Co jest to politický cíl? Jest snad zachování německé kultury, německé školy a německého hospodářství, jest na příklad poskytování úvěru na jazykových hranicích nebo skupování ohrožených zemědělských pozemků na jazykové hranici již také politickým cílem, poněvadž jde přece o to, aby se zachovala německá rodná půda? Či jest snad ustanovování německých zaměstnanců, německých dělníků, německých úředníků již také politickým cílem? Či snad v tom, že většina německých spolků má ustanovení, že se přijímají jen Němci, je již také zastřená politická činnost?

Dámy a pánové! Máte-li to skutečně v úmyslu, pak pod toto ustanovení spadají všechny naše ochranné spolky, naše úvěrní spolky, dokonce i naše pěvecké spolky a naše sportovní spolky.

Pak také výchova německého národa ke zdatnosti prostřednictvím sportovních a tělo cvičných spolků jest ovšem také politickým cílem. Domnívám se, že se zde šlo přece jen poněkud daleko. Tímto návrhem bude moci okresní hejtman nebo četník míchati se do všeho a tyto organisace kulturního a hospodářského života přímo zničiti. Ovšem jest jich ještě mnoho, které i dnes ještě mají krásné jmění. Díky Bohu máme ještě aktivní úvěrová družstva, máme ještě sdružení, která mají značné jmění. Jest zcela dobře možno, že prvou vůdčí myšlenkou pro tuto věc byla zde chuť na toto jmění. Neboť víme, jak státní pokladny trpí nouzí a tímto způsobem bylo by to také velmi hezké, kdyby se státní pokladna prostě naplnila těmito penězi.

Omezení shromažďovací svobody jest velmi značné. Příště musí býti ohlašovány všechny schůze. Nebude již tedy tak zvané schůze podle §u 2. Ale konstatuji zde, že návrh mluví jen o tom, že schůze musí býti ohlášena. Domnívám se, že mohu z toho usuzovati, že i na příště při schůzi určené pro pozvané hosty nebude míti vládní zástupce co pohledávati.

A nyní k §u 10: Rdoušení tiskové svobody zavedením předběžné censury. To jest ovšem nejlepší prostředek dovoliti psáti jen to, co se chce. Vždyť víme, co to znamená předběžná censura. Tam se již předem vyškrtá vše, co nechcete míti, a tvrdím, že lhůty, které se mají dodržovati, jsou přímo k trýznění našeho tisku. Jsou to lhůty, ve kterých má časopis předložiti výtisk. Není však stanovena v návrhu žádná lhůta, do které se musí provésti předběžná censura. Časopis jest tedy povinen předložiti výtisk včas, ale předběžná censura dá na sebe případně čekati, časopis zmešká vlaky, časopis se nemůže rozeslati a tak jest to velmi pohodlný prostředek, jak překážeti časopisu ve vycházení, aniž musil býti teprve zakázán.

Zvlášť skvělé a krásné jest však také, že zákaz může býti rozšířen i na tiskárny, na různé tiskařské stroje s výjimkou psacích strojů, a na hudební díla. Zřejmě jsou tím myšleny také gramofony, radiové aparáty, do konce snad i piana. Neboť by bylo strašlivé, kdyby si někdo ve svém bytě zahrál píseň "Deutschland, Deutschland" nebo píseň Horst Wessela. To by bylo hrozné. To by stát nesnesl. Jest úplně jasné, že se nyní musí zakazovati radiové aparáty. Nehledě k tomu, že pošta bude míti krásný úbytek a že tolik a tolik výdělečných odvětví může přijíti o výdělek a o existenci, jest to skvělá možnost pro špicly, kteří jsou štváni na obyvatelstvo. Tento návrh přímo dráždí k denunciaci, neboť úřad sám od sebe na všechny tyto věci nepřijde, nýbrž musí míti také ucho, neboť dnes nemá policie jen oko zákona, nýbrž mnohem spíše jedno nebo více uší zákona a ty chce zaměstnati. Přes to přese všechno nebude však možno odříznouti německé obyvatelstvo od styku s cizinou, vždy se najdou prostředky a cesty, a přece se nedosáhne toho, co se chce. Ale to, čeho se chce dosáhnouti, musí býti postaveno na pranýř a musím použíti příležitosti a veřejně zde protestovati proti omezení německých kulturních styků mezi námi a německou cizinou. Zákaz všech německých časopisů, zákaz veškeré německé literatury jde daleko přes rámec odvety. Zde jde o více než o to. Jest to pokus o oddělení, které si netroufaly provésti ani staré absolutistické státy. Nošení stejnokrojů a odznaků může býti zakázáno. Prosím, nejprve musí však býti řečeno, co to jest stejnokroj, to by mělo býti také uvedeno v zákoně. Neboť celkem jde při tom přece o to, že se konec konců uvádějí stejnokroje v poměr k vojsku. Zakazují-li se stejnokroje, které mají vojenský střih, které se podobají vojenským oděvům, o tom by se dalo konec konců mluviti. Ale stejnokroje vše obecně, to jest zřejmě příliš mnoho a příliš málo. Neboť "una forma" může býti již to, že lidé chodí prostě nazí bez košile. Také to jest stejnokroj, chcete-li. Tak daleko to nejde a nemůže jíti, ledaže by se úřadům přímo rozkázalo, aby tímto zákonem nepřetržitě vždy jen trýznily jistou část obyvatelstva. Neboť tento návrh má nejen za úkol něco ustanoviti, nýbrž tendence tohoto návrhu jest přímo vyzváním k tanci: Tak to musíte dělati, to od vás žádáme, tak to chceme, jste-li dobrými státními úředníky.

A nejkrásnější jest nový § 11. Doplňuje účinně nový zákon o obecních zastupitelstvech, o nově potvrzovaných starostech. Zde se ustanovuje, že členové zastupitelských sborů samosprávy místní a zájmové, jakož i členové správních orgánů jejích podniků a ústavů, počítajíc v to svazy těchto korporací, podniků a ústavů jsou povinni setrvati ve svých funkcích a zdržovati se jakéhokoliv jednání nebo chování ohrožujícího řádný výkon veřejné správy nebo řádnou činnost oněch podniků, ústavů a svazů, a že se mohou vzdáti své funkce jen se souhlasem státního úřadu dozorčího.

Dámy a pánové! Prosím, podíváme-li se na toto ustanovení podrobně, znamená to vlastně, že okresní hejtmani jsou s to a oprávněni, mohou příště požadovati od onoho obecního zastupitelstva vše, co chtějí. Neboť již pouhé hlasování proti, mluvení proti, nesouhlas s případným míněním potvrzeného starosty, může již býti posuzováno jako sabotáž. Tak to ovšem nejde a tak to jíti nemůže. Uhlídáte, kam přijdete. Že chcete míti lidi připoutané, to snad chápu. Poněvadž již dnes víte, že od toho budou utíkati. Ale tu musíte také zrušiti § 5 zákona o obecních financích, který ustanovuje, že člen obecního zastupitelstva osobně ručí za usnesení, prokáže-li se dodatečně, že byla pro obec škodlivá. Chcete-li dnes nutiti členy obecního zastupitelstva, aby k nějakým usnesením řekli ano a amen, musíte je samočinně zprostiti finanční odpovědnosti § 5 zákona o obecních financích, neboť to se již nerýmuje.

V §u 12 starého výjimečného zákona byl uveden jen omezený počet paragrafů trestního zákona, kdežto dnešní opisuje v celku trestní zákon. Pod tento zákon, pod jeho drakonická ustanovení může tedy spadati vše, chce-li se. Dnes již není nikdo jist svou svobodou, v tomto státě není již záruky pro nějaké veřejné nebo soukromé vystupování, které se snad nelíbí panu okresnímu hejtmanovi nebo panu četníkovi. Kolik slov tohoto zákona, tolik útoků na svobodu státních občanů, zaručenou státními základními zákony a zvláště opakuji, jest to střihnuto pro území obydlené Němci. Němec jest dnes bez ochrany. Návrh není nic jiného než veřejné vyhlášení úpadku dosavadní vnitřní politiky tohoto státu, jakož především i jeho hospodářské politiky. Každý stát má takovou státní soustavu, jaké si zaslouží. Stát může tuto politiku dělati, má k tomu moc. Ale upozornili bych, že ji může udržeti jen s vynaložením ohromných sil a že tyto síly musí býti placeny. Toto jest nejdražší politika a tento stát po stránce finanční mele již z posledního. A také jsou tato jeho úsilí přímo v rozporu s jeho hospodářským stavem. Dnes musí již býti přijímáno tisíce četníků, ještě více bude jich musiti býti přijato a máte na vůli, buďto je neplatiti nebo nedostatečně, pak je trvale neudržíte v ruce, nebo je musíte platiti, a pak stojí krásné peníze. Máte ovšem ještě jiné možnosti. Máte příklad ze sousední Německé říše. Můžete přijmouti pomocnou policii a tím rozřešiti část otázky nezaměstnaných. Jsem přesvědčen, že němečtí soc. demokrati postaví pomocnou policii beze všeho. Jejich rudá obrana jest již dnes vyzbrojena po zuby a s radostí bude dělati vše, co se od ní bude žádati jako od české policie.

Třeba konstatovati, že německé strany daly již souhlas k tomuto zákonu a musím především jiným říci, že si Svaz zemědělců musí dobře rozvážiti, co dělá. Nemusíme se starati o to, co se děje, neboť odpověď dá mu v pravý čas jeho vlastní mládež. To říkáme již dnes. Stačí jen čekati, až věci dozrají k řešení. Ale tato věc bude míti také svou dobrou stránku. My Němci budeme biti a byli-li jsme dosud mrskáni metlami, budeme od nynějška mrskáni štíry. Ale většinou budeme tvrdě zkováni v onu jednotu cítění, která snad bude míti jiné formy, než dnešní německé strany, která však bude přece míti jiný význam i v tomto státě než jednotná fronta proti všemu, co jest dnes proti svobodě a německému národu.

Hlasujeme ovšem proti tomuto zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Knirsch.

Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno! Vláda uvedla v odůvodnění také právě projednávaného návrhu, že vládní návrhy, jimiž se zabýváme v posledních týdnech ve výborech a ve sněmovně, to jest změna a doplněk řádu volení do obcí, doplněk zákona na ochranu republiky a zvláště také projednávaný návrh o nových výjimečných opatřeních, že všechny směřují k tomu účelu, aby zesílily autoritu státu a vlády a zabezpečily demokratickou státní formu. Popíráme, že tyto návrhy jsou způsobilé, aby dosáhly tohoto účelu. Autorita každého státu může býti zesílena jen, béře-li se spravedlnost za podklad veškerého a každého vládnutí. A demokracii lze zabezpečiti jen tehdy, provádějí-li se skutečně její ideály a předvádí-li se státním občanům názorně na vědomí, že demokratická státní forma jest pro národ nejlepší státní formou, aby byl kulturně, hospodářsky a sociálně povznesen. Poněvadž zde u nás těchto předpokladů nemáme, spějeme k poměrům, o nichž dnes zde ve sněmovně nikdo neví, kam dospějí již v dohledné době. (Výkřiky poslanců inž. Junga, Katze, Grüzznera, Heegera, Kaspera a dr Schollicha.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Knirsch (pokračuje): Jsme toho mínění: Kdyby vládním stranám skutečně šlo jen o to, aby zmírnily výstřelky politického života, kdyby vám bylo šlo jen o to, abyste zajistili demokratickou vládní formu, byli bychom úplně a zcela vystačili s dosavadními zákony a nebylo by k tomu bývalo ani třeba zákona na ochranu republiky, vydaného r. 1923. (Výkřiky něm. soc.-demokratických a něm. nár.-socialistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám, aby řečník nebyl vyrušován. Prosím o klid.

Posl. Knirsch (pokračuje): Jak se mají věci ve skutečnosti? Nyní jest to právě moje strana, německá národně-socialistická strana dělnická a s ní národní oposice, které jsou předmětem nejostřejšího politického pronásledování. Pohleďme na naše censurní poměry venku. Skutečně nebylo třeba těchto výjimečných zákonů, aby již platnými zákony, zalíbí-li se to vládě nebo státnímu zástupci, byla znemožněna jakákoliv kritika veřejného nebo parlamentního života a aby tisk byl zničen již platnými zákony.

Téměř denně dochází k zabavování tisku; a v nejnovější době přechází se k tomu, že se nespokojujete jen se zabavováním a hospodářským poškozováním, které je s tím spojeno, přecházíte prostě k zastavení časopisů bez výjimečného zákona, bez zákona na ochranu republiky. Kdo nahlédl, jakou kritiku censor potlačuje, chytí se častokráte za hlavu, i když sedí na vládní lavici a je nestranný a řekne si, jak jest to možno, že v tak zvaném demokratickém státním útvaru, že ve státním útvaru, který klade důraz na to, aby byl doma i v cizině považován za svobodomyslný, který se staví za vzor proti tak zvaným státům s diktaturou, že zde může býti veřejná kritika tak omezována. Mohl bych vám zde předložiti a předčítati kupy časopisů a konfiskací, co se zabavuje. Jen na jednom příkladu chci vám ukázati, čeho se dnes v tomto směru již dožíváme. Náš orgán strany "Der Tag" uveřejnil před několika měsíci článek "Soumrak parlamentu". V tomto článku byly vylíčeny parlamentní poměry a život, které se ponenáhlu ukázaly nemožnými a byla nadhozena positivní otázka, jak by bylo možno zreformovati tento upadající parlamentarismus. V souvislosti s tím bylo mezi jiným řečeno: "Co jest nejhlubší příčinou rozpadu našeho parlamentarismu? Nejhlubší příčinou jest, že v naší demokratické republice nemáme ani demokratické ústavy, ani demokratické parlamentní vládní formy. Demokracii máme všude jen podle jména. Z její podstaty a obsahu necítíme nic. Naše nedemokraticko demokratická vládní forma jest překážkou každé tvůrčí iniciativní práce. Pro vývoj v Německé říši bylo v poslední době i v pražském parlamentu mnoho spíláno také odpůrcům demokracie. Činilo se to nepoctivě a spílalo se odpůrci, vyvádějícímu z demokratického zbahnění, místo aby se hledala příčina převratu ve vlastním selhání. Jen jeden vedoucí demokrat, posl. dr Bacher, byl dosti poctivý, aby na parlamentní tribuně vyložil, že příčinou protidemokratického vývoje v Evropě jest selhání demokracie. Selže-li státní forma, ať jest demokratická, monarchická nebo jakákoliv jiná, vede to k úpadku a k její změně." Prosím, věcná kritika, červenou tužkou úplně škrtnutá. Hned druhého dne byl týž časopis zabaven pro zprávu, v níž se oznamovalo, že v německém jazykovém území bude propuštěno znovu sta železničářů a že nesmírně veliký počet těchto propuštěných jsou Němci a že se jen docela ojediněle vyskytují mezi nimi Češi. Článek byl zabaven. Tak to jde stále. (Posl. Geyer [německy]: Ale jen v jednom časopise!) Hlavně v oposičních časopisech, prozatím jest to namířeno proti nám, ale podobně se děje i jiným oposičním časopisům, jen že v této chvíli jsme to my, kteří jsme takřka pod bubnovou palbou censury. V nejnovější době přikročilo se k zákazu tisku vůbec, je-li několikrát po sobě zastaven.

