Hospodářská nespokojenost, sociální nedostatky doby, duchovní a psychologické vzpomínky utvářejí svět a snad, i kdyby to třebas překročilo hranice diplomatické zdrženlivosti, bylo by přece i velmi cenné, kdyby se byl pan ministr pro věci zahraniční zabýval i těmito dynamickými otázkami dění. Nežádám na něm, aby se snad zabýval touto dynamikou vývoje v některém jiném státě, ale domnívám se - a tu mám na mysli chyby české politiky - že i zde v zemi jsou takové dynamické síly, přes veškeré uklidňování státní politiky právě v tomto směru, poněvadž na příklad z české strany s výjimkou několika malých odštěpených straniček není jediné české strany mimo vládu.

Domnívám se, že musím pana ministra pro věci zahraniční upozorniti také na něco, co jest přirozeným následkem hospodářského a sociálního zchudnutí v zemi, a to jest celkem i u průměru obyvatelstva odvrat obyvatelstva od politiky. Naše obyvatelstvo, ať české nebo německé, jest politiky syto. Vidíme stále menší a menší zájem obyvatelstva o politické události, o hru sil, podle mého mínění vidíte také již mnohem menší zájem o politiku stran a jest velmi zajímavé konstatovati, že i časopisy se více čtou z prostředka nebo zezadu než zpředu politické úvodníky. (Posl. dr Winter: To bylo vždycky!) Možná, že to tak bylo vždycky, ale domnívám se, že to vzrůstá a musíme s tím počítati, a to již proto, že každá politika - ať se dělá kdekoliv - která nechce nebo nemůže uspokojovati hospodářsky, která nemůže zdolati sociální bídu, pozbývá samozřejmě popularity a nejlepší politika může na konec ztroskotati o hospodářství.

Abych zůstal při výkladu pana ministra pro věci zahraniční: Nechce rozhodovati otázku, jsou-li mírové smlouvy věčné či nikoliv. Jako reálný politik nemůže věčnost smluv ani popříti, ani úplně potvrditi. Nepopírá ani, poněvadž nechává stále ještě otevřený článek 19. Ale přece mluví o mírových smlouvách jako o magna charta lidskosti, přesahující lidstvo. Domnívám se, že to přece byl omyl těchto 15ti let míru, že nebylo dosti často zdůrazňováno, že tyto mírové smlouvy konec konců nejsou nic jiného než lidské dílo právě tak pomíjející jako každé jiné lidské dílo.

Velectění pánové! Nechtěl bych se zabývati touto otázkou se stanoviska, zda tyto smlouvy byly snad dílem uváženého násilí. Nevěřím, že byly zdělány jen z vítězné psychosy, nýbrž jako vzdělaný člověk, jako člověk, který posuzuje světové události, se domnívám, že vznikly z přirozeného bloudění lidí, kteří konají nějaké dílo. Jest úplně jasné, že k divinaci, ke zbožnění, k předimensování smlouvy dochází na straně těch, kteří o této smlouvě pracují nebo o ní spolupracovali, kdežto u těch, kdo těmito smlouvami trpěli nebo ještě trpí, jest ovšem odmítnutí silnější. Pan ministr vidí zde možnost sblížení, a to jest správné. Ale domnívám se, že také na vaší straně jest chyba, že se domníváte, že jste smlouvami vybudovali jen morálku a že jste nemravnost sprovodili se světa. Pokládám za osudnou chybu, jestliže se na př. pokládá za kus morálky, že se v mírové smlouvě uvádí jeden stát jako jediný vinník. Nevěřím také, že bylo všechno mravné, co se stalo mezi příměřím a smlouvou. Snažíte se uskutečniti kus morálky, která jest obsažena v oněch bodech mírového díla, které se zabývají odzbrojením a staly se mravním závazkem pro všechny ty, kteří neodzbrojili a přece smlouvu podepsali. Chci tím tedy říci, že jako se ve světě musí vše posuzovati střízlivě, musí se posuzovati střízlivě i otázka, bylo-li lidstvo obšťastněno mírovým dílem či nikoliv: ať se sejdete s kterýmkoliv národem, v každém národě, i u vítězů najdete supiny duchovně nebo i hospodářsky zúčastněných, které konec konců nemohou připustiti, že toto lidské dílo z roku 1919 bylo byť i jen nejskrovnější měrou pro lidstvo štěstím.

Prohlašuje-li pan ministr dr Beneš, že smlouvy musejí býti rozhodně dodržovány, jako sudetští Němci těšíme se z tohoto konstatování i proto, že jedna smlouva, která se nás týká, má také jeho podpis, a při vší své zdrženlivosti bych řekl, že splnění této smlouvy nebylo provedeno s onou určitostí, jakou u jiných smluv pokládal za naprosto závaznou, zvláště proto, poněvadž on i vy ostatní nedostali jste se ještě dále než k dobrému úmyslu.

Velmi často předkládali jste nám oslňující a zářivé myšlenky, ať již to učinil Masaryk, Beneš, nebo jako dnes dr Stránský, myšlenky, které nás, hlavně nás, kteří se cítíme duchovně svobodni a jsme ochotni spolupromýšleti každou velkou myšlenku, mohly strhnouti, kdyby jako při každé ideji jako přirozený a samozřejmý důsledek bylo také provedení a splnění velkých myšlenek. A tu vám musím poctivě říci, že jste naši dobrou vůli a také náš dobrý úmysl ponenáhlu promarnili, poněvadž nemůžeme již dále nésti odpovědnost a čekati na provedení dobrého úmyslu, který někteří z vás mají. Bylo by možno, klidně to připouštím - domnívám se, že jsem to ostatně zcela otevřeně přiznal i ve své publicistické činnosti, že by to bylo možno - že bychom se dorozuměli a sblížili na základě velké ideální myšlenky. Ale nejsme zde sami, nejde o tři nebo čtyři lidi, nejde o 67 německých poslanců, kteří zde sedí, nýbrž jde o národ, který má přes 3 miliony obyvatelů, a to - i kdybychom se my duchovně pohybliví a duchovně odpovědní nějakým způsobem sblížili a nějak spolu paktovali - po výrocích a činech správy, byrokracie, promiňte, také po různých projevech k našemu národu z těchto řad, nemohu prostě věřiti, že zde velké ideje vůbec mohou býti závazné a že máte v úmyslu spolužití národů tohoto státu přivésti nějak na onen základ, který se jmenuje demokracie, který jako ideál líčíte u oněch mužů, kteří jsou přece nejvyšší duchovní potence vašeho národa.

Zde, velectěné dámy a pánové, nelze čekati. Chceme býti poctiví lidé: Vždy jsme prohlašovali, že se stavíme ke státu positivně, neodvoláváme z toho nic; vždy jsme prohlašovali, že splníme, co máme plniti ke státu. Ale musíme připomenouti, že jsme také Němci, že jsme zde odpovědni za budoucnost němectví, a musíme prohlásiti, že nám čím dále tím více znemožňujete dosíci harmonického spojení mezi dobrými státními občany a dobrými Němci. A proto fronta t. zv. aktivistů slábne čím dále tím více. Vypište dnes volby, velectění pánové z českých lavic, uhlídáte ohromně velikou změnu proto, poněvadž jest prostě nesnesitelné objasniti našemu obyvatelstvu, že cesta aktivismu jest správná. My jsme odpovědní lidé a musíme tedy vždy uvažovati. zda můžeme dělati tuto politiku s vámi či nikoliv. A my ji dělat nemůžeme - to nemá býti žert - neobrátíte-li o 180°, neuznáte-li za svou povinnost uskutečniti to, co mluvíte. Dobrými úmysly nemůžete nás již uspokojiti. Nedomnívám se, že dojde k nějaké taktické změně z vlastního úmyslu Němců zúčastněných ve vládě. Domnívám se, že se takového desaveau nepotřebuje pan ministr pro věci zahraniční obávati. Ale čeho se musí obávati, jest to, že náš dobrý úmysl utrpí u nás porážku, která opraví také onu dobu, po kterou se mohl dovolávati, že se Němci odpovědně účastní ve vládě.

Ujišťuji vás, že to není ani mým přáním ani přáním většiny sudetských Němců, aby došlo k takovému desaveau. Ale upozorňuji, že k tomu musí dojíti za všech okolností, poněvadž německé obyvatelstvo již nechápe, jestliže mu vykládáme, že musí býti nějaký pakt mezi vámi a námi, když říkáme trpělivost, trpělivost. Ukázali jsme strašlivou trpělivost. Vy byste byli v Rakousku tolik trpělivosti neměli. Domnívám se - vždy o tom mluvím a mám pravdu - že se v německé politice připravuje to, co se stalo u vás roku 1891, totiž porážka Staročechů Mladočechy - věci mají se poněkud jinak, nedomnívám se, že se vždy podobají - ale tento logický vývoj musí přijíti, jestliže nezaujmete zásadně jiné stanovisko ve vnitropolitické soustavě. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Jedna věc mne překvapila ve výkladu pana ministra pro věci zahraniční. Jest přece tak opatrný, tak dobrý diplomat a odvažuje přece každé slovo, zarazilo mne slovo "věčný" nejen u mírových smluv, nýbrž i u "věčného přátelství s Polskem". Snad to byla překladatelská chyba. Nemohl jsem to zjistit, ale žasl jsem, poněvadž přece i přátelství jest závislé .... (Ministr dr Beneš: Já jsem řekl věčný či trvalý!) V překladu se praví: "und dauernd". Domnívám se, že jako neexistuje žádná věčnost nějakých ideálních nebo reálných hodnot, není ani realita věčného přátelství a nevím - domnívám se, že znám české dějiny - zda orientace na severovýchod byla někdy ku prospěchu českým dějinám. Pan ministr Krofta vydal knihu a napadlo mi, že proti dřívější literatuře o Jageloncích jest v jeho knize neobyčejné vychvalování této doby. Zdá se, že celá ta otázka byla poněkud přivedena na základnu optimismu. Nevěřím tomu, nikoliv snad, že bych měl při tom nějakou nepříjemnou vzpomínku, nýbrž jako člověk, který sleduje dějiny, dějiny lidstva zcela nestranně. Zde provozovati nějakou prospěchářskou politiku zdá se mi, že úplně odporuje ostatnímu smýšlení pana ministra pro věci zahraniční, neboť na tolik jsem orientován: Polsko demokratickým společníkem není. Ale konec konců lze udělati Malou dohodu s rovněž tak nedemokratickou Jugoslavií a to všechno vynášeti ve jménu demokracie.

Prosím, to je možno, ale mohl bych poukázati v upomínku na své ukrajinské přátele ze sjezdu národností přece i na přímo beznadějné národní poměry v Polsku a na tak zvanou pacifikaci Ukrajinců, která by mnoha časopisům, které dnes uveřejňují všemožné fotografie z Německa, poskytla příležitost uveřejniti množství těchto fotografií na celých svých sloupcích a stránkách. Domnívám se, nehledě k tomu, že tedy pro politiku pana ministra pro věci zahraniční nebude právě získána demokracie, že vnitropolitické problémy v Polsku jsou přece mimořádně vážné, a řekněme snad, že věčnost tohoto přátelství mohla by snad již také v Ženevě dostati trhlinu, poněvadž, jak ostatně konstatoval také pan ministr pro věci zahraniční v rozpočtovém výboru, celkem vzato jen náhodou, bez jeho přičinění vyšlo úplně nesprávné, nespravedlivé a politicky nerozumné stanovisko Rady Společnosti národů k pacifikaci Ukrajinců v Polsku.

Pan ministr pro věci zahraniční způsobil svým výkladem velké zklamání hospodářství. Logicky posuzováno rozumím tomu - ale logika nepatří přece do politiky - že se v tomto svém výkladu zabýval jen zahraničně-politickou situací.

Ale řekl jsem již, že obyvatelstvo nepohlíží dnes již naprosto na politiku jako na samospasitelnou věc a hospodářské zeslabení a sociální nouze drží dnes obyvatelstvo v područí daleko více než politické úvahy, impulsy, seskupení atd. (Ministr dr Beneš: To přijde příště!) Byl bych si přál, abyste také jednou poslali napřed pana ministra obchodu nebo pana ministerského předsedu nebo některého hospodářského ministra, ale pánové a velectěný pane ministře, který opět zakrátko odjedete, myslím, že nejsem pesimistou z povolání, ale přes to musím zde konstatovati, že hospodářská a sociální situace jest mimořádně vážná, zajisté vážnější, než se domnívá většina pánů na českých lavicích, pravděpodobně také vážnější a nebezpečnější, než to snad vidí resort pana ministra. Naše hospodářství, nejen německé, zachvátila taková ochablost, že všechno prostě zmlká a tichne, lidi zachvacuje taková stísněnost, nouze lidí, kteří již několik let nemají práci, to vše mohlo by velmi lehce udělati čáru přes nejlepší politický koncept. Proto jsem litoval, že politický referát nebyl spojen s hospodářským. Jestliže se pan ministr pro věci zahraniční, což úplně chápu s ohledem na americká vyjednávání, nezabýval světovým hospodářstvím, přec to bylo opominutí, že při nynější příležitosti, kde mezinárodní veřejnost čekala na tento výklad, pan ministr pro věci zahraniční nic neřekl také o této stránce politiky, která ukládá hospodářství formy - soběstačnost, devisové předpisy atd.

Ujišťuji vás, že mlčení vlády, že nebyly podány návrhy, bylo trapné pro všechny, kteří vážně chápou parlament - jsou ještě takoví lidé. Očekávali jsme, že nám třítýdenní přestávka poskytne příležitost, abychom něco projednali, abychom s vámi spolupracovali na něčem, čímž by se nějak zlepšila naše hospodářská a sociální situace a co by nám umožnilo s jakýmsi optimismem a důvěrou pohlížeti na příští léto, od něhož nemůžeme očekávati, že přinese velký stavební ruch, nebo že obce, nedostanou-li peníze od státu, budou moci podnikati nějaké investice - od něhož tedy očekáváme, že se situace našeho obyvatelstva utváří ještě mnohem vážněji a nebezpečněji, než jak je již dnes. Život národa a národů utváří sociologicky a politicky hospodářství právě tak jako politika, a proto jsem řekl, že ani při konceptu pana ministra pro věci zahraniční neprojevuje se hospodářství jako tvůrčí činitel - a to nejen v tomto referátu - snad celou svou impulsivitou a intensitou práce.

Poněvadž konec konců budu orientován i politicky, chápu, proč snad v této chvíli nebylo mluveno o této otázce a o této stránce celého programu. Zdůrazňuji to z toho důvodu, poněvadž se domnívám, že - řekněme - musím přednésti panu ministrovi pro věci zahraniční přátelskou prosbu: Pohlížejte na věci u nás ne jen jako na výsledek politiky, nýbrž na hospodářství jako počátek tohoto výsledku. Vždyť jsou hranice pro primát politiky proti hospodářství. Domnívám se, že tyto hranice dosáhly vrcholu, nepřekročily-li ho již, a že musí dojíti k velmi velkým státně-politickým, sociologickým, sociálním a hospodářským důsledkům, jestliže jednou tyto hranice budou překročeny, jestliže se tedy musíme obávati, že se sice politicky dosáhne velkých úspěchů, ale to, pro co se usilovalo o tyto úspěchy a bylo jich dosaženo, bylo vlastně tak sociálně-strukturálně a hospodářsko-organisačně přetvořeno, že jsou pak dány zcela jiné předpoklady, než s kterými kdysi politika počítala.

Pohleďte přece jen, jak již dnes celá hospodářská situace působí na státní finance, jak vlastně již v tomto oboru primát politiky dospěl na pokraj a jak bylo těžké již tohoto roku uvésti rozpočet do rovnováhy. Nyní vidíme, jak příjem daní klesá, jak pravděpodobně i tento již velmi silně omezený rozpočet nebude možno udržeti. Přece již dnes máme nejen právo, nýbrž povinnost se tázati: Jak to bude vypadati příštího roku? Dáme-li si otázku, je-li správná politika, kterou dělal po 15 let pan ministr pro věci zahraniční, zdá se mi, že v této otázce jest i výstraha k rychlému jednání, že za tohoto politického výsledku nebude možno opatřiti již ani státní finance.

Malá poznámka, která nepatří k tematu: Půjčka práce. V českém tisku se již velice štve proti sudetským Němcům pro půjčku práce; tato štvanice jest neinformovaná a nenávistná. Upisují se však velmi velké částky, kterých by nebylo možno upsati, kdybychom nepřispívaly k oněm institucím, které upisují. Jmenuji na příklad jen sociální pojišťovnu, Pensijní ústav, Úrazovou pojišťovnu, velmi velké akciové společnosti a pojišťovací společnosti. Jsem orientován, jak se na naší straně ve svazech uznává, že zde jde o politickou zkoušku prvého řádu, totiž o vyzvání poskytnouti státu peníze. Podceňujete situaci, domníváte-li se, že zde jde o zlý úmysl nebo o odpírání přinésti zde skutečnou oběť. Lidé mají nejlepší vůli, ale podceňujete opět zchudnutí našeho obyvatelstva, náhlý úpadek od plného zaměstnání, od jistě příliš velké průmyslové produkce v nic. (Posl. dr Bacher [německy]: Lidem se namlouvá: "Němci mají peníze!") To bylo kdysi.

Řekl bych tedy, že se věci musí posuzovati tak, jak jsou ve skutečnosti. V této souvislosti bych také rád upozornil, že když se octla Ústřední banka německých spořitelen v nesnázích, neměli jste pro to porozumění. Byla to nesmírně veliká chyba v době, kdy byla vyložena státní půjčka, poněvadž tenkráte nejen tato banka, nýbrž i spořitelny rozdělené po celém území octly se v tísni, důvěra na německé straně byla tedy opět otřesena, o čemž si však opět nečiníte správné představy, poněvadž pro vás celkem jsme přece jen quantité négligeable. Zde jest nutno, abyste co nejdříve věci zlepšili se stanoviska hospodářského oživení a sociální pomoci především prací - jen to jest správná a skutečná pomoc; jen tak by se dalo dosíci, aby u nás i práce ministra pro věci zahraniční byla sledována s větší důvěrou. Nelze od nás požadovati, abychom hájili - v podstatě nejprve rozumově, nikoliv citově jako na české straně - převzatou politickou koncepci ministra pro věci zahraniční, když dochází k věčným otřesům - nyní použil jsem již i já slova "věčný" - této rozumné orientace tím, že zatím co se provádí tato koncepce, bída u nás den co den vzrůstá.

Ale nejen hospodářská bída! Musím se ještě jednou vrátiti k otázkám národně-politickým. Pane ministře pro věci zahraniční, nemyslíte, že předpokladem pro vaši politiku nejen teoreticky, nýbrž i v praksi, nejen v koncepci, nýbrž i v případě války - předpokladem správnosti a úspěšnosti vaší politiky jest vnitřní spokojenost? (Ministr dr Beneš přikyvuje.) Přikyvujete pane ministře, ale zde, abych tak řekl, nic se nestalo, čemu by naše obyvatelstvo rozumělo. My, kteří myslíme politicky, víme, že se nedá všechno plakátovat. Můžeme uznati to či ono, jako - řekněme - malou ... (Posl. dr Rosche [německy]: Splátku!) Nerad bych to převáděl na stránku obchodní. Řekněme jako malý počátek dobré vůle. Ale naše obyvatelstvo, veškeré obyvatelstvo nevidí nic, nevidí žádného úspěchu a nemůže uznati dobré vůle na vaší straně. Můžete začíti, kde chcete - všeobecně se domníváme, že vládě a rozhodujícím pánům české politiky jest úplně lhostejné, jsou-li sudetští Němci s tím či oním spokojeni. Každý malý a poslední úředníček, každý hraničář se domnívá, že vaše daná slova, vaše sliby, může usvědčiti ze lži. I tehdy - buďme upřímní - jde-li o jeho osobní, hmotný prospěch. Mohl bych podati důkaz, jak právě duchovní a mravní síla vašeho národa jest tím vyšinuta a zpitvořena, že demokracii, pokud jde o poměr k nám, činíte nepravdivou: Mezi vaší vůlí a vašimi činy, mezi vašimi sliby a jejich splněním jest nesmírné rozpětí. Tak nemůžeme našemu obyvatelstvu objasniti, že máte dobrou vůli, jak prohlásil pan ministr. Když každý jednotlivec vidí zcela zřetelně, jak se nedodržuje každý jednotlivý slib na kterémkoliv místě a v kteroukoliv hodinu, pak nemůže se ani největší přesvědčivosti slova podařiti přesvědčiti naše obyvatelstvo, že máte dobrou vůli. Musíme také uvažovati, jak daleko jdou hranice naší odpovědnosti, jak daleko můžeme dělati společně s vámi takovouto politiku, o které se musíme aspoň domnívati, že našemu národu neškodí, i když mu neprospívá.

Ještě několik politických poznámek. Jest to již přes rok, kdy jsem se já a mnoho přátel, kteří požívají u vás jistý úvěr důvěry, kdy jsme se snažili, abychom vás, abych tak řekl, vyvedli z nebezpečného omylu, jemuž jste podlehli a z něhož nelze vás vysvoboditi, poněvadž, jak se domnívám, můžete s touto fikcí velmi pohodlně činiti jistá opatření, která bylo by lze velmi těžko provésti bez této fikce.

Mám na mysli vaši fikci o nepřátelství různých politických skupin ke státu. Když před rokem došlo k velkým zatčením a persekucím, domnívali jsme se, že se děje něco bez našeho vědomí, co vy víte lépe než my a že to objasníte. Předpokládali jsme tedy, že jste přišli na stopu hnutí státu nebezpečného. Že tomu tak nebylo a není a podle našeho mínění ani to býti nemohlo, o tom nás přesvědčil již obžalovací spis v procesu s "Volkssportem". Všichni jsme se snažili, abychom vás odvrátili, abyste v těchto věcech nešli dále a nepřišli s tím do vývoje, pro který není žádného konce, poněvadž ovšem spousta ctižádostivých odborových přednostů a policejních radů atd. samozřejmě nepřizná tak rychle, že se mýlili. A nyní naše obyvatelstvo neustále dále pobuřujete domovními prohlídkami a zatýkáním, o čemž se domnívám, že mohu říci, že bude míti týž úspěch jako zatýkání před rokem. Zde jde o to, abyste to skoncovali.

Říkám to také se stanoviska positivní a aktivistické politiky, poněvadž, dokud nás nepřesvědčíte o vině, nemůžete od nás žádati, abychom dovolovali rozdělovati náš národ na tři skupiny: Na skupinu účastnících se ve vládě, na druhou skupinu zaujímajících ke státu positivní stanovisko a na třetí skupinu těch, kteří, abych tak řekl, vůbec neexistují, leda jen se stanoviska policie. Pánové, to nejde! Nemůžeme se dáti rozdělovati, dokud jste nám dlužni důkaz viny. Připomínám vám vaše dějiny. Připomínám vám - pane kolego Hample, myslím, že to patří ještě do této souvislosti - (Posl. Hampl [německy]: Slyšeli jsme to již tolikrát! - Posl. dr Rosche [německy]: Jako kdyby sociální demokrati tak mnohou věc neříkali již dvakráte a desetkráte!) Jsem velmi rád, že mne vyzýváte, abych zde mluvil kvalitně a úplně s vámi souhlasím, pane kolego. Ale přece bych měl ještě říci, že, pokud víme, nebylo zde ještě řečeno, že ani vy, velectění pánové s české strany, nenechali jste jen tak beze všeho někoho z vás padnouti, když ho rakouská vláda nebo vrchní velitelství v Těšíně nazvalo velezrádcem. Nedělo se to a proto říkám: buďto konec anebo důkaz! To jest pro nás nezbytně nutné. Zatýkání a domovní prohlídky jsou přece v podstatě jen podezření a tato podezření nemůžete prokázati. Tedy: buďto nebo!

Pan ministr pro věci zahraniční vyzval německé křesťanské sociály a pracovní a hospodářské souručenství, tedy také strany stojící mimo vládu, aby spolupracovaly o novém vytváření věcí! Jest nutno, abychom prohlásili, že jsme k tomu byli kdykoliv a vždy ochotni. Což jsme se, zemřelý kolega dr Kafka, kol. dr Rosche a já a jiní nesnažili při každém návrhu zákona, při každém parlamentním návrhu, poskytnouti své vědomosti a svou dobrou vůli, abychom spolupracovali o zákonodárné práci? Ani dnes neodmítáme! Musíte nám k tomu jen také poskytnouti příležitost vybudováním demokratické zásady v parlamentě, to jest při návrzích, o nichž pracovati jest dosud pro nás Sisyfovou prací. Přes to spolupracujeme všichni, Bacher, Rosche, Jelinek i já.

Demokracie, domnívám se, jest etickou povinností, nejen pouhý ideál a ideologie. Demokracie žádá činu, jednání, žádá vývoje, a jak pan president zcela správně řekl, diskuse. O demokracii, myslím, že jsme již diskutovati přestali. S dnešními svými názory, s vaším, abych tak řekl, ideálem dokonalosti, který jste si vytvořili o své demokracii, již nevystačíte: demokracie jest vskutku otázka vývoje. Nás nepotřebujete získávati pro demokracii. Nejsme orientováni jinak. Žádná německá strana neučinila zde nikdy prohlášení proti demokracii. Demokracii vyznáváme jednak se stanoviska prospěchu, ale také se stanoviska přesvědčení. Najdete nás ochotny spolupracovati o vybudování demokracie mnohem více, než snad některé vrstvy na své straně. (Posl. Hadek [německy]: Ale německé obyvatelstvo vám nedává zmocnění, abyste činil toto prohlášení!) Nemluvím jménem veškerého německého obyvatelstva. Pan kol. Stránský učinil nám, positivně orientovaným politikům, dnes takřka výtku, že nesaháme k ofensivě za demokracii. Kol. Stránský není, bohužel, přítomen, ale přece bych se ho otázal, zda vůbec čte naše časopisy. Či nevěříte, že nám dokonce některé vrstvy vytýkají, že děláme příliš velkou ofensivu pro demokracii, která nás naprosto neuspokojuje? Za svou osobu mohu zajisté prohlásiti: hlásím se bez výhrad k zásadám demokracie, kterou pokládám za přirozený následek všeobecného školního vzdělání, všeobecné branné povinnosti, všeobecného volebního práva. Domnívám se, že není žádného jiného důsledku z vývoje než důsledek demokracie. (Posl. dr Rosche [německy]: Zde panuje demokracie vládní většiny!) Domnívám se, že se i zde musí mínění změnit. Není možno, abychom teoreticky nebo v oficielních řečech slýchali o ochotě ke zdokonalení demokracie, nevidíme-li zde žádných činů. Hleďte, pánové, pozorujeme-li jen parlament a techniku tohoto parlamentu, máme zde jen částečnou demokracii - neboť v naší ústavě a v celém našem zákonodárství stojí, že zákony, vývoj, děje se z vůle veškerenstva. Proti tomu dostanete oposici a to velmi ostrou, a oposici, kterou chcete zničiti, živíte tím, že děláte jen částečnou demokracii. (Posl. dr Rosche [německy]: Potřebovali byste jiné oposice, než jak mluví Peters!) Jinou má přece také.

Rád bych skončil. Výklad, který zde přednesl pan ministr pro věci zahraniční, uvážíme-li hospodářsko-politický a národně-politický stav, nemůže pro nás býti podnětem, abychom pro něj hlasovali. Ale zároveň prohlašujeme, že jsme ochotni při každé příležitosti vyjasňovati a zlepšovati jak zahraničně-politické, tak také vnitro-politické poměry a býti k disposici každému výboru zde ve sněmovně, i kdekoliv se nám k tomu poskytne příležitost.

Prosili bychom, dojde-li skutečně 12. června k londýnské hospodářské konferenci ... (Posl. dr Rosche [německy]: Nevěřím, že k ní jistě dojde!) Také tomu nevěřím. Prosili bychom tedy, aby se ministerstvo pro věci zahraniční nedopustilo chyby, aby nevyslechlo hospodářství. (Ministr dr Beneš přikyvuje.) Dosud se to nedělo, pane ministře, musíte zavésti novinku. Umožněte přece aspoň lidem, aby řekli, jakou hospodářskou nouzí již trpí, jak jejich nálada je neutěšená a především jak ohromná jest také naděje, kterou skládají tito, snad naivní lidé, ještě v konference. (Posl. dr Rosche [německy]: Již je jich velmi málo!) Zde dostane politika pro věčné časy známku méněcennosti, nebude-li s to, aby při této příležitosti vykonala pro hospodářství skutečně něco positivního.

Domnívám se, že kdyby pan ministr s touž energií pracoval pro hospodářské otázky jako pro otázky politické, mohli bychom mu i pro tato hospodářská vyjednávání dáti velký úvěr důvěry; ale tato důvěra závisí na tom, do jaké míry můžeme věřiti a býti přesvědčeni, že hospodářské otázky budou v Londýně skutečně projednávány bez politických reminiscencí. Tam nemůže již jíti o to, aby se řešily politické koncepty, nýbrž aby se utvořily hospodářské reality. Domnívám se, že, je-li již skutečně stanovena lhůta 12. června, pan ministr pro věci zahraniční již dnes, i za své nepřítomnosti měl by se postarati, aby jeho resort a také jím navržení odborníci byli poučeni o skutečných hospodářských a sociálních poměrech, aby jednou nebyl postaven před holou pravdu, nikoliv pod tlakem politických úvah, nýbrž pod tlakem úvah hospodářských. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K debatě je přihlášen p. posl. dr Buzek. Uděluji mu slovo a prosím, aby se ho ujal.

Posl. dr Buzek (polsky): Slavná sněmovno! Široce založený, všestranně a hluboko pojatý výklad pana ministra dr Beneše vrhl silné světlo na otázky dnešní Evropy, jejíž politická situace jest, jak to všichni víme, těžká a neobyčejně spletitá. Pan ministr Beneš objasnil nám autoritativně věc paktu Malé dohody, její povstání a účely, zamýšlené utvoření "direktoria" čtyř západních mocností, promluvil o poměrech naší republiky s jednotlivými státy, zdůraznil dobrou vůli Československa v poměru ke všem jeho sousedům, ukazuje na prohlubující se přátelství s Polskem. Dotkl se pan ministr i věci revisionismu.

Budiž mi jako Polákovi dovoleno projeviti svou velkou radost nad slovy pana ministra, týkajícími se této nebezpečné vlny revisionismu, která ohrožuje evropský mír, tudíž nad slovy, týkajícími se Polska, jeho významu v Evropě a jeho vzájemných poměrů k Československu a Malé dohodě. Těmto státům hrozí revisionismus ve stejné míře. Nemění tohoto stavu věci okolnost, že napětí revisní akce jest v dané chvíli intensivnější vůči tomu nebo onomu z nich. Úspěch revisionismu na jednom úseku způsobil by určitě jeho úspěchy i na jiných úsecích. Toho jsme si všichni vědomi. To také způsobilo, že souběžně se vzrůstajícím křikem revisionistů upevňují se svazky spojující státy ohrožené revisionismem. Čím silnější budou svazky, tím menší bude nebezpečí revisionismu. Proto se upřímně radujeme z prohlášení pana ministra, že styky československo-polské rozvíjejí se stále úspěšněji, že vzrůstá vědomí společných zájmů. Zvláště silně musím zdůrazniti prohlášení pana ministra, že naše zahraniční politika zamýšlí dospěti k trvalému a věčnému přátelství s Polskem.

Toto prohlášení pana ministra nebylo ovšem po chuti řečníkům z některých vrstev německých, kteří mluvili přede mnou. Jest to nejlepší důkaz, jak mnoho pravdy měl pan ministr Beneš, projevuje ve svém výkladu tak důrazně přátelský poměr s Polskem. Neboť jest v zájmu Němců, aby slovanské národy, překážející provedení jejich světoborných úmyslů, žily v nejhorších poměrech, aby se vzájemně potíraly a tím i zeslabovaly. Nesmíme zapomínati, že spory a neshody slovanských národů, vyplývající z nedostatku širšího politického rozhledu, vykořisťovali vždy Němci ke svým účelům, že právě pro tyto neshody byli Slované vytlačeni ze svých sídel daleko na východ, že sváry polsko-české v minulosti přispěly značnou měrou k pohromě bělohorské a také k úpadku dřívějšího Polska. Nesmíme dnes upadati do chyb minulosti, neboť dějiny mají býti učitelem života.