Avšak je potřebí říci všem těm pánům a všem těm, kdož na nás dnes tak zavile štvou, že jim nejde tak o T. G. Masaryka, nýbrž o to, aby byla rozdupána komunistická strana, aby její vůdcové byli posláni do kriminálů, aby revoluční dělníci mohli býti štváni jako psanci. To jest jejich tužbou a myslím, že proto se jim hodí příležitost volby presidenta T. G. Masaryka k provedení jejich plánů. A tak byl uveden proti nám do chodu celý persekuční aparát. Policejní komisaři, státní zástupci, soudcové, kteří jinak jsou většinou členy ligistické organisace, kteří jinak jsou gajdovci, nár. demokraty, ti byli komandováni, aby provedli razii a vykonstruovali v souvislosti s volbou presidenta republiky proti nám podklad pro obvinění z velezrádných činů. Markýrovali prohlídky v centrálních institucích naší strany a provedli prohlídky v parlamentních klubech, ale když nyní zahajují trestní stíhání, nepředkládají, co nalezli při prohlídkách, poněvadž nenalezli nikde nic závadného, ani v parlamentním klubu, ani v redakcích, ani v sekretariátech komunistické strany, [ ], a na podkladě tohoto letáku se trestní stíhání inscenuje. My jsme tedy velezrádci. Dostává se nám onoho titulu, o němž T. G. Masaryk kdysi řekl, že je největší ctí v politickém boji. Mohli bychom citovati nesčetně projevů T. G. Masaryka, které by dokumentovaly, že to byl právě on, který označoval velezrádné procesy za pošetilost, za hloupost, který dokazoval, že se strany panujícího režimu je velezrádný proces pouze výrazem strachu, dokladem, jak se cítí slabým vůči politickým silám, které se nezadržitelně projevují, poněvadž prýští z daleko hlubších příčin, ležících v hospodářské, politické nebo sociální struktuře.

Těchto citátů z T. G. Masaryka se nechceme dovolávati, nechceme se dovolávati toho, jak právě jemu kdysi svědomí kázalo do velezrádných procesů zasahovati a odhalovati, jakých zákeřných, provokačních metod se používalo při inscenování velezrádného procesu. Nechceme se na to odvolávati, poněvadž dělnictvu jsou naprosto jasné politické pohnutky zákroku proti nám, pohnutky toho, že nyní - ač jsme mohli 14 let revoluční program volně propagovati [ ] a nebyli jsme velezrádci - jsme pro týž program a pro tutéž činnost velezrádci.

Chceme však ukázati na provokační metody, kterých se proti nám používá, aby byla zjednána záminka k potlačení legální činnosti naší strany. Uvedl jsem již včera, že po vzoru Hitlerově a Goeringově se provokace koncentrují hlavně na klub komunistických poslanců a že se sněmovna propůjčuje, aby pomáhala policii a justici při konstruování záminek ke stíhání komunistických předáků. [ ]. Tento leták v klubovním sekretariátě nalezen nebyl, jako nebyl nalezen nikde jinde. O tom, co bylo zabaveno v parlamentních místnostech klubu, byl sepsán soudní protokol, ale nikde se v něm neuvádí, poněvadž se to uvésti nemůže, že by tam byl zmíněný leták nalezen. Byli jsme vyslýcháni se soudr. Štětkou u soudu, kde se všechny zabavené věci zapisovaly individuálně do protokolu. V klubovní místnosti bylo zabaveno prohlášení klubu, které mělo obsahovat naše stanovisko k volbě presidenta republiky. Toto prohlášení už bylo ve sněmovně také částečně předneseno. "Právo lidu" o něm napsalo, že prý je zcela mírné a od obsahu letáku naprosto odlišné. Právě proto se stalo, že soud nebo státní zastupitelství zaslalo sice všechny spisy o prohlídkách, ale ono prohlášení klubu při prohlídce klubu nalezené stopilo a do spisů přiložilo leták "Ne Masaryk, ale Lenin", leták, který policie zachytila při rozšiřování někde na ulici. Tedy ne ono prohlášení klubu, nýbrž tento do spisů podvržený leták slouží za podklad žádosti o vydání 4 poslanců. [ ]. Tážeme se, pánové, musíte-li sahati k tak zbabělým metodám, když nás chcete pronásledovati? Ano, musíte, poněvadž jinak byste si nemohli obstarati ani formální podklad k persekuci komunistické strany, totiž provokační výmysl, že prý komunisté v den presidentské volby připravovali ozbrojené povstání. Konstatuji výslovně, že v prohlášení klubu k volbám presidenta republiky, které bylo zabaveno a je v soudních spisech, nebylo ani slova o ozbrojeném povstání. Důvodů k trestnímu stíhání by tudíž formálně nebylo. Zároveň však podotýkám, že by bylo omylem mysliti si, že toto naše konstatování znamená nějaké desavouování obsahu letáku "Ne Masaryk, ale Lenin". Nikoliv! Tak jako desetitisíce dělníků a proletářů tento leták četli a s ním souhlasili, souhlasíme s ním i my, všichni komunističtí poslanci. (Potlesk komunistických poslanců.) Ale podotýkám, že v letáku není nic než kritika politické úlohy T. G. Masaryka a naše revoluční, propagační hesla. Je provokací, když z obsahu tohoto letáku chcete vykonstruovati výmysl, že komunistická strana u příležitosti volby presidenta republiky chtěla provésti ozbrojené povstání. Je to stejná provokace, s jakou operovali Hitler a Goering. Oni také před rokem, když zahajovali vyhlazovací teror nejen proti komunistům, nýbrž i proti soc. demokratům, operovali s tím, že to dělali z toho důvodu, že prý komunisté a soc. demokraté chystali ozbrojené povstání. [ ]. Je třeba říci, že se stejně podle postupuje i proti nám v Československu. 14 let hlásáme zcela legálně, že chceme převrat společenského řádu, že chceme nahradit kapitalistický řád řádem socialistickým. 14 let hlásáme, že cesta proletariátu k moci, svobodě a socialismu vede přes barikády, přes revoluční boj, [ ], které je vrcholnou fází třídního boje mezi buržoasií a proletariátem. 14 let jsme to mohli volně a legálně hlásati. 14 let jsme se právě o tuto otázku ozbrojeného povstání, diktatury proletariátu přeli se soc. demokraty, kteří sice mají třídní boj a změnu společenského řádu také v programu, ale kteří v praxi provádějí něco naprosto jiného. Nikoho však za 14 let nenapadlo viděti v naší propagaci revolučních cílů, v propagaci proletářské revoluce a ozbrojeného povstání velezradu nebo zločin. Vždyť je to program naší strany, která legálně pracuje, legálně existuje a která legálně provádí svou agitaci a propagandu. A najednou se státní zastupitelství chopí slova o ozbrojeném povstání, udělá z toho velezradu, a to tím, že za pomoci nár. socialistů a soc. demokratů vykládá, že ta slova o ozbrojeném povstání byla myšlena jako výzva k ozbrojenému povstání v den volby presidenta republiky.

V tom spočívá ona provokace! Stokráte prošla, i v den presidentské volby, také legálními novinami naše slova o revolučním programu, který naprosto legálně stavíme, a nikdo se nad nimi nepozastavil, poněvadž je to naše obvyklá revoluční propaganda, avšak jednoho letáku se chopí státní zastupitelství, aby mohlo vykonstruovati tvrzení o chystaném ozbrojeném povstání.

Vedle toho, že každý dělník musí hněvem zatínati pěstě nad těmito provokačními metodami, bude se každý smát, až budete dokazovati, že jsme v den presidentské volby připravovali ozbrojené povstání. Každý dělník ví, co jsme v den presidentské volby dělali. Ano, demonstrovali jsme ve Vladislavském sále i na ulicích, propagovali jsme náš revoluční program, využili jsme politického zájmu veřejnosti, abychom ukázali na povahu politického systému, na povahu režimu, na povahu státu, využili jsme této příležitosti, abychom propagovali naše revoluční cíle, náš revoluční program. Chcete, pánové, říci, že propagace revolučního programu není již dovolena, že spadá pod paragrafy zákona na ochranu republiky jako úklad proti republice, jako velezrada? Chcete říci, že naše snahy o získání dělníků a pracujících lidí pro přeměnu společenského řádu budete trestati jako velezradu? Ano, to fakticky chcete říci, ale je třeba si uvědomiti, co to znamená. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) To znamená konec svobody politického přesvědčení pro miliony revolučních dělníků u nás v Československu. Je třeba si uvědomiti, že je to totéž, co je v Německu, Polsku a Rakousku, kde šibenice, popraviště a dlouholeté kriminály jsou důsledky vyznávání komunistického programu. To znamená, že i u nás v Československu fašisace demokracie pokračuje do té míry, že i u nás vyhlašujete takový fašistický persekuční kurs, že chcete trestati za pouhé vyznávání programu a hlásání nebo propagování revolučních cílů dělnické třídy. Trest. stíháním čtyř komunistických poslanců si chcete zjednati podklad, abyste jako velezrádce mohli pronásledovati statisíce dělníků, kteří stojí v našich řadách, a abyste komunistickou stranu i revoluční hnutí mohli na podkladě této provokace zbaviti legality.

O to vám, pánové, jde. Vy dobře víte, že vaše tvrzení o přípravě ozbrojeného povstání v den volby presidenta republiky je provokačním výmyslem. Vy sledujete naprosto reálnější cíle: potlačiti legalitu komunistické strany Československa. Nás jste si za pomoci provokace vybrali za autory letáku "Ne Masaryk, ale Lenin", poněvadž je těžké dáti do kriminálu celou komunistickou stranu Československa, která za tímto letákem stojí a s ním se ztotožňuje. Každému však bude jasno, že proces proti nám bude procesem proti celé komunistické straně Československa, proti celému revolučnímu hnutí, proti všemu dělnictvu.

Provokační metody, kterých se používá, jsou naprosto zřejmy dělnictvu, které je také prohlédlo. Dělnictvo již rozbilo řadu vašich provokací, se kterými jste vystoupili proti komunistické straně Československa, a rozbije nesporně i tuto provokaci. My jsme si ovšem vědomi, že tentokráte jde o daleko vážnější případ, že půjde o velký boj s fašistickou reakcí, o boj na obranu legality KSČ, o velký boj za zlomení provokačních fašistických metod, ke kterým sahá československá buržoasie. A my vám dáváme, pánové, výstrahu! Vzpomeňte Goeringa a toho, jak zbankrotovala jeho provokace se zapálením říšského sněmu! Na konec na lavici obžalovaných před celým kulturním světem stál Heřman Goering, pravý strůjce požáru říšského sněmu, který se chopil tohoto kolosálního podvodu, aby jeho pomocí mohl zahájiti vyhlazovací vražedné tažení proti komunistům. A právě hněv nad goeringovskými strůjci velké provokace bude jednou tou pákou, která povede k tomu, aby v Německu celý režim provokatérů, režim Goeringů, Hitlerů byl německým proletariátem svržen.

A pánové, za dílo této provokace, kterou jste uchystali tímto návrhem, budete jednou i vy československým dělnictvem, československým pracujícím lidem souzeni! (Potlesk komunistických poslanců.) My vám prohlašujeme zcela otevřeně: My naprosto žádné milosti nežádáme, žádné shovívavosti se nedovoláváme, ale budeme se vaším provokacím všemi silami bránit, a to proto, aby lid poznal, čeho jste schopni proti tomu revolučnímu hnutí, které se vám každým dnem stává nebezpečnějším, aby lid poznal tuto pravdu [ ]. My vám však říkáme, že nezasáhne! My se vašich soudů a trestů nebojíme! My se nebojíme ani šibenic! My víme, zač jsme pro

následováni! Jsme pronásledováni jen a jen za velkou naši snahu, aby dělnictvo nebylo zotročeno, jsme pronásledováni jedině za snahu, aby dělnictvo bylo osvobozeno, aby kapitalistický řád byl zvrácen jako překážka lidského dějinného pokroku a aby socialismus, daleko lepší společenský pořádek, nastoupil místo tohoto dějinně přežilého kapitalistického řádu.

Jestliže, pánové, věrná oddanost tomuto cíli, jestliže naše práce za jeho dosažení vyžaduje od nás utrpení, a kdyby vyžadovala i našich životů, my je obětujeme. (Potlesk komunistických poslanců.) Zpátky, pánové, dělnictvo jíti nemůže, poněvadž co dělnictvo a pracující lid očekává, co je to jiného, než otroctví, hlad, bída, nezaměstnanost, degenerace, úpadek? Tento režim, tento pořádek nebudeme my nějakou slabostí udržovat, naopak říkáme: Pryč s tímto nemravným kapitalistickým pořádkem! Naším úsilím, naší snahou i naší ctižádostí bude, abychom svým neústupným bojem, neústupným chováním, svými obětmi, životem i svou smrtí pomáhali přivésti všechny ostatní dělníky, všechny ostatní proletáře, všechen ostatní pracující lid k přesvědčení, že na světě je jen jeden prapor, hodný boje na život a na smrt, prapor revolučního komunismu, prapor komunistické internacionály, prapor komunistické strany Československa. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Návrh imunitního výboru na trestní stíhání čtyř vedoucích soudruhů-poslanců strany komunistické je za celé období tohoto parlamentu největší provokací, které jsme až dosud byli svědky. Desítky, ba sta imunitních záležitostí byly již v tomto parlamentě projednány, které byly [ ], desítky, sta komunistických poslanců vydáno v těchto případech, ale žádný z nich nemá takový ráz provokační, jako právě tento případ. Před časem imunitní výbor navrhoval vydati k trest. stíhání posl. soudr. Babela za známé události frývaldovské r. 1931. Ale p. zpravodaj posl. dr Stránský si nevzal ani tolik práce, aby zjistil, zdali opravdu posl. Babel v ten den ve Frývaldově byl, a nerozpakoval se navrhnouti posl. Babela k stíhání za trestný čin, který spáchati nemohl, poněvadž byl v posl. sněmovně, a byl také zachycen jeho výrok právě v okamžiku, kdy se ve Frývaldově střílelo. To však nevadilo, komunista prostě musí býti vydán a musí býti trestně stíhán. Druhý případ je se soudr. Dvořákem, který za řeč pronesenou s této tribuny o [ ] procesu špionážním ve Škodovce byl stíhán. Policejní ředitelství po vyšetření na základě doslovného znění stenografického zápisu v "Rudém večerníku" vyžádalo si posl. soudr. Dvořáka ke stíhání a imunitní výbor zase okamžitě [ ] navrhl vydati posl. Dvořáka.

A nyní přichází tento případ. Když pánové jsou si jisti, že s těmi 21 podmínkami pro vstup do komunistické internacionály nemohou již dnes přicházeti, a chtějí ze rozdmýchati tažení proti komunistické straně, která jediná hájí dělnické zájmy, musí zde míti nějakou novou režii a proto hrrr na klub komunistických poslanců a udělati z něj ohnisko nějaké rozvratné podvratnické činnosti. Proto také inscenována byla prohlídka klubu komunistických poslanců. Až dosud nemohl nikdo věřiti, že by bylo možno, aby do parlamentu vtrhla policie a dělala prohlídku. To mohl udělati jedině Goering, Göbbels nebo Hitler, nikde jinde to možno nebylo, až v Československu.

Nejen postup sám o sobě, ale také jaký byl obsah prohlídky? Dokonce se zabavil i "Věstník syndikátu novinářů", zabavily se knihy, které legálně se prodávají na trhu, zabavily se noviny, které chodí klubu. To vše se zabavilo, jen aby toho byla veliká hromada. Zabavilo se také prohlášení, které s této tribuny přednesl posl. soudr. Dvořák jako stanovisko klubu k presidentské volbě. To bylo zabaveno a je to také výslovně konstatováno v protokolu. Ale co se stalo? Imunitní výbor jednal o této věci na základě [ ] zprávy p. posl. dr Moudrého, který sice z opatrnosti také uvedl v potaz protokol a řekl, že v protokolu se mluví o nějakém prohlášení "Ne Masaryk, ale Lenin", ale že ve spisech toto prohlášení není. Při spisech se nalézá hektografovaný leták. Když jsem tuto věc vysvětlil, že se klub hrdě hlásí k nalezenému prohlášení, které vyjadřovalo stanovisko klubu k presidentské volbě, žádal jsem, aby státní zastupitelství vzalo si zpět ten podstrčený leták a dalo tam to, co v klubu komunistických poslanců bylo opravdu nalezeno.

Pan referent se vymlouvá, že imunitní výbor nemá právo zkoumati. Stačí tedy imunitnímu výboru požádání policajta za vydání poslance k trest. stíhání? Ale páni poslanci z vládních stran nedali nic na tyto vývody. Kam se to zabíhá? Pan zpravodaj šel dokonce tak daleko, že ve zprávě imunitního výboru mezi jiným uvádí: "Při domovní prohlídce v místnostech klubu poslanců KSČ nalezen byl písemný materiál, jenž vznesené podezření odůvodňuje. Obzvláště leták, nadepsaný "Ne Masaryk, ale Lenin"... [ ]. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Vyjádřili jsme již stanovisko svoje ústy soudr. Kopeckého. Jen k doplnění prohlašuji, že všechny methody, které byly až dosud používány proti komunistickým poslancům - 9 poslanců jste již zbavili mandátu, 3 poslanci již zbaveni volebního práva a nyní 4 chcete hnáti do kriminálu - budou marné. Máte za to, že vyřídíte ty protivy, že také vyrovnáte a zachráníte váš zbankrotělý řád a že tím uchlácholíte lid, že nebude míti hlad a že nebude nic chtít? To je, pánové, strašný omyl! Na místo jednoho povstane 10 nových bojovníků, a kdybyste nás zavírali do kriminálů, jak chtěli, můžete nás fysicky zničiti, ale nemůžete zničiti naši myšlenku, naše přesvědčení, které je tak vysoko nad vámi a které bude také rozhodující jednou pro dělnickou třídu, aby zúčtovala s vámi jednou pro vždy a poslala vás tam, kam patříte, ke všem čertům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Kliment.

Posl. Kliment: Je příznakem nejen ten spěch, s jakým bylo sněmovně předloženo vydání 4 našich soudruhů, nýbrž i to, že i pan zpravodaj se nemůže dočkati, aby tato nepříjemná věc byla nějak sprovozena se světa. Je také vysvědčením naší sněmovně, že už zde padlo více výroků, na jaké výši stojí. Příznakem toho je, že naše sněmovna je první, která následuje příkladu politického a morálního bankrotu, který utržila německá fašistická vláda inscenováním provokačního procesu po zapálení říšského sněmu. Celý svět poctivých lidí stál za Dimitrovem, který rozbil celou tu provokaci se zapálením říšského sněmu a s připravováním ozbrojeného povstání naší bratrské německé komunistické strany na padrť, ovšem v jiné situaci, než byla volba presidenta republiky, v situaci, která snad objektivně vypadala daleko pravdivěji, že by v ní snad bylo možno připravovati ozbrojené povstání. Ale soudruh Dimitrov se spoluobžalovanými na padrť rozbil tuto provokaci s fašistickým připravováním ozbrojeného povstání německé komunistické strany. Od té doby nenašel se nikdo, až československá sněmovna a ministerstvo vedené soc.-demokratem, které přicházejí, aby podobnou metodou zbavovaly se nepohodlných lidí, nepohodlné jediné dělnické revoluční strany v Československu. [ ].

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku.

Posl. Kliment (pokračuje): Tím voláním k pořádku na té pravdě, kterou zná celý svět, nic nezměníte, pane předsedo! Navrhované vydání našich soudruhů není ničím jiným než soustavným zesilováním celého řetězu útoků, které se proti naší revoluční straně vedou. Ovšem to, co děláte nyní, předčí vše, co snad kdy kde v historii bylo. Sta lidí zavíráte pro politické přesvědčení přes to, že ústavou mají zaručeno politické přesvědčení a svobodu myšlení. [ ].

Ale je řada jiných věcí. V Ostravě - možná, že nyní již více - sedělo včera ve vazbě 42 dělníků a mezi těmito 42 dělníky je nejméně 20 dělníků, kteří bez jakýchkoliv důvodů sedí již dlouhé týdny ve vazbě, prostě na obvinění četnického velitele stanice ve Frýdku a Místku. Jsou mezi nimi dělníci, jako textilní dělník Sládeček, který za posledních 15 měsíců odseděl na tyto denunciace a trestní oznámení četnické stanice ve Frýdku a Místku ve vazbě 1 1/2 roku kriminálu a státní zastupitelství nemohlo na něho vypracovati ani žalobu, a tento dělník znovu nyní sedí pro úplně bezdůvodné obvinění třetí měsíc ve vazbě. To jenom charakterisuje celý váš postup a je také pozadím k tomu, co se dnes chystáte provésti. A proč je to všechno? Protože přesvědčujeme dělníky, že váš systém už jim chleba nedá, protože přesvědčujeme pracující lid, že váš systém jim nedá ani práci, ani chleba, ani existenci, ani ta práva, která jsou jim našimi zákony zaručena, protože jim říkáme: Tento systém vám nemůže dáti nic, jen vám bere ještě to, co máte. (Potlesk komunistických poslanců.) Říkáme jim, že všemi prostředky, [ ] je nutno povaliti tento režim a tento systém, a proto, jedině proto nás pronásledujete, jedině proto také celý ten řetěz neslýchaných útoků, protože říkáme dělnické třídě, že ji chcete ještě více snížiti nežli život otroka ve středověku, že jí chcete vzíti všechna práva, že ji chcete přinutiti v koncentračních táborech ku práci bez mzdy, bez práv, protože jí říkáme, že je třeba proti tomuto režimu vystoupiti [ ]. (Místopředseda Zierhut zvoní.)

Byla řeč o ozbrojeném povstání, té strašné věci, která byla v tom letáku. Vy, pánové soc. demokraté a nár. socialisté víte, za co skončil na šibenici hrdina rakouského proletariátu Koloman Wallisch, za co skončil Münnichreiter, za co Weisl a všichni ti ostatní. Odsuzovali jste vystoupení rakouských dělníků, jestli jste s nimi souhlasili vnitřně, to je jiná věc, ale před veřejností dělnickou dovolávali jste se ústy vašeho předsedy Hampla, že krev rakouských dělníků smyla všechny hanby, které způsobila politika druhé internacionály. A dnes pouze za propagování hesla ozbrojeného povstání, pouze za ukazování cesty a prostředků, kterých bude nutno použíti v boji s kapitalismem, nejen že vydáváte čtyři vedoucí poslance našeho klubu, nýbrž vedete tím útok na existenci a legalitu celé strany.

Ale, jak už zde říkal soudr. Kopecký, my bychom se mohli dovolávati naproti vám citátů Masarykových, co Masaryk říkal a jak odůvodňoval, proč je nutno vystoupiti se zbraněmi v ruce proti Rakousku, proti centrálním velmocem, že nastávají chvíle, kdy je nutno uchopiti jiné zbraně nežli duchové, a jestliže je zde systém, který miliony lidí ve světě a statisíce lidí u nás zbavil chleba a existence, který přivedl statisíce lidí do hladu, je zde nejen historické právo revolučního hnutí, nýbrž právo lidského rozumu, který dává právo, aby tento systém všemi prostředky, i zbraněmi byl zničen...

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám p. řečníka po druhé k pořádku.

Posl. Kliment (pokračuje): ... a aby byl nastolen takový řád, který by zaručoval nejen vrchním deseti tisícům, nýbrž veliké většině pracujícího lidu blahobyt, a protože my se bijeme, aby tento blahobyt byl zaručen té ohromné většině, nejen těm vrchním deseti tisícům, jsme pronásledováni. My jsme připraveni, bude-li nutno, jíti touto ulicí Kalvárie. Víme, že bez obětí nic nebude, ale také víme, že touto cestou zabraňujeme veliké katastrofě, která se na lidstvo valí. Podívejte se, jak jsou věci na světě. To není jen náš názor. Není dnes na světě uvažujícího člověka, který by věřil, že dnešní veliké rozpory, které ve světě jsou, daly by se řešiti nějakými rozumovými prostředky. Již po londýnské konferenci byla to řada mezinárodních žurnálů, mezi nimi i naše listy "Lidové noviny", "Právo lidu", a mohl bych je všecky citovat, které přinesly, že konec této konference a její krach znamená řešení cestou násilnou, buďto válkou nebo revolucí. A jestliže my propagujeme revoluci, pak ji propagujeme zároveň jako prostředek, aby byla znemožněna ta veliká katastrofa lidstva, nová válka, proti které světová válka byla opravdu velkou procházkou, když vezmeme v úvahu, jak postoupila všechna válečná technika a věda od té doby. A právě proto cesta revoluce, když se říká cesta násilí, takto sto jí před světem, a je hloupostí a velikou naivností nebo při nejmenším šarlatánstvím, jestliže propaganda pro jediné možné řešení je vydávána za zločin a jestliže k vůli ní volení zástupci lidu mají býti vydáváni soudu. [ ].

My to zde neříkáme proto, abychom vás přesvědčovali, víme, že je vás těžko přesvědčiti, víme, že i kdybyste vnitřně některý z vás nesouhlasil, budete hlasovat pro vydání, ale pamatujte si, že to bude historická ostuda vaše a historická hanba celé sněmovny [ ].

A vidíte, jak vypadají věci u nás. Nevíte, jak se zbrojí proti dělnické třídě, nevíte nic o ozbrojování fašistických střeleckých jednot, o ozbrojených selských jízdách, o tom vy nic nevíte, nevíte nic, že se zakládá nějaká vlastenecká garda, která se vyzbrojuje a cvičí, nevíte nic, že nad tím policejní ředitelství třeba i v Ostravě zavírá oči, vidí to a trpí.

A proti komu myslíte, že to je? Vykládá se, že je to proti Hitlerovi, na obranu hranic. Čerta! Co se v těch gardách projednává? Boj proti vnitřnímu nepříteli, zdánlivě proti komunistům, ale ve skutečnosti proti celé proletářské třídě. A chtěli byste říci, když víme, co se zde děje, že nemáme práva, abychom dělníkům poukazovali na to nebezpečí, abychom jim říkali, že ne nějakými krásnými slovy přesvědčíme tyto fašistické kontrarevoluční ozbrojené formace; o tom máme zkušenosti z nedávné doby z okolních států, v poslední době z Rakouska. A proto, co děláme, činíme proto, aby se rakouské události nemohly opakovat, aby ne nějaký Koloman Wallisch, [ ], když přijde doba, houpal se na šibenici. Proto to děláme, a nebojíme se. (Potlesk komunistických poslanců.) A proto to budeme dělati na základě velikých zkušeností. Dělejte, co umíte, můžete nad tím kroutiti hlavou jak chcete, my víme jedno: že nás můžete vsaditi do kriminálu, to můžete udělati, ale my komunisté [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Juran.

Posl. Juran: Vážení pánové! Soudruzi Gottwald, Štětka, Kopecký a Krosnář jsou obviněni, že prý se dopustili činu, který souvisí se zločinem pro úklady proti republice a demokratické formě státu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Nevím, v čem vlastně tuto demokracii máme spatřovati, nevidíme v Československu žádné demokracie, [ ]. Pánové, říkáte-li tomuto režimu, že je režimem demokracie, pak my tomu říkáme jinak (Hlasy. Jak pak?), [ ]. Pánové, kdybyste chodili mezi lid a viděli tu bídu a hlad, pak jistě byste se nemohli cynicky smát. Či myslíte, že to nebude míti své meze? Jenom se zeptejte dělníků, i vašich příslušníků, jak oni nazírají na tu vaši demokracii.

Tento váš režim, který se hroutí, který se sesouvá, vás nutí, abyste se semkli proti společnému nepříteli, proti revolučnímu proletariátu. A je zajímavé, jak se páni našli. Vedle lidovců, agrárníků, nár. demokratů rukou společnou a nerozdílnou provádějí reakční zákony i socialisté. Socialisté, kteří o sobě tvrdí, že hájí zájmy dělníků. Říkají dělníkům: kapitalismus je silný, dělníci jsou slabí, nedá se nic dělati, nebojujte, my to za vás v parlamentě spravíme. A co tu děláte? Vyřazujete parlament, podřizujete jej fašistickému diktátu, zmocňovacím zákonům a nařízením. To je ta vaše práce. Zbavujete revoluční proletariát vedení, chcete uvrhnouti všechny komunistické poslance do kriminálu. Pánové, domníváte se, že to je řešení krise, že tím ztišíte hlad a bídu a že tím také znemožníte nespokojenost, která propuká v masách dělnictva?

Pánové, jste na omylu. Jako se to nepodařilo Goeringovi, Goebbelsovi, ani Dollfussovi, tak se to nepodaří ani vám. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nesmíte zapomínati, že i dělnictvo dnes pozorně sleduje vaši práci, že dělnictvo ví, kdo jest jeho nepřítelem, že jsou to jeho vlastní lidé a že, když děláte nějaký výjimečný zákon, je to jen proto, že je vám potřebí času, abyste mohli panovati, abyste všechny tyto zločinné zákony mohli učiniti dělnictvu stravitelné. Vy říkáte, že kdybyste tu nebyli, že by situace byla horší. Ale kde jsou vaše dřívější zásady z dob, kdy dělníci bojovali na ulicích. Když bojovali za Rakouska, proč to má býti zločinem nyní? [ ].

Pánové, nemyslete si, že dělnictvo se nebude jedenkráte tázati: A co jste učinili v tom parlamentě ke zmírnění naší bídy, je to řešení těch otázek, které jedenkráte musí býti řešeny? Pánové, je zajímavo, jak věci vypadají, když komunisté postaví proti světovému názoru presidenta Masaryka světový názor socialismu, světový názor Leninův. Dělníci se domnívali, že po uznání Sovětského svazu ustane teror na komunistické hnutí revoluční. My jsme jim však říkali, že tomu tak nebude, my jsme jim říkali, že tento teror protirevolučního hnutí se zostří, a skutečně se nyní přesvědčujeme, že tomu tak jest, že se tato koalice nezastaví před žádným zločinem, poněvadž nemůžete používat žádných jiných prostředků k vládnutí než teroru a násilí, tedy fašismu. Chcete kráčeti ve šlépějích Goeringa, Hitlera, Dollfusse, Mussoliniho atd. Jenom že se to prostě provádí tou formou, že na této persekuci, na tomto fašismu berete účast, klamete dělníky, berete jim víru v možnost vítězného boje, lámete každou stávku a každý boj. Právě dnes je potřebí, abyste chránili dělníky, ne abyste na ně ještě pletli karabáč, ne abyste se propůjčovali za tento nástroj. (Výkřiky: To je na vás!) My to také víme, že je to na nás, ale my se toho nelekáme, poněvadž kdybychom se toho lekali, nestáli bychom v řadách komunistických, šli bychom s těmi lokaji, ale my to neděláme, víme, že hájíme věc spravedlivou. Jsem přesvědčen, že na konec bude míti slovo pracující třída a že marné jsou vaše vzteky. Přijde jednou den odplaty a potom budem soudit my. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): P. posl. Mašata podal mně návrh na konec rozpravy.

Podle §u 47 jedn. řádu rozhodne sněmovna o tomto návrhu prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň 4 řečníci.

Návrh vyhovuje jednacímu řádu a dám tedy o něm hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem na konec rozpravy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh na konec rozpravy je přijat.

Ke slovu jsou přihlášeni ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. dr Novák, Čížek, Chloupek, Skopal Procházka, Bergmann, Sladký, dr Macek, dr Markovič; na straně "proti" pp. posl. Hadek, Sedláček, Bezděk, Mašata, Dubický, Netolický, Stejskal, Klein, Chalupník. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Prosím o klid.

Podle §u 48 jedn. řádu může nyní promluviti jenom hlavní řečník "pro" a hlavní řečník "proti", kteréžto hlavní řečníky ustanoví dohoda zapsaných ještě řečníků. Kdyby se do 5 minut nedohodli, rozhodnou zapisovatelé losem.

Žádám tudíž pp. řečníky zapsané "proti", aby se shromáždili pod presidiální tribunou u presenční listiny na straně mojí levé ruky, a pp. řečníky zapsané "pro", aby se shromáždili na obdobném místě na straně mojí pravé ruky, a aby se každá skupina dohodla o svém hlavním řečníku a dohodu mně oznámila.

(Po učiněných dohodách:)

Jako dohodnutý hlavní řečník "proti" byl mi oznámen p. posl. Dubický, jako dohodnutý hlavní řečník "pro" p. posl. dr Novák.

Dávám slovo hlavnímu řečníku "pro", p. posl. dr Novákovi.

Posl. dr Novák: Vzdávám se slova.

Místopředseda Stivín (zvoní): Pan posl. dr Novák se vzdává slova. Dávám slovo hlavnímu řečníku "proti", p. posl. Dubickému.

Posl. Dubický: Pane předsedo a slavná sněmovno, vzdávám se slova.

Místopředseda Stivín (zvoní): Pan posl. Dubický se vzdává slova.

Tím je rozprava skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru imunitního, p. posl. Janu Tůmovi. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zpravodaj posl. Jan Tůma: Slavná sněmovno! Všecko to, co páni řečníci z komunistické strany uvedli zde s této tribuny proti návrhu imunitního výboru, bylo také uvedeno v imunitním výboru při projednávání této záležitosti. Pánové z komunistické strany a celý komunistický klub nesmějí se nijak rozčilovati, byly-li v komunistickém klubu podle spisů nalezeny legální cestou věci, které obsahují velezradu. Bude jen velkým štěstím, řekl bych, když se ukáže, že komunistický klub poslanecký nepropaguje ve svém klubu velezradu, a já nemohu jinak než trvati na návrhu imunitního výboru, aby pp. posl. Gottwald, Krosnář, Štětka a Kopecký k trestnímu stíhání byli vydáni.

Místopředseda Stivín (zvoní): Poněvadž mi byl podán návrh na vrácení věci výboru, dám hlasovati nejprve o tomto návrhu; nebude-li přijat, budeme hlasovati o návrhu pana zpravodaje. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Klimenta, Hodinové-Spurné, Hadka, Vallo a soudr. na vrácení věci výboru imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je menšina. Tím je návrh zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s návrhem p. zpravodaje, podaným jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Gottwalda, Krosnáře, Štětky a Kopeckého, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Gottwalda, Krosnáře, Štětky a Kopeckého.

Tím vyřízen jest 21. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

K návrhu místopředsedy Stivína uložena byla výboru ústavně-právnímu k podání zprávy o usnesení senátu tisk 2687 lhůta do úterý dne 3. července 1934.

Mezi schůzí rozdaný vládní návrh tisk 2708 přikázán výboru rozpočtovému a k návrhu místopředsedy Stivína stanovena byla k podání zprávy lhůta do úterý dne 3. července 1934.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdržel na dnešní den posl. Remeš.

K návrhu místopředsedy Stivína udělila sněmovna hlasováním žádané dovolené: posl. Pechmanové na 14 dnů z rodinných důvodů, posl. Chobotovi na dobu od 27. června do 4. července 1934 pro neodkladné zaměstnání, posl. inž. Kallinovi do konce předprázdninového zasedání z rodinných důvodů.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Jaša.

mezi schůzí: Zprávy tisky 2694 až 2707.

Místopředseda Stivín oznámil, že předsednictvo se usneslo, aby příští schůze se konala v pondělí dne 2. července 1934 ve 3 hod. odpol. s

1. Zpráva výborů soc.-politického, techn.-dopravního a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 2688) zákona o báňské inspekci (tisk 2693).

2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2672) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1288 a 1305), kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického (tisk 2680).

3. Zpráva výborů ústavně-právního a techn.-dopravního o usnesení senátu (tisk 2675) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1311 a 1320) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 2678).

4. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o iniciativních návrzích poslanců (tisky 1320 až 2592) na poskytnutí veřejné podpory zemědělcům poškozeným živelními pohromami (tisk 2679).

5. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2690) zákona, kterým se propůjčuje vládnímu nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, platnost zákona [podle §u 35 jedn. řádu].

6. Zpráva výborů živn.-obchodního, zdravotnického a soc.-politického o návrhu posl. Skopala Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové, Zierhuta a druhů (tisk 2390) na změnu a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice (tisk 2501).

7. Zpráva výborů zdravotnického a soc.-politického k usnesení senátu (tisk 2387) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 1109 a 1128), kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 2446).

Schůze skončena ve 3 hod. 48 min. odpol.