Dnes bych se chtěl jenom v krátkosti a v hrubých rysech zmíniti o soustavné elektrisaci našeho venkova. To jest jedna z otázek, které byla věnována pozornost už dávno před mnohými lety a která má veliký význam. Již na počátku tohoto století počíná se s elektrisací našeho venkova. Pak po jistém postupu let docházíme k přesvědčení, že je tu třeba určitého systému, že je nutno, abychom připravili podnikání v širším celku a bránili se podnikání v drobných jednotkách, poněvadž jedno se bude musit a musí sledovat dále, a to, že soustavná elektrisace má úkol, aby dodala elektřinu za národohospodářsky výhodnou cenu pro veškeré různorodé podnikání na nejširším teritoriu. Není to lehká věc, proto také vidíme jistou pomoc z veřejných prostředků, pomoc ze samosprávných svazků - jako obcí a okresů - pomoc ze státních prostředků i ze soukromého kapitálu. Nebudu hovořiti o funkci těchto složek, ale jedno chci zdůrazniti, že když se toto tímto způsobem uspořádalo, mělo to značný význam, který se v praksi také projevil.

Naše elektrisace venkova opírá se především o zemědělství jako o hlavního zájemce. Máme snahu, abychom hleděli získat elektřinu jako pohon nebo jako světlo za nejvýhodnějších podmínek. Hovořilo se o tom s těchto míst v dřívějších dobách, hovořilo se o tom v příslušných výborech, nedávno v rozpočtovém výboru. A jedno znovu chci zdůrazniti, totiž, že otázka snížení ceny proudu je otázkou velmi důležitou, před kterou se nemůžeme zastaviti, třeba uznávám, že tu jsou veliké a značné těžkosti, zvláště velké investice a různá jiná režie v podnicích zabývajících se elektřinou; ale věřím, že při dobré vůli může se v tomto směru velmi mnoho vykonat. Chci dále jen jedno konstatovat, že státní prostředky na soustavnou elektrisaci venkova plynou již z dřívějších dob, již od r. 1924. Již v té době dosáhlo se podpory soustavné elektrisace a já bych si přál - a myslím, že to musí býti snahou všech příslušných činitelů - aby dotace, které se dávaly na tuto významnou věc, dávaly se pokud možno dále, poněvadž není to jen otázka, která by se dotýkala snad jen zemědělství anebo jen určitých skupin, je to otázka, která znamená zaměstnanost, a proto mám za to, že v této věci je třeba pokračovat tím tempem, nebo aspoň přiblížiti se tomu tempu, jakého jsme byli svědky v dřívějších letech.

Mám zde určité zjištění a pokládám za nutno je v této slavné sněmovně přednésti. Ministerstvo veř. prací zjistilo, že přísliby státních elektrisačních podpor obcím a družstvům, které zůstávají neproplaceny ke konci r. 1934, činí okrouhle 83 mil. Kč. Vzniklo to tím způsobem, že zde nebyla dostatečná výše ročních částek zákonem pro tyto účely zajištěna, a také i tím, že jsme tu měli z určitých úsporných důvodů snížení prostředků, které stát chtěl věnovati na elektrisaci, a to snížení o 10 mil. Kč ročně r. 1932 a 1933 a dalších 15 mil. r. 1934, tedy dohromady částka 35 mil. Kč. O tuto částku jeví se tudíž vykazovaný nedoplatek podpor 83 mil. Kč vyšší, než by činil při dodržení aspoň zákonně zajištěných ročních částek, potřebných k těmto účelům. Počítáme-li, slavná sněmovno, že dnes je zde a dále bude v rozpočtu věnováno 10 mil. Kč na soustavnou elektrisaci, máme podle zákona k disposici v letech 1935 až 1940 na soustavnou elektrisaci celkem 60 mil. Kč, čili z přislíbených a nevyplacených podpor zbylo by po roce 1940 nekryto ještě asi 23 mil. Kč. Při tom ovšem je třeba uvážiti i žádosti obcí a družstev, které došly na ministerstvo veř. prací od 1. května 1932, od doby, kdy naposled byly povolovány státní subvence. Všechny tyto žádosti - počítám jeden tisíc - jsou dosud nevyřízeny. Při dodržení zásady, že se budou zadosti vyřizovati v časovém pořadí, jak na ministerstvo veř. prací docházely, a že se budou propláceti podpory v pořadí, jak byly žádosti vyřizovány, mohlo by tudíž dojíti k výplatě podpor obcím a družstvům, jejichž žádosti byly projednány mezi posledními, t. j. před 1. květnem 1932, asi r. 1942, po případě 1943, předpokládaje při tom, že učiněné již přísliby podpor, na základě nichž se elektrisovalo, není možno anulovati, nýbrž nanejvýš jejich výplatu odsunouti, neboť obce a družstva počítaly již pevně s úhradou, kterou jim přislíbil zákon č. 72/1932. Z uvedeného vyplývá, že opatření toto by se týkalo žádostí došlých na ministerstvo veř. prací do r. 1931 a v prvních 4 měsících r. 1932, které byly tedy žadateli podávány u nižších instancí r. 1930, případně i r. 1929. Mezi podáním žádosti a proplacením podpory uplynula by tedy doba 12 až 14 roků. Obce, resp. družstva, které provedly elektrisaci r. 1929 a které si zároveň podaly žádost o podporu a vypůjčily si očekávanou částku v důvěře, že vyplacenou podporou dluh úplně vyrovnají, obdržely by teprve po 14 letech podporu, která by nestačila ani na úhradu interkalárních úroků.

