Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních (tisk 2297).

Zpravodajem je p. posl. dr Suchý.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Suchý: Nejsou.

Místopředseda Taub (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s právě přijatou osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednání dalšího odstavce, jímž je:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti posl. Jos. Tůmy o zavedení kárného řízení proti posl. Ostrému ve smyslu §u 51 jedn. řádu (tisk 2302).

Zpravodajem výboru imunitního je p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Pan posl. Jos. Tůma podal žádost o zavedení kárného řízení proti p. posl. Ostrému ve smyslu §u 51 jedn. řádu. Posl. Jos. Tůma totiž žádá, aby proti posl. Ostrému bylo zavedeno kárné řízení proto, že jej urazil ve 282. schůzi poslanecké sněmovny. Tato věc byla přidělena imunitnímu výboru, který zabýval se jí ve schůzi dne 20. června 1933... (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Daněk (pokračuje): .... a podle druhého odstavce §u 51 jedn. řádu vyslechl povinně obviněného a rovněž žadatele a několik svědků. V této úloze, na rozdíl od jiných případností, které jsou projednávány v imunitním výboru, vystupoval imunitní výbor jako jakýsi soudní tribunál, neboť rozhodoval o otázce viny a rozhodoval také o otázce trestu. Po všech těchto výsleších, jednak po přednesení zprávy a žádosti žalobce posl. Jos. Tůmy, jednak po výslechu obviněného, žadatele a svědků dospěl imunitní výbor k přesvědčení, že výroky, uvedené v žádosti posl. Jos. Tůmy, byly obviněným poslancem Ostrým skutečně proneseny a že se tedy obviněný posl. Ostrý dopustil urážky slovy, které podle §u 51, odst. 1 zakládají skutkovou podstatu urážky na cti spíláním, a usnesl se navrhnouti posl. sněmovně, aby rozhodla:

1. že posl. Ostrý je vinen urážkou na cti, učiněnou posl. Jos. Tůmovi a

2. že posl. Ostrý se trestá veřejnou důtkou.

Místopředseda Taub (zvoní): Podle §u 51 jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši zpravodaje, slyšeti také provinilého a po případě i žadatele a poté má po doslovu zpravodajově rozhodnouti bez další rozpravy prostým hlasováním o návrhu výboru imunitního.

Jest nám tedy po p. zpravodajovi slyšeti nejprve obviněného, jímž je p. posl. Ostrý, a po něm i uraženého žadatele, jímž je p. posl. Jos. Tůma. (Výkřiky.) Prosím o klid.

Nežli udělím slovo, navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Dávám slovo obviněnému, p. posl. Ostrému.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Dovolte, abych k obžalobě na mne vznesené učinil některé připomínky, ovšem bez jakékoli zloby a bez jakékoli animosity k tomu, co mne postihne.

Podle jednacího řádu má sněmovna právo odsouditi poslance za výroky, kterých se dopustil (Výkřiky.), a já bych se snad ani nebyl hlásil ke slovu, kdyby byla bývala žaloba vznesena a precisována tak, že bych byl s nejlepším vědomím a svědomím mohl říci: Tohle jsem učinil. - Poněvadž však obvinění je jiného druhu, snad hříčkou slov, a mně vkládá se do úst něco jiného, než co jsem řekl, považuji za svoji povinnost uvésti věci na pravou míru.

Tím okamžikem, kdy se imunitní výbor a slavná sněmovna stávají soudním tribunálem (Výkřiky.), nemohou jenom přihlížeti k tomu, co žalobce považuje za urážku, nýbrž imunitní výbor měl a slavná sněmovna má přihlížeti i k příčině, proč případně k inkriminovaným výrokům došlo; a pak by jistě nebylo důvodu ani k žalobě, ani k tomu, aby byla sněmovna zaneprazdňována takovýmito lapáliemi. (Výkřiky čsl. nár. soc. poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Chci tedy především konstatovati, že posl. sněmovna není modlitebnou, nýbrž že se v ní dělají zákony (Výkřiky.) takového druhu, že mnohdy sahají až na samý hospodářský, demokratický a sociální základ jednotlivých složek. Při tom pochopitelně dochází k různým výtkám s té či oné strany, poněvadž se zákony dotýkají jednotlivých hospodářských složek. A proto když se nyní projednával zmocňovací zákon - o němž oposiční strana, která má stát ráda, je toho mínění, že je to odklon od demokracie a parlamentarismu a útěk od odpovědnosti těch, kteří mají v rukou řízení osudu tohoto státu - který může míti dalekosáhlé důsledky, pak je zcela pochopitelné, že dochází ke kontroversím mezi poslanci (Výkřiky.), poněvadž jsou zde různé zájmy, různé názory i různá politická přesvědčení. Ale mohu konstatovati, přesto, že sněmovna tuto otázku projednává, že jsme jednou z nejvzornějších sněmoven celého světa.

Sněmovna má nyní povinnost zkoumati, co se stalo, ne to, co je v obžalobě uvedené, a pátrati po příčině, proč se to stalo. Jsem tolik mužem, že všechno, co jsem řekl - a jsem si vědom toho, že jsem to řekl - budu před slavnou sněmovnou opakovati. Konstatuji proto: když jsem mluvil o novojičínském případě, kde exekutor celý den stojí v obchodě, večer sebere celou tržbu obchodníka, a když obchodníkova žena žádá, aby jí ponechal pro 6tičlennou rodinu aspoň 3 Kč na večeři, že exekutor jí toto přání, tuto samozřejmost zamítá; a když jsem dále četl z dopisu, že berní úředník stojí před krámem obchodníka a nabádá konsumenty, aby do obchodu nechodili, aby šli do nár. socialistického konsumu, že tam dostanou zboží lacinější a lepší, tu jsem zjistil - opakuji to bez jakékoliv zloby a animosity - že se to stalo předmětem úšklebků a že bylo na to reagováno slovy: - "To nic není!" To bylo příčinou, proč potom došlo k těm inkriminacím. Odpověděl jsem na to: "Kdybyste to opakoval a takový cynismus projevil na schůzi před živnostníky a obchodníky, dali by vám pár facek." Kromě toho jsem řekl, že je to cynismus a že se ho dopustil cynický hulvát. To před sněmovnou přiznávám. Nejsem si však vědom výroků "ničema" a "holomek", v obžalobě obsažených. Já slovo "holomek" skoro neznám, je mně cizí. Ale neutíkám od odpovědnosti, poněvadž to, co jsem řekl před tím a k čemu se přiznávám, je právě tak závažné a důležité jako to, co je mně do úst vkládáno. Chci však konstatovati, že ve sněmovně docházelo, dochází a bude docházeti k půtkám a rekriminacím mezi jednotlivými stranami a poslanci. Nechci-li býti při takové rekriminaci dotčen, nesmím se do debaty plésti, hlavně pak je mou povinností zdržeti se jakýchkoli poznámek, zvláště v takovém případě, kdy jde přímo o tragický případ, poněvadž jsem při čtení onoho dopisu dále konstatoval, že žena obchodníkova, když jí byly peníze brány a když jí byly odepřeny 3 Kč na večeři pro 6tičlennou rodinu, upadla do bezvědomí. Zjistí-li při tom člověk smích, poznámku "To nic není!", tedy račte dovolit, to je samozřejmá příčina, proč potom dojde k ostřejším výrokům a snad k ostřejší výměně názorů. Případ mnou uvedený je jednou z tragedií živnostenských a když k takové tragedii dochází, považujeme za svou povinnost věc uvésti na pravou míru (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) a dovolávati se v poslanecké sněmovně veřejnou cestou nápravy. Někdo je však příliš choulostivý, když dojde k výměně názorů nebo když padne nějaké slovo. Mohl bych vzpomenouti rakouského parlamentu, známého případu hr. Vojty Šternberka, mohl bych se vrátiti ke včerejší kontroversi mezi německými sociálními demokraty a německými nacionály. Nu, to je pochopitelné, když nesedíme v modlitebně, když sedíme v parlamentě, že budou vždycky mezi námi kontroverse a slovní potyčky. Když tedy je někdo tak choulostivý na kuří oka, ať se neplete pod nohama, poněvadž snadno může býti šlápnut. (Hluk. Místopředseda Taub zvoní.) Chci konstatovati, že bych neměl nejmenší příčiny vystoupiti vůči kol. Tůmovi, s nímž jsem ještě nikdy žádných osobních sporů neměl, s nímž jsem se osobně neměl příležitost stýkat, i kdyby zde nebylo této příčiny. Prosím vás, hledejte věcně a nezaujatě důvody, proč bych mu ta slova byl řekl. Já si to vysvětliti nedovedu; snad druhý to bude moci vysvětliti. Za tím, co jsem řekl, stojím. Kdybych měl úmysl uraziti, znamenalo by to, že bych se musil na to připravovati. Avšak tohoto úmyslu s mé strany nebylo proto, poněvadž není u mne pro něj důvodů, jelikož jsem se ani osobně, ani společensky s kolegou Tůmou nestýkal.

Chci zakončiti, že snad tento případ podle nového jednacího řádu poslanecké sněmovny není posledním, že se bude opakovati, poněvadž se v této poslanecké sněmovně budou pořád dělati zákony pro někoho a proti někomu. Zmocňovací zákon se dělal pro někoho. Vezměte na vědomí, že ve zmocňovacím zákoně je ustanovení, jímž se vláda zmocňuje k dělání cenové politiky v tomto státě. Poněvadž známe praxi lichevních zákonů, lichevních soudů a orgánů, máme velkou obavu, že se bude - ne proto, že by to bylo důležité a nutné, nýbrž proto, poněvadž se to veřejně potřebuje - opakovati, čeho jsme byli svědky v době poválečné, v době nejprudší činnosti lichevních orgánů, lichevních soudů a lichevních zákonů. A tu, prosím, se nám nedivte, když varujeme! Snažíme se uvésti důvody, že obchodník není lichvářem, chceme přesvědčovati veřejnost, neboť máme k tomu právo a povinnost. Mohl bych zase dnes uvésti případ z dnešní úřední praxe. Poštovní a telegrafní úřad přemísťuje u obchodníka s jedné místnosti do druhé telefon a počítá si za to 100 Kč. Na tom, prosím, nic není, jsou tam však dvě zbytečné zásuvky a jedna zástrčka. (Hlas: To je v té urážce?) Za tyto dvě zásuvky a zástrčku odpočítával poštovní a telegrafní úřad tomu zákazníkovi 11.50 Kč, (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) ale za odnesení těchto zásuvek čítá mu k tíži 60 Kč. Tedy, když známe tu praksi a když takové případy vidíme, pak se nám nedivte, že takové zmocňovací zákony vzbuzují v nás nedůvěru, vzbuzují v nás úžas....

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Ostrý (pokračuje): .... před budoucností, poněvadž víme, na kom se takové zmocňovací zákony potom vymstí a kdo za nás a proti nám bude jednati a s námi nakládati. Proto nechtěli jsme nechati parlament vyřaditi a žádali jsme, aby zmocňovací zákon nebyl uskutečněn. Varovali jsme příklady, a z těchto příkladů vzešla ta kontroverse. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Já nemám omluv, nemám důvodů, abych do budoucnosti choval nějakou animositu. Prostě jako muž stojím před slavnou sněmovnou a ona má právo rozhodnouti. Rozhodne-li, že mně má býti udělena důtka, budiž, bude mně udělena důtka, ale znamená to, že do budoucnosti vytvoří se prejudic, že z této slavné sněmovny se bude musit státi modlitebna a ne parlament. (Veselost.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo uraženému žadateli, p. posl. Jos. Tůmovi.

Posl. Jos. Tůma: Slavná sněmovno! Není mou vinou, že musíte se zabývati případem, který je na pořadu. Byl jsem napaden a využil jsem jenom jednacího řádu, abych předložil imunitnímu výboru tuto záležitost. Neměl jsem nijakých úmyslů, aby někomu bylo ublíženo. Předvedl jsem svědky a skoro k mému překvapení i z imunitního výboru přihlásil se člen, který prohlásil: "Já jsem té záležitosti byl svědkem, a jelikož si posl. Ostrý počínal způsobem, který neodpovídá důstojnosti parlamentu (Smích komunistických poslanců.), udělal jsem si záznamy a prohlašuji zde, že se případ přihodil tak, jak byl nebo je ve stížnosti posl. Tůmy uveden."

Co se stalo? Byl jsem přítomen konci řeči posl. Ostrého a prohlašuji jako muž, že jsem jeho řeč nesledoval. Teprve když přišel k odstavci, kde se dotýkal nár.-socialistických konsumů, učinil jsem přiléhavou, místnou a mírnou poznámku, jak ještě vysvětlím. Odmítám, že bych byl činil úsměšné poznámky k partii řeči p. posl. Ostrého, když mluvil o případu exekuce. Jako jsem to prohlásil v imunitním výboru, tak to prohlašuji s tohoto veřejného místa, já jsem k oné partii řeči posl. Ostrého, kdy mluvil o exekuci živnostníků, žádných poznámek ani úsměšků nečinil, poněvadž jsem v té chvíli posl. Ostrého pro prázdnost jeho řeči neposlouchal. Teprve když prohlásil p. posl. Ostrý - cituji zápis stenografický (čte): "Poměry v Novém Jičíně jsou takové, že úředník berní správy agituje u všech českých lidí pro nár. socialistický konsum a před otevřenými dveřmi našeho obchodu přemlouvá naše odběratele, aby chodili tam, že je tam zboží lacinější a levnější" - a když kol. Jiráček podle záznamu stenografického protokolu učinil poznámku: "To je skandál", já více méně pro sebe - ani stenograf to nezapsal, poněvadž jsem to tichým způsobem prohlásil na adresu p. posl. Jiráčka - učinil jsem tento hrozný přestupek, udělal jsem poznámku: "To je nějaký přečin?" A za tuto moji poznámku, slavná sněmovno, dostalo se mi se strany p. posl. Ostrého takových jmen (Výkřiky komunistických poslanců.) - třebaže jsem jenom dělník, který má obecnou školu, já se stydím opakovat, co v této slavné sněmovně z úst posl. Ostrého bylo řečeno. (Smích komunistických poslanců.)

To je všecko, co mohu k tomuto případu říci. Není mou věcí, slavná sněmovno, rozhodnete-li tento případ podle návrhu imunitního výboru. Je záležitostí vás všech, abyste po soudili, je-li možno, aby na takovouto přípustnou, mírnou, přiléhavou poznámku bylo se strany mluvčího odpovídáno takovým způsobem, aby byl druhý poslanec napaden.

A konče svůj stručný projev prohlašuji: Odmítám všechny nájezdy a připomínky, které zkrucují pravdu, že bych byl při řeči p. posl. Ostrého o exekuci učinil nějakou připomínku. To se zakládá na nepravdě a odmítám to.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! K tomuto případu chtěl bych říci ještě několik slov, pokud imunitní výbor věc tu projednával. Imunitní výbor chtěl podle analogie jednání při trestním soudu, aby celý případ byl vyřešen především smírně v imunit ním výboru aby zde ve sněmovně nebylo nutno se jím obírati. Myslím, že by to bylo bývalo nejlepší.

Ke slovům, která zde pronesl p. posl. Ostrý, chtěl bych říci, že sněmovna stejně jako imunitní výbor má povinnost podle jednacího řádu jednati tak, jak jednací řád přikazuje. Jestliže žalobce, tedy osoba uražená, nepřejde přes urážky sám, jestliže žádá sněmovnu o rozhodnutí ve smyslu §u 51, musí imunitní výbor a sněmovna se tou věcí obírati. Také příčiny byly zkoumány. Ale v této věci, i kdyby imunitní výbor býval musel přihlížet k příčinám, nebyl by býval mohl přijíti k jinému názoru ani k jinému rozřešení. Vždyť i příčiny, které byly svědecky rovněž prokázány, nebyly naprosto takového rázu, aby omluvily a odůvodnily výroky, kterými byl posl. Tůma uražen.

Myslím, že mohu docela konstatovati, jak v imunitním výboru vícekráte bylo zdůrazňováno, ať je projednávána jakákoli věc, kdyby snad i někoho přiváděla do stavu rozčilenosti, že nikdy nemůže býti důvodem pro osobní urážku. (Souhlas.)

Je možno vždycky věcně odůvodniti, je možno ke každé věci zaujmouti stanovisko, třebas i hodně radikální a ostré, ale myslím, že osobní urážky v této sněmovně nemusí býti pronášeny, ať kdokoli mluví s tribuny nebo z lavice.

Tedy není zde naprosto žádného důvodu k urážkám a myslím, že každý, i pánové z komunistické strany, musí přiznati, že urážky nejsou a nemají býti předmětem jednání v této sněmovně.

Pan posl. Ostrý přiznává, že nějaké výroky s tribuny sám řekl a tyto jsou takového rázu, jak konstatoval také imunitní výbor, že samy již zakládají skutkovou podstatu trestního činu, ačkoli žalovány nebyly. Ale pan posl. Ostrý ani těchto neodvolal, ačkoli jako muž, - a on zde říkal, že vystupuje jako muž - byl povinen, aby k těmto alespoň zaujal své stanovisko a při nejmenším prohlásil, že nemínil uraziti. Jestliže snad jedná se o věc takového rázu, jak sám pan posl. Ostrý zdůrazňoval, že musí s této tribuny žádati o nápravu, nutno zdůrazniti, že poslanec má nejen právo, nýbrž i povinnost, aby na různé otázky veřejného života případně reagoval, avšak je nutno vždy nalézti formu takovou, aby vystupování a osobní styk poslanců nevyvolával důsledky podle §u 51 jedn. řádu.

Mohu říci, že tato sněmovna má dělati a bude dělati zákony. Není sice modlitebnou, jak několikráte zdůrazňoval pan posl. Ostrý, ale musím opakovati, co jsem již ně kolikráte řekl, i když není modlitebnou, že je sněmovnou, jejíž úroveň je snižována osobními urážkami jednotlivých poslanců. Tedy těch urážek osobních je mnoho a myslím, že každý již s hlediska společenského styku musí se jich vyvarovati.

Ze všech těchto důvodů nemám naprosto žádné příčiny, abych nějakým způsobem od usnesení imunitního výboru ustupoval, a proto trvám na usnesení imunitního výboru tak, jak jsem je již přednesl. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nyní je nám hlasováním rozhodnouti o návrhu výboru, obsaženém v rozdané zprávě a předneseném p. zpravodajem.

Kdo tedy souhlasí s tímto návrhem, aby p. posl. Ostrému byla vyslovena veřejná důtka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se vysloviti veřejnou důtku p. posl. Ostrému.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Než přikročíme k jednání o třetím odstavci pořadu, navrhuji, aby výborům zemědělskému a úst.-právnímu uložena byla k podání zprávy lhůta do úterý dne 27. června 1933 včetně pro tisk počátkem schůze rozdaný:

2307. Usnesení senátu N. S. R. Č. k vládnímu návrhu zákona o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích.

Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Přistoupíme nyní k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest.

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 2277) o změnách řádu volení v obcích (tisk 2305).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Vláda předložila osnovu zákona o změnách řádu volení v obcích; ústavněprávní výbor podrobil tuto osnovu rozboru a provedl řadu změn. Snad by se mohlo zdáti, že tato osnova se ocitla v jakémsi sousedství s různými jinými zákony, které souvisí časově a jsou jakousi reakcí na časové poměry. To by byla křivda této osnově potud, pokud by se snad mělo za to, že celá osnova je jenom výplodem dnešních akutních událostí. Snad některé části této osnovy. Ale rozmanitost života samosprávného, rozmanitost úkolů v obcích vyžaduje, aby zákonodárně, legislativně byla tu stále jakási souvislost, aby tu byly stále aplikovány poměry z praxe, aby byly zákonem petrifikovány. Tomu se snaží vyhovovat jednak vládní osnova, jednak osnova, jak ji upravil ústavně právní výbor, a já si dovolím jen v několika větách vystihnouti hlavní změny, resp. podstatné části návrhu, jak je předložen slavné sněmovně.

Především je tu pokračování jiných novelisací zákona, jednak z r. 1919, 1922 a jednak jiných ustanovení. V hlavních bodech bych vyzvedl, že se osnova snaží různým rozhodnu tím správního soudu učiniti zadost legislativně potud, že odklizuje jakousi nejasnost některých ustanovení. Tak na př. voličem je nejenom ten, kdo je zapsán ve volebních seznamech, nýbrž také ten, kdo ve volebních seznamech není, to znamená, že je tu provedena jakási unifikace s ustanovením volebního práva do okresních, zemských a také do zákonodárných sborů Národního shromáždění.

Pokud se týče dalších ustanovení, členy obecních komisí mohou býti jen ti, kdož mají volební právo v této obci, tedy jsou volitelni.

Jednou z hlavních změn je prodloužení volebního období, a to ze 4 na 6 let. Domnívám se, že právě samosprávné činitele (Posl. Juran: Bojíte se soudu lidu!) - nebojíme se ničeho! - bych mohl volati za svědky toho, že my v obcích velmi těžce pociťujeme, že volební období 4 let je v obcích příliš krátké. (Posl. Juran: Příliš dlouhé!) Příliš krátké! Tento vzor byl také napodoben v jiných zemích, kde tyto otázky nejsou předmětem denních stesků, kde se jedná o účelnost. Volební období 6 let není zavedeno jenom u nás touto osnovou, jest i v jiných zemích, v Maďarsku, v některých kantonech švýcarských a jinde. Každý, kdo zná obecní a samosprávný život, ví, že prvý rok je ztracen, než se obecní zastupitelstvo dostane k práci, a poslední rok je vždy už politickou ozvěnou příštích voleb, což práci maří.

Volební období, aplikované volebnímu období jiných svazků, jako okresů, zemí a Národního shromáždění i v této délce období 6 let, je jenom logické a odpovědné. Jestliže náhodou zasahuje v tomto časovém kontaktu do některých politických sfér, pak je to ovšem věc, která souvisí jen nahodile. Věcně je to požadavek, po kterém samospráva volá již dlouho, bez jakékoli souvislosti s dnešními věcmi, je to požadavek samosprávy Moravského ústředí obcí, je to požadavek, který byl také důvodem, proč původní tendence revolučního Národního shromáždění a pozdějších byla, aby volební období, které bylo jen 3leté, bylo pak prodlouženo na 4 léta. Již tehdy se ozývaly hlasy, že by volební období mělo být 6leté.

Osnova také precisuje podmínky ztráty mandátu, zejména tam, kde se mluví o lhůtách a o tom, kdo je legitimován žádati zbavení mandátu tam, kde ten který člen vystoupí ze strany nebo je vyloučen, žádati. Osnova zde jenom precisuje a ujasňuje. Jednak je tu opatření dosti vhodné pro to, aby úřadům byly dány směrnice, do které doby mají tyto věci vyřizovati - jakési terminování, jednak 2, ale i 3 měsíce - na druhé straně je dána legitimace nejen pouze zmocněnci, nýbrž také zástupci strany, aby bylo vyhověno judikature správního soudu. Tím je dáno zmocnění k tomu, aby navrhoval zbavení mandátu toho, kdo byl ze strany vyloučen, nejen pouze zmocněnce, nýbrž také alternativně zástupce dotčené strany.

Nechci se dlouho zdržovati u otázky, že zkušenost také ukázala, že naše volby jsou klidné. Naše volby ve všech částech republiky ukázaly, že zde nedocházelo k žádným pře hmatům, které by zvláště volaly po nějakém zásahu státní moci. Bylo tu zbytečné a příliš ostré ustanovení ohledně čepování. Tato věc je poněkud upravena. Nebyla-li upravena podle přání odborných kruhů úplně, souvisí to s tím, že tato věc může se díti pozvolna a může býti přizpůsobena vývoji.

Je vyslovena zásada poměrného zastoupení. Záležitost a věc, která v původním zákoně byla řešena z části, ale později úplně, jak výslovně vyzdvihuji, na příklad na návrh dr Markoviče, který pro Slovensko žádal ve svém návrhu, aby poměrné volby byly na Slovensku zavedeny. Osnova tomuto přání vyhovuje. Unifikace této zásady pro celou republiku je vítána a je velmi časová.

Otázkou politicky poněkud akutní je také průlom do vázanosti kandidátních listin. Lituji, že tato otázka se stala otázkou poněkud politické agitace a otázkou, která není posuzována čistě, řekl bych, vědecky. Přiznávám, že i tato otázka byla vědecky diskutována. Na druhé straně se dostala do sousedství agitačního, takže ústavně-právní výbor se octl v jakési kolisi a nemohl tuto otázku vyřešiti s takovým klidem a rozhledem, jakého by otázka byla vyžadovala. Možno býti přítelem i nepřítelem vázanosti kandidátních listin. Vládní osnova i osnova, kterou ústavně-právní výbor předkládá, je jakýmsi začátkem, je takovým pokusem, jak dalece bude reagovati politická veřejnost na částečné uvolnění. Toto částečné uvolnění má na mysli jednak udržeti směrnice, na kterých buduje celý náš veřejný a státní život, na druhé straně ponechává voliči svobodu vůle, aby v rámci své kandidátky dal tomu nebo onomu kandidátu přednost. Vyjádření této vůle voliče jest umožněno technicky tak, že má volič právo v kandidátní listině podškrtnouti určitého kandidáta a ten se dostává potom na místo volitelné.

Mluví se o různých systémech, na příklad belgickém. Vytýká se nám, že ústavně-právní výbor nepřijal belgický systém a jiné ryze, 100%ně. Domnívám se, že každý stát přijme takový systém pro své volby, který uzná za vhodný, takový systém, který by mohl býti vodítkem a příkladem. Jiné systémy mohou býti pro nás vodítkem a příkladem, ale nemohou býti pro nás takovou direktivou, které by se musela i naše soustava držeti. My si můžeme z takového systému vybrati, co za dobré pro naše poměry uznáme. Uznali jsme za dobré vzíti si z belgického systému, co se nám zdálo býti dobré, a neponecháme si to, co se neosvědčilo. Nechci zde rozváděti podrobnosti. V důvodové zprávě má každý z pánů a dam řadu příkladů po ruce.

Novotou je také ztěžování námitek. Nemá to býti žádná porucha demokracie, nemá býti znemožněno voliči, aby si stěžoval do provedení voleb. Zkušenosti nás učí, že se námitky dějí z důvodů velmi často jiných než věcných, že jsou to námitky, aby se získal čas, aby starému zastupitelstvu byla ponechána jakási delší úmrtní lhůta, na druhé straně jsou to námitky, nebojím se užíti toho slova, kverulantní, aby zdržely řádný chod obecního zastupitelstva a samosprávy. Věcným námitkám nebylo by se muselo čeliti, ale bylo třeba, aby se námitkám často vymyšleným a fiktivním učinila přítrž. Plně je odstraniti nelze, ale zmenší se počet jejich tím, že se zvýší kvorum podpisů, které se vyžaduje, tedy větší číslo podpisů obdobně podpisům, které jsou nutny pro kandidátní listinu, při čemž se ponechává, aby tyto podpisy mohly býti doplněny. Dále odstraňuje ústavně-právní výbor definitivně ústní přednes těchto námitek, poněvadž má za to, že naše občanstvo je natolik zralé a gramotné, že tyto námitky může podati písemně a také s určitou rozvahou a časově klidně.

Novotou je také ustanovení - a myslím, že je to jen ve smyslu demokratického postupu i v samosprávě - že v případě, kde kandidátka nese jen jedno jméno a připadne na ni větší počet hlasů, než připadá na jednoho kandidáta, ztrácí tato kandidátka všechny ostatní hlasy, které jsou potom připočítány ostatním stranám podle početních příkladů v jiných odstavcích obsažených. Je správné, že nelze jednomu kandidátu přiznati zvláštní právo, aby si pro svou kandidátku dodatečně, post festum jmenoval řadu osob; bylo by to do určité míry obcházení přímého tajného hlasovacího práva, jakási forma dis posice osobní, která v našich zákonných předpisech nemůže míti místa. Považujeme toto ustanovení za naprosto správné a spravedlivé.

Novotou je také ustanovení o náhradnících. Dosud se nemohli náhradníci zúčastniti v ustavující schůzi volby starosty a náměstků. To vedlo v některých obcích k divným přehmatům, že často bylo působeno na volené členy zastupitelstva, aby se nezúčastnili volby starosty a náměstků, ke které nebylo možno povolati náhradníky, nastalo-li onemocnění nebo úmrtí. Tím volba starosty a náměstků neměla takový průběh, jak by vyžadovala zásada poměrného zastoupení. Proto nyní náhradníci mohou býti přítomni v ustavující schůzi a mohou býti účastni volby starosty a náměstků, nemohou ovšem býti voleni jako náhradníci ani za starostu, ani za náměstky.

Novou věcí, která, přiznávám, má určitý politický přídech a souvisí s dnešní časovou disposicí, jest otázka potvrzování starostů: těch, kteří jimi byli, i těch, kteří jimi budou. (Výkřiky posl. Jurana.) Troufal bych si tvrditi, že samospráva by za normálních poměrů a klidného vývoje poměrů - aspoň osvědčená samospráva - nepotřebovala takových opatření, aby tam, kde si občanstvo ve své většině zvolí svého starostu, musil býti potvrzován. Jsem dalek toho tvrditi, že je to nějaké zvláštní ponížení pro samosprávu; u jiných velkých měst je to zákonem stanoveno a je to petrifikováno tam, kde mají magistrát, jako je Praha, Bratislava; tam na základě dnešních předpisů se potvrzování starosty děje. Co bylo přijatelné pr o veliká města, nemůže býti nepřijatelné pro malá. I samospráva je součástkou demokracie, je článkem našeho demokratického řízení. Samospráva zase může míti jen tolik práv, kolik jich sama zaslouží a kolik jich dovede v demokracii uplatniti. Stane-li se, že samospráva nepoužívá svých výhod a výsad ve prospěch občanstva a že zvolený starosta nepoužívá své funkce a svého postavení k tomu, aby sloužil republice a její myšlence, pak se nikdo nemůže diviti, že demokratická republika hledá cesty, jak by onoho funkcionáře poučila nejen o jeho právech, nýbrž také o jeho po vinnostech vůči tomuto státu. Dnešní vývoj událostí nás příliš o tom poučuje, že v některých věcech je zde určitá remedura, určitá oprava na místě.

Ústavně-právnímu výboru velice na tom záleželo, aby samosprávě, iniciativě samosprávy a jejím činitelům ponechal do nejkrajnější možnosti, aby oni rozhodli o úpravě, aby totiž tam, kde určité osoby, resp. jejich programové působení vůbec nebo jejich postavení směřuje proti státu a jeho demokratické ústavě, mohlo zastupitelstvo samostatně a svobodně rozhodnouti o jiné osobě. Zákon dává státní správě jen v nejzazším případě možnost rozpustiti zastupitelstvo, které přes to, že bylo vyzváno neb upozorněno, že zvolený člen nebyl potvrzen, demonstrativně volí tutéž osobu po druhé, nebo volí osobu, která má t. zv. karenční lhůtu, která po 3 léta nemůže býti zvolena za starostu. Pak se ovšem takové zastupitelstvo nesmí diviti, že na demonstraci následuje státní reakce, že na tuto demonstraci odpovídá stát svou obranou, obranou svého státního zájmu. Jsou určité ohledy, kterých stát nemůže nedbati. (Výkřiky posl. Jurana.) Při tom ústavně-právní výbor přihlížel k tomu, aby při výběru osob určených za starostu nebo jmenovaných - zákon výslovně praví "určených" - bylo především přihlíženo jen k voleným zástupcům lidu, k voleným náměstkům, k voleným členům obecní rady. Kdyby takových nebylo, pak musí pochopitelně občanstvo v nových volbách prokázati své přání, pokud se týče nového zastupitelstva.

Ke konci zákon ještě zavádí per analogianr mandátové řízení. Ústavně-právnímu výboru se zdálo býti správné, aby i zde mělo voličstvo možnost rozhodovati, aby ten, kdo se volby nezúčastní, kdo má býti trestán pro přestupky v zákoně obsažené, nemusel býti podroben dlouhým výslechům dlouhému jednání s úřady, aby i v tomto zákoně mandátové řízení se uplatnilo. Tam kde ten který postižený nesouhlasí, může vždy podle zákona prostým odporem proti tomu nařízení se brániti, vyžádati si správný výměr, proti kterému má další opravné prostředky.

Mám za to, že jsem tím v hlavních rysech vyčerpal obsah předložené osnovy. Netvrdím, že to bude novelisace poslední. Opakuji, že rozmanitost samosprávného života bude vždycky vyžadovati úzký kontakt s legislativou, že stále nové a nové zkušenosti v samosprávném životě nás budou nutiti, abychom k nim přihlíželi, poněvadž samospráva je příliš živý život, než aby strnule mohla lpěti na starých zákonných předpisech, a proto musí býti stále doplňována zkušenostmi. Naše samospráva je mladá, teprve 15 roků stará a naše zkušenosti jsou téhož data. Víme, že těžké hospodářské úkoly, které bude budoucnost na samosprávu klásti, budou vyžadovati stálé kontroly dosavadních zákonů a předpisů. Budiž mi dovoleno jako zpravodaji spojiti s tím žádost, aby nezůstalo u samosprávy jen při řešení politickém, administrativním, při řešení volebních řádů a seznamů, nýbrž aby konečně v hodině dvanácté bylo přihlíženo k otázce finanční úpravy samosprávy, aby ji bylo dáno to, co její jest. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na den 27. a 28. června t. r. posl. Rázus; na den 27., po případě 28. června posl. Geyer.

Předseda senátu NSRČ. sdělil přípisy ze dne 22. června t. r.,

že senát projednal a schválil ve 224. a 226. schůzi dne 20. a 22. června t. r.:

Čtvrtou dodatkovou úmluvu k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednanou dne 8. května 1933 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. května 1933, čís. 79 Sb. z. a n. (tisk 1069 sen. 1933).

Úmluvu mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsanou ve Gdyni dne 24. září 1931 se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 1070 sen. 1933);

že senát projednal a přijal ve 226. schůzi dne 22. června 1933 osnovu zákona o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích (tisk 1076 sen. 1933).

Místopředseda Roudnický sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 27. června t. r. v 11 hod. dopol. s

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 2277) o změnách řádu volení v obcích (tisk 2305).

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. Müllera (tisk 2213).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. Müllera (tisk 2214).

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti disciplinární rady adv. komory v Praze v disciplinární věci posl. dr. Hassolda (tisk 2216).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2053).