Úterý 5. prosince 1933

Přítomni:

Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

211 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bradáč, dr Czech, Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 8 hod. 16 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Wagnerovi.

Změna ve výboru.

Do výboru zdravotnického vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. Müllera.

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Košicích ze de 20. listopadu 1933, č. Nt VI 180/33, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 25. listopadu 1933, č. 10.664/33, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Törköly pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 570-III),

kraj. soudu v Opavě ze dne 27. listopadu 1933, č. Nt IX 38/33, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Schollicha pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky (č. J 571-III).

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, liter. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 305. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Babela.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2366) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1934 (tisk 2385) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 297. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1933.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1934, a to o třetí jeho části, to jest o části hospodářské, dopravní a finanční, započaté ve 304. schůzi sněmovny dne 2. prosince t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. K. Procházka a dr Hanreich; na straně "pro" pp. posl. Slavíček, inž. Záhorský, Sedláček, Brodecký, Navrátil a dr Brdlík.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Slavíček.

Posl. Slavíček: Dámy a pánové! Kapitoly státního rozpočtu, které projednáváme, sváděly by vzhledem k poměrům ve světě i k poměrům u nás k veliké povšechné debatě o hospodářských věcech, ale vzhledem k tomu, že byla veliká část řečí věnována jednotlivým stavům, jako na př. průmyslu, zemědělství, a ovšem také i otázkám sociálním, a vzhledem k tomu, že zemědělství a průmysl jsou jaksi východiskem z nynější hospodářské tísně u nás a že konají se stále a stále úvahy a porady, nebudu se těmito věcmi zabývati, ale budu se zabývati sice také otázkami dne, ale otázkami, které se týkají dalšího stavu našeho národa, t. j. stavu středního, živnostníků a obchodníků. Také tyto otázky žádají naléhavě svého řešení.

Je pochopitelno, když nemá zemědělec, nemá průmysl, nemá dělník, a když jsme srazili platy státních a veřejných zaměstnanců, že to také vrhá reflex na obchod a živnosti, že proto také střední stav má své požadavky, volá po jejich řešení. Chci se zabývati stavem, v jakém se nalézá, co žádá a jak si řešení krise tohoto stavu představujeme my. Mám totiž dojem, že předpovědi o vládním zásahu do obchodů a některých živností mohly by se díti a nésti cestou mylnou, protože nemáme pro střední stav pevné linie, ani jedné ani druhé, a na tyto věci si dovolím poukázati.

Nejprve obchod. Obchod ve své tísni volá po zákazu obchodních domů s jednotnými cenami. Obchod volá po omezování nových obchodů, dokonce se vyskytly i hlasy, že bychom měli znemožniti na 2 až 3 roky jakékoli nové obchody, tedy zákaz; obchod volá po odstranění nebo po velikém obmezení obchodu podomního, domáhá se zrušení jarmarků, trhů, vyslovuje se kriticky proti obchodu kočovnému. V Praze a ve velkých městech po řadu let volá po odstranění stánků, v poslední řadě ovšem nevynechává ani družstev nákupních, konsumních, kritisuje je a dodává, že stav obchodu je tak kritický, že v poslední době k té mizerii hospodářské asi za tři léta přibylo asi 150.000 nových živnostníků a že je tedy nemožno, aby obchod mohl prosperovati. Nejakutnější jsou nyní ovšem obchody s jednotnými cenami, v kteréžto věci má ministerstvo obchodu přinésti osnovu zákona.

O obchodech s ohledem na Prahu a na velká města chtěl bych říci toto: Náš obchod po převratě - mám na mysli Prahu, odkud všechny ty snahy vycházejí - se začal přizpůsobovati obchodu ve velkých městech cizozemských. Byla zde vlna budovati velké elegantní obchody s prvotřídním, přepychovým zbožím. Stavební řád města Prahy tomu napomáhal, za několik let dobré konjunktury vyrostla u nás řada elegantních domů - a pochvalovali jsme si, že už máme také v Praze bulváry, jako jsou v Paříži, v Berlíně a jinde. V té době byl také se strany obchodů činěn nátlak, aby byly odstraněny všechny stánky z ulic, poněvadž je to ostudou Prahy, v té době také byla snaha z ulic a tržišť odstraniti trhové obchodnictvo, zkrátka chtěli jsme míti Prahu a obchod elegantní, vzorné, krásné. Na pohled to bylo opravdu krásné. Jenomže Praha a my nemáme dostatek zákazníků pro takové domy, jako mají města jiná, a musilo se to na konec vymstíti. My se nemůžeme obchodem rovnati čtyřmilionovému Berlínu, pětimilionové Paříži a osmimilionovému Londýnu. Jen přišel první závan nepříznivé konjunktury a ty t. zv. krásné domy na bulvárech pražských se sesypaly. Mluví o tom X čísel jednak vyrovnání a jednak konkursů.

Naše obchodnictvo bylo mylně vedeno, bylo vedeno ve stavovské pýše, a aby se rozlišilo od těch malých, od trhovců a podomních obchodníků, nazývalo se legitimními obchodníky. Kdo to slovo vynašel, nevím, vím jenom tolik, že každý obchod je legitimní, i kdyby byl provozován po domech, má-li k tomu oprávnění, povolení. Ale legitimní obchod, to byla u nás obchodní aristokracie - mluvím pořád o Praze. To se rozumí, že oři té snaze "hodně vysoko" zapomínal náš obchod na masy lidu a ti malí, střední lidé se vyhýbali té eleganci obchodní a zkoncentrovali se do Celetné ulice, do Perlové ulice, do míst a obchodů, které legitimní obchod považoval z něco méněcenného. A teď se tu najednou vyskytly domy obchodní s jednotnými cenami. A kde se vyskytly? Ne v Celetné ulici, ani ne v Perlové ulici, nýbrž na našich bulvárech, na Národní třídě, na Václavském náměstí, na Poříčí atd. atd. A lidé se tam hrnou, jak říkají obchodníci, jako blázni. Pravda je, že tam jsou tržby denní tak závratné, že je to prostě k nepochopení. Pravda dále jest, že tyto dny masy kupců musí regulovati strážníci, kteří dělají pořádek a rovnají do řad kupce, kteří jdou tam a odcházejí zpátky. To se rozumí, že obchodnictvo na to hledí překvapeně. Ale než budeme musit řešiti tuto otázku nějakou předlohou zákona, předveďme si před oči, proč tam ti lidé jdou. Bylo by nerozumné i od obchodnictva, kdyby nepřiznalo, že v domech s jednotnými cenami opravdu řada zboží jest lacinější než v obchodech jiných. To jsou nesporné věci. Druhá věc jest, že obchodní domy s jednotnými cenami vystihly psychologii davu. V domech s jednotnými cenami nejsou jen nádherné skříně, regály zboží, zabaleného v hedvábném papíře, neobsluhuje tam kupce 4 až 5 obchodních pomocníků, tam je zboží vyloženo na pultech, pulty jsou téměř na ulici, tam může jíti a jde žena dělníkova s 5 Kč nakoupiti, nikdo ji nekritisuje, nikdo ji neodhaduje jako v mnohých elegantních domech, nákup se děje prostým způsobem, žena může přijíti, zboží prohlédnouti, po případě do rukou vzíti, ohmatati, zjistiti jakost, nikdo si jí nevšimne, žádná falešná uctivost obchodní tam není, jak to vidíme v některých domech. Je to přirozený způsob nákupu a výměny zboží. To jest tajemství, které podchytily domy s jednotnými cenami.

Xkrát jsem s tohoto místa upozorňoval na mylné cesty naší obchodní politiky doma. Když jsme se řídili při budování obchodů našich v Praze a velkých městech vzory cizích měst, řeknu vám, že ani pětimilionová Paříž a čtyřmilionový Berlín nezapomíná na psychologii davu a vedle nádherných bulvárů pařížských vidíte veliké ulice, kde sta a tisíce pultů je přímo na chodnících s vyloženým zbožím, a masy lidí jdou denně na ulici a zde se dělají největší obchody. A podobně je tomu i u obchodů s luxusním a drahým zbožím. Na př. jak si počíná Louvre Magazin, který zaměstnává 11.000 zřízenců, obchodně takticky? Je-li nějaké zboží mimo sezonu a není již po něm poptávka vrchních deseti tisíc, na ulici, chodníku, na prostých pultech vyloží toto zboží jako zboží méněcenné, srazí cenu dolů a zboží jde jak na dračku. Tak se obchoduje v cizině. Dělal to někdo u nás z obchodníků, než se vyskytly domy s jednotnými cenami? To se prodávalo jako šafrán a léky v lékárně. Pravím, to byly mylné cesty našeho obchodu a tohle musilo přijíti.

Zde jsem několikráte ukázal na to, že se nedovedeme říditi moderními obchodními cestami. Na př. reklama. Teprve Italie musila k nám přijíti se svou uměleckou soutěží o reklamě, abychom viděli, co je reklama pro národ a pro obchod. Zde jsem asi dvakráte upozorňoval na to, že i jinde, na př. v Americe mají specielní školy pro prodavače, aby se naučili prodávat, vystihnout psychologii lidí. A u nás? Copak se u nás v obchodě dělo? Obchodnické organisace se věnovaly stranicko-politické činnosti, ministerstvo obchodu mlčky k tomu přihlíželo a gremiální obchodní jednota místo aby vedla své členy k moderním věcem, které se přece k nám dostanou, ať chceme či nechceme, věnovala se stranické politice. V ministerstvu obchodu teprve za řadu let po převratu byla zřízena obchodní sekce, vybavená dvěma nebo třemi úředníky, kteří však mezi obchodníky nejdou, nemohou, poněvadž nesmějí jít z Prahy - a já bych vám přál mluvit s úředníky ministerstva obchodu, kteří budovali obchodní sekci, abyste viděli, jaká je u nás prázdnota v obchodním podnikání, že tu nemáme prostě linie, cíle, jak a kam bychom měli jíti. Nejenom obchodnické organisace, ale ani to vrcholné stanoviště, ministerstvo obchodu, takového programu nemá. (Tak jest!)

Proč takto mluvím o obchodu? Obchod z 90% nenáviděl pokrokovou politiku u nás, obchodnictvo z 90 % denně útočilo a útočí na socialisty, na masy lidu, obchodnictvo se stavělo na zcela zvláštní stanovisko. Ale pozorujte postup toho obchodu! Když jsme měli za poválečné doby ústředny, křičelo obchodnictvo: Obchod patří obchodu, ať stát do toho nestrká prsty; volná konkurence, volná soutěž je regulátorem řádného obchodu! Dobře. Teď stát zasahoval do cen obilí a obchodnictvo zase křičelo: To patří obchodu, jsme proti obilnímu i proti živočišnému syndikátu. To patří do volného obchodu. Dobře, tak tu tedy ten volný obchod je. Což domy s jednotnými cenami nejsou volným obchodem? Je-li však volný obchod prováděn do důsledků, křičí obchodnictvo na stát, vládu i na nás: Nezasahujte hrubou rukou do jemného hospodářského stroje, ponechte jej legitimnímu obchodu! Zde ten legitimní obchod máte, zde je obchod s jednotnými cenami, a kdo může za to, že jste nedovedli podchytit masy konsumentů, že jste nedovedli zlákat masy lidí, kteří po 5, po 10 korunách přinášejí do takových obchodů statisícové, milionové tržby. My vám je nebudeme komandovat do vašich obchodů, ti lidé tam nepůjdou. A to je volný obchod, tak je u nás veden obchod; to je to "nezasahujte hrubou rukou do jemného hospodářského obchodu". Ale když mu někdo škodí, "jděte a přiskočte mu na pomoc". Ale nejenom to. Podívejte se, jak je veden obchod dále, trhovci, podomní obchod atd. Mají také jiné státy takové lidi, či nemají? Ale mají! Už před válkou měla dvoumilionová Vídeň 180.000 obchodníků, 4milionový Berlín má 350.000 živnostníků. Ve dvoumilionové Vídni, která žila v blahobytu, viděli jste také u Štěpánského kostela člověka s košíkem, který neprodával nic jiného než tkaničky do bot a krém, ale živil se. Ve vídeňských restauracích jste viděli také lidi, kteří neprodávali v koši před sebou nic jiného než krajíčky chleba k večeři - a živili se. Nedávno jsem byl v Německu a prohlížel jsem si tam způsob obchodování. Což myslíte, že v německých ulicích není malých obchodníků, těch podomních obchodníků a kramářů, jak u nás o nich s despektem legitimní obchod mluví? Kolik jich je tam a na jakých ulicích! Myslíte, že v Paříži, v Londýně nejsou? A nemluvím ani o jižních zemích, kde se desetitisíce, ba statisíce lidí živí drobným obchodem. U nás se však volá: Všechny zavřete, pryč s nimi! A při tom mnohé domy mají X počet učednic a X počet učedníků, obchodní a pokračovací školy nám chrlí proletariát, dorost pomocnický a dělnický, ale co s ním? Legitimní obchod jich nevyužije, hodí je na krk státu a chce, aby se 2, 3 roky nikdo z nich nesměl státi samostatným obchodníkem. To je živnostenská politika? My máme na školách odborných a pokračovacích přes 150.000 učedníků a učednic a teď se najdou moudří otcové, kteří volají na vládu: Zastavte na 3 roky jakékoliv povolování obchodů! To bychom posadili celé té bezcharakterní politice korunu na hlavu. (Potlesk.) Tak nemůžeme dělati obchodní politiku. Když volný obchod, tedy ano, ale pak si pomozte sami a jděte s cenami dolů. Vyjděte vstříc kupujícím, doveďte s nimi jednat a pak se lidé nebudou hrnouti do domů s jednotnými cenami.

Budiž poznamenáno - a já to řeknu ke konci - že jsme také pro omezování obchodů s jednotnými cenami, ale napřed se musí obchodnictvo přizpůsobiti konsumentům a pak je můžeme zakazovat nebo omezovat. (Souhlas.) Jak se ve skutečnosti vyvíjí obchod? Neznám ty pány, které chci jmenovati, nikdy jsem s nimi nemluvil, ani nevím, jakého jsou politického přesvědčení. Zdůrazňuji to proto, aby mně nemohlo býti vytýkáno, že jsem proti nim nějak zaujatý. Trhovce, podomní obchodníky a kramáře legitimní obchod vidí, proti těm volá po ochraně, ale kolik filiálek tu má Meinl, Barhoň (Posl. Zeminová: Rolný!), Rolný a jiní! Jsou to firmy, které mají sta filiálek, ba znám i firmu, která má dokonce několik tisíc filiálek, ale obchodnictvo tam nahoru nejde. Ani slova neslyšíme se strany legitimního obchodu proti těmto lidem. U nás se obchodní filiálky nesmírně rozmohly. Mám zde dopis od městské rady z Náchoda, která protestuje proti tomu a upozorňuje na nebezpečí, které tu je po stránce daňové pro stát i pro města. Z dopisu se dovídáme, že v Náchodě, tedy v poměrně malém městě, je již 20 obchodních filiálek. Na ty malé má obchod kuráž, ale toto nevidí? Dorostu znemožněte na 3 léta existenci, ale těmto dovolujete filiálky pořád! Není to však jen obchod s některým zbožím. Kolik tu máte filiálek uzenářských závodů, řeznických, pekařských závodů atd.

Ale nejen to, podívejte se ještě dále. Máme tu na příklad otázku hostinských. Kol. Petrovický zde včera o tom mluvil. Také hostinští křičí, že na 200 občanů připadá jedna hostinská koncese, ale ani kol. Petrovický, ani hostinské organisace nikomu neřeknou, že u nás v Praze mají hostinské koncese stavitelé, inženýři, lékaři, že na př. lékař provozuje lékařskou praxi a současně hostinskou, hotelní živnost. Nikdo tedy nekonstatuje, že člověk, který neměl o hostinství ani ponětí, na zákrok, na intervenci velmi vlivného činitele dostal koncesi, ačkoliv je stavitelem a provádí živnost stavitelskou. To nikdo nevidí. Mluví se o hostinských koncesích a volá se: Nepovolujte koncese! Ale máme v Praze podniky, znáte je všichni, takový podnik má cukrárnu, má bufet, biograf, kavárnu a hotel a všecko to má jeden člověk. Prosím, provozuje 5 živností a několik koncesí najednou. (Posl. Zeminová: Pan Juliš!) Máte tady případy, že si člověk opravdu myslí, že ten národ sám ničemu nerozumí a úřady jsou vůči tomu slepé.

Ale nejen to. Prosím, jděme dále. Máme tu firmu Nekvasil a spol., stavitelskou firmu v Praze. (Posl. Zeminová: Zabije všechna odvětví!) Víte, co ohlásila a co dostala? Dostala koncesi stavitelskou, podnikatelskou, koncesi mistra tesařského, mistra jiného a k tomu oprávnění provozovati 40 řemeslných stavebních živností. (Výkřiky posl. Zeminové.) Prosím, firma Nekvasil, společnost se 3, 4 koncesemi a 40 oprávněními řemeslnými, měla valnou hromadu a vykázala za rok 20.000 Kč zisku ke zdanění. (Výkřiky posl. Zeminové.) Prosím, koukejte na daně! Proč pak státu ubývá daně obratové a jiné? Co pak firma, která provozuje 40 živností, se nestydí ohlásiti ke zdanění 20.000 Kč? (Posl. Zeminová: Proč se nestydí úřady, které to povolují! Ty se mají stydět!) Prosím, berní úřad ševcům a krejčím nevěří, že mají za rok zisku ke zdanění 15 až 20 tisíc Kč a zdaňuje je dvakráte až třikráte víc, ale firma Nekvasil se 40 živnostmi ohlásí 20.000 Kč zisku ke zdanění.

Když jsem se těch daní dotkl - už o tom mnoho mluvit nebudu - vezměte si ještě filiálky. Ve všech filiálních obchodech uniká státu daň obratová, poněvadž styk filiálek s ústředím je osvobozen od daně obratové. Představte si, kolik tisíc samostatných živnostníků by se tu uživilo, kolik tisíc objektů daňových by tu bylo pro daň obratovou, výdělkovou, autonomní přirážky atd. atd.

Víte, jak to nakonec dopadne, necháme-li tento směr obchodní a živnostenské politiky volný? Tak, jako to dopadlo se zemědělci. Po desetiletí a staletí hlodali kapitalisté na sedlákovi, až mu vzali půdu a vytvořili z toho velkostatky. Tady to máte také tak. Desetiletí a desetiletí bude hlodat kapitál a tito velcí na středním stavu, stáhnou hospodářskou sílu do svých rukou, budou míti plné měšce kapitálu, ale střední stav bude prostě zproletarisován, budeme-li to trpěti. (Potlesk. - Posl. Srba: To je proletarisace středního stavu! My na tom nemáme zájem! Nám se to totiž vytýkalo! - Předseda zvoní.) My na tom jistě také nemáme zájem. Mne dvě věci v debatě nepřekvapily, dvě věci pozoruhodné v debatě. Předně velmi kritické a objektivní stanovisko ke střednímu stavu předsedy rozpočtového výboru dr Černého. Ano, také my, i když budeme a chceme chrániti střední stav, jsme pro to, kontrolovati výstřelky cenové, odstraňovati lichvu a vyžíračství veřejnosti. Druhý velmi cenný projev byl od kol. Remeše, zpravodaje o státním rozpočtu. Kolega Remeš se tady zmiňoval o zdanění malých a přimlouval se o paušalisaci daně obratové u malých podnikatelů, jako je to u malých zemědělců.

Už tyto dva projevy nemluvě o našem, svědčí o tom, že opravdu není zde mezi námi nepřítele středního stavu, nepřítele živnostnictva a obchodnictva, tak jak se to rádo v řadách obchodnictva tlumočí a rozšiřuje. Ale teď, jak na to? Myslíte, kdybychom zakázali obchodní domy s jednotnými cenám, že pomůžeme obchodnictvu? Nepomůžeme. Myslíte, když na 2 až 3 roky zakážeme tvoření nových živností, že tomu střednímu stavu pomůžeme? Můj názor na věc je, že ne, nehledě k tomu, že by to byla prostě nesvědomitost, mladým lidem upírati možnost existence.

Prosím, dovolte mně něco předeslati. Kdo jsou, anebo odkud se rekrutují příslušníci středního stavu? Stejně ze řad dělníků, tak jako ze řad inteligence; jest X počet dětí úřednických, které nemohouce vystudovati, jdou do obchodu nebo na řemesla. Avšak odkud nejvíc střední stav se rekrutuje - ze zemědělského stavu! A jestliže my zde mluvíme o politice středostavovské, obchodnické a živnostenské, pak to není otázka jenom jednoho stavu, jedné politické strany, to je otázka našeho národního dorostu, otázka mladé nové generace, a s tohoto hlediska musíme řešiti a chtíti řešiti tuto politiku živnostenskou. (Potlesk.)

Můj názor na věc je, že budeme musiti radikálně, ano revolučně zasáhnouti do tohoto chaosu v střední a živnostenské politice. (Posl. Štětka: Tam nepatříte!) No, pane kolego, vy se smějete slovu revoluční. Nebyla pozemková reforma dílem revolučním? (Posl. Štětka: Pro zbytkáře!) Dívejte se na to, jak chcete, pravda je, že půl milionu zemědělského lidu má dnes z čeho žíti, poněvadž má půdu. Jestliže se mu vede špatně, tomu většímu se také vede špatně, ale má aspoň tu půdu. (Posl. Štětka: Hodně zadluženou!) Já se s vámi hádat nebudu, ale z dějin víme, že se také revoluce velkého dosahu děly jenom hlasovacími lístky, bez bodáků a bez krve, tak jak vy si jenom revoluci představujete. (Potlesk. - Posl. Štětka: Co dělal Masaryk? Zorganisoval armádu!) Počkejte, pane kolego! (Výkřiky posl. Sladkého.) V čem a jak si představuji také revoluční zásah? Uvedu vám analogii, žádné fantomy, prosím, poslouchejte. My máme u nás na př. otázku válečných poškozenců. Abychom je jaksi zabezpečili existenčně, abychom však ulehčili státní pokladně, tedy jsme X počtu těmto lidem dali trafiky. Jakmile však výtěžek z trafiky dosáhne stanoveného minima příjmu, ztrácí válečný poškozenec již nárok na pensi ze státní pokladny; ale nejenom to, jakmile se ukáže, že má určitý příjem, který by mohl uživiti ještě i druhého, tedy trafikant dostane přídělce a musí se s ním děliti o svůj zisk. Dobře. Můžeme-li tohle praktikovati u trafikantů a dávati jim přídělce, odpusťte, proč bychom to také nemohli praktikovati u nádražních restaurací? Znám X počet nádražních restaurací, které se drží jen tak tak, ale znám také restaurace, které daly nájemcům jmění milionová za několik málo let. Proč by nemohl míti - obrazně řečeno, zas neznám toho nájemce - bufet u vlaků na nádraží Wilsonově někdo jiný než ten, kdo má pronajatou hlavní restauraci? Cožpak musíme přihlížeti k tomu, že někdo vydělává miliony a druhý nemá co jísti? (Hlasy: Jako by nemohl ohřívati párky!) Asi.

Jinou věc. My jsme řešili otázku státnězaměstnaneckou a jsme před vyřešením otázky druhého zaměstnání. Žádný státní zaměstnanec nesmí míti dvojí zaměstnání a nesmí míti po případě dvojí příjem. Když tedy tato zásada platí a má platiti pro státní zaměstnance, ať platí pro každého jiného. Copak musí mít někdo 5 koncesí a živností? Ať má jednu a ať ty druhé přenechá druhému. (Potlesk.) Kdepak stojí psáno, že pan stavitel bude provozovati živnost stavitelskou a vedle toho bude míti hotel a pension, kde stojí psáno, že to musí býti? To je revoluční zásah: Nezakazovati nové živnosti, ale dovoliti každému jen jednu živnost, (Výborně! - Potlesk.) jako budeme dovolovat státním zaměstnancům jen jeden způsob výživy. (Posl. Tyll: Na státní zaměstnance jste měli kuráž!) Ano, na státní zaměstnance jsme měli kuráž, na trafikanty máme také kuráž, musíme míti také kuráž i na ty druhé.

Upozorňuji dále (Hluk. - Předseda zvoní.) na živnostenskou politiku. My nemáme v živnostenské politice ani směr demokratický ani socialistický, ale nemáme také opravdu vyhraněného směru liberalistického. Mám trochu znalostí o těchto věcech. Nyní je taková doba pro živnosti, pro střední stav, jako byla v době, když se fedroval průmysl a když se zdálo, že střední stav utone. Střední stav opravdu volal v dřívější říši Rakousko-uherské po ochraně a záchraně. Kdož jste staří politikové, znáte a pamatujete se na činnost dr Luegra, víte, že přivedl nové směrnice do živnostenské politiky, směrnice na tehdejší dobu pokrokové s nátěrem sociálním, neboť byl křesťanský sociál. Ale pak se prováděla ochranná politika středního stavu do všech důsledků. Tedy my něco musíme udělati. Buďto ponecháme věci volný průběh, pak ale ať k nám nikdo nechodí a nevolá po ochraně proti konsumům, po ochraně proti obchodům s jednotnými cenami a při tom míti volný obchod. My tedy nebudeme zasahovati hrubou rukou do jemného hospodářského stroje; anebo budeme dělati ochranu malých a opravdovou demokratickou politiku ve směru hospodářském, pak ale se jí musí podříditi kde kdo. (Potlesk.) Nelze volati po ochraně proti malým a velké nechati se roztahovati. To nemůže býti. To si páni musí vzíti k srdci. (Posl. Tyll: Oni se to učí od vás! oni říkají, že prý sedíte v několika správních radách!) Pane kolego, můžete mne vzíti za slovo, já vám dám všechny správní rady, a všechen zisk z nich. (Veselost. - Posl. Tyll: Těch bude asi mnoho!) Pane kolego, odpusťte, já mám respekt před každým ze svých kolegů, ale jen před těmi, kteří mluví o věci, které rozumí. Potom je respektuji. (Výborně!) Vy se tím nezabýváte, vy tomu nerozumíte. To se rozumí, že živnostnictvo a obchodnictvo má také své zvláštní požadavky, že jednotlivé stavy mají své zvláštní požadavky. Měli jsme své požadavky vytyčeny na sjezdech, my je uplatníme a rozvedeme při jiné příležitosti, ne zde, abychom tím nezatěžovali časem rozpočtovou debatu, jen chci upozorniti nakonec na tu otázku daňovou. Jestliže stát chce získat nové zdroje příjmů, pak musí chtě nechtě zasáhnouti také reglementací i v této otázce. Desetitisíce poplatníků mu unikají a tím uniká prostě příjem státu. Dámy a pánové, neberte tuto věc na lehkou váhu. Když se nám hroutily velké kolosy průmyslové, tak kde kdo, a to i z vynikajících národohospodářů našich, byl toho mínění a toho přesvědčení, že je pro náš národ a pro stabilitu hospodářského života lépe míti místo několika kapitalistických kolosů, řadu středních, ale dobře fundovaných podnikatelů, poněvadž ti nikdy neselžou. Není takové bídy, takové hospodářské tragedie tam, kde máme podnikatele střední, podnikatele malé. Velcí podnikatelé dají do podniku kapitál a vydělává-li ten kapitál, držejí podnik, nevydělává-li však kapitál, podnikatelé kapitál stáhnou a podnik nechají padnout bez ohledu na vše ostatní. Uteče malý a střední podnikatel od své živnosti? Nikoli! Ten malý a střední podnikatel miluje svou dílnu, miluje svůj krám a svoje řemeslo tak, jako miluje zemědělec půdu. On od toho svého zaměstnání, od toho svého řemesla utéci nemůže, on nepracuje jen pro zisk: on má radost z práce, že tvoří, to je ta krásná, lepší stránka té živnostenské politiky a živnostníka vůbec. (Potlesk.) Tedy nemůžeme toho podceňovati. Všechny státy západní, zejména Francie, podle níž se tak mnohdy řídíme, věnuje otázce středního stavu velkou pozornost. A jestliže Francie prokázala xkrát svou stabilitu hospodářskou, své bohatství a lehce snesla i válečné pokuty r. 1871, pak je to proto, že je tam střední stav pevně zakotven, že tímto stavem nic neotřese, že na něj nic neplatí. Někdy se mu vede hůře, někdy lépe, ale trvá stále. (Posl. Kopecký: Ale jste pro kartely a syndikáty!) Jsme, pane kolego, pro reglementaci, chceme dělat také v hospodářství politiku demokratickou. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Ty daně by nebyly tíživé, kdyby se jen našla nějaká nová forma. Máme zde řadu iniciativních návrhů, podaných se strany středního stavu jednak berním úřadům, jednak zemským finančním ředitelstvím a také ministerstvu financí. Odpusťte, nemám příčiny býti zaujat vůči ministerstvu financí, nejméně vůči ministru financí, ale jestliže voláme po novém duchu a po novém moderním postupu v podnikání živnostenském a obchodním, pak je také třeba tam vyvětrat. Tam ti lidé nemají prostě pochopení pro malého poplatníka, tam je prostě něco, co se do budoucnosti držet nedá. Zjistil jsem, že máme vynikající úředníky finanční, ale ti jsou již na konci svých fysických sil. Pak máme teprve dorost nedávno vzatý do služby, a prostředek máme prázdný. Chtěli jsme ho vyplnit přebytečným úřednictvem od ministerstva železnic. Zjistil jsem u jednoho zemského finančního ředitelství, že v těchto dnech vrátilo 200 železničních úředníků k disposici ministerstvu železnic, poněvadž je prostě nemohlo jako nezapracované síly potřebovat. Zjistil jsem dále, že normalisační komise u nás stanovila pro berní úředníky asi 2.000, nejvýše 2.500 daňových kont. Úřednictvo berní nemá 2.500, nýbrž 4.000 až 4.500 až 5.000 kont. Jak je možno, aby úředník se 4.500 konty mohl kontrolovat, je-li zdaněn poplatník správně, nebo je-li zdaněn nesprávně? Ale ještě jednu věc jsem zjistil. Prosím, do průmyslového kraje, kde jsou mnozí poplatníci zaujatí proti našemu státu, kde velicí poplatníci, mající kapitál v rukou, neštítí se po případě uplácení a korumpování, dosadí zemské finanční ředitelství mladého úředníčka s 15 stovkami měsíčně; ten člověk s 15 stovkami měsíčně má býti čistý jako lilium, má odrážeti všechny ty svody velikého kapitálu, má representovati stát a má representovat takový úřad důležitý, jako jest úřad fiskální, berní. To také nejde, to se také nedá dělat. Mluviti zde otřepané fráse o zdaňování, kolik jich zde už bylo řečeno, nemá smyslu. Ale musíme jíti opravdu na jádro. Stát tím nic neušetřil. Úředníci, které potřebujeme ve finanční správě, ti si na sebe vydělají a ještě vydělají státní pokladně; ale co bych si cenil nejvíce, kdybychom je měli a kdybychom zavedli pořádek ve zdaňování a spravedlnost. Pak dáme poplatníkům víru ve spravedlnost a ve státní moc a to je nejdůležitější po mém soudu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP