Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langer.

136 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Dérer.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 4 hod. 14 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Tyllovi, Eckertovi, Novému, Vierecklovi, Adámkovi, Jašovi, Špačkovi, dr Fritzovi, Richterovi, dr Ivankovi, Chobotovi, Rázusovi, Stanislavovi, Onderčovi, dr Buzkovi, dr Jabloniczkému, Gläselovi.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Stanislava, Adámka, dr Fritze na den 15. května t. r.

Inkompatibilitní výbor zvolil ve své ustavující schůzi dne 17. května t. r. předsedou posl. Remeše; místopředsedy posl. Al. Beneše, Nejezchleba-Marchu a Hackenberga; zapisovateli posl. inž. dr Touška, Polívku a Křemena.

Parlamentní úsporná a kontrolní komise zvolila ve schůzi dne 8. května 1934 předsedou posl. Berana.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru branného posl. Chloupka za posl. Udržala; do výboru soc.-politického posl. Teplanského za posl. Vančo.

Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr Matouška za posl. dr Ivanku.

Předseda senátu sdělil přípisy ze dne 15. května 1934, že senát projednal ve 262. schůzi dne 15. května 1934 a přijal osnovy:

zákona, kterým se živnost masérství a pěstění lidského těla prohlašuje za koncesovanou (tisk 1268/III sen. 1934),

zákona o vyrovnávacích fondech mléčných (tisk 1269/III sen. 1934), a to ve znění usneseném posl. sněmovnou.

posl. Sladkého:

ministrům financí, zemědělství a veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, zda jest jim znám neutěšený stav obecního vodovodu obce Velká Polom, okres Bílovec, býv. Slezsko, pro nevyplácení přislíbených subvencí (č. D 1290-III),

ministrům vnitra a soc. péče o zaměstnávání káranců z robotárny v zemském kamenolomu v Olšovci u Hranic (č. D 1291-III);

posl. Kaňourka a druhů ministru železnic o rozšíření slevy jízdenek na Československých státních drahách také na svátky řeckokatolické (č. D 1292-III);

posl. Knotka a druhů ministru financí v záležitosti prozatímního přídělu hlav. skladu tabáku v Pelhřimově (č. D 1293-III);

posl. dr Daňka a druhů ministru financí o postupu finančního ředitelství v Uh. Hradišti proti Žofii Saverové, trafikantce v Horní Moštěnici (č. D 1294-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2578 a 2579.

Zápisy o 325. a 326. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle § 73 jedn. řádu.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2582 a 2583.

zahraničnímu a živn.-obchodnímu počátkem schůze rozdané vládní návrhy tisky 2581 a 2585.

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 10. května 1934, č. Nt X 1/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Klimenta pro přečiny podle §u 14, č. 5 a §u 18, č. 1 až 3 zákona na ochranu republiky (č. J 613-III).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 327. schůzi sněmovny dne 15. května t. r. projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Töröka a Procházky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 3 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst. 3, jímž jest:

3. Zpráva výboru soc.-politického k usnesení senátu (tisk 2573) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 1251 a 1258), jímž se doplňuje zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích (tisk 2578) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. Brožík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Brožík: Slavná sněmovno! Účelem předložené osnovy zákona, schválené senátem a soc.-politickým výborem posl. sněmovny doporučené ku přijetí, je, aby kompetence hornických rozhodčích soudů se vztahovala i na zaměstnance, kteří jsou zaměstnáni v hornických pracích podléhajících dozoru báňských úřadů, i v těch případech, kdy tyto práce jsou podnikány podnikateli, kteří nejsou majiteli dolů. Jde tu o uplatnění judikatury hornických rozhodčích soudů na všecky zaměstnance, zaměstnané na hornických pracích. Podléhají-li tito zaměstnanci samostatným zákonům hornickým, jakými jsou zákon o hornickém pojištění, zákon o závodních a revírních radách v hornictví, zákon o dovolených pro dělníky zaměstnané na vyhrazených nerostech, i v těch případech, kdy podnikatelem pro vykonávání určitých prací hornických není majitel dolu, kdy tedy tyto práce byly příslušnému podnikateli majitelem dolu pronajaty, je účelné, aby kompetence hornických rozhodčích soudů vztahovala se i na zaměstnance tyto. Doporučuji proto, aby osnova zákona byla schválena podle návrhu soc.-politického výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Procházka a Śliwka; na straně "pro" p. posl. Lanc.

Uděluji slovo prvému řečníku "proti", p. posl. Procházkovi.

Posl. Procházka: Předložená osnova zákona, jímž se rozšiřuje pravomoc rozhodčích soudů hornických, neznamená pro dělníky zaměstnané v hornictví žádný úspěch. Je to úplně stejné, je-li v závodě okrádán dělník zaměstnavatelem [ ]. Z praxe pocítili již horníci na svých zádech, jaký samec je právě rozhodčí hornický soud. Sta dělníků a sta důvěrníků v jednotlivých revírech bylo právě pomocí tohoto hornického rozhodčího soudu vyházeno ze závodů; a byli vyházeni a trestáni jenom proto, že hájili zájmy horníků, že hájili zájmy dělníků proti racionalisaci a proti vraždění.

Mám zde několik rozsudků tohoto hornického rozhodčího soudu. [ ]. A dělníkům se jenom dělají iluse, že zde v Československu je spravedlnost a demokracie, a že se rozhoduje podle práva a podle zákona. [ ].

Vezmeme-li jednotlivé rozsudky z let dřívějších, vidíme, že při menší praksi těchto soudů byly výsledky pro horníky poměrně jiné, než je tomu dnes. Za jeden a týž delikt byl dříve horník, člen závodní rady, hornickým soudem osvobozen, kdežto dnes jsou horníci systematicky vyhazováni jeden za druhým. V případech, kdy páni zaměstnavatelé chtějí se zbaviti člena závodní rady a není udržitelného odůvodnění, tedy hornický rozhodčí soud poslouží zaměstnavatelům, a to v tom smyslu, jak se to právě stalo v případu Františka Hlízy, člena závodní rady na dole Engert na Kladně, kde správa závodu propustila člena závodní rady okamžitě, bez rozhodnutí a předběžného vyjednávání u hornického rozhodčího soudu, a to bezdůvodně. Hornický rozhodčí soud rozhodl, že sice neschvaluje, protože není důvodu, aby člen závodní rady byl propuštěn, ale že schvaluje, aby byl propuštěn se 14denní výpovědí. Takovým způsobem pomáhá rozhodčí soud zaměstnavatelům zbavovati se dělníků, zbavovati se zástupců horníků v jednotlivých závodech.

A jestliže se dnes předkládá osnova tohoto zákona, je to útěk od všeho toho řvaní při katastrofě na dole Nelson, kdy socialisté křičeli na plné hrdlo, že se musí udělati zákrok proti zaměstnavatelům, že se musí zabrati doly, že musí býti postátněny, aby tak utišili výbuch nejen hornické veřejnosti, nýbrž celé čsl. veřejnosti dělnické a také zahraniční. A proto se tehdy křičelo proti zaměstnavatelům. Dnes již všichni zapomněli na oběti na dole Nelson; od té doby máme nové oběti v jednotlivých závodech a právě v této době jsme také svědky, co se stává s pozůstalými, jak sebrané peníze, které měly býti dány pozůstalým po hornících na dole Nelson, byly podle zákona a pomocí zákona zadrženy, a vdovy a sirotci v severních Čechách dodnes nedostali ani haléře. Přes to, že celá široká veřejnost v Československu, že dělníci dávali peníze pro vdovy, pro sirotky a nikoliv pro různé fondy, aby se tam těmi penězi čachrovalo, vidíme, že ještě dnes tyto vdovy nedostaly ani haléře, ačkoliv již dvakráte musely přesvědčovati určitá ministerstva, že hladoví.

Pánové, tyto zákony a zvláště tento zákon nepřinášejí nic pro horníky v Československu. My neupustíme od toho, abychom znovu mobilisovali všechny horníky, aby bojovali za všecky své požadavky, aby znovu byla vyzdvižena otázka dělnické inspekce, volená z dělníků, placená státem, abychom dále vedli horníky do boje za práva jejich důvěrníků. A při tom říkáme všem dělníkům a horníkům v Československu: Žádné zákony v tomto kapitalistickém zřízení dělníkům nepomohou, i když socialisté pro to zvedají všecky čtyři [ ]. A budeme burcovati dále všecky horníky a celou pracující třídu, aby svrhli tento kapitalistický režim, budeme burcovati dělníky, aby v jednotné bojovné frontě nastoupili proti fašismu, proti teroru policejnímu, četnickému a celého vládního režimu. A věříme, že všichni dělníci pochopí, že v kapitalistickém zřízení, za vlády kapitalistů, za vlády t. zv. socialistů nebude nikdy lépe dělnické třídě, nýbrž že dělníci musí v jednotné bojovné frontě vésti boj do vyhlazení kapitalismu, do vyhlazení vůdců fašismu, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému řečníku, p. posl. Lancovi.

Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Novelisace zákona o hornických rozhodčích soudech byla a je nezbytnou nutností nejen s hlediska právního, nýbrž i z důvodů sociálních. Zákonem o hornických rozhodčích soudech byla dána zaměstnancům uhelného průmyslu určitá práva, kterých však nemohli zaměstnanci skrývkových podniků a zaměstnanci druhých podniků uplatňovati. Není myslitelno, aby pro zřejmé nedostatky a nesprávný výklad zákona bylo několik tisíc zaměstnanců skrývkových podniků zbavováno práva dovolávati se ve sporných případech hornického rozhodčího soudu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Pro rozhodování u hornických rozhodčích soudů ve mzdových sporech a při uplatňování nároku těchto zaměstnanců na placenou dovolenou prohlásily se hornické rozhodčí soudy nekompetentními. V důsledku toho byla řada žalob nevyřízena a leží dosud u hornických rozhodčích soudů. Hornické rozhodčí soudy odůvodňují svou nepříslušnost pro řešení sporů těchto zaměstnanců ustanovením §u 2 zákona číslo 170 ze dne 3. VII. 1924, podle kterého náleží hornickým rozhodčím soudům rozhodovati výlučně o stížnostech nebo žalobách zaměstnanců mezi zaměstnanci a správami závodů (majiteli dolů). V tom případě, když se jednalo o sporný případ zaměstnance skrývkových podniků, nemohli se tito lidé vůbec žádného práva dovolati.

Doplňkem zákona o hornických rozhodčích soudech podle usnesení senátu bude sice stanoven příslušný soud pro rozhodování ve sporech zaměstnanců, kteří se nemohli dosud u hornických rozhodčích soudů práva dovolati, ale bude nutno ještě přizpůsobiti § 6 zákona o hornických rozhodčích soudech ustanovením §u 1486 obč. zákona, který stanoví, že pohledávky zaměstnanců promlčují se ve třech letech.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno, abych upozornil na neutěšené poměry hornictva v uhelných revírech, hlavně v revíru ostravsko-karvinském a v severočeském, kde po způsobu r. 1932 majitelé dolů znovu ohlašují hromadné propouštění.

Překotné zavádění nových technických vymožeností do uhelného průmyslu bez současného zkrácení pracovní doby má dalekosáhlé následky, jež se projevují v omezování pracovních směn, v propouštění nebo vysazování horníků na střídavou neplacenou dovolenou. Postupem technického zařízení a zvyšováním pracovního výkonu v uhelném průmyslu nezlepšovaly se však existenční poměry hornictva a také ceny uhlí nebyly podle toho snižovány. Technický pokrok, který má sloužiti ku prospěchu veškerého občanstva našeho státu, stává se v rukách několika hospodářsky silných jedinců přítěží hospodářského vývoje v našem státě. Nelze přehlížeti postup ostravsko-karvinských těžařů zvláště v dnešní době, kdy je prokázáno, že majitelé dolů nejsou na tom tak špatně, jak se loňského roku v pamětním spise snažili neinformovanou veřejnost přesvědčiti. Loňského roku v době, kdy mělo se jednati o snížení uhelných cen a o novou úpravu uhelného hospodářství, přišel Svaz majitelů dolů s pamětním spisem, ve kterém poukazoval, že uhelný průmysl v Československé republice prožívá prý zvláštní krisi již od převratu. Tato zvláštní krise našeho uhelného průmyslu patrně tkvěla jediné v tom, že majitelé dolů neměli již z čeho odpisovat. A právě dnes při té příležitosti majitelé ostravsko-karvinských dolů, kterým nestačilo, že tisíce dělníků vysazovali r. 1932 a 1933 na neplacenou dovolenou, zvyšovali tím armádu nezaměstnaných dělníků a poškozovali státní pokladnu a také pokladnu odborových organisací, chtějí ještě více, oni chtějí ještě dnes propouštět. (Slyšte!) Při té příležitosti pokládám za povinnost, abych znovu upozornil na prohlášení p. ředitele Modra r. 1932 při jednání v ministerstvu veř. prací, kde ředitel Modr odůvodňoval propouštění dělníků tím, že prý r. 1924 zaváděli do uhelného průmyslu v revíru ostravsko-karvinském technické zařízení, aby prý docílili zvýšení výroby, a řekl při tom, že docílili tak enormního zvýšení výroby, jak nikdy nepředpokládali. (Slyšte!) Tedy za to, že pomocí technického zařízení byla zvýšena výroba, mají pykat dělníci, a risiko má nésti státní pokladna.

Jak vypadají poměry u jednotlivých uhelných společností? Jest také nutno, aby vládou znovu byli upozorněni majitelé dolů, že se zřetelem na dobře prosperující podniky a vysoké zisky, kterých podle bilančních zpráv dosahují, by neměli v dnešních neutěšených dobách vůči státu takto postupovat. Špatným způsobem odměňují se státu za výhody, které jim byly zákonem o stabilisačních bilancích poskytnuty. Nebudu uvádět všechny společnosti, jsou to uhelné společnosti a také všechny ostatní společnosti, které na základě zákona o stabilisačních bilancích mohly si svůj majetek nadhodnotiti. Kdyby šlo jen o nadhodnocení, bylo by nám to úplně lhostejné, ale zde jsou to přímo katastrofální důsledky, které z nadhodnocení plynou. Uvedu jednu uhelnou společnost revíru ostravsko-karvínského, je to Báňská a hutní společnost. Tato společnost měla r. 1926 100 mil. akciového kapitálu. Podle zákona o stabilisačních bilancích nadhodnotila svůj majetek "jenom" o 691 mil. Kč. Z této částky bylo použito 150 mil. k zvýšení akciového kapitálu ze 100 mil. na 250 mil. a zbývající částka 541 mil. Kč byla vložena do stabilisačního fondu. Akcionáři samozřejmě získali tímto způsobem 150 mil. Kč zdarma. (Posl. inž. Novák: Ale třetí rok už neberou ani krejcaru dividendy!) Podle výroční zprávy za r. 1932 odepsala tato společnost přes 67 milionů Kč, čili jinými slovy 67% akciového kapitálu.

Vážené dámy a pánové, kdyby se takhle mělo postupovati, tak za 1 1/2 roku má každá společnost akciový kapitál odepsán. (Výkřiky posl. inž. Nováka.) Vedle těchto odpisů, které provedla tato Báňská a hutní společnost, investovala v jediném roce do strojního zařízení přes 40 mil. Kč. To je překotné investování do strojního zařízení. Pánové museli přece vědět, že ty dělníky nemohou vyhodit, že nemohou jen shrabovati čisté zisky a dávati dělníky na bedra státu, aby státní pokladna o ně pečovala. (Výkřiky posl. inž. Nováka.) To není, pane kolego Nováku, jen zájem socialistů, to je zájem státní! (Výborně! - Potlesk.) A když uvážíme, že tato jediná společnost vykázala r. 1932 na hrubém zisku přes 136 milionů Kč a že na druhé straně vykázala čistého zisku pouze 702.000 Kč, pak vidíme, kde vězí příčina těchto neutěšených poměrů. Nejsou poškozováni jen dělníci a státní pokladna, nýbrž také revírní rady na 10% čistém zisku. To je úmyslné zastírání čistých zisků. Pak se opravdu musíme divit, že se u nás najdou ještě lidé, kteří, když jde o hornické záležitosti, prohlásí, že by někdo snad myslel, kdo ví co ti majitelé dolů nevydělávají, ale že to není takové. Z tohoto jednoho příkladu je vidět, že majitelé uhelných dolů vydělávají i v dnešních neutěšených poměrech nepřiměřené zisky. (Tak jest!) Jistě že při dobré vůli nesmělo by se postupovati takovým postupem vůči zaměstnancům, aby se nechali pracovati pouze 3 směny týdně, aby se vysazovali dělníci na střídavé neplacené dovolené na straně jedné a aby majitelé dolů na druhé straně tím zvyšovali své zisky.

Není potřebí, abych snad sáhodlouze tady odůvodňoval nesprávnost postupu majitelů dolů; stačí přehledná, stručná statistika ze dvou největších uhelných revírů. R. 1920 bylo v kamenouhelném revíru ostravsko-karvinském zaměstnáno 45.375 dělníků a vytěžilo se přes 75 mil. q uhlí; průměrný pracovní výkon na dělníka a směnu činil 6.26 q. R. 1933 byl počet dělníků 30.429, čili o 14.946 nižší, těžba se naproti tomu zvýšila o 832.692 q a průměrný pracovní výkon na dělníka a směnu stoupl o 8.47 q. Tohle je druhá příčina neutěšených poměrů v hornických krajích. Dělníci jsou za zvýšení pracovního výkonu trestáni omezováním pracovních směn a propouštěním. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tedy pracovní výkon v revíru ostravsko-karvínském stoupl r. 1933 proti r. 1920 "jenom" o 135%.

V revíru hnědouhelném bylo r. 1920 zaměstnáno 36.46 6 zaměstnanců a těžba činila 147 mil. q, průměrný výkon na dělníka a směnu 14.01 q. R. 1933 klesl počet zaměstnanců o 13.479, těžba se snížila v důsledku omezování pracovních směn o 32 mil. q, ale pracovní výkon na dělníka a směnu se zvýšil o 10.17 q, čili o 72%. Jenom v revíru severočeském bylo r. 1933 vyplaceno na mzdách horníků o 211 mil. Kč méně nežli r. 1920. Když v tomto jediném revíru je úbytek 211 mil. Kč, je samozřejmé, že to pocítí celý hospodářský život, poněvadž to je tak veliké snížení, že to znamená katastrofu pro cely hornický kraj.

Při té příležitosti bych chtěl také znovu upozorniti na snahy Lomské uhelné společnosti, té pověstné společnosti, která zavinila r. 1932 nedbáním bezpečnostních opatření katastrofu na dole Kohinoor. Dnes tato společnost - není to tak dlouho po oné strašlivé katastrofě na dole Nelson - znovu se domáhá sloučení nebezpečného dolu Kohinoor s dolem Jan v Mariánských Radčicích. Jako přípravu ke sloučení těchto dvou nebezpečných dolů uzavřela t. zv. libkovický revír jenom proto, že tam měla nepořádek a obávala se inspekční prohlídky, které se teď po katastrofě na dole Nelson přece jen důsledněji provádějí. Tím znemožnila v případě neštěstí záchranu zaměstnaných tam dělníků, poněvadž uzavřela nejvýše položenou větrací jámu. Uvědomíme-li si, že na dole Jan v Mar. Radčicích jsou tekuté písky, a víme-li, že jenom z důvodů úsporných uzavřela tato společnost větrací jámu nejvýše položenou, pak se opravdu tážeme, jak je možné, když báňský revírní úřad byl uvědomen, že dosud tento revír nebyl otevřen. Nebo snad se čeká znovu na nějakou katastrofu? Varuji před slučováním těchto dolů. Měli jsme možnost slyšeti znalce, bývalého báňského hejtmana inž. Schirmera na dole Nelson, že větší rozloha je také větším nebezpečím. Znovu se projednává sloučení dolu Humboldt s dolem Centrum v Dolním Jiřetíně, ale to se snad projednávalo jen po katastrofě, teď se zdá, že o zrušení tohoto sloučení není se strany úřadů žádný zájem.

Žádám s tohoto místa, aby těmto záležitostem byla v zájmu bezpečnosti hornictva věnována náležitá péče a pozornost. Obdrželi jsme slib vlády, že bude učiněno vše, co bude v lidské moci, aby se podobná katastrofa jako na dole Nelson neopakovala. Je tedy nutno, aby v případech, kde je bezpečnost dělnictva ohrožena, bylo učiněno vše, aby k podobné katastrofě u nás již nedošlo. V zájmu klidu v hornických krajích a pro zmírnění bídy v hornických rodinách žádám vládu, aby omezování pracovních směn, propouštění a vysazování dělníků na neplacenou dovolenou bylo s ohledem na prosperitu uhelných dolů zastaveno do té doby, dokud nebude provedena řádná revise výrobních a prodejních nákladů uhelných společností a dokud nebude provedena novelisace zákona o stabilisačních bilancích. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Śliwka.

Posl. Śliwka (polsky): Tento bod pořadu o rozhodčích soudech hornických není nic jiného než pouze stydlivý fíkový lístek, který má zahaliti neslýchaně smrduté a ostudné poměry ve všech hornických revírech. Tento bod v osvětlení situace, která jest nyní ve všech revírech, a zvláště v ostravsko-karvínském revíru, nejlépe charakterisuje hanebné, vyzývavé a demagogické stanovisko všech socialistických stran, jejich odborových organisací a celé vládní většiny. Neboť skutečně jest zapotřebí velké trpnosti, velkého sebezapření, když zde vystoupí socialistický poslanec a pronese několik suchých úředních frází, aby odůvodnil tento fíkový lístek hornického soudnictví. Jest skutečně zapotřebí ohromné dávky demagogie a přímo vyzývavosti, když se vystupuje tak, jak zde vystoupil nár. socialistický hornický poslanec, který na jedné straně pláče, prolévá krokodýlí slzy nad bídou horníků a křičí proti uhelným baronům, Larischům, Rotschildům a Petschkům, a na druhé straně on sám a jeho tajemníci společně s fašisty z nár. demokratického sdružení všichni usilují, aby uhelným baronům pomohli uskutečniti dílo propouštění a restrikce, ještě horší bídu a hanebnou existenci horníků.

V celém ostravsko-karvinském revíru není dne, není prostě ani hodiny a není místa, aby nebylo slyšeti pláč vyhozených, restringovaných horníků a zoufalé mládeže, a dělníci soc. demokratičtí, nár. socialističtí a z Národního sdružení chytají vůdce za rameno, za límec, aby udělali pořádek. Kontrahenti kolektivní smlouvy odpovídají na to deklarací chudou duchem, ve které v samém úvodu říkají: Jo, dělníci, horníci, je velké vedro, jsou ohromná vedra a pro tato vedra není odbyt uhlí, odbyt je menší - a potom píší o restrikci v létě, protože je vedro, a v zimě zase proto, že je zima. Takové odůvodnění musejí uváděti ti, kteří se smluvili s barony, dali se jimi podplatiti a přímo zrazují dělnickou třídu, vydávajíce ji v šanc na milost a nemilost kapitálu.

Jakou radu dávají smluvní strany kolektivní smlouvy horníkům? Nedávají vlastně žádnou radu, když píší ve své deklaraci horníkům: Seďte v klidu doma! Jen rozvahu a klid! Nedělejte žádné samostatné akce ani v kolonii, ani na šachtě, ani v revíru, čekejte na nás! Lid poslouchá, co udělají, a oni konečně řeknou: My si teprve během nejbližších dnů vyžádáme od vás statistická data o tom, kolik, kde, s kolika dětmi bylo propuštěno horníků, pak to pěkně zesumírujeme, sestavíme a uvidíme, co se dá dělat. Zatím uplyne lhůta 14 dní a páni potom řeknou: Bohužel, nedá se nic dělat, už je pozdě. Takovou strašnou demagogii a pekelný podvod vědomě páchají páni Brožík, Lanc, Pech, Špaček a jiní před očima proletariátu. Ale horníci z jejich organisací mají dosti této lži, hanby a podlé komedie, kterou provozují tito vůdcové s ubohými propuštěnými horníky.

Páni radí horníkům: Jen klid, jen rozvahu! Žádné akce tam na místě! A co dělají oni sami?Čekají jen na statistická data. Jako kdyby pan Brožík, který jest důvěrným přítelem všech úředníků v horních úřadech, nemohl se jich telefonicky otázati, kolik je restringovaných horníků, kolik rodin je bez chleba. Ale on to nechce udělati za půl hodiny, on to chce protahovati, aby potom mohl říci dělníkům: Je pozdě, nedá se nic dělat.

My s tohoto místa nejen jménem komunistických horníků, nýbrž i jménem všech horníků polských, českých a německých, přibíjíme na pranýř hanebnou provokaci sociálfašistických hornických vůdců.

Socialističtí vůdcové nepřipouštějí ani slova kritiky vlády, policie. A zatím celá Karvinná je zaplavena četníky. Socialisté se farizejsky táží: Kdo posílá ty četníky do těch revírů? Vždyť lid je krajně znervosnělý. Jednou rukou píší v "Duchu času", kdo posílá ty četníky do Karvinné, a druhou telefonují, aby je tam úřady posílaly. Takovou demagogii, podvodnou komedii provozují pánové s horníky. Ale lid si to s vámi vyřídí tak, jak vám to patří. Proto se lid nyní od nich odvrací.

V souvislosti s tím ještě jedna věc: Jsou propouštěni, restringováni horníci všech národností, všech stran a organisací stejně? U nás v ostravsko-karvinském revíru úředníci a závodní inženýři mají na mušce zvláště takové dělníky, kteří buď jsou Poláci, nebo když jsou soc. demokraté nebo nár. socialisté a posílají své děti do polských škol. Takové lidi především propouštějí z práce, a na dotaz, proč to dělají, odpovídají: Bohužel, je přebytek dělnictva. Ale neřeknou, že důvodem propuštění byl dopis "Matice osvěty lidové", v němž bylo napsáno, že horník posílá své děti do polské školy. To je neslýchaný teror a strašné pronásledování.

Katastrofální stav horníků vyžaduje rozhodného vysvětlení a přesného vytčení celé situace. Sněmovní jednací řád mi nedovoluje, abych obšírně promluvil o všech věcech, týkajících se situace horníků a Slezska vůbec, a proto se omezím jen na hlavní body situace polského lidu v Československu.

Odmítáme především program polských posl. Chobota a Buzka, který jest bezradným záplatováním děr a kroucením se do kolečka. Řeči Chobota a Buzka a memorandum podané vládě o otázce slezských Poláků v Československu není nic jiného než opakování, kroucení se do kolečka a záplatování děr. Zásadního programu, zahrnujícího celkový život polského lidu, tito pánové nemají. Polský lid do hloubi vzrušený posledními událostmi čeká na ten nový program, ale místo toho uslyšel pláč a stížnosti na křivdy. Polský lid v Československu má dosti takových nářků a rozhodně se domáhá práva na práci a chléb. Budeme o to bojovati všemi silami. (Potlesk komunistických poslanců.)

Teď vsak jde o dějinný obrat v našem životě a nikoliv o záplatování starých pytlů, na kterých jest samá díra a záplata. Nový život vyžaduje v této dějinné chvíli od odpovědných činitelů nového programu na celé čáře. Nespokojíme se poměrem poddaného k panujícímu, ale chceme býti jako rovný s rovným.

Žádáme tedy: 1. Práva sebeurčení polského lidu v Československu o sobě, o svých kulturních právech, o sociálním ústroji ve Slezsku. Rozhodně odmítáme cizí buržoasní diktaturu a její zasahování do našich věcí ve Slezsku a vyhlašujeme jí válku. 2. Žádáme a bojujeme o samostatnou, samosprávnou zemi podle vzoru federační republiky v SSSR, o polské území, župu, zvláštní zemi, ke které by patřily všechny obce nebo okresy s polskou většinou v Československu. 3. Na území této země jest úředním jazykem jazyk polský stejně jako všechny menšinové jazyky. Úředníky počínaje od okresního hejtmana volí lid. 4. O sociálním ústrojí rozhoduje sám lid pod vedením svých volených zástupců.

Aby se odstranil národnostní útlak, hospodářské vykořisťování a počešťování a abychom byli zajištěni proti vypovídání z práce, proti šikánám a teroru, žádáme práce, chleba a svobody kulturní a hospodářské.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že na pořadu jsou hornické rozhodčí soudy.

Posl. Śliwka (pokračuje): Právě v souvislosti s tímto bodem pořadu schůze žádáme svobody, samostatnosti a samosprávy polského lidu v Československu, neboť jen tak se vytvoří základ ke spolupráci, dohodě, mezinárodní solidaritě a vítězství komunismu. Dokud budou v úřadech důvěrníci šovinisticko-fašistické buržoasie jmenovaní proti vůli a ke škodě polského lidu, k dohodě nedojde a nic se nespraví. Dokud v dolech budou služebníci kapitálu nezávislí na lidu, na proletariátu, bude trvati utlačování a vykořisťování, propouštění a počešťování.

Ke konci výslovně pravím, že jen úplná samostatnost polské země v Československu, nezávislost polského lidu ve své samosprávné zemi ve všech oborech sociálního a kulturního života osvobodí polský lid od útlaku, vykořisťování, šikan a počešťování, poskytne mu chléb, práci a svobodu v úplné harmonii s proletariátem celé Československé republiky, s proletariátem českým, polským a německým. Toho žádá a o to bojuje komunistická strana v Československu a k tomu vyzývá celý proletariát. (K předsedovi): Prosím, už uplynula moje řečnická lhůta?

Místopředseda Taub: Ještě ne.

Posl. Śliwka (pokračuje): Konečně chtěl bych obrátiti pozornost na charakteristickou a příznačnou skutečnost. Když jsem šel do parlamentu, potkal jsem deputaci 15 hladových, chudých, otrhaných podkarpatských Ukrajinců a několika Slováků. Šli na práci do Čech, zde byli odmítnuti, nemají ani na dráhu ani na živobytí. Byli v ministerstvu soc. péče, tam je vyhodili. A to jsou, prosím, občani Československé republiky, občani Podkarpatské Rusi, kde byl dr Beneš, Beran a jiní. Uprostřed Prahy, týden před volbou presidenta chodí tito lidé otrhaní, bez bot, bez košile, hladoví, vyhánění četníky a nemohou dostati ani peněz, ani chleba, ani šatstva. To jest obraz vaší kulturní hanby, vašeho buržoasního zřízení a my, přibíjejíce to na pranýř, žádáme, aby těmto lidem byla ihned poskytnuta pomoc na penězích, jídle a šatstvu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Brožíkovi.

Zpravodaj posl. Brožík: Slavná sněmovno! V debatě nebylo proti osnově zákona vzneseno námitek. Na to, co p. posl. Procházka zde přednesl, že totiž osnova tohoto zákona nic neznamená, mohou odpověděti dělníci, kterých se to týká a kteří již řadu let (Výkřiky komunistických poslanců.) urgují, aby zaměstnanci v hornictví spadali do kompetence hornických soudů rozhodčích a nikoliv do kompetence soudů živnostenských. Na tvrzení téhož pana poslance, že tato osnova zákona je útěkem od katastrofy na dole Nelson, konstatuji, že osnova nemá s katastrofou na dole Nelson nic společného (Výkřiky komunistických poslanců.), ježto potřeba takového zákona se objevila již před několika lety, ale jeho uskutečnění prodělalo určité fáse, než dospělo se k tomuto konečnému znění, které soc. politický výbor navrhuje. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Pokud jde o náměty téhož pana poslance, týkající se báňských inspekcí, bylo by zajisté lépe, kdyby tyto návrhy byly bývaly předloženy kompetentním orgánům, které právě otázku báňské inspekce projednávají, aby na ně mohly vzíti zřetel. Zatím, pokud vím, tyto návrhy tam předloženy nebyly. Doporučuji tedy, aby usnesení (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) soc. politického výboru bylo přijato. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: