Pan ministr mluvil o opatřování práce a dokazuje ve svém prohlášení, že prý vláda opravdu se starala o opatřování práce pro nezaměstnané a že tato snaha byla korunována úspěchy. Dokazuje to tím, že v lednu letošního roku bylo 920.000 nezaměstnaných, a v říjnu jen 627.000 nezaměstnaných. Myslím, že tento úspěch není možno přičítati starostlivé péči vlády o nezaměstnané. Pan ministr Czech dobře ví, že kdyby srovnával počet nezaměstnaných letošního října s loňským říjnem, že by nevykázal pokles, naopak že by vykázal značné stoupnutí. Dále pan ministr Czech ví, že i tato enormní číslice, která letos v říjnu vykazuje se v počtu nezaměstnaných, není pravdivá, nýbrž že snížení její bylo docíleno opatřeními, která vláda provedla pomocí zmocňovacího zákona, čímž celé tisíce skutečně nezaměstnaných dělníků vyřadila ze statistiky nezaměstnaných a tak číslici nezaměstnaných uměle snižuje. Tvrdí-li pan ministr, že v boji proti nezaměstnanosti velikou věc vykonala půjčka práce, že opatřila desetitisícům nezaměstnaných práci, pak je to přímo výsměch ve tvář nezaměstnaným, poněvadž kdybychom šli a kontrolovali skutečně, na co se půjčka práce použila a jak zplakali nad výdělkem chudáci nezaměstnaní, došli bychom k docela jiným závěrům, než tu činí p. ministr.

Další kapitola je racionalisace. Pan ministr se obrací proti racionalisaci, mluvil docela o "lidožroutských" strojích, které se u nás zavádějí, že lidožroutský stroj je příčinou neštěstí dělníka. Co dělá celá dnešní vláda? Podporuje kapitalistickou racionalisaci nebo kapitalistickou racionalisaci potírá? Dnešní vláda kapitalistickou racionalisaci podporuje. Nemám možnost uváděti všechny případy, poukáži jen na případy charakteristické kapitalistické racionalisace, vydřidušské racionalisace, jakou provádí firma Baťa. A co dělají vládní kruhy? Před Baťou leží všichni na břiše. Jestli mluví pan ministr o lidožroutských strojích, měl by mluvit o lidožroutských kapitalistech, o lidožroutském kapitalismu, který je stejně vládou jako panem ministrem soc. péče, i když je pan ministr soc. péče soc. demokratem, podporován.

Další otázka: zkrácení pracovní doby. V prohlášení pana ministra se mluví o tom, co všecko se již na té cestě vykonalo. Již před 2 roky podalo ministerstvo soc. péče návrh zákona na zavedení 40hod. pracovního týdne. Pan ministr se o tom v prohlášení chlubí. Ten návrh 2 roky leží v šuplíku, a nic se neudělalo na jeho provedení a uskutečnění. Pan ministr se těší a praví: "Ministerstvo soc. péče pokračuje ve snaze o zkrácení pracovní doby a doufá pevně, že si myšlenka 40hod. týdne v krátké době i v našem státě prorazí cestu." - Jestli dělníci budou doufat a věřit, že si myšlenka zkrácení pracovní doby v Československé republice sama prorazí cestu, zpláčou zase nad výdělkem. Tu cestu ke zkrácení pracovní doby musejí prorazit dělníci sami proti ministerstvu soc. péče, proti celé téhle kapitalistické, fašistické vládě, proti těm, kteří dnes dělníky vykořisťují. Dělníci tak, jako prorazili r. 1918 a 1919 cestu ke zkrácení pracovní doby na 8 hodin cestou boje, cestou revoluční, tak také dnes musejí vybojovat zkrácení pracovní doby. Dokud budou čekat na parlament a věřit hezkým slovům pana ministra soc. péče, nedočkají se zkrácení pracovní doby, budou dále stát ve statisícových frontách za vraty továren, budou dále vykořisťováni, budou dále hladovět a budou dále připravováni i o ty hubené podpory v nezaměstnání.

V dalším pan ministr mluví o úpravě pracovního trhu a říká, že nezaměstnanost by nebyla tak velká, kdyby byl býval uskutečněn zákon o zprostředkování práce, který pohříchu zase leží už 2 roky v šuplíku. Návrh zákona je vypracován, ale leží v šuplíku. Dělníci si však zase musejí uvědomit, že žádný zákon o zprostředkování práce neodstraní dnešní nezaměstnanosti. Nezaměstnanost mohou odstraniti dělníci teprve tenkráte, když budou bojovat o moc nad kapitalisty, o právo rozhodovat v továrnách a v závodech, o právo, aby vyhazovat dělníky z práce neměl kapitalista, aby rozhodovat o existenci dělnické neměl lidožroutský kapitalista, nýbrž aby o tom mohli rozhodovat pracující sami. A tato otázka zase není spojena s pěknými slovy a sliby ministerstva soc. péče, tato otázka je spojena s těžkým a urputným bojem celé dělnické třídy, a dokud dělnická třída boj o moc v továrnách, v závodech a v celé společnosti nesvede, dokud dělnická třída na kolena nesrazí celou kapitalistickou společnost, dotud dělníci budou úpět v bezzaměstnanosti, dotud budou vykořisťováni.

Péče o nezaměstnané. Je zbytečno mluvit o péči o nezaměstnané v Československé republice. Neexistuje péče o nezaměstnané, nýbrž existuje vyhladovování nezaměstnaných dělníků. Pan ministr se odvolává na gentský systém, ale právě ten je u nás dokladem vyhladovování nezaměstnaného dělnictva. On osvobozuje úplně od jakéhokoliv přispívání na nezaměstnané ty, kteří jsou příčinou nezaměstnanosti, t. j. kapitalisty. To doznává sám pan ministr soc. péče, když ve svém prohlášení praví: "Ministerstvo soc. péče uplatňovalo znovu požadavek, aby dobrovolná státní péče o nezaměstnané byla vybudována, a žádalo, aby konečně byla co nejrychleji zavedena v zásadě už dohodnutá nouzová dávka, již by nesli zaměstnavatelé, kteří neúčastní se na nákladu státní péče o nezaměstnané, jak tomu je v jiných státech." Tedy ministerstvo soc. péče se namáhalo, aby tato dávka na zaměstnavatele a kapitalisty byla uvalena. - A teď slyšte, jak to dopadlo. Pan ministr praví: "Po dlouhotrvajícím jednání, při němž byl veliký soubor všech otázek souvisících s péčí o nezaměstnané důkladně prozkoumán, došlo k vyřízení novely o gentském systému která, vycházejíc z nové zákonné úpravy gentského systému z r. 1930, přinesla řadu restriktivních opatření, z nichž se ukázalo nejcitelnější snížení výměry státního příplatku k podpoře odborové organisace." Pánové ve vládě začali jednat, jak zatížit kapitalisty nouzovou dávkou, a vyšlo z toho odbourání podpor nezaměstnaným dělníkům. Pan ministr to zde docela otevřeně doznává. Tomu se říká sociální péče za vlády silné demokracie!

Pan ministr tvrdí, že nová úprava, která byla provedena, t. j. snížení podpor v nezaměstnání, není přece tak hrozná, poněvadž prý se pohybuje nad niveau oné zákonné úpravy, kterou převzala nynější vláda, když se ujala úřadu. Ani toto tvrzení pana ministra není pravdivé, poněvadž zákon z r. 1921 o podporách v nezaměstnání mluvil o dvojnásobku až trojnásobku státního příspěvku, vypláceného podle organisační podpory. Novela, která byla letos uzákoněna podle zmocňovacího zákona, snižuje tuto podporu tím, že snižuje státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti až na jednonásobek, ale vedle toho řadu dělníků vylučuje z nároku na podporu z různých důvodů, tedy i když byli členy organisace, i když si platili příspěvky a pod., zbavuje je úplně těchto nároků. Tato novela dává dále vládním stranám možnost prováděti persekuci i nepohodlných jim oposičních organisací, vylučovati z nároku na podporu v nezaměstnání nejen jednotlivé dělníky, nýbrž celé skupiny jich, celé organisace, celé svazy. Odpovědnost za tyto věci nenesou jen buržoasní strany, spoluodpovědnost a plnou odpovědnost za tento útok proti nezaměstnaným dělníkům nesou především vládní socialistické strany, které od začátku této akce na vyhladovování nezaměstnaných dělníky podváděly.

Je třeba vzíti si na př. "České slovo" z března letošního roku, z doby, kdy se začalo mluviti o tom, že bude proveden útok na podpory v nezaměstnání. Tehdy "České slovo" psalo o gentském systému toto: Oč se vlastně jedná? Zatím o nic. Budiž konstatováno, že gentský systém nemůže býti v podstatě měněn žádnou cestou administrační. K jeho změně by bylo zapotřebí změny zákona, na kterou není v této době ani pomyšlení." "České slovo" dělníky utěšovalo a čeští socialisté i soc. demokraté jim říkali: Nebojte se. K tomu, aby vám zmenšili podpory v nezaměstnání, aby vás hnali ještě do většího hladu, je třeba zákona. Beze změny zákona se toto vyhladovovací tažení proti vám nedá provésti. O změně zákona se nejedná, a my k ní ani nepřipustíme. - Titíž lidé, kteří takto dělníkům lhali, odhlasovali zmocňovací zákon, který dává vládě právo prostě bez parlamentu měniti zákony, a prvním činem, který byl na základě tohoto zmocňovacího zákona proveden, byla změna zákona o t. zv. gentském systému, t. j. prvním činem, který byl na základě zmocňovacího zákona proveden, byl útok na nezaměstnané, zhoršení podpor v nezaměstnání, veštvání tisíců a desetitisíců dělnických rodin v náruč hladu a ještě větší bídy. To byl čin socialistických stran, ke kterému si připravovaly půdu.

Když rudé odbory mobilisovaly dělníky k boji proti zhoršení zákona o podporách v nezaměstnanosti, když mobilisovaly dělnickou třídu ke generální stávce proti tomuto útoku, napsal pan posl. Tayerle, sekretář Odborového sdružení, tedy reformistické organisace dělnické v srpnu ve svém listě "Odborové sdružení": "Nemůžeme však raditi ke generální stávce, dokud jsme nevyčerpali prostředky účinnější." Posl. Tayerle v tom článku říká, že zhoršení podpor v nezaměstnanosti by dělníky těžce postihlo, že je třeba se proti němu brániti, ale že není možno raditi ke generální stávce, poněvadž jsou tu ještě účinnější prostředky, kterých je možno použíti. Statisíce dělníků organisovaných v reformistických organisacích dodnes čekají, kdy čsl. Odborové sdružení použije účinnějších prostředků, než je generální stávka, proti odbourání podpor v nezaměstnanosti. Čekají dodnes. A zatím se jim již řadu měsíců vyplácejí zmenšené podpory. Pan Tayerle, když se o té věci v soc. politickém výboru jednalo, prohlásil jako zpravodaj, že zákon, který provádí ten útok na podpory nezaměstnaných dělníků, je pro tuto dobu úplně vyhovující, že je nutno ho schváliti a že ho také ke schválení doporučuje. Reformističtí dělníci vidí, proč p. Tayerle zrazoval od generální stávky. Nestál zde ve službách dělníků, jichž penězi je jako sekretář Odborového sdružení placen, stál zde ve službách celého kapitalistického systému. Proti dělníkům, ne pro dělníky, nýbrž pro kapitalisty dělal tu Tayerle a socialistické strany zákon, ne pro sanaci finančních a existenčních poměrů nezaměstnaných dělníků, ale pro sanaci kapitalistického systému, poněvadž kdyby socialistickým vůdcům a stranám šlo o sanaci zbídačených nezaměstnaných i zaměstnaných dělnických existencí, musily by dělati zákon proti kapitalistům, ale poněvadž jim jde o sanaci kapitalistického řádu, o záchranu kapitalistického pořádku, proto dělají zákony proti dělníkům a pro kapitalisty.

Upozorňoval jsem již na to, že novelisovaného zákona se využívá k persekuci, k odbourávání podpor nejenom jednotlivcům, nýbrž i celým organisacím. Důkazem toho je odebrání nároku na podporu v nezaměstnanosti všem členům Svazu tesařských dělníků. Mluvil jsem o věci nesčíslněkráte v soc. politickém výboru a v rozpočtovém výboru. Ukázal jsem, že vzetí nároku na podporu tesařským dělníkům jest úplně neodůvodněné, že Svaz tesařských dělníků nedopustil se ničeho protizákonného, naopak, že přesně zákon dodržoval. Řídil se v otázce t. zv. zpětného zakupování garanční lhůty zněním zákona a nedělal nic více, než dělala řada reformistických organisací. Pan ministr soc. péče má na svém stole v ministerstvu soc. péče haldu důkazů o tom, jak si jiné organisace reformistické v této věci počínaly, a proti nikomu nebylo zakročeno. Bylo zakročeno jen proti Svazu tesařských dělníků, a zpětné zakupování garanční lhůty, které zákon až do letošního roku, dokud nebyl novelisován, výslovně připouštěl, bylo nazváno nemorální. Když jde o to, že si nezaměstnaný dělník svými vlastními korunami zakoupí garanční lhůtu, aby mohl míti nárok na podporu v nezaměstnanosti, to je nemorální. Já bych tu stavěl otázku - teď právě v posledních dnech to prošlo novinami - zdali je morální, nebo jak je to možno nazvati, když si na př. pan sen. Johanis zakoupil garanční lhůtu v Pensijním ústavě, ne za své peníze, nýbrž za peníze instituce, ve které byl zaměstnán. Zakoupení zpětné garanční lhůty pro p. sen. Johanise stálo několik desítek tisíc Kč, aby p. sen. Johanis nabyl nároku na stotisícovou pensi. A panu Johanisovi se ta pense nevezme, poněvadž to je úplně morální., že si z peněz ústavu zakoupil zpětnou garanční lhůtu, ale vezme se nárok na podporu v nezaměstnání vyhladovělému nezaměstnanému dělníku, který si tento nárok zakoupil ze svých vlastních peněz. Taková je morálka této společnosti, taková je morálka vlády a vládnoucích kruhů. Odebrání nároku na podporu v nezaměstnanosti Svazu tesařských dělníků má ještě jiný důvod, důvod konkurenční, který tu sleduje reformistická organisace soc. demokratické strany. Mám zde dopis sekretáře soc. demokratické strany p. Dundra, který jej rozesílá na organisace soc. demokratické strany, ve kterém se říká tesařským dělníkům, že teď, když byl Svazu tesařských dělníků nárok na podporu odebrán, mohou tesařští dělníci přestoupiti do soc. demokratických odborových organisací. Pan Dundr zde říká, nevím, na základě kterého rozhodnutí: Svaz dělnictva stavebního a keramického - to je reformistická soc.-demokratická organisace - rozhodl se přijmouti členy Svazu tesařů za řádné své členy a čekací zákonnou lhůtu zkrátiti ze 26 týdnů na 13 týdnů.

Sekretář soc.-demokratické strany sděluje zde, že zákonná lhůta je sice 26 týdnů, ale oni to tak zamíchali a vymohli, že ji zkrátili na 13 týdnů. Je tedy potřebí se ptáti p. ministra soc. péče, co bude v té věci dělati, zdali bude zakročovati. Ale je tu ještě jedna pikantní věc. Zákon o podporách v nezaměstnání, když mluví o tom, kdo nabývá nároku na podporu, říká výslovně v §u 4: Členství v odborové organisaci nesmí býti vázáno jinou podmínkou, než tím, že člen je zaměstnán v příslušném pracovném oboru a platí organisací stanovené příspěvky. - Tedy člen, který chce nabýti nároku na podporu v nezaměstnání, chce-li vstoupiti do organisace, podle zákona nesmí býti vázán od organisace jinou podmínkou, než že bude platiti řádně příspěvky a že patří k příslušnému oboru. Ale pan Dundr, generální sekretář soc.-demokratické strany, tady sděluje, že Svaz stavebního dělnictva přijme všechny řádné členy Svazu tesařů, pokud mají řádně své členské příspěvky zaplaceny a pokud neštvali proti soc. demokracii. (Výkřiky. - Veselost.) Prosím, to je vlastnoruční dopis p. Dundra. O p. Dundra tady nejde, jde tu o p. ministra soc. péče a o zákon, poněvadž tímto usnesením Svaz stavebního a keramického dělnictva porušuje zákon, poněvadž zákon praví... (Posl. Remeš: Ale nemusí přijmouti, koho nechce!), koho musí přijmouti, podle zákona nesmí býti dělník o nárok na podporu připraven. To je váš fašistický výklad zákona. Takhle vy si vykládáte zákony. Vy dnes mezi dělnictvem tvrdíte docela otevřeně: Podporu v nezaměstnání bude dostávati jen ten, který bude pěti chvalozpěvy na soc.-demokraty, a ten, kdo nebude vyznávat, že p. Srbaje velkým politikem, že p. Srba má veliké zásluhy o čsl. letectví, ten tedy nesmí dostati podporu v nezaměstání. Tak to vypadá, Srbo! (Posl. Srba: To je viděti, že jste naivní chlapec!) Já nejsem naivní chlapec, já vás znám, pánové, vím, co děláte, jakého teroru se vůči dělníkům dopouštíte, a mám o tom doklady. Zeptejte se p. Dundra, svého generálního tajemníka, zdali ten dopis je pravý či není pravý. Já se tu na Dundra neobracím, já se obracím na p. ministra soc. péče, jak proti těmto nezákonnostem zakročí.

Je tu další otázka, mimořádná podpůrná akce, to je stravovací akce. Ministr přiznává ve svém prohlášení, že ministerstvo provedlo zúžení okruhu osob, které požívaly nároku na stravovací akci. Jak toto zúžení okruhu osob, které měly nárok na stravovací akci, vypadá, o tom cituji doklad z "Práva lidu" samého, a to ze dne 11. listopadu. V "Právu lidu" se píše: "... z účasti na státní stravovací akci jsou vylučováni nezaměstnaní dělníci, kteří dostávají nějakou rentu nebo jakoukoliv jinou podporu činící i pouhých 15 Kč měsíčně. Vyřaďováni jsou i nezaměstnaní ženatí dělníci, kteří neměli na činži a přestěhovali se ke svým nemajetným rodičům, a vyřaďováni jsou všichni svobodní nezaměstnaní dělníci, jejichž otec není bez práce, nebo když jejich bratr nebo sestra mají nějaké zaměstnání, třeba nejbídněji placené." "Právo lidu" uvádí dále, že "Tímto zásahem bylo jen v plzeňském okrese neprávem vyloučeno ze seznamu účastníků státní stravovací akce více než 1100 osob, vesměs dělníků, kteří následkem hospodářské krise ztratili své zaměstnání a žijí se svými rodinami ve velké bídě."

Prosím, takhle to konstatuje "Právo lidu". A proti komu se "Právo lidu" obrací, proti ministerstvu soc. péče, proti vládě, která to zúžení rozhodla? (Posl. Kučera: Proti zemskému úřadu!) Ano, v tom je ta vaše demagogie, proti zemskému úřadu. "Právo lidu" říká dělníkům na Plzeňsku: těch podpor v nezaměstnání, nároků na stravovací akci jsme vás my nezbavili. To zase udělali ti setsakramenští byrokrati v zemském úřadě. V tom je vaše demagogie. Vy napřed na dělníky upletete bič, schválíte zákony, schválíte všecka nařízení persekuční proti dělníkům, a samozřejmě ti byrokraté v úřadech je potom musí prováděti. A když to ti byrokraté začnou prováděti, jdete na dělnické schůze, myjete si tam ruce, dáváte odhlasovati resoluce proti byrokratům v zemském úřadě, že to tak provádějí, že berou dělníkům právo na podporu. Vy, kteří jste vlastně vinníky, vy, kteří k tomu dáváte popud, vy, kteří jste to schválili, kteří jste pro to zvedli ruce, máte tolik drzosti, že jdete do dělnických schůzí. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.) a štvete proti těm, kteří to nezavinili. V tom je vaše politika. (Posl. Jaša: Co děláte vy? - Místopředseda Špatný zvoní.) To vaše ozývání se svědčí o tom, že jsem trefil do pravého, že potrefené husy se ozývají, že jste nejprvnějšími iniciátory vy, kteří zde sedíte, vy, kteří odhlasujete nařízení a děláte proti němu útok; ty Remeši, který jsi zpravodajem rozpočtového výboru, ty, který demagogicky před dělníky v Plzni to dáváš odhlasovati, jsi jedním z iniciátorů těch útoků a s tebou si jednou dělníci na Plzeňsku všecku tu falešnou politiku budou museti vypořádati, když budou chtít získat svoje právo, když se nebudou chtít dáti od vás dále voditi za nos v zájmu kapitalismu, v zájmu udržování kapitalistického pořádku. (Hluk. - Posl. Remeš: Ty tam nic nepořídíš!) Dočkáš se toho, že ani tvé stromy tam neporostou do nebes.

Přecházím ještě krátce k otázce soc. pojištění. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Ministr soc. péče doznává krach nemocenského pojištění a vyvozuje z toho, že v důsledku tohoto krachu stala se nejrychlejší sanace nemocenského pojištění neodkladnou nutností. A na čí účet má býti zase provedena ta sanace? Ministr tady praví: "Ve vší krátkosti budiž v tomto rámci konstatováno, že novela sociálního pojištění, vypracovaná ministerskou komisí při Ústřední sociální pojišťovně a odevzdaná ministerstvu sociální péče, zavádí sice řadu úsporných opatření v oboru nemocenského pojištění (prodloužení absolutní karenční doby ze 2 na 3 dny, omezení pojištění rodinných příslušníků a pro případ mateřství), že však zároveň pamatuje na řadu zlepšení pojištění starobního a invalidního, normujíc t. zv. starobní příplatek."

Tedy zde ve stručnosti se praví: Ta sanace má býti provedena na účet pojištěnců-dělníků. To zase není sociální péče, to je nové sociální bezpráví, které pod patronancí ministerstva soc. péče má býti na dělnících spácháno. Proto, že kapitalistický režim dělníky vyhladověl, podkopal jejich zdraví a zvýšil procento onemocnění, budou dělníci dostávat menší podpory. Za to, co kapitalismus přivodil, budou dělníci trestáni, a v popředí tohoto útoku na dělníky zase stojí socialistické strany. (Posl. Jaša: Tedy ne Hitler a fašisti?) Ale Hitler přece našim dělníkům v Československu neodbourává podporu v nezaměstnání a podpory nemocenské! Co se tady kryjete? (Posl. Jaša: Když zásadně útočíte proti socialistům a kapitalisty pardonujete již 10 let na schůzích!) Není možno útočiti jen proti kapitalistům, je třeba útočiti i proti jejich pacholkům, to si vezměte za rámeček! (Potlesk poslanců strany komunistické. - Výkřiky: Chápu, že nerozeznáš kapitalistu od socialisty!) Ono se to dnes ani nedá rozeznat. Vezměte si radu vašich lidí. Jak možno rozeznati vaše vůdce od kapitalistů, jak se vaše existenční úroveň liší od mnohého kapitalisty? Právě proto, že jste mnozí z vás existenčně přešli na úroveň kapitalistů, proto jste opustili třídní boj, dělníky, proto hájíte zájmy kapitalistů, že tím hájíte zároveň také zájmy svých kapes, poněvadž víte, že v socialistické společnosti byste se nemohli míti lépe, nemohli byste míti tolik sinekur, kolik vám nacpali kapitalisté. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Tak ty věci vypadají.

Upozorňuji dělníky, že dne 16. října píše se v "Českém slově": "Proti zhoršení nemocenského pojištění. Schůze sboru důvěrníků Odborového sdružení kovopracovníků. Péče o zdraví dělnictva nesmí býti zhoršena". A praví se tady: "Vzalo-li dělnictvo na vědomí a smířilo-li se se snížením státního příspěvku k podporám nezaměstnaných a se zostřením předpisů pro nárok na tyto podpory, protože šlo o zájem státu, nemocenské pojištění je hospodářskou věcí dělníků a zaměstnavatelů a jeho poslání nesmí býti ochromováno."

Tedy bouří se tady 16. října proti zhoršení nemocenského pojištění a tvrdí se, že socialisté nedopustí, aby nemocenské pojištění bylo zhoršeno, ale vezměte noviny ze dne 18. října a čtete: "Ve středu 18. října jednali zástupci Ústřední soc. pojišťovny (předseda posl. Hampl, místopředsedové posl. Dubický a posl. Tučný, členové představenstva posl. dr Hodáč, sen. Johanis a posl. Taub) s min. předsedou Malypetrem a s ministrem soc. péče dr Czechem ohledně rychlého provedení novelisace soc. pojištění. Věc je krajně důležitá z důvodů hospodářských a sociálních. Nemocenské pojištění je v neobyčejné krisi a bude letos pasivní téměř 80 mil. Kč. Náprava spočívá jen v usměrnění dávkových částí nemoc. pojištění, což může býti provedeno jen cestou zákonodárnou. Min. předseda Malypetr i ministr dr Czech prohlásili, že jsou si vědomi vážnosti tohoto problému a že učiní vše, aby počátkem listopadu došlo v koaličních stranách k jednání. Novelisace vešla by v život od 1. ledna 1934."

Prosím, 17. října pan sen. Šťastný, sekretář kovopracovníků, kolega p. Tučného, bouřil proti zhoršení nemocenského pojištění, dával odhlasovati resoluci, že dělníci toto zhoršení nepřipustí, a 18. října jde pan Tučný intervenovati k panu min. předsedovi Malypetrovi a k panu ministrovi soc. péče Czechovi, aby už to zhoršení nemocenského pojištění bylo honem provedeno. (Výkřiky: Ale je to fixlování, to je škoda, že už to provedeno není, to byste měli z toho radost!) Ve vašem žargonu se tomu říká poctivá politika, ale jak tomu říkají vaši lidé, to je druhá věc. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Dělníci česko-socialističtí i soc.-demokratičtí si musejí uvědomiti, budou-li spoléhati na své organisace, že útok na nemocenské pojištění bude proveden, nemocenské pojištění bude zhoršeno a nemocenské podpory budou odbourávány. (Výkřiky: Co budete dělat vy? Vy budete jenom nadávat!) My budeme alarmovati dělníky znovu k boji proti vám (Stálé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), kteří stojíte v popředí, proti vám, kteří na krachu nemocenských pokladen máte také velikou zásluhu, právě také tím svým zajištěním existencí, také má o to zásluhu p. Johanis svým zákupem garanční lhůty na 100.000 Kč pense a má o to zásluhu řada jiných vašich funkcionářů.

Za vašeho poctivého hospodaření také pokladny se dostávají do této situace a proto je potřebí teď na úkor dělníků, na úkor jejich podpor, na úkor ohrožování a zmenšování jejich lékařské a nemocniční péče nemocenské pokladny sanovati. (Výkřiky.)

Ano, my budeme bouřiti dělníky proti zhoršování, budeme je znovu alarmovati a dokazovati jim, že se musejí sejíti v závodech na konference, na porady a sjednati a vytvořiti jednotnou bojovnou frontu a postaviti se proti tomuto zhoršování, jíti na ulice a bojovati proti všem vašim pokusům sanovati kapitalistickou společnost, poněvadž dělníci musejí si uvědomiti, že udržení a sanace kapitalismu u nás konkretně znamená stupňování zbidačování pracujících, proletarisaci středních stavů rolnického a živnostenského, potlačování národnostních práv menšin a přípravu imperialistické války, t. j. úplné politické zotročení a hospodářské zdecimování pracujících. K tomu účelu jest a bude podle poměrů a situace používáno všech vládních buržoasních forem od demokracie až k nejtyranštější fašistické diktatuře. Proto t. zv. upevňování demokracie, která pomáhá sanaci kapitalismu, zbídačuje pracující, persekvuje a terorisuje revoluční dělnické hnutí, neliší se dnes již valně od vlády přímého fašistického teroru. Dělníci musejí si uvědomiti, že nejde o otázku: demokracie či diktatura, nýbrž o otázku: vláda dělníků či vláda kapitalistů? Za vlády kapitalistů budou pracující trpěti a budou nuceni přinášeti nové a nové oběti, i když si tato vláda bude říkati vláda demokratická. Jen za dělnické vlády budou dělníci volni a svobodně budou moci zlepšovati svoji existenci a budovati socialismus, třebaže tato vláda a právě proto, že tato vláda nebude demokratická, nýbrž bude diktaturou, diktaturou dělníků nad kapitalisty. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vičánek.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno několik poznámek k rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. Je pochopitelno pro každého, že v době takové, jakou dnes náš stát prožívá, v době těžké hospodářské a finanční krise musily se projeviti důsledky této krise nejen na celkovém rozpočtu státním, na jeho výši, radikálním, úměrným a únosným snížením poplatnosti našeho obyvatelstva, nýbrž že se musily projeviti do jisté míry také tam, kde bychom to raději neviděli, na rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. Hynou-li statky hmotné, je těžko zabrániti, aby i statky kulturní nebyly aspoň do určité míry zkráceny, aby i zde nenastala určitá újma, určité zkrácení.

Naše školství v minulých 15 letech trvání našeho státu doznalo rozvoje takového, jakého nikdo z nás v dřívějších letech ani netušil. Samostatnost státní a národní byla živnou půdou, na které se mohla plnou měrou naše národní kultura vyvíjeti a s ní zároveň veškeré naše školství od národního až po vysoké. A zdá se nám - dnešní doba to právě ukazuje - že snad ten rozvoj byl až příliš překotný, že naše školství bylo předimensováno na doby takové, jaké dnes prožíváme, že sice plnilo plně své úkoly v dobách blahobytu, v dobách dobré konjunktury hospodářské a finanční, ale že dnes na takový rozmach školství nestačí prostředky ani státní, ani zemské, ani těch, které nazýváme vydržovateli školství.

Současný stav našeho školství národního přes všechnu krisi, která se i zde projevuje určitými více méně ostrými zásahy, diktovanými úspornými tendencemi, je dobrý. Kolik to škol bylo vybudováno všude tam, kde ještě nebyly, aby se vyšlo vstříc, řekněme si to otevřeně, pohodlí našeho žactva, aby se mu umožnilo plnění školní povinnosti. A jdeme-li z historických zemí na Slovensko a na Podkarpatskou Rus, tam je ten rozmach mnohem zřetelnější. Jak úžasná práce tam byla vykonána postavením nesčetných státních škol, téměř bez jakéhokoliv nákladu obcí, kde tyto školy vznikaly. Jaká práce tu byla vykonána zaškolením desítek a set tisíců žáků, kteří do té doby nepodléhali školní povinnosti nebo lépe řečeno neplnili tuto svou školní povinnost, zůstávali bez školního vzdělání. Jaká úžasná práce byla vykonána odstraněním negramotnosti, která dosahovala v dřívějších letech vysokého procenta! To jsou doklady, že naše školství po 15 let plně svůj úkol plnilo a že i stát plně podle svých sil umožňoval rozkvět školství svou záslužnou prací pro kulturní rozvoj nejenom našeho státního národa Čechů a Slováků, nýbrž plnou měrou dával i národnostním menšinám všechno, co jim zákonem bylo zaručeno, ba nepoměrně více, než dávají sousední státy svým menšinám v oboru školství, výchovy a školského opatření.