Znova chcem uviesť v pamäť zákonodarstva, že v čl. 205 smluvy saint germainskej a v čl. 222 smluvy trianonskej je vyslovené, aby Československo, Rakúsko a Maďarsko vytvorily medzi sebou súlad preferenciálnými cly, ktoré by neboly ovlivňované doložkou najväčších výhod. Nechcem sa podrobne zabývať ustanoveniami v Portorose a Janove z r. 1925, avšak poukazujem na to, že kým zahraničná vládna správa našej republiky na týchto konferenciách pred cudzinou vždycky sa ztotožňovala v zásade s tymito rozhodnutiami, dotiaľ u nás doma stanovila v r. 1926 minimálné colné tarify, ktoré v dôsledku rešpektovania zákona vylučovaly to, aby s Maďarskom mohla byť ujednaná smluva, ktorá by odpovedala intencii "Leben und leben lassen."

Uvádzam v pamäť zákonodarstvu colnú konferenciu v Ženeve v r. 1930, konferenciu vo Varšave, plán Schoberov, hospodársky plán Malej dohody, plán Tardieuva, a hľadáme-li výsledky všeho toho, tu nám musí prísť na myseľ známa veta Shakespeareovská, že "porada je smrťou činu". Všetky tieto plány zostaly len plány a nebudú skutočnosťou nikdy, lebo zabúda sa na to, čo nebol v stave previest ani Bismarck, že totiž v prípade ostrých politických protív je nemožné sjednať hospodársku spoluprácu medzi jednotlivými štáty. I keď niet politických protív medzi štátmi, ako sú štáty Malej dohody, ani tieto nie sú v stave dohodnúť sa hospodársky, ak niet harmonie v ich hospodárskych záujmoch. Ako že si tedy prajete hospodársku dohodu medzi tými, ktorí sa stále vháňajú politicky do diametrálnych protív. A pozerám-li na to, kto je to, ktorý tieto politické protivy stále priostruje, a pozvoľna zväčšuje, tu musím konštatovať, že základom týchto protív je politika pána ministra zahraničia.

Ja stojím na základe tohoto štátu s úplnosťou politickej cti. My Maďari prijali sme mier pre nás neblahý a podrobili sme sa mu. Práve ja som to prehlásil na valnom shromáždení župy bratislavskej v dobe, keď bol mier ratifikovaný. My tunajší Maďari nikdy sme národ nevychovávali v politike k niečomu inému než k tomu, aby svoje povinnosti konal, avšak aby i svoje práva požadoval. Nikdy ani na okamih neuchýlili sme sa s cesty práva, lebo som presvedčený a my všetcia sme presvedčení o tom, že len moralné víťazstvo, vybojované pri poctivom udržovaní práva, je to jediné, ktoré je trvalé. My sme sa nikdy nepúšťali do dobrodružstiev, čo snáď najlepšie môže dokázať snáď pán minister zahraničia, veď policia a detektívny sbor vládnej správy je tak dobrý, že v prípade akéhokoľvek puču alebo protizákonného hnutia ihneď vie, kto to robí. (Posl. Stunda [maďarsky]: To neobstojí, prosím!) Nuž tedy prečo podporujete vládu, ktorá páše chyby? Páše-li vláda chyby, neračte ju podporovať, a jestliže ju podporujete, tak tá vláda musí byť dobrá.

Vládna správa vie, že my pracujeme opozíciou otvorenou a že podkopnou prácou nikdy sme sa neprehrešili proti našim štátnoobčianskym povinnostiam. My Maďari sme ľud, ktorý má právo v úcte, a práve preto hľadáme všade právny titul a práve preto nemôžeme sa spriateliť s tým, aby tí, ktorí s námi na jednom a tom istom bojišti bojovali, ktorí bojovali spolu s nami proti veľmociam Veľkej dohody, ktorí spolu s nami válku prehrali, títo dnes ako víťazi zaujali voči nám stanovisko zásady "vae victis", ba aby na národ, ktorému mnoho vďačia, na Maďarsko, takýmto nepriateľským okom pozerali, čo nás bolí. My tunajší Maďari sme vernými československými štátnými občany, avšak sme Maďary a nezabudneme, že Maďari žijúci v inom štáte sú naši bratia a ubližuje-li sa týmto našim bratom, ubližuje sa i nám. Nestalo sa nikdy, že by československá vládna správa tomu národu, keď sa v nemoci a v ranách v deliriu a krčoch zmietal, bola prispela na pomoc, ale na miesto toho genneralizovala a neodpovedné činy jednotlivcov chcela učiniť hriechom celého národa. Došlo-li ku pasovaniu zbraní, tú úradná tlač privlastňovala to vládnej správe maďarského štátu a nevidela v tom akciu jednotlivcov. Falšovanie frankov chceli predstaviť tak, ako keby ono bolo výplodom mentality národa a nebolo by dobrodružnou myšlienkou jednotlivcov. A preca falšovanie frankov vzkrslo v modzgu človeka, ktorý je najmenej aspoň takým Čechom, akým je Maďarom, lebo veď rodina Windischgrätzova bola indigenná práve tak v Čechách ako v Maďarsku. A to isté vidíme i dnes v úradnej tlači, ktorá chce národ maďarský obviňovat atentátom, ktorý bol spáchaný v Marseille a vyhasil dve šľachetné srdce.

Znám otázku chorvatskú. Poprvé pred 34 rokmi som bol zvolený poslancom v okrese Muraköz a cez niekoľko volebných období zastupoval som tento kraj. Znám tedy chorvatský ľud, znám jeho tendencie, jeho snahy, a znám i dnešné jeho utrpenie. (Výkřiky posl. Valló. - Místopředseda Taub zvoní.) Viem, čo je utrpenie, čo je útľak, keď iná kultúra chce utlačovať dušu človeka; a veru duša je taká, ako vzduch: Čím viac ho stlačujeme, tým väčšmi vzrastá jeho expansívna sila.

Nikdy som sa nebál priameho slova a práve preto, že znám kraj Muraközu, poukazujem tu na absurdnosť, ktorú sdelil úradný list vlády "Prager Presse", kde obviňuje Maďarov, že v Janka Puste cvičili ve streľbe do honvédského rovnošatu oblečených chorvatských a makedonských sedliakov tam velení dôstojníci z rozkazu maďarskej vlády. Práve tak neveril som tomu, že by bolo pravdou, čo sa písalo v liste "Apis und Este", že totiž Alexander ako následník tronu v topčiderskom parku cvičil vo streľbe dôstojníkov, ktorí mierili na rakúskych generálov, a tak neverím ani tomuto. Maďar je vášnivý, je odvážný, avšak nie je hlúpy; francúzsky novinár však, ktorý to napísal, je vášnivý, je odvážny, ale i hlúpy.

Výbuch roztrpčenia Chorvatov a Makedoncov chcieť prišiť za krk Maďarom nie je tou cestou, na ktorej možno dospieť k hospodárskemu smiereniu. Je to podkopávaním všeho, čo smeruje k politickému smiereniu a tomuto podkopávaniu vládna správa zahraničná nikdy nečinila prítrž.

Ba pozorujeme-li svetovú tlač a tlač domácu, vidíme, že tieto články vychádzajú vždy s textom totožným a ich pôvodcom je tisková kancelária, jejž ústredie je v Prahe a ktorá sa nazýva "Central Europeen Press", zkráceno "Ceps". Čítam-li články Pertinaxa, jehož konnexie s francúzskym generálnym štábom znám a znám i jeho tunajšie konexie, a čítam-li články, uverejnené v "Paris Soir" a vidím, že tie isté články uverejnené boly i v "Prager Presse", tu sa potom každý môže presvedčiť o úmysle, ktorý nechce smierenie, ale chce, aby Maďarsko bolo postavené na pranýr a aby bolo zbavené sympatií.

Rozumiem hre šachu a viem, čo je prekombinácia: avšak viem tiež politizovať a viem, že vlastne nie je chybou, jestliže niekto sa príliš honí do vecí, ktoré v základe nie sú pravdivé, veď jemu to škodí, avšak našim cieľ je, aby sme boli mostom medzi národom maďarským a národom československým. Pri stavaní tohoto mostu však nemôžeme byť spolučinní s tými, ktorí uprostred práce budovania pilierov tieto piliere medzitým podtínajú. A preca by bolo treba spolupráce medzi Československom a Maďarskom, lebo jedno je na druhé odkázané. Vedúci činitelia vládnej správy československej však nesmí nikdy spúšťat so zreteľa, že poliglotný národ nesmie malé složené národy viesť národným smerom k mocenskej pozícii alebo viest úspešnú mocenskú politiku čiste vo smere národnom. Nech mužovia vlády milujú svoju vlast, veď je to jeden z naj svätejších citov, avšak nie tak, aby tým kalili kľudnú atmosféru a nie tak, aby zatlačili možnosti vývoja schopností iných národov.

Z toho, čo pán minister Beneš povedal o otázke menšinovej a o Ženeve, poznávam oxfordského profesora. Bol tam kedysi i profesor Wicliff, do jehož učenia zapojil svoje učenie Hus. Wicliff uznáva, že nezaslúžilí nemajú kapacitu ku hľadaniu svojích práv a tiež pán minister Beneš chce postaviť vec do takého osvetlenia, že štát, ktorý neplní svoje povinnosti voči menšinám, nie je oprávnený prednášať krivdy, páchané na svojích rasových pokrevencoch, na fore medzinárodnom. Ako však ani Wicliff so svojou teoriou neprerazil, lebo narazil na myšlienku pravdy, práve tak neprenikne ani teorie pána ministra Beneša. Avšak ostatne jestliže nezaslúžilí nemajú právo povzniesť svoje slovo v otázkach menšinových, vtedy ani pán minister Beneš nemá práva o tejto otázke hovoriť, lebo tu musím pribiť to, že ani voči nám nie sú ani formálne ani v podstate splnené záväzky položené v menšinovej smluve. Nemáme ani slobodnej tlače, ani školy odpovedajúce našemu početnému pomeru. (Posl. Stunda [maďarsky]: To neobstojí! Buďto ste prv nepovedali pravdu, pán poslanec, alebo nepovedáte pravdu teraz!) Vždycky som uznával veľkú vzdelanosť pána posl. Stundu. Uznával som, že tejto vzdelanosti získal na školách maďarských, avšak teraz ju nefruktifikuje v záujme maďarského národa. Nedbám, debatujete-li so mňou, lebo vašimi výkriky poskytujete mi sedáky, ktoré ja umiem využiť. (Posl. Stunda [maďarsky]: Takto nemožno mosty stavať' ráčte povedať, že maďarská národná menšina má o veľa viac škôl v Československu, než na tej istej územnej výmere v Maďarsku!) Nemáme vysokej školy, ba ani jedinej biednej maďarskej katedry. (Posl. Stunda [maďarsky]: To je chyba, avšak tu ste chybili i vy!) Nemáme gymnázia, lebo na miesto 44 gymnázií máme len 7. (Posl. Stunda [maďarsky]: Ovšem, počítáte-li i Lipt. Sv. Mikuláš za mesto maďarské, tu vám vyjde 44 gymnázií!) Keby bol Stunda Maďarom, patrilo by nám ešte viac.

Všetky tieto veci dokazujú, že nepožívame tu tej plnosti našich práv, ktorá bola vytvorená vtedy, keď menšinová smluva bola v Saint Germain en Laye bona fide uzákonená. Dnes som sa zabýval s politikou vládnej správy. S otázkami kultúrnymi budem sa zovrubnejšie zabývať pri prejednávaní rozpočtu. Rozpočet neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Windirsch. Dávám mu slovo.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! Jest neobyčejně cenné, že po delší době opět se nám dostává z povolaných úst zprávy o situaci. Ovšem nesmíme si zapírati, že jak p. předseda vlády, tak také p. ministr financí vidí situaci vesměs růžovými brýlemi. Zvláště vývody pana ministra financí vynikají velmi významným optimismem. Poukazuje na různé věci vyložil, že prožíváme hospodářský vzestup a že se celá situace všeobecně začíná zlepšovati. Nejvíce bije do očí zajisté nové zlepšení našich styků v zahraničním obchodě. Neboť v prvých devíti měsících tohoto roku skutečně vidíme, že zvláště proti r. 1933 stoupl rozsah zahraničního obchodu o 1 1/2 miliardy Kč. Tato podstatná částka znamená již něco pro celkové naše hospodářství a její příčinou jest zajisté oživení, které se na konec ukáže ve všech vrstvách našeho hospodářství.

Pan ministr financí odůvodňuje nynější lepší stav také skončením deflace a zvláště při tom zdůrazňuje, že počátkem tohoto roku byla provedena devalvace koruny. Jak se v různých táborech posuzuje tento krok vlády, o tom svědčí to, že ještě i dnes jest významným předmětem sporů. Správné však jest, že příčinu zlepšení celkové naší situace třeba hledati ve všeobecném zlepšení světové situace; neboť také ze všech ostatních zemí světa slyšíme v poslední době, že tam v porovnání k dřívějším letům vesměs nastává opětný vzestup. My, kteří vývoj posuzujeme očima zemědělce, přejeme si ze srdce, aby toto zlepšení přineslo prospěch také zemědělství.

V našem státě byly i tohoto roku učiněny kroky ke zlepšení stavu zemědělství. Takovým krokem bylo zvláště zavedení obilního monopolu. Třeba však poukázati, že dobrý výsledek obilního monopolu nepřichází k dobru veškerému zemědělství. I v obilnářských krajinách jest mnoho zemědělců, řekl bych většina, kteří pro katastrofální sucho neměli vůbec žádného prospěchu z obilního monopolu a kteří se mnohdy vůbec mezi prodavači obilí nevyskytnou. Častokráte objeví se dokonce donuceni poměry na trhu jako kupci obilí, aby si zabezpečili nutné množství pro vlastní potřebu. Proto jest nesprávné, tvrdí-li někteří lidé, že vybudováním obilního monopolu bylo zemědělství zbaveno veškerého risika. Toto risiko trvá i dále a proto bychom si přáli, aby rok 1935 neukázal opět nepříznivý obličej roku 1934. Víme, že i nadále trvá risiko jako mrazy, myši atd. Připomeňme si jen rok 1933 a loňský podzim. Dále vzpomeňme na průtrže mračen a krupobití, kteréžto přírodní úkazy mohou způsobiti našim polním plodinám velmi citelné škody. Risiko trvá tedy i nadále a jestliže zvlášť zdůrazňujeme tuto okolnost, nesmí se přehlédnouti ještě jedna věc: Jest množství zemědělců, kteří již dříve měli vůbec daleko menší zájem na cenách obilí, jsou to především zde oni zemědělci, kteří hospodaří v horách, a to především rolníci pěstující krmivo, a zabývající se chovem dobytka. Tito zemědělci již v dřívějších dobách měli nepatrný zájem na utváření cen obilí. Přes to však i jejich zemědělský zájem všeobecně se spojuje se zájmem pěstitelů obilí; neboť ze zkušenosti minulých let víme, že pěstitelé obilí rozmnožili stav svého dobytka, přebytečné obilí, které by jinak byli musili prodati za nízké ceny, prostě zkrmí, jsou-li ceny obilí příliš nízké. Tím stav dobytka vzrůstá a působí konkurenci horským rolníkům a pěstitelům dobytka. Z tohoto vzájemného účinku vyvěrá také přímý zájem horských zemědělců na utváření cen obilí.

Ale ze zkušenosti také víme, že dnes ještě máme statisíce zemědělců, kteří nemají podílu na nynějším příznivějším utváření cen obilí, neboť ti, kteří prodávají především dobytek a mléčné výrobky, vidí, že jejich výrobky mají v nynější době velmi nízké ceny. V této souvislosti upozorňuji jen na dnešní nízké ceny hovězího a vepřového dobytka a telat, kteréžto ceny lze vesměs označiti jako ceny ztrátové neboť porovnají-li se příjmy zemědělců z prodeje dobytka s náklady, vidíme, že zemědělci musí na to v každém jednotlivém případě dopláceti. Rovněž vidíme, že v posledních letech, zvláště v posledních měsících, klesly ceny mléka a mlékárenských výrobků. Nemusíme ani překročiti hranice Čech, i v Čechách najdeme krajiny, v nichž mléko nemá vůbec ceny, poněvadž není po něm poptávky. Rovněž vidíme, že máslo z něho vyrobené lze odbýti jen za neobyčejně nízké ceny. Mluvím-li o mléku, hrozí ostatně v posledních měsících výrobcům mléka strašidlo v podobě hrozícího povinného pasteurisování mléka. Předevčírem, v neděli, měl jsem příležitost zúčastniti se schůze v Rumburku, na níž byli zastoupeni zemědělci z okresů od Děčína až po Krkonoše. Hlavně se zabývali tím, jak by odvrátili nebezpečí, které by mohlo vzniknouti z povinného pasteurisování mléka. Zemědělci, kteří tam mluvili jako výrobci mléka, zdůrazňovali, že to, čeho třeba se konec konců domáhati v mnohých krajinách, na př. v okolí Prahy nebo Karlových Varů, nelze prováděti všude stejně. Tito zemědělci tam nahoře spatřují v zavedení povinného pasteurisování mléka velmi značné a citelné poškození své existence, poněvadž by takto nemohli již prodávati dosavadním spotřebitelům mléko ve větších spotřebních místech. Při této příležitosti přednesl bych tedy přání zemědělců z tohoto kraje, jestliže vláda má nějak v úmyslu toto opatření vydati, aby se to nestalo, aniž byli slyšeni místní zájemci. Ostatně vláda asi v souvislosti s tím sama již myslila na to, že schematická nařízení od zeleného stolu nejsou naprosto dobrá, a vláda, zvláště pak ministerstvo zemědělství nařídilo, aby se u jednotlivých okresních úřadů vytvořily tak zvané výbory pro hospodaření s mlékem, které mají nyní také řešiti všechny otázky souvisící s prodejem mléka. Mluvím-li ostatně o nízkých cenách zemědělských výrobků, musím se zmíniti ještě také o nízkých cenách ovoce o vína, a rovněž i o katastrofálním vývoji cen dříví. Po této stránce slyšíme od příslušných zájemců, že naši výrobci dříví až do posledních týdnů mohli dodávati dříví do Německa, ale na základě jistých opatření Německa nemohou již poražené dříví přes hranice dopravovati. Tím hromadí se nám zde velké zásoby dříví, neboť ostatní země odbírají jen nepatrné množství dřeva a dospěli jsme tak daleko, že nemůžeme již toto dříví náležitě zhodnotiti.

Upozornil-li jsem na to, že přes obilní monopol hmotná stránka zemědělství stále ještě jest neobyčejně smutná, uvedl bych zde za svědka zprávy státního ústavu účetnicko-spravovědného, uveřejňované každého měsíce. Poslední zpráva, kterou jsme od něho dostali, a musíme jej zajisté posuzovati jako bezvadný a neutrální úřad, uvádí, že zemědělci musí stále ještě vyráběti o 47% dráže, než dostávají za své výrobky. Jest to ovšem nezdravý stav, který se neukázal teprve nyní, nýbrž již v dřívějších letech docházeli vždy zemědělci ke zkušenosti, že musili vyráběti a prodávati své výrobky s velmi značnými ztrátami.

Zmínil-li se dnes pan předseda vlády ve svých vývodech o vývoji cen různých výrobků, které musí zemědělec kupovati, upozornil bych v souvislosti s tím, že mnoho zemědělců, aby mohli udržeti zemědělství v chodu, musí kupovati ještě mnohem dráže a především bych upozornil na poměrně vysoké ceny umělého hnojiva, které dnes každý pokrokový zemědělec musí kupovati a jím hnojiti. Nepoměr mezi výrobními a prodejními cenami zemědělských výrobků trvá již mnoho let, a to jest také věc, která přivedla naše zemědělství do bídy a nouze. Že tomu tak jest, o tom svědčí stále vzrůstající zadlužení zemědělců a dále to, že se našim zemědělcům, kteří potřebují peněz, dnes vůbec nic nepůjčí. Mnoho zemědělců, aby mohli udržeti hospodářství, snaží se opatřiti si nutný úvěr, ale různé peněžní ústavy, u nichž o něj žádají, odpovídají, že nemohou, nebo že s ohledem na vývoj zemědělství nemohou vůbec nic půjčiti, že se samy octly v tísni. Katastrofální zadlužení konec konců i u nás vedlo k tomu, že se oněm vrstvám, které trvale přecházely přes nouzi zemědělství s pokrčením ramen, přece jen otevřely oči. Také ony nemohou již neviděti, že krisí, která vznikla v zemědělství, byla způsobena také nouze státu. Také tyto vrstvy nyní poznaly, že již v zájmu státu musí se něco státi ve prospěch zemědělství, neboť konec konců musilo by to otřásti i základy státu, kdyby jeho nejdůležitější stav, zemědělství, byl trvale ohrožen. A do takovéhoto stavu jsme dospěli dnes.

Pan ministr financí v prvé části svých vývodů vytyčil program, jak se má čeliti krisi ve státním hospodářství. V souvislosti s těmito snahami musí se však stále a stále upozorňovati, že, dokud se nepomůže zemědělství, nedosáhne se ani tohoto cíle, neodstraní se krise. Proto jest nutno, aby se především opět obnovila výnosnost zemědělství a aby se přikročilo k vyvazení zemědělství z dluhů. Po této stránce vyskytlo se ovšem mnoho mínění a jeden z vážených pánů řečníků přede mnou uznal vlastně vyvazení zemědělských dluhů, ale více nebo méně je bagatelisoval a soudil, že dokud všechny ostatní stavy v tomto státě nebudou zbaveny dluhů, nemohou býti zbaveni dluhů ani zemědělci. Táži se: Kdyby se mělo uskutečniti, co žádal onen pán, odkud se na to mají vzíti potřebné peníze? Vyvazovací akce dá se tedy provésti jen postupně a má-li se něčeho dosíci, musí se začíti nejprve vyvazením z dluhů u zemědělství.

Ve vývodech pana ministra financí odůvodněn jest jeho optimismus také zvýšením státních výdajů. Ovšem, poukázal-li pan ministr financí na tuto věc, třeba uvésti, že ani v posledních letech, v letech 1932 a 1933 a také letošního roku neměli jsme skutečnou deflaci. Státní rozpočet měl sice číselně nižší částky proti letům dřívějším, ale skutečný výsledek státního hospodářství ukázal, že se s rozpočtenými nízkými částkami ve skutečnosti nevystačilo. To vidíme ze závěrečného účtu za r. 1933, který vykazuje schodek 1.7 miliardy Kč. Mnozí, kteří kriticky přezkoušeli schodek státního závěrečného účtu, uvádějí, že tento schodek jest značně vyšší a uvádí se částkou 2 1/2 miliardy. Pan ministr financí jest optimistou a pro svůj optimismus uvádí jako další odůvodnění zvýšení hrubého výtěžku daní a dávek. Očekávají-li se skutečně vyšší částky pro státní pokladnu, nesmí se přece při tom přehlížeti, že se zatím daňová prakse značně zostřila, že se i dlužné daně vymáhají ostřeji a s odkazem na rok 1935 lze očekávati zvýšení úroků z prodlení z nezaplacených daní. V posledních letech, nebo řekněme za běžný rok bylo až dosud zařazováno v rozpočtu 120 milionů Kč. Na r. 1935 jest naproti tomu očekáváno 210 milionů. Očekává se to z různých daní a poplatků, bez ohledu na úroky z prodlení, které pocházejí z daně z obratu. Dále se počítá s tím, že vzrostou také dávky a cla a mezi tím také různé daně, na nichž má zájem zvláště také zemědělství. Připomínám zde především daň obratovou a daň z masa a dále poplatky z nemovitostí, které jsou dnes tak vysoké, že velmi značně zatěžují zemědělství. Jestliže neštěstím dojde v rodině k častější změně držby, musí příslušníci rodiny, kteří na konec převezmou hospodářství, několikráte si je zpět vykoupiti. To jest ovšem nezdravý stav, jehož odstranění neustále žádáme, a konečně také finanční správa, která veškeré daňové věci posuzuje jen s hlediska fiskálního, měla by přece jednou o tom vážně uvažovati. Zajisté není nutno mluviti mnoho o kapitole daně, dávky, cla atd., poněvadž se k této věci v této sněmovně ještě vrátíme při projednávání státního rozpočtu.

Pan ministr financí zvláště se pyšní vyrovnaností státního rozpočtu na rok 1935. Jest jen důležité, aby na konec také výsledek státního závěrečného účtu za rok 1935, až se bude později porovnávat, souhlasil s tímto rozpočtem. Pan ministr financí užil ve svých vývodech slov: "Krise státního hospodářství znamená také očistný proces." Upozorňuje dále, že jest nutno kriticky posuzovati zvláště všechny výdaje a že se musí šetřiti. V souvislosti s tím bych jen připomněl, že zvláště my jsme kritisovali konstruktivně vytváření státního rozpočtu, vlastně výdajů rozpočtových, ovšem nebylo to častokráte slyšeno. Teprve nyní slyšíme z povolaných úst, že to, co naše strana žádala v dřívějších letech, konec konců přece bylo oprávněno. Nedošlo-li to, co jsme v dřívějších letech vždy vytýkali, povšimnutí, rozhodovaly o tom různé důvody, především důvody prestižní. I v dnešní době vidíme, že výdaje stále ještě nejsou v poměru k naší hospodářské nosnosti. Jest preliminováno celé množství výdajů, které by za určitých okolností mohly úplně odpadnouti, nebo by mohly býti značně sníženy. Mnohdy rozhodovala pro tyto větší výdaje falešná pýcha, ale také nutné splnění přepjatých slibů. Tenkráte, když byl založen tento stát, bylo slíbeno různým vrstvám obyvatelstva vše možné, a nyní jest samozřejmou věcí, že splnění těchto slibů vyžádalo si velmi značných peněžních výdajů. Zvláště jest zajímavé, že pan ministr financí označuje mnohé státní výdaje jako ne vždy racionelní a hospodárné. Mluví o zbytečných investicích a zvláště také o předimensovaných stavbách. Po této stránce již mnohem dříve jsme soudili totéž a mluví-li se o předimensovaných stavbách, mám zde na mysli především stavby českých menšinových škol, které častokráte byly stavěny ohromně veliké nad všechny skutečné potřeby, ovšem nikoliv proto, aby se hospodárně investovaly peníze, nýbrž především z důvodů jaksi prestižních.

Pan ministr financí mluví pak dále o nesystematičnosti a nedůslednosti v otázkách personálních v oboru státní správy. Vyslovil-li tuto výtku sám, musíme upozorniti na to, že právě v jeho resortu nebylo vždy všechno tak, jak by to bylo mělo býti. Připomínám zde jen propuštění německých úředníků, zapracovaných a obeznámených s poměry svého oboru působnosti a jak byli nahrazeni přijetím mladých úředníků, kteří častokráte nejen nestačili na úkoly svého povolání, nýbrž i v německém území měli leckteré nedostatky i po stránce jazykové způsobilosti. Za takových okolností nelze se diviti, že daňové nedoplatky dostoupily miliardových částek. Ve státním závěrečném účtu za rok 1933 stále ještě se připomíná, že se vykazuje asi 5 miliard daňových nedoplatků. Ovšem tato částka se poněkud snížila vypsáním půjčky práce roku 1933, ale jsem jist, že částka, která byla odčerpána, na konec opět vzrostla novými daňovými nedoplatky. Aby se tyto daňové nedoplatky konečně jednou odstranily, bylo by nutno zavésti jakési slušné daňové vyrovnám a takto dosíci, aby tyto všechny daňové nedoplatky vůbec zmizely. Jest ovš em nutno, aby tato otázka nebyla řešena všeobecně, nýbrž individuálně. Pokud jde o malé daňové nedoplatky asi do 50 Kč, mohl by se nedoplatek vůbec škrtnouti a stačilo by obírati se odpisy jen větších částek daňových nedoplatků.

Mnoho místa ve vývodech pana ministra financí zaujímá vylíčení finančního hospodářství samosprávných korporací. Je správné, že ve finančním hospodářství samosprávných svazků hospodářská krise velmi mnoho zavinila. Ovšem, velká vina na špatném stavu financí samosprávných svazků musí býti také připsána té okolnosti, že vrstvy, které měly říditi hospodářství samosprávy, řídily je velmi neodpovědně. Po této stránce máme zvlášť množství žalob, pokud jde o nouzi v obcích, jmenovitě v obcích průmyslových. Mluvím-li o tom, hned bych přednesl podnět v tom smyslu, že by mělo dojíti k zásadní změně, totiž, že by se aktivní a pasivní volební právo do obcí mělo přiznati jen těm, kdo mají přímý podíl na finančních dávkách v obcích. Ještě se pamatujeme, že v mnohých našich průmyslových obcích rozhodovali lidé, kteří do obecní pokladny neodvedli ani haléře přímých daní, a bylo by tedy nutno, aby také po této stránce nastala náprava, má-li skutečně dojíti k nějakému ozdravěn. Ač to, co zde prohlašuji, zní snad málo demokraticky (Výkřiky něm. soc. dem. poslanců.), musím přece poukázati, že konec konců radnice nejsou místem, kde se konají politické rozpravy, nýbrž v obcích třeba za všech okolností konati práci věcnou a klidnou v zájmu obcí. K politickému vyžití máme v našem státě parlament a ze zkušeností víme, že ani zde politický život během let nesměřoval vždy k tomu, aby vývoj státu byl veden kupředu, nýbrž spíše, aby se vývoj státu brzdil. Proto pokud nestoupne cit odpovědnosti za to, co se děje v obcích, budeme míti vždy finanční nouzi v obcích.

V souvislosti s tím připomínám, že tato nouze obcí není všude stejně velká. Máme čistě venkovské obce, v nichž obecní záležitosti řídili zemědělci. V těchto obcích nejsou finanční poměry tak špatné jako tam, kde, jak jsem se svrchu zmínil, spolu rozhodovali lidé, kteří vůbec nepřispívali na finanční potřeby obcí. Aby se zabránilo této finanční nouzi obcí, přišel pan ministr financí již také s jistými podněty. Mezi jiným poukázal, že bude nutno poskytnouti samosprávným svazkům potřebné peníze. Kdyby se to mělo státi, již s tohoto místa musíme dnes zdůrazniti, že nemůžeme souhlasiti se zvýšením přirážek, a to proto, že přirážky již dnes dosahují takové výše, že zvláště mnozí zemědělci a živnostníci již nyní mohou je neobyčejně těžce platiti. Připomínám, že dříve, kdy v průmyslových obcích daňová základna byla neobyčejně široká, výdaje byly dosti štědré. Stagnací v průmyslu přirážková základna velmi značně poklesla, ale vydání obcí zůstalo na stejné výši a nyní musí na potřeby obcí přispívati především zemědělci a živnostníci, nebo majetníci domů. Dojde-li k nové novelisaci zákona č. 77 z r. 1922, bude nutno, aby se našly konečně jiné cesty k odstranění finanční nouze obcí, aby se nevolil vždy nejprostší prostředek, totiž zvýšení přirážek, aby se tak jednostranným zvýšením daní čelilo finanční nouzi samosprávných svazků všeobecně. Musíme vždy připomínati, že konec konců zemědělci od r. 1927 platí mnohem větší přirážky než v dřívějších letech, poněvadž přirážková základna byla zvýšena z 22.7% na 34% nebo na 40%; při čemž ostatně v případech, kde celkový katastrální výtěžek přesahuje 120 Kč, připočítává se ještě 1 1/2% k přirážkám, takže skutečná sazba pozemkové daně činí 59% nebo 70%. Proto my již dnes, zamýšlí-li se pomoci samosprávným svazkům k novým penězům zvýšením přirážek, tuto cestu odmítáme. Mluví-li se konečně o zdolání nouze samosprávných svazků, bylo by třeba uvažovati, zda by se přece jednou neměla podrobiti přirážkám také daň důchodová od určité výše, od určité minimální sazby. Již v dřívějších letech jsme několikráte podali příslušné návrhy, ale vždy jsme došli ke zkušenosti, že se naše návrhy nikdy nesetkaly s porozuměním a vždy jsme zůstali s těmito svými návrhy osamoceni.

Pan ministr financí mluví pak dále zvláště o otázce peněžního trhu a o otázce úvěru, a v souvislosti s tím upozorňuji, že akci o vyvazení zemědělství z dluhů není možno provésti do té doby, dokud obě tyto otázky nebudou upraveny. Zemědělství potřebuje především opatření dlouhodobých a levných úvěrů, pro kteréžto účely musí býti poskytnuty nutné peníze zvláště zemědělským peněžním ústavům. Pokud naše venkovské peněžní ústavy, Kampeličky a okresní hospodářské záložny jsou v tísni, nelze mnoho očekávati, pokud jde o poskytování zvláště dlouhodobých úvěrů. Naše záložny jsou již dávno imobilní. Vybírání vkladů během let bylo mnohem větší než jejich přírůstek.