Zlepšení předloženého zákona záleží v tom, že obsahuje účinné doplnění skutkových podstat. Důvodem vylučujícím trestnost jest na př., jestliže kritika nepřekročila mezí věcného posuzování vědeckého, uměleckého nebo jiného podobného výkonu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) To není naprosto nic nového, ale pro dobrého a spravedlivého soudce jest to přece vítaná pomůcka ve prospěch obžalovaného redaktora. Dobrý soudce neomezí věcné posuzování na výkony vědecké, umělecké nebo podobné, nýbrž i v politickém oboru projeví jistou liberálnost. Každý člověk žijící politickým životem musí si dáti líbiti určitou míru ironické a satirické kritiky a nesmí se obávati ani karikatury. Proto se ani zákon nesmí příliš malicherně a úzkoprse vykládati a prováděti. Proti tomu lze jistě říci, že jest potřebí velmi ostře užíti zákona tam, kde kritika jest zlomyslná. Tresty jsou v tomto případě dosti ostré, ale doufejme, že budou spravedlivě vyměřovány. U tiskových provinění jsou nejvyšší tresty od 8 dní až do 1 roku a pokuty od 100 Kč do 10.000 Kč.

Rád bych uvedl, že taková citelná trestní ustanovení platila i dříve, a jistě i v jiných právních státech nejsou stanoveny mírnější tresty při urážce na cti.

Zvláštní význam pro tisk a redaktory mají změny zákona týkající se důkazu pravdy a důkazu pravděpodobnosti. Dosud musila všechna žalovaná tvrzení býti plně dokázána, aby trestnost byla vyloučena. Nyní již stačí, když příslušné tvrzení se v podstatě jeví dokázané jako pravdivé. Také má soud příště úplně přihlížeti k obsahu a smyslu obvinění nebo žalovaného tvrzení a prozkoumati je, i když jen část z toho byla vytýkána. Jak známo, pokoušeli se dosud četní v tisku obvinění zahaliti nepříjemné pravdy tím, že z dlouhého článku, který se jich týkal, vytrhli jen několik vedlejších vět a tvrzení, a tím u soudu dosáhli úspěchu, zatím co hlavní věc při tom vlastně byla pohřbena. Tímto pohodlným způsobem četní redaktoři přímo formálně se dostali do nesnází. Doufejme, že se tomu nyní učiní přítrž.

Pokud jde o t. zv. důkaz pravděpodobnosti, vycházel dosud redaktor jen tehdy bez trestu, když zde byl převážně veřejný zájem, který ospravedlňoval vytknutou zprávu. Mimo to musil se však skoro úplně provésti důkaz pravdy. Přes to musily se v takových případech při osvobození redaktora nebo časopisu nahrazovati útraty žalobci. Nyní má býti ustanovení o převážném zájmu rozšířeno i na důležité soukromé otázky, což jest znovu úlevou pro obžalovaného redaktora.

Tím se podstatně zlepšuje i otázka tak zvaného omluvitelného omylu, který za určitých okolností umožňuje osvobozující rozsudek, při čemž žalovaný nemusí hraditi útraty žalobci. Tato novinka jest jistě velmi blahodárná, neboť v návalu práce může se i nejslušnějšímu a nejsvědomitějšímu redaktorovi, jenž ani zdaleka nepomyslil na zlomyslnou pomluvu, přihoditi omluvitelný omyl. Ustanovení, že lze upustiti od potrestání, což bylo dosud možné, rozšiřuje se na všechny případy, kde žalovaný nabídl přiměřené dostiučinění. Dosud mohl soud při tom upustiti od potrestání, ale žalovaný musil žalobci nahraditi všechny útraty. To poskytovalo jistým žalobcům vítaný podnět ke zlomyslnému trýznění. Spory se co možno nejvíce protahovaly, útraty vzrůstaly a tisk byl tím vědomě poškozován. To bylo nyní zmírněno tím, že soud musí upustiti od potrestání, když bylo přiměřené zadostiučinění poskytnuto včas, a soud může upustiti od potrestání, když se nabídne přiměřené zadostiučinění až do začátku hlavního přelíčení. I jinak jsou podle okolností ustanoveny polehčující důvody pro žalovaného redaktora, na př. když v oprávněném rozčilení nebo z ukvapení nad vyzývavým chováním napíše ostré slovo. Ovšem jest toto ustanovení určeno spíše pro ústní urážku, která se stala ve vzrušení, ale konečně dobrý soudce užije toho ve prospěch redaktora i tehdy, když v rozčilení a z ukvapení pro vyzývavé chování protivníka napíše o slovo více, než jest zákonem odůvodněno.

Důležité jest také, že upustí-li se od potrestání podle tohoto návrhu zákona, jest sice ustanovena náhrada útrat, ale že soud může ve prospěch žalovaného úplně nebo částečně zrušiti povinnost nahraditi útraty. Tím se brání tomu, aby se pro každou maličkost ne podávaly lehkomyslné žaloby, aby se žalovali a odsuzovali redaktoři, neboť nyní jest zde pro žalobce větší risiko než dosud. Dosud mohl každý žalovati a nemusil se obávati útrat, poněvadž odsouzený podle praxe byl nucen útraty hraditi.

Kromě těchto veskrze odůvodněných novinek nebo zlepšení dlužno dále zdůrazniti a vytyčiti, že byly nyní odstraněny jisté krutosti, které dosud platily. Tak na př. proslavená peněžní pokuta až do 10.000 Kč pro ublížení na cti způsobené žalobci byla vynechána. Rovněž bylo zrušeno špatné ustanovení, že redaktor mohl dosíci osvobozujícího rozsudku, když jmenoval původce inkriminované a žalované zprávy. To bylo podporování udavačství, a to nyní zmizelo. Rovněž bylo zrušeno policejní trestání politickým úřadem urážek na cti provedených dopisem. Zmírněno bylo dále ustanovení, že odpovědný redaktor po určitém počtu odsouzení neměl již býti způsobilý zastávati místo odpovědného redaktora. Pokrokem jest také zlepšení možnosti vzájemných žalob. Dosud bylo tomu v praxi tak, že vzájemná žaloba nebyla možná, byla-li žaloba podána 42. dne. To jest nyní odstraněno tak, že ještě do 15 dnů po ujednání smíru po konci průvodního řízení smí býti podána vzájemná žaloba.

Konečně dlužno uvítati, že u osvobozujících rozsudků, na př. pro omluvitelný omyl, má se v rozsudku výslovně zdůrazniti, že se důkaz pravdy nezdařil. Pro žalobce, který tedy se svou žalobou pohořel, jest zde přece jisté dostiučinění, když se v rozsudku vysloví, že se v tomto případě důkaz pravdy nezdařil.

Úhrnem můžeme jistě říci: Zákon, kterého bylo veskrze potřebí, jest podstatným pokrokem. Zaručuje nyní skutečně ochranu cti a hájí při tom práva tisku, tedy nikoliv jednostranně. Můžeme tedy s dobrým svědomím pro tento návrh hlasovati.

Ještě bych k tomu rád připojil naléhavé přání, aby ministerstvo spravedlnosti umožnilo, aby se řízení u tiskového soudu urychlilo. Dámy a pánové, víte, že soudy jsou silně přetíženy a právě žaloby pro urážku na cti zabíraly soudům spoustu drahocenného času. V četných případech, kde obžalovaný řízení protahuje, trvá to léta, než se může vydati rozsudek. Jeden příklad z mnoha. Sám jsem byl včera obeslán jako svědek v tiskovém sporu, který se táhne již asi 3 léta. Obsílka, kterou jsem dostal, jest z 10. května a hlavní přelíčení v Litoměřicích jest určeno na 13. října 1933, tedy za 5 měsíců. Inkriminovaný článek týká se komunistického časopisu a obsahoval věci, které se staly již před 6 nebo 7 lety. Za těchto okolností jest pro žalobce jak drahé, tak i těžké vésti tiskový spor. Doufáme, že se blahodárné účinky zákona brzy projeví a že tisk po této stránce bude chráněn před nepotřebným trýzněním. Předpokladem jest ovšem, že soudy budou přiměřeně prováděti tento zákon v tom smyslu, jak jsem to uvedl.

Ke konci bych jen ještě zdůraznil, že si zpátečnické strany v této zemi stěžují na nedostatek tiskové svobody, na tiskové poměry vůbec, a to strany, které vůbec nemají příčiny si v tomto směru stěžovati. Tleskaly na pochvalu, když němečtí racionálové a hakenkrajcleři v Německu úplně potlačili svobodomyslný tisk, když ukradli soc. demokratické a komunistické tiskárny, když vydavatelé a redaktoři byli zavíráni, týráni, ba dokonce vražděni. Tedy tyto strany nemají naprosto mravního práva zvlášť se rozčilovati nad poměry, jaké zde jsou.

Předložený zákon jest spíše důkazem, že nynější vláda usiluje pokud možno nestranně vyříditi tiskovou otázku. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. K. Procházka. Dávám mu slovo.

Posl. K. Procházka: Předložený vládní návrh zákona tisk 830 o ochraně cti je jeden z reakčních zákonů, které nyní v poslední době jsou předkládány sněmovně. Tento zákon má především chránit všecky korupce, aby nebyly podrobovány kritice, má chránit všecky ty, kteří provádějí útoky na pracující třídu. Pan zpravodaj k této osnově zákona vykládal ji se stanoviska právního, já bych chtěl při této příležitosti poukázat se stanoviska prakse na některé zjevy, které se u nás v Československé republice již dnes praktikují a které se již dnes podle dosud platného zákona provádějí.

O čem se mluví v této osnově zákona? § 1 až 4 mluví o vysokých trestech a o vysokých pokutách pro všecky redaktory, pro vydavatele, ač při dnešní praksi je takřka denním zjevem, že sedí ne jednotlivci, nýbrž desítky redaktorů dělnických časopisů v kriminále již podle starého zákona. Pánům se zdá, že tito redaktoři snad příliš málo navštěvují kriminály, a proto chtějí, aby z kriminálů vůbec nevyšli. Proto se zvyšují všecky pokuty a tresty. Tato osnova však omezuje i kritiku jednotlivých vůdců vládnoucích stran a také i kritiku práce jednotlivých ministrů a i veřejných korporací.

Podle výkladu dnešního zákona o urážce cti, kdyby na př. při projevu, jehož jsem byl svědkem v Příbrami, kde pan sen. Johanis doporučoval horníkům snížení mezd o 6%, postavil se někdo proti řečníkovi a začal ho kritisovat, že to není pravda, že je to proti horníkům, může podle tohoto zákona podati tento pán žalobu na toho, který ho kritisuje, poněvadž může v tom vidět zesměšňování nebo urážku, a ten, kdo se toho dopustí, bude trestán podle zákona na ochranu cti, ačkoliv je to pravda a může se to dokázat několika sty dělníků. Mohl bych též uvésti případ pana posl. Bečky, který v Handlové na svůj návrh dal vyhodit 180 horníků a při tom jim nechal odbourat ze mzdy 6%. Postaví-li se proti němu někdo druhý a začne kritisovati, ozve se tento pán a říká, že je to zesměšňování, že je to urážka, a pak ten, který kritisuje, je podle této osnovy zákona na ochranu cti hnán před soud a odsouzen, ačkoliv všichni horníci vědí, že je to pravda a že je to na jeho návrh, že on to provedl. Nesmí se mu to však říci.

Dále se mluví v zákoně, že čas opis může býti zastaven, neuveřejní-li opravu. Při tom chci také poukázati na některé zjevy, které jsme nyní měli. Na př. při hornické stávce na Rosicku byli v Oslavanech napadeni brutálním způsobem a zbiti dělníci, členové Sokola, kteří šli ze cvičení. Když se o tom psalo, žádala se oprava po dle §u 19. Podle dosavadního zákona se oprava ještě nemusila provésti, ale podle této osnovy zákona, která se předkládá, může býti časopis zastaven, neprovede-li se oprava. Všichni občané, kteří tam byli, vědí, že je to pravda, poněvadž se to stalo, a všichni ti, kteří byli biti, to mají znáti na svých zádech. Pravda to byla, stalo se to, ale četnická stanice, zástupci četnictva, kteří tam byli, najdou si vždycky alibi, poněvadž proti jedinému četníku u nás v republice by musily býti tisíce svědků, aby ho porazili. A tak fakticky pravda ne smí býti napsána, nesmí býti řečena a podle této osnovy zákona má to býti ještě zostřeno. Když redaktor to neodvolá, dostane od 3 dnů do 3 měsíců nebo od 8 dnů do 8 měsíců vězení, nebo bude pokutován od 50 Kč do 5.000 Kč nebo od 100 Kč do 10.000 Kč.

Máme další příklad! V Handlové při vyhazování horníků zástupce okr. náčelníka Konka nedovolil ani jedinou veřejnou schůzi s odůvodněním, že se tak děje v zájmu klid u a pořádku, ačkoliv tam před tím přes půl roku žádná veřejná schůze nebyla a při poslední veřejné schůzi se tam nic nestalo. Nepovolil schůzi z toho důvodu, aby horníci nemohli býti informováni o všech otázkách a celém útoku, který se na ně chystá. Ale on šel ještě dále a dal úplně bezdůvodně zatknouti dva dělníky a odvésti je k okr. soudu do Priviedze s dopisem, aby tito dělníci tam byli ponecháni 14 dní v zájmu klidu a pořádku. Tento pán předpisuje okr. soudu, co má dělati s dělníky, které tam poslal. A když se proti tomu napsalo, že to bylo protizákonné a bezdůvodné, poslal opravu do novin. Podle dnešní prakse se to ovšem nemusilo odvolávati, ale podle prakse, která má býti nyní provedena touto osnovou zákona, bude za takovýto přečin úředníka trestán redaktor, bude pokutován list, ačkoliv je to pravda.

Máme nyní poslední případ, který se stal včera. V okrese trnavském a píšťanském na Slovensku bojují zemědělští dělníci, kteří mají denního platu 7 až 9 Kč - za 12 hodin. (Výkřiky posl. Štětky.) Velkostatek, který patří trnavskému cukrovaru, nechce přistoupiti na zvýšení mezd těmto dělníkům, které jim náležejí podle směrnic krajinského úřadu v Bratislavě, po dle kterých se má platiti v těchto oblastech 1.10 až 1.30 Kč za hodinu. Přes toto nařízení tento velkostatek nedodržuje tyto směrnice a nevyplácí mzdy, jak v této oblasti byly stanoveny.

Dělníci se brání bojem, a vstoupili do stávky. Co se tam stalo? Vypukl požár stodoly. Jak úředníci, tak také četnictvo učinilo přehmat. Byl tam zatčen posl. Vallo a obviněn ze žhářství a mimo něho bylo zatknuto několik robotníků. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Já bych se ptal, kdo bude věřiti, že komunistický poslanec zapálí nebo vyzve někoho, aby zapálil stodolu plnou slámy, kterou si zapálí velko statkář, aby se slámy zbavil a aby dostal pojistné. (Výkřiky komunistických poslanců.) A nyní se na základě toho zatkne komunistický poslanec a obviní se ze žhářství. Když se o tomto přehmatu úředníků a četníků napíše (Výkřiky komunistických poslanců.), tak se žádá odvolání po dle zákona na ochranu cti, a když se to neudělá, zastaví se časopis.

Další zhoršovací ustanovení v této osnově zákona. Dříve byla praxe, když jednotlivý redaktor měl více deliktů v otázce tiskové a přišel před soud, že se slučovaly určité delikty dohromady a vyměřoval se trest dodatkový. Dnes však podle této osnovy zákona má býti každý jednotlivý čin jednotlivě trestán a tresty vyměřovány jednotlivé, což znamená zhoršení v tom směru, že za každý jednotlivý čin může redaktor dostati vyměřený jeden a tentýž trest, po případě ještě zvýšený.

Další zhoršovací ustanovení je pro vydavatele. Když vydavatel nebude moci zaplatiti pokuty a soudní útraty a chtěl by se zbaviti svého tisku tím, že by ho chtěl předati někomu druhému nebo prodati toto vydavatelství a tím způsobem se aspoň zbaviti všech povinností, které na něj jsou uvaleny, nemůže to učiniti ani v tomto případě, poněvadž ten druhý, který nastupuje za ním, musí přebírati současně všechny povinnosti. Za takového stavu věcí majitel listu nemůže se listu zbaviti, poněvadž nikdo od něho ten list nepřevezme.

Další zhoršovací ustanovení v této osnově: Časopis může býti také zastaven, jestliže nezaplatí útraty nebo pokuty do 15ti dnů, byl-li odsouzen podle této osnovy zákona. Již dnes nemohou dělnické časopisy a zvláště komunistické časopisy platiti tyto vysoké pokuty a vysoké soudní útraty, které jsou jim dnes fašistickým soudem vyměřovány a ukládány.

Další zhoršení je, že dnes podle této osnovy zákona o ochraně cti mohou býti odejmuty také časopisům výhody při dopravě a to ne tím, kdo je povolil, nýbrž ministerstvem vnitra. Žádal-li někdo o výhody při dopravě tiskovin, bývaly mu povoleny ministerstvem pošt; dnes odebrání těchto výhod se dává ministerstvu vnitra, aby toto prostřednictvím četnictva mohlo dělati potíže a znemožňovati tisk.

Dále se mluví: Kdyby byl vydán náhradní časopis a ministerstvo vnitra mělo za to, že je to časopis tentýž, vydávaný v tomtéž duchu, může býti i tento náhradní časopis zastaven. To znamená, dojde-li k zastavení dělnického časopisu, není možné pomýšleti na žádné nové vydávání časopisu, poněvadž vždy a v každém případu ministerstvo vnitra dojde k přesvědčení, že tento list je listem náhradním, a tak nemůže býti žádný náhradní časopis vydáván.

My k této osnově zákona podáváme pozměňovací návrhy a již dnes upozorňujeme celou pracující třídu, všechny dělníky, že tuto osnovu zákona nelze si vykládati jen s právnického stanoviska, nýbrž že je nutno ji vykládati dle prakse, která se dnes provádí, a že tato osnova zákona také má v sobě otázku znemožnění obrany dělnictva v určitých bojích, poněvadž podle ní budou se omezovat a nepovolovat určitá veřejná shromáždění, kde mohli býti dělníci informováni, nebude se moci prováděti kritika jednotlivých vůdců, nebude se moci říci dělníkům: takto vypadá situace, toto jest pravda. Tato osnova zákona je jednou z nejreakčnějších, které se zde předkládají. A my proti této osnově již dnes burcujeme celou pracující třídu, aby se bránila, aby bránili se dělníci soc. demokratičtí a nár. socialističtí, a by se postavili proti svým vůdcům, kteří doporučují takovéto reakční zákony, jaké se kdy této sněmovně předkládaly. Je to úplně podle vzoru Mussoliniho. To, co se dnes dělá u nás v Československu, dělal Mussolini r. 1923. Také tehdy byly tam podávány návrhy o tisku, o cti, na ochranu fašismu, a u nás se všechno to podává na ochranu demokracie. Všechno, co je na ochranu demokracie, jest úplné pohřbení demokracie. My již dnes vyzýváme všechny dělníky má-li býti u nás v Československu demokracie že je nutno všechny ty, kteří jsou hrobaři demokracie, smésti s povrchu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přerušuji projednávání po řadu schůze a sděluji, že jest potřeb í konati dnes ještě schůzi z důvodů formálních, aby totiž vládní návrhy dnes tiskem rozdané mohly býti přikázány výborům.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, t. j. ve 4 hod. 45 min. odpol. s

Nevyřízený odstavec pořadu 275. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Končím schůzi.