První část podrobné rozpravy, část politická, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl A. Ústřední orgány státu: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady.

Oddíl B. Správa zahraniční a vojenská: kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany.

Z oddílu C. Správa vnitřní:

a) politická: kap. 6. Ministerstvo vnitra;

b) justiční a unifikační: kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Druhá část podrobné rozpravy, část kulturní a sociální, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní:

c) kulturní: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty;

e) sociální: kap. 17. Ministerstvo soc. péče, kap. 18. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 19. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Třetí část podrobné rozpravy, část hospodářská, dopravní a finanční, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Z oddílu C. Správa vnitřní, lit. d) hospodářská a dopravní: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic.

Oddíl D. Správa finanční: kap. 20. Ministerstvo financí.

Oddíl E. Kontrola státní správy: kap. 21. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Skupina II. Správa státních podniků,

Skupina III. Podíly na státních daních dávkách a poplatcích.

Skupina IV. Správa státního dluhu.

Finanční zákon.

Ve 297. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1933 bylo usneseno, aby o prohlášení ministra financí, které v oné schůzi učinil předkládaje rozpočet, vykonala se rozprava sloučeně s projednáváním osnovy rozpočtu a finančního zákona.

Podle tohoto usnesení provede se tedy o tomto prohlášení ministra financí rozprava jednotná s přítomnou rozpravou rozpočtovou.

Lhůtu řečnickou navrhuji podle usnesení předsednictva tak, aby pro celou rozpočtovou rozpravu činila: pro celý klub neb pro všechny poslance mimo kluby tolikrát 10 minut, kolik členů má klub (i s hlášenými hospitanty), nejméně však úhrnem 60 minut, takže na nynějších 7 poslanců mimo kluby připadá celkem 70 minut.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich.

Řečnická lhůta jest tedy podle něho stanovena.

Zahájíme tedy nyní nejprve povšechnou rozpravu o celém státním rozpočtu republiky Československé a finančním zákoně pro rok 1934.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni k povšechné rozpravě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Stříbrný, Rázus, Eckert, dr Tiso, inž. Kallina, dr Petersilka, Bródy, dr Labaj, Hokky, Štětka; na straně "pro" pp. posl. dr Winter, dr Nosek, dr Rosche, Richter, Jaksch, dr Černý, Špaček, dr Brdlík, dr Hodina.

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Stříbrný.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Události za hranicemi nejsou toho rázu, abychom mohli opominouti všecky nepříznivé okolnosti, které v poslední době se vynořily v mezinárodní situaci. Znova se potvrzuje, jak správný byl kritický hlas oposice, když varovala před přílišným spoléháním na Společnost národů, která dnes vlastně existuje bez velmi vlivných činitelů, bez Japonska, Ruska, Ameriky a posledně i bez Německa. Nedávno četl jsem v německých listech pohraničních zajímavou statistiku - zpráva ta předcházela odvolání zástupců německé říše ze Svazu národů - že prý v celém Svazu národů pouze 6 členů řádně platí příspěvky. Samozřejmě, že Československá republika je mezi nimi. 36 členů příspěvků buď vůbec nezaplatilo, nebo jenom z malé části. Myslím, že při té úžasné píli úsporné komise a celého vyšetřovacího výboru a při dobré snaze p. referenta nebylo by zrovna nesprávné, kdyby i v tomto směru učinil škrt a škrtl se ten 6milionový členský příspěvek Svazu národů vzhledem k dosavadnímu malému významu této korporace hlavně v poslední době. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Základním pilířem naší politiky doma i za hranicemi - aspoň oficielní politiky - bylo dorozumění mezi Čechy a Slováky a mezi Němci. Slavná sněmovno, poválečná Evropa nerozuměla duši německého národa, a nepředpokládejte a nemějte dojem, že mluvím z naprosté zaujatosti proti příslušníkům německého národa. Poválečná Evropa stále ustupovala Němcům. Výsledek toho se objevil. Německý národ dal sám odpověď. Vývoj německého národa šel od Scheidemanna k Hitlerovi a Evropa, která Němcům stále ustupovala, nese spoluvinu na tomto vývoji od kosmopolitismu, řekl bych, až k tomu nejvášnivějšímu a nejšovinističtějšímu nacionalismu německému.

Slavná sněmovno! Se stanoviska našeho je to tím povážlivější, protože my této politice dorozumění s Němci přinesli jsme největší hospodářské oběti, o kterých se v této sněmovně poměrně velmi málo mluvilo. Vzal jsem si k ruce naši obchodní bilanci za posledních 7 let. A přicházíme přímo k sensačním - podškrtávám to slovo - k sensačním cifrám, k sensačním výsledkům. Je všeobecně známo, že ze svého 18miliardového vývozu klesli jsme letos snad na 6 nebo 6.5 miliard.

Slavná sněmovno! Při tom ještě musíme počítati s tím deficitním vývozem, kdy vyvážíme levněji, nežli tvoří výrobní náklady. Ale je zajímavo, jakou úlohu v tom hraje náš poměr a naše obchodní bilance v poměru k Německu. Prosím, to již není náhoda. Od r. 1927 naše bilance s Německem je pasivní, ale přímo krutě pasivní. Máme li na mysli samotné Německo bez přístavů, bez Hamburku a Brém, byla r. 1928 naše bilance pasivní 83 mil., r. 1929 1.029 mil., r. 1930 1.015 mil., r. 1931 1.260 mil., r. 1932 774 mil. Kč. Vezmu-li v úvahu Německo i s oběma přístavy, přicházím k cifrám: R. 1927 dovezli jsme z Německa o 817 mil. více zboží, nežli jsme vyvezli do Německa. R. 1928 dělal ten deficit 1.728 mil. Kč, r. 1929 2.982 mil. Kč, r. 1930 2.439 mil. Kč, r. 1931 2.298 mil. Kč, r. 1932 1.416 ml. Kč.

Prosím, počítám-li letošní rok, alespoň prvních 10 měsíců, přicházím k úžasné cifře, že jsme za 7 posledních let z Německa dovezli sem zboží o 13 miliard více, nežli jsme do Německa vyvezli. To je úžasná cifra, to je ohromné obvinění naší zahraniční politiky. 21 států evropských je v naší bilanci obchodní aktivních, a těch 21 států jako včeličky nestačí, aby kryly pasivum, které nám vzniká z bilance s Německou říší. A výsledkem této stálé ústupnosti proti Německu je 95% hlasů pro Hitlera.

Slavná sněmovno! Tak maně vzpomínám, jak bylo lehkomyslné a nedosti odpovědné vystoupení dvou pánů ministrů zde v této sněmovně před několika lety u příležitosti debaty o t. zv. filmových demonstracích. Tehdejší pan ministerský předseda Udržal a pan ministr zahraničních věcí dr Beneš zle se rozkatili a zlobili na pražskou ulici, která demonstrovala proti zbytečnému dovážení bezcenných z velké části - pokud nebyly kulturní - filmů německých, a ti pánové měli odvahu spílati pražské ulici, ač si musili býti vědomi, že jsme s Německem pasivní částkou 2 miliard ročně. Nevím, zdali zde sdostatek hájili zájmů voličstvem jim svěřených.

Vážené shromáždění, slavná sněmovno! Musíme si doznati, že celá ta politika českoněmeckého dorozumění zkrachovala, zkrachovala doma a zkrachovala za hranicemi. (Tak jest!) Zdá se mně, že jsme to mohli předvídat. Zde jsme si mohli mnoho ušetřit. Mohli jsme vědět, jaké jsou vlastnosti Němců. Nechci, aby pánové z německého tábora myslili, že budu zde citovati nějaké hlasy československých šovénů nacionálních, jak oni často říkají. Chci zde vzpomenouti jediného hlasu, hlasu objektivního historika, velkého francouzského dějepisce Arnošta Denise, který v "Konci samostatnosti české", na str. 435 pronesl slova, která dnes by propadla konfiskaci na základě zákona na ochranu republiky, ale protože tato kniha vyšla již za Rakouska, snad nebudou ani dnes, když na tento citát upozorním, dodatečně konfiskována.

