Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Hrušovský. Dávám mu slovo.

Posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! K expozé p. min. vecí zahraničných za klub, ktorého som členom, prehovoril dr Jaroslav Stránský, ktorý tu tlumočil stanovisko klubu a strany k výkladu p. ministra zahraničných vecí. Pre mňa zostala iba úloha, oberať sa niektorými vývody rečníkov, na ktoré podľa môjho mienenia je treba reagovať.

V tejto debate prehovorili zástupcovia Slovákov všetkých politických strán vládnych a väčšinou aj opozičných. Je to prirodzené, lebo všetci sme vycítili veľký význam veci zvlášte ohľadom na bezpečnosť a nedotknuteľnost Slovenska, o ktorých jednalo expozé p. ministra vecí zahraničných. Je tiež len samozrejmé, že k expozé zaujali všetci rečníci slovenskí kladné stanovisko, a ako kol. dr Markovič správne poznamenal, bol v týchto rečiach len rozdiel v silnejšom alebo slabšom radikalizme kladného prejavu. Nemôže byť Slováka, ktorý by nenahliadnul, že v medzinárodnej politike vynorujú sa problémy, ktoré by nás všetkých maly jednotiť, lebo sa v nich jedná predovšetkým o vec slovenskú. Nemôže byť dnes za takýchto okolností v žiadnej slovenskej strane politickej človeka, ktorý využívajúc ľahkovernosť dobrých ľudí, mohol by ich viesť proti záujmom Slovenska, štátu a pre záujmy Maďarska a tak zneužiť svojho postavenia v slovenskom verejnom živote. Preto chápem prejav p. kol. Onderču, mluvčieho slovenskej strany ľudovej, ktorým prejavil súhlas s vývodmi ministra zahraničia, ako naprosté a správne plnenie povinnosti slovenského politika.

Nakoľko sa týče obáv p. kol. Onderču, že v expozé nebolo kategorické "nie" v otázke revízie, myslím, že sa mýli a že jeho obavy sú zbytočné. (Výkřiky posl. Sladkého.) Práve v súvise s čl. 19 paktu o Spoločnosti národov, paktu, ktorý sme podpísali mierovými smluvami, komentár, ktorý p. minister zahraničia vo veci aplikovania toho článku vo svojom expozé uviedol, ukazuje, na koľko toto "nie" je kategorickým a jasným. (Tak jest! - Výborně.) Iste je i viac naliehavých otázok v našom verejnom živote, otázok, dotýkajúcich sa silne záujmov nášho ľudu, pri ktorých riešení spolupráca slovenskej ľudovej strany by bola v záujme veci prospešná. Domnievam sa, že by bolo nedôslednosťou pri takej dôležitej veci, akou bol výklad ministra zahraničných vecí, pokladať hlasovanie o ministrovom výklade jedine za otázku prejavu dôvery alebo nedôvery vláde.

Kol. dr Markovič správne pripomenul, že za občianskej koalície obe socialistické strany československé, ačkoľvek vtedy boly v opozícii, vo vážnom prípade zahraničnopolitickom, akým bola aféra pašovania zbraní v sv. Gottharde, hlasovaly za prehlásenie vtedajšej občianskej vlády, prednesené vtedajším námestkom min. predsedu, min. dr Šrámkom.

Nakoľko sa týče prejavu pána posl. Rázusa, nutno konštatovať, že síce tiež zásadne a radikálne odmietnul revizionistické plány, ktoré sú osnované proti nám, ale ľutujem, že tento svoj radikálny prejav v otázke zahranično-politickej zoslabil svojimi výpadmi v kritike vnútropolitickej, ktoré predniesol v takom tóne a tak nenávistne, že získal vzdor svojmu predchádzajúcemu prehláseniu radikálnemu potlesk našich maďarských revizionistov. Ľutujem, že takto hnal vodu na mlyn týmto pánom, ľutujem to už i preto, že ako evangelík zvyklý som bol vidieť evangelické slovenské kňažstvo vždy kráčať dôstojne za všetkým tým, čo môže Slovákom prospieť, a nikdy nie užívať prostriedkov, akých vo svojej reči užil poslanec a evangelický kňaz Martin Rázus, ktoré môžu existenčné záujmy Slovenska bárs i nepriamo poškodiť. (Tak jest!)

Kolegovia za strán maďarských vyslali do debaty troch rečníkov, z ktorých len dvaja, pán poslanec dr Szüllő a pán posl. Szentiványi urobili prejavy, s ktorými sa dá slušne polemizovať. Pri tejto príležitosti chcem však dôrazne odmietnuť to ich tvrdenie, ako by tu hovorili menom celého maďarského ľudu, ktorý obýva územie našej republiky. Odmietam to preto, lebo formálne ani počtom hlasov a vecne ani svojou negativistickou politikou nemôžu reprezentovať v parlamente našom celý maďarský ľud náš, a vyhlašovať sa za jedine povolaných hájiť jeho záujmy.

Ako tu už to povedal pán kol. dr Markovič, politika týchto pánov je úplne totožná s vládnou politikou vo štáte maďarskom, totiž politika taká, ktorá veľmi ťažko dopadá na pracujúce vrstvy maďarského ľudu. A tento ľud ľahkoverný a vo svojej prevažnej väčšine k republike našej loyálny prichádza u nás už k vedomiu toho, že tí páni, ktorí ho chcú v politike reprezentovať, reprezentujú vlastne len tú starú pánsku a gentrickú kastu, ktorá u nás skrachovala a je odstavená od moci, ktorá ale v Maďarsku ešte stále gniavi a mučí pracujúci ľud maďarský delnický i roľnícky. (Výborně!)

Pán kol. Szentiványi hovoril tu o plebiscite v súvislosti s otázkou revízie hraníc. Ja bych mu na to chcel odpovedať predbežne toľko, že by bolo veľmi zaujímavým divadlom, keby takýto plebiscit bol prevedený na pohraničnom území v Maďarsku. Ubezpečujem ho o tom, že by tento plebiscit veľmi prekvapil svet, lebo vieme veľmi dobre, ako závistivo sa díva obyvateľstvo v Maďarsku obzvlášte v kraji pohraničnom na Maďarov v Československu (Výkřiky posl. inž. Kalliny.), kde požívají v plnom rozsahu všetkých slobôd občianskych, dobrodinia a rozkvetu školského a štátnej pečlivosti sociálnej v porovnaní k tomuto peklu gentrickému, ktoré je utrpením pre ľud v Maďarsku.

Príznačnom bol v tejto debate postoj maďarských rečníkov pri zmienke o Malej dohode. Pán kol. dr Szüllő tvrdil, že hovorí ako štátny príslušník československý a že ako taký má obavy, že pre náš štát je malodohodový pakt nešťastím. Ďakujem pánu posl. dr Szüllőovi za túto jeho starostlivosť o záujmy nášho štátu, ale nech mi premine, keď poviem, že v uprimnosť tohoto jeho prejavu neveríme, lebo vieme, kam ho tiahne jeho srdca. (Výborně!)

Starostlivosť svoju odôvodňuje on i pán kol. Szentiványi tým tvrdením, že Malá dohoda rešp. pakt malodohodový privedie nás do konfliktu válečného, a dokladá, že jestli sa oprieme revízii hraníc, tak potom veľmoci zakročia proti nám vojskom. A ani za Boha nechce pripustiť fakt, že konečne i tá Malá dohoda je svojho druhu veľmocou, ktorá má tiež nejaké slovo pri otázke zmeny hraníc svojho vlastného územia, slovo, ktoré v prípadne nutnosti veľmi dobre bude môcť podložiť i vlastnou silou. Maďarskí rečníci zbytočne sa obávajú, že vedomie vlastnej sily bude nás hnať do vôd imperializmu a k snahám dobývačným. Takéto snahy, snahy hazardné a nepremyslené boly do nedávna skôr na strane druhej. A pán kol. Szentiványi tieto snahy nevedomky aj odhalil v svojom prejave, keď sa utešoval udajným výrokom nejakého reakčného francúzskeho politika, ktorý podľa neho mal vraj povedať, že za udržanie Karpatov nebude bojovať ani jeden francúzsky vojak. Nech si ale pán Szentiványi uvedomí, že jestli by Maďari chceli napadnúť Slovensko a zmocniť sa Karpatov, tak k ich odrazeniu nielen že nebudeme potrebovať francúzskeho vojska, ale som o tom presvedčený, že to Československo samo o sobe je dosť silné, aby odrazilo akýkoľvek vojenský útok so strany Maďarska na svoje hranice. (Potlesk.)

Je veľkou hypokriziou, keď nám tu zástupcovia maďarskej gentryckej kasty hovoria o demokracii, keď sa odvolávajú na Wilsonové zásady o sebeurčovacom práve a keď diškurujú o nespravodlivosti spáchanej vraj na Maďaroch a na pozbavení ich práv. Hovoria, že vtedy, keď sa určovaly hranice nových štátov, neboli dotázaní Maďari na Slovensku, aké upravenie hraníc si oni žiadajú. A pán dr Szüllő hovorí, neviem prečo, o tom, že vraj Spoločnosť národov ustáľovala územie nových štátov. Nepravda. Hranice Československa ustálené boly mierovou smluvou trianonskou, boly výsledkom jednania medzi štátmi víťaznými a porazenými. Zástupcovia Maďarska, porazeného vo válke štátu, prijali tento nový stav a mierovú smluvu trianonskú ratifikoval parlament maďarský. Škoda preto tu hovoriť o práve. Jestli bych chcel sledovať takúto argumentáciu maďarských rečníkov, tak bych sa mohol spýtať, kedy a ako dostali Maďari právo k tomu, aby privtelili Slovensko k uhorskému štátu, alebo ako sa to stalo, že v r. 1848 sedmihradskí Rumuni bez toho, že by sa ich bol kto opýtal, boli inkorporovaní k Uhrám, podobne ako po porážke Rakúska na lombardskom válečnom dejišti Srbi v srbskej Vojvodine a v Banáte? Maďari rozumeli tomu sebaurčovaciemu právu tak, že Slovákom nedávali nielen žiadnych národných, ale ani len občianskych práv a robia to so slovenskou menšinou zrovna tak násilne a bezohľadne ako pred tým, o čom bola ináče v tejto debate u rečníkov slovenských častejšie zmienka. Tisíc rokov boly od Maďarov Slovákom povinnosti vždy len oktrojované. A maďarská šľachta ešte i svojmu vlastnému ľudu v Maďarsku naoktrojovala takú ústavu a také zákony, ktoré ho dnes - snáď jediný národ Europy - udržujú vo faktickom, len slabo maskovanom poddanstve. (Tak jest!) Jediného časopisu slovenského nie je dnes v Maďarsku, lebo ho maďarská vláda nedovoľuje. A pán Szentiványi za takýchto okolností sťažuje si na neslobodu tlače u nás. Ešte vždy prevláda tlač maďarská na Slovensku, ešte vždy sa importuje nenávistná budapeštská žurnalistika k nám. A keď je tu sťažnosť pána Szentiványiho, že nejaký menej závadný pasus v časopise budapeštskou vládou vydržovanom a v Prahe vychodiacom cenzúra naša škrtla, môžem len to odpovedať, že vieme, že výkonné orgány cenzúry nie sú dokonalé a že keď škrtnú tu i tam menej závadnú vec, tak prepúšťajú bez náležitej pozornosti také články a také zprávy, ktoré sú nielen vecne nesprávné, ale ktoré sú priamo upravené k tomu, aby rozsievaly na Slovensku nepokoj a vštepovaly nenávisť k štátu a k národu československému.

Musím označiť za nesprávné a vedome nesprávné tvrdenie maďarských rečníkov, že chceme tunajšich Maďarov za misu šošovice pripraviť o jej národné práva. Na tieto práva im u nás nikto nesahá, požívajú v plnej miere všetkých jazykových práv a všetkých občianskych práv slobodného, demokratického štátu. Odnárodňovat, tvoriť renegátov, to bolo remeslom maďarskej gentry (Souhlas.) a nemôžem za to, keď si predstavitelia tejto gentry myslia, že bez takéhoto remesla nie je možná štátna politika.

Maďarskí rečníci nezabudli jednu gentryckú schopnosť staromaďarskú, a to je kortešovať z tribúny rečníckej. Pán kol. Szentivanyi pripustil veľkodušne, že neschvaľuje prenasledovanie Židov v Nemecku. Snáď by mu mohlo byť židovstvo povďačnejším, keby takúto radu on, ktorý je predsa v príbuzenskom a veľmi príbuzenskom pomere s vládnucou šľachtou v Maďarsku, dával tamojšej vláde, ktorá sa proti ľudskosti prehrešila práve prenasledovaním židov. (Výborně! - Tak jest!) Nebudem tu hovoriť o koncentračných táborech, o masakre v lese u Orgoványa (Slyšte!), o numere clausu atd., sú to predsa veci známe. Pokiaľ teda pán kol. Szentiványi takto kortešuje v otázke Židov, ja považujem skôr za povinnosť v tejto otázke predniesť len malé upozornenie. Židia na Slovensku môžu dnes vidieť, čo je dnes v dobe Horthyho a Hitlera pre nich demokratická Československá republika. (Tak jest!) Môžu vidieť, že jestli pomáhajú Československu, tak chránia seba i svoje majetky. (Výborně!) Oni na Slovensku majú mimo toho tú skutočnú výsadu, že reprezentujú obchod a priemysel slovenský. Očekávame, že budú reprezentovať v tomto ohľade Slovensko i pri upisovaní pôžičky práce. (Výborně!)

Pán posl. Szüllő nesprávne tvrdí, že Spoločnosť národov darovala následníckym štátom územia rozbitej monarchie, a z toho uzaviera, že Spoločnosť národov má právo tieto územia i meniť. Tento jeho výrok je domyslením ministerskému predsedovi italskému p. Mussolinimu pripisovaného výroku, že československé hranice sú darom od veľmocí.

Musím s najväčšou rozhodnosťou odmietať takéto tvrdenia. Ešte pred mierovou konferenciou staly sa naše zahraničné vojská čiastkou armády dohodovej a ešte pred prevratom mali sme smluvy s veľkými spojencami našimi ohľadne budúceho teritoria nášho štátu. (Tak jest!) Nebolo nám nič darované, národ náš krvácal za svoj štát a krvou svojou si ho vykúpil. My máme právo na toto svoje územie práve tak, ako ktorýkoľvek iný štát alebo iná veľmoc na svoje, a preto na ohrožovanie tohoto svojou krvou a prácou vykúpeného územia, svojej československej vlasti, budeme práve tak reagovať, ako by reagovali Francúzi, Italovia, Angličania alebo iní na ohroženie svojich území. (Potlesk. - Výborně!)

Maďarskí rečníci na konec vyhlásili, že budú stáť v silnom bojovnom šiku proti všetkému československému a použijú k tomu všetkých prostriedkov. Pochybujem, že takáto politika bola by v zaujme maďarského ľudu u nás. (Posl. Sladký: Ten má jiné názory!) Domnievam sa však, že tlumočím smýšlenie celej čsl. verejnosti našej, keď prehlašujem, že národ a štát československý bude stáť pevne na stráži nielen proti rušiteľom mieru z vonka, ale i proti rušiteľom mieru z vnútra a odbije s rovnakou rozhodnosťou každý útok na svoju slobodu, neodvislosť a celistvosť. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nebude-li námitek, přeruším projednávání tohoto odstavce a přistoupíme k jednání o dalších odstavcích poradu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme jednati nejprve o odst. 2, jímž je:

2. Zpráva výborů zemědělského a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2228) zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům (tisk 2232).

Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský p. posl. dr Zadina, za výbor ústavně-právní p. posl. dr Daněk.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor zemědělský - p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Na návrh ministra zemědělství předložila vláda osnovu zákona, která má přinésti zemědělcům, kteří jsou postiženi současnou hospodářskou krisí, dočasnou ochranu proti exekučním dražbám. Těžké důsledky zemědělské krise přivedly velkou část našich zemědělců do té obtížné situace, že nemohou plniti své závazky, zejména v této době před sklizní, a tu dochází k zjevům, že věřitelé často s naprostou bezohledností provádějí exekuční řízení proti těmto zemědělcům na jejich majetek movitý i nemovitý. Prováděním exekučních prodejů ztěžuje se postiženým zemědělcům hospodaření na jejich usedlostech a tak ohrožuje se i příští sklizeň.

Proto jest to zájmem celostátním, aby těmto zjevům se čelilo a aby zemědělcům byl zjednán a zabezpečen potřebný klid až do té doby, než sklidí své výrobky a budou je přiváděti na trh. Tento odklad exekučních prodejů netanguje mnoho zájmy věřitelů, poněvadž zemědělci bude umožněno v pozdější době, aby uspokojil více svých věřitelů, na které případně by se nedostalo při provádění exekučního prodeje v době před sklizní.

Osnova zákona řeší tuto otázku s hlediska právnického způsobem, který účelně přiléhá na předpisy našeho exekučního řádu. Tak především nedovoluje se provedení exekučních prodejů věcí movitých a dražeb věcí nemovitých v exekucích, které budou zahájeny po vydání tohoto zákona, a jejich výkon se připouští až po 31. prosinci 1933. V těch případech, kdy byla již zahájena a prováděna exekuce před vydáním tohoto zákona, zjedná se odklad exekučních dražeb na návrh dlužníka, který nemusí býti zvláště odůvodňován, a stačí, když dlužník prokáže, že jest zemědělcem.

Ve prospěch věřitele obsahuje osnova zákona ustanovení, že doba, po kterou nemohou býti vykonávány exekuční prodeje a dražby, nevčítá se do lhůt, jichž uplynutí znamená újmu pro věřitele.

Z ustanovení tohoto zákona jsou vyňaty některé pohledávky a také některé věci, především mzdy, zákonné výživné, na plnění výměnků, dále ze zápůjček, na základě kterých byly vydány zástavní listy nebo dílčí dlužní úpisy, zajištěné na zemědělských nemovitostech, a konečně pohledávky, které vzniknou po účinnosti zákona; toto opatření jest nutné z toho důvodu, aby nebyl ohrožen do budoucnosti úvěr zemědělců. Dále se nevztahují ustanovení tohoto zákona na ty věci, které nesouvisí s provozováním zemědělského podniku, a dále na věci, které by za dobu, po kterou je výkon prodeje odložen, podlehly zkáze.

Zemědělský výbor pojednal o tomto vládním návrhu zákona na schůzi dne 25. dubna 1933 a oceňuje jeho důležitost pro zemědělce v této těžké době jednomyslně jej schválil se změnou §u 3, jenž má toto znění:

"Ustanovení §u 1 neplatí o pohledávkách mzdy a výživného, které jest dlužník povinen poskytovati oprávněnému podle zákona, dále o výměncích a o pohledávkách ze zápůjček, na základě kterých byly vydány zástavní listy nebo dílčí dlužní úpisy zajištěné na zemědělských nemovitostech, konečně o pohledávkách, které proti dlužníku vznikly po dni, kterého tento zákon nabude účinnosti. Rovněž se ustanovení §u 1 nevztahuje na věci, které nesouvisejí s provozováním zemědělského podniku, a na věci, které by za dobu, po kterou je výkon prodeje (dražby) odložen, podlehly zkáze."

Zemědělský výbor usnesl se na tom doporučiti poslanecké sněmovně, aby tento pozměněný vládní návrh zákona schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj zemědělského výboru už vylíčil účel a význam tohoto zákona po stránce věcné. S hlediska ústavně-právního výboru nechci proto opakovati vývody, které zde byly předneseny, a zabýval bych se jen některými otázkami po stránce ústavně-právní.

Byly totiž v ústavně-právním výboru činěny určité námitky, pokud jde o pojem zemědělce, a říkalo se, že tento pojem je neurčitý. Ústavně-právní výbor debatoval dosti dlouho o této otázce a přes to, že sám viděl, že tento pojem je těžko vyjádřiti jinak než pouze pojmem zemědělce v citaci zákona, ponechal jej, poněvadž byl přesvědčen, že všeobecně sotva lze jiným způsobem formulovati pojem zemědělce, resp. osob, které se zemědělstvím živí, po případě převážnou většinou živí zemědělstvím, a ponechává rozhodnouti tuto otázku, zdali kdo je v daném případě zemědělcem, soudci, kterému budou přineseny důkazy o tom, kdo v daném případě je zemědělcem, neboť, jak už bylo předneseno a jak se také praví v zákoně, musí v určitém případě jenom prokázati, že je zemědělcem, nic více. Právě pro takový případ soudce rozhodne a v daném případě může daleko lehčeji rozhodnouti, kdo skutečně zemědělcem je, než to lze stanoviti všeobecně.

K §u 2 byly vzneseny ani ne tak námitky, jako spíše určité pochybnosti a obavy, že by se právní újma, jak je citováno v zákoně, mohla vztahovati pouze na promlčení - totiž pohledávky z úroků se promlčují ve 3 letech - a kdyby se paragraf ten vykládal restriktivně takovýmto zúženým způsobem, mohl by se právní název újmy vztahovati pouze na promlčení. Aby nenastala tato pochybnost a aby to snad nebylo vykládáno jenom takovýmto úzkým způsobem, bylo nutno do důvodové zprávy dáti i to, že věřitel je chráněn nejenom proti újmám, které by mu vzešly uplynutím lhůt promlčecích, nýbrž i proti újmám, které by mu vzešly uplynutím všech jiných lhůt v platných právních předpisech ustanovených. Bude se tedy § 2 osnovy vztahovati na př. i na lhůtu, do které musí věřitel pod ztrátou zástavního práva na zabavených věcech movitých učiniti návrh na povolení prodeje těchto věcí. Týká se to §u 256 ex. ř. a § 6 čl. VI zákona č. 23 z r. 1928.

V §u 3 se ústavně-právní výbor přiklonil k názoru, který byl již projeven výborem zemědělským, že totiž stejně také doplnil toto ustanovení, že je možno vésti exekuční prodej i na předměty, pokud by podléhaly zkáze.

Výbor ústavně-právní se ve své debatě zabýval také otázkou, že tu jde opravdu jenom o opatření nouzové, které vyplývalo z naléhavosti, jež převyšuje i případné nedostatky, které by zase vycházely z komplikací hospodářského života, hospodářské vzájemnosti a také souvislosti různých oborů hospodářského života, a přesto, že se objevovaly značné pochybnosti, ústavně právní výbor svou většinou usnesl se na tom, doporučiti posl. sněmovně, aby schválila tento vládní návrh stejně, jak již byl usnesen zemědělským výborem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, přistoupíme k jednání o dalším odstavci pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy projednávati odst. 3 pořadu, jímž je:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2207), jímž mění se §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 10. října 1930, č. 150 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 2229).

Zpravodajem jest p. posl. Křemen. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Křemen: Slavný sněme! U všech daní, které v poměru k půdě přicházejí v úvahu, je vyměřovacím základem výnos majetku (půdy) a nikoliv jeho hodnota. Pouze zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920 stanovil, že tato dávka se počítá podle obecné (prodejní) ceny majetku. Pro ocenění je rozhodným stav k 1. březnu 1919 a cena k tomuto dni se zjistí průměrnou přirážkou 75% k ceně předválečné. Ježto však v pozemkové reformě zákon náhradový stanovil jako přejímací cenu zabrané půdy cenový průměr z období r. 1913 až 1915, byla učiněna pro tuto zabranou půdu samým zákonem výjimka. Bylo totiž stanoveno v §u 11, že bude-li zabraný majetek převzat pro účely reformy do 10ti let za cenu nižší, než by činila odhadní cena podle zákona o dávce z majetku, odepíše se poměrná část dávky. Tato otázka byla podrobněji upravena zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 323 Sb. z. a n., který určil, že zmíněná 10tiletá lhůta počíná dnem 8. května 1920, a který stanovil, že k částečné úhradě ztrát, jež poměrným odpisem dávky vzniknou, přispěje Státní pozemkový úřad pro účely dávky penízem, který se rovná 15% přejímací ceny.

Toto opatření bylo aktem spravedlnosti vůči vlastníkům zabraného majetku. Nebylo by spravedlivé, aby stát jedním svým orgánem (ministerstvem financí) při vybírání dávky z majetku vycházel z vyššího ocenění majetku a druhým orgánem (Státním pozemkovým úřadem) při provádění reformy a při přejímání zabrané půdy zase vycházel z nižšího ocenění téhož majetku. Dvojí různé ocenění téhož majetku bylo zmíněnými předpisy zákona přímo vyloučeno, takže majitelé zabraného majetku platili dávku z majetku pouze z toho obnosu, který jim byl Státním pozemkovým úřadem za jejich skutečně převzatý majetek přiznán.

Zmíněná 10tiletá lhůta pro odvádění příspěvku přídělců státní pokladně na dávku z majetku končila v květnu 1930. Poněvadž pak k tomuto termínu nebylo ještě přejímání půdy v reformě ukončeno, prodloužena byla ona 10tiletá lhůta zákonem ze dne 10. října 1930, čís. 150 Sb. z. a n., na 13tiletou, tedy do 8. května 1933. Tyto odvody státní pokladně, které Státní pozemkový úřad započítává přídělcům do přídělové ceny a příslušnou kvotu pak odvádí státní pokladně, činí do konce roku 1931 již více než 189 mil. Tímto obnosem tedy dosud přispěli nabyvatelé půdy z pozemkové reformy k úhradě poměrné části dávky z majetku z půdy přidělené.

Avšak předpoklady, které vedly k určení lhůty 10tileté a k jejímu prodloužení na 13tiletou, se dosud nesplnily, neboť pozemková reforma dosud není úplně provedena.

Do konce r. 1932 bylo do vlastnictví nových nabyvatelů převedeno 1,702.108 ha. Velkostatkářům propuštěno ze záboru na základě jejich zákonitých nároků 1,542.113 ha a dosud zbývá v záboru 815.614 ha. Tato zbývající půda jest většinou lesní, a stagnace lesní reformy, nezaviněná Státním pozemkovým úřadem, je všeobecně známa. Lesní reforma přišla do nevhodné doby, kdy výnosnost lesů neobyčejně poklesla prudkým pádem cen na trhu dřeva, zejména pod vlivem sovětského dřevního dumpingu na evropských trzích. Podle zákona mohou obdržeti lesní příděl především svazky veřejnoprávné, tedy stát, země, okresy a obce. Zestátňovací program lesní je již proveden, avšak obtíže jsou u reformy lesní pro svazky samosprávné. Tyto smějí uzavírati totiž zápůjčky pouze k nabývání takového majetku, jehož výnos zaručuje umořování a úrokování zápůjček uzavřených k zaplacení tohoto majetku. Poněvadž les vynáší dnes v nejpříznivějším případě nejvýš 2 až 3%, a anuita komunálních zápůjček činí nejméně 7%, tedy je pochopitelno, že výnos nestačí k službě úrokové a úmorové a že dozorčí úřady (okresní a zemské úřady) odpírají samosprávným svazkům souhlas k nabytí lesního přídělu a k uzavření příslušných půjček. A pokud výjimečně je přidělený les výnosný a půjčka schválena, naráží zase obce na obtíže při opatřování úvěru. Tak bez nejmenšího zavinění Státního pozemkového úřadu trvá jistá stagnace v dokončení lesní reformy pro svazky samosprávné. Státní pozemkový úřad ovšem není tu nečinný a předložil již před rokem vládě své návrhy na zákonnou úpravu této otázky. Používám této příležitosti, abych tyto návrhy doporučil pozornosti vážené sněmovny.

Druhá příčina pozdržení závěrečných prací přídělových v pozemkové reformě je v souvislosti s prováděním modu vivendi našeho státu s Vatikánem. Je známo, že jednání toto souvisí také s provedením reformy na statcích církevních. Státní pozemkový úřad byl tím zase beze své viny pozdržen ve svém zásahu do církevního majetku. Dnes zbývá ještě vyřešiti zásah reformy na 40 vlastnických souborech církevních s výměrou asi 212.000 ha půdy, převážně lesní. Z toho připadá na obě východní země asi 130.000 ha, zbytek na zemi Moravskoslezskou. Věc je v jednání. Je však zřejmo, že toto poslední distribuční období lesní reformy protáhne se přes 8. květen 1933, takže po tomto dni ztratili by vlastníci zabraného majetku dosud nepřevzatého nárok na poměrný odpis dávky z majetku a stejně by přestala povinnost Státního pozemkového úřadu k odvádění zmíněného příspěvku za přídělce státní pokladně.

Proto k podnětu Státního pozemkového úřadu navrhuje vláda v předložené osnově prodloužení zákona čís. 323/1921 ve znění zákona čís. 150/1930 na dobu dalších 3 let - do dne 8. května 1936. Lze totiž důvodně očekávati, že v tomto termínu vyřešena bude pozemková reforma i na zbývajícím majetku lesním a církevním, jakož i že odstraněny budou zákonnou cestou obtíže, které dnes staví se v cestu onomu přídělu pro svazky samosprávné.

Rozpočtový výbor projednal návrh vládní ve schůzi dne 25. dubna 1933 a usnesl se doporučiti předloženou osnovu slavné sněmovně, aby ji schválila tak, jak ji navrhla vláda. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Nebude-li námitek, přeruším projednávání tohoto odstavce pořadu a budeme jednati o odstavci dalším. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme k projednávání odst. 4, jímž jest: