou úpravou hospodaření samosprávných svazků bude třeba se domáhati především rozdělení úkolů veřejné správy mezi stát a samosprávu a v samosprávě mezi obce, okresy a země, ale ovšem nejen rozděliti, nýbrž postarati se také o úměrné příjmy, ze kterých by tyto úkoly mohly býti plněny.

Tolik jsem chtěl říci k řadě bolestivých otázek, které dnes samosprávy se týkají, a chtěl bych končiti tím, že samospráva je faktorem pro bytí našeho státu velmi důležitým a že není správné, bývá-li toto pole veřejné správy tak mnohdy přehlíženo a bagatelisováno. Nepřehlížejte samosprávy, dejte jí, co jí patří, samospráva byla záštitou našeho národa, a budujme ji tak, aby i do budoucna byla záštitou našeho státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hummelhans.

Posl. Hummelhans: Slavná sněmovno! Když se po převratu projednával v této sněmovně rozpočet, snažil jsem se po několik roků dokazovati, že není třeba tak značného vydání na vybavení naší armády, protože jsem se domníval, že po utrpení, kterým byla světovou válkou postižena hlavně Evropa, nebude jediného státu, který by chtěl rozdmychati novou válku a připraviti lidstvu nové utrpení. V této víře šli jsme tak daleko, že jsme za pomoci jiných prosadili zavedení 14měsíční presenční služby v našem státě. Jsem přesvědčen, že kdyby v sousedním státě nebyla povalena socialistická vláda a tím také demokratický režim, nebyla by dnes v žádném státě Evropy delší presenční služba než 12 měsíců a výlohy na vojsko byly by minimální. Někteří velcí vlastenci u nás měli radost, že v Německu byl poražen marxismus, avšak zapomněli, že účty za tuto porážku budou platiti snad všechny státy celého světa. Dnešní režim v Německu nutí všechny sousední státy k přípravám na obranu. I nás stát se musí zabezpečiti, aby mohl hájiti své hranice a čeliti případným útokům. Je smutným úkazem dnešní doby, že se takřka všechny příjmy státu věnují na zbrojení. Jednání v Ženevě nevedou k cíli a tak v době bídy a hladu se jedni připravují na vraždění a druzí k obraně.

Tu je třeba vybaviti naši armádu vším, aby byla schopna ochrániti naši bezpečnost, kdyby se někdo pokusil nás napadnouti. Naší armády nebude nikdy použito k ohrození kohokoliv, ale proti každému, kdo by nás chtěl znovu připraviti o tak draze vykoupenou svobodu, postaví se všichni příslušníci tohoto státu.

Vláda předkládá návrh na prodloužení presenční služby. Nikdo nebude v této době proti němu, avšak v předpokladu, že jakmile vedoucí činitelé všech států dostanou rozum a bude přikročeno k odzbrojování, bude presenční služba zase snížena nejméně na 14 měsíců; bude to tudíž přechodný stav. Při tom však třeba připomenouti, že bude nutno přihlédnouti k poměrům záložníků, o nichž zde již také bylo mluveno, kteří budou povoláni podle nového návrhu na 5 měsíců, a jak bude postaráno o jejich rodiny, když nebudou míti odnikud žádnou podporu a živitelé jejich po 5 měsíců pozbudou zaměstnání. Tu bude třeba uvážiti, aby případný výtěžek t. zv. vojenské taxy byl také částečně určen ve prospěch záložníků nebo jejich rodin. Se zvýšením presenční služby bude ovšem také schválen, jak všichni předpokládáme, zákon o započtení vojenské služby do služby a práce civilní, aby nikdo nebyl poškozen na starobních a pensijních požitcích.

Rovněž bude třeba upraviti požitky rotmistrů a nižších důstojníků, což se už delší dobu slibuje, načež se zajisté budou moci více věnovati své odpovědné službě. Také nebude na škodu, budou-li upraveny poměry civilních zaměstnanců vojenské správy. Jde o placení svátků, dovolenou, úrazové pojištění, placení kvitančního poplatku, stabilisaci pracovních a mzdových poměrů dělníků, zaopatření přestárlých dělníků a zaměstnávání vojenských trestanců atd. Je tudíž nutno učiniti vše, aby ti, kterým svěřujeme bezpečnost státu nebyli přetíženi starostmi a dluhy, aby se mohli plně věnovati své velké a odpovědné službě.

Z těchto důvodů také povolujeme všechny prostředky na vybavení naší armády, neboť dnes více než kdy jindy platí rčení: Chceš-li mír, připravuj se k válce - my však k obraně.

V rozpočtu ministerstva zemědělství není pamatováno dostatečným způsobem na podporu tělesné výchovy. Zapomíná se, že umožněním výchovy mládeže po stránce tělesné zabraňuje se nemocem a že se tím ušetří státu značné výlohy na léčení a podpory, dále že se tím vychovávají zdatní obránci státu, kdyby byl kýmkoliv napaden. U nás je stále velká nezaměstnanost, ale místo aby se budovalo a lidem poskytla práce, dává se jim almužna. Co vše mohlo býti za tyto peníze vykonáno! Nechci, aby se stavěly hladové zdi, ale vedle jiných důležitých staveb bylo by možno dobudovati Stadion na Strahově, čímž by se při různých vystoupeních ušetřily velké částky za opět a opět zbourané stavby. Rovněž by bylo nutno již jednou přikročiti ke zbudování ústavu pro tělesnou výchovu. Všechny státy v Evropě mají své ústavy pro tělesnou výchovu vybudovány, jen Československo, kolébka moderní Tyršovy tělesné výchovy, takového ústavu nemá. Snad postačí toto upozornění, aby zdravotní výbor již jednou podaný návrh schválil. Ať již se dělají výdaje, buď na obranu státu nebo za účelem výchovy mládeže po stránce tělesné, musí se hleděti, aby pracemi těmi poskytnuto bylo zaměstnání nezaměstnanému dělnictvu.

Třeba ještě připomenouti, jak se některé školní úřady a ústavy chovají k některým tělovýchovným organisacím, když tyto žádají o propůjčení školní tělocvičny k tělesné výchově mládeže. Snad je to fašistický duch, který by samou láskou k národu rdousil české děti, když jsou vychovávány v jiné tělovýchovné organisaci, než jaká je po chuti některému fašistovi. Nechceme, aby byly u nás zavedeny německé poměry, kde samou láskou k národu byli odhodláni vyvražditi třeba polovinu národa, když by nebyla taková, jak by si toho přáli. Doufám, že toto upozornění postačí a že pan ministr školství a nár. osvěty dá pokyn, že všem tělovýchovným organisacím stojícím na půdě státu, není-li vážných překážek, mají býti tělocvičny ve školách propůjčovány.

Na konec chci ještě zdůrazniti: Pan ministr zahraničních věcí pravil, že příští rok rozhodne o válce neb míru. Československá republika je obývána národy, které jsou mírumilovné a nepřejí si žádné války, a od nás musí vyjíti apel k celému světu, aby všemi prostředky zabráněno bylo případnému vypuknutí jakékoliv války. V této snaze o mír budeme podporovati našeho ministra zahraničních věcí a každého, kdo pracuje, aby lidstvo ušetřeno bylo nového utrpení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi: na dnešní a zítřejší den posl. Sliwka; na dnešní, případně zítřejší den posl. Ruppeldt.

nemocí posl. Bečko na dnešní a zítřejší

den.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. dr Pružinského na dny 27. a 28. listopadu, posl. Bečko na dny 28. a 29. listopadu a posl. Ruppeldta na včerejší den.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 30. listopadu 1934, č. j. 20.611/1934 m. r., vládní nařízení ze dne 23. listopadu 1934, č. 236 Sb. z. a n., o dalším přerušení některých sporů Šluknovské spořitelny - přikázána výboru ústavně-právnímu.

min. financí na dotazy posl. Neumeistra č. D 1365, 1368, 1369-III,

min. zemědělství na dotaz posl. Koudelky č. D 1341-III.

mezi schůzí:

Zpráva tisk 2771.

Interpelace tisk 2766 (I až IX).

Publikace Mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", roč. XV, č. 10 až 12.

Místopředseda Stivín sdělil, že předsednictvo se usneslo, aby se příští schůze konala v sobotu dne 1. prosince 1934 v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 351. schůze.