Poslanec kol. Zápotocký ve své řeči uvedl: "Pojištěncům béřete celých 120 mil. Kč a co jim na druhé straně dáváte?" Já bych se s tím smířil, kdyby v pojištění invalidním bylo nějaké zlepšení. Tomu však tak není.

Pane kol. Zápotocký, kdybys byl důkladně četl důvodovou zprávu, byl bys se přesvědčil, že původní sanace, navrhovaná ministerskou komisí, měla nemocenským pojišťovnám přinésti celkem asi 65 mil. Kč. Ale tato částka byla komisí parlamentní značně snížena. Avšak věkovým příplatkem dáváme pojištěncům více. Prosím, situace v některých pojišťovnách se zlepšila! Věkovým příplatkem, výhodnější úpravou důchodů sirotčích, dále pokud jde o snížení věkové hranice u vdov, které mají nárok na bezpodmínečný důchod vdovský, získávají pojištěnci a důchodci značné zlepšení. Důvodová zpráva uvádí, že bude třeba 50 milionů na dodatečné výplaty a na pojistné případy invalidní, nastalé před 1. lednem 1930. Možno říci, že to bude ještě po této stránce pro pojištěnce výhodnější. I když s těžkým srdcem budeme pro tuto předlohu hlasovati, i když nesouhlasíme s tím, že v této době musíme omezovati dávky nemocenského pojištění, měli jsme tu prostě dvě zla. Co jsme měli dělat? Kdo pozoruje vývoj krise nemocenského pojištění od r. 1926, je mu známo, že i za velké hospodářské konjunktury pojišťovny prožívaly krisi, která byla stupňována hospodářskou krisí. Byli jsme postaveni před alternativu: "buď nechat to pojištění zhroutit, nebo na přechodnou dobu opatřiti mu prostředky, aby se prostě nemocenské pojištění nemusilo obraceti ani na státní pokladnu, ani k jiné formě sanační, aby z vlastních prostředků a ve svém rámci mohly si nemocenské pojišťovny upraviti finanční poměry.

Teď, pokud jde ještě o tvrzení p. posl. Vávry nebo na druhé straně p. poslance, tuším, Procházky, že bylo defraudováno zaměstnavateli 500 mil. Kč a že, podle tvrzení p. posl. Vávry, na druhé straně zaměstnavatelé všichni řádně příspěvky odvedli. Ta pravda není ani uprostřed. Faktem je, že reservní fondy nemocenských pojišťoven dělají ke konci r. 1933 asi 252 mil. Kč, ač za r. 1933 přesné výsledky hospodářské Ústřední soc. pojišťovna ještě nemá. A jak vám je známo, tyto reservní fondy jsou vlastně obsaženy také v pohledávkách, které pojišťovna má za zaměstnavateli. Pohledávky, které jsou za zaměstnavateli, tvoří součást reservních fondů a tyto pohledávky ku konci roku 1934 budou činiti asi 230 milionů, pane kol. Vávro. Pojišťovny trpí dnes podlomenou platební schopností podnikatelů, mají velké ztráty, ale nejsou tak ohromné, jak říká kol. Procházka. Máme jistě na pojistném ztrátu 1%-1 1/2%-2, ale lze ji těžko přesně stanoviti, poněvadž pojistné se vymáhá 5-10 roků na zaměstnavateli, který zůstane dlužen.

Jestliže jsme se dopustili tak hrozné věci, že budeme pro vládní opatření hlasovati, i když odpovídáme, že zhoršení považujeme za přechodné a že pojišťovny, které dostanou své hospodářství do rovnováhy, budou moci podle stanov, kol. Zápotocký, vrátit se k lepší úpravě dávek, nepotřebují k tomu žádné novelisace zákona. Jenom až se situace hospodářská zlepší tak, aby mohly opětně podle stanov poskytovati vícedávky.

A ku konci chci říci kol. Zápotockému, to jsme ještě od něho nikdy neslyšeli, jak to vlastně vypadá v Rusku se sociálním pojištěním? Sledoval jsem s velkým zájmem ruské sociální pojištění. Je snad všeobecně známo, že když se komunisté zmocnili vlády v Rusku, zavedli systém státního zaopatření, zaopatření pro zaměstnance a dělníky, kteří byli práce neschopnými nebo byli invalidními. Každý zaměstnanec měl prostě nárok proti státu, aby v době nemoci dostal plat, mzdu, léky a léčení. Kol. Zápotocký ví, proč se tento systém zhroutil. Celý sovětský rozpočet byl tak zatěžován, že prostě ruský stát, sověty, nesnesly toto sociální pojištění a nemohly zejména ani prováděti léčebnou péči. Vždyť jsme četli ty ohromné žaloby, které psali dělníci a ti, kteří byli postiženi, do sovětského časopisu, který byl zvláště k tomu účelu založen a kde z každého města téměř jste četli nářek: Máme tu dekret a podle toho dekretu máme nároky, ale nic jsme prostě nedostali a nedosáhli jsme ani lékařské pomoci, ani léků. Potom za NEPu (Nové hospodářské politiky), když tento systém byl změněn v pojištění po západoevropském způsobu nebo snad lépe řečeno po německém způsobu, viděli jsme, že proti tomuto systému postavily se již tehdy při samém jeho vzniku Ústřední odborové svazy a bojovaly proti tomu systému. Žaloby, které uváděli dělníci a odborové organisace proti byrokracii v nemocenském pojištění v sovětském Rusku, byly takového druhu, že prostě jsme nevycházeli z údivu, co všechno může se v SSSR díti. A domníváte se tedy, když pojištění převzaly nyní odborové organisace a přetvořují organisaci pojištění na závodní nemocenské pokladny a na pokladny, které budou spravovati odborové svazy, že to bude pojištění dokonalejší, nebo že by se aspoň zdaleka mohlo přiblížiti k pojištění u nás? Pro mne je rozhodující řeč, kterou přednesl předseda svazu odborových organisací Švernik, který prohlásil ve své řeči, uveřejněné v "Pravdě" loňského roku: "Prvním úkolem sociálního pojištění jest, aby zamezilo přelétávání dělníků z podniku do podniku." To jsou slova Švernikova. A jeden z dalších hlavních úkolů je zamezení simulace; kolego Zápotocký, jakým způsobem se vypořádají v sovětech s t. zv. simulanty, kde je těžko říci pro nedostatek léčebné péče a lékařů, kdo je simulantem, anebo kdo jím není. Z toho vidíme, jakým duchem se nese nová organisace pojištění. Dalším, třetím bodem je vymýcení promeškání času při návštěvě lékaře. Poněvadž nebylo závodních ambulatorií a k lékařům bylo velmi daleko, ztrácelo se mnoho času na práci a proto Švernik postavil jako jeden z bodů vymýcení promeškaného času při návštěvě lékaře. Jaké to může míti důsledky, můžeme seznati, kdybychom u nás vydali takovou strašlivou vyhlášku a řekli, že dělník, který se vzdálí ze závodu za účelem návštěvy ambulatoria nebo lékaře, bude pak pronásledován za to, že promeškal čas. - Nevím, jaké by to mělo důsledky a který náš dělník a pojištěnec by takovéto opatření snesl.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že uplynula jeho řečnická lhůta.

Posl. Hatina (pokračuje): Ještě mi zbývá pět minut. (Veselost.)

