Stejně máte řadu jiných zásahů. Vezměte otázku regulace výroby umělých jedlých tuků. Kdyby se bylo jednalo o to, aby se pro budoucnost upravilo rozumně stoupání této výroby, byl bych to chápal, ale zmenšiti... (Posl. Brodecký: To je rozdíl!) Ano, to je rozdíl, ale zde se zmenšil rozsah výroby a to znamená, že řada dělníků a úředníků přijde o své zaměstnání. A do čeho si stěžuji, pane kolego, je skutečnost, že zde byly činěny zásahy, nebo že se trvalo na určitých zásazích, o kterých se muselo vědět, že zmenšují výrobu, a my jsme v době, která potřebuje, aby výroba byla zvětšována. (Posl. Langr: Když jste byli ve vládě, tak to šlo všecko jako na drátkách, a teď to jde všecko pomalu! Vy jste byli brzdou!) Pane kolego, já říkám, jak se postupuje zde v této otázce, kde musíme žádati nápravu. Pohleďte: zákon, který dává úlevu ve stavebním ruchu. Tento zákon přišel v době, kdy již stavební ruch byl rozvinut, ač nikdo tomu nepřekážel, aby nebyl vydán včas. Podívejte se na investiční věci. Na jižní Moravě se jedná 2 měsíce o jihomoravský závlahový průplav, jeho stavba mohla začíti již před 2 měsíci, a nedošlo k této stavbě, poněvadž nedošlo ke shodě mezi zúčastněnými úřady a ministerstvy. (Výkřiky posl. Slavíčka.)

A něco jiného. Vezměte otázku obchodní politiky. (Posl. Pozdílek: Ta byla ve vašich rukou!) Mýlíte se, pane kolego, o těch rukou to vám řeknu. Dám jeden příklad. Bylo uznáno Rusko de jure. My jsme měli jiný názor, vy jste měli jiný názor, ale říkalo se: Bude-li uznáno Rusko de jure, dojde k uzavření obchodní smlouvy, k rozvinutí obchodních styků. Prosím, ti zlí nár. demokraté nejsou ve vládě, nepřekážejí tomu, a obchodní smlouvu s Ruskem nemáte dodnes! (Posl. Slavíček: Co vy jste 15 let brzdili, za dva měsíce se nedá spraviti! - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Jednalo se o obilní monopol. My o něm máme jiný názor než vedoucí strany koaliční, ale já říkám otevřeně jedno - a kol. Zadina se na to pamatuje, když jsme před určitým časem o těchto věcech jednali, tak jsem tenkráte řekl: My přes to, že máme námitky proti zřízení monopolu, přes to, že je pokládáme za škodlivé, byli bychom ochotni od všech těchto námitek ustoupiti a snésti tuto věc, kdyby se skutečně stala nástrojem hospodářského společenství se státy Malé dohody a Polskem, poněvadž se řeklo: My nemůžeme vybudovati tyto obchodní styky, dokud tu není zařízení, které by domácího rolníka chránilo před snižováním cen. Ve chvíli, kdy budeme míti monopolní zařízení, které by jej svou vlastní technikou chránilo před snižováním cen, v té chvíli věc bude vypadati jinak. A prosím, ruku na srdce, pánové! Kolik už ten monopol k tomu přispěl? Já vím, že se něco nakoupilo v Jugoslavii. (Výkřiky posl. Pozdílka.) Ale, pane kolego, řeknu vám, že se daleko více mohlo učiniti, kdyby se byla pozornost na tu věc soustředila. Tedy rozumějte, ať byl náš názor jakýkoli, říkám vám: Dobře, když už se dělalo opatření, o kterém zde byl jiný názor, tedy užijte toho opatření k tomu, aby pomohlo věci, kterou musíme všichni sledovati: zmenšení nezaměstnanosti, jejíž součástí je také obchodní politika.

