Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

131 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Krčmář.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 18 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Kaňourkovi, Rýparovi, Sedláčkovi, dr Roschemu, Bradáčovi; do 19. t. m. posl. Eckertovi.

nemocí posl. dr Buzek

Lékařské vysvědčení předložil posl. Bródy.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeitsu. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Hodinu za posl. Windirsche.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. Čížka za posl. Knotka.

Posl. Hýbner oznámil přípisem ze dne 14. června t. r., že vzdal se mandátu poslaneckého.

Posl. Čížek oznámil zároveň s klubem poslanců čsl. strany lidové, že stal se členem tohoto klubu.

ústavně-právnímu počátkem schůze rozdaný vládní návrh tisk 2646.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 332. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Kopeckého a Dvořáka a projev hrubě urážlivý z řeči posl. Klimenta.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2607) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1273 a 1290) o pletichách při zadávání veřejných dodávek a prací (tisk 2638) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Osnova zákona o pletichách při zadávání veřejných dodávek a prací, kterou projednáváme, má za účel čeliti trestními, správními i soukromoprávními sankcemi povážlivým zjevům, které se, bohužel, dosti často vyskytují při zadávání veřejných dodávek a prací a jež vedle své nemorální povahy poškozují také citelně stát a veřejné svazky. Dosavadními právními normami nebyl subjekt vystavený škodě v takových případech dostatečně chráněn. Typické případy sem spadající a v §u 2 osnovy výslovně uvedené jsou dohody, jimiž se za majetkové výhody nabízené a přijímané účast některých oferentů buď vylučuje nebo upravuje takovým způsobem, že na konec vlastní účel soutěže, t. j. dosáhnouti nejhospodárnějšího a nejkvalitnějšího úkoje veřejné potřeby, se uvádí v niveč a naopak jednomu oferentovi se umožňují neúměrné a nespravedlivé zisky.

Taková jednání a vůbec pletichy při veřejných dodávkách a zadávání veřejných prací prohlašuje osnova zákona za činy trestné a kvalifikuje je jako přečin vůbec, při škodě pak pres 20.000 Kč anebo při zpětnosti jako zločin. Tresty jsou přísné. Trest na svobodě se vyměřuje při přečinu vězením, po případě tuhým vězením od 8 dnů do 1 roku, při zločinu od 1 roku do 5 let. Vedle trestu na svobodě může býti vinníkovi uložen trest od 5.000 do 500.000 Kč. Byl-li poskytnut majetkový prospěch, vysloví soud v rozsudku také, že propadá ve prospěch státu. Sankcí správní je vyloučení vinníka, event. podniku na určitou dobu ze zadání veřejných dodávek a prací. Výrok o tom učiní vláda a také jej veřejně vyhlásí. Vláda je zmocněna ve zcela výjimečných případech z tohoto vyloučení povoliti výjimku (§ 4, odst. 3.).

Konečně v každém konkretním případě prokázaných pletich je žadatel oprávněn smlouvu s účinností od počátku nebo pro budoucnost zrušiti a požadovati ode všech, kdož se pletich zúčastnili, náhradu škody rukou společnou a nerozdílnou. Tyto sankce stíhají bezpodminečně vinníky trestného činu.

Poněvadž v mnohých případech subjekt činu trestného a subjekt hospodářského podnikání jsou osoby rozdílné, zejména mohou býti vlastníky podniků osoby právnické nebo různé společnosti podle práva obchodního, bylo nutno upraviti sankce i proti těmto podnikům a tak zdůrazniti jejich odpovědnost a také působiti preventivně. Správní a soukromoprávní sankce - vyloučení z dodávek a zrušitelnost smlouvy s povinností nahraditi škodu - stíhají podnik vždy, kdykoliv činu trestného se dopustí člen správního nebo dozorčího orgánu, vedoucí úředník nebo likvidátor podniku (§ 4, odst. 1, § 6, odst. 2).

Byl-li čin trestní spáchán zaměstnancem nebo zmocněncem podnikatele nebo podniku, tedy osobou, kterou nelze stavěti naroveň podnikateli, nastupují sankce správní a soukromoprávní tehdy, věděl-li podnikatel nebo odpovědný činitel podniku - člen správního a dozorčího orgánu, vedoucí úředník nebo likvidátor - o trestném činu a opomenul-li jej bez průtahu žadateli oznámiti. V takovém případě ručí nad to ještě podnikatel nebo podnik za nedobytný trest peněžitý, uložený pachateli, i když jej už nestíhá ručení pro eventuální spoluvinu, spolupachatelství nebo účastenství.

§ 3 jedná o účinné lítosti, § 5 upravuje procesní posici podnikatele a podniku, byl-li čin spáchán osobami, jednajícími v jejich zastoupení. Umožňuje se jim účast i v hlavním přelíčení, i v opravných prostředcích.

Usnesení senátní se shoduje celkem s osnovou vládní. Mimo některé úpravy stylistické senát vládní osnovu zlepšil, ustanovením o subsidiárnosti trestních ustanovení (§ 2, odst. 1 ... "není-li čin přísněji trestný" ....) a dále tím, že zostřil odpovědnost podnikatele za zaměstnance a zmocněnce, uloživ mu povinnost oznámiti trestné jednání bez průtahu. Vládní osnova připouštěla možnost, aby podnikatel nebo jemu na roveň postavené osoby s takovým oznámením otálely až do doby, kdy nebylo jiného východiska. Upozorniti dlužno i na ustanovení §u 2, odst. 2, kde se zavádí ve shodě s moderním trestním zákonodárstvím promlčení následku zpětnosti po 5 letech, takže po uplynutí této doby nelze takový čin jako zločin kvalifikovati.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji plenu posl. sněmovny, aby osnovu, kterou nutno vítati v zájmu čistoty veřejného života, sněmovna schválila ve znění s nadpisem a uvozovací formulí, jak se na ní usnesl senát Národního shromáždění. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci pořadu odložím na dobu pozdější a, nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati další odstavec, jímž jest:

2. Zpráva výborů branného, zdravotnického a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2608) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1245 a 1257) o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem (tisk 2627) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Navrátil, za výbor zdravotnický p. posl. Hatina, za výbor rozpočtový p. posl. dr Patejdl.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor branný, p. posl. Navrátilovi.

Zpravodaj posl. Navrátil: Slavná sněmovno! Nejcennějším pokladem světa je lidské zdraví, které, je-li lidem zachováváno, stává se nejpevnějším základem životního blahobytu a spokojenosti celé lidské společnosti. Proto veškeré civilisované státy světa starají se především o udržení zdraví svého obyvatelstva a činí veškerá zdravotní ochranná opatření proti jeho nepřátelům, z nichž na nejpřednějším místě jsou nakažlivé nemoci infekční, mezi nimiž jsou v našich krajích nejrozšířenější tyf, paratyf a neštovice. Proti nim jedinou ochrannou obranou je očkování.

Jestliže veškeré státy starají se o uchování zdraví svého obyvatelstva očkováním proti nejnebezpečnější nakažlivé nemoci - neštovicím a jim podobným infekčním nemocem, tím více jest jejich povinností starati se též o co možná nejzajištěnější zabezpečení zdraví svých armád, zabezpečujících obranu a ochranu národa a státu zevně i uvnitř. To činíme i u nás. Poněvadž však nynější stav této ochrany nemá dostatečného zákonitého podkladu, přišla vláda republiky s návrhem zákona, kterým se má tomuto nedostatku odpomoci. Je to předložené usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona tisk sen. 1245 a 1257 o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem, schváleném senátem Národního shromáždění republiky Československé ve 264. schůzi dne 7. června 1934.

Branný výbor posl. sněmovny pojednal ve schůzi dne 12. června 1934 o usnesení senátu Národního shromáždění ze dne 7. června 1934, jímž byla přijata osnova zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem.

Navržená osnova zákona má opatřiti bezvadný právní podklad, aby ve vojsku a četnictvu mohlo býti nařízeno a prováděno ochranné očkování proti nakažlivým nemocem. Je jisto a z povahy věci plyne, že společné bydlení i věk osob vykonávajících vojenskou službu nesou s sebou, že vojsko je možností nákazy ohroženo více než obyvatelstvo občanské. To platí zejména o době válečné, kdy je nebezpečí nakažlivých nemocí ve vojště zvláště hrozivé.

Vzhledem k tomu sluší vítati, že otázka očkování příslušníků branné moci bude upravena zákonem. Ponechati úpravu této věci pouhým interním předpisům a výnosům ministerstva nár. obrany se nedoporučuje, poněvadž by bylo nebezpečí, že by jednotlivci odpírali se podrobiti nařízenému očkování s poukazem, že rozkaz jim daný se zakládá jen na prostých interních předpisech a výnosech ministerských a že proto není - v nedostatku výslovného zákonného ustanovení pro ně závazným.

Navržený zákon upravuje tyto případy ochranného očkování:

1. Očkování proti neštovicím, jemuž se mají podrobiti:

a) všechny osoby, nastupující do vojenské presenční služby nebo do vojenského výcviku náhradní zálohy (§ 1, odst. 1);

b) příslušníci zálohy a náhradní zálohy, nastupující do výjimečné činné služby v míru podle §u 27 branného zákona, stanoví-li to ministerstvo nár. obrany (§ 1, odst. 1);

c) vojenské osoby z povolání a déle sloužící podle předpisů vydaných ministerstvem nár. obrany (§ 3);

d) za mobilisace a ve válce též osoby vykonávající zvláštní úkony podle §u 3 branného zákona, občanské osoby, přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, vedle vojenských osob v činné službě (§ 5).

2. Očkování proti břišnímu tyfu a paratyfům, jemuž se mají podrobiti:

a) osoby, které konají vojenskou presenční službu, vojenský výcvik nebo výjimečnou činnou službu v míru podle §u 27 branného zákona (§ 2);

b-) vojenské osoby z povolání a déle sloužící podle předpisů vydaných ministerstvem nár. obrany (§ 3);

c) za mobilisace a ve válce vedle vojenských osob v činné službě též osoby vykonávající zvláštní úkony podle §u 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci (§ 5).

3. Očkování proti jiným nakažlivým nemocem než neštovicím, břišnímu tyfu a paratyfům, jsou-li známy vyzkoušené metody ochranného očkování proti takovým nemocem. Takovému očkování se mají podrobiti:

a) v míru všechny vojenské osoby v činné službě, je-li vojsko takovými nakažlivými nemocemi ohroženo a nařídí-li to ministerstvo nár. obrany v dohodě s ministerstvem veř. zdravotnictví a těl. výchovy (§ 4);

b) za mobilisace a ve válce vedle vojenských osob v činné službě ještě též osoby vykonávající zvláštní úkony podle §u 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, nařídí-li to vojenská správa v míře, kterou dovolí válečné operace.

Vedle osob vojenských zmiňuje se osnova i o ochranném očkování příslušníků četnictva. I po této stránce sluší s osnovou souhlasiti, poněvadž příslušníci četnictva jsou vydáni zvýšenou měrou nebezpečí nákazy.

Branný výbor posl. sněmovny uznává oprávněnost navržené zákonné úpravy a sdíleje po té stránce i vývody obšírné důvodové zprávy připojené k vládní předloze, doporučuje posl. sněmovně, aby osnovu zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem schválila ve znění přijatém senátem, i s připojenou resolucí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zdravotnický - p. posl. Hatinovi.

Zpravodaj posl. Hatina: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona o povinném očkování příslušníků vojska, četnictva a některých jiných osob proti nebezpečně nakažlivým nemocem má tyto účely:

Především má ochrániti všechny příslušníky naší branné moci před nakažlivými nemocemi, před předčasnou smrtí a vrátiti vojáka po vykonání branné povinnosti bez škody na jeho zdraví jeho rodině a jeho občanskému povolání; za druhé má usnadniti vojenské správě konání jejích úkolů v míru, zejména výcviku vojáků a zabrániti epidemiím nebo značnějšímu počtu nakažlivých nemocí, které by splnění tohoto úkolu překážely; za třetí má umožniti opatření, aby naše branná moc nebyla za války decimována a rozvrácena nakažlivými nemocemi, aby epidemie nerušily válečných operací.

Osnova zákona, kterou schválil zdravotnický výbor ve schůzi dne 12. června t. r. ve znění usneseném senátem Národního shromáždění, jest zejména také odůvodněna tím, že vojsko je jak v míru, tak také za války větší měrou vydáno možnosti nákazy než občanské obyvatelstvo.

Projednávaná osnova zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva uzákoní ochranu proti neštovicím pravým, případně proti tyfu a paratyfu nebo jiným epidemickým nemocem u nás, zejména ve východní části republiky velmi rozšířeným. Podle vydaných statistik a podle zkušeností lékařské vědy očkování proti neštovicím vyloučilo úplně onemocnění pravými neštovicemi všude tam, kde povinné očkování bylo uzákoněno a také soustavně prováděno. Každému, kdo sleduje zdravotní stav obyvatelstva našeho státu, je zajisté známo, že východní části naší republiky jsou zamořeny nakažlivými chorobami.

Vojenská služba je jednou z příležitostí k zdravotní výchově mladých mužů a jsem přesvědčen, že toto očkování proti nakažlivým nemocem může nejen přímo působiti vymýcení infekcí, nýbrž také působiti k výchově po stránce zdravotní pro příští členy rodiny všech mladých mužů, na něž se bude vztahovati tento zákon.

Očkování proti tyfu a paratyfu má dnes, jak nás o tom přesvědčují četné publikace našich lékařů, značný význam léčebný pro široké kruhy obyvatelstva tohoto státu.

Úmrtnost i nemocnost tyfem a paratyfy v určitých oblastech státu je dosud velmi značná a naše republika, bohužel, je mezi státy, které úmrtnost tyfem mají největší.

Pravdou je, že toto očkování jest spojeno se značnými potížemi po očkování a že imunisace trvá poměrně krátce. Avšak důležité je, že očkováním odstraní se z největší části rozsévači tyfových bacilů, a jak zkušení lékaři a naše vědecké instituce tvrdí, je proti nákaze tyfovými bacily každý chráněn po očkování alespoň na dobu 1 až 2 let. Jestliže bude tudíž očkování pravidelně prováděno, bude to míti zajisté i značný vliv na celkový zdravotní stav obyvatelstva civilního, neboť bude velmi podstatně zbaveno nosičů bacilů z řad naší armády, tedy zdrojů, kde možnost nákazy i v míru bývá největší. Osnova zákona znamená tudíž ve své podstatě také nepřímou ochranu civilního obyvatelstva, a to opět v krajích infekcemi ohrožených.

Také očkování proti ostatním nemocem, zejména proti záškrtu, má i v době vojenské služby veliký význam. Jak spála, tak i jiná infekční onemocnění, strnutí šíje, úplavice rozmnožují velmi podstatně nemocnost v naší armádě. Všechny tyto zmíněné nemoci znamenají opět řadu nosičů bacilů, zejména spály, takže spála, jak nás celostátní zdravotní statistiky o tom poučují, dnes i v dospělém věku je velmi rozšířena a čím dál, tím zhoubnější jsou její následky. Rozsévač bacilů sám zpravidla neonemocní, neboť je v největší části naprosto imunní proti nakažlivému onemocnění, infikuje však řadu osob a rozsévá tak infekci lidskému zdraví nebezpečných nakažlivých nemocí. Povinné ochranné očkování proti nakažlivým nemocem v osnově zákona vytčených toto rozsévání bacilů značně omezí.

Zdravotnický výbor usnesl se proto doporučiti slavné sněmovně, aby osnovu zákona o povinném očkování vojska, četnictva a některých jiných osob přijala ve znění usneseném senátem Národního shromáždění.

Konečně usnesl se zdravotnický výbor doporučiti slavné sněmovně resoluci schválenou senátem, v níž se vláda vybízí, aby urychleným způsobem vypracovala návrh na změny předpisů ve věci dodávání očkovacích látek a sér, vyrobených ve Státním zdravotním ústavě, a to v tom smyslu, že tyto látky a séra mohou býti dodávány přímo Státním zdravotním ústavem všem veřejným léčebným ústavům humanitním, jakož i veřejnoprávním institucím. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu zpravodaji - za výbor rozpočtový - jímž je p. posl. Patejdl.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Výbory branný i zdravotnický jako výbory odborné posoudily tuto osnovu ve smyslu positivním. Rozpočtový výbor měl za úkol podrobit osnovu především zkoumání po stránce zatížení financí státních. § 8 této osnovy ustanovuje, že provádění povinného očkování děje se na útraty státu. Rozpočtový výbor uvážil, že prospěch obyvatelstva z provádění zákona daleko vyváží náklady z provádění zákona vzešlé a zaujal proto k §u 8 stanovisko kladné.

Připojuji se k vývodům pp. zpravodajů výboru branného a rozpočtového a doporučuji, aby osnova i s resolucí senátní byla přijata beze změny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 9 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 9 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

Předseda (zvoní): Vykonáme nyní odložené hlasování o odst. 1 pořadu.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona o pletichách při zadávání veřejných dodávek a prací (tisk 2638).

Zpravodajem je p. posl. Richter.

Osnova zákona má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 7 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2609) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1274 a 1275) o daňovém osvobození cizozemských motorových vozidel (tisk 2626) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Nosek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Nosek: Slavná sněmovno! Osnova zákona, kterou je se nám zabývati, byla předložena jako vládní osnova senátu. V senátě byla schválena výborem rozpočtovým i plenem bez jakékoliv změny, a také rozpočtový výbor posl. sněmovny připojil se ke znění osnovy usnesené senátem.

Obsahem jest ustanovení, které zdá se býti jedním z těch nových ustanovení, která znamenají zase změněnou směrnici, pokud se týká vzájemných styků jednotlivých států. Aspoň poslední léta vedla k postupnému omezování styků mezi jednotlivými státy a tím k znesnadňování hospodářského života. Zdá se, že uznáním reciprocity na tomto poli a zavedením osvobození jednak od daně dopravní, daně z jízdného a daně z motorových vozidel na území našeho státu má býti přikročeno k tomu, aby vzájemné styky pohraničního obyvatelstva byly usnadněny a tím způsobem aby zas hospodářský ruch s výsledkem byl podporován.

Pokud se týče možné újmy, která by státní pokladně vzešla z prominutí příslušných daní, je tato částka odhadována asi na 1 mil. Kč, při čemž se nesmí zapomínati, že na druhé straně by nastalo značné vyvážení v hospodářském životě a že také ze vzešlého ruchu turistického mohl by mít náš stát nejen přímý, nýbrž také nepřímý prospěch tím, že by jednotlivé podniky, zejména v pohraničním území, mohly se lépe rozvíjeti, než jak tomu bylo dosud.

Vzhledem k tomu, že tu jde o opatření velmi žádoucí a velmi prospěšné, doporučuji jménem výboru rozpočtového, aby plenum posl. sněmovny udělilo této osnově ústavní schválení. Zároveň doporučuji také, aby se plenum posl. sněmovny připojilo k resoluci, která byla usnesena senátem a je vytištěna ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem, úvodní formulí podle zprávy výborové ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2639) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1284 a 1291), kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky zákon ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel (tisk 2644) podle §u 35 jedn. řádu.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Goldstein, za výbor rozpočtový p. posl. dr Patejdl.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor ústavně-právní - p. posl. dr Goldsteinovi.

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno! Když před 2 roky ústavně-právní výbor jednal o osnově zákona č. 121 Sb. z. a n. z r. 1932, navrhl změnu vládní osnovy v tom směru, aby osnova byla terminována na dobu 2 let. Tento návrh dal ústavně-právní výbor z toho důvodu, poněvadž očekával, že se za dvě léta mezinárodní hospodářské poměry tou měrou změní, že po jejich uplynutí nebude snad potřebí, aby ustanovení tohoto zákona platila nadále, anebo bude-li jich potřebí, že budou moci být intensivně zmírněna. Po uplynutí těchto dvou let - poněvadž termín, který byl tímto zákonem stanoven, končí příští měsíc - bohužel vidíme, že se mezinárodní hospodářské poměry nejenom nezlepšily, nýbrž v mnohém směru zhoršily. Obzvláště se toto zhoršení projevuje také na valutárním trhu. Poukázal bych na dva úkazy tohoto zhoršení v nejposlednější době, totiž že Německo právě v posledních dnech vypovědělo transfer, placení úroků za své mezinárodní závazky, a také Italie zavádí určitá devisová opatření a omezení. Za těchto okolností ovšem naděje, kterou si činil ústavněprávní výbor před 2 roky, bohužel, zklamala a proto se jeví účelným prolongovati osnovu tohoto zákona.

Senát jednaje o nové osnově učinil znovu změnu a navrhl resp. usnesl se, aby tato nová osnova byla terminována na další dva roky. Činil tak zajisté v předpokladu a naději, že v budoucnosti důvody, které vedou k uzákonění této osnovy, pominou. Tento optimismus, bohužel, nemohu sdíleti a jsem přesvědčen, že bude velká většina lidí, kteří budou k tomuto optimismu také velmi skeptičtí. Nevěřím, že hospodářské poměry se změní tou měrou, že bychom po 2 letech takovýchto opatření neměli potřebí, resp. že bychom na nich mohli něco měniti jednostranně zákonem československým. Potíže, které vyvěrají z této situace a vedou k ochranám devisového trhu, jsou rázu mezinárodního a z toho důvodu je také naše zákonodárství odvislé od světového stavu hospodářství a trhu devis. Jsem přesvědčen, že náprava může nastati pouze mezinárodní dohodou. Je tomu právě dva roky, kdy byla svolána světová hospodářská konference, od které se očekávalo, že tuto otázku bude řešiti, ale tato konference zklamala a od té doby nemáme ani nejmenšího náběhu, aby tato otázka mezinárodního rázu na mezinárodním foru byla rozřešena. Doufejme, že za tyto dva roky, na které svým usnesením senát terminoval tuto osnovu zákona, dojde k mezinárodním úmluvám a Československo zajisté - mohu prohlásiti podle svého nejlepšího přesvědčení - nejen nebude činiti překážek, nýbrž bude svolné, aby čínské zdi ochranných cel a devisových předpisů byly zmírněny nebo vůbec zmizely, abychom tak dospěli k určité volnosti mezinárodních hospodářských styků a tím uvolnili produkci hospodářskou a zároveň umožnili činnost, která směřuje k mezinárodní výměně statků.

Z těchto důvodů je jasno, že s našeho stanoviska československého je tato osnova zákona aktem obrany. Zajisté by československá vláda takového usnesení zákonného nežádala, kdyby těchto devisových opatření nebylo kolem nás všude, a československá vláda by se nebránila snížení nebo vůbec odstranění těchto devisových přehrad, kdyby bylo viděti, že v jiných státech je podobná vůle a jsou podobné tendence. Dokud však takovéto tendence a vůle není, je za účelem obrany a ochrany naší měny potřebí těchto ustanovení a z toho důvodu navrhuje se prodloužení jejich na další 2 roky.

Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych ještě několika slovy se zmínil, zda tento zákon, který platí po 2 roky a který má býti prodloužen o další 2 roky, řádně plnil svůj úkol. V tom směru informace, které jsem získal, jsou takové, že mohu na tuto otázku odpověděti kladně. Nejen že ustanovení tohoto zákona a jeho trestní sankce měly za následek odstrašení od páchání trestných činů, které zde jsou trestními sankcemi doloženy, nýbrž vidíme za dobu vývoje celých dvou let, že kriminalistiky - pokud to tak mohu nazvati - v tomto oboru ubývá, že není už vůbec tendence houfného stěhování československého národního jmění za hranice, a s uspokojením mohu konstatovati, že pokud se tak děje, není už to zjev hromadný, nýbrž jde o zjevy ojedinělé, kterým se potom dostane spravedlivého potrestání. Bylo by příliš nespravedlivé, kdybych tvrdil, že ubývání tendence vyvážeti hodnoty československého národního jmění za hranice je přičísti pouze na vrub trestním sankcím dosavadního zákona, nýbrž musím doznati, že klidný vývoj a pevnost československé měny vzbuzuje k ní důvěru a ta že je při nejmenším stejným motivem, proč se neděje, co je právě tímto zákonem zakázáno a co podle něho má býti trestáno. Věřím, že důvěra v československou měnu je nejméně stejným důvodem a zdrojem toho, že ubývá kriminalistiky v tomto smyslu jako zákon sám.

Ke konci mně dovolte, vážení pánové, abych několika slovy vyznačil změny, které zavádí tato nová osnova proti dosavadnímu právu.

V čl. I zák. č. 121/1932 je navrhováno několik změn, které jsou vlastně stylistického rázu, resp. pregnantněji vyslovují určité termíny, které jsou proti dřívějšímu zákonu šíře determinovány. Obzvláště se tak děje v odst. 1 vsunutím slova "pohledávkami" a v odst. 2 a 3 determinací pojmu "cenné papíry", kdežto ve starém zákoně byly vyjmenovány jenom některé druhy cenných papírů.

Nové jest ustanovení odst. 5 ve vztahu k obchodu se zbožím a z toho nabývaným resp. placeným devisám.

Čl. III zavádí trest na podílnictví. Tohoto článku bylo potřebí proto, poněvadž staré důchodkové trestní právo nemá sankce na podílnictví, a trestaly-li naše úřady doposud podílnictví, činily tak per analogiam podle trest. zákona. Avšak podle mého názoru - a myslím, že je to platný názor všech právníků - nelze analogie v právu trestním použíti a je nutno doplniti trestní sankce ustanovením čl. III.

V čl. IV je upraveno propadnutí zabaveného statku, kterým trestní čin měl býti spáchán. Tyto předpisy jsou podle dosavadního práva velice komplikované a v tomto směru čl. IV zjednodušuje tuto právní materii a staví ji mimo spor. Slovem "mohou" je dána finančním úřadům volnost, aby podle svého volného uvážení stanovily tresty úměrné zavinění; kdežto dříve byl předpis, že toto zboží musí propadnouti, je nyní trestním finančním orgánům dána možnost, aby podle spravedlnosti přihlížely ke skutkovým okolnostem toho či onoho stavu.

V čl. V je stanovena decentralisace v zavádění trest. řízení. Podle dosavadního práva byl popud k trest. řízení koncentrován v ministerstvu financí z celého území naší republiky a pro každý trestní čin, ať byl význačnější či nikoli. V čl. V je zaváděno právo v tom směru, že ministerstvu financí se dává možnost, aby popud ke stíhání, obzvláště ve věcech menšího rázu, mohlo přenésti na úřad nižší instance.

Zavedení těchto změn, o nichž jsem právě mluvil, bylo potřebí proto, poněvadž celé trestní právo důchodkové bude, myslím, příštího roku slaviti sto let od svého zrození. Tak starý zákon již ovšem nemůže odpovídati duchu času, je zastaralý a potřebuje proto novelisace.

Z těchto důvodů jsem měl již několikráte příležitost navrhnouti resoluci, která byla přijata nejen výborem, nýbrž i plenem posl. sněmovny, aby vláda byla opětovně vyzvána, aby vbrzku předložila parlamentu osnovu zákona novelisující zastaralé trestní právo důchodkové. Používám této příležitosti, kdy platnost práva tohoto zase má býti rozšířena na další 2 roky, abych tuto resoluci znovu odporučil jménem ústavně-právního výboru k přijetí.

Činím proto zdvořilý návrh, aby plenum posl. sněmovny přijalo celou osnovu zákona ve znění usneseném senátem a zároveň aby se usneslo na resoluci, jak jsem ji přednesl. (Souhlas.)