V jakém stadiu je tudíž dnes jednání o Paktu čtyř? Jak známo, vláda britská, přijavši z rukou šéfa vlády italské původní jeho návrh ve znění, jež jsem zde naznačil, projevila, jak se zdá, v první chvíli k jeho principům jisté sympatie, i když se hned definitivně k ničemu nevázala. Brzy se však přesvědčila jak v Paříži, tak i v Ženevě, že žádná z myšlenek v návrhu naznačených nedá se přijmouti bez podstatné změny. Na naše protesty nám také hned sdělila, že k ničemu není definitivně vázána a že o věci se teprve vyjednává.

Nejprve byla nadhozena myšlenka, nebylo-li by možno zachránit myšlenku direktoria tím, že by byly přizvány k jednání ty státy, jichž by se jednání čtyř velmocí týkalo. V tom smyslu také zněl opravný návrh britský. Lituji, ale naše stanovisko k tomu nemůže býti kladné. (Výborně!) Obáváme se, že by se tím úplně změnil a přímo negoval smysl Úmluvy o Společnosti národů. Nemohli bychom přijmouti účast v žádném společenství, jež bychom společně nezakládali a jehož metody práce, program a procedura by nebyla společně námi určována a předem schválena. A kdyby k společnému vypracování takového společenství mělo dojíti, pak by se ukázalo, že už existuje, že je to společnost národů. V tom případě bylo by lépe pomýšleti na vybudování evropské sekce Společnosti národů. Proto nemá Malá Dohoda v úmyslu účastniti se podobného zvláštního společenství ani ve formě plného členství, ani omezené participace. (Výborně!)

Vláda francouzská odpověděla na návrh italský dne 10. dubna 1933 zvláštním memorandem, v němž nezavrhuje myšlenku spolupráce čtyř velmocí, ale ve svých výkladech jednak omezuje návrh italský, jednak jej doplňuje novými myšlenkami. Omezuje program spolupráce velmocí jen na otázky, které se týkají jich samých, a tím odstraňuje ideu direktoria a doplňuje pak návrh tím, že žádá, aby byly zkoumány nejen možnosti uplatnění čl. 19, nýbrž především čl. 10 o respektování územní neporušitelnosti a nezávislosti států členů Společnosti národů a čl. 16 o uplatnění sankcí. Konečně žádá, aby problém rovnoprávnosti ve zbrojení byl řešen v rámci dohody z 11. prosince 1932, t. j. se zřením k bezpečnosti všech států a podle zásad 8. článku Úmluvy o Společnosti národů. Vedle toho navrhuje spolupráci v otázkách hospodářských k společnému boji proti dnešní světové krisi.

Vláda německá, pokud vím, vyjádřila se veřejně jen oficiosně, ale v celku přijímala původní plán vlády italské s plným souhlasem. Pokud jsem informován, čl. 2 o revisi, čl. 3 o odzbrojení a čl. 4 o koloniích úplně odpovídal jejímu přání. Proto nebyly kruhy německé spokojeny s novými reservami londýnskými, s projevy Simonovými a zejména s rozhodným projevem Sira Austina Chamberlaina o vývoji v Německu v souvislosti s Paktem čtyř a s jednání o odzbrojení.

Vláda československá pokládá myšlenku spolupráce velmocí za zdravou a správnou. Pokládala by iniciativu p. min. předsedy Mussoliniho za velmi užitečnou, kdyby byla dalšími jednáními uvedena na cesty, které by byly přijatelny všem. Přála by jim pak upřímně zdaru. Velmoci mohou opravdu jednati o řadě otázek, jež se jich přímo týkají a neznamenají disponování zájmy států ostatních. Kdyby se na př. dohodly definitivně s Rakouskem bez rivalit o jeho problému, jak by se tím ulehčilo poměrům středoevropským! Kdyby se dohodly o problému středozemním, pokud se jich samotných týká, jak veliké nové záruky bezpečnosti byly by tu nově stvořeny! Kdyby se mezi sebou dohodly, že budou vzhledem ke středoevropským otázkám postupovat stejnými metodami jako na př. k otázkám skandinávským, t. j. respektujíce plně suverenitu, politickou nezávislost a plnou svobodu vývoje národů středoevropských a požadujíce ovšem při tom od států těch, aby plnily své povinnosti k nim samým, k Společnosti národů a míru evropskému, jak ohromný krok k definitivnímu mír byl by tu vykonán! To by byla opravdová práce pro evropský mír, trvalý a spravedlivý. (Výborně!)

Spolupráce v tomto duchu řízená by také brzy nabyla velikého mravního vlivu, neboť jednotlivé velmoci, správně chápajíce vývoj ve Střední´ Evropě, dovedly by se dohodnouti přímo se státy středoevropskými. Prakticky to znamená Italie s Malou Dohodou a Německo s Polskem. A ostatní velmoci svým schválením daly by pak takovým dohodám velikou mezinárodní autoritu a trvalost.