Prosím, zřizuje se Exportní ústav, v červnu nebo v červenci bylo vydáno nařízení o jeho zřízení. V říjnu byly teprve vydány jeho stanovy, a dodnes není ustaven, poněvadž se do dneška nedohodli, poněvadž dodnes nedošlo k dohodě, kdo má do něho býti jmenován, a bohužel, pravděpodobně bude situace vypadati tak, že výsledku, jehož jsme si přáli, těžce bude dosaženo, poněvadž v jeho čele je výbor 59 členů, proto, aby každá strana, každá skupina, každý interes byl zastoupen. (Posl. Slavíček: Vaši lidé to brzdí!) Ne, pane kolego!

Kolikráte se zde mluvilo o soustředění povolovacího a devisového řízení, a dodnes nebylo provedeno! V čem je spor mezi námi? (Výkřiky.) Spor je o metodu, o způsob, kterým se u nás tyto věci vyřizují, tak, jak vám to včera řekl dr Macek. Totéž vám pověděl. Je v tom, že způsob, kterým se tyto věci vyřizují, je pomalý. Prosím, ve válce všechno musí býti podřízeno válečnému cíli, úspěchu zbraní a v době, jaká je dnes, všecko, každé opatření, každá snaha musí býti podřízena tomu, aby se dostalo více lidí do práce. (Posl. Jos. Tůma: Jen kdyby národní demokraté to vždycky dělali!) To je ten rozdíl, který je mezi námi, spor o metodu (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), o kterou se zde jedná, o metodu, při které se jednak snižují... (Hlasy: Národní demokraté všecko brzdili!) Pan kol. Macek... (Posl. dr Macek: "Národní listy" mně nadávají a vy mé chválíte, jak se to rýmuje? - Veselost.) Pane kolego, já s vámi teď nebudu polemisovati, ale v tom je právě rozdíl, že věci jsou tak vážné, že nemůže jíti o to, mluví-li poslanec s té neb oné strany, jde o velkou věc, jak se dostati z hospodářské krise, a v té věci jest jedno, mluví-li člen vlády anebo oposice. Jest jedno, je-li někdo ve sporu s mojí politickou taktikou, jde o to, aby došlo k nápravě ať ve vládě nebo v oposici. (Posl. Slavíček: To bychom chtěli slyšeti, jak ven z krise! Od vás jsme neslyšeli nic jiného než agitaci!) Vy říkáte, že jste neslyšeli ani slova o tom, jak ven z krise. (Posl. Langr: Takový pracovník jako vy by měl mluviti o tom, co se má dělati a ne jen kritisovati!) Měl jste poslouchati, co jsem o té věci mluvil, a měl jste si přečísti, že jsme v únoru podali soustavně vypracovaný soubor návrhů, který se týkal oborů, ve kterých je třeba nápravy, tam byste našel návrhy, které se týkají jak úvěrní politiky, tak politiky obchodní, postupu při investicích atd. A račte se podívati, kolik těchto návrhů, které jsme v únoru přednesli, bylo provedeno. Ale nejde jen o tyto návrhy, to jest ten omyl, kterému jsme podlehli, my jsme vám podali... (Posl. Langr: Deflace, to je váš návrh!) Račte si to přečísti a pak o tom hovořiti; když jste si to, jak vidím, nepřečetl, nemůžete o tom hovořiti. Chci říci tolik: Nejsou zde jen tyto návrhy, je zde řada návrhů, které byly obsaženy v tom, co předložila hospodářsko-sociální komise soc. demokratické strany, a je zde řada návrhů, které byly předloženy také s vaší strany a veřejně vytištěny. Nemyslete, že příčinou toho, co se děje, je nedostatek návrhů. (Hlasy: Co se neděje!) Ano, resp. toho, co se neděje. Návrhy zde jsou jak naše, tak také vaše, ale oč jde? O některé je spor, ve velké části však není sporu, ale račte si vyhledati data, kdy jste sami návrhy podali, a račte vyhledati, kolik jich bylo uskutečněno. A račte se podívati, je-li to způsob, je-li to tempo, jehož zachovávání je takové, aby odpovídalo vážnosti doby. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Pan kol. Macek nám v této souvislosti pravil, že nár. demokraté mají zpytovati svědomí, proč nedošlo k zlepšení těchto poměrů v době, kdy nár. demokraté byli ve vládě? Pane kolego, z těchže důvodů, ze kterých k tomuto zlepšení nedochází dnes. Vy víte především, že obchodní politiku nedělá ministerstvo obchodu, že obchodní politiku vede ministerstvo zahraničních věcí, že tedy nespadá do resortu ministerstva obchodu, abych vám to jasně řekl, nýbrž do resortu ministerstva zahraničních věcí. (Posl. Slavíček: Protože ministerstvo obchodu se o to nikdy nestaralo!) Mýlíte se, p. kolego, to nespadá do jeho kompetence, poněvadž to spadá také do kompetence ministerstva zemědělství. Nevím, co by vám řekli vaši kolegové, kdyby to spadalo jenom do oboru ministerstva obchodu; pánové by vám velmi jasně řekli, že ministerstvo zemědělství do těch věcí má také co mluviti. A spadá to také do kompetence ministerstva financí a je to soustředěno v ministerstvu zahraničí. A proč to ministerstvo zahraničních věcí setkává se s takovými obtížemi, s jakými se skutečně při obchodní politice setkává? Jsem přesvědčen, že také ministerstvo zahraničních věcí, se zřetelem na své mezinárodní závazky, by chtělo rychlejší sjednání obchodních smluv, ale naráží na to, že týdny a měsíce trvá, než se dohodnou příslušná resortní ministerstva, poněvadž to dohodování se neděje na ryze věcném hospodářském základě, nýbrž na základě zájmů těch zúčastněných politických stran, po případě jejich hospodářských podniků. Tam je příčina. Proto nemůže dojíti k tomu, aby tyto věci byly rychleji upravovány.

To není věc, která je z dneška. Tento spor o způsob vyřizování těchto věcí je starý. V letech osmdesátých, myslím r. 1881, byl to Bismarck, který snad první přišel s návrhem jistého druhu hospodářské rady, která měla převzíti jednání o hospodářských věcech a převésti je z politického rozhodování na objektivní hospodářskou půdu. Bismarckovi se to nepodařilo, poněvadž stejně říšský sněm německý jako zemský sněm pruský mu odepřely povoliti náklad, kterého na toto opatření bylo třeba. A vývoj ukázal, že pravdu měl Bismarck a neměl pravdu tehdejší parlament, jenž se bránil tomu, aby z rozhodování politických stran byly tyto věci vyňaty a dány na objektivní základy. A vývoj skončil tím, že se stalo v daleko vyšší míře to, co navrhoval Bismarck, a že za to zašel německý parlament. Říkám, že nebezpečí je v metodě, ve způsobu, jak se tyto věci vyřizují. Věřte mně, je to vážná věc, paní a pánové, a mám za to, že my všichni, ať jsme ve vládě nebo v oposici, si tuto věc musíme uvědomiti. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) My si to musíme uvědomiti, poněvadž chceme, aby zůstaly zachovány demokratické řády, jichž nezbytnou součástí je demokratický parlament. Ale právě poněvadž to chceme, tak musíme ukázati... (Posl. Brodecký: Proč jste se tedy spojili s fašisty?) Nespojili jsme se s fašisty kandidovali na zvláštní listině v Písku. Oč jde? Jde o to - to jsem chtěl říci - že nebezpečí je v metodě, je ve způsobu, kterým se pracuje. Ostatně myslím, když o tom mluvíme, že bychom hospodářské věci měli postaviti na jiný základ - v podstatě bych to měl říci jedním slovem - na základ odborové samosprávy, zbavené stranicko-politického základu.

Slyšel jsem zde, jako bych mluvil o něčem fašistickém. Jsem rád, že se mohu dovolávati toho, co také ve svém prohlášení řekl p. min. předseda, který jako jednu z nejdůležitějších zásad prohlásil, že řešení toho, čemu on říká státní zásah, státní regulace, má se nejlépe prováděti prostřednictvím výrobních a distribučních samosprávných organisací za státního dozoru. To je oproti stranicko-politické soustavě změna, jakou též žádáme. Doufám, že se neřekne, že pan předseda vlády Malypetr je fašista. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Já doufám, že pan předseda vlády Malypetr nebude pro svůj výrok také označován fašistou. Vy mluvíte o regulaci. Ano, je regulace, ale račte vzíti na vědomí, v čem ten rozdíl spočívá. Regulace, která se provozuje dnes, provozuje se vždycky se zřetelem na různé zájmy stran nebo skupin jim přičleněných, a nikoli na tomto objektivním základě, o kterém správně mluvil pan předseda vlády. Udělalo se nařízení, že provozovna musí býti schválena s vědomím 4 ministerstev. Jakmile se však jednalo o provozovnu blízkou politické straně, ani jedno ministerstvo při tom nemusilo býti. Udělalo se nařízení o rozdělení kontingentu jedlých tuků, ale ve chvíli, kdy se toto nařízení dělalo, už se vědělo, že kontingent dostane společnost, která tehdy ještě neměla ani postaven tovární komín. To je ten rozdíl, jak se jeví dnes regulace vládní a jak bychom si přáli, aby se prováděla ve smyslu toho, co nám zde pan předseda vlády prohlásil. Ano, my stojíme... (Výkřiky posl. Dubického.) Nikoli, pane kolego, ale neměla dostati menší kontingent nejstarší česká firma Froněk a Dáňa a řada menších firem. Ale nehádejme se, ten kontingent se totiž ještě nerozdělil, poněvadž ani o tom se pánové za 6 měsíců ještě nedohodli. Já si stěžuji do toho, co jsem vám řekl. Froněk a Dáňa je nejstarší česká firma. (Posl. Slavíček: Podle Vás by nový podnikatel nesměl vzniknout!) Ano, ale nikoli proto, aby pomocí politické strany byl pionýrem, nýbrž aby byl pionýrem těmi vlastnostmi, o kterých zde bylo mluveno v prohlášení pana předsedy vlády.

Rád bych řekl zde jedno: Jeden z kolegů říkal, jak prý to souvisí s národní oposicí. To nebylo jen zde. Dr Franke nedávno v Ústředním výkonném výboru své strany mluvil o této věci, mluvil o ní vážně a bez nadávek, a já chci na ni vážně odpověděti. Kolega Franke pravil, že národní oposice přichází v této chvíli s programem zastaralého hospodářského liberalismu. Chtěl bych předem říci, že vím, koho kolega Franke myslil, ale mluví-li o národní oposici, je to pro nás technické označení, poněvadž cílem hnutí, které jest budováno na národních a demokratických základech, nemůže býti oposice ve vlastním státě. (Výkřiky.) Ve vlastním státě je oposice něčím výjimečným, něčím mimořádným, k čemu se sahá jen tenkrát, když poměry došly do tak hrozných konců, když hospodářství státu i celé ostatní hospodářství došlo do takového stavu, kde jenom silou veřejného mínění je možno dosáhnouti nápravy. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

A nyní k té druhé věci. Říkám velmi jasně, že hospodářské cíle, které sledujeme, nejsou cíle... (Hlasy: Oposici proti vládě chápu, ale k národní oposici nemáte příčinu!) Já vám také říkám, že nám nejde o národní oposici, nýbrž o národní sjednocení. (Výkřiky posl. dr Stránského.) Já opakuji, že totéž, co říkám zde, jsem řekl na veřejných schůzích, nemluvil jsem nic jiného venku a nic jiného zde, poněvadž nám jde opravdu o velmi vážnou věc. Proto také chci se vyrovnati s tím, když mluvil kol. Franke o tom... (Posl. dr Stránský: Tisk fašistický a ligistů rozvrací důvěru ke každé autoritě a vy to děláte s sebou!) Ne, opakuji jasně, proto jsem řekl, to není název pro konečný cíl, to je technické označení, poněvadž jde o parlamentní oposici, ale cílem naším není snížení, nýbrž zvýšení autority, cílem naším je stát silný, ve kterém by měly tyto národní a demokratické složky takovou spolurozhodující moc, abychom mohli touto cestou napraviti věci, proti kterým mluvíme. (Výkřiky posl. dr Stránského.)

Abych se vrátil k té otázce liberalismu. Rád bych to řekl velmi jasně: Ten strohý, starý liberalismus, jak byl jednou definován jako soustava, která žádá pro jednotlivce všechna práva, aniž by byla omezena povinnostmi, tento liberalismus je pro nás zrovna tak překonaným stanoviskem jako pro vás a jako pro ostatní. To neříkáme ode dneška. Tento liberalismus v našem národě byl ve skutečnosti překonán tenkráte, když vystoupili se svým programem Kramář a Masaryk, tento liberalismus nebyl ani v programu těch silných osobností hospodářských, které vzešly z generace let devadesátých, jako Rašín a Preiss, nikdy nešly tyto generace za heslem liberalismu, nýbrž vždy za hesly, které znamenaly skutečnou úpravu hospodářství na základě promyšlených řádů, takže o liberalismus v tomto směru nejde. A nejméně by nám mohl někdo vytýkati, že stojíme na stanovisku strohého liberalismu ve věcech sociálních. (Posl. Brodecký: Co je s utiskováním dělníků?) Dám vám jeden příklad. Není tomu dávno, kdy byla vydána novela zákona o soukromých úřednících... (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) na základě jednání, v němž byly ty jednotlivé samosprávné složky, jak o nich mluvil p. předseda vlády, a prosím, byla taková, že myslím, právě z vaší strany nikdy proti ní nebyly vzneseny stížnosti.

A to byla věc, k níž došlo jednomyslnou dohodou za účasti a součinnosti nár. demokracie v době, kdy byla ve vládě, i v době, kdy byla v oposici, poněvadž nejsme z těch, kteří by chtěli a mohli míti na mysli, že skutečný nacionalismus by mohl opustiti zásady, které před válkou hlásal Kramář, že chceme nacionalismus, který nikdy nebude postupovat proti oprávněným a spravedlivým požadavkům sociálním, nýbrž naopak, že bude tyto požadavky podpírati. (Posl. Brodecký: Jak to můžete mluviti?) To je tedy rozdíl mezi naším nazíráním a liberalismem a tento rozdíl spočívá také v tom, že chceme, aby rozhodování o hospodářských věcech bylo z této dnešní metody, kdy pro protichůdné stranické zájmy není možno věci dokončiti, dojednati, kdy dochází k tomu loudavému, pomalému vyřizování, vyňato a dáno do lůna objektivních samosprávných hospodářských organisací, poněvadž jsme přesvědčeni, že je to cesta, kterou je možno dojíti k lepšímu uspořádání, a to je ta zásadní otázka, jak jsem to již řekl na začátku. Není to otázka návrhů - těch krásných návrhů je tu od nás i od vás plno - ale je to otázka metody a tato metoda bude zabezpečena jen postupem, který jsme naznačili. (Hluk. - Různé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Chtěl bych k tomu říci dvě věci. (Posl. Jos. Tůma: Dělali jsme zkrácení pracovní doby, ale vy jste byli proti!) Jsem přesvědčen, že tato cesta je dobrá nejen v otázkách výrobních, nýbrž i v otázkách sociálních, a vy byste, pane kolego, měl věděti, že v mnohých případech, kdy si stěžujete, že k tomu nebo onomu nedošlo, stalo se tak proto, že souhlasně to nechtěli zaměstnavatelé ani dělníci. (Posl. Jos. Tůma: To je omyl!) Právě ta věc, o které mluvíte. (Posl. Jos. Tůma: Vy jste v těchto jednáních!) Nejsem v žádném jednání. Nár. demokracie nevedla žádné jednání. Já jsem poslancem mladoboleslavské župy a strany nár. demokratické, právě tak jako každý z vás je zde poslancem za svou župu. (Hluk. - Výkřiky posl. Zeminové. - Místopředseda Stivín zvoní.) Mějte k mému přesvědčení takovou úctu, jakou mám já k přesvědčení vašemu. (Posl. Slavíček: Poslanec nár. socialistický snad nemá právo mluviti?) Vážím si toho, že je poslancem. Zajisté má právo mluviti, ale já mám také právo mu odpověděti, že věci mají býti pořádány úmluvou a vzájemným dorozumíváním. (Hluk. - Posl. Prokeš: Vy jste násilníci na dělnickém hnutí!) Pane kol. Prokeši, nechtěl jsem o této věci mluviti, ale teď vám řeknu, že jsou závody, kde dělníci vašeho směru žádají, aby dělníci nár. demokratičtí nebyli zaměstnáváni, a máte kolektivní smlouvy, podle nichž jen dělníci podepsaných socialistických stran jsou přijímáni. Ale nebudu déle o tom hovořiti, poněvadž mám zato, že je nutno vrátiti se k vážné věci, která zde byla přednesena. (Stálý hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Celá tato věc, která se týká organisace hospodářského života (Výkřiky posl. Prokeše.), má 2 stránky, o nichž musíme hovořiti. Organisace hospodářství v samosprávných organisacích má dvojí nebezpečí a mluvíme-li dnes o tom jako o programu - po mém soudu jako o nejvážnější části hospodářského programu - který přednesl p. předseda vlády, a jestliže také hnutí, jemuž se dnes můžete smáti, ale jemuž se za nedlouho smáti nebudete, tuto věc pojalo do svého programu, musíme si uvědomiti, že je zde při provedení této organisace dvojí nebezpečí, a předem se musíme rozhodnouti, jak mu čeliti. Jedno nebezpečí při postavení hospodářského života na tento základ je v tom, že takovéto sepjetí celé organisace hospodářského života může míti tendenci k tomu, aby výrobu zmenšovalo, místo toho, aby výrobu zvětšovalo. To je přirozené, jakmile provedete takové semknutí organisační, že se ta tendence tam projeví. A my dnes jsme právě v opačné situaci, která vyžaduje opačný postup, my jsme v situaci, která vyžaduje, abychom výrobu zvětšovali... (Hlas: Zrušte kartely!) Pane kolego, vy je děláte, ale státem. Pane kolego, my zde mluvíme o rozumných věcech. To, co řekl p. předseda vlády, v podstatě je velmi blízké kartelům. Já právě bych chtěl, aby nebezpečí, které je v takovéto organisaci, nešlo příliš daleko. Proto mám za to, dojde-li k dohodě, a já vím, že o této věci k dohodě může dojíti, poněvadž je zdravá a dobrá, pak musíme učiniti všechno, aby byla zachována svoboda rozvoje podnikání, aby nebyl jednotlivý podnik ve svém rozvoji organisačním tlumen, a proto míním, že je správnější soustava rakouská, která tyto organisace činí dobrovolnými, ačkoliv jim, pokud se týče poradní činnosti a vlivu na hospodářská opatření, dává monopolní postavení. Proto jsem toho názoru, že spíše bychom při provádění tohoto programu měli voliti tento způsob nežli zřízení organisací závazných, ježto jejich závaznost velmi snadno by mohla vésti po případě k omezování výroby, kterého se musíme vyvarovati a že by byla potlačována svoboda podnikání, kterou nutno zachovati.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu. (Posl. Prokeš: Stavovský stát!)

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Pane kolego, já jsem věděl, že na konec z pana ministerského předsedy bude fašista. Co říkám, pane kolego, to je návrh, který nám přednesl pan předseda vlády, a zčásti to odpovídá tomu, co včera říkal kol. Zadina. Je to otázka organisace hospodářského života v těch korporacích, odnětí hospodářského života z neobjektivního rozhodování stranicko-politického. A říkám vám, že právě proto, že nejsem fašista, jsem proti tomu, aby tyto organisace byly závazné, poněvadž mám za to, že jak s ohledem na zvýšení výroby, tak s ohledem na demokratičnost řádů mají tyto organisace, i když jim chceme dáti monopolní funkci, pokud se týče poradní činnosti, býti svobodné, poněvadž to odpovídá nejlépe demokracii.

Jde též o druhé nebezpečí. Také o něm nutno mluviti, aby byla objasněna celá otázka, která je opravdu z nejvážnějších otázek dneška. Jestli se o těchto věcech dohodneme, můžeme se vrátiti k hospodářskému rozkvětu, jestliže však zůstaneme v metodách, které se zde provádějí, tak z nich nevybředneme. Tyto organisace, paní a pánové, mají v sobě jedno nebezpečí. Kdyby byly závazné a kdyby zde nebylo také vhodného opatření se strany druhé, tyto organisace by mohly dojíti, co by bylo stejné nebezpečí jako dnes, k tomu, že tak jako dnes zájmy politických stran se stávají pány hospodářského života (Výkřiky.), tak zájmy těchto organisací by mohly vyrůsti v něco, co bude silnější než ústřední politická vláda státu. Viděli jsme, jak 6 týdnů čekala vláda, jestli se živočišný syndikát rozhodne, aby odstoupil nějakou věc k rozhodnutí vládě, ačkoliv vláda měla mezinárodní závazky. To se zmaří jen tenkrát, bude-li zde silná centrální moc. Ale právě ta zde bude jen tenkrát, když oddělí hospodářské zájmy přímo od stranických zájmů. My jsme měli ve skutečnosti jen dvakrát takovouto silnou vládu. To byl Kramářův Národní výbor a to byla Švehlova "Pětka". To byly vlády, které měly nespornou autoritu. A chce-li pan předseda vlády - a já s ním souhlasím provésti organisaci na základě této výrobní a distribuční samosprávy, pak musí býti jasno, že zde musí být centrální vláda, ve které se tyto věci nebudou rozhodovati podle stranických zřetelů. To je, po mém soudu, nezbytné, a právě dnes tomu tak není.

Kol. Nosek nám vytýkal, nám, kteří s tímto programem přicházíme (Místopředseda Stivín zvoní.) - a já opravdu již spěji ke konci - že v této souvislosti mluvíme o nacionalismu a že tím vnášíme cosi nebezpečného do debaty. Paní a pánové, to souvisí! Tato soustava, o které mluvíme, je možná jen tenkrát, když zde je tato silná ústřední vláda, a ta je zde tenkrát, když je zbudována na myšlence silného nacionalismu. (Posl. Slavíček: Souhlasíte s vládou, tak do vlády! - Posl. dr Stránský: To je tato vláda, která je tak vybudována! - Potlesk.) Ovšem je rozdíl v názoru. Koalice musí být toho názoru, že je. My jsme oposice, my víme, že ne. My víme, že ne, pane kolego, proto jsme v oposici. Chceme, aby zde byla soustava, která dnešní stav napraví, jsme přesvědčeni, že tuto nápravu zjedná hnutí, které bude zbudováno především na nacionalismu, poněvadž tento nacionalismus vede k tomu, aby se přinášely oběti, tento nacionalismus vede k tomu, aby se potíraly stranické zájmy... (Výkřiky.) Já vám řeknu: Byla chvíle v této republice (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), kdy se jednalo o velkou věc, o zvednutí a o stabilisaci koruny. Provedla se, ač přechodně znamenala ztráty pro jednotlivce, ačkoliv musili přinést oběti sedláci, průmyslníci, živnostníci, ačkoliv přechodné oběti přinesl kde kdo. Proč? Poněvadž silnější než toto byl ten společný velký zřetel nacionalismu, který musí žádati i oběti. A ukázalo se, že pro to měl i ten sedlák i ten městský člověk plné pochopení, neboť těm mužům, kteří toto provedli, staví dnes sedlák pomníky a staví se i ve městech. To je ten rozdíl. A jestliže my jdeme za tím, abychom živili tento nacionalismus, aby v jazykových, ve školských věcech tento nacionalismus byl jasně prováděn, pak proto, paní a pánové, že víme, co to znamená v dnešní mezinárodní situaci. (Výkřiky posl. Hatiny. - Místopředseda Stivín zvoní.) Řeknu vám, co posílilo postavení Německa. To, že i tenkrát, když proti znění smluv mírových odešlo ze Ženevy, šlo a provedlo hlasování, při kterém se národ, veden oním nacionalismem, postavil i za krok, který neodpovídal předpokladům mezinárodních smluv a před kterým se Evropa sklonila proto, že byl výrazem této síly jednotného státu, ačkoliv mezinárodně neměl Hitler pravdu. Proto jdeme za uplatněním nacionalismu v celém životě státu. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Zde mně to můžete upříti, jinde se vám to už nepodaří. Z tohoto důvodu cílem našeho postupu je, abychom šli k soustředění všech, kteří chtějí touto metodou za řešením otázek jíti, a z toho důvodu také my jsme proti tříštění politických sil. (Výkřiky posl. Langra.)

Pan předseda vlády ohlásil řadu zákonů, kterými učiní opatření, aby tříštění politických sil bylo zamezeno a zabráněno zneužívání demokratických práv, ohrožování území a zákonodárné jednoty státu, jeho republikánsko-demokratické formy. Chtěl bych k tomu říci jedno. Jsme toho názoru, že vývoj, který směřoval k tříštění politických sil, je na svém konci. Také my chápeme, že je nutno, aby se dnes síly slučovaly, a začali jsme ovšem s tím, že budujme hnutí, které zjednodušuje tyto poměry. Není mně jasno - nechci o tom dlouho mluviti - jakým způsobem zákon do této věci má zasahovati, ale chci říci, že po mém soudu příčina, proč bylo podporováno toto tříštění sil, je naše soustava vázaných kandidátních listin. Dokud vláda trvá na této soustavě, dotud hledá marně při objevení se nepříznivých důsledků, jak by napravila vady, které tato soustava má. Ale ujišťuji vás, má-li dojíti k nápravě, tedy se to nestane tímto způsobem. Pokud jde o kvorum, my se ho nebojíme, nevím, jaký smysl mají všechny tyto věci, ale mně není jasno, kde je zde politická strana, která by chtěla změniti republikánskou a demokratickou státní formu mimo komunisty, kteří to otevřeně říkají? (Posl. Hatina: Fašisté to nechtěli?) My nejsme spojeni s fašisty, Gajda měl svoji vlastní kandidátku v Písku a tato kandidátka, jsem-li dobře informován, byla sdružena s jednou koaliční stranou. Chtěl bych říci jen tolik, že nejde o fašismus, a opravdu nevidím mimo komunisty, kteří to jasně říkají, hnutí... (Posl. Hatina: Ale fašisté to dělají!) A nyní bych rád věděl, a myslím, že se to dozvím průběhem další debaty, jaký je smysl těchto návrhů. Po našem soudu tyto věci se zákonem nespraví. "Pětka" ani Národní výbor neměly zákon, ale měly autoritu a dnes se myslí, že se řadou zákonů získá, čeho je tolik třeba, a co - dovolte mně, abych řekl - zde není, to jest bezpečná autorita, které je třeba. Mezi smýšlením valného počtu občanů a smýšlením vlády je rozpor. Račte uvážiti, že v Písku a v Pečkách počet hlasů, odevzdaných pro strany, které jsou ve vládě, je menší než počet hlasů, odevzdaných pro strany, které nejsou ve vládě. Čili, kdyby tomu bylo tak, jak se to projevilo při volbách v Pečkách a v Písku, tedy by vláda měla v parlamentě menšinu. Mám za to, že stačí říci... (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) jedno: jsme také proti tříštění sil.

Postrádám zde však jedno prohlášení o věci, o které byly vydány veřejně zprávy. Postrádám v projevu pana předsedy vlády prohlášení, že mají býti volby do okresních a zemských zastupitelstev odloženy. Postrádám toto prohlášení a byl bych rád, kdyby okolnost, že to není obsaženo v prohlášení pana předsedy vlády, znamenala, že se upustilo od odkladu. Doporučoval bych, aby skutečně tato věc tento význam měla. (Posl. Dubický: Pane doktore, těch voleb se ještě dočkáte! Nebude to pořád jako v Písku a Pečkách! - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Přál bych si, paní a pánové, aby to skutečně mělo ten význam, poněvadž jsem přesvědčen, že situace se vyvinula takovým způsobem (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.), že je nutno zjednati opět souhlas mezi složením vlády a smýšlením voličstva.