Rozpočet na rok 1934, pro jehož snížení na úroveň dříve podrobně oceněnou musily býti - což zde výslovně konstatuji - zjednány předpoklady hlubokým zásahem do výdajového hospodářství státu již v rozpočtu na letošní rok 1933, který však přece ještě musil počítati s novými příjmy, béře úzkostlivý zřetel na tuto železnou skutečnost, nepočítá s novými příjmy a jest vyrovnán jediné důsledkem pronikavého snížení na straně výdajů. Jediné takto vyrovnaný rozpočet nám může býti východiskem pro všechna ostatní hospodářská řešení, jichž naléhavé provedení jest na druhé straně zase podmínkou pro skutečné udržení jeho rovnováhy. Jediné takto sestaveným rozpočtem jsou dány v budoucnosti možnosti snížení veřejných břemen, pokud již nenastalo snížení automatické s výjimkou daní specifických, které jest nezbytným článkem přizpůsobení našeho hospodářství strukturálním změnám, nastalým v posledních letech v celém světovém hospodářství.

Cenový pokles surovin, zemědělských plodin a konečně i průmyslových výrobků, inaugurující symptomy počínající krise spolu s ostatními jejími příčinami, jevícími se jako důsledky války, uplatnil se v celém svém rozsahu, pokud nebyl ovlivňován momenty, bránícími volnému utváření cen podle zákona nabídky a poptávky. Tento proces, znamenající ve svém účinu zhodnocení na straně peněz, měl za následek krisi výroby zemědělské a průmyslové, ježto ostatní složky hospodářské výroby (platy, mzdy, dluhy a částečně i veřejné daně a dávky) se tomuto zhodnocení přiměřeným snížením rovnoměrně a rychle nepřizpůsobily. Krise soukromého hospodářství postihuje ve svých důsledcích i hospodářství veřejná, zvláště hospodářství státu.

Celé hospodářství světa zápasí těžce o rovnováhu krisí porušenou. Zápas tento je komplikován složitými hospodářskými vztahy vzájemnými. Úsilí o zdolání krise a obranné prostředky k tomu cíli použité v jedné zemi zhoršují hospodářskou situaci v ostatních nebo ruší jejich hospodářský plán na zdolání krise, čímž důsledky krise se ještě zhoršily a řešení její se stalo ještě obtížnější.

Autarkní snahy v oboru zemědělské a průmyslové výroby a je provázející opatření, spočívající ve stanovení dovozních kontingentů, ve valutovém dumpingu, zvyšování cel, omezení devisového transferu, v exportních premiích atd., jsou hlavními prostředky, kterými jedněm má sice býti pomoženo, ale u druhých se dociluje kontrérních důsledků, čímž všeobecný stav světového hospodářství ještě dále se zhoršuje. Pokusy o mezinárodní usměrnění boje proti krisi ztroskotaly. Každá země je ponechána sobě, aby podle své politické a hospodářské situace provedla přizpůsobení svého hospodářství sama.

Fakt takto stručně formulovaného všem společného světového hospodářského problému byl provázen reflexy měnovými, což jen potvrzuje podstatu jeho. Nehledíc k zemím, které, nalézajíce se již od počátku krise v těžké hospodářské situaci, ponechávaly vzhledem k suspensi plnění závazků vůči cizině mezinárodní hodnocení vlastní měny volnému vývoji, který znamenal ovšem takto fakticky dosaženou nižší úroveň valutární jednotky proti dřívějšímu stavu, volí jedna skupina (hlavně anglosaských a s nimi měnově korespondujících států) postup, který, vycházeje při řešení problému od hodnoty měnové, přizpůsobuje měnovou jednotku vývoji cenovému, snažíc se tak vyrovnati disparitu nastalou v hospodářských číslech touto cestou. Vedoucí státy této skupiny mohly voliti tento postup jednak se zřetelem k tomu, že jejich poválečný hospodářský vývoj byl odlišný od vývoje států středoevropských, jednak hledíc k jejich vedoucímu finančnímu hospodářskému postavení ve světovém hospodářství. Pro tuto cestu byla především směrodatná finanční kapacita těchto států. I mezi těmito státy některé se přidržely postupu konservativnějšího (Anglie), kdežto druhé (zvláště Spojené státy severoamerické), opouštějíce dosavadní zlatou úroveň měny, řeší problém integrálněji, zasahujíce současně i do vývoje cen, mezd a úvěru záměrnou organisací zemědělské a průmyslové výroby.

Ostatní státy (hlavně západoevropské), zachovávajíce zákonný poměr jednotky měnové ke zlatu, přistupují k záměrnému postupu opačnému a usilují o to, aby se celé hospodářství přizpůsobilo nastalému přehodnocení. Různorodost hospodářských poměrů a míra jejich souvislosti a závislosti na mezinárodních hospodářských stycích uzpůsobuje ovšem i metodický postup těmto poměrům a vztahům.

Tradice našeho hospodářství, jehož vzestup jsme si v minulých letech zajistili jediné tím, že jsme se od počátku snažili dosáhnouti a pak za všech okolností udržeti stabilitu měnovou, nás samozřejmě staví do řady těch, kdož jsou odhodláni setrvati na nezměnitelnosti československé měny. Za nemnohá léta naší samostatnosti, jež byla vyplněna bezpříkladným úsilím práce všech občanů našeho státu o odčinění důsledků válečné pohromy a vybudování hospodářských základů, které by nás učinilo rovnoprávným členem světového společenství, jsme dospěli tohoto cíle. Za dobu krise jsme přes nesmírné obtíže, které se nám stavěly v cestu, dovedli udržeti hospodářské základy, které jsme položili v lepších dobách minulých. Nejlepším dokladem tohoto faktu jest, že jsme vždy nezkráceně plnili svoje závazky vůči cizině, ať povahy soukromo- nebo veřejnoprávní. Musíme si však býti vědomi, že, byli-li jsme jako nesamostatné území rakousko-uherského státu hospodářsky slabí, nemohli jsme přes pracovitost a šetrnost obyvatelstva našeho státu za krátkou dobu své politické suverenity finančně zesíliti tak, jako státy se stoletou hospodářskou tradicí. Tento fakt musí spoluurčovati i náš postup v době nynější a varovati nás před jakýmikoli lehkovážnými zásahy, které by porušily stabilitu československé měny, těžce dosaženou za cenu práce a obětí (vzpomeňme jen majetkové dávky) všech občanů našeho státu.

Musíme proto pokračovati v nastoupené cestě, která znamená provésti vyrovnání celého našeho hospodářství se světovým hospodářským problémem.

Toto vyrovnávání se u nás neodehrávalo rovnoměrně. Jako v některých jiných státech, prováděli jsme toto přizpůsobení se pomalu a ne zcela důsledně, na rozdíl od těch, u nichž je tento proces již ukončen. Důsledek toho je, že ani u cen nenastalo vyrovnání s cenovou úrovní mezinárodní, jak svědčí srovnání cenových indexů světových s cenovými indexy našeho státu. Tento stav nám způsobuje hospodářské obtíže doma a ztěžuje nám naši situaci obchodně-politickou vůči cizině.

První podmínkou toho vyrovnání jest postavení státního hospodářství na základnu odpovídající dnešnímu hospodářskému stavu, poněvadž státní hospodářství jest nejzávažnější složkou zmíněného akomodačního procesu. Zde byly také obtíže do cesty se kladoucí nejtěžší, jak jste seznali nejlépe z dnešního mého výkladu.

Nerozpakovali jsme se v rozpočtu na rok 1934 jíti do důsledků a učiniti jej skutečně výrazem těžké hospodářské situace naší; vidím v tomto faktu velký klad a příznivý výhled pro další náš postup ve věcech hospodářských a otvíráme si tím současně již také cestu k řešení dalšímu. Nesouhlasím s těmi, kteří ve snížení rozpočtů státních v posledních letech spatřují hynutí celého našeho hospodářského života, urychlované tím více, čím více se stát omezuje ve svých potřebách. Opakuji ještě jednou, že jsme i ve státním hospodářství musili za všech okolností jíti na úroveň úměrnou krisovému stavu celého našeho hospodářství, chceme-li, zachovávajíce při vší bídě a nedostatku základy našeho hospodářství intaktní, připraviti si možnosti hospodářského vzestupu. Chybou naší bylo jediné, že jsme ve státním hospodářství nebrali dosti rychle zřetel na proces, probíhající v soukromém hospodářství souběžně s nárazem krise.

Na druhé straně však mohu plně souhlasiti s přesvědčením, které si ve veřejnosti razí cestu, že bychom těžce dosažené rozpočtové rovnováhy ani v příštím roce neudrželi, kdybychom se omezili jen na dosaženou rovnováhu státního hospodářství a nic nepodnikli k odstranění těch příčin, jež ochromením hospodářského podnikání spolupůsobí na postupném ztenčování národního důchodu a tím i rozsahu státního hospodářství, jehož úhrady jest národní důchod pramenem.

Vyhlídky na dosažení skutečné rovnováhy ve státním hospodářství v příštím roce, jehož programem jest tento rozpočet, se nesporně zlepšily. Můžeme-li v celém světovém hospodářství sledovati jisté zlepšení, vidíme, že v oboru našeho vlastního hospodářství se sestupná linie hospodářství, třeba se pohybuje vesměs na nepříznivější úrovni než roku minulého, aspoň poznenáhlu vyrovnává a stabilisuje. Nezaměstnanost, která loňského roku byla v této době již na příkrém vzestupu, se ustaluje. Třeba nelze popříti, že na počet nezaměstnaných vykonává nesporně vliv rozsah investičních prací veřejných, podniknutých z prostředků opatřených půjčkou práce, které se teprve v době podzimní rozvinuly, částečně pak i opatření provedená v létě pro kontrolu osob, pobírajících podporu v nezaměstnanosti, ukazuje i vyrovnanější linie našeho zahraničního obchodu, že nejnižšího bodu bylo snad již dosaženo.

Potvrdí-li i další vývoj tuto skutečnost, tím naléhavější se stává nutnost, nasaditi nyní v celém hospodářství všechny síly, abychom si co nejrychleji vytvořili hospodářskou základnu, která by odpovídala výslednici hospodářského vývoje v celém světě. Úkol, který nám nyní v souvislosti s vyřešením problému státního hospodářství nastává, má dvě složky, jež ovšem spolu souvisí a jedna druhou podmiňuje.

Prvním úkolem jest pracovati k tomu, abychom v našem hospodářství nyní již co nejrychleji přizpůsobili všechny komponenty hospodářského hodnocení, zvláště pokud se týče výrobního procesu, na úroveň správné hladiny hospodářských čísel, jevících tendenci ustáliti se dnes již v oboru celého světového hospodářství.

Druhým úkolem, který jest pro náš stát s vyvinutým exportním průmyslem otázkou životní, jest odstraniti překážky a zjednati předpoklady pro obnovu našich hospodářských styků s cizinou. Rozřešení tohoto problému jest otázkou existence našeho vývozního průmyslu a nepřímo i rentability našeho zemědělství, produkujícího nejdůležitější předměty lidské spotřeby.

Nejnaléhavějším problémem jeví se tu především problém cenový. Na disparitu cen domácích s cenovou úrovní světovou upozornil jsem již výše. Vláda již přikročila k řešení tohoto problému, učinivši před tím nutná předběžná opatření jako přípravu pro další postup, zvláště zákonem kartelovým. Úsilí se soustřeďuje hlavně na nejdůležitější předměty spotřeby. Naskýtá se tu ovšem řada obtíží. Při pokleslé výrobní rentabilitě, která často souvisí také s poklesem vývozu, umožňujícího dříve snadnější výrobní kalkulaci, jest vyřešení cenového problému tím těžší, ježto snížení cen dotýká se často i oněch složek výrobních, jež někde již podlehly všeobecnému tlaku směřujícímu k nižší jejich úrovni. Při tom nutno vzíti v úvahu, že právě výrobce nejdráže vyrábějící - a jest jím pravidelně výrobce hospodářsky nejslabší - jehož výrobní náklady vzhledem k zadlužení jsou samozřejmě vyšší, jest nejzávažnějším činitelem při stanovení cen. Snížení cen pak zase pro něho prvního znamená ohrožení jeho hospodářské stability. Nutno na druhé straně přiznati, že jsou to zvláště u podniků kapitálově neodvislejších právě zase platy a mzdy, jež, zůstavše přes hospodářskou krisi téměř na nezměněné výši, jsou nepružným činitelem, který ztěžuje snížení cen, jinak i při nižší úrovni rentabilních.

Že se tento zjev neobmezuje jen na vlastní výrobu, nýbrž že nutno jej řešiti i při odměnách za služby a práce zvláště u povolání svobodných, nelze pochybovati.

Také veřejná břemena v nejširším slova smyslu (tedy i sociální dávky) nelze při tvoření cen přehlížeti (na př. daň z uhlí, daň z obratu atd.) a jest viděti právě zde, jak závažné jest, aby vyrovnané státní hospodářství mohlo se státi později i zde snížením veřejných daní a dávek spolučinitelem při řešení problému cenového.

Největší pokles cen nastal u zemědělské výroby, a to vlivem světového trhu nejrychlejším tempem. A přece se spotřební ceny nejdůležitějších zemědělských výrobků udržují často na úrovni, zcela nepřiměřené výrobní hodnotě těchto statků.

Zatím co se ceny zemědělských výrobků pro spotřebitele udržují na nepřiměřené výši, zápasí zemědělství právě nyní o jejich vyšší úroveň anebo aspoň o udržení dosažené již nízké úrovně jen z toho důvodu, že jeho rentabilita se pohybuje na hranici pasivity důsledkem toho, že přes nízké ceny zemědělských produktů nebylo stále ještě lze snížiti všechny cenotvorné složky zemědělské výroby, jimiž v neposlední řadě jsou na jedné straně zhodnocené dluhy, veřejná břemena a na druhé straně nezměněné ceny jiných výrobních prostředků (na př. uhlí, elektrická síla, průmyslové výrobky atd.). Problém zemědělské výroby jest ovšem zároveň problémem světovým, který bude možno definitivně vyřešiti souběžně s uspořádáním výrobních poměrů světových. Při tom nesmí býti opomenuto ničeho, co jest možno učiniti pro naše zemědělství, pokud to jest v rámci možnosti řešení vlastními silami, ježto nutno míti na zřeteli, že početný stav zemědělský jest také vysoce závažným spotřebitelem výrobků průmyslových. Do rámce tohoto řešení spadá jistě i plánovitost zemědělské výroby se zřetelem na rentabilitu jednotlivých jejích druhů a potřeby konsumní.

Že i otázka uspořádání úvěrových poměrů náleží do souboru otázek, jichž vyžaduje konečné vyřešení našeho národního hospodářského problému, nemusím snad ani zvláště uváděti. Veřejnost se tímto problémem, který jest především problémem dlužnickým, snad nejvíce zabývá a také nejcitlivěji reaguje na všechny podněty v této otázce se vyskytující.

Naše peněžnictví a od něho odvislý úvěrový trh trpěl snad nejvíce nejistotou hospodářských poměrů. V něm se také nejvíce obrážela všeobecná nedůvěra, která byla světovým zjevem, ačkoli právě v době hospodářské krise normální funkce úvěrového trhu by byla nejpotřebnější. V tomto roce se poměry vyvíjejí již příznivěji, ačkoli samozřejmě nemůže ještě býti řeči o normálním stavu. Našemu hospodářství musí záležeti na klidném vývoji peněžního i kapitálového trhu. Na druhé straně jest právě nejistota o dalším hospodářském vývoji překážkou žádoucí úvěrové likvidity, která by byla dosažitelnou přes stísněnost úvěrových možností v míře nejnutnější pro hospodářsky odůvodněnou potřebu. Nelze popříti, že pro naše hospodářství jest otázka uvolnění úvěru předpokladem, abychom mohli ukončiti těžký proces jeho přizpůsobení se novým poměrům, tím pak i podmínkou oživení výroby, schopné soutěžiti i na mezinárodním trhu. Otázka úvěru pro naše hospodářství není pak jen otázkou úrokových sazeb, zač by jej bylo možno obdržeti, nýbrž současně i otázkou, aby jej bylo možno dostati. Úkolem vlády bude, zabývati se i problémem zjednání možností pro uvolnění úvěru v souvislosti s řešením ostatních otázek hospodářských, při čemž bude jistě nutno především přihlížeti k tomu, aby úrokové sazby výrobního úvěru byly v souhlase s hospodářskými čísly, tvořícími novou hospodářskou základnu, a aby poskytování úvěru bylo usměrněno v souhlase s těmi zájmy našeho hospodářství, na nichž nám v nynější době nejvíce záleží a pro něž jest opatření úvěrů nejnaléhavější.

Se zřetelem na stabilitu měnovou, která jest základem celého hospodářského postupu vlády, nutno zdůrazniti, že může vždy jíti pouze o úvěr hospodářsky potřebný a hospodářsky podložený a že se musíme vyvarovati úvěru, který by byl v jakékoli formě umělou tvorbou kupní síly a tím měnově povážlivý.

Domácí naše hospodářské problémy nemůžeme však odloučiti od vyřešení otázky našeho poměru k ostatnímu světovému hospodářství. Řešení této otázky jest druhým jistě nejzávažnějším úkolem vlády. Uplatňují-li se na jedné straně autarkní snahy co nejúplněji, není-li pak na druhé straně pro svět paradoxem závodění o zahraniční trhy všemi prostředky, jež obnovení hospodářských styků mezinárodních ještě více komplikuje? Zlepšení našeho mezinárodního obchodu jest nejdůležitější otázkou našeho hospodářství, poněvadž od ní jsou odvislé výrobní možnosti našeho největšího a nejkvalitnějšího exportního průmyslu. Pokles našeho vývozu znamená pokles národního důchodu, nezaměstnanost tisíců občanů státu, činných nejen v příslušné výrobě samé, nýbrž i ve všech souvislých pracovních odvětvích, a na konec i tíseň státního hospodářství poklesem daňových výnosů, dopravného za železniční a poštovní dopravu atd.

V zájmu rekonstrukce našeho exportu musíme především revidovati všechna naše zařízení, která znamenají omezení dovozu v zájmu stability měnové a devisové kontroly, nebo z jiných důvodů hospodářských a finančních, na míru nejnutnější potřeby, poněvadž omezování dovozu při vzájemném uzavírání trhů mezi jednotlivými státy znamená zároveň namnoze zmenšení exportních možností. V devisovém režimu nastalo sice již podstatné uvolnění, bude však nutno pamatovati i na zjednodušení jeho v souvislosti s řízením povolovacím.

Úsilí o zlepšení našeho vývozu předpokládá především dále vyrovnání zájmů zemědělské a průmyslové výroby, zvláště ve vztazích obchodně-politických, ochranu domácího a podporu zahraničního trhu naší zemědělské a průmyslové výroby. Hospodářské usměrnění obojí výroby ve službě jednotného výrobního programu vyžaduje lepší organisace jednotlivých složek zemědělské a průmyslové výroby po stránce výrobní a odbytové, kterou by bylo poslouženo nejen obchodně-politickým zájmům zemědělství a průmyslu, nýbrž i domácímu trhu, a to nejen ve prospěch výrobce, nýbrž i v zájmu zaměstnanců (dělnictva) a spotřebitelů. Ve shodě zájmů zemědělské a průmyslové výroby bude nutno programaticky usilovati i o znovuvydobytí zahraničních trhů. Povinností vlády bude, aby toto úsilí co nejúčinněji podporovala. Hospodářský problém Malé dohody jest nám v této příčině nejbližším hospodářským řešením.

Ve svém výkladu jsem se mohl dotknouti jen nejzávažnějších všeobecných otázek našeho hospodářského problému. Ale i z tohoto krátkého přehledu jest zřejma ohromná hospodářská závažnost spořádaného hospodářství státního. Bez splnění této nezbytné podmínky bychom nemohli úspěšně řešiti všechny hospodářské otázky, které tak naléhavě očekávají konečného řešení. Mluvím-li o závažnosti spořádaného hospodářství státního, musím při této příležitosti vzpomenouti také těžké hospodářské situace naší samosprávy, jejíž řešení v souvislosti se státními financemi jest stejně naléhavým úkolem vlády v nejbližší budoucnosti.

Pro všechna opatření, o nichž jsem právě pojednával, i opatření ve prospěch zemědělské a průmyslové výroby, bylo naprostou nezbytností vyrovnání státního hospodářství, poněvadž za dnešní situace by jakákoliv oběť státu ve prospěch obojí výroby, ať by spočívala v přímé finanční podpoře nebo v úlevách daňových, zvláště na daních obchodových, (Výkřiky posl. Štětky.) znamenala zhoršení dnešního stavu, který by při schodkovém hospodářství státu vedl k tomu, že by se na druhé straně tlakem na odstranění schodku odnímalo to, co na jedné straně bylo poskytnuto.

V rozpočtu na rok 1934 těžce dosaženou rovnováhu státního hospodářství v příštím roce skutečně také udržíme, dovedeme-li provésti také vše ostatní, čeho naše hospodářství potřebuje. Věřím, že se tak podaří v zájmu státu a lepší budoucnosti jeho občanů. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Byl podán návrh posl. Mašaty, Zeminové, Koška, Hackenberga, dr Hodiny, Tomáška, Špačka a druhů, aby o prohlášení pana ministra financí dr. Trapla provedena byla rozprava a aby rozprava tato sloučena byla s projednáváním rozpočtu a finančního zákona v sněmovním plenu.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Mašaty, Zeminové, Koška, Hackenberga, dr Hodiny, Tomáška, Špačka a druhů, aby o prohlášení pana ministra financí dr Trapla provedena byla rozprava a aby rozprava tato sloučena byla s projednáváním rozpočtu a finančního zákona v sněmovním plenu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.