Bude mi snad dovoleno, abych řekl zcela otevřeně své mínění o té prvé otázce. Jsem opravdovým přítelem Italie. Bylo by nespravedlivé neuznat veliký význam, sílu, kulturu dnešní Italie, veliké místo, které zaujala v Evropě a veliké úspěchy, jimiž nesporně se Italie může po světové válce vykázati. Ale při poslední fázi své politiky a při posledním návrhu vláda italská podcenila síly, proti nimž se staví, zapomíná, že to, čeho se dovolává - své expanse, svých práv, své mladosti, svého nacionálního rozpětí, svého vzrůstu v budoucnosti - máme právo dovolávati se stejně my a že právo jednoho nejde před právem druhého, nýbrž že práva všech národů musí býti stejně respektována. (Výborně! - Potlesk.)

Ale hlavně vidím všude kolem sebe, jak snadno bylo by možno spolupracovat s Italií ve Střední Evropě v přátelství a v dohodě a že by byla docílila Italie pro své zájmy ve Střední Evropě daleko více touto cestou nežli tou, jíž se dala od r. 1927 a zvláště od chvíle, kdy přijala revisionismus za svou doktrinu politickou a za zbraň proti určitým státům středoevropským. Italie by sama podobné politice nikdy neustoupila, jistě tudíž bude chápat, že jí neustoupí ani ostatní. Malá Dohoda se také žádným útoky nedá přinutit k provádění politiky, která by neodpovídala jejím zájmům a nerespektovala její práva.

Jediná cesta k řešení těchto otázek je pro budoucnost cesta upřímné spolupráce, loyální přímé dohody a otevřené výměny názorů a lánů všech interesovaných států, velikých i malých, postupně o každém z podstatných problémů evropské politiky. Bez této politiky ve Střední Evropě a bez této samozřejmé metody práce se nedosáhne dohody ani o opraveném Paktu Čtyř, a dosáhne-li se dohody o něm, nebude fungovat, nebo se ztroskotá při první vážné diskusi o kterékoli ze sporných otázek. A pak bude hůře, nežli bylo před jeho navržením.

Všechny své námitky jak stran Paktu Čtyř tak stran revise hraničních ustanovení mírových smluv sdělili jsme s plnou rozhodností a vážností vládě francouzské i anglické a to ministr Jevtič a já osobně v Ženevě jménem našich vlád, ministr Titulescu na své cestě do Paříže a Londýna, již podnikl jménem celé Malé Dohody. Dnes předkládáme to nejen našim sněmovnám a naší veřejnosti, nýbrž i celé veřejnosti mezinárodní. Mezinárodní veřejnost uvidí ve stanovisku našem všecko to konstruktivní a kladné, co vždy v naší politice bylo: uznání posice velmocí, naše kladné stanovisko k opravdové mírové spolupráci velmocí v jejich vlastních problémech, snahu Malé Dohody dojít přímým jednáním k plné shodě se svými sousedy velmocenskými i ostatními, skutečný smysl celé politiky a poslání Malé Dohody ve Střední Evropě, důsledné trvání na plné nezávislosti a všech svých právech politických, hospodářských, teritoriálních a jiných, a konečně nezměnitelnou naši vůli pokračovati v politice Společnosti národů. (Výborně! - Potlesk.)

O zbývajících otázkách naší mezinárodní politiky stačí zmínit se dnes jen zcela stručně.

O našem vztahu k Německu v dnešní jeho revoluční periodě, který zůstává i nadále dobrý, jsem už vše podstatné řekl dnes a také ve svém výkladu minulém. Je ovšem vždycky choulostivé býti v sousedství státu, jenž se nachází v revolučním varu; chtěj nechtěj vznikají incidenty, nedorozumění a hořkosti, ať z těch či oněch důvodů. Mimo to vznikají na některých místech obavy, že by nové nacionálně socialistické Německo mělo patrně podle programu strany a svého vůdce některé mezinárodní ambice takového rázu, že už dnes celá anglická veřejnost vedle veřejnosti francouzské začíná se k němu chovat hodně zdrželivě; neboť postup ten není daleko vyvolán jen k vůli vnitřnímu režimu německému. Také vláda italská pokládala, jak se zdá, za nutné projeviti některé své výhrady i na venek.

Přes to nedojde, jak doufám, mezi námi k žádným rozporům a obtížím. My máme o všech těch událostech své mínění, jež je všeobecně známo. To platí i pro případ nějakých obdobných změn v Rakousku, jež by mohly vyvolat další nová zneklidnění. Jinak při vnitřních událostech dnešních v Německu i v Rakousku budeme postupovat naprosto korektně podle zásad a zvyklostí práva mezinárodního a se své strany v žádném případě žádných rozporů nevyvoláme.

Jsme však rádi, že jsme si s Německem vyřídili v celku uspokojivě aspoň ty nejdůležitější běžné otázky hospodářského styku v jednáních, jež se v minulých dnech vedla u nás v Praze. Přáli bychom si, aby rychlým jednáním dalším dohoda ta byla prohloubena a na řadu jiných oborů rozšířena.

Totéž uspokojení musím vysloviti stran nedávných jednání hospodářských s Rakouskem, která mají význam dalekosáhlejší a mohla by znamenat nový krok k zahájení intensivnější spolupráce hospodářské. S Rakouskem zůstávají naše vztahy co nejlepší; přejeme si je zvláště dnes prohloubit, kdy se v důležitých kruzích politických v Rakousku projevují tak rozhodné snahy po stabilisování vztahů republiky rakouské k ostatním státům Střední Evropy. Kdyby se to podařilo, prokázalo by Rakousko sobě a nám všem ostatním služby, jež by zasluhovaly uznání celé Evropy. My budeme neutralitu Rakouska respektovat i nadále za všech okolností a přátelské a upřímné styky s Vídní přejeme si co nejvíce prohloubit. Není opravdu dnes otázky, která při dobré vůli obou stran a při normálním vývoji v obou státech mohla by vládu pražskou a vládu vídeňskou rozdělovat.

Také s Maďarskem doufáme vejíti brzy v důležitější hospodářská jednání a přejeme si upřímně jejich plného zdaru tak, aby i politicky sbližování obou států mohlo se rozumně prováděti.

Náš poměr k Polsku vyvíjí se čím dále tím příznivěji. Poslední události mezinárodní politiky, o nichž zde jednáme, vyvolaly přirozeně stejnou odezvu v Polsku jako ve státech Malé Dohody a automaticky způsobily vzájemné sblížení. Také v Polsku pozorují od několika měsíců pokusy o změnu t. zv. rovnováhy evropské, pokusy o přímou dohodu velmocí na útraty jiných a zejména o provádění určité velmocenské politiky, která by disponovala zájmy států menších.

Polsko, jež je právem hrdo na svou národní tradici, na své historické poslání, na roli, kterou v evropském životě v budoucnosti má právo hráti, je v jistém smyslu ještě citlivější v těchto věcech nežli Malá Dohoda. A vzhledem k tomu, že plán Paktu čtyř velmocí přímo mířil i na hraniční otázky polské, zaujalo přirozeně Polsko obdobné stanovisko jako Malá Dohoda ve všech těchto otázkách.

Při té příležitosti bych chtěl jen připomenouti to, co jsem řekl o našem poměru k Polsku při výkladu o Paktu Malé Dohody. Vztahy naše Polsku jsou stále přátelštější, vědomí společných zájmů stále vzrůstá, při čemž s obou stran zvláštní zájmy jedné i druhé strany jsou plně respektovány. Jsem přesvědčen, že dnešní události v Evropě a nutný další vývoj evropské politiky vůbec nás automaticky přivedou k definitivnímu vymezení našich vztahů pro celou další budoucnost. Naše politika zahraniční má v plánu dohodnouti se s Polskem o směrnici politiky věčného či trvalého přátelství, jež by daly pro celou další budoucnost našim vztahům výraz společenství dnešních i budoucích našich zájmů a dnešních našich přátelských citů. (Výkřiky komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Śliwky. - Předseda zvoní.)

Jsem rád, že mohu sděliti našim sněmovnám, že se blížíme k ukončení jedné důležité kapitoly naší politiky - k definitivnímu provedení "Modu vivendi". Až na nepatrné detaily máme připraveny pro Vatikán všecky své konečné návrhy na rozdělení diecésí a dotací a na plné uvedení v platnost "Modu vivendi", jenž v lednu r. 1928 byl podepsán. Byla to několikaletá, obtížná práce, vyžadovala mnoho trpělivosti a bedlivosti, mnoho jednání a ohledů vnitropolitických i mezinárodních, ale dnes je celkem u konce. Naše elaboráty budou v nejbližší době předloženy Vatikánu, s nímž, doufám, se dohodneme rychle o konečné uzavření této kapitoly ke spokojenosti obou stran. (Potlesk.)

Po svátcích svatodušních bude se konati v Praze první řádná výroční schůze Stálé Rady Malé Dohody, po prvé po podepsání malodohodového Paktu. Máme v úmyslu učiniti další kroky v naší společné organisaci. Schůze bude věnována především úvahám a pracem pro plné uplatnění našeho Paktu po všech stránkách, zejména i hospodářské (Výborně!), a prvním krokům k vybudování trvalé a pronikavé organisace hospodářské spolupráce malodohodové. Na návrzích této spolupráce pracuje se intensivně ve všech třech státech malodohodových.

Tak jako dříve půjde Malá Dohoda podle načrtnutého programu s klidem a sebevědomím dále. Nepochybuji, že v brzku budou všichni vidět, že nastoupila cestu správnou a že prokázala Evropě velikou službu mírovou.

Do Washingtonu svolal president Spