Dnešní deflační politika zasahuje velmi neblaze naše kulturní zájmy a musí býti naší snahou, aby co nejdříve tato nemožná a nelogická politika přestala. Neopovažuji si předkládati samostatný plán, ale řeknu otevřeně, že každá snaha, kterou bude podepřena možnost obnovy výrobnosti a tím zaměstnanosti právě nejpodstatnější části našeho národa, dělnictva, musí býti státní správou vítána a všemi výhodami podepřena, musí to býti učiněno i - chcete-li - za cenu dočasné oběti, ne podstatné, finančního kapitálu! Je prostě nemyslitelno, aby při teto strašné situaci našeho národního hospodářství finanční kapitál těžil z toho, že byla zvýšena kupní hodnota naší měny, která resultuje z poklesu odbytu za slušnou cen toho, co bylo vyrobeno prací a úsilím materielním nebo duchovním. Výroba musí býti podepřena, chléb musí býti dán těm, kteří na výrobním procesu se účastní, důchod z finančního kapitálu není možno nezasáhnout a není třeba dávat pozor, aby nebyl zasažen. Nikdo nechce inflaci, ale každé opatření jmenovitě nejvyššího našeho peněžního orgánu, Národní banky, které umožní, aby byly rozumně a účelně rozmnoženy prostředky pro obnovení výrobnosti a zaměstnanosti, prostředkem zdravého úvěru, musí býti všemi námi pozdraveno, i kdyby se to dočasně pokládalo za mimořádný zásah, protože mimořádná doba žádá také mimořádných opatření a mimořádných funkcí. Prosím, po této stránce bychom nechtěli, aby zůstaly pochyby o stanovisku aspoň některých nás, právě z naší strany. Uvědomujeme si sociální složení našeho národa a také důsledky, které z toho vznikají v této době i pro tuto část naší národohospodářské politiky.

Všechny tyto věci, vážení pánové, třeba dělati proto, poněvadž dnešním stavem dosavadní nečinnosti nebo bezradnosti je ohrožen nejen zájem kulturní a sociální širokých vrstev našeho národa anebo všeho našeho národa, který hlavně z těchto vrstev pozůstává, nýbrž je ohrožen také poslední zájem, za nějž máme největší odpovědnost, zájem zachování tohoto státu, jeho politické neodvislosti a soustavy spravování věcí veřejných, která se nazývá demokracií.

Nedáte-li - nikoliv nedáte-li, ale nedáme-li - lidu možnost pracovati, získávati důchodem z práce slušnou existenci, nebudeme-li se starati o to, aby bylo užito všech prostředků k tomu, aby výrobnost a příležitost k pracovnímu důchodu byla rozmnožena, budeme rozmnožovati politický nihilismus, při nejmenším, budeme rozmnožovati nevůli anebo odpor obyvatelstva proti tomuto státu, nebo budeme aspoň rozšiřovati nespokojenost s demokratickým režimem jeho, který je pokládán až příliš často za bezprostředního vinníka. Každý z nás, kdo si přeje, aby náš stát zůstal pevný a silný, kdo stojí na zásadách demokracie, kdo si přeje, aby tato demokracie byla zachována, musí všemi silami, za cenu odstavení všech stavovských, stranických a třídních a jakýchkoliv osobních zájmů pracovati k tomu, aby tato možnost sebezáchovy vlastní prací byla všem vrstvám našeho národa dána. Jinak se dožijeme velmi nemilých skutečností, jinak nesplníme předpoklady pro to, abychom zůstaly ostrovem pořádku, demokracie a opravdové lidovlády uprostřed Evropy! (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Základem veškerého hospodářství jest rozpočet, při jehož sestavování každý zdravě myslící hospodář řídí se především způsobem jeho úhrady a nikoliv důvody potřeby. A opět jako základ pro sestavení úhrady rozpočtu béře se vždy průměrný úhrn příjmů téhož rozpočtu za několik posledních let.

Při sestavování státního rozpočtu na r. 1934 naše vláda se asi sotva řídila těmito zásadami, nýbrž naopak důvody potřeby rozpočtu, neboť jinak rozpočet byl by musil býti snížen nejméně ještě o 20 až 30%, jelikož příjmy z daní již od r. 1927 ukazují klesající tendenci. Na příklad přímé daně klesly od r. 1926 na polovici, ba i více. R. 1. 1926 bylo zaplaceno na přímých daních 4.978,732.915 Kč, a r. 1932 2.322,329.066 Kč. Na úhradu schodků se potom vždy více a více zvyšovaly daně obratové a také daň z předmětů spotřeby - z cukru, lihu, piva atd. Stejnou bolestí našeho státního hospodaření jest zvýšení rozličných poplatků, jejichž úhrn činil r. 1926 531,418.509 Kč, r. 1932 774,238.419 Kč.

Slavná sněmovno! Takové hospodaření, konstatuji, jest pouze narkotikem, narkotika dočasně oživují organismus, ale nakonec jej rozvrátí, zničí. Vidíme, že i toto narkotikon nepomohlo našemu hospodaření, neboť zatím co na všech daních bylo zaplaceno r. 1926 6.794,759.279 Kč, v r. 1932 bylo zaplaceno pouze 4.777,139.280 Kč, to znamená o 2 miliardy Kč méně. Při tom daňové nedoplatky u občanů rok od roku vzrůstají. Nemohu pochopiti, co vláda zamýšlí se zvyšováním daňových nedoplatků. Tato rána našeho hospodářství měla by se jednou provždy odstraniti operací, a to všeobecnou daňovou amnestií. Nechť se vyrovná stát s dlužníky, s občany, tak jako dobrý obchodník nebo dobrý hospodář-továrník vyrovnává se se svými odběrateli na 10, 20 nebo 50%. V takovém případě byla by během jednoho roku zaplacena do státní pokladny jedna třetina nedoplatků, t. j. asi 1 1/2 miliardy Kč a zároveň bylo by možno takto snížiti i práci a aparát finančních úřadů nejméně na 20%.

Není času, abych se podrobně zabýval kapitolami rozpočtu, týkajícími se Podkarpatské Rusi. Mohu jen říci, že pro Podkarpatskou Rus jsou v rozpočtu uvedeny, s výjimkou jednoho nebo dvou ministerstev, značné částky, ale musím k tomu připojiti i to, že tyto částky, rozpočtené pro Podkarpatskou Rus, nebyly ještě nikdy úplně vyčerpány. Přesnou částku těchto nevyčerpaných peněz nelze zjistiti, protože závěrečné účty státního hospodářství jasně toho neuvádějí, proti čemuž já jako zástupce karpatoruského lidu musím rozhodně protestovati, neboť karpatoruský lid chce již jednou jasně věděti, co je pravdy na těch pověstech, že republika tolik a tolik doplácí na Podkarpatskou Rus.

Právě jako karpatoruský lid nemá o tom jasné zprávy, nýbrž vidí jen, že vláda v minulých 15 letech nic kladného neudělala k tomu, aby zchudlý lid vytrhla a vysvobodila ze žebráckého postavení. Karpatoruský lid vidí, že po roztržení hospodářských styků mezi republikou a Maďarskem, na Podkarpatské Rusi kde lid většinou žil z dřevařství a lesních prací - zapomnělo se na životní podmínky lidu.

Pánové, vy zde usnášíte zákony, rozhodujete o osudu karpatoruského lidu, ale Podkarpatská Rus jest od Prahy vzdálena tisíc kilometrů a vy o ní zřídka dostanete čistý obraz, čistou zprávu. Nedivím se, že vás nezajímají naše věci více a že vy jen tehdy si na nás vzpomenete a hledíte na naše věci, když se za hranicemi o nás ukáží zprávy a rozličné články o našich bědách.

Slavná sněmovno! Z rozpočtu vidíme, že na správu Podkarpatské Rusi bylo na r. 1934 rozpočteno 37 mil. Kč. Jest to mnoho peněz, ale táži se vás, co z toho má karpatoruský lid? Skoro nic. Správu na Podkarpatské Rusi vedou s malými výjimkami Češi, vedou ji česky, a karpatoruský lid, jemuž mírovou smlouvou a ústavní listinou byla zajištěna autonomní práva, jest již 15 let těchto práv zbaven.

