Předseda dr. Staněk.

Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, Vávra.

202 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr. Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 22 min. odpol.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. Kučerovi, Šamalíkovi, Chalupníkovi; na tento týden posl. Mlčochovi, dr Polyákovi, Husnajovi, dr Bacherovi - pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. dr Hajn.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Leibl, Navrátil, Sladký, Prause, Hodinová-Spurná, Hruška.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. dr Touška za posl. Petrovického.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Kremsera za posl. Häuslera.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Ivanku za posl. Špačka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" dne 26. května t. r. posl. dr Bachera za posl. Zierhuta, na další posl. dr Rosche za posl. dr Bachera.

Došlé spisy.

Naléhavá interpelace posl. Babela, Kuhnové, Russa a soudruhů ministru spravedlnosti o nezákonitém trvání vazby soudr. Broschka, Körbela, Witta a Jirausche ve vězení litoměřického kraj. soudu.

Dotaz posl. Koška a druhů ministru

vnitra o liknavém úřadování okr. úřadu v Sušici (č. D 1132-III).

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr Schollicha o zřízení slovenské menšinové školy ve Velké Lomnici (č. D 1071-III);.

min. železnic na dotazy:

posl. Fedora vo veci Štefana Bratinka, strojového topiča, obyvatela vo Filakove (č. D 1025-III),

posl. inž. Kalliny o úplně nedostatečných dopravních poměrech na železniční trati Aš-Adorf i. V. (č. D. 854-III);

min. nár. obrany na dotaz posl. Slavíčka o nesprávném postupu důstojníka 39. pěšího pluku při zásobování důstojnických rodin na úkor oprávněných obchodníků (č. D 1063).

počátkem schůze:

Vládní návrhy tisky 2277, 2278 a 2280.

Zpráva tisk 2268.

Interpelace tisky 2253 (I až VIII), 2257 (I až VII).

Odpovědi tisk 2256 (I až XVII).

Zápis o 272. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 266. schůzi posl. sněmovny.

zahraničnímu a živn.-obchodnímu vládní návrh tisk 2270.

přikázány žádosti:

kraj. soudu v Trenčíně ze dne 13. května 1933, č. Nt VI 15/33, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 22. května 1933, č. 4823/33, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Tiso pro přečin podle §u 4, odst. II zák. čl. XL/1914 (č. J 533-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 17. května 1933, č. Nt VI 88/33, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 20. května 1933, č. 4882/33, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrubého pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 534-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 17. května 1933, č. Nt VI 87/33, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 22. května 1933, č. 4883/33, za souhlas s trest. stíháním posl. Vallo pro přečin podle §u 17, č. 1, odst. I zákona na ochranu republiky (č. J 535-III).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 274. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé z řečí posl. Kopeckého, Śliwky a Horpynky.

Předseda (zvoní): Bylo mi sděleno, že v minulé schůzi užil pan posl. Štětka vůči novinářům urážlivých výroků.

Poněvadž po vyšetření se ukázalo, že tato informace je pravdivá, volám pana posl. Štětku dodatečně k pořádku.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 830) zákona na ochranu cti (tisk 2268) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Stránský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Osnova zákona o ochraně cti má především význam právnický, má ovšem také značný význam politický. Ona systematicky novelisuje a sjednocuje významné partie trest. práva, které dosud platilo v Čechách a na Slovensku. Ochrana, které se podle nového práva dostane cti, jest intensivnější, než byla ochrana dosavadní, neboť trestní sazby, které stíhají porušení anebo ohrožení tohoto právního statku, budou příště přísnější, než byly trestní sazby dosavadní.

Soukromá čest není ovšem pouze soukromou záležitostí. Žádný společenský řád nemůže z lidí mravně chatrných nebo mravně lhostejných vytvořiti zdravou společnost. S úpadkem smyslu pro čest upadnou všechny hodnoty života pospolitého, ať jakýmkoliv způsobem a jakoukoli soustavou organisovaného.

Neoddávejme se ovšem ilusím, že stupeň oné počestnosti závisí na míře ochrany, které uražené cti poskytuje právní řád. Ke cti se lidé vychovávají, ke cti se lidé školí. Ten, kdo ji nemá, ten si jí nevysoudí. Na soudech se čest hájí, ale netvoří. Čest je především věcí kultury a teprve potom věcí justice.

Odvažuji se tvrditi, že za našich časů a v dnešním světě možno říci, že čest není příliš ve cti. Výše se cení chytrost, úspěch, moc. To však není přednost, to je nemoc této doby a tohoto světa. To je ta skutečná světová krise, kterou je potřebí překonat. Nepodaří se překonat tuto krisi, dokud se lidstvo nepodřídí autoritě nějakého společného, obecného, absolutního, etického řádu. Dokud bude možno, aby tíž lidé vyznávali kříž a zároveň zalamovali jeho ramena a dělali z nich skoby k ukřižování jiných lidí a celých národů, dotud nebude světu a lidem dobře.

Srovnávací pravověda nás seznamuje se dvojím různým typem ochrany cti. Nehledíc k samozřejmému, všude samozřejmému stíhání prostého spílání, trestají se výroky, které se dotýkají cti, někde za všech okolností, někde jenom když jsou nepravdivé. Náš nový zákon zůstane věren konstrukci staré a bude stíhat jenom obvinění křivé, neboť ten, kdo bude obžalován pro urážku na cti, i příště se vyvede z obžaloby důkazem pravdy, nebo i pouhým důkazem, že obvinil v dobré a důvodné víře.

Ne čest pouze zdánlivá, toliko čest skutečná a zasloužená zůstane předmětem právní ochrany. Jenom tam, kde se obvinění dotýkající se cti stalo tiskem, vyžaduje se k beztrestnosti pachatelově ještě něčeho více než důkazu dobré a důvodné víry, musí k němu ještě přibýti důkaz, že otázka cti nebo necti napadeného člověka nebyla do široké veřejnosti zavlečena zbytečně, nýbrž v zájmu této veřejnosti, v zájmu obecném, pospolitém. Po této stránce náš nový zákon ovšem pronikavě mění neblahý stav, ve který upadla veřejná kritika tiskovou novelou z r. 1924. Ta totiž novináři, posuzujícímu veřejné poměry, když následkem omylu ublížil něčí cti, ukládala, aby se vyvedl z obžaloby nejenom důkazem omluvitelnosti svého omylu dobrou a důkladnou věrou a nejenom důkazem, že jeho kritika skutečně byla ve veřejném zájmu, nýbrž ukládala mu i důkaz, že jemu samému především o veřejný zájem šlo. Důkaz to nesnadný a málokdy se dařící.

Opouštějíc tento subjektivní moment omluvitelnosti veřejným zájmem klade nová úprava váhu na jeho omlouvající účinek objektivní. Není ovšem pochybnosti, že objektivnímu veřejnému zájmu nikdy neslouží ono konkretní sdělení nepravdivé. Zájem veřejnosti je vždy jenom, aby znala pravdu, ale proto také je jejím zájmem, aby se pravda jí hledaná směla hledat. Bude tedy vždy rozhodující otázkou, zda taková sdělení, o jaká v konkretním případě běží, jsou ve veřejném zájmu, jinými slovy, zda v případě pravdivosti inkriminovaného sdělení by bylo zájmem veřejnosti, aby je znala.

Takové informace přijímati, zkoumati a uveřejňovati je novinářovým povoláním a novinářovou povinností, a přihodí-li se mu při jeho plnění nezaviněný omyl, není žádná trestní pohrůžka na místě, neboť by novináře odstrašovala od stejně důležité veřejné služby, jakou je a kterou koná veřejný žalobce v trestním soudnictví. Bez risika omylu nelze pravdu hledati.

Naše žurnalistika bez rozdílu stran nesla ustanovení tiskové novely z r. 1924 jako překážku, která se stavěla v cestu čestné kritice nečestných poměrů a nečestných lidí. Překážka ta byla v tom, že taková kritika byla ohrožena trestní pohrůžkou i tam, kde se novináři přihodil omyl nezaviněný nebo dokonce zaviněný tím, koho se kritika týkala, ježto důkaz subjektivního úmyslu sloužiti především veřejnému zájmu bývá často neproveditelný. A i tam, kde taková kritika trestu unikla, byla ohrožena risikem procesních útrat, které měl nésti i novinář sloužící zájmům veřejným a obecným. Spojiti svobodu tisku, která je podmínkou občanské kontroly, s odpovědností tisku, která je podmínkou občanské svobody, uvolniti věcnou kritiku a potlačiti rozvratné a nactiutrhačné štvaní je úkolem našeho nového zákonodárství ve věcech tiskových, které zahajujeme uzákoněním této osnovy a které bude dalšími osnovami dokončeno. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Řečnickou lhůtu navrhuji podle usnesení předsednictva 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Tiso, K. Procházka; na straně "pro" p. posl. Schweichhart.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. dr Tisovi.

Posl. dr Tiso: Slávna snemovňa! Pre nás, ktorí na základe kresťanského svetového názoru hodnotíme spoločenský život nielen v jeho složkách hmotných, ale aj v složkách ideových, duchovných, zaiste je milé prekvapenie, že na pojednávajúcom stole tejto snemovne zjavuje sa zákon o ochrane česti. Vieme všetci, akú sociálnu hodnotu znamená česť jednotlivca, bez ktorejto hodnoty žiadny jednotlivec vo verejnom živote sa nemôže uplatniť a nemôže zastupovať svoje miesto. Musíme ísť v otázke česti o krok ďalej a k tomu mierí náš prejav k terajšej vládnej predlohe, týkajúci sa otázky česti.

Tak predložená osnova ako aj sprievodný prejav pána zpravodajca zužuje pojem česti na pojem súkromnej česti výlučne a jedine. Správne si sťažoval pán zpravodajca na to, že je potrebné doplňovať a zreformovať naše dosavádne právne pomery a predpisy o ochrane česti súkromnej, lebo nepozoruje v našom verejnom živote dostatočného smyslu pre česť a nemá dostatočné záruky, že medzi dnešnými pomerami, právnymi predpisy môže byť súkromná česť efektívne dostatočne chránená. Keď my to celkom podpisujeme i prebierarne z jeho zprávy ešte i to, že súkromná česť v našom verejnom živote preto nie je dostatočne hodnotená lebo i chránená, lebo v našom verejnom živote sa dáva prednosť všade moci a otázke moci a síly akékoľvek, nech je to i brachiálna síla pred česťou a mravnou silou. Je tedy v týchto pomeroch veľmi potrebné a súrné o otázku ochrany česti sa starať.

V mene klubu slovenskej ľudovej strany Hlinkovej, v mene ktorej mám česť prehovoriť, dovolím si pozornosť slávnej snemovne vyzvať na okolnosť, ktorá nás nútila, aby sme k tejto predlohe zvlášť prehovorili. Radi by sme boli bývali, keby slávna vláda v tejto svojej predlohe išla nielen na ochranu súkromnej česti, ale aj na ochranu verejnej česti (Výborne!), nielen na ochranu súkromných ľudí, ale na ochranu česti verejných korporácií. Za takú verejnú korporáciu v prvom rade, keď nechcem vzpomínať - hoci celkom bolo by to odôvodnené - na česť katolíckej církve, na česť katolíckeho kňazstva, dnes chcem hovoriť len o česti takých i vámi uznávaných parlamentných činiteľov, ako je jedon klub jednej politickej strany, ktorá má nielen mandát od jedného národa, ale má mandát od tejto poslaneckej snemovne, aby v mene tohoto národa tuná na pôde parlamentnej hovorila.

Jedná sa o česť klubu poslancov slovenskej ľudovej strany Hlinkovej z príležitosti tejto udalosti: Boli sme vyzvaní Slovenskou národnou radou, poťažne odbočkou Národnej rady československej v Bratislave, aby sme sa zúčastnili za našu stranu protirevizionistickej manifestácie v Bratislave 28. mája t. r., na ktorej sa jednalo o veci eminentne politickej. Vyzvaní účastníci v mene strany odpovedeli k vyzývajúcemu orgánu, že sa tejto manifestácie môžu zúčastniť iba po predbežnom schválení prezídia strany. Vec samozrejmá, myslím, a medzi normálnymi politickými pomerami žiaducná, aby politiku nikto nerobil na svoju vlastnú päsť, ale aby ju robil v mene a autorite toho telesa, ktoré reprezentuje. (Tak je!) Slovenská odbočka Národnej rady v Bratislave túto odpoveď vzala na vedomie. Čakalo sa, že prezídium sa svolá, svolané bolo, medzi tým náš klub zasadajúcí v Prahe rozhodnul z dôvodov, na ktoré budem mať česť bližšie prísť, že tejto manifestácie na 28. mája v Bratislave riadené sa nezúčastníme.

Zo svojho zasadania klub poslancov slovenskej strany ľudovej vydal túto rezolúciu (čte): "Klub poslancov slovenskej ľudovej strany na svojom zasadaní v Prahe 23. mája rokoval o politických udalostiach a o hospodárskej situácii Slovenska. Po referáte predsedu Andreja Hlinku, podpredsedu dr Josefa Tisu a rečiach prítomných poslancov klub zaoberal sa novými vládnymi osnovami: Predlohou o reforme snemovného rokovacieho poriadku, o zmene volebného systému do obcí, o tlačovej novele atď. Klub konštatoval, že tieto vládne návrhy, ktoré nastolujú sa v zákonodarnom sbore ako opatrenia na ochranu demokracie, sú vlastne makavým dôkazom, ako vládny režim skompromitoval demokráciu a parlamentarizmus.

Čo sa týka problému revizionistického hnutia dnes tak živelne vzplanuvšieho, klub po zrelom uvážení v svedomí svojom usniesol sa na tomto:

Slovenská ľudová strana nezúčastní sa na protirevizionistických shromaždeniach, usporiadaných Slovenskou lígou, poťažne Národnou radou československou a či jej odbočkou na Slovensku. Slovenská ľudová strana na shromaždeniach týchto nemôže vystupovať v jednom a tom istom čase pred tvárou toho istého obecenstva spoločne s činiteľmi tých strán centralisticko-československých, ktoré strany nesú vinu a zodpovednosť za koloniálnu politiku (Souhlas slovenských ľudových poslanců.), ktorá politika snažila sa Slovensko do najkrajnejších možností vykoristiť a tak vohnať ho do otvorenej záhuby hospodárskej a sociálnej.

Slovenská ľudová strana vždy a stále pri každej príležitosti starostlive a dôsledne upozorňovala na nemožný protislovenský kurz úradnej politiky. Ale slovenská ľudová strana konala i svoju povinnosť zavše, kedykoľvek ukazovalo sa nebezpečie bažiace po narušení integrity Slovenska. Slovenská ľudová strana revisionistickým snahám čelila posiaľ vždy otvorene, mužne, kým iné vládne československé strany centralistické zbabele sa uťahovaly, ba skrývaly sa za nepolitické korporácie a nemaly odvahy povedať smelé slovo proti vonkajším nepriateľom Slovenska. Táto úprimná loyalita slovenskej ľudovej strany zapadla však nepovšimnutá. Nenašla nijakého porozumenia. Naopak: Strana naša ako reprezentantka národa je stále a tendenčne obchádzaná, znevažovaná. Postup tento nie je ničím iným ako ignorovaním národa slovenského v republike Československej, na ktorej národ slovenský je plnoprávnym podielníkom. (Tak je!) Keby úradnému politickému kurzu, podporovanému tak výdatne centralistickými stranami, bolo bývalo záležalo na Slovensku, keby vedúce politické kruhy boly si všimly výstrahy slovenskej ľudovej strany, dnes nielen vnútropolitická situácia republiky nebola by taká, aká je (Tak je!), ale ani politická situácia zahraničná nemusela by mať katastrofálne následky. Pod dojmom najnovších zahraničných udalostí a po všestrannom uvážení okolností, mnohými trápnymi skúsenostiami poučená slovenská ľudová strana prišla k presvedčeniu, že dnes nemôže sa dať viesť, tým menej spravovať nikým, než sama sebou. (Tak je!) Strana chce mať voľnú ruku, chce slobodne rozhodovať. A to už i preto, keďže v dnešných osudných chvíľach národ slovenský vidí, že nemôže sa spoliehať na nikoho, nemôže dôverovať v nikom. Nastáva teda úloha, aby osudy národa vzala do vlastných rúk, aby si stala na stráž, aby bdela nad rodnou zemou a chránila ju pred každým a proti každému. (Tak je!) Slovenská ľudová strana protirevizionistickú akciu povedie sama; očakáva však, že prv ako by sa dala do práce, štátne bezpečnostné orgány zakročia proti českým politikom, horliacím zjavne alebo tajne za revíziu slovenských hraníc. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Všetcí českí revizionisti mali by si byť vedomí, že Slovensko len v rámci dnešných svojich hraníc, čiže len v dnešnej svojej nenaštrbenej celistvosti môže byť integrálnou čiastkou republiky Československej. (Tak je!)

Takto znela naša rezolúcia, myslím z celoštátneho ohľadu loyalnejšia než články pána Peroutky a pána inspirátora Weinera, jasnejšia než mnohé prejavy tu na pôde parlamentu učinené z kruhov českých politikov a myslím, že povedomé, čo sa týka našej národnej povinnosti voči Slovensku a slovenskému národu. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.) Keď takto uvažujeme túto rezolúciu, každý parlamentárník musí povedať, že jeden klub ako reprezentant jedného národa, ako súčiastka parlamentu, má túto nielen povinnosť, ale ja by som šiel ďalej a stupňoval do krajnejších mezí pojem tejto povinnosti, prehovoriť v méne svojom túto rezolúciu i k parlamentu i k národu. A čo sa stalo? Cenzúra slávna prijde a vyškrtne takto povedaný prejav (Hanba! - Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) jednoho klubu, orgánu to nielen jednej strany, ale takejto vážnej složky jedného parlamentu. (Výkřiky posl. Šaláta.)

Slávna snemovňa! Už i v tomto vidíme urážku česti jedného klubu, že jeho prejavy na pôde parlamentu činené sa cenzurujú, a tu mám apel na snemovňu a na samé predsednictvo snemovne, že keď ideme zdvíhať úroveň parlamentu, nezabudneme, že žiadne technické opatrenie, len technické prostriedky nezdvihnú úroveň parlamentu. Jestli nedáme možnosť, aby parlamentární činitelia, v prvom rade odpovednosti svojej si vedomé kluby ako celé korporácie mohly hovoriť verejne a otvorene, ten parlamentarizmus ešte hlbšie stiahne do demoralizácie, zo ktorej ho údajne chceme vyzdvihnuť.

A myslel by som, že tu by nastávala povinnosť parlamentu, do tejto prítomnej osnovy zatiahnuť paragraf, ktorý by smeroval nielen na ochranu súkromej česti, súkromých jednotlivcov, ale aj na ochranu česti takého výsostného orgánu, ako je klub jednej strany, jedného parlamentu. Keď toto v tejto predlohe nenachádzame, myslím, že nikto nemôže ináč očakávať, ako prehlásenie v mene našej strany, že túto predlohu práve pre toto neprijímame.

Ale v tejto veci máme hovoriť ďalej. I na adresu tejto osnovy, kde sa jedná o ochranu súkromej česti. Cenzura bola tak horlivá, že našu rezolúciu preškrtala a vyškrtala. A teraz div: Druhý deň, keď naša rezolúcia cenzurovaná vyšla, prišly druhé noviny, ktoré vyškrtanú čiastku vedely uverejniť a uverejnily ju v plnom znení. To je zvláštne. Tu by mal zasiahnuť a to by malo byť starosťou tak horlivého ochráncu súkromej česti, ako je pán zpravodajca dr Stránský. (Výkřiky posl. Siváka, Hlinku a Onderčo.)

Čo sa týka ovšem celej udalosti, v súvislosti s ktorou vlastne celý tento incident sa stal a prichádza pred forum parlamentu, je naša neúčasť na t. zvanej protirevizionistickej manifestácii v Bratislave. Odpusťte, uvažovali sme, v povedomí našej národnej povinnosti za integritu Slovenska a za národ slovenský urobiť všetko, čo je treba, a klub za dobré uznal medzi danými pomerami tejto manifestácie sa nesúčastniť. Neinformovaná zamoravská verejnosť zase bude krútiť hlavou a zase bude videť v tomto - ako rozličné komentáre ve verejných orgánoch, časopisoch sa zjavovaly - nový doklad separatistickej snahy a separatistickej dvojtvárnosti ľudovej strany. Nie pánovia, je to len prejav povedomia, že slovenská ľudová strana v minulosti robila za národ toľko, že je si nie vedomá potreby, aby ju ktokoľvek mentoroval a dával možnosť prehovoriť k národu. My máme príležitosť prehovoriť k národu, ale nedáme ovšem nikomu príležitosť, aby pod našou viechou a našim menom druhý mohol hovoriť tak, ako nie je jeho úkolom.

Ráčte dovoliť, naša predtucha ohľadom protirevizionistickej manifestácie sa plne splnila. Vedeli sme vopred, že ohlašuje sa spoločná manifestácia protirevizionistická v Bratislave, že budú tam zastúpení zastupcovia všetkých politických strán a na koniec zostaneme my sami politikovia a ostatní politikovia centralistickí utečú a nebudú tam. Stalo sa z časti toto. Naša predtucha sa ovšem uskutočnila, ale uskutočnilo sa i niečo iného; protirevizionistická manifestácia mala byť pôvodne 28. mája. Vedeli sme a hodnotili sme tento termín, že tak sa má dieti i inde, nielen v Bratislave - a od razu premena sa stala v termínu a protirevizionistická manifestácia v Bratislave sa nedála 28., ale 27. A čo to malo byť? Zasa sa nám splnila naše predtucha a tušenie, že pošramotené šiky nár. demokracie maly dostať pri ukončení svojho sjazdu na Slovensku konečne slávnostný rámec, aby sa v republike videlo, že ajhľa nár. demokracia na Slovensku s akými zástupami vystupuje. Takto, pánovia, žiadny stranický záujem nedržíme za tak svätý a veľký, aby sme tak veľkú manifestáciu, ako je protirevizionistická manifestácia, dávali do káry jednej strany, nech je to akákoľvek strana. (Posl. dr Ivanka: To sám neveríte!) Ráčte dovoliť, o tom, čo verím, súdim ja a nie vy, myslím, že som kompetentnejší posúdiť, čo verím a čo neverím.

A menovite takému rámcu, v akom rámci sa kongres a valné shromaždenie nár. demokracie v Bratislave konal, nemohol žiadny Slovák dovoliť, aby protirevizionistická manifestácia do tohoto rámca zapadla. Protirevizionistická manifestácia musí byť o mnoho vyššia a dokonalejšia, než aby v takomto rámci a s takími ľuďmi, ktorí sa sišli na sjazd nár. demokracie v Bratislave, mohla byť odbavovaná.

Veľacťená snemovňa! V mene klubu slovenskej ľudovej strany prehlašujem: Bránili sme a bráníme celistvosť slovenskej ľudovej krajiny, celistvosť národa slovenského. (Tak je!) Bránili sme ho vtedy, keď boly prejavy z vysokých miest republiky, ohlašovali sme vtedy, keď sme žiadali dementovanie rôznych zpráv zahraničných v súvislosti s našimi vnútropolitickými činiteľmi, a dovoľte mi skromnú poznámku, že slovenská ľudová strana i v budúcnosti nebude si pýtať dovolenie, ani pozvanie, ani patent, aby v budúcnosti túto integritu slovenského územia a národa vždy do krajnosti a všetkými prostriedkami bránila. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Úkolem projednávaného návrhu jest ve zcela určitém směru zmírniti nebo odstraniti neudržitelné poměry v tisku. Jak známo, dosud platné rakouské a uherské tiskové zákony jsou samy sebou důkladně zastaralé, a proto ministerstvo spravedlnosti již dávno usiluje o zlepšení a důkladný pořádek v tisku. Vždyť i r. 1924 byla usnesena novela, ale i tato novela vlastně selhala.

U dnešního zákona jde o zeslabení právě osudných účinků této tiskové novely z roku 1924. Tehdy šlo se daleko za veskrze nutnou míru ochrany cti. Redaktoři a časopisy byli od té doby trpiteli této přemírné horlivosti. Odpovědní redaktoři neměli přímo ochrany proti lehkomyslným, svévolným tiskovým žalobám pro urážku na cti. Každé ostré slovo kritiky, každá sebe nevinnější satira, každá karikatura mohla býti žalována a skutečně skoro pravidlem žalována byla. Pršely přímo hromadné žaloby, byly to dostihy žalobců, a tisk, zvláště dělnický byl tím velmi těžce poškozován. Představíme-li si, že každá tisková žaloba stála časopis nebo redaktora na útratách nejméně 2.000 Kč, dostaneme při prostém sečítání obrovskou částku, kterou finančně slabý tisk velmi těžce mohl zaplatiti. Došlo tedy tak daleko, že jisté politické strany uzavřely smlouvu, že se nebude podávati žádná žaloba, dokud se neučiní soukromý pokus o nějaký smír.

Všem těmto výstřelkům a nespravedlnostem hledí nyní čeliti tento návrh, jejž vděčíme popudu ministra spravedlnosti dr Meissnera. Zákon zabývá se ochranou cti vůbec, tedy nejen tiskovými delikty. Nás zajímá tato věc přirozeně především s hlediska tisku. Šla-li dosud inkriminovaná fakta příliš daleko, činí se nyní pokus přesně vymeziti provinění. Návrh rozeznává jen trestná provinění urážky, pomluvy a utrhání na cti. Dosud musilo se považovati za provinění ublížení na cti a urážka na cti.

Dovolte mi, abych podle zákona tyto pojmy poněkud vysvětlil. Urážkou jest, když někdo druhému nadávkou, zlým nakládáním, vyhrůžkou zlého nakládání, vydáváním v posměch nebo jinak na cti ubližuje. Pomluvu páchá, kdo někomu na cti ubližuje tím, že před třetí osobou o něm jakýmkoliv způsobem uvede nebo dále sdělí skutečnost, která by ho mohla vydati v opovržení nebo snížiti v obecném mínění. Utrhání na cti se dopouští, kdo někoho pomluvil, když věděl, že skutečnost, kterou uvedl nebo dále sdělil, jest nepravdivá. To jest bod 1. Podle bodu 2 utrhání na cti jest tehdy, jestliže vinník utrhal někomu na cti podle promyšleného plánu s úmyslem, aby rozvrátil rodinný život jeho nebo člena jeho rodiny nebo aby zničil hmotnou existenci takové osoby. Stejně jako dříve jsou tato provinění přečiny, když byla spáchána tiskem, jinak jsou obyčejnými přestupky.