Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Törköly. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Ak niekto dosiaľ tvrdil, že v republike slobody niet, môže sa dnes presvedčiť z tohoto návrhu zákona, že tento výrok je pravdivý, a môže tvrdiť i to, že tento výrok je potvrdený i verejnou listinou republiky.

Republika Československá prevzala na seba v mierovej smluve Saint-Germainskej záväzok, že zaisťuje ochranu života a slobody každému občanovi republiky bez rozdielu rasy, národnosti a náboženstva. Vezmem-li do ruky a posudzujem-li tento návrh zákona, musím prísť k rezultátu, že tento návrh zákona je v protive s medzinárodnými záväzky, ktoré Československá republika na seba prevzala, lebo veď tento návrh zákona obsahuje celú kopu ustanovení o tom, že obyvateľstvo menšinové práve tak, ako ostatné obyvateľstvo štátu na zákonitom podklade je pozbavené slobody v tomto zákone. V prípade, ak činnosť politických strán bude zastavená, dáva sa do ruky správnych úradníkov prvej stolice moc, ktorá im poskytuje možnosť opomíjať doplňovací zákon k ústavnému zákonu čís. 293/1920, a bez akéhokoľvek súdneho pokračovania a opatrenia umožňuje porušovanie tajomstva listového a predbežnú cenzúru telegramov, a umožňuje podrobovať policajnému dozoru obyvateľov, ktorí sa ničím neprevinili, ktorí sú naprosto nevinní, ale pykať musia, lebo vláda shľadáva, že strana, ku ktorej patrili, avšak v jej správe žiadnym svojím vlastným pričinením neúčinkovali, vyvinovala protištátnu činnosť a vláda má za to, že musí byť preto zrušená.

Okresný náčelník má právo takéhoto človeka internovať, vyhostiť a podrobiť policajnému dozoru. Nemôže byť tedy pochybnosti o tom, že toto výnimečné opatrenie ide na úkor slobody, ktorej plnú ochranu Československá republika v medzinárodných smluvách pred medzinárodnou verejnosťou prisľúbila.

Avšak tento návrh zákona neporušuje len slobodu, ale je on priamym útokom na suverenitu parlamentu, lebo veď tento návrh zákona vlastne znamená, že výkonná moc podrobila si parlament, čím suverenita parlamentu úplne zaniká. Porušením a útokom na suverenitu parlamentu je moc, ktorú tento návrh zákona dáva do ruky vlády, lebo vláda na podklade tohoto zákona bude môcť umele zasahovať do procesu, ako sa utvára početný pomer väčšiny a menšiny, strán vládnych a strán opozičných. Vytvorí parlament oklieštený, ktorý bude úplne protiústavný a znamená verejné porušenie ústavy.

Avšak tento návrh zákona porušuje i zásadu suverenity ľudu, túto najhlavnejšiu normu ústavy, lebo budú-li tu neobsadené mandáty, bude to znamenať, že určitá časť ľudu bude bez mandatára, bez zástupcu, a tu platí sentencia, že v tomto prípade je narušená a vylúčená plná účasť ľudu na zákonodarstve.

Zákon tento je protiústavný i preto, lebo vládna správa nenazvala tento zákon ústavným zákonom, ačkoľvek v druhom odstavci čl. I ústavnej listiny stojí - a musí toho byť poslušná i vláda - že podobné zákony, ktorými sa ústava doplňuje či zmeňuje, treba naznačovať výslovne ako zákony ústavné, čoho dôsledkom podľa §u 33 by bolo, že k jeho vyneseniu bolo by treba trojpätinovej väčšiny.

Protiústavný je tento zákon i preto, lebo porušuje imunitu zaistenú v §e 23 ústavy a v prípade zastavenia činnosti strany pozbavuje poslancov slobody slova, lebo podrobuje trestnoprávnej zodpovednosti i reči prednesené v snemovni.

Protiústavné sú i mnohé iné ustanovenia tohoto zákona, o ktorých sa teraz nechcem zmieňovať. Protiústavné je však hlavne ustanovenie, ktoré umožňuje oklieštený parlament, umožňuje a otvorene vyslovuje to, že nemusí byť tu fakticky 300 poslancov a 150 senátorov, parlament môže byť oklieštený napriek tomu, že ústava predpisuje počet 300 resp. 150, že prechodné sníženie tohoto počtu pripúšťa len dotiaľ, kým mandát nebude náhradníkmi obsadený, rešp. kým dotyčný náhradník nesloží sľub. Podľa ústavného zákona rešp. podľa §u 56 zákona volebného môže mandát byť neobsadený len vtedy, jestliže niektorá strana nemá náhradníkov alebo listina jej náhradníkov je už vyčerpaná. Sbierka zákonov československých zná len túto jedinú výnimku a tedy, činí-li teraz tento návrh zákona výnimku, tak rečeno normou, tým vlastne porušuje ústavu.

Návrh tento vylučuje možnosť vlády práva. V Anglii vláda práva znamená, že tam vládne len právo. O Československu to nemožno povedať, zvlášte nie v prípade odhlasovania tohoto návrhu zákona, lebo tuná otvorene a jasne má sa vec tak, že tu právo nevládne, iba vrtochy a násilie. Diskrecia znamená, že sebavôli otvára sa voľné pole. Diskrecionálna moc vlády znamená, že zákonitá sloboda poddaných stáva sa neistou. A táto neistota sa vystupňuje, podívame-li sa na osnovu tohoto zákona a čítame jeho paragraf 1 a vidíme-li v ňom, že vládna moc nemá podliehať žiadnemu obmedzeniu a žiadnej kontrole a že tedy vykonávaniu sebavoľnej moci nestavajú sa žiadne prekážky.

Vychádza-li tento návrh zákona z potreby, že vznik, jestvovanie, trvanie a činnosť politických strán treba výslovne právnymi normami upraviť, vtedy by bolo treba urobiť aspoň toľko, aby oproti každému opatreniu, pri ktorom vyskytuje sa zdánlivosť sebavôle alebo bezprávia, boly prípustné opravné prostriedky, právna obrana. Stratu mandátu podrobuje § 17 návrhu zákona rozhodnutiu najvyššieho správneho súdu, pri čom by bolo bývalo možno učiniť i to - a to by bola bývala tá vládna kautela oproti sebavôle - že by sa v zákone expressis verbis vyslovilo, že rozpustenie strán môže byť vyslovené len najvyšším správnym súdom na návrh vlády, a jestliže vláda zastaví činnosť niektorej strany, vtedy je povinná učiniť u najvyššieho správneho súdu návrh, aby najvyšší správny súd rozhodoval o otázke, či je tu zákonný skutok podkladajúci rozpustenie strany.

To je ten nedostatok a ten spôsob vynášania zákonov, ktorý strany nepripustí ani k oddechu a jehož cieľom je, aby strany samy spáchaly vlastne sebevraždu a samy zavraždily parlament a samy znemožnily týmto zákonom uplatnenie suverenity ľudu. Tento spôsob vynášania zákonov patrí k absolutizmu, ktorý tuná vládne a ktorý teraz už z formy zahalenej prechádza vo formu otvorenú a chce udomácniť verejnú diktatúru.

Tento návrh zákona je útokom proti parlamentu, je zneužitím dôvery ľudu a je prielomom do ústavy. A preto podľa môjho názoru každý zákonodarca, ktorý má lásku k slobode a váži si svojho národa, musí svojím hlasom tento návrh zákona odmietnuť a ja prejavujem, že ho neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: V projednávaném zákoně je opravdu obsažena všechna zkušenost, ta stará rakušácká zkušenost od Metternicha přes Hainolda až po naše časy. V tomto zákoně, zvláště v §u 3 dává se úřadům neomezená moc nad odborovými, družstevními a vůbec všemi organisacemi, které konají svoji třídní povinnost. Vy, páni Patejdlové a Jašové, jste to byli, kteří jste kdysi společně s námi razili heslo "odrakouštit", a dnes rakouskou zkušenost, rakušáckou politiku a všechno to na kvadrát zanášíte a uzákoňujete v našem životě. V řadě případů ještě hůře.

§ 3 říká, že do spolků jakéhokoliv druhu nejen mohou býti dosazeni komisaři, nýbrž že mohou tyto také býti rozpuštěny úřadem. Kterých organisací se to týká? Týká se to především rudých odborových organisací, týká se to těch družstev, které konají politiku třídního poslání v dělnickém hnutí. Dělnická třída budovala odborové organisace, družstevní hnutí ne proto, aby sloužily kapitalismu, aby sloužily kapitalistickému státu, nýbrž aby sloužily dělnickému hnutí, třídnímu boji. Karel Marx napsal doslova: "Odborové organisace jsou školou socialismu, aby ze sebe vytvářely síly, jež pomáhají přivoditi socialismus. Teprve až dělníci nabudou bojem za své hospodářské zájmy poznání, že nemohou za kapitalismu své postavení trvale zlepšiti, pochopí, že jejich úkolem je přemoci kapitalismus a nastoliti socialismus."

To napsal Karel Marx o práci, činnosti a poslání odborových organisací. Jediné rudé odborové organisace, které toto poslání plní, mají dnes býti rozpuštěny, jejich činnost znemožněna. Německý příklad ukazuje, komu slouží reformistické odborové organisace. Reformistické odbory se úplně daly do služeb kapitalistického státu, do služeb kapitalismu a jediné rudé odbory zůstaly věrny zásadám a učení Karla Marxe.

Karel Marx napsal dále: "Nehledě k tomu, že odborové organisace působí proti bezprostředním přehmatům kapitalismu, musí se naučiti jednati vědomě jako ohniska organisace dělnické třídy ve velikém zájmu osvobození dělnické třídy ze jha kapitalismu."

Za to, že rudé odbory jsou věrny třídním zásadám a učení Karla Marxe, za to vy, páni soc. demokraté a nár. socialisté, dáváte byrokratům právo, aby tyto odborové organisace rozpouštěli.

Daly by se ještě desítky citátů z Marxe a z Lenina uváděti, ve kterých je vytyčeno jasné poslání odborových organisací a družstevního hnutí. Socialističtí dělníci dovedou už pochopiti, že vy, kteří se vydáváte za jejich vůdce, jste všechny ty zásady a pravdy Marxovy popřeli a že dnes vaším vůdčím činitelem, vaším ideálem a vaší ideologií stal se Baťa, Roosevelt a podobní kapitalističtí magnáti. Proto a jen z těchto důvodů, že rudé odbory neochvějně hájí zájem dělnické třídy, jediné a jediné proto, že jsou věrny těmto zásadám, usilujete takovým způsobem o jejich rozpouštění.

Zrovna tak je to s družstvy. Některá družstva, která přes to, že jsou předpisy svázána, plní své třídní poslání, byla už vyloučena z družstevního svazu anebo vede se proti nim nebývalá štvavá kampaň. A jaké zločiny spáchaly tyto družstevní organisace? Žádné! Protože podporovaly stávkové hnutí, protože konaly povinnost, která družstevnímu hnutí byla dána do vínku. Pro nic jiného. Proto jsou dnes proti nim vedeny štvanice a zrovna tak má jako u odborových organisací každý ouřada právo je rozpouštěti.

Bylo zde s několika stran řečeno: vždyť vy se nemáte čeho obávat, není to namířeno proti vám. Je-li někdo mezi vámi takový naivní blázen, tedy mezi námi ne. Víme velmi dobře, že tento zákon je dělán jenom na nás, na třídní revoluční hnutí, a také vidíme již dnes desítky organisací, desítky našich družstev, desítky našich odborových organisací, tělocvičných spolků rozpuštěné. Nic jiného nekonaly než svoje třídní dělnické poslání. Právě proto také víme, na čem jsme, a také se podle toho zařídíme. Dělnická třída i soc. demokratičtí dělníci půjdou s námi, ne s vámi. Dokázala to řada případů. [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kliment (pokračuje): Jsem hotov. Ke konci chtěl bych říci jen jedno, poněvadž nemáme čas a možnost mluviti. Vy, páni, víte velmi dobře, kdo jsme, že my jsme ti, kteří ve stínu rakouských šibenic dovedli bojovati; my jsme bojovali a my také ve stínu vaší persekuce, vašich rakousko-československých šibenic, kdybyste nás i rozpustili, budeme existovati, budeme organisovati dělníky a budeme bojovati do konce, kdyby se dělo cokoli. Po té cestě, po které jde Dimitrov v Lipsku, po cestě, po které jdou revolucionáři, po té půjdeme i my, i život, bude-li třeba, dáme, ale organisovat dělnickou třídu k povalení vašeho panství kapitalismu nepřestaneme. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Návrh posl. Štětky a soudr.:

Navrhujeme, aby sněmovna přes zprávu ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 2355) zákona o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran přešla k pořadu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! V debatě o tomto návrhu zákona promluvila řada pánů řečníků. Většina z nich se ovšem nezabývala osnovou zákona, která je na pořadu schůze, nýbrž věnovala své vývody politickým věcem, které právě s touto osnovou nejsou v žádné spojitosti. Jako referent nepovažuji za svou povinnost, abych na tyto politické vývody odpovídal, tím spíše, že došly odpovědi v prohlášení p. předsedy vlády. Mohu se tedy omeziti jenom na určité výtky, pokud se týkaly projednávané osnovy. Vytýkal-li p. posl. Chmelík této osnově, že se v ní zračí libovůle vlády, poukazuji, že toto tvrzení je nesprávné a vyvrací se již zněním §u 1, ve kterém je uvedeno, za jakých podmínek může vláda sáhnouti k rozpuštění nebo zastavení strany, a poukazem dalším, který záleží v tom, že usnesení a rozhodnutí vlády podléhá zkoumání nejvyššího správního soudu, ke kterému je přípustna stížnost. Už z toho je viděti, že tato výtka p. posl. Chmelíka je neoprávněná.

Pokud p. posl. Chmelík vytýkal, že se tohoto zákona má použíti také ke stíhání a potlačení nejvlastenečtější oposice, odpovídám, jestli měl na mysli oposici, která nedávno, před určitou dobou pod vlasteneckým pláštíkem provedla útok na kasárna v Židenicích, že v tomto případě má pravdu a že na takový případ tohoto zákona bude použito.

Pan posl. Ostrý viděl v pojmu "bezpečnost republiky" pojem neurčitý, který připouští libovolnost výkladu. Poukazuji, že jeho obava, že se tohoto zákona bude používati proti každé straně oposiční, byla již vyvrácena p. předsedou vlády, který jasně prohlásil, že úmyslem není stíhati strany oposiční jako oposiční, nýbrž pouze strany, které svou činností ohrožují bezpečnost státu, ústavní jednotnost republiky a republikánsko-demokratickou formu. Také tyto obavy považuji za vyvrácené.

Pan posl. dr Gažík mluvil sice o obavě z diktatury jedné strany, ale pro tyto obavy nepřednesl konkretních dokladů. Pan posl. Gažík mluvil také o tom, že ze slůvka "může" v §u 1 vyplývá, že je nemožná stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Jestli pan posl. Gažík je toho názoru, musím mu jako kolegovi právníkovi říci, že toto slovo nevylučuje stížnost ke správnímu soudu. Jestliže se p. kol. Gažík vyslovil, že celá tato osnova je právnickým nesmyslem, lituji, že musím říci, že jako právník nepřinesl žádných právnických důvodů, které by přesvědčovaly nás ostatní, že jeho tvrzení, dosti drastické, je oprávněné.

Jestliže p. kol. Gažík mluvil o tom, že otázka zbavení poslaneckého mandátu je řešena naší ústavou, odpovídám, že se, bohužel, mýlí, poněvadž v naší ústavě o ztrátě mandátu žádné ustanovení není. Tato otázka je řešena zákony obyčejnými, volebním řádem, zákonem o volebním soudu a zákony s tím souvisícími.

Tím bych mohl uzavříti tyto své odpovědi. Chtěl bych jen ještě stručně říci toto: Jestliže tato osnova, kterou odhlasujeme, aby náš lid ve smíšeném území na hranicích republiky jak v historických zemích, tak na Slovensku nebyl předmětem stálých útoků, nebyl vydán nebezpečí, že bude ze dne na den přepadán, nebyl stále udržován v nejistotě rozmanitými hesly iredentistickými, je rakušáctví, to dovede posouditi osnova sama.

Já bych si dovolil skončiti vývody tím: Řada řečníků mluvila o těžké hospodářské krisi a nutnosti jejího řešení. Je samozřejmé, že nejen tyto problémy hospodářské, nýbrž i závažné problémy politické, které se vyvíjejí kolem nás, nezbytně vyžadují pro tento stát a jeho obyvatelstvo klidu a pořádku. Tento zákon sleduje tento účel a to mne vede k tomu, abych tento zákon doporučil, jak jsem již učinil, a požádal slavnou sněmovnu, aby tento zákon schválila ve znění, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 24 paragrafů ve 4 částech, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formuli zákona.

Míním dáti hlasovati v tomto pořadí:

Nejprve budeme hlasovati o návrhu posl. Štětky a soudr. na přechod k pořadu.

Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o osnově samé, a to o celé najednou ve znění zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich.

Budeme tedy hlasovati podle něho.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Štětky a soudr. na přechod k pořadu přes celou osnovu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 24 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému:

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 2358).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Jsou dva opravné návrhy rázu stylistického a tiskového, které jsou provedeny ve výtisku výborové zprávy, kterou odevzdávám předsednictvu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, s opravami podle čtení druhého, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, vyřídíme dnes ještě odst. 5 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 5, jímž jest:

5. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta stanovená §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 2321).

Senát usnesl se ve 231. schůzi dne 12. července 1933 požádati posl. sněmovnu za prodloužení lhůty pro tuto osnovu, stanovené §em 43 úst. listiny, o další 3 měsíce.

Kdo tedy souhlasí, aby posl. sněmovna o další 3 měsíce prodloužila senátu lhůtu k projednání jmenované osnovy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané prodloužení lhůty jest tedy povoleno.

Tím jest vyřízen 5. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Posl. Štětka a soudr. podali podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu návrh, aby se do posl. sněmovny dostavil pan ministr zahraničních věcí dr Beneš a podal zprávu o válečném nebezpečí, o svých jednáních se spolkovým kancléřem Dollfussem a o rozchodu odzbrojovací konference v Ženevě.

Návrh vyhovuje jednacímu řádu a dám o něm rozhodnouti bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s tímto návrhem posl. Štětky a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Dovolenou podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil jsem na dnešní den posl. Kučerovi.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze konala se v pondělí dne 6. listopadu 1933 ve 3 hod. odpol. s

1. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 2270), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení čtvrtá dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 8. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. května 1933, č. 79 Sb. z. a n. [podle §u 35 jedn. řádu].

2. Zpráva výborů techn.-dopravního, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2280), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná ve Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva výborů zahraničního a techn.-dopravního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 2353) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 785 a 1090), jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejímu Dodatkovému protokolu (tisk 2359).

4. Zpráva výboru zahraničního a výboru živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2331), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná v Paříži dne 12. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. července 1933, č. 110 Sb. z. a n. (tisk 2360).

5. Zpráva výboru zahraničního a výboru živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2354), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 6. října 1933 (tisk 2361).

6. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2338), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení pátá dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 21. srpna 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 26. srpna 1933, č. 179 Sb. z. a n. (tisk 2362).

7. Zpráva výboru ústavno-právneho o usnesení senátu (tisk snem. 2247) k vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 881 a 1022) o poistnej smluve (tisk 2291).

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Prokopa (tisk 2217).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu trest. v Praze v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2261).

10. Doplňovací volba náhradníka volebního soudu.

11. Volba terna pro člena a terna pro náhradníka ústavního soudu.

Končím schůzi.