Vy byste, pánové, nevěřili, že jest tomu tak, ale já vám přečtu statistické údaje: V Podkarpatské Rusi v zemském úřadě jest 7 přednostů oddělení se zemským presidentem a jeho zástupcem Čechů a 1 ukrajinský vystěhovalec. Není tam ani Slovák, ani podkarpatský Rusín. Z okresních hejtmanů je 7 Čechů, 1 ukrajinský vystěhovalec, 2 ruští vystěhovalci a 2 karpatští Rusíni. Z městských notářů jest 1 Čech a 1 karpatský Rusín. Všech úhrnem jest 22, z nich 15 Čechů, 2 ukrajinští a 2 ruští vystěhovalci a pouze 3 karpatští Rusíni. V procentech jest to 68.80% Čechů, 9·5% ukrajinských a tolikéž ruských vystěhovalců, 13.5% karpatských Rusínů.

Notářů na Podkarpatské Rusi, t. j. úředníků, kteří jsou v přímém styku s lidem, jest všech úhrnem 248, z těch 163 Čechů, 11 ukrajinských vystěhovalců, 3 ruští vystěhovalci, 42 Rusíni, 29 Maďarů, v procentech 66% Čechů, 4.5% ukrajinských vystěhovalců, 1% ruských vystěhovalců, 16.5% karpatských Rusínů, 12% Maďarů.

Přednostů pomocných úřadů jest 21 Čechů, 4 ukrajinští vystěhovalci, 1 ruský vystěhovalec, 3 karpatští Rusíni, v procentech 72.5% Čechů, 14% ukrajinských vystěhovalců, 3.5% ruských vystěhovalců, 10% karpatských Rusínů.

Z úředníků jest 497 Čechů, 20 ukrajinských, 12 ruských vystěhovalců, 85 karpatských Rusínů, 54 Maďarů.

Zřízenců: 24 Čechů, 1 ruský vystěhovalec, jen 6 karpatských Rusínů a 5 Maďarů, v procentech 66·5% Čechů, 2.5% ruských vystěhovalců, 16% karpatských Rusínů a 14% Maďarů. Všech úředníků v zemském úřadě jest 733, z toho 542 Čechů, 24 ukrajinských vystěhovalců, 14 ruských vystěhovalců, 94 karpatští Rusíni, 59 Maďarů, to jest Rusínů sotva 13%.

Jak vidíme, pánové, mezi přednosty nenajdeme ani jednoho Rusína, mezi zřízenci jen několik Rusínů, a tu a tam najde se po jednom úředníku. Domnívám se, pánové, že by bylo přirozené, kdyby počet Čechů a Rusínů byl obrácený, že by bylo přirozené, kdyby v těchto úřadech bylo tolik Rusínů, kolik tam jest Čechů a tolik Čechů, kolik tam máme Rusínů.

U četnictva a policie rovněž sotva najdeme 10% Rusínů, ale mezi důstojníky není ani jediný Rusín, jsou tam pouze 2 Slováci.

Není tomu lépe se statistikou u jiných úřadů. Ve finančních úřadech na př. jest všech úředníků podle statistiky, kterou jsem vzal z r. 1931/1932, 1373, a z nich Rusínů, Slováků, Židů a Maďarů úhrnem 164, slovem všech domorodců 12%. Ovšem mezi přednosty není tam ani jediný Rusín, ačkoliv jest v Užhorodě hlavní finanční ředitelství, v jehož presidiu není ani jediný Rusín. Máme 5 finančních ředitelstev, 10 berních úřadů, 1 úřad technické a finanční kontroly, 1 archiv katastrálních map, 10 katastrálních měřických úřadů, 1 úřad pro prodej soli v Slatinských Dolech.

Zde musím poznamenati, že mezi karpatskými Rusíny jest člověk, který již po převratu vystudoval horní inženýrství v Příbrami. Tento karpatský Rusín nemůže se již několik let dostati do solných dolů na Podkarpatské Rusi, nýbrž jako pomocná síla pracuje v zemském úřadě za denní plat.

Dále jest na Podkarpatské Rusi 16 důchodkových kontrolních úřadů a 19 celních úřadů, jejichž přednosty jsou Češi. Jsou zde 23 inspektoráty finanční stráže, zde již najdeme jako přednosty 1 až 2 Rusíny, také v 86 odděleních finanční stráže jest tu a tam 1 Rusín, ale ohromná většina, z 90% jsou všichni Češi.

V celé finanční službě 3 Rusíni dosáhli hodnosti rady, ale Čechů jest 7. Z vrchních komisařů jest 7 Rusínů, 1 Ukrajinec, 8 Čechů, z komisařů jest 5 Rusínů, 1 Maďar, 4 Češi. V konceptní službě jest 1 Rusín, 4 Češi, ale úředníci se středoškolským vzděláním jsou skoro všichni Češi - tam se Rusín nemůže dostati.

Zajímavější jest statistika úředníků u železnic. Musíme věděti, že Podkarpatská Rus má všeho všudy 640 km železnic, z nichž 52 km připadá na rumunské území od Dragos Vody do Valea Visauluí.

Hlavní disposiční stanicí na Podkarpatské Rusi jest Královo nad Tisou, kde maďarská vláda ještě před válkou hodlala vybudovati nádraží, a tehdy bylo zbořeno staré a ke stavbě nového byly vystavěny dřevěné baráky. Pak přišla válka a nádraží zůstalo přes válku až do dneška v hrozných, myšmi prolezlých barácích. Vláda již 10 let zamýšlí toto nádraží postaviti, a stále jen zamýšlí. Vláda již 10 let hodlá stavěti i strategickou železnici z Prešova přes Košice, Užhorod a Chust, a do dneška jen zamýšlí. Hlavní výtopna na př. měla by na Podkarpatské Rusi býti v největší stanici Královu nad Tisou, ale byla postavena v Čopu, proč, nikdo neví.

Úředníků Rusínů u železnice není ani tolik, kolik let již trvá republika. Zde jest statistika. U dopravních úřadů z přednostů-inženýrů jest 26 Čechů, 4 Maďaři, 1 karpatský Rusín, 1 ukrajinský vystěhovalec. Z úředníků jest 77 Čechů, 17 Slováků, 41 Maďarů, 1 Žid, 6 karpatských Rusínů a 3 ukrajinští vystěhovalci.

V odborech pro udržování železnice jest z přednostů a inženýrů 7 Čechů, 1 Slovák, 2 Židé, 1 ruský vystěhovalec. Z úředníků jest 36 Čechů, 1 Slovák, 22 Maďarů a 2 Rusíni. U výtopen jsou 4 Češi jako přednostové a inženýři. Z úředníků jest 21 Čechů, 1 Slovák, 8 Maďarů, Rusín ani jediný.

U zdravotní služby jsou ze železničních lékařů 2 Češi, 15 maďarských Židů, 1 Rusín, 1 ruský vystěhovalec a 3 ukrajinští vystěhovalci. Úhrnem jest tam 173 Čechů, 20 Slováků, 93 Maďarů, z toho 18 Židů, 10 karpatských Rusínů, 2 ruští vystěhovalci a 7 ukrajinských vystěhovalců. Rusínů jsou sotva 3%.

Totéž vidíme u pošty, že jako u železnic není na nádražích a ve vozech v odděleních ani jeden ruský nápis nebo ruská mapa.

Stejně je tomu i na poště, kde se úřaduje výhradně jen česky. Chci připojiti ještě jen to, že zde v Praze jsou 2 Rusíni, a to jeden v kanceláři presidenta republiky a druhý náhodou se dostal dočasně k zemskému úřadu, ale ani v jediném ministerstvu nenajdeme ani se svíčkou žádného Rusína.

Slavná sněmovno! To by byla u nás jen jedna svízel, kdyby vláda chtěla nějak, třeba methodami Egana pomoci tomu národu, vytrhnouti jej z nouze a povznésti nějak na vyšší kulturní úroveň a dáti mu nové životní podmínky aspoň tak, jak před 30 lety to dělal Maďar Egan, rozdělením státní a hraběcí půdy a přesídlením obyvatelstva z Verchoviny do údolí, zavedením chovu plemenného dobytka, rozvojem domácího průmyslu, využitím cenných nerostů na Podkarpatské Rusi, stavbou továren, rozvojem dřevařského průmyslu a poskytnutím obyvatelstvu levné půjčky. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Ale tato vláda dosud neudělala nic, vše jde obráceně. Na Podkarpatké Rusi řádí jen bída a hlad a počešťování. Mohu svědomitě říci, že Němci a Slováci, kteří de jure nemají autonomních práv, de facto mají více práv než my Rusíni. Na jejich území všechno se vede jejich jazykem, v německých krajinách republiky se úřaduje německy, na Slovensku slovensky, tam i čeští úředníci úřadují slovensky, ale u nás se vede všechno česky.

Že se, pánové, počešťování naší země provozuje a v jakém tempu, uvedu vám zajímavé údaje. Po převratu Maďaři zanechali na území nynější Podkarpatské Rusi 638 obecných škol a 120 opatroven, mateřských škol. Tehdy bylo rozdělení všech těchto škol takové: 231 maďarských státních škol, 4 obecné školy, 334 řecko-katolických církevních škol, 25 římskokatolických církevních škol, 30 církevních reformovaných škol, 2 židovské školy, 12 státních škol. To znamená, že na Podkarpatské Rusi se pomaďaršťovalo, a to hlavně v posledních 10 letech před převratem, že tam pomaďaršťování stále vzrůstalo, že se tam pomaďaršťovalo ve 231 školách, ale proti tomu bylo 334 řecko-katolických církevních škol, v nichž se vyučovalo rusky, v nichž se zachraňoval ruský jazyk a zachraňoval ruský duch.

A co se stalo po převratu? Po převratu vidíme, že z těch škol jest r. 1920 28 maďarských státních škol. 130 ruských státních škol, 22 českých státních škol, 7 německých státních škol, 199 církevních řecko-katolických škol, 25 římsko-katolických škol, 30 reformovaných církevních škol, 2 židovské, 12 státních, úhrnem 475 škol. To znamená, že poklesl počet škol po převratu r. 1920, neboť z obecných škol, které Maďaři zanechali, za 2 roky po převratu se stále ještě ve 163 nevyučovalo.

R. 1920 v našich ruských školách, v našich autonomních ruských školách - a to proto, že všem vám je známo, že mírovou smlouvou a ústavní listinou byly školní věci vyhrazeny autonomní působnosti země a tak se školy staly autonomními školami - v těchto našich autonomních školách počaly se šířiti české školy a počešťování.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta je vyčerpána.

Posl. Bródy (pokračuje): Ihned skončím, je to zajímavé i pro pány kolegy, pro každého, aby viděl skutečný obraz, jak to vypadá ve skutečnosti na Podkarpatské Rusi. (Posl. Malý: To nám říkal již nebožtík Kurťak!) To ještě, prosím, neříkal.

Slavná sněmovno! V letech 1931 až 1932 počet škol vypadá takto: Ze státních škol jest na Podkarpatské Rusi českých 148, německé 4, maďarských 33, rumunské 3, smíšených 21, ruských 370, všech státních škol jest 579. Řecko-katolické české jsou 2, řeckokatolických maďarských jest 5 a řecko-katolických ruských již jen 54, všech řecko-katolických škol jest tedy 61; českých římskokatolických jest 5, německých římsko-katolických 6, maďarských římsko-katolických 15 a jen 1 ruská římsko-katolická; všech římskokatolických jest 27; židovských jest 6, státní 4. Tak tedy všech škol na Podkarpatské Rusi jest 727; a to 158 českých, 14 německých, 101 maďarských, 3 rumunské, 4 hebrejské, 22 smíšených a 425 ruských.

Tedy vidíme, že se v minulých 15 letech počešťování země provozovalo ve 158 školách se 490 učitelskými silami, zatím co pomaďaršťování Podkarpatské Rusi provádělo přibližně asi 240 učitelských sil.

Pánové! Předkládám vám tuto statistiku nikoliv proto, že patřím k oposici, nýbrž, abych vám představil jasný obraz našeho postavení, abyste viděli jasně naše věci, abyste učinili opatření a tyto naše věci změnili.

Autonomními věcmi jsou na Podkarpatské Rusi všechny školní záležitosti, ale v čele školního oddělení stojí Čech. Zde musím připomenouti také, že z 334 řecko-katolických škol, ve kterých za maďarské vlády chránil se ruský duch, ruské písmo a ruské slovo, zbylo jen 54. A proč byly rozpuštěny? Byly rozpuštěny úmyslně a to tak, že zákonem bylo ustanoveno, že na Podkarpatské Rusi musejí obce dopláceti na udržování církevních škol 4.908 Kč, ačkoliv na Slovensku církevní obce musejí na vydržování svých škol dopláceti jen 1.200 Kč. Naše církevní obce nemohly dopláceti na vydržování svých škol tak mnoho a proto byly také přinuceny je zavříti. Vyzývám s tohoto místa pana ministra školství a národní osvěty, aby provedl unifikaci zákona, upravujícího styk církevních obcí se státem na Slovensku, t. j. aby jeho působnost rozšířil i na Podkarpatskou Rus.

Při tom musím také zjistiti, že ministerstvo školství a národní osvěty za všech těchto okolností usilovalo činiti opatření, aby školou povinné děti na Podkarpatské Rusi byly zaškoleny. To se mu musí přiznati, neboť dnes působí na Podkarpatské Rusi 2.143 učitelů, ale pro vyučování jest jen 727 školních budov, takže ostatní učitelé učí v nehygienických místnostech, také ve stájích, a stavba škol pokračuje velmi zdlouhavě.

Je mi známo, že právě nyní v Užhorodě při projednávání zemského rozpočtu člen zastupitelstva Demko předložil dopis p. ministra Dérera, v němž prohlašuje, že udělal všechno, aby našel prostředky na stavbu školních budov na Podkarpatské Rusi a že nebylo jeho vinou, že peněžní podpory nebyly dosud státem vyplaceny.

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil. Jeho řečnická lhůta je již vyčerpána.

Posl. Bródy (pokračuje): Hned skončím. (Výkřiky.) Můžete se smáti, ale v tom, co říkám, není nic směšného. (Posl. Malý: My máme více lásky ke karpatoruskému lidu, než vy a vaše strana!) Neříkejte to jen a dokažte to činem. (Posl. Adámek: Ale pořádek musí být!) Proto mluvím o tom pořádku, abyste věděli, jaký máme u nás pořádek.

Není nezajímavé zmíniti se o osudu opatroven, mateřských škol, které po převratu zbyly na Podkarpatské Rusi. Co se s nimi stalo? Bylo jich, jak jsem již jednou řekl, 120 se 126 učitelkami. Nyní působí z nich 45 ruských, a ve 43 se dnes jako se do převratu pomaďaršťovalo, počešťuje. Měšťanských škol bylo 10, r. 1931 18, z nich jest 16 s karpatoruským, 4 s maďarským, a 14 s českým vyučovacím jazykem. Vezmeme-li nyní úřední statistiku o sčítání lidu, vidíme, že tento poměr naprosto neodpovídá spravedlnosti. Karpatských Rusínů jest u nás 446.916, a připadá u nich 1 měšťanská škola na 27.932 lidí, Čechů a Slováků bylo u nás napočteno 47.203, a mají 14 měšťanských škol, to znamená jednu na 3.371 obyvatelů. A to československá vláda nazývá slovanskou spravedlností!

Pokud jde o střední školy, byly u nás r. 1918 4 gymnasia a 3 učitelské ústavy. Nyní jest jich tolikéž, ale při tom byla zřízena i 3 česká gymnasia a 1 český učitelský ústav. Na 1 ruské gymnasium připadá 111.729 obyvatelů, ale na 1 české 15.734 obyvatelů. Stejný poměr jest i u učitelských ústavů. Na 148.972 Rusínů připadá 1, na 35.961 Čechů také 1.

Podle úřední statistiky z r. 1920 bylo u nás 980 učitelů národních škol. V r. 1931 až 1932 bylo 1277 ruských učitelů. 1 ruský učitel připadá na 349, 1 český na 105 obyvatelů.

Z toho jest zřejmo, že peníze poskytnuté na školní věci Podkarpatské Rusi sloužily hlavně k počešťování a zakládání českých škol. Zatím co u ruských škol věcné výdaje musí hraditi ubohá obec, vydržuje české školy jako menšinové výlučně stát. Rusín musí pro své děti kupovati drahé knihy a jiné pomůcky, ale v českých školách české a židovské děti, děti zámožných úředníků a obchodníků, všechno dostávají zdarma. Tím se také získávají ruské děti do českých škol.

Musí se uznati, že československá vláda postavila na Podkarpatské Rusi v minulých 15 letech 49 ruských škol, a to za 7,635.991 Kč, ale při tom postavila i 20 českých škol za 13,525.055 Kč. Rozdíl činí ne celých 6 mil. Kč ve prospěch českých škol.

Nechci dále pokračovati v předčítání statistiky, poněvadž není na to času, zmíním se jen ještě o úmyslu ministerstva školství a národní osvěty, týkajícího se likvidace učitelských ústavů. Víme z prohlášení pana ministra školství, že hodlá učitelské ústavy zrušiti a místo nich zříditi v Praze, Bratislavě, Brně a v Košicích učitelské akademie. O Podkarpatské Rusi se nemluví a předpokládám, že je to proto, že v té době zamýšlí již školní věci odevzdati úplně do rukou autonomní vlády Podkarpatské Rusi.

Pánové! Rád bych zde řekl, že provolávám slávu československé vládě, která vystavěla pro karpatoruský lid aspoň jedno karpatoruské divadlo, která zřídila pro karpatoruské studenty nějaký útulek v Praze nebo zřídila pro karpatoruský lid universitu. Bohužel, pánové, nemohu toho prohlásiti, poněvadž toho vláda neučinila.

Jak se československá vláda postarala o sociální povznesení lidu, dokáži jen několika příklady: Hospod je na Podkarpatské Rusi nejméně jednou tolik, kolik jich bylo před převratem. V Dovhém byly na př. 3 hospody, nyní jest jich 16, v Chustu bylo 45, nyní 65, v Ťačovu bylo 11, nyní 20, v Užoku byly 2, nyní 6, v Ize byly 3, nyní 7, v Toruni byly 4, nyní 8, ve Volosjance byly 4, nyní 7. Všech hospod jen v jediném okrese iršavském jest 128, před převratem bylo jich 66.

Pánové! Neodkrývám vám naše rány proto, že jsem v oposici, nýbrž proto, že bych rád, aby naše věci byly vyřízeny ve slovanském bratrství. Chci vás upozorniti na to, že vůz republiky má 4 kola: Čechy, Slovensko, Moravu a Podkarpatskou Rus. Podkarpatoruské kolo je velmi slabé. Dvě přední kola, české a moravské, točí se krásně, ale dvě zadní, slovenské a podkarpatoruské musejí býti zesílena. Ruské kolo musí dostati ruskou hlavičku, ruské špice a ruskou nápravu. (Výkřiky.) Neukazujte tam, já končím. Já vás poslouchám, když mluvíte o českém národě. Byl bych velice rád, kdybych viděl, že aspoň poněkud více pozornosti obracíte k našim věcem. Ale věřím, pánové, že duch toho pravého slovanského bratrství právě nyní, kdy se všech stran hrozí republice nebezpečí, kdy republiku ohrožuje nepřítel, právě nyní přivede vládu k přesvědčení, že se tento stát musí zesíliti a že jej lze zesíliti jen tak, když se do duší lidu vnese klid, a to do duší lidu slovenského a ruského. Bez duševního klidu, bez pochopení nás, vy, pánové, nikdy nedosáhnete konsolidace na Podkarpatské Rusi.

Musíte nás pochopiti, musíte k nám přijíti, musíte provésti mírovou smlouvu, musíte určiti hranice Podkarpatské Rusi a dáti lidu nové životní podmínky. Do té doby, dokud toho nedosáhneme, musíme bojovati o svá práva a budeme bojovati v naději, že přijde čas, kdy budete nuceni nás pochopiti a uzavříti pravé bratrství tří slovanských národů: Čechů, Slováků a Rusínů. Rozpočet neschvaluji.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Profesor Šembera ve své knize, pojednávající o dějepisu středověku, píše o východořímském císařství, o Byzancii, píše o vládě Justiniána I, který vládl od r. 527 do 565, tedy před 1400 lety, a je zajímavo, jak se zmiňuje o jeho vládě: "Daně byly nesmírné a platily se ze všeho, snad i ze vzduchu. Když přes všechny tyto způsoby vybírání daní v pokladně státní peněz nebylo, utrhovalo se vojínům, úředníkům, učitelům na jejich platech.

Obchod byl omezován a potlačován přílišnými cly a četnými monopoly státními. Bída obyvatelstva byla nezřídka v pravém toho slova smyslu nesnesitelná." A dále na jiné straně píše: "Strana vládní tropívala pak obyčejně rozmanité neřesti a neplechy a dovolovala si všechno dobře vědouc, že důvěra a činovnictvo jí skrze prsty hledí a oposice že dána jest vesměs jí na pospas."

To vidíme v historii. Zdá se mně, že se to nedělo před 1400 lety, ale, že je to jako ušité na nynější vládu, nynější vládní systém, nynější vládní majoritu i na nynější oposici.

My zde dnes projednáváme státní rozpočet a projednáváme jej neobyčejně rychle. Poslancům se nedovoluje, aby mohli pronésti své řeči, poněvadž se koalované strany usnesly, aby se řečnická lhůta zkrátila na dobu nejmenší; kdežto před 12 lety připadlo na poslance 15 minut, dnes pouze 10 minut. (Výkřiky posl. Bródyho.) To je naprosto nedostatečné, uvážíme-li, jaká péče je věnována projednávání rozpočtu nejen ve výborech, nýbrž i v plenu sněmoven jiných států, a pánové, kteří spolupůsobí při stanovení řečnické lhůty, by si měli dobře uvědomiti, jak to bylo za Rakouska, jak právě v Rakousku byla dána možnost poslanci jednou za rok promluviti k státnímu hospodářství v takové míře, jak nezbytně potřeboval.

Máme velkou svobodu; u nás se říká (Výkřiky posl. Bródyho. - Místopředseda Stivín zvoní.), že máme demokracii a oháníme se slovy, že máme ústavní zákony. Co je demokracie? Demokracie je vláda lidu. Táži se, je-li u nás vláda lidu, dokonce se táži, je-li u nás vláda parlamentu? U nás nemáme ani vládu lidu, ani vládu parlamentu. Vám se předložil rozpočet, vy jste jej projednávali ve výboru - a co jste na něm změnili? (Hlasy: Nic!) Nic jste nezměnili, prostě proto, poněvadž jste nic změniti nesměli, poněvadž se vám nakomandovalo, že tento rozpočet, jak vám byl předložen, musí býti odhlasován. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Táži se vás, je-li to vláda parlamentu? Mám za to, že je skoro zbytečné, aby se u nás projednával rozpočet v debatách v rozpočtovém výboru, mám za to, že je škoda času a peněz, které tento parlament stojí, projednává-li se to zde vůbec. (Tak jest!) Myslím, že za daných okolností, když posl. sněmovna a ani rozpočtový výbor nemá práva na rozpočtu něco měniti, bylo by lépe, kdyby si to ministerská rada prostě nařízením nadiktovala, a nepotřebovala by dělati tak velkou proceduru, která ve skutečnosti není nic platná.

Vážení pánové, chlubíme se, že jsme snížili rozpočet. Docela objektivně a spravedlivě řeknu, že úsporná komise, která se rozpočtem zabývala, věnovala této věci hodně práce a že jí to stálo hodně námahy. Spravedlivě přiznám, že úsporná komise měla jistě úmysl upraviti rozpočet tak, aby byl snesitelný, ačkoli se musím opětně zastaviti u jedné věci. Mluví se u nás o vládě lidu, o demokracii. Mám potěšení býti členem úsporné komise, ale za celý rok jsem byl do této komise pozván jen jednou, když se mluvilo o tom, co úsporná komise udělala nebo neudělala. Je to nějaká demokracie, když někdo proto, že je v oposici, nemůže bráti podílu na práci ve prospěch státu a republiky? Pánové, zapomínáte, že oposiční strana může býti často národnější a státnější než mnohá státní resp. vládní strana. (Výborně! - Potlesk poslanců živnost. obchod. strany středostavovské.) Vidíme na př., že některé německé strany, které jsou dnes ve vládě, nejsou zvány ke všem pracím, které se týkají státu, což znamená, že sama vláda nemá ke všem členům vlády důvěru. Ale úsporná komise - nemohu nic namítati proti její práci - pracuje a rozhoduje také o daních, které platí členové oposičních stran. Vláda lidu, objeví-li se určité hnutí, které není spokojeno s vládou a projeví-li se tak živelným způsobem jako u nás, by udělala to, co udělal Hitler v poslední době, ač mohl vládnouti, totiž odvolala by se k národu a provedla volby do Národního shromáždění. To není žádná vláda lidu, znemožňujete-li dnes volby nejen do obcí, nýbrž i do sněmů a jiných korporací. Chcete na nás peníze, děláte pro nás zákony, předpisujete nám dávky, a my máme jen právo mlčet a platit. Divil jsem se předešlému p. řečníkovi, že se tak namáhal. Domnívá se snad, že řeči, které se zde pronášejí, jsou něco platny? (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Vy mě nebudete učiti. Já v této sněmovně zasedám již 13 let a vím, že se dá spíše mluviti k hluchým kamenům a že spíše od nich lze očekávati ozvěnu než od vás. Co je to platné, že jste v úsporné komisi a že vláda snížila rozpočet, když nevíme, bude-li tento snížený rozpočet dodržen, zůstane li v rovnováze? Pochybuji.