Slavná sněmovno! Denis tam praví: "Roku 1526 Čechové domnívají se ovládnouti situaci tak, že se nepozvedá téměř žádná námitka proti přijetí dynastie německé. Jejich neopatrnost dochází brzy trestu. Volba Ferdinanda I. znamená vrchol panství slovanského v zemi. Od té doby Němci z obrany přecházejí k útoku, zprvu sice bázlivě, brzy však směle a drze. Nejprve se domáhají snášenlivosti, pak rovnosti, ba nadvlády a konečně nechtějí ani dovoliti, aby se v Čechách mluvilo česky." (Slyšte!)

Tak charakterisoval německou povahu cizinec, historik, objektivní muž, který má mezi intelektuály jistě jedno z předních míst.

Slavná sněmovno! Chybovati je lidské, ale ten, kdo dělal špatnou diagnosu, kdo postavil naši politiku na falešné fundamenty, ten má míti aspoň tolik zmužilosti a tak srdnaté srdce, aby z toho, když konstatuje úplný neúspěch svých premis, odvodil náležité důsledky. Já také nepokrytě tvrdím, že již máme dosti těch stále se opakujících, třebas zastíraných neúspěchů naší zahraniční politiky, a bylo by nejvýše na čase, aby její dosavadní správce zmizel v propadlišti.

Slavná sněmovno! Bohužel krátce vyměřený čas řečníkům znemožňuje mi, abych se zabýval, ač by to tolik lákalo, všemi hospodářskými otázkami a poměry jednotlivých stavů. Já mohu jenom po stránce politické učiniti několik málo připomínek. Prožíváme jednu z nejtěžších situací. Nechci tvrditi, že je to všechno vinou našich vlád. Byli jsme součástkou evropského kontinentu a je pochopitelno, že jsme musili mnoho a mnoho prodělati, ale, slavná sněmovno, mnohé bylo by zmírněno, mnohé mohlo býti daleko lepší, kdyby zájmy našeho státu a jednotlivých vrstev obyvatelstva byly obezřetně spravovány. Tak daleko jsme nemusili dojíti, já na př. tvrdím, kdybychom nebyli bývali měli vládu Udržalovu. Žádná osobní nenávist mne nevede k této charakteristice. Vláda Udržalova stála naši státní pokladnu 2 1/2 miliardy Kč v hotovostech. Vláda Udržalova stála nás miliardy dluhů, které nadělala. Celkem pan František Udržal, sedlák z Rovně, stál nás 4 miliardy. (Výkřiky posl. Čižinské.) Přicházíte na pomoc panu Udržalovi, je mi to trochu podezřelé. A jak si vybíral tento pán své spolupracovníky? Když to nešlo v železnicích, pan Udržal provedl snadno výměnu resortu. Vzpomněl si na dávného svého přítele, úředníka, kterého znal ještě z Vídně, pana inž. Hůlu. Já jsem vycházel z názoru, protože ten pán má dobrou vůli a snahu prospěti železnicím, že se mu to nemá kaziti, ani nijakým způsobem mu situace ztěžovati. Ale od prvního okamžiku byl jsem přesvědčen, že to není ten vyvolený, který by mohl spasiti naše železnice. Pan inž. Hůla byl odborníkem, který přišel sanovati naše železnice. Je zajímavé, že tento pán - a snad neříkám pro některé členy sněmovny žádnou novinku - nebyl šťastný ve svém vlastním hospodářství soukromém. Pokud jsem byl ministrem, pamatuji se, že měl na několikastatisícovou částku obstaven svůj plat úřednický, a tento kridatář byl povolán, aby sanoval železnice! Jeho první krok, slavná sněmovno, spočíval v tom, že chtěl pomoci na nohy železničním financím obstaráváním zavazadlové dopravy nákladními automobily z nádraží a na nádraží. Ještě dříve, než mu to ministerská rada schválila, objednal 350 nákladních automobilů, zřídil přepychové kanceláře, převzal od speditérských firem výkonné síly, a výsledek této akce byl žalostný. Pánové v době největšího svého rozkvětu tržili tam 100 Kč denně, pak to zavřeli a státu zůstaly na krku smlouvy se soukromými smluvními úředníky a pak na 350 automobilů v ceně asi 30 mil. Kč, které dnes rezavějí po jednotlivých pražských dvorech a přeměňují se na osobní autobusy. Tak tedy vypadala snaha po zavedení obchodního ducha do našich železnic.

Slavná sněmovno, budiž mi dovoleno několik poznámek. Právě v této těžké chvíli hospodářské zdá se mi, že při výběru ministerských kandidátů mělo by se pamatovati na to, že ministrem v takové těžké době může býti jen ten, kdo prokázal ve svém soukromém životě, že se dovede uživiti bez státní kasy. Dělat experimenty na účet státní pokladny, to je příliš frivolní. (Posl. Dvořák: A co to vaše auto v kartách! Vy jste to uměl lépe!) Na to vám nebudu odpovídat, protože vy mne nemůžete rozčilit. Vy máte kuráž proti mně, ale ne proti vládním stranám, protože se bojíte, aby vás nezbavily mandátů.

Slavná sněmovno! Kdyby u nás - a to říkám v plném vědomí odpovědnosti za tento výrok - byly trochu normální poměry, pak již dávno rozhodla se sněmovna pro vznesení obžaloby na vládu Udržalovu. Jak to však dlouho trvalo, než byl Udržal donucen k demisi! Aspoň většina jich Udržala držela. (Posl. Dvořák: Sami jste při tom pomáhali!)

Nebudu na to odpovídat, protože my jsme Udržala jistě nedrželi. Drželi ho, protože jim sloužil. Stát se ho nemohl zbavit, až to musila učinit vlastní strana. Ale byl bych nespravedlivý. Udržal nebyl sám. Což ostatní páni ministři! A většina těch pánů ministrů přešla do nynější vlády. (Posl. Jaša: Jak vysoko stojí Udržal nad vámi, pokud se týče poctivosti!) Nevím, který pan kolega to křičí. (Posl. Jaša: Jak Udržal stojí vysoko nad vámi!) Proti gustu není dišputát!

Slavná sněmovno! Jak málo záviděníhodné postavení převzal nynější pan min. předseda Malypetr! On si byl vědom, že je třeba někde zjednati nápravu, vyměnit. Usiloval o to, aby došlo k rekonstrukci kabinetu, politické strany se však postavily proti němu a teď má pan min. předseda tuto situaci: on to prohrál, ministři, které chtěl dostat z kabinetu ven a kteří to vědí, mu tam zůstali a on s nimi má vládnout. Slavná sněmovno! To je právě to, co je neudržitelné a co by bylo v zájmu demokracie třeba odstraniti. U nás politické strany dosazují a odvolávají ministry. Ostatní ústavní činitelé jsou proti tomu naprosto bezmocní. My jsme si bohužel celý stát založili na stranách. A řeknu docela otevřeně, jaký byl úmysl, když se právě na těchto stranách zakládala celá ústava a výstavba státu. Chtěli jsme tím paralysovati slovanský anarchismus, domnívali jsme se, že právě ta stranická disciplina pomůže překonati ty největší obtíže.

Slavná sněmovno, zašlo to však dále než jsme kdokoli doufal a očekával. Proto vznikla "pětka", aby bránila přílišné přemíře stranického systému kolegiálním rozhodováním. "Pětka" byla korektivem fanatického stranictví, pět lidí prosazovalo uzavřené dohody ve svých stranách. Systém vlády politických stran ukázal, že je jediné možný, bude-li takovýto orgán spolupracovati a také s plnou autoritou rozhodovati. Vy jste na místo "pětky" nastolili vládu sedmi anonymních výkonných výborů politických stran. Každý má právo veta a proto se nemůžete nikam dostati, a i když si povolíte zmocňovací zákony, nevíte, co s nimi dělat. (Výkřiky.) Slavná sněmovno, při svém posledním procesu v Jihlavě - nemějte obavu, že sem budu přinášeti osobní věci, doba je příliš vážná, než abych se zabýval i takovou historií, jako byla Jihlava - po tříměsíčním přelíčení, plném vzrušujících episod a drásajícím nervy, kde jsem vedl boj za celou svou politickou existenci, končil jsem svou obhajovací řeč politickou pointou a já ji i zde opakuji: Že naši političtí odpůrci jsou mstiví, zlostní až za hrob, to není tragedie národa, to je nanejvýš tragedie osobní, to byli větší lidé a byli po případě zlostní, mstiví, ale tragedií národa je, že ti lidé jsou absolutně neschopni spravovati tento stát - a ta je neodčinitelná. Slavná sněmovno, to je tragedie ne jednotlivce, nýbrž celého národa. (Posl. Jaša: To říkali všichni desperáti!) Předpokládám, že ještě nejsem desperátem. Až jednou budou známy výsledky příštích voleb, možná, že toho pána, který zde vykřikl, nalezneme v řadě desperátů, o kterých zde dnes mluví. (Posl. Jaša: Ale to ještě neznamená, že je nepoctivý!) Neříkám, že je nepoctivý. Ale pánové, nechoďme na toto tema, poněvadž od odborníků při volbách před 20 lety do nemocenských pokladen se volební poctivosti učiti nebudeme. (Výborně!) Já bych však nerad na toto tema zabíhal.

Slavná sněmovno, rázné kroky nynější vlády proti německé iredentě bezpodmínečně schvalujeme, ale neschvalujeme, aby ve jménu demokracie konfiskované obecní mandáty vládní strany si rozdělovaly mezi sebe. To je divná demokracie. Není náhodou, že váš zákon o zastavování politických listů je nejpřísněji praktikován u slovenské strany ľudové. I těm komunistům jste dovolili náhradní časopis. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vaši redaktoři jej mají, abych řekl správně, ne vy jako strana. Máte pravdu. Ale slovenské straně ľudové to nepovolili. Mně se tedy přes to zdá, že za této kritické hospodářské a politické situace jsme neměli tak daleko zabíhati a měli jsme si býti vědomi, až bude jednou zle, že obrana tohoto státu spočine pouze na slovanském obyvatelstvu Československé republiky. (Tak jest! - Potlesk.) Nevěřím v hypotéku, kterou vám dávají německé strany snad pod tlakem německých poměrů, ale jsou to slova, která by v rozhodném okamžiku těžko - aniž bych je denuncoval - mohli dodržet.

Slavná sněmovno! Musíme hledati cestu k přátelskému spolužití a k úplnému dorozumění s bratry Slováky. (Výborně!) Nechci kritisovati poslední řeč pana ministerského předsedy zde; přečetl jsem si s velkým zájmem v době nemoci celou t. zv. nitranskou debatu (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) a mohu sděliti tolik: Je-li pravda, že na Slovensko bratrsky doplácíme - nevím, je-li to pravda, nemám to dnes prokázané - tím tragičtější je dopláceti a nezískati tam ani lásku ani porozumění, tím větší je neschopnost naší politiky. A právě tak to máme na Podkarpatské Rusi. (Výkřiky posl. Richtera.) Řekněme si upřímně: ze všech Slovanů byli Rusové jediný národ, který dovedl vládnout. Bohužel, my máme tu chybu, přiznejme ji, vždyť jenom od chyb se můžeme učiti, vždyť je to tragické. Račte prominout, já jsem vždy předpokládal, když jsem četl celou debatu o Nitře, že vlastně bylo příliš mnoho bouře ve sklenici vody. To bylo jasné, většinu tam měli ľuďáci a menšinu vládní strany. Jaké neštěstí? Kdyby to bylo bývalo obráceně, vy byste se byli také podle toho zachovali. Ale lehkomyslně z toho dělat velezradu, to se mně zdá při dnešním našem poměru k zahraniční situaci velmi riskantní a velmi odpovědné. A my vědomě budeme udržovati styky se slovenským lidem a se slovenskou stranou ľudovou, poněvadž předpokládám, když to nečiní vládní strany, že je to povinností nacionální československé oposice. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! My jsme se - tak jsem předpokládal - měli chovati v těch sporech jako starší rozumný bratr, ale mně se zdá, když jsem četl tu debatu, že úlohu staršího rozumného bratra hráli právě bratří Slováci, a pravím docela otevřeně, že mně je stokráte bližší Hlinka, Rázus a Tiso, než pánové Czech a Spina. (Výkřiky posl. dr Jabloniczkého.)

Taková je ta vaše demokracie a při tom se bojíte voleb, jako čert kříže. Ten nenáviděný Hitler - a já jej jistě považuji za nejnebezpečnějšího odpůrce naší samostatnosti - volí čtyřikráte do roka, čtyřikráte do roka se odvolává k národu, a, pánové, vy máte tak klidné svědomí, že suspendujete i volby do obcí. Řekněte mně důvod, z jakého to činíte? Když může volit rozbouřené Německo, proč by se nemohlo volit u nás ve Zlámané Lhotě? (Posl. dr Jabloniczky: Vy byste dostal většinu!) Ano, ale to není důvod; kde je ta vaše demokracie? (Posl. dr Jabloniczky: Však já přece nepatřím tam!) Oni snad na vás budou mysliti při rozdělování mandátů rozpuštěné strany hakenkrajclerské. (Posl. dr Jabloniczky: Nedostaneme ani jeden!)

Slavná sněmovno! Snad mnohým pánům v této sněmovno jsou ideálem poměry v nemocenských pojišťovnách a v Ústřední sociální pojišťovně, která spravuje miliardové jmění, kam jste se sami najmenovali a kde, pokud žijící lidská generace pamatuje, se ještě volby nekonaly. Rádi byste vládli diktátorsky, ale neumíte to; není to tak lehké vládnouti diktátorsky ve dvou, což nám ukázal případ německý, kde Hitler brzy setřásl Hugenberga, poněvadž ve dvou to nešlo, a vy tím méně můžete diktátorsky vládnouti v sedmi, se sedmi výkonnými výbory politických stran. Vzájemně si nevěříte. Strana, která nebude chtíti hráti úlohu politických kridatářů, bude na konec - o tom jsem přesvědčen - hledati cestu k voličstvu a vyvolá situaci, aby národ mohl říci v tak pohnuté době, jako v celé Evropě, své rozhodné slovo.

Nechci překročovati lhůtu, která je mně určena. U mně je to tím choulostivější, poněvadž mluvím za těch 7 pánů kolegů mimo klub, a proto nemám právo konfiskovati jejich řečnickou lhůtu pro sebe. Musím tedy upustiti ode všech dedukcí hospodářských a ode všech poměrů sociálních. Ke konci mohu jen konstatovati, že nespokojenost je větší než tušíte. Tato sněmovna již dávno není obrazem vůle a přesvědčení národa. (Výborně! - Potlesk.) Ve všech vrstvách, mezi dělníky, mezi zemědělci, mezi živnostníky a obchodníky propuká v pravém slova smyslu - a nejsou to slova nikterak agitačně nanášená - zoufalství. (Tak jest!) Pánové, nechcete-li zabíti demokracii, použijte toho, co je prvním příkazem demokratického řádu: Odvolejte se k národu, aby rozhodl, zda s vaší politikou souhlasí! Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Winter. Dávám mu slovo.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Klub, jehož jménem mluvím, svolil, aby jeho člen posl. Remeš byl hlavním zpravodajem rozpočtovým; členové klubu se v rozpočtovém výboru postavili kladně k rozpočtu, z čehož vyplývá, že klub soc. demokratický bude pro rozpočet hlasovati. Učiníme tak přes to, že rozpočet, o němž před chvílí hlavní zpravodaj podal zprávu, není rozpočtem, jaký by bylo sestavilo dělnictvo, jaký by byla zpracovala soc. demokracie. Není to ovšem také rozpočet, jaký by byly zpracovaly jiné vrstvy tohoto zákonodárného sboru, kdyby jej měly zpracovávati samy. Je to rozpočet kompromisu, jako je kompromisem celý koaliční režim, který vládne v Československé republice.

Jedním z charakteristických znaků, jimiž se zabýval hlavní zpravodaj, je, že číselná hladina tohoto rozpočtu je proti číselné hladině rozpočtů let předešlých podstatně snížena a dále že jsme se, jak vláda, tak i rozpočtový výbor, přímo křečovitě snažili udržeti rovnováhu rozpočtovou, při čemž ovšem mnozí z nás, ba snad všichni - vyplývalo to také z řeči hlavního zpravodaje - chováme obavy, že čísla, jak jsou uvedena v rozpočtu, nebudou zachována v životě finančním v příštím roce, zrovna tak jako tomu bylo v rozpočtu za rok předešlý, který končí schodkem, s nímž jsme nepočítali. Doba je nejistá po stránce hospodářské, takže není možno na 3 měsíce napřed stanoviti, jaké budou asi příjmy a jaká budeme potřebovati vydání, natož potom, abychom s určitostí mohli tvrditi, že na celý rok jsou správné předpoklady, ze kterých rozpočet byl sestavován.

Slavný sněme! Nemíním se zabývati podrobnostmi rozpočtových položek. K jednotlivým kapitolám promluví ještě někteří členové mého klubu, kteří stanovisko strany naší k jednotlivým položkám podrobněji objasní.

Chci se zabývati pouze povšechnou situací, ze které rozpočet takto zpracovaný vzešel a do které zapadá.

Nedávno bylo řečeno ve francouzské sněmovně, že krise kapitalismu snížila spotřební možnosti obrovské většiny obyvatelstva, zatím co válka a nenávist zvýšily státní rozpočet. Státní rozpočty poválečné byly zvyšovány také u nás po celou řadu let. V době, kdy náš rozpočet byl vypjat na více než 10 miliard, a ještě dříve, jsme upozorňovali, že naše hospodářství nesnese tak značného zatížení a vyžadovali jsme, aby na léta následující rozpočet byl podstatně snížen. Měli jsme za to, že je to možno žádati, protože se zdálo, že poměry v Evropě se konsolidují, jak to také několikráte konstatoval ve svých výkladech pan ministr věcí zahraničních.

Zjevnou známkou této konsolidace a uklidnění bylo svolání odzbrojovací konference. Měli jsme za to, že naděje, které se upínaly ze všech dílů světa ke svolání mezinárodní odzbrojovací konference, jsou odůvodněny a budou splněny. Měli jsme za to, že jako přirozený důsledek tohoto úspěchu odzbrojovací konference bude možno snížiti rozpočty vojenské, třebaže jsme si byli vědomi, že zbrojařský průmysl a vojenští dodavatelé budou se tomu zuby nehty brániti. Když by byla měla odzbrojovací konference úspěch, byla by se navrátila také důvěra v hospodářskou stabilitu v Evropě a v hospodářský rozvoj. Byly by se lépe rozvinuly mezinárodní hospodářské styky i domácí národní hospodářství, takže by byly poklesly položky, které v nejrůznějších formách zabírá podporování nezaměstnaných a podporování chorobné výroby. Tyto naděje nebyly splněny.

V Německu dostal se k moci vypjatý nacionalismus. V předešlé debatě rozpočtové konstatoval pan dr. Stránský ráz tohoto mocenského činitele německého na základě jeho nynější bible, na základě hlavního spisu vůdce německého, spisu, který je ve formě zpěvníků a románů hojně rozšiřován také v severních Čechách u nás. Pan dr. Stránský správně charakterisoval jej jako nacionální imperialismus, který se netají agresivními a dobyvačnými snahami.

Je docela přirozeno, že tento činitel necítil se volným v Ženevě; ačkoliv ženevské ovzduší je od několika let silně infikováno fašistickými bacily, přeci jenom je stále ještě brzdou proti jednostranné expansivnosti. A proto, poněvadž němečtí vládnoucí činitelé nechtěli býti podrobeni této brzdě, opustili Ženevu. Současně však posílají mírová poselství na různé strany, zejména ke státům, které se cítí jejich činností nejvíce ohroženy, především ovšem do Francie. Slyšíme, že by vláda německé říše byla ochotna se dohodnouti přímo s francouzskou republikou, v době, kdy pod okny francouzského velvyslanectví v Berlíně pochodují ozbrojené tlupy německého nacionalismu za písně "Siegreich werden wir Frankreich schlagen". Na druhé straně nabízí Německo pakt o neútočení v poněkud odchylné formě, nežli na jakou jsme byli v poslední době zvyklí, Polsku, s kterým podobné úmluvy nechtěl učiniti ani Stresemann, který přece chtěl zachovati mír ve střední Evropě.

Všechny tyto akce jsou činěny však právě za tím účelem aby byla vytvořena určitá nálada v Evropě, aby se rozšířilo mínění, že úmyslem vládnoucí skupiny v Německu je mír v Evropě. Ale německá vláda zapomněla při tom na jednoho činitele. Ona usměrnila ve svém smyslu úplně veškeren veřejný život v Německu, usměrnila zejména tisk, usměrnila také statistiku: zapomněla však, že ve statistice zahraničního obchodu jsou uvedena data o dovozu různých materiálií, které jsou potřebny pouze pro průmysl zbrojařský, pro průmysl válečný. A tak mezi tím co kancléř říše Německé oznamuje, že je odhodlán zachovati mír stůj co stůj, dováží Německo v daleko větším rozsahu nežli bylo dosud, materiál, z něhož válečný průmysl těží, s nímž pracuje, a dospívá tak ke zvýšení zbrojení, se kterým se v podstatě německá vláda už ani netají. Poněvadž Německo nikdo neohrožuje, poněvadž nikdo nevyžaduje na Německo ničeho, k čemu by Německo přímo smlouvami nebylo zavázáno, tedy je docela logický důsledek jeho zbrojení, že nezbrojí proto, aby odvracelo útoky proti sobě, nýbrž že útok samo připravuje. A je pochopitelno, že jeho mírovým slibům se v Evropě nevěří, když tento režim porušil i jiné sliby a když se snaží navrátiti Evropu do ducha roku 1914, kdy tehdejší vládcové němečtí, příliš podobní nynějším, docela z oficielního místa prohlásili mezinárodní smlouvy za cár papíru, který může býti roztrhán, kdykoliv zájem Německé říše bude toho vyžadovati. Je proto pochopitelné, že se z těchto zjevů vyvozují útočné úmysly Německé říše a že proto žádný ze států, které se cítí jenom poněkud ohroženy Německem, neodhodlává se ke snížení zbrojení a ke snížení svého vojenského rozpočtu.