Ministerstvo veř. prací ve snaze omeziti tyto křiklavé případy se rozhodlo vypláceti podpory žadatelům v řadě menších splátek. Tím se ovšem poškození obcí a družstev interkalárními úroky neodstranilo, nýbrž jen rozdělilo na větší počet žadatelů. Ještě méně příznivé vyhlídky by měly žádosti došlé na ministerstvo veř. prací po 1. květnu 1932, které, jak uvedeno, nejsou a nemohou býti dosud projednávány, pokud nebude zajištěna úhrada podpor. Jejich zamítnutí je vyloučeno, poněvadž byly podány dokonce ještě před vstoupením v platnost zákona č. 72/1932, který platí do konce r. 1940, a žadatelé mohou tudíž právem se získáním státní podpory v dřívějším rozsahu počítati.

Počet takových žádostí, jak jsem již řekl, činí 1.000. Potřebu k uspokojení nároků dlužno odhadovati podle zkušeností na 50.000 Kč pro jednoho žadatele, čili celkem na 50 mil. Kč, což by znamenalo roční dotaci po 10 mil. Kč na dalších 5 let, a to od r. 1943 do r. 1947. Interval mezi podáním žádosti a výplatou podpory činil by tudíž opět 12 až 14 let a interkalární úroky by úplně znehodnotily podporu, kterou by obec nebo družstvo obdržely s takovým opožděním.

Uvědomíme-li si tato fakta, musíme přiznati, že při zachování systému přímých elektrisačních podpor měly by tyto podpory pro zabezpečení elektrisačního ruchu jen tehdy význam, kdyby roční dotace byla úměrná skutečné potřebě.

Činí-li nedoplatky podpor 83 mil. Kč a potřeba pro žadatele s neprojednanými žádostmi 50 mil. Kč, dohromady tudíž 133 mil. Kč, nevyhovělo by potřebě ani ponechání dalších ročních dotací v neztenčené výši 25 mil. Kč, neboť i v tomto případě vyžadovalo by úplné proplacení podpor více než 5 let. Žádosti již příznivě vyřízené a dosud na ministerstvo došlé vyčerpaly by tudíž i tyto zákonem předpokládané roční dotace 25 mil. Kč až do r. 1940. Pro žádosti pozdější, podávané od příštího roku, by opět nebylo úhrady. Při tom třeba míti na zřeteli, že zákon o státní podpoře elektrisace venkova platí až do r. 1940.

Z uvedeného jasně vyplývá, že dosavadní systém přímých podpor obcím a družstvům nevyhovuje a že zákonem přislíbená částka 25 mil. Kč ročně nepostačuje, tím méně pak snížená částka 10 mil. Kč, neboť interkalární úroky rok od roku takovou podporu více a více znehodnocují, takže ani vyhlídka na její získání proti nynějšímu stavu zlepšená nemůže způsobiti v obcích, elektrisaci potřebujících, kladné rozhodnutí pro zahájení příslušných investičních prací.