K čemu jest tedy třeba ještě nějakého zostření zákona? Vláda má již dnes v rukou moc omeziti veřejné mínění, umlčeti oposiční strany a jejich tisk hospodářsky zničiti. Musím prohlásiti, že takovéto censurní prakse dříve nebylo ani v nejhorší době vzrušení a že teprve nyní za ministra spravedlnosti, který jest příslušníkem sociálně-demokratické strany, nabývá přímo forem, které by nebyly možné v žádné jiné zemi. (Posl. Grünzner [německy]: Že můžete tak mluvit, když jste přece usměrněni!) Posl. Schweichhart [německy]: V Německu to není vůbec nic? - Posl. Kasper [německy]: Vy jste usměrněni s "Montagsblattem"!) Pánové ze sociálně-demokratických lavic! Nemám v úmyslu polemisovati s vámi o událostech a vývoji v Německu. (Posl. Grünzner [německy]: Poněvadž nemůžete!) Poněvadž nemohu? O, ano! Co se děje v Německu (Posl. Grünzner [německy]: To jest duševní smrt! - Posl. Kasper [německy]: U vás by to nebylo vůbec možné!), jest revoluční převrat. Tam jde o nové vybudování celé ústavy, o konečné dosažení státní jednoty. A mohu vás ujistiti, že v dohledné době, až se tyto ústavní základy vžijí, bude nové Německo světu vzorem svobodomyslného zákonodárství a svobody smýšlení. (Posl. Grünzner [německy]: Dnes jest Německo jediným žalářem!) Neporovnávejte to s tím, co se děje zde. Zde není žádné revoluce, zde nikdo nepomýšlí na to, aby nějak nově vybudoval ústavu. Žijeme přece prý v největším míru, ve znamení demokratické ústavy. Jestliže se svobodomyslná demokratická práva projevují zde takto, pak se nesmíte diviti, jestliže to zde jde ke konci také s posledním zbytečkem demokracie.

A jako je tomu s censurou, tak jest tomu také se shromažďovacím právem. Dnes můžete již omeziti veškerou shromažďovací svobodu. U nás v sudetské zemi nemáme již všeobecné shromažďovací svobody. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Oposiční strany, proti nimž jest nyní namířena moc systému, nemohou konati svou politickou agitační práci. (Hluk. - Výkřiky posl. Grünznera.) A jak je to se státoobčanskými právy a svobodami venku?. (Posl. inž. Jung [německy]: Ode dneška bereme Grünznera vážně, vždyť se tak jmenuje!) Bylo by mi velmi milé, kdyby tyto věci byly brány velmi vážně a páni ze sociálně-demokratických lavic, kteří dnes pomáhají usnášeti tyto výjimečné zákony, vzpomenou snad jednou na slova svého vůdce dr Czecha, která pronesl kdysi v r. 1923, když odůvodňoval odmítnutí zákona na ochranu republiky. Snad se v dohledné době obrátí proti nim. (Posl. Schweichhart [německy]: Ano, s Roschem!) K tomu není třeba Roscheho, zde ani Rosche nebude míti co říci. Jak je to se státoobčanskými svobodami? Vězení státu se plní. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Mluví se o tom, že v Německu jest soustředěno v koncentračních táborech 10.000 lidí. (Posl. David: Pane kolego, co je s lužickými Srby?) K lužickým Srbům chová se vláda úplně korektně. (Posl. David: Jak se chová vláda k lužickým Srbům?) Vážený pane kolego, mohu vám říci, že velká většina lužických Srbů cítí se pod novým, režimem bezpečná a spokojená. Vím to z vlastní zkušenosti. Kdyby tam nebyla zanášena štvanice z venku, žil by tam docela dobrý a šťastný národ. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Poukazuji k tomu, že říkáte, že v Německu jest v koncentračních táborech nacpáno 10.000 lidí. Německo má asi 65 milionů, náš stát 14 milionů obyvatelů. My sice nemáme koncentračních táborů, ale vězení od Broumova až dolů do Plzně jsou přeplněna. Navštivte jednou uvězněné v těchto věznicích, kteří byli vzati do vyšetřovací vazby. Mluvte jednou s člověkem, který nic netuše jest o půl noci vytažen z postele, který neví, proč jest zavřen, po týdny sedí ve vyšetřovací vazbě a častokráte není ani vyslechnut a konečně pak po několikatýdenní vyšetřovací vazbě a po konečném výslechu jest opět poslán domů se zjištěním, že nešlo o nic jiného než o denunciaci. Sta lidmi zaplňujete vězení republiky bez výjimečného zákona. (Hluk.) Řekl jsem bez výjimečného zákona. Chtěl jsem poukazem na všechny tyto události a skutečnosti prokázati, že v tomto státě není třeba výjimečného zákona, není třeba takových návrhů zákona, jimiž se nyní zde ve sněmovně stále zabýváme, jestliže nechcete nic jiného než chrániti demokracii, očistiti demokracii, veřejný život od výstřelků a povznésti vážnost státu a vlády.

K čemu tedy takovéto zákony? (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) K čemu tedy ještě takovéto výjimečné zákony? Ovšem, vše to, co se nyní děje venku, děje se stále ještě s jakýmisi potížemi a se zdáním, že se zachovává právo a demokratické formy. Ale, usnesete-li se na tomto zákoně, o čemž nelze pochybovati, a budete-li podle tohoto zákona skutečně postupovati, pak - to kol. Keibl výborně vystihl - nezbude již vůbec nic ze státoobčanských práv a svobod, a nevím, je-li v Evropě stát i se státy, v nichž vládne diktatura, v nichž... (Posl. Geyer [německy]: Se zavede diktatura takovouto studenou cestou!) Zcela správně!

Nechci opakovati vše, co řekl kol. Keibl, chci jen upozorniti na to, a to se bude velmi podstatně týkati především pánů ze socialistických lavic, kteří jsou spoluodpovědni za tento zákon, že se v úvodu návrhu praví, že k vyhlášení výjimečného stavu, k tomu, aby tento zákon vešel v činnost, stačí již nebezpečí, že jest ohrožen veřejný klid a pořádek. Veřejný pokoj a pořádek při dnešních poměrech jest každodenně někde ohrožen. Hospodářské bídné časy na jedné straně a na druhé straně politicky vzrušené doby, kamkoliv pohlédneme, jest nepokoj a nejistota před budoucností. Každého dne může se vládě uráčiti pro ohrožení klidu uvésti v činnost výjimečný zákon. Pak může vláda škrtnutím péra zničiti veškeren politický, veškeren veřejný život menšin, jejich hospodářské a kulturní zřízení a veškerou možnost politické činnosti. Jeden paragraf ustanovuje, že mohou býti zastaveny nejen tisk, nýbrž i tiskárny, které tisknou tiskařské výrobky. Škrtnutím pera okresního hejtmana mohou býti zastaveny a zničeny všechny tiskařské podniky, veškeren tisk. To se může státi, dojde-li k hospodářským sporům Máme před sebou velmi vážné hospodářské doby. Vláda dala si uděliti zmocňovací zákon, aby mohla prováděti velmi tísnivá opatření, která velká část obyvatelstva pociťuje s velkým, ale velmi velkým roztrpčením. Snad nás očekávají mzdové boje. Mzdový boj v báňském revíru, v průmyslové oblasti postačí, aby zavdal podnět k vydání výjimečného opatření, je-li mzdové hnutí, jak jest to v dnešní době téměř samozřejmé, spojeno s nějakými nepokoji. Pak vláda, bezpečnostní úřad, má moc škrtnutím pera odstraniti vše, co je jí politicky nepohodlné. Jak již kol. Keibl vylíčil, může rozpustiti spolky, odborové organisace, konsumní družstva atd., rozpustiti všechny hospodářské instituce, jsou-li jen podezřelé z politické činnosti. (Posl. Grünzner [německy]: Promluvte přece také o ukradeném majetku dělníků v Německu!) Doporučil bych panu kol. Grünznerovi, aby o tom raději nemluvil. Pane kolego, kdybyste to řekl venku, činili bychom vás za to odpovědným před soudem a pak byste měl možnost tato obvinění prokázati. (Posl. Grünzner [německy]: Mluvte přece o ničitelích demokracie!) Pane kolego, kdybych chtěl mluviti vaším žargonem, musil bych říci, že Hitlerova vláda zachránila dělníky, aby jejich odborové peníze nebyly rozkrádány ještě více. (Různé výkřiky.) Já to však neříkám, nechci polemisovati tímto tonem a způsobem, ale přejete-li si, můžeme při jíti i s tím. (Posl. Schweichhart [německy]: Jen s tím ven!) A pak vám předvedeme, co jste mluvili a psali dříve, a předvedeme vám vaše řeči a doklady a strhneme vám vaše licoměrné masky s obličeje. (Různé výkřiky. - Posl. Heeger [německy]: Vaše hitlerovské soudy známe!) Také československé soudy rozhodnou v tomto případě takto. (Výkřiky posl. inž. Junga a Heegera.)

To jest obsah a podstata těchto nových výjimečných ustanovení. Nemohu si je vysvětliti jinak - neboť jsem již vyložil, že dosavadní zákony úplně stačí na ochranu pokoje, pořádku a demokracie - než že vláda cítí, že nás očekávají strašně těžké doby a těmto těžkým dobám chce čeliti zostřením všech zákonů na ochranu republiky a všech výjimečných zákonů. Víme, že rozčilení a roztrpčení venku vzrůstá. Toto roztrpčení má se udusiti a potlačiti. Na druhé straně chtějí však držitelé moci dostati úplně do své moci menšiny, ať již německé nebo jiné, neboť záleží na vůli vlády, aby škrtnutím pera vše, co se ještě sebevědomě hýbá a usiluje o spravedlnost, prostě podrobila a potlačila.

Takovýmito metodami - to vyložil již řečník přede mnou - lze vládnouti přechodně, takovýmito metodami lze učiniti strany neškodnými, ale nelze trvale zadržeti cestu spravedlnosti. Dnes se týká heslo jiných věcí než zákonu na ochranu republiky, dnes jest heslem práce a chléb a svoboda a právo. Opatřete tyto věci a najdete v nás poctivé spolupracovníky! (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má pan posl. Stenzl.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! V době hospodářské bídy, v době, kdy v širokých vrstvách obyvatelstva vládne ohromná nouze, ba kdy dokonce v jednotlivých územích lze pozorovati hlad, nezabývá se zákonodárný sbor delší dobu skoro ničím jiným než vládními návrhy na ochranu republiky, na ochranu demokracie. Jistě se člověk musí tázati, zdali skutečně Československé republice hrozí z vnitra nebezpečí, zdali je ohrožena demokracie, která se vlastně od trvání tohoto státu vůbec správně neuplatnila. Rád bych na tuto otázku klidně odpověděl rozhodným: nikoliv, a řekl, že všechna tato opatření, která se činí, se uměle vytahují, aby se některým vrstvám obyvatelstva a zvláště českému táboru předstíralo něco, co de facto vůbec neexistuje. (Souhlas na levici.) Návrh, ke kterému sněmovna dnes zaujímá stanovisko, mimořádná opatření, která jsou doplňkem nebo lépe řečeno podstatným zostřením zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., nejsou naprosto nutná, poněvadž podle mého mínění, jakož i podle mínění většiny sněmovny nyní platné zákony úplně dostačují, aby zabránily četným věcem, které by se mohly vyvinouti.

Jest to jistě smutné znamení doby, když chcete chrániti tak zvanou demokratickou a republikánskou formu státu, která se opírá o státní ústavní zákony. 14 let nepotřebovali jste této ochrany, nyní najednou považujete za nutné chrániti tuto státní formu takovými zákony. Když se dále tolik mluví o demokracii, rád bych jen zdůraznil, že se zvláště zde v této sněmovně pravá a skutečná demokracie vlastně ještě nikdy neprojevila, a půjde-li to tak dále, vůbec nikdy se nemůže uplatniti.

Vzdyť to pozorujeme v samém zákonodárství; a mluvím zde z vlastní zkušenosti. Plná sněmovna nemá vlastně co říci ke všem návrhům, poněvadž vůbec nemůže dosíci změny sebe více odůvodněné. V zákonodárství nevládne zde v této zemi nic jiného než zastřená diktatura a tato diktatura nevychází od poslanců většiny, nýbrž od jejich koaličního výboru, který společně s vládou tyto návrhy propracovává. Většina pánů z většinových stran často vůbec neví, oč při tom nebo onom návrhu zákona jde. Tím se ovšem podkopává každý zájem na parlamentní činnosti. Důkazem, že nezájem vzrůstá, jest přece zostření jednacího řádu, který vyžaduje, aby při poradách a projednávání návrhů bylo přítomno aspoň 30 poslanců. Nevěřte, že toto zostření jednacího řádu týkající se přítomnosti jistého počtu poslanců bylo vydáno pro oposiční strany. Nikoliv. To platí pro většinové strany, poněvadž si vlastně každý jednotlivec musí říci: Co tam vlastně budu dělati, když jsem postaven před hotovou věc.

Vidíme dále, že se sněmovna usnesla na zmocňovacím zákonu, že obecní volby byly odloženy a že všechno, co se zde děje, nesmíme snad pozorovati s hlediska nutnosti, nýbrž podle mého mínění jest to diktováno úplně neodůvodněným strachem. Domnívám se, že nucenými opatřeními nezachráníte demokracii a ani nepovznesete důvěru občanů ke státu, která nejen mezi Němci, nýbrž dnes také mezi českým obyvatelstvem velmi silně mizí. Jen přiznáním stejných práv a stejných povinností jest možno udržeti důvěr u ke státu a k vládě. Když velmi hlasitě a velmi často voláte po ochraně demokracie, může se velmi snadno státi opak: Tímto návrhem, na němž se usnesete, poskytnete beztoho mocné byrokracii ještě další množství moci, která nepřinese prospěchu žádnému státnímu občanu bez rozdílu národnosti.

Dále však pozorujeme, že české strany dnes velice koketují s fašismem, který se i v tomto státě pomalu, ale rychle vyvíjí a dnes jsou určitě ve všech českých stranách, počínaje od strany republikánské přes národní demokraty a lidovce, ba dokonce Slováky a mnoho jiných, určité nálady a proudy, které by raději dnes než zítra zřídily fašismus podle vzoru Italie nebo snad i jiného evropského státu. Na venek mluví dnes každý o demokracii. A jsem přesvědčen, že mnohý ve svém nitru chová docela jinou touhu. Domnívám se však také, že při četných takových vládních návrzích zákonů, které jste převzali z ciziny a dokonce z Německa a přizpůsobili našim poměrům, povznesli na zákon, že i zde snad byl rozhodující cizozemský příklad, aby se zde v této nebo oné formě postupovalo poněkud ostřeji.

Nedomnívejte se přece, vážení pánové, že tím něčeho dosáhnete. Vidíte, že na př. v Německé říši přes všechny mocenské prostředky vlády nebylo lze zadržeti Hitlerova hnutí, které 14 let v Německu trvalo. A proto pravím i zde: Každý tlak budí protitlak. A varuji před tím, aby snad jednou ti, kdož jsou dnes utlačováni, nedostali se k moci, aby mohli vykonávati přiměřený protitlak.

Musím ukázati, že se nespokojenost s hospodářskou krisí a sociální bídou uplatňuje jistě pochopitelně mezi německým lidem, ale že již po dvě léta stoupá nespokojenost i v českém lidu. Když jste vyšli ven, pánové, jistě jste se sami dožili toho, že tak mnohý z vašich voličů hrozivě zdvihl proti vám pěst a volal k vám: Vydejte jiné zákony, potírejte účinně hospodářskou krisi, pomozte nám z bídy a mnoho jiných více. A co se stalo? Ihned musil pomoci český štváčský tisk, musilo býti v německém území něco inscenováno a musilo se poukazovati na to, že se tam páše velezrada, že stát má býti rozbit, aby se neklid a reptání v českém táboře zase odvrátilo. Nebylo by bývalo zapotřebí prováděti proces s "Volkssportem", který se dnes většinou týká německých národních socialistů, a nebylo by došlo k tomu, aby byli vydáni němečtí poslanci, kdyby se byl včas a na vlastní vrub rozpustil spolek "Volkssport", co se později také provedlo. Toto štvaní českým tiskem - a některé časopisy štvou ještě dále - směrovalo k tomu, aby se vzrůstající nesvornost a nespokojenost v českém táboře odvrátila a svornost zase obnovila. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Pročítáme-li dnes některé časopisy, ať to jsou časopisy pana Stříbrného nebo "Národní politika" nebo jiné, zřetelně pozorujeme, že často malicherné věci se ohromně nafukují, což zase vede k tomu, že z rozličných stran přicházejí denunciace, pro které lidé většinou nevinně putují do žalářů nebo jsou zatýkáni. Jest to smutné znamení doby, že je dnes strach tak velký a že se musí sahati k takovým ochranným opatřením. Větří se velezrada dokonce již u školních dětí. Nikdo by nebyl považoval za možné, že dokonce tam jest již obava a podezření, že se má přivoditi rozbití státu.