Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

222 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bechyně, dr Beneš, dr Czech, Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Hodža, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Místopředseda Roudnický zahájil schůzi v 10 hod. 18 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. Chobot, dr Reisz, inž. dr Toušek, Sedláček, Nejezchleb-Marcha.

nemocí posl. Jelinek, Windirsch.

Posl. Ruppeldt oznámil spolu s klubem poslanců republ. strany zeměd. a malorol. lidu přípisem ze dne 19. října t. r., že stal se členem tohoto klubu.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Ježka za posl. dr Ivanku.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Ruppeldta za posl. Jančeka.

min. soc. péče na dotaz posl. Šamalíka a druhů o zastavení důchodu předků Františku a Aloisii Paděrovým č. 55 v Molenburku, okres Boskovice na Moravě, po padlém synu Františku Paděrovi (č. D 1140-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2358, 2360 až 2362.

Odpovědi tisk 2350 (I až XXII).

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2355) zákona o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 2358).

Zpravodajem jest p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Z vážných důvodů zejména proto, že bezpečnost republiky a nejdražší statky našeho státu jsou ohrožovány, byla nucena vláda Československé republiky a také ob sněmovny vydati již několik zákonů, kterými by se podvratné a státu nebezpečné činnosti učinila přítrž. Poukazuji, že vedle zákona, kterým byl doplněn zákon na ochranu republiky, byl vydán zákon o mimořádných opatřeních, zákon o tisku a konečně byl a musil býti vydán zákon o stíhání protistátní a podvratné činnosti státních zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců.) Přes to, bohužel, zjevy, kde příslušníci některých politických stran vyvíjeli činnost, která směřovala buďsi k odtržení určité části našeho území nebo proti republikánsko-demokratické formě nebo proti ústavní celistvosti, se vyskytovaly dále - slavná sněmovna zajisté ví z vlastního názoru o řadě případů, kde již pravoplatnými rozsudky soudními takováto státu nebezpečná činnost byla konstatována - a nebezpečí dostoupilo toho vrcholu, že vláda musila sama poněkud dříve administrativním opatřením sáhnouti k zastavení činnosti dvou politických stran.

Slavná sněmovno! Náš stát je vybudován na ústavě, která zejména zaručuje a stanoví republikánsko-demokratickou formu, ústavní jednotnost a celistvost tohoto státu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Náš volební řád jest upraven tak, že počítá s faktickou existencí politických stran. Je to konečně v každé demokracii, že politické strany se stávají více méně nositelem a osou politického života. U nás je tento zjev stejný; vývojem praxe staly se u nás politické strany skutečně osou, středem politického života nejenom celostátního, nýbrž také v samosprávě územní i v samosprávě zájmové. Politická strana - a v jiných státech je to přímo samozřejmé - jsouc prostředkem k dostižení určitého cíle, měla by rozvíjeti svou činnost při uznávání nejenom ústavních zákonů, nýbrž všech zákonů republiky. Mělo by býti v našem státě samozřejmé, že každá politická strana bude vedena snahou brániti nejenom náš stát, který byl vybudován se značnými obětmi, nýbrž brániti také jeho celistvost, ústavní jednotnost, samostatnost a republikánsko-demokratickou formu (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.), a že opomene jakéhokoli spojování se s jinou stranou v jiném státě, která má přirozeně docela jiné cíle a docela jiným způsobem si počíná a která konec konců béře zřetel na zájmy svého státu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tato tak zvaná loyálnost politických stran měla by se rozuměti sama sebou a každá politická strana měla by si a měla si býti vědoma, chce-li pracovati ke změně politických poměrů, chce-li pracovati ke změně zákonů, po případě ke změně zákonů ústavních, že může to činiti jenom způsobem možným a přípustným podle ústavy a podle platných zákonů.

Tento, bohužel, jinak samozřejmý předpoklad nebyl splněn v našem státě. Již od samého začátku existence našeho státu setkávala se vláda i sněmovny s tím, že jednotlivé politické strany nebo někteří příslušníci těchto politických stran proviňovali se proti této samozřejmé zásadě loyálnosti politických stran vůči státu. Dokud toto nebezpečí nebylo přílišné a podporované určitým vývojem poměrů nejen našich, nýbrž také v zahraničí, do té doby vlády Československé republiky celkem shovívavě se dívaly na tyto zjevy, ačkoli celkem již dříve jim mohly věnovati pozornost. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nicméně vývojem doby, jakmile vyvrcholily tyto zjevy v tom, že příslušníci některých politických stran byli pravoplatně usvědčeni z činů nepřátelských tomuto státu, jakmile řada rozsudků o tom byla vydána, jakmile poměry v našem zahraničí a sousedství se vyvíjely tak, že se vidělo, jak určití občané našeho státu vcházejí ve styk s občany druhého státu, ve styk, jehož účelem je poškozování našeho státu, pak je pochopitelno, že pro všecky politické odpovědné činitele, pro politické strany, které stojí na základě ústavy a ostatních zákonů, vyvstala otázka, zdali nemají povinnost, aby proti tomuto nebezpečí vystoupily se vší rozhodností, aby tomu nebezpečí zabránily a chránily stát.