Radikální oživení mohla by však přinésti změna dnešního systému podpor. Kdyby bylo rozhodnuto, že místo poskytování přímých podpor převezme stát za obce a družstva jen dluhovou službu za elektrisační výpůjčky ve výši dnešních podpor, znamenalo by to, že by všichni žadatelé byli rázem zbaveni tížících je interkalárních úroků, resp. mohli by okamžitě přikročiti k zahájení investičních prací, aniž by se roční zatížení státní pokladny zvýšilo. Částka 10 mil. Kč, zařazená do letošního rozpočtu, stačila by hraditi celou dluhovou službu ze slíbených a neproplacených, jakož i dosud nepřislíbených podpor dosavadním žadatelům v celkové výši 133 mil. Kč, neboť činí zhruba 7.5% této částky. Výhodou při tom by bylo, že obce a družstva mají většinou možnost získati za poměrně nízký úrok od Kampeličky nebo jiného místního peněžního ústavu potřebnou výpůjčku, jejíž úročení a umořování by prováděl stát.

Ministerstvo veř. prací zjistilo, že z obcí a družstev, čekajících na příznivé vyřízení svých žádostí, jest 400 dosud nepřipojeno. Z nich by asi 250 elektrisovalo ihned. Počet těchto obcí by se určitě ještě zvýšil, kdyby stát převzal ihned a trvale dluhovou službu z výpůjčky ve výši očekávané podpory přímé.

Je tudíž nejvýše pravděpodobné, že by elektrisovalo v nejkratší lhůtě nejméně 300 obcí, neboť obce a družstva, jež si žádosti o podporu podaly, mají jistě o provedení elektrisace nejživější zájem. Při průměrném nákladu 100.000 Kč na jednu sekundérní síť, znamenalo by to asi za 30 mil. Kč investic do sekundérek. K tomu nutno připočísti náklad na primérní přípojky, opatřovaný všeužitečnými elektrickými podniky, dále instalace domovní, motory a žárovky, takže lze odhadovati celkové investice pro těchto 300 nově elektrisujících obcí na 100 mil. Kč. O významu této částky pro oživení výroby a zaměstnanost nelze jistě zvláště v dnešní těžké době pochybovat.

To chtěl jsem, slavná sněmovno, zdůrazniti jako věc, jíž je třeba věnovati pozornost, a chtěl bych ještě několika slovy dotknouti se další důležité otázky, a to chystaného zákona o rekultivaci půdy poddolované, kde se mají upraviti pokud možno kraje zpustošené poddolováním a kde konečně je jasno, že to hospodářsky bude prospěšné a že také dělnictvo při tom najde zaměstnání. Doporučuji ovšem po zkušenostech, které mám v těchto směrech, aby se dbalo zabezpečení nemovitého majetku na území, kde se právě doluje. Poukazuji, že náš horní zákon je zastaralý a naprosto nevyhovuje dnešní době. Majitelé domků a zemědělské půdy jsou na mnohých místech přímo existenčně ničeni a nemohou se dovolati práva a nápravy, poněvadž nesnesou nákladné spory s těžařskými společnostmi, které, jak jsou mi známy příklady, přímo provokují ke sporům a žádají, aby škody viditelné byly prokázány odbornými znalci. V případě, že se tak stane, vezmou si svého odborníka, který posudek prvého znalce vyvrátí, a těžaři odmítnou hraditi škody, takže nezbývá poškozenému nic jiného, než žalobou se domáhati svého práva, nebo trpěti škody dále a nechati se existenčně ničiti.

Je tu třeba, slavná sněmovno, určité nápravy. Mám zde určité návrhy se zřetelem k tomu, že když stát dává povolení, aby se pod určitým pozemkem v obci vybral národní majetek, je samozřejmou povinností, aby se staral o zabezpečení soukromého majetku na tomto území. Podle mého názoru je nutno zříditi fond, který by spravoval stát a který by převzal za těžaře povinnost hraditi dolováním způsobené škody. Tento fond byl by činitelem nepomíjejícím, takže by i po skončení těžby vyskytnuté škody bylo možno z něho likvidovati. Tento fond možno vytvořiti z reservních fondů, které mají důlní společnosti k tomuto účelu, a dalším přispíváním jistého procenta z každého metrického centu vytěžené horniny. Toto zařízení, mám za to, uvítali by i těžaři, neboť by se zbavili při tom také určitého risika. Upozorňuji, že toto není jenom těžká ožehavá otázka našeho severu, nýbrž také našeho západu.

Slavná sněmovno, těchto několik slov chtěl jsem pronésti v této rozpočtové debatě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Vallo. Dávám mu slovo.

Posl. Vallo: O predloženom rozpočte sa hovorí, že je rozpočtom vyrovnaným. To je piesnička, ktorá sa v tomto parlamente spieva už celých 5 rokov a stále každý rozpočet končí niekoľko stomilionovým deficitom. Samozrejme, že vyrovnávanie rozpočtu vždycky, v každom prípade ide na úkor pracujúceho ľudu, ale prez zmenšovanie položiek na kultúrne ciele, na investičné práce končí rozpočet vždycky deficitom, a tak je to i teraz.

Nezamestnanosť stále stúpa a zvlášte na Slovensku, trebárs sa štatistické úrady a ministerstvo soc. pečlivosti snažia dokázať opak toho, pretože také klesanie nezamestnanosti, aké vykazuje ministerstvo soc. pečlivosti na Slovensku, objavuje sa v nasledovnom svetle:

Nezamestnaných robotníkov, ktorí poberali podporu podľa gentského systému a zvlášte ktorí poberali t. zv. stravné lístky, bolo na 30% až 40% pod rôznymi zámienkami vyškrtnuté, a poneváč majú chodiť z dedín hlásiť sa na sprostredkovateľňu práce a nedostanú ani 10 či 20 Kč stravný blok, radšie od toho odstúpi a sprostredkovateľňa práce vykazuje potom menší počet nezamestnaných, lepšie povedané vykazuje klesnutie počtu nezamestnaných. Mohli by sme vziať na Slovensku niekoľko takých okresov, kde by sme v každej jednej obci našli niekoľko desiatok nezamestnaných robotníkov, prez to, že okresná sprostredkovateľňa práce vykazuje ani nie snáď 20% celkového počtu. Na pr. Dol. Kubín vykazuje niečo prez 800 nezamestnaných robotníkov, ale mohli by sme iste napočítať v okrese dolno-kubínskom najmenej na 5 tisíc opravdových nezamestnaných. Jestli sa podívame na Oravu, ktorú hodne meštianskí poslancovia slovenskí s tohoto miesta oslavujú, opevujú, jestli sa podívame na Horehronie, môžeme videť biedu, akú sme do teraz nikdy nevideli. A najmenšej nádeje niet, že by títo biedni robotníci a maloroľníci dostali sa k práci, aby nejakým spôsobom zaistili svojim rodinám aspoň najnutnejší kus chleba. Zatým čo na jednej strane vidíme biedu tak ohromnú, že hrozí katastrofou, výbuchom rôznych epidemických nemocí, môžeme videť na pr. v Novom Meste nad Váhom, kde je Agrasol, uskladnené niekoľko sto vagonov zbožia vykúpeného na podklade vládneho nariadenia o obilnom monopole. V posledných dňoch bolo z tohoto skladišťa vyhádzané na sto vagonov zbožia, ktoré sa v tomto skladišti skazilo. (Posl. Mikuláš: To budou asi staré zásoby z dob syndikátu a nikoliv z obilního monopolu!) Dajme tomu, že sú to zásoby z dôb syndikátu alebo obilného monopolu. Fakt je ten, že na jednej strane umierajú priamo malé deti hladom. A, pán kolega, iďte sa podívať na Oravu, Horehronie, do okresov na východnom Slovensku a uvidíte obraz, pred ktorým musí človekovi zostať rozum stáť; a jestli za takejto situácie sa pod akýmkoľvek menom vyhodí sta vagonov na hnoj, no, potom aká odpoveď tu môže byť? Kto je tu zodpovedný, kde sú tí vládni činitelia, ktorí by mali zakročiť a postarať sa o to, aby týmto zbožím, ktoré je nadbytočné, vystavené skaze, mohly byť nasýtené deti chudobných horských rodičov, ktorí nevidia po celý rok kus chleba? (Výkřiky posl. Jurana.) Chceli by snáď dokazovať, že obilný monopol nezapríčiňuje tú katastrofu, že snáď doniesol nejaké uľahčenie robotníkom, a že snáď doniesol roľníkom spásu pri vynesení tohoto vládneho nariadenia?

Maličkú štatistiku: Na Slovensku je 391.805 malých roľníkov v celkovej rozlohe malých gazdovství od 1 do 10 katastrálnych jutár. Fakt je, že sú to malí roľníci, ktorí zo svojej úrody nepredávajú ani 1 q zbožia. Kto bude tvrdiť, že títo malí roľníci obilným monopolom niečo získali? Naopak. Počítame-li týchto chudákov a počítame-li s tým, že obilný monopol zapríčinil stúpanie cien životných potrieb, tedy musíme prijsť k poznaniu, že väčšina malých roľníkov dopláca na obilný monopol.

Stredných roľníkov na Slovensku máme v celku 56.207. Ani o týchto sa nemôže povedať, že by boli získali obilným monopolom. Snáď o tých sa nedá ani to povedať, že obilným monopolom stratili, ale kto získal obilným monopolom, to sú veľkostatkári, zbytkoví statkári, sú to cirkvi, ktoré vlastnia veľké statky, a takýchto statkov je na Slovensku 6.943. Tedy 6.943 statkárov, zbytkárov, to sú tí, ktorí obilným monopolom získali, ale celé stovky, tisíce malých roľníkov na obilný monopol doplácajú.

Isté je, že stupňovanie tejto biedy, stupňovanie nezamestnanosti, biedy malých a stredných roľníkov na Slovensku charakterizuje ešte aj druhý prípad, ako sa postupuje. Máme ešte staré veci týkajúce sa pozemkovej reformy. Obec Vernár v okrese popradskom dostala prídel pašienkov. V tom roku, keď prídel dostala, bolo im sdelené, že tieto pašienky budú stáť 160.000 Kč. A zároveň, skôr než by prídel dostali, žiadalo sa na nich, aby zaplatili 10% ceny pašienkov. Pašienkové družstvo zaplatilo žiadaný obnos a splácalo riadne v istých intervaloch splátky na tieto pašienky. R. 1934, keď roľníci dlhovali na pašienky už len 16.000 Kč, pozemkový úrad im doručil výmer, ktorým sa stanoví cena týchto pašienkov nie na 160.000, ale na 322.000 Kč. Je otázka, čo môžu títo roľníci za dnešnej hospodárskej situácie spraviť. Zaplatili takmer 150.000 Kč, snáď by boli v stave zaplatiť ten zbývajúci obnos, ale 220.000 Kč ešte zaplatiť, toto zvýšenie takmer o 140%, ktoré im bolo prevedené, je absolutne nemožné.

S touto biedou samozrejme stúpa i prenasledovanie na Slovensku, stúpa i teror, ktorý je na Slovensku nielen v posledných mesiacoch, ale ktorý tam trvá takmer od oslobodenia Slovenska. Niekoľko maličkými fakty by som ukázal, ako na Slovensku sa javí prenasledovanie delníctva. Delníci v Žiline spravili závodnú schôdzu na území závodu, ohlásili ju správne správe závodu, ale pri zahájení bola schôdza prepadnutá četníctvom a rozohnatá a svolavateľom bolo hrozené, že na nich bude podané trestné oznámenie, že vraj konali verejnú schôdzu, ktorá nebola povolená. Pre týchto pánov zákony o závodných výboroch nejestvujú. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Pre náčelníka policie je to španielska dedina, alebo nechce alebo nepozná tento zákon. Ale pretože potrebuje správa textilných závodov, aby robotníci sa nemohli sísť, tedy hrom uhoď do zákona. Hlavná vec, že správa závodu môže previesť " čo si praje.

Uviedol bych Košice, tam sa pripravujú už na koncentračný tábor. Pri každej bráne robotníckeho domu, poneváč je to priechodný dom, stoja 2 policajti, a kto ide do robotníckeho domu, každý je zapísaný bez ohľadu na to, jestli len prechádza či jestli tam má niečo vybavovať. A keď som sa tam mimochodom pýtal policajta, za akým účelom to zapisujú, odpovedel: To je nariadenie, aby sme každú osobu, ktorá prijde do robotníckeho domu, zapísali, aby sme mali presný prehľad, kto robotnícky dom navštevoval.

Nakoľko sú úrady na Slovensku sfašizované, to by charakterizoval jeden prípad, a to počínanie na štátnom zastupiteľstve. Štátny zástupca, ktorý má byť v tejto otázke nestranný, aspoň dľa meštiackych vašich zákonov, prehlásil pri jednej kontroversii obžalovanému: Choďte do Palestíny! A predseda súdu sa ani neohradil. To je samozrejmé. Štátny zástupca, ktorý prišiel na Slovensko z Čiech, ktorý nie je príslušníkom košickým, prehlási človeku, ktorý je príslušníkom košickým, ktorý sa tam narodil a jeho rodina tiež, aby išiel do Palestíny. Kto by mal skôr právo posielať domov, to by ste vy mohli povedať.

Samozrejme o špionážnych veciach hovoriť, to by bol celý román. Košická policia má nejakého Weisera, ktorý bol odsúdený krajským súdom na 20 rokov žalára pre špionáž. A jestli dneska zatknú človeka, ktorého policia podozrieva zo špionáže, a ktorý nie je policii po vôli, tak si zavolajú Weisera, ktorý sedí v Leopoldove, informujú ho o datách a Weiser, ktorý 6 rokov už sedí, má dokázať, že ten istý je špion. Tak sa na Slovensku fabrikujú špionážne procesy. To je po stránke úradnej. Páni potrebujú fašizáciu bezpodmienečne, nutne, aby mali masovú základnu. A túto masovú základnu pre fašistickú diktatúru má na Slovensku spraviť pán prelát Hlinka a Hlinkova strana. Hlinka, ktorý operuje s autonomiou už niekoľko rokov od ustavenia Československej republiky, ktorý proti Čechom hory doly by bol povalil, teraz hľadá spoločníka pre t. zv. autonomiu u pána Stříbrného, u Hodáča, Kramářa a Preissa. Ti majú snáď pomôcť k tomu, aby na Slovensku opravdu slovenský národ bol oslobodený, alebo snáď aby aspoň dostal autonomiu. Je samozrejmé, že meštiacka demokracia, kapitalistický systém nezaručuje ani jednej národnostnej menšine úplné práva, ale tým menej zaručuje ich fašistická diktatúra. Hlinka hľadá u fašistov pomoc pre t. zv. oslobodenie slovenského národa. Máme celý rad prípadov, že by sme mohli dokázať, akej slobody požívajú národy fašistických štátov Itálie, Juhoslávie, Poľska atď. Ale iste ani Hlinkovi sa nejedná v tomto prípade o slobodu pracujúceho ľudu. Kto bude veriť, že Stříbrný, Hlinka atď. chcú slobodu slovenského pracujúceho ľudu, kto bude veriť, že Hlinka, Hodáč atď. pustia do behu tie továrne, ktoré na Slovensku boly zastavené a ktoré pred zastavením stoja, kto bude veriť, že Hlinka a comp. rozdelí veľkostatky, nakrmí tie hladové krky slovenského pracujúceho ľudu? Iste že nikto tak blahový nebude, aby tomu veril. Ale samozrejme, poneváč je nutno na Slovensku šovinistickú náladu rozvinúť, vpraviť, ustaviť, vybudovať širokú masovú základňu pre fašistickú diktatúru, pre fašizáciu, najlepšie zodpovedá pre tento účel Hlinkovo hnutie, najlepšie zodpovedá so svojou politikou Hlinka. A preto vidíme spojenie, ktoré vystupuje, Hodáč, Hlinka atď.

Isteže pracujúci ľud musí zo svojich skúseností a z minulosti brať poučenie, že Hlinkovcom, ktorí už vo vláde boli, ktorí sľubovali a sľubujú už celé roky autonomiu, jedná sa len o to, aby zaistili pre seba, pre svoju partaj pozíciu, a pán dr Tiso vo svojej reči v rozpočtovej debate charakterizoval to tak: nesprávnosti, nebrané do ohľadu, a pod. To bolo jeho celé sťažovanie, že vraj pri obsadzovaní miest na krajinskom úrade atď. nebolo brané do úvahy niekoľko Slovákov a že tu bolo nesprávné postupovanie úradov. Nehovoril o tom, koľko Slovákov, koľko slovenského pracujúceho ľudu pozbylo zamestnanie, nehovoril o tom, v akej situácii sa nachádza pracujúci ľud, roľníctvo a stredné vrstvy, nehovoril o tom, že tieto stoja priamo na pokraji skazy, že celé desiatky tisícov pracujúceho ľudu nevedia, čo zajtra položia do úst.

Toto všetko sa prehliada, poneváč hlavný cieľ je dostať sa rýchle k moci, koncentrovať národnostné sily, poneváč kapitalistický systém a s tým i Hlinkovo hnutie je v nebezpečí. Pracujúci ľud Slovenska musí rýchle sraziť svoje šiky, jestli chce čeliť široko rozvetvenému, finančne podporovanému hnutiu fašistickému. A zvlášť socialistickí robotníci budú museť rýchle chápať, poneváč to, čo bolo rozvinuté v posledných dňoch v Prahe, môže sa preniesť na Slovensko; jestli v Prahe fašisti dovolili si demonštrovať, dovolili si vybíjať okná a podobne, isteže i Hlinka najde si dôvod, ako vzbudiť náladu, ako vybičovať národný šovinizmus do toho najvyššieho stupňa, aby potom mohol politicky z toho ťažiť.

Robotníctvo samozrejme musí sa obrátiť na široké vrstvy pracujúceho ľudu a roľníctva, ktoré nemôže čakať od dneskajšieho systému, od dneskajšej vlády, že by odtiaľ prišla pomoc, nemôže čakať, že by snáď vláda prišla s tým, aby tie nadbytky obilia, o ktorých som v začiatku hovoril, boly rozdelené a boli nimi nakrmení hladoví, samozrejme, že toto si bude museť robotníctvo a s ním roľníctvo a pracujúci ľud vybojovať, že každý kus chleba len vtedy dostane, keď bude viesť zaň úporný boj, že len vtedy si môže vybojovať prácu, väčší kus chleba, keď opravdu jednotnými silami srazí svoje šiky a pôjde proti dnešnej vláde, ktorá opravdu nedonáša pracujúcemu ľudu nič iného než zbiedačenie, keď pôjde proti Hlinkovmu hnutiu, ktoré chce ešte povraz na pracujúcom ľude utiahnuť, do dôsledkov za odstránenie vlády kapitalistickej a za ustavenie vlády robotníkov a roľníkov. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Benda.

Posl. Benda: Vážená snemovňa! Kým by som prišiel k tématu štátneho rozpočtu, držím za nutné v jednotlivých úsekoch opraviť reč pána posl. Siváka nasledujúcim prejavom: Pán posl. Sivák očernil úradovanie býv. ministra školstva dr Dérera, tvrdiac, že rozhodovala u neho stranícka legitimácia. Toto je tvrdenie, ktoré ľudáci stále opakujú, ale dosiaľ nedoložili jedným jediným faktom. My vieme veľmi dobre, že dr Dérer veľmi energicky zabraňoval tomu, aby do škôl vniknul duch politického autonomizmu a ľudáckeho separatizmu, a to je to, čo pánov bolí. Keď dr Dérer v každom svojom počine, v každej svojej reči a pri každej mu danej príležitosti hájil myšlienku československú a snažil sa, aby táto myšlienka ovládala všetko školstvo republiky, tak konal len svoju republikánsku povinnosť a vykonal záslužné dielo pre štát. Za dr Dérera mali sme bezpečnú istotu, že školstvo slovenské nepodľahne žiadnemu ľudáckemu nátlaku. Toto bolelo pánov ľudákov a preto osočujú teraz Dérera a hľadia namluviť, že jeho práca pre štát bola prácou pre stranu. Pán Sivák neni objektívny posudzovateľ. Kto raz prijal vyznačenie za maďarizovanie slovenských dietok, ten nech nekritizuje československý školský režim. O práci dr Dérera v rezorte min. školstva vyniesly rozsudok odborné kruhy. Slovenskí profesorovia súdia o ňom celkom ináč ako pán Sivák. Poznamenávam, že v Spolku slovenských profesorov neni snáď ani jedného sociálneho demokrata, je tam väčšina ľudácky a národniarsky smýšľajúcich ľudí, a preca po odchode min. Dérera z ministerstva školstva táto organizácia v svojom časopise vyslovila Dérerovi vďaku, zdôrazňujúc, že máloktorý minister vykonal pre slovenský dorast učiteľský a profesorský toľko ako Dérer.

Keď minister dr Dérer sriadil na Slovensku, vzdor najťažším finančným pomerom, 70 meštianskych škôl, tak to iste nebola stranícka práca, ale práca pre štát a pre slovenský ľud.

P. posl. Sivák prednášal tu veľkú sťažnosť na to, že na Slovensku ešte neni zemská školná rada, a spomínal to ako veľkú krivdu. K tomu treba podotknúť, že práve dr Dérer za svojho úradovania vo školstve predložil osnovu zákona o zemských školných radách a že to bola vtedy práve ľudová strana, ktorá proti tejto osnove zahájila tú najdivokejšiu kampaň. Podľa tejto osnovy by boli volení zástupcovia slovenského ľudu, volení zástupcovia učiteľov a zástupcovia štátu rozhodovali o dôležitých veciach národného školstva na Slovensku. Pretože v tejto osnove zabezpečené boly záujmy štátne a československé, preto sa ľudáci proti nej postavili a sterorizovali i biskupský sbor. Ľudová strana totiž uznávala len takú zemskú školskú radu, v ktorej ab ovo zabezpečená by bola ľudácka a autonomistická prevaha. Im sa jedná o to, aby vo školstve slovenskom nepanoval demokratický duch československý, ale šovinisticko-protičeský duch tých Slovákov, ktorí ešte nie tak dávno uznávali Hadúra za svojho Boha a stvoriteľa.

My sme tiež za zemskú školnú radu na Slovensku. Návrh dr Dérera bol len politickou agitáciou odmietnutý, ale všetky odborné kruhy uznaly, že to je elaborát z odborného hľadiska velice cenný. Není teda divu, že návrh ministra Krčmára, o ktorom p. Sivák hovoril, v podstate prejíma ustanovenia Dérerovského návrhu. Ale zemská škol. rada na Slovensku je len tak možná, keď súčasne s ňou upravené budú i pomery cirkevného školstva. Minister Dérer svojho času predložil i o tejto veci návrh zákona, proti ktorému ľudáci pozdvihli najväčší odpor. Zemská škol. rada bez podriadenia jej cirkevného školstva neni mysliteľná. Tieto dve veci musia byť jungované. Je demagogia, keď sa agituje s tým, že na Slovensku páše sa krivda, keď nemá ešte zemskú školskú radu, kdežto české zeme ju majú. Tento argument pôsobiť môže len na neinformovaných ľudí. Je pravda, že na Slovensku niet zemskej školskej rady, ale za to skoro 70% školstva je v rukách cirkví a tie majú väčšiu školskú autonomiu, ako ju majú obce, okresy a zeme v historických zemiach. 70% učiteľov na Slovensku volia si cirkvi bez obmedzenia a štát na to má len ten vliv, že nepoukáže štát. príspevok, keď by dotyčný učiteľ bol zvolený bez kvalifikácie. Tak rozsiahlu moc pri obsadzovaní učiteľských miest ako ju majú na Slovensku cirkvi, nemajú príslušné orgány v Čechách a na Morave. Podobne je to pri disciplinárnej moci nad cirkevnými učiteľmi. 70% učiteľstva na Slovensku podlieha výlučnej disciplinárnej moci cirkevnej a štát na to nemá skoro žiadneho vlivu. Nad učiteľmi rozhodujú cirkevné a biskupské disciplinárne komisie. Z tohoto stavu veci vidíte, že v 70% slovenského školstva má Slovensko značne väčšiu autonomiu ako ju majú historické zeme v zemských školských radách. Pravda je ovšem tá, že rozsiahlu autonomiu tú nemá slovenský ľud, ale slovenský klerus. Preto bol tiež ten veľký krik proti návrhom Dérerovým so strany maďarských iredentistických strán. Maďarskí nacionáli hája dnešný stav vecí, lebo im umožňuje, aby v maďarských cirkevných školách a síce tak pri voľbe učiteľov ako i pri ich disciplinovaní rozhodoval vliv maďarského kleru. Tomuto stavu chcel urobiť koniec dr Dérer so svojimi osnovami, ale ľudáci narazili to na cirkevné kopyto a ostatní katolíci im sadli na lep. My nemôžeme pripustiť takú zemskú školskú radu, ktorá by tieto neudržiteľné a s hľadiska štátu nebezpečné pomery zachovala. Súčasne so zemskou škol. radou unifikované a štát. správe podriadené musí byť i cirkevné školstvo. Ale ponechať pomery na cirkevných školách v dnešnom stave bezmocnosti štátu a pri tom sriadiť zemskú školskú radu len pre štátne školstvo, a tým zmenšiť vliv štátu na československy orientované školstvo slovenské, to môže byť zbožným prianím pp. ľudákov, ale nie je to záujom štátu ani ľudu slovenského. Úprava školských pomerov na Slovensku je možná len sosilnením hľadiska československého.