"Všechny výhody sociálního pojištění dáme především jen úderníkům a kádrovým pracovníkům" - to je jedna z podmínek, kterou Švernik prohlásil. Jaké podmínky to jsou? Do lázeňského ošetření, do sanatorního ošetření a do domu oddycha v Rusku se dostane je ten, kdo byl dva roky úderníkem, pracoval v jednom závodě nepřetržitě a vykázal se propagandou pro odborové organisace. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Neodborově organisovaným vůbec i pokud jde o nemocenskou podporu v sovětském Rusku jest sváděti velký zápas, aby se mu z milosti udělilo 40 nebo 50% jeho průměrné denní mzdy. Vůbec kdybyste si všímali, kolego Zápotocký, tohoto zákonodárství v sovětském Rusku, nevím, co byste dělali u nás v této sněmovně, kdyby u nás vyšlo nařízení, že ženy půjdou pracovati do uhelných dolů pod zem. Mám zde prohlášení a nařízení komisariátu práce z 8./12. 1933, kde se konstatuje vzrůst počtu žen v hornictví, v kovoprůmyslu, v chemickém průmyslu, tedy v průmyslu, který je velmi nebezpečný, pokud jde o zdraví ženy, ale "Izvěstija" ve zvláštním článku si to velmi pochvalují, jak ženská pracovní síla je tvořivá a že zejména pronikají ženy do těžkého průmyslu, uhelných dolů, kovoprůmyslu, strojírenského průmyslu, chemického průmyslu atd. Jestliže sověty zavádějí zde nějakou rovnoprávnost, promiňte, tato rovnoprávnost, která zotročuje ženy, se mi naprosto v sovětském Rusku nezamlouvá. Jestliže dneska někdo bude chtíti nutiti ženy, aby šly do dolů těžce pracovati, to není žádné sociální zákonodárství, a je to tím smutnější, že je může ukládati sovětská vláda. Já bych jinak přál každému dělníku v sovětském Rusku, který přináší velmi těžké oběti dnešnímu režimu, aby sociální pojištění měl co nejlepší a nejdokonalejší. Sověty mají tam k tomu všechnu příležitost, aby pojištění co nejlépe vybudovaly. Jestliže se dnes dělá veliká propaganda a vyzdvihuje se fakt, ž v Rusku je 19.000 lůžek pro těžce nemocné dělníky a ženy, tedy je těch 19.000 lůžek pro 165 mil. lidí trochu málo. Do tohoto počtu jsou započítány i veřejné nemocnice. Kdyby ve vašich řadách byli alespoň tak objektivní lidé, jako jsou v Rusku! Před 3 lety byl zde člen sovětské mise a zajel jsem s ním do několika našich nemocnic. Velice se mu zamlouvaly a dokonce se mu i mnoho zamlouvala státní nemocnice na Vinohradech, ačkoli má četné vady. Ale sovětský delegát byl touto nemocnicí unesen. Jak je možno, pravil, aby takový malý stát měl tak rozsáhlé nemocnice a takový počet v městě poměrně malém, jako je Praha? Když jsem ho zavedl na "Bulovku" a do státní nemocnice na Karlově náměstí a když pak navštívil také nemocnici ve Vítkovických závodech a u firmy Baťa, nepřestával se obdivovati tomu, jak máme zde po této stránce o nemocné postaráno. Ale my nejsme ještě plně spokojeni a učinili jsme celý plán, pokud jde o stavbu nemocnic a sanatorií. Jestliže zástupce Sovětů obdivuje naše pojištění nemocenské, nechápu, proč jste dali tak špatné informace předsedovi svazu odborových organisací p. Švernikovi, který prohlásil, že naše státní pokladna loňského roku odejmula "Všeobecnému sociálnímu fondu" na starobním, nemocenském a invalidním pojištění 160 mil. Kč, ačkoli žádný takovýto "sociální fond" zde nemáme, a že konečně zhoršila již loňského roku o 50% nemocenské podpory. Tak to prohlásil pan předseda Svazu odb. organisací Švernik.

Končím a jsem přesvědčen, že doba, kdy budeme moci zlepšovati sociálně-pojišťovací zákony v tomto státě, není daleká. Jenom co překonáme těžkou hospodářskou krisi. Jsme snad již posledním státem v Evropě, který ještě v této sněmovně dělá sociální politiku a sociálně-pojišťovací zákony! Prohlašuji, že budeme pro zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je p. posl. Čuřík.

Posl. Čuřík: Vážená sněmovno! Když se podíváme na dnešní shromáždění a porovnáme je se shromážděním r. 1928, když jsme řešili zákon o sociálním pojišťování, tu to vypadá jako v nějaké pohádce. Tenkráte sněmovna přímo nachystaná k souboji a zápasu o rozbití parlamentu, na všech stranách veliké napětí, venku pohotovost policie, a zdálo se, že tento sbor bude za chvíli v plamenech. A šlo tenkráte přece jen o věci menšího rázu, které proti dnešní novele znamenaly velmi nepatrný zásah do sociálního pojištění. Dnes titíž pánové a tatáž levice, která r. 1928 byla přichystána k velkému zápasu přímo revolučnímu, klidně přijímá, chválí a vynáší do nebe to, co provádí společně s občanskou koalicí, se svými kolegy ve vládě. Je to velmi zajímavý moment psychologický pro náš sbor a pro naše vedoucí činitele ve vládě, že obrátí tak rychle na čtyráku, jak zde řekl kterýsi řečník, a to, co bylo původně tak zatracováno do pekla, se dnes chválí jako veliká vymoženost a dělnictvu velmi příjemná věc. Tedy ve věci této jste, pánové, opravdu žongléři a umíte ty věci dělati velmi šikovně, abyste ukázali dělnictvu dvojí tvář, jednu zde a jednu venku.

A to není všechno, co souvisí s psychologickým momentem. Vidíme v tom také, jak daleko dnes pokročila u nás levice, třeba i v té demokracii, která je jedinečná, jak se stále vychvaluje, v evropských státech, že se poddává tak docela klidně a s velkou ochotou všemu tomu, co přichází z reakčních stran v dnešní vládě. Konstatuji to docela jako fakt bez diskuse, jako fakt, který je samozřejmý, který je možno viděti na všech místech a který je možno venku pozorovati.

Mám ovšem těžší posici proti pánům, kteří hájí nemocenské pojišťovny jako ředitelé a vedoucí osoby. Já nejsem odborníkem v tom pravém smyslu, ale mluvím za hlasy venku, ne z vedoucích míst pojišťoven, nýbrž za hlasy z venku, které posuzují věc jinak než ředitelé pojišťoven. A musím říci, vážená sněmovno, že ten hlas venku je opravdu velmi kritický a velmi nebezpečný pro vaše državy v pojišťovnách. Již ten fakt, který zde byl dokonce potvrzen řečníkem přede mnou, že vezmete dělníkům 70 milionů Kč na nemocenském pojišťování, mluví sám o sobě za celé knihy. Spojování nemocenského pojištění s invalidním není správné ani právně, ani finančně, i když se jedná o jeden zákon, který má ovšem o každé materii rozdílné paragrafy. Pojišťování nemocenské je úplně samo pro sebe spravováno, financováno, je na ně zvláště placeno, a starobní pojišťování má také svoje zvláštní příspěvky úplně oddělené, samostatně vedené a není to jedno a totéž. Bráti dělníkům dnes v nemocenském pojišťování a léčebné péči tak radikálním zásahem se neomluví nijakým zlepšením pojištění starobního. To je fikce, to je matení pojmů v naší veřejnosti. Nemocenské má svojí vlastní samosprávu, je samostatně vedeno a také samostatně placeno. A co ono samo o sobě dělá, také za to samo ručí a nesmí býti směšováno s pojištěním invalidním a starobním.

Konečně máme ten fakt, že pojišťovny nemocenské vedou agendu sociálního pojištění invalidního a starobního a za to dostávají zvláště placeno na režijních příspěvcích ročně asi 30 mil. Kč za t. zv. vícepráce, které vedou pro Ústřední sociální pojišťovnu. To je docela samozřejmý fakt, že nemocenské pojišťovny zde pracují docela samostatně a také samostatně vedou pojišťování invalidní a starobní. Ústřední soc. pojišťovna, která tyto věci vede samostatně, má tudíž povinnost, aby zvyšovala invalidní a starobní dávky, poněvadž hromadí veliké milionové částky, má jisté přebytky a úspory, které získává postupem let na základě matematických propočtů, původně velmi dobře naměřených. Chci tedy říci, abyste nemátli pojmy a zejména ne zde v tomto sboru, neboť okolnost, že dáváte invalidním nebo starým vdovám nějakou nepatrnou výhodu z těch miliard, které tu skládají pojištěnci na starobní pojištění, není velikou vymožeností, to je vaše 100%ní povinnost. Očekával jsem, že v době několika roků, až zjistíme finanční stav sociálního pojištění, až se znova bilance důkladně a matematicky propočítá odborníky finančními, se přijde s návrhem, aby se snížila hranice věková nejméně na 60 roků pro všechny pojištěnce a abychom také zmírnili onu dresuru, která se provádí při zkoumání nároků na důchod pro staré osoby nebo lidi invalidní. To se doposud nestalo a znamená to minus pro pojištění invalidní a starobní, je to zhoršování stavu, který měl býti zlepšen z prostředků jsoucích zde k disposici. Nedáváte tedy nikomu žádné vymoženosti, dáváte jenom almužnu, na kterou mají lidé plné právo.

Po stránce nároků nemocenských je zde ovšem veliké zhoršení. Doba čekací se prodlužuje na 3 dny trvale, což opět znamená, že veliké procento lidí bude připraveno o podporu vůbec v prvních začátcích nemoci. Tito lidé jsou ovšem dnes v takové situaci, že když nebudou pracovati a nebudou nemocni, nedostanou nic. Práce beztoho není, často se vysazuje a pracuje se v týdnu nejvýše 2, 3 dny a to ještě velmi spoře. Není žádných úspor v rodinách, které často jsou úplně ožebračeny. Dnes není také žádných úspor na šatstvo a obuv, vše bylo vydrancováno až do krajnosti v dělnických rodinách. A ztrácí-li potom člověk nárok na podporu v prvních dnech nemoci, znamená to hotovou katastrofu. Je to případ velmi drastický, který znamená zásah do nabytých práv členských, která členům berete v době nejtěžší hospodářské bídy a finanční mizerie.

Otázka zkrácení doby nemocenské je, bohužel, stejného dosahu a stejně postihuje nejchudší rodiny a nejbídnější občany našeho státu. Konstatuji znova, vážená sněmovno, že úspory zde získané jsou úsporami krvavými, kterými draze platíte své državy politické na účet dělnické a zaměstnanecké třídy.

Ve výboru se také vyčítalo zemědělcům, že získali jisté výhody pro zemědělské zaměstnance. Pan kol. Tayerle ve své řeči ve výboru pronesené varoval před diferencováním dělnických skupin mezi sebou a je proti diferenciaci, proti rozdělování těchto skupin na tu neb onu odborovou třídu. Pan kol. Tayerle to myslel jistě dobře - osobně přiznávám mu velikou loyalitu i vůči skupinám jiných stran - ale fakt je, že právě to, co se, bohužel, u nás ve státě děje po stránce sociální, je stálá diferenciace, rozdělování nejchudších vrstev na několik táborů a skupin proti sobě. Nemluvím o našem případu, který byl přímo tragický s hlediska sociálního a kde byly vyloučeny z podpor v nezaměstnanosti právě tisíce nejchudších dělníků. To je diferenciace politická, která sahá na život lidí a bere jim i tu poslední skývu chleba. Tato diferenciace je nebezpečím pro stát a pro naše sociální poměry. Souhlasím: nerozdělovat, nekastovat na třídy! Všem stejně a spravedlivě a ne pouze podle politické příslušnosti, vždycky stejně a důsledně!

Já mohu, vážená sněmovno, mluviti také za ty malé domkáře na venkově, které zastupuji stejně v našem hnutí křesťansko-sociálním; také zde je potřeba často vypomoci i v práci malého zemědělce, je potřebí zaměstnati sem tam někoho z rodiny, od svých sousedů, poněvadž venkov je dnes stejně vydrancován a zbědován, dnes není práce na stavbách, není práce v továrnách, kam se venkov utíkal v době letní, kdy byla sezona, aby tak získal nějaké příjmy, toho dnes není. Dnes žije každý z holých rukou, z té holé práce, které je málo na venkově, a je také málo úrody a málo se za ni platí. Tam je třeba zasáhnout. Já bych nikdy nikomu v tomto státě nevyčítal, když se snaží získati něco pro sebe, je to nutné a je to spravedlivé, ale snažil bych se také získati pro jiné jistou výhodu, která je odůvodněna a oprávněna, abych to vyrovnal vzájemně a spravedlivě. Tedy žádné výčitky, naopak třeba ten postup schvalovati a nutno jej vítati.

Hlavní věcí je, že se pojištění pro ty lidi zachránilo také v praxi a že není omezené. To je důležitá věc, to je velká vymoženost.

Po stránce taktické chtěl bych vytknout některé vadné věci v našem řízení. Je to první případ, kdy jednáme o vládním nařízení v tomto sboru obšírně. Je to správný postup po stránce vládního nařízení, které se vydalo dříve, než je sněmovna mohla projednati jako návrh zákona. Dostal jsem pro své stanovisko podporu od právníků, poslanců tohoto sboru, kteří uznali za správné mé stanovisko, že nebyl správný dosavadní postup, když se věc odevzdá výboru, tam se pochová a do sněmovny prostě nejde. Jdeme-li dnes s tím do sněmovny, je to jistě správný postup a musíme jej vítati, pokud jde o vládní nařízení. To je věc sama pro sebe. Jinak ovšem tento návrh zákona je věcí tak velkého dosahu, že potřebuje parlamentní projednávání bez vládního nařízení. Proto také vidíme, že vláda se najednou vzpamatovala, že poznala svou velkou vadu a protože se bála, že to nařízení nebude ve skutečnosti platiti, že neobstojí jeho plnění, případně vymáhání jeho nároků a pod., proto jde s tím do sněmovny v poslední chvíli, ač už je nařízení venku. Ten postup není po mém soudu parlamentárně správný, odporuje naší ústavě, jednacímu řádu sněmovny a také nás snižuje zase na sbor, který má něco odkývati bez důkladného projednávání. Komise prý se tím zabývaly po několik měsíců. To je pravda, ale které komise a koho tam representovaly? Nechci opakovati slova p. kol. Zápotockého, který o té věci mluvil velmi jasně po stránce jejího projednávání; já jsem sám ve sboru Ústřední sociální pojišťovny a dokonce jsem interpeloval předsedu ÚSP, aby mně umožnil jednati o těch věcech v komisi, která byla ustavena v ÚSP, ale nebyl jsem pozván, poněvadž jsem náhodou v oposiční straně. To není postup, který by byl postupem veřejným, a musím bohužel říci na adresu pánů z levice - pravice se nebojí parlamentního projednávání této věci, naopak jistě je vítá, poněvadž je to jistý úspěch a jistá výhoda - že levice se bojí veřejného jednání o tomto zákoně, poněvadž v tom vidí nebezpečí veřejné kritiky a veřejného pozorování svých vlastních stoupenců. V tom je taktická chyba, že jdeme post festum nyní do sněmovny po pokoutním jednání. V tom je veliká formální chyba a vada, která se již nesmí opakovati, poněvadž by byla poškozena vážnost parlamentu.

Ve věcech finančních musím zdůrazniti - a to říkám docela loyálně a objektivně - že sociální pojišťování vůbec jako takové v dnešní finanční a úvěrové krisi velmi prospívá právě operacím půjčkovým. To nutno říci, to je fakt, který nemůžeme oddiskutovati, poněvadž to, co se dnes půjčuje jednak státu ve formě státních papírů, jednak zemím, různým družstvům atd., co se půjčuje na hypoteky soukromé, na zemědělství, na stavební ruch atd., to všechno znamená oběh peněz, které byly sice nashromážděny z určitého titulu, z pojišťování, ale vracejí se zpět, třebas i zatíženy úroky, do výroby, která oživuje náš veřejný hospodářský život. Musíme doznati, že nebýti těchto zdrojů v dnešní situaci, měli bychom úvěr ještě více podlomen, než je tomu dnes. A konečně, co dělají dnes banky všeobecně? Drží násilím reservy ve svých tresorech. Drží tam pod uzávěrou miliardy, které jsou úplně uzamčeny pro zemědělství, pro průmysl a pod. A to je věc, která má určitý ráz. Jenže bohužel vláda nemůže tyto věci řešiti svým radikálním zásahem, to je slabostí vlády, a je to také velká chyba. Zde je kapitál, který je k disposici, kterého je možno užívat, a to se musí také konstatovat. Samozřejmě, co se děje v nemocenských pojišťovnách po stránce schodků, to není nahodilá věc.

Také bych chtěl říci, že výhody nemocenského pojišťování u nás proti Rusku, jak to bylo zde líčeno, musíme jinak posuzovati. U nás platí pojišťování již od r. 1888, tedy má už prožitou starou tradici, má již historii a veliké zkušenosti, má k disposici také aparát schopných lidí, kteří byli vychováni přímo v ovzduší nemocenského pojišťování již po řadu let. Zde bychom již očekávali naprostý výkvět vedení a také bychom předpokládali, že finanční správa je na výši. Ale jsou tam ještě někde veliké schodky zaviněné úpadkem ve finančním hospodářství, nedbalostí finanční správy také po stránce věcné, nejen osobní, jsou tam kazy, které na nemocenském pojišťování velmi hlodají. To jsou smutné důkazy, kam to vede, když se věci vedou politicko-stranicky. Proto voláme právem, aby pojišťování bylo úplně odpolitisováno, aby bylo koncentrováno, aby nemocenské pojišťovny sloužily účelům, pro které byly zákonem určeny. Ovšem zde nám vadí dnes bohužel otázka

správy na základě volených zástupců. Nechci vytýkati pánům, že nechtějí volby, aby chránili pojišťovny před vlivem nevím jakých živlů; to je otázka diskuse. Chápu, že ústavy musí býti vedeny seriosně, aby byly vedeny trvale na basi stability. To všecko chápu, ale přece jenom myslím, že ústavy, které spravují tak ohromný majetek, mají býti spravovány za kontroly veřejnosti, mají býti spravovány zástupci řádně volenými do správních sborů.

Měl jsem čest mluviti o této věci v soc. politickém výboru při projednávání zákona o úrazovém pojištění, když jsme doplňovali předpisy o soudnictví úrazového pojištění. Uvedl jsem jako příklad Brno.

V Brně, slavná sněmovno, myslím, sedí už 25 roků zástupci nevolení, ze starého Rakouska, jsou to zhusta živly beze styku s pojištěnci, bez odborného zájmu, vyplňují tam jenom místa a berou diety na účet pojištěnců, mají tam politický vliv a tím poškozují zájmy celého pojišťování. (Výkřik: Jenom jmenovat!) Nechci jmenovat určité případy. Je to případ přímo tragický, že v centru republiky, v Brně, kde to přímo křičí jako zbytek rakušácké državy, není to doposud odstraněno. To jsou věci, které nemůžeme přejíti tak hladce a musím s tohoto místa proti tomu protestovati, že nevypíšete volby do těchto ústavů pojišťovacích, dále že tam není lidové kontroly a že se tam zahnízdil parasitism a jistý nepořádek a neodbornický nesoulad. I v tom směru třeba veliké nápravy.

Co se týče ovšem hlediska politického, všeobecně řečeno, je třeba také si říci, vážená sněmovno, že tyto věci, které se teď postupně dějí v různých fázích a obměnách, svědčí o tom, že socialisté u nás ve vládě chtějí za každou cenu držeti posice, aby se uchránili před oposicí, která by byla pro ně nevýhodnou, poněvadž měla jisté trhliny v jejich politické moci v republice. Dnes chtějí držeti posice za každou cenu, i třeba za ztrátu jistých dělnických požadavků a vymožeností. To je fakt, který nemůžeme nijak přehlédnouti, a je třeba míti jej na zřeteli. Ale já mám za to, že ten postup není zrovna správný, poněvadž slevovati pouze na účet dělníků a chrániti si své osobní, vůdcovské posice atd. také v pojišťovnách, to samozřejmě není dělnická sociální politika, nýbrž politika čistě stranická, politika sebezáchrany před nebezpečím pohromy politiky vládní. (Posl. Jos. Tůma: Kdybychom byli v oposici, myslím, že by to bylo horší!) Pane kolego, já myslím, že byste udělali více, kdybyste aspoň venku mezi lidem ukázali svou bojovnost, která by zde byla jistě na místě. (Posl. Tůma: Proč vy jste nevybojoval svou věc v oposici?) Kdybych měl ve sněmovně aspoň 30 nebo 26 poslanců jako vy, docela určitě bych toho dosáhl, aspoň s vaším souhlasem, se kterým počítám. A je to smutné, pane kolego, že vy jste to trpěli, a je to pro vás velikou hanbou, že vy jako poslanec jste trpěl, co se stalo našemu lidu, ne mně osobně. (Místopředseda Špatný zvoní.)

Velectěná sněmovno! Četl jsem dnes případy, že v severních Čechách se švindlovalo, že se zneužívalo peněz protizákonně, ale tam jste nezasáhli a nemohli zasáhnouti. Nechci to zde jmenovat, ale je to svinstvo. Říkám znovu, že jste na ústupu, na velmi rychlém ústupu, který znamená jistou zbabělost a jistou ztrátu dělnické cti v tomto státě. Buržoasie, která vás straší, přichází dnes konec konců vlastně k tomu, že bude muset chrániti dělnické zájmy proti vám. To je ovšem hrozná věc. (Posl. Jos. Tůma: To je naše věc!)

Vážená sněmovno! Nechci věci dále ze široka rozebírati, mně jsou velmi jasné a vám jistě také stejně. Konstatuji pouze, že dělnická veřejnost, která dnes trpí podvýživou a všelikými nemocemi, za to, že se omezuje léčebná péče, až to přímo křičí, vás bude souditi při volbách, ne dnes na tomto místě, nýbrž při volbách, a ty my čekáme. Končím.

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Zápotockému.

Posl. Zápotocký: Ve druhé části své řeči musím se zabývati především vývody kol. Hatiny. Zmínil se o sociálním pojištění v Sovětském svazu. Čekal jsem, že Hatina bude o těchto věcech mluviti, vzal jsem si tedy s sebou materiál o nich, ale pohříchu nemohu se široce zabývati celou otázkou. Nejde tu, Hatino, o to, srovnávati sociální pojištění v sovětech a u nás, nýbrž jde v zásadě o otázku, jakou kde vykazuje tendenci. Vykazuje tendenci vzestupnou, anebo sestupnou? Tážete-li se, je-li soc. pojištění v sovětském Rusku již na takové výši, na jaké by si je musil přáti každý socialista a každý dělník, řeknu docela otevřeně, že na takové výši tam soc. pojištění ještě není. (Posl. Jos. Tůma: Také u nás ne!) Ano. (Posl. Mikuláš: Jen nestrkejte na všechno, co u nás máme, psí hlavu!) Jen se, Mikuláši, neukalupíruj, počkej, až řeknu, oč jde, sice budeš potom zase reterírovati.

V sovětském Rusku se r. 1929 vztahovalo soc. pojištění na 10,900.000 osob, r. 1932 se vztahuje na 22,600.000 osob. To je tendence ohromně vzestupná, z 10 mil. na 22 mil. Je to spjato s celým hospodářským životem a s jeho rozvojem. U nás však číslice pojištěných osob, které spadají pod soc. pojištění, vykazují tendenci sestupnou, a to je znak nezdravoty.

Náklad na soc. pojištění v sovětském Rusku činil r. 1929 1.327 mil. rublů a r. 1933 4.607 mil. rublů - zase tendence vzestupná. Je tedy možno pozorovati co do počtu pojištěnců stoupnutí dvojnásobné a co do nákladů stoupnutí téměř čtyřnásobné. Při tom je třeba uvážiti, že ty více než 4 a půl miliardy rublů nezaplatili dělníci na svých příspěvcích, nýbrž že je platí socialisovaná výroba. (Posl. Vaculík: Jak to přijde, že tam starších lidí vůbec není? Pokud tam byli někteří pánové - ne z naší strany, ale ze strany socialistické tvrdili, že starších lidí v Rusku není, že jich tam neviděli!) Patrně tam tedy užívají Voronovovy methody. (Veselost.)