Rozhodla-li se tedy vláda sáhnouti k určitému opatření, které je rázu výjimečného, sluší považovati tento akt za akt obranný. I v politice řídí se obrana podle způsobu útoku útočníků. Máme-li zjištěno, že ta nebo druhá politická strana používá k této činnosti státu nepřátelské nejenom svých organisací, nýbrž také representantů svých umístěných v samosprávě nebo zastupujících strany ve vyšších složkách, v zákonodárných sborech, je-li zjištěno, že ty které politické strany používají k této činnosti také svých podniků, složek své strany, tisku, hospodářských podniků, jsou-li tímto způsobem morálně a hmotně podporovány, pak je pochopitelno, že obranný prostředek nemůže se jeviti jiným způsobem než odzbrojením nepřítele, a to tak, aby všecky tyto jeho bojové prostředky prostě odpadly.

Vládní návrh zákona, který nám vláda předkládá, vychází z předpokladu, že ústavní jednotnost, samostatnost, nezávislost a bezpečnost našeho státu je ohrožována, že je ohrožována způsobem, který jsem naznačil, a proto navrhuje prostředky, jakým způsobem by se toto nebezpečí od státu odvrátilo.

Osnova sama volí dva prostředky k překrácení této státu nepřátelské činnosti. Jedním je zastavení činnosti politické strany, což je prostředek primerní, mírnější, a druhým je rozpuštění, což je prostředek konečný, dalekosáhlejší. Předpokladem pro zastavení činnosti i pro rozpuštění politické strany je zjištění, že byla zvýšenou měrou - opakuji, zvýšenou měrou - ohrožena samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánská forma nebo bezpečnost republiky Československé. Jestliže k tomu připojím, že opatření vlády, které učiní po tomto zjištění zastavením strany nebo jejím rozpuštěním, podléhá ještě mimořádné právní kontrole nejvyššího právního soudu, kam dotyčný postižený se může odvolati, myslím, že jasně je tím vyjádřeno, že vláda, sahajíc k tomuto prostředku a žádajíc k němu souhlasu obou sněmoven, je vedena jedinou myšlenkou, jediným cílem: zabezpečiti republiku, zabezpečiti demokracii, a že nechová, sahajíc k tomuto prostředku, žádných jiných vedlejších úmyslů. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tento úmysl vlády byl kromě toho ještě za jednání ústavně-právního výboru p. předsedou vlády naprosto jasně vyjádřen, takže výbor ústavněprávní, vyslechnuv vývody p. předsedy vlády a také zkoumaje i důvody této osnovy, přišel k přesvědčení, že v této osnově se jedná o zaručení bezpečnosti státu a že každé jiné úmysly podkládané jí zejména se strany některých pánů z oposice jsou této vládě cizí. Pan předseda vlády sám zdůraznil, že demokracie bez oposice by nebyla demokracií. Tedy není tato osnova zákona připravována proti oposici, nýbrž proti každému a proti kterékoli straně, jestliže svou činností by šla tak daleko, že by ohrožovala samostatnost, nezávislost, ústavní celistvost a demokraticko-republikánskou formu nebo bezpečnost tohoto státu.

Zmínil jsem se, že jsou dva způsoby, které volí vládní návrh, aby překrátil nebezpečnou činnost některých politických stran. Je to jednak zastavení činnosti, jednak rozpuštění. Zastavení činnosti je řešeno v části II., která pojednává zejména o následcích zastavení činnosti. Následky zastavení činnosti přirozeně jsou takové, aby dostihly účelu, aby totiž znemožnily státu nepřátelské straně jakoukoli politickou činnost. A proto znamenají nejen zákaz jakýchkoli vnějších symbolů, které svědčí o příslušnosti k politické straně, odznaků, stejnokrojů, praporů, nýbrž i jakýchkoliv akcí, které záleží v pořádání průvodů, ale zakazují dále organisování stoupenců, sbírání materielních příspěvků a dále ještě jakoukoli další činnost.

Dalekosáhlé následky má § 3 osnovy, který vychází z předpokladu, že činnost politické strany bývá a je podporována určitými složkami vedlejšího rázu, více méně spolkového nebo také hospodářského, které podporují stranu a které jsou vlastně více méně volnými složkami té které politické strany. A tu stanoví vládní návrh jakožto následek zastavení činnosti politické strany také přípustnost a možnost určitého omezení a do jisté míry likvidace těchto složek strany.

Ústavně-právní výbor pojednávaje o §u 3 osnovy podrobil toto opatření znovu bedlivému zkoumání a přišel k názoru, že třeba činiti rozdíl mezi zastavením činnosti politické strany (Výkřiky posl. Kubače.) a rozpuštěním strany, a zejména musil počítati s faktem, že při této nebo jiné politické straně mohou býti hospodářské útvary rázu po případě úvěrního - záložny a jiné -, pro které ovšem okamžité rozpuštění by mohlo míti dalekosáhlé následky. Poněvadž osnova sama vychází z předpokladu, že zastavení činnosti politické strany je prostředkem podle své povahy dočasným, neboť se tam mluví i o lhůtě, na kterou může býti politická strana zastavena, a poněvadž není vyloučeno, že zastavená politická strana může býti po určité době znovu povolena, když vyhoví samozřejmým podmínkám, které tu jsou, nemohl dáti ústavněprávní výbor souhlas k naprosté likvidaci takovýchto hospodářských sdružení, když jde jen o zastavení, nýbrž dal jen souhlas k naprosté likvidaci v případě, jde-li o naprosté rozpuštění. Myslím, že toto rozpoznávání celkem vyhovuje zájmu věci a také účelu. V tomto smyslu byl § 3 proti původní osnově podroben určitému přepracování a určité změně.

Dalším důsledkem zastavení činnosti politické strany jest ovšem také zejména možnost zastavení tisku, možnost zakázání rozšiřování tisku a také omezení příslušníků dotčené strany v jejich veřejné činnosti po určitou dobu.

§ 10 osnovy spojuje se zastavením činnosti strany také ztrátu určitých funkcí ve sborech samosprávných, a to jak v samosprávě místní, tak i v samosprávě zájmové. Zde původní osnova ustanovovala, že zastavením činnosti politické strany nastane ipso jure již ztráta takových funkcí samosprávných, zájmových i jiných bez ohledu na to, byl-li tam dotčený příslušník zvolen anebo jmenován. Výbor ústavně-právní provedl změnu v tom smyslu, že tato ztráta nenastává již ipso jure, nýbrž konstitutivním rozhodnutím příslušného úřadu, který zbaví dotčené příslušníky jejich funkcí.

Je samozřejmé, že zastavení činnosti strany by nedosáhlo svého účelu, kdyby se nedotklo také těch representantů, kteří v samosprávě nebo v jiných ústavech zastupují stranu, byvše tam zvoleni nebo delegováni, a proto § 10 řeší také tuto otázku.

K výkladu §u 10 osnovy bych chtěl připojiti, že pod pojmem "ústavy a podniky" jsou zahrnuty také spořitelny a sociální pojišťovny. Tyto podniky spadají pod ustanovení tohoto zákona a také důsledky tohoto zákona postihnou ty které příslušníky státu nebezpečných stran, kteří by v těchto podnicích byli.

§ 10 činí pak ještě opatření, jakým způsobem bude zjednána náhrada za takto odstouplé či vyloučené členy v samosprávě a řeší tuto věc obvyklým způsobem.

Důležitý je § 7 osnovy, který připouštěl, aby příslušníci zastavené strany byli podrobeni určitým osobním omezením, která znamenají výluky z osobních svobod zaručených ústavní listinou. Ústavně-právní výbor, jednaje o tomto paragrafu, provedl určité změny, zúžení těchto omezení, vypustiv zejména otázku censury v telefonu, a dále také provedl určitou změnu v odstavcích c) a d) §u 7 osnovy, týkajících se policejního dozoru. Změny provedené v §u 7 osnovy znamenají celkem určité zúžení těchto dalekosáhlých omezení. Ovšem i tato zúžení musila býti ponechána v takovém rozměru, aby byla zabezpečena veškerá opatření, která vláda zastavením činnosti politických stran sleduje.

Druhý způsob opatření proti státu nepřátelským politickým stranám je rozpuštění. Rozpuštění liší se od zastavení v tom, že při rozpuštění vlastně následuje naprostý zánik politické strany nejenom jako strany, nýbrž také likvidace jejích hospodářských podniků, a že s rozpuštěním politické strany je spojena také ztráta mandátů do Národního shromáždění. Tato ztráta mandátů se vyslovuje nejenom pro členy zákonodárných sborů, nýbrž i pro veškeré jejich náhradníky. Osnova sama a s ní ve shodě výbor ústavně-právní neřeší žádným způsobem jakoukoli náhradu pro případ, že by takovým způsobem členové některých stran ze zákonodárných sborů prostě odešli, že by přestali býti členy zákonodárných sborů. V důsledku toho bylo třeba také, aby se osnova zabývala otázkou, jak řešiti některé otázky, kde jednací řád, po případě ústava předpisuje pro presenci a pro hlasování určitý počet členů. Osnova řeší to tak, že právě v §u 16, kde se žádá podle jednacího řádu určitý počet přítomných členů příslušné sněmovny, aby sněmovna byla způsobilou k usnášení, nebo když je třeba ku platnosti nějakého projevu členů příslušné sněmovny nebo ku platnosti usnesení určitého zlomku členů, počítá se tento zlomek tak, že se pro poslaneckou sněmovnu počítá s plným počtem sněmovny, to znamená 300, a pro senát s počtem 150. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ovšem tento způsob neřeší otázku další, otázku t. zv. prosté většiny. Prostá většina, většina obvyklá, se bude ovšem počítati z počtu přítomných poslanců.

Rozhodnutí o ztrátě mandátů v rozpuštěné politické straně se svěřuje podle vládního návrhu nikoli volebnímu soudu, nýbrž t. zv. mandátovému soudu nejvyššího správního soudu, který sestaví president nebo jeho náměstek, a který má v krátké době o této otázce rozhodnouti.

Osnova sama připouští, aby ti, kteří byli tímto způsobem dotčeni, mohli se brániti, předkládati a navrhovati určité důkazy, dává jim možnost, aby tyto důkazy nabídli a prováděli při ústním líčení před nejvyšším správním soudem, které bude veřejným.

Část IV. pojednává o ustanoveních společných a závěrečných.

Ještě bych chtěl sděliti, že ústavně-právní výbor provedl podstatnou změnu v §u 1. (Výkřiky posl. Jurana.) Osnova sama totiž činila rozdíl, jde-li o rozpuštění nebo zastavení činnosti strany původní nebo náhradní. Jak známo, po zastavení činnosti nebo rozpuštění strany může býti vytvořena strana pod jiným názvem, která ve skutečnosti sleduje týž cíl. Tu rozeznávala osnova v tom smyslu, že příslušnost pro rozpuštění nebo zastavení politické strany původní svěřovala vládě, kdežto řešení otázky druhé ministerstvu vnitra. Ústavně-právní výbor zkoumaje tuto otázku přišel k názoru, že důvody pro příslušnost v prvém i v druhém případě jsou stejné, že v obou případech jde o zkoumání a posuzování otázek rázu ryze politického, a poněvadž podle naší ústavy otázky ryze politické spadají do kompetence celé vlády, provedl změnu tím způsobem, že příslušné znění o zastavení činnosti politických stran náhradních přesunul do §u 1 osnovy, takže tato otázka je řešena pro všechny strany jak původní, tak náhradní, stejným způsobem.

Slavná sněmovno! Naznačil jsem v podstatě změny, provedené výborem ústavně-právním, který provedl přece některé změny, jejichž důvody jsem vám zde vylíčil. V ostatním dovoluji si poukázati na svou zprávu, přiloženou k této osnově.

Ke konci svých vývodů bych se chtěl dotknouti dvou otázek. Jedna záleží v tom, že se strany pánů z oposice se vytýká, že je tato osnova namířena proti dělnictvu. Nic takového není pravda. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proti dělníku, který má rád tento stát a který se nedá zlákati, aby se takovou nebo jinou obratnou agitací dal svésti k činnosti státu nepřátelské, proti tomu tato osnova nemíří a já jsem pevně přesvědčen, že v našem dělnictvu láska k tomuto státu nezanikla (Výborně! - Potlesk.) a že na konec dělnictvo, až uvidí, že odpovědní činitelé státu nesledují jiného cíle než obranu státu, než získání a udržení možnosti dělníkovy existence ve státu, aby nesdílel osud dělníků v jiných, sousedních státech, neuvěří tvrzení o persekuci dělníků. Správně řekl pan předseda vlády, že žádná strana a žádný opravdový demokrat se nemusí báti tohoto zákona, že se ho mohou báti jen ti, kteří v otázce státní samostatnosti, bezpečnosti a republikánsko-demokratické formy nemají čisté svědomí. (Potlesk.)

Druhá námitka týkala se tvrzení, že jde o zavedení jakési diktatury. Již pan předseda vlády správně řekl, že o žádnou diktaturu tu nejde. Diktatura přece nezná oposice, kdežto demokracie ji připouští. Jest jen s podivením, jestliže příslušníci směrů, jejichž programem je nepřipuštění jakéhokoliv odchylného mínění, jejichž programem je prostě potlačení každého odchylného mínění, chtějí přicházeti s určitými výtkami a tvrditi, že je to určitý nedostatek a určitá chyba demokracie. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Chtěl bych skončiti své vývody tím: Tento zákon dává značnou plnou moc vládě. Dává jí plnou moc, aby bránila zájmy státu. (Stálé výkřiky.) Ústavně-právní výbor věří, že vláda učiní všecka opatření, aby zájmů státu hájila, ale ústavně-právní výbor také ví, že vláda k tomu, aby mohla svůj úkol splniti, potřebuje, aby byla podporována celým administrativním systémem, úřednictvem, která je tady k tomu, aby vládu v této její činnosti podporovalo. A já nemám jiného přání, než aby vláda provádějíc tento zákon měla nejen dostatek rozvahy - jsem přesvědčen, že ji bude míti - a dostatek objektivity, nýbrž také dostatek pevnosti, aby vynutila rozumné, ale také odhodlané a důsledné provádění tohoto zákona. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.).

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta činila pro každý klub tolikrát 4 minuty, kolik má členů, nejméně však 30 minut na 1 klub. Hospitanti se počítají do počtu členů klubu, poslanci mimo kluby se počítají jako jeden klub.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená řečnická lhůta jest tedy přijata. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Tiso, dr Schollich, dr Szüllö, Krumpe, Kopecký, Szentiványi, Štětka, Stern, Kliment, Vallo, Hodinová, Śliwka; na straně "pro" pp. posl. Rázus, Chmelík, Hrušovský, dr Markovič, dr Slávik.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, na straně "proti", jímž je p. posl. dr Tiso.

Posl. dr Tiso: Slávna snemovňa! (Výkřiky: Čujme! - Výkřiky posl. Hlinky.) Denný poriadok dnešnej schôdze poslaneckej snemovne je verným reflexom situácie. Na dennom poriadku máme niekoľko hospodárskych otázok v podobe niektorých obchodných smlúv, ale na čele denného poriadku je osnova eminenter politická, ktorá chce dokázať to, že u nás vyvinuje sa vnútorná politická situácia tak, že politickému diktátu, politickému usmerňovaniu musí podliehať všetko u nás, nielen hospodársky život, ale i súkromný život a osobná sloboda.

Keď sa k tomuto dennému poriadku menom slovenskej ľudovej strany Hlinkovej dnes prihlašujem, úlohu túto konajúc, mám česť slávnej snemovni prečítať v mene nášho klubu tento ohlas (čte):

"Hlinkova slovenská ľudová strana a slovenská národná strana v 15. výročí republiky Čechov a Slovákov vyhlašujú pred Bohom a svetom (Výkřiky komunistických poslanců.) [ ]. Centralistické strany [ ] poškodzujú bratské spolunažívanie Čechov a Slovákov [ ]. Vládnucí režim v Československej republike odklonil sa od pôvodného charakteru štátu [ ]. Takýto krutý režim zavádza sa vtedy, keď slovenský národ trpí, ba hynie pod krajnou, na všetky jeho složky zaliehajúcou hospodárskou krízou, bez nádeje na zlepšenie pomerov a na uplatnenie sa dorastajúcej slovenskej mládeže v štátnom, verejnom, ba i súkromnom živote.

V mene celého slovenského národa na tejto jedine ešte čiastočne voľnej tribúne sa osvedčujeme: Stojíme všetci svorne a odhodlane za programom autonomie Slovenskej krajiny, dovolávame sa spravodlivosti a rovnoprávnosti v štátnom živote, žiadame si slobodu slova, tlače a shromažďovania a pre roduverných Slovákov slobodu osobnú [ ]. Sme si vedomí toho, že slovenský národ ako kultúrna slavianska jednotka (Tak je!) najde v kultúrnom svete toľko porozumenia a priateľov, že sa mu priznajú nielen základné práva ľudskej slobody, ale bude mu daná i možnosť, aby v duchu svojej tisícstoročnej minulosti žil životom svojským, národným, opravdu slovenským, ako si to jednomyseľne žiadajú všetci úprimní Slováci. (Tak je!) Toto právo národa je silnejšie ako hoci aký stranícky teror, a preto veríme vo víťazstve svätých práv svojho slovenského národa. (Výborně! - Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

S tohoto miesta a v tejto skutočne kritickej chvíli voláme k vám, bratia Slováci na trpiacom Slovensku, ako i k vám, bratia, ktorých neúprosný osud vyhnal do cudziny za skývou chleba: Verte v Boha, úfajte v jeho spravodlnosť, bojujte ďalej svorne a odhodlane za autonomiu Slovenskej krajiny v tom pevnom presvedčení, že práva svoje si vydobijeme. Víťazstvo slovenskej pravdy [ ] je predo dvermi tým viac, keď je táto pravda najvhodnejším základom upevniť a zaistiť budúcnosť nášho štátu, Československej republiky. (Tak je!)

Apelujeme na vás, bratia Česi, s ktorými nás osud spojil v jednom štáte: Zadržte! Nedajte sa zaslepiť [ ]. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.) Voľte si cestu spravodlivosti, bratského uznania a úprimného spolunažívania. [ ] je cestou k duši slovenského ľudu, ale porozumenie pre jeho náboženské, hospodárske, kultúrne a sociálne potreby. Na vašom porozumení sa zvrtne osud nášho spoločného štátu." (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Slávna snemovňa! Po prečítání tohoto ohlasu dovoľte, aby som k dennému poriadku prehovoril, a prosím o kľudné vypočutie, lebo som si toho vedomý, že máme bojovať so sieťou organizovanej protiakcie, ktorá si protivníka umlčala, aby tento protivník nebol slyšaný.

Tu je jediná a od mesiacov jediná možnosť, že tu hovorím pred verejnosťou o udalostiach na Slovensku a v republike, a preto prosím, aby sme neboli obmedzovaní rečnickou lehotou, ktorá nám je daná. (Tak je!)

Zazlievame rozhodne vládnemu režimu dnešnému, že ochotne sa chytá riešenia rozličných problémov, a ako dnešné predlohy ukazujú, sú to problémy svetové, ktoré hýbu dnes skoro každým štátom po svete, ale zabúda na riešenie problémov domácich. A medzi týmito domácimi problémy na prvom mieste spomínam problém slovenský. Tento problém slovenský ťahá sa 15 rokov ako morský had a má ešte tú nepríjemnú vlastnosť, že ako sepia okolo a mimo seba vydáva rozličné otravné jedy, ktoré kalia náš verejný život a naše spolužitie Čechov a Slovákov v republike.

O slovenskom probléme hovorí sa dnes rozličným spôsobom. Jedna skupina, predstavujúca - nemohol by som povedať číselne, aký počet - Slovákov, vôbec popiera slovenský problém a vyhlašuje, že nieť slovenského problému, lebo sú to internacionalisti, ktorí vôbec neznajú národného problému a nechcú ho poznať. (Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Nakoľko sú to internacionalisti a neznajú národného problému, nemusia znať ani slovenského problému a idú sa zaoberať len triednym problémom. A triedny problém na Slovensku vyriešili tak, že práve pod ich pravomocou a pod vedením vládneho režimu na Slovensku dnes je vskutku triedne jednomyseľný, totiž všetci sme tam už proletári.

Tento úsek môže hovoriť o tom, že niet slovenského problému. A v Prahe čo vidíme? Na aké veľmi vďačné uši nachádza toto predstavovanie slovenského problému, že niet ho! Prečo? My rozumieme sotrvačnosti ľudskej, ktorá rada sa vžíva do toho, že čo sme zariadili, dobre sme zariadili a nemusíme na tom nič meniť. To je jeden psychologický moment, prečo Praha rada počúva: niet slovenského problému.

Ale počítame veľmi dobre aj s pohodlnosťou ľudskou, a to je druhý psychologický moment, prečo v pražských kruhoch o slovenskom problému radšej slyšia, že niet ho, ako by sme si ho nadhodili, tu je, riešme ho. Pohodlnosť ľudská predsa radšej bude tvrdiť, že niet tu čo riešiť. A idem ďalej.