Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele (tisk 2525).

Zpravodajem jest p. posl. dr Zadina.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Zadina: Nejsou.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o pěti resolucích otištěných ve zprávě výborové.

Kdo s těmito pěti resolucemi souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jsou přijaty.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje dohoda ke druhému dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 2495).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Světlík, za výbor živn.-obchodní p. posl. Chalupník.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Světlík: Nejsou.

Zpravodaj posl. Chalupník: Nikoliv.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení druhém.

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný v Praze dne 27. listopadu 1933 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. prosince 1933, č. 234 Sb. z. a n. (tisk 2496).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Ruppeldt, za výbor živn.-obchodní p. posl. Sedláček.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Ruppeldt: Nie sú.

Zpravodaj posl. Sedláček: Nikoliv.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, vyřídíme dnes ještě odst. 9 poradu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 9 pořadu, jímž jest:

9. Zpráva výboru imunitního k oznámení posl. Sterna podle §u 51 jedn. řádu o urážce posl. Jakschem v plenární schůzi posl. sněmovny dne 16. února 1934 (tisk 2522).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Imunitní výbor jednal o oznámení p. posl. Sterna podle §u 51 jedn. řádu o urážce posl. Jakschem v plenární schůzi posl. sněmovny dne 16. února 1934.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně po slyšení obviněného poslance, který výroky učiněné doznal, aby posl. Jakschovi byla udělena veřejná důtka.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Podle §u 51 jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši zpravodaje, slyšeti také provinilého a po případě i žadatele, a poté má po doslovu zpravodajově rozhodnouti bez další rozpravy prostým hlasováním o návrhu výboru imunitního, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48 jedn. řádu.

Jest nám tedy po panu zpravodaji slyšeti nejprve provinilého, jímž jest posl. Jaksch, po něm uraženého žadatele, jímž jest posl. Stern.

Než jim udělím slovo, navrhuji, podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Dávám slovo provinilému, p. posl. Jakschovi.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.) Komunistický poslanec Stern žádal imunitní výbor, aby proti mně disciplinárně zakročil, s odůvodněním, že prý jsem ho v plénu při ostré rozmíšce o rakouských událostech urážlivě napadl. V oné schůzi imunitního výboru se opět křečovitě namáhal prokázati, že naše srážka v plénu byla vlastně nevinná a že zvláště byla nesprávná ona novinářská zpráva, že jsem naplil panu Sternovi do obličeje. Imunitní výbor neměl však pochopení pro střídavé politické potřeby posl. Sterna a řídil se písemným podáním žalobce, v němž ani slovem nepopírá soc.-demokratické vylíčení inkriminovaného případu. Imunitní výbor navrhl sněmovně, aby mi udělila důtku.

Neváhám vysloviti slavné sněmovně politování, že moje chování k posl. Sternovi překročilo hranice sněmovních zvyků, (Posl. Stern [německy]: Slyšte! Slyšte!) i když ani zdaleka v onom rozsahu hrubých neslušností, jak je vidíme u komunistických poslanců téměř v každé schůzi. (Souhlas.) Tento komunistický monopol na stálé, beztrestné urážení parlamentních kolegů jiného smýšlení jsem vskutku prorazil a prosím slavnou sněmovnu, aby mi ještě dovolila krátké politické odůvodnění mého jednání.

Dovolávám se svědectví celé sněmovny, (Výkřiky.) že komunistická strana ve schůzi sněmovny dne 16. února přímo hanebně rušila důstojné a naprosto neútočné smuteční projevy socialistických stran nad proletářskými obětmi rakouské občanské války. (Souhlas. - Hluk.) Nedopřála mrtvým hrdinům ochranného svazu (Hluk. - Místopředseda Zierhut zvoní.) ani několik minut čestné vzpomínky, (Hluk a výkřiky.) kdežto přítomní členové občanských stran přes své jiné smýšlení zachovali vybranou zdrženlivost. (Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Pobouření nad tím projevilo se živelně u všech přítomných členů socialistických stran a patřil jsem ke skupině poslanců, která komunistické křiklouny vzrušeně volala k odpovědnosti. Nejen já jsem to pokládal za hanobení mrtvých příslušníků ochranného svazu, že se lidé, kteří se dosud osvědčili jen jako vojevůdcové porážek, vyvyšují na nenávistné soudce (Hluk.) nad jedním z největších hrdinných bojů v dějinách proletariátu. (Hluk trvá. Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Tento komunistický křik o politice a průběhu ozbrojeného povstání skvělé rakouské soc.-demokracie měly zajisté zakrýti trapnou skutečnost, že za únorových bojů nikdo neslyšel ani toho nejmenšího o vůdcích rakouské komunistické strany, že ani jediná policejní zpráva neprokázala jim čest, byť i jen se zmíniti o jejich tiché existenci. (Výkřiky.) Byl to zasloužený ohled, že Dollfussova vláda nechala nerušeně ještě po týdny knihkupectví komunistické strany ve Vídni, když již každý soc.-demokratický dětský spolek byl dávno rozpuštěn a vyvlastněn. Tím více musilo toto chování komunistů vzbuditi nejhlubší rozčilení každého slušného člověka, když chování zdejších komunistických vůdců, počínaje zbabělým chováním Šmeralovým při obsazování pražského "Lidového domu" až do nejnovější doby, jest v nejkřiklavějším rozporu s hrdinným obětováním tisíců důvěrníků rakouského dělnictva. Onoho Viktora Sterna, který se nekompromisně prohlásil pro hrdinnou smrt jiných, líčí vůdce rakouského povstání Julius Deutsch ve své knize "Z rakouské revoluce" jako žalostného ulejváka. Julius Deutsch líčí tam průběh schůze důvěrníků někdejší tajné vojenské organisace rakouské soc.-demokracie, která se konala v noci z 2. na 3. listopad 1918 a v níž se radili o agitaci v kasárnách takto: (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Jaksch (pokračuje): Právě kolegové z komunistické strany měli by věnovati trochu pozornosti tomuto znění. (Výkřiky.)

Deutsch tam o Viktoru Sternovi píše (čte):

"Při rozdělování agitátorů pro kasárna, které se dělo vyvoláváním jmen, došlo k této příhodě. Všichni přítomní výzvy uposlechli až na dva záložní důstojníky, kteří namítali, že jsou zásadní antimilitaristé a proto by při sestavování nového vojska nemohli spolupůsobiti. Jeden z nich, který dosud byl blízký většinovým socialistům, mluvil však také, že nechce sloužiti měšťáckému třídnímu státu a dal najevo, že se najednou stal úplným radikálem. Ale právě u něho se nám zdálo, jako kdyby náhlé jeho zásadní námitky vyvěraly více nebo méně z nepřiznaného osobního strachu před následky našeho jednání.

Za několik dní potom přišel ke mně méně kompromitovaný z obou a dodatečně prosil o přijetí, poněvadž se stydí za své chování oné noci. Naproti tomu dřívější většinový socialista opustil brzy Vídeň. Slyšel jsem o něm opět, když jsem slyšel jmenovati jeho jméno: Viktor Stern mezi - a jak také jinak - krajně levými agitátory německých dělníků v Poruří."

Tolik dr Deutsch o Viktoru Sternovi.

Po tomto vylíčení prosím slavnou sněmovnu o lidské pochopení pro to, že jsem projevil vůči chování posl. Sterna v oné schůzi onen stupeň opovržení, který se nedal vyjádřiti slovy. Proti takovýmto lidem, kteří chtějí učiti stranu Kolomana Wallische revoluční odhodlanosti, kdežto sami slouží světové revoluci jen levnými frázemi, podle úsudku nejširší dělnické veřejnosti není žádný výraz opovržení dosti silný. Proto odmítám dnes příti se s panem Viktorem Sternem o podrobnostech kritické příhody a tím stírati politické pozadí. Proti Viktoru Sternovi nepotřebuji svědků. Mně postačí vědomí vykonaného morálního pokárání. Proto přijímám důtku navrženou imunitním výborem, poněvadž žádný čestný dělník neodsoudí mne, nýbrž chování komunistů ve schůzi posl. sněmovny dne 16. února. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo uraženému žadateli, p. posl. Sternovi. (Výkřiky.)

Prosím o klid.

Posl. Stern (německy): Myslím, že nejdříve musím vysvětliti, proč jsem s takovou věcí vůbec šel do výboru. Ovšem nemohou mne urážlivé výkřiky soc. demokratů pro naše chování uraziti a přirozeně očekáváme od imunitního výboru nejméně nějakou ochranu cti. Ale zde šlo o vážnou politickou otázku a právě tuto debatu, kterou zde nyní konečně - ve výboru si to netroufal - pan posl. Jaksch zahájil, chtěl jsem vyprovokovati. (Posl. Kaufmann [německy]: Slyšte, slyšte!) Co se stalo? Ve výboru jsem prokázal, že pan posl. Jaksch lhal. Pan posl. Jaksch byl ve výboru odhalen jako lhář, nemohl postaviti ani jediného svědka ze svých straníků, ani zde nyní nenalezl ani jediného, jenž by byl viděl, že na mne plivl. Já jsem přivedl svědky. Ačkoliv výbor pomáhal panu posl. Jakschovi a svědky zamítl, jeden svědek, poněvadž byl členem výboru, tam prohlásil, že stál přede mnou, i posl. Babel stál přede mnou. Bylo vyloučeno, aby posl. Jaksch byl na mne plivl, a pravím to ještě jednou odhalenému lháři, a chcete-li, řeknu vám to venku bez ochrany imunity - za několik dní ji nebudu již míti - a vy se neodvážíte jíti do soudní síně, označím-li vás venku jako lháře, poněvadž vám mohu prokázati, že jste lhář. Vždyť svědkové prohlásili, že stáli přede mnou a nebylo možno na mne plivnouti. A posl. Jaksch tvrdil, ovšem koktaje jako odhalený lhář, že jest pravda, co stojí v časopise "Sozialdemokrat". Ale to není to podstatné. Na jedné lži více nebo méně takovým pánům nesejde. Zde jde o otázku - a tu jsem chtěl zde před tímto forem rozvinouti, nic jiného - proč posl. Jaksch tak lhal, proč se sám obvinil ze svinstva - dokonce těchto výrazů litoval - proč se obvinil ještě z horší věci? Z prostého důvodu, poněvadž hanba soc.-demokratických vůdců, protože hanba soc.-demokratické strany, všech stran II. internacionály a zvláště československé ve věci hrdinného boje rakouských dělníků, obětí tohoto boje, (Posl. Katz [německy]: Kde byli komunisté?) poněvadž tato hanba... (Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stern (pokračuje): ... tak volá do nebe, že soc.-demokratická strana potřebuje pogromové nálady, aby odvrátila pozornost od této hanby. Zde v Československu jsme slyšeli, jak sami rakouští dělníci mluvili o těchto věcech. Rakouští dělníci, kteří stáli na barikádách - a zde chci odpověděti posl. Katzovi - stáli na barikádách společně s komunistickými dělníky (Posl. Katz [německy]: Kde? Naši lidé se dostali na šibenici, ale ani jediný komunista!), tito rakouští dělníci, kteří se zbraní v rukou bojovali do poslední chvíle, tito dělníci zde (Posl. Katz [německy]: Kde jest váš Koloman Wallisch?) prohlašují, že je jejich soc.-demokratičtí vůdcové zradili. (Hluk.) Tito dělníci prohlašují, že by byli zvítězili, kdyby je nebyli jejich vůdcové hanebně zradili, a tuto skutečnost nepřekřičíte, tento dějinný fakt volá do celého světa. Vašim dělníkům ukazuje správnou cestu a vy chcete zabrániti tomu, aby tito dělníci správnou cestu neviděli. Tato řeč ukazuje dělníkům vaši pravou tvář a tomu chcete zabrániti, aby dělníci vaši pravou tvář neviděli. Dopustil se té hanebnosti, že tvrdil, že my rakouským dělníkům nadáváme a je pomlouváme. My se podivujeme rakouským dělníkům, my prohlašujeme, že rakouští dělníci ukázali, jak klamné jsou vaše teorie, že nelze takto potírati fašismus, že taková jednotná bojovná fronta není možná. Prohlašujeme, kdybychom neobžalovali zrádce těchto hrdinných dělníků, že byl by to zločin na těchto rakouských dělnících samých. Jest to snad hanobení rakouských dělníků, co tito dělníci dnes sami prohlašují? Mluvil jsem o tom se členy soc.-demokratického ochranného svazu v Simmeringu, ve Favoritech, ve Floridsdorfu, kteří tam bojovali. (Výkřiky něm. soc.-demokratických poslanců: Potom jste s nimi mluvil!) Ano, potom jsem s nimi mluvil. Mluvil jsem s dětmi těchto bojovníků a když se někdo otáže těchto soc.-demokratických dětí: "Co jsou vaše rodiče, soc.-demokrati či komunisté?" řeknou tyto děti: "Naši rodiče byli soc. demokraté, ale dnes jsou komunisté." Chcete zabrániti, aby neproniklo poznání bankrotu, celého vašeho mezinárodního bankrotu tak zvané rudé Vídně, bankrotu pýchy rakouských marxistů, ale dělníci sami nyní prohlašují, že tato strana selhala, že tito vůdcové je zradili.

I tito vůdcové sami doznali dnes otevřeně před celým světem svou zradu. Zde jest kniha Otto Bauera, ve které prohlašuje, že vůdcové až do poslední chvíle chtěli zabrániti boji a že přes jejich pokusy nebylo ke konci již lze boji zabrániti. Otto Bauer vypravuje, jak celá léta žebronili u Dollfussa, jak ještě v poslední chvíli se pokusili přijmouti Innitzera jako prostředníka, aby s Dollfussem uzavřeli spojenectví, jak po Dollfussově ponižující nabídce se představenstvo strany usneslo na ni přistoupiti. Tyto žaloby vznášeti proti těmto vůdcům, kteří byli s takovým hrdinským proletariátem poraženi - neboť poražena byla tato strana, nikoliv dělníci - útočiti na tuto stranu, to chcete dělníkům líčiti jako pomlouvání rakouských dělníků. Proto jste si vymyslili tuto bajku, že komunisté jsou tací zločinci, že na ně musíte plivati, neboť oni potírají rakouské dělníky. Ukažte nám jedinou řádku, kde jsme rakouské dělníky hanobili nebo pomlouvali! Ale zde na této tribuně váš poslanec prohlásil, že ukážete rakouským dělníkům solidaritu tím, že budete hájiti demokratickou republiku, Československo. Tento zločin, jejž r. 1914 spáchaly soc. demokratické strany, [ ] tento zločin jste se nestyděli nabídnouti rakouským dělníkům jako solidaritu a nestyděli jste se, že strana po krveprolití nabídla Dollfussovi, tomuto křesťanskému vrahu dělníků, smíření. Vy hanobíte rakouské dělníky, vy jste je zradili, prodali a připravili o vítězství. A hůře než to, vy chcete zabrániti, aby oběti tohoto boje nebyly přineseny marně. To jest zločin, který nám vyčítáte. My komunisté říkáme: "Když jste již krváceli, když jste již bojovali, tento boj nesmí býti marný!" Nebylo to zbytečné, neboť dělníci se z toho něčemu naučili. Přečtěte si manifest 305, který ukazuje, že se dělníci něčemu naučili. Tomu však chcete zabrániti, ale to se vám nepodaří.

Domnívám se, že přes Jakschův případ lze přejíti. Pan posl. Jaksch shnije na mrchovišti světových dějin, popliván dělníky, stejně jako vůdcové v Rakousku, kteří před několika měsíci právě tak křičeli jako on a dnes jsou v Dollfussových službách, jako vůdcové, kteří bojujícím členům ochranného svazu nevydali zbraní. Ale nepřejdeme přes vaši pomoc umírající buržoasii. Budete zničeni s kapitalismem. Tato hlavní opora buržoasie musí býti zničena a s ní kapitalismus, fašismus a válka!

Při této příležitosti chci si ještě dovoliti pronésti několik slov o jiném výkonu tak zvané zdejší demokracie. Za několik dní mi volební soud odejme mandát. Nemluvím o tom, poněvadž jde o osobní věc, nýbrž poněvadž jde o mandát komunistického poslance, jejž zvolil revoluční proletariát. Proč se mi odnímá tento mandát, proč jste hlasovali, aby mi byl odňat? [ ] Na to vy soc. demokrati, kteří prohlašujete, že chcete chrániti i Sovětský svaz, jste mne vydali a tak jste zavinili ztrátu mé svobody, všech tak zvaných čestných titulů a ztrátu mého mandátu. To jsou věci, které mají ještě dalekosáhlejší význam, které ukazují, v jaké době nyní žijeme.

Jasný příklad: [ ] Vy, Jaksch a soudruzi, připravujete cestu. Vy děláte to všechno, vy zavádíte fašismus. Ještě hůře: Fašismus znamená ještě rychlejší válku a vy pomáháte finančnímu kapitálu připravovati válku. Vy křičíte nejhlasitěji, vy jste žádali, aby Francie postupovala ještě energičtěji ve věci Rakouska a vůbec na ochranu svých zájmů. Když v Německu vůdcové odborových organisací dospěli k té hanbě, že na 1. května svolávají pod Hitlerovy prapory, dosáhli jste této hanby, neboť ve vašem květnovém provolání stojí: Vytáhnouti s vlajícími prapory na ochranu republiky proti všem jejím nepřátelům. To znamená: Vy voláte k lidem, aby dne 1. května demonstrovali [ ]. Vy jste naplnili míru hanby. (Hluk.) Tisíckrát vám naplivati do obličeje nebylo by výrazem této hanby! (Hluk.) Stojím zde s dobrým svědomím za celou komunistickou stranu a internacionálu, neboť my bojujeme o právo, svobodu a lepší budoucnost. Ale vy bojujete pro krvavý fašismus, pro tento krvavý kapitalistický řád a pokoušíte se udržeti jej proti proletariátu. Ale vaše metody vám nepomohou. Vy nám můžete odníti mandát, vy nás můžete uvrhnouti do žalářů, stejně jako Dollfuss vystupuje nyní jako kat. (Hluk.) Ale my budeme bojovati dále. Říkáme dělníkům: Tak jako bojovali rakouští dělníci, tam spočívá vaše síla, v podnicích, na ulici, v jednotné bojovné frontě. Stávkuje-li se v podnicích, nemůžete provozovati svého fašismu! Rozmlouvají-li dělníci v podnicích, nemůžete nám zakázati náš tisk. Vy, kteří jste dovedli zakázati časopis, který nebyl ani vůbec komunistickým časopisem, nýbrž jen poctivě hájil zájmy dělníků, vy jste pomocníky fašismu a připravujete mu cestu. My říkáme dělníkům: Pohněte se, než bude pozdě, k nejostřejšímu boji proti fašismu, proti imperialistické válce, proti nejnebezpečnější opoře kapitalistů, proti sociálfašistickým zrádcům, pro lepší budoucnost, pro vítězství bolševismu, komunismu! (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji, p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Oba páni řečníci - stejně jako dnes zde - přednášeli politické projevy také v imunitním výboru. Výbor imunitní po doznání p. posl. Jaksche učinil usnesení, které jsem si zde dovolil již přednésti. Jménem imunitního výboru opětuji proto návrh, aby p. posl. Jakschovi byla udělena veřejná důtka. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního na udělení veřejné důtky, jenž jest otištěn ve zprávě výborové a byl přednesen panem zpravodajem.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna se usnesla na veřejné důtce posl. Jakschovi.

Tím jest vyřízen 9. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Pan posl. dr Bacher táže se mne dotazem, podaným dnes podle §u 70 jedn. řádu, proč vládní návrh zákona o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele (tisk 2449) nebyl předložen, resp. přikázán též výboru živn.-obchodnímu, ačkoliv se netýká pouze poměrů zemědělců, nýbrž - a to svými podstatnými ustanoveními - také obchodu chmelem a spotřebitelů chmele.

V odpověď sděluji p. poslanci, že jsem zmíněný vládní návrh přikázal podle odst. 3 §u 20 jedn. řádu výboru zemědělskému proto, poněvadž jsem jej považoval za příslušný. Přikazování vládních návrhů jest věcí předsedy sněmovny, alespoň pokud žádný z poslanců nepoužije práva daného mu druhou větou odst. 3 §u 20 jedn. řádu.

Pan posl. dr Bacher - stejně jako kterýkoli jiný ze členů sněmovny - měl podle citovaného §u 20 jedn. řádu právo navrhnouti, aby vládní návrh, o který jde, byl přikázán také výboru živn. obchodnímu. Jestliže však tak neučinil, nemohu než mu sděliti, že jsem přikázal vládní návrh o známkování chmele přesně podle odst. 3 §u 20 jedn. řádu.

Do výboru technicko-dopravního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Krause za posl. B. Procházku a posl. Fialu za posl. Vaňka.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Schäfera za posl. Blatnou.

mezi schůzí: zprávy tisky 2527, 2534 až 2538.

ministra soc. péče na dotazy posl. Neumeistera:

ve věci státní stravovací akce (č. D 1240-III, D 1241-III a D 1244-III),

ve věci stravovacích lístků (č. D 1246-III).

Místopředseda Zierhut oznámil, že ihned po schůzi plenární koná schůzi výbor soc.-politický.

Místopředseda Zierhut sdělil, že předsednictvo se usneslo, aby příští schůze se konala ve čtvrtek dne 26. dubna 1934 o 11 1/2 hod. dopol. s

1 až 5. Nevyřízené odstavce pořadu 323. schůze.

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu trest. v Praze v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2261).

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. úřadu v Žilině v trest. věci posl. Vallo (tisk 2304).

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Kopeckého (tisk 2315).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Kubače (tisk 2395).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Prostějově v trest. věci posl. Kučery (tisk 2397).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Hradci Král. v trest. věci posl. Tylla (tisk 2398).

Schůze skončena v 6 hod. 7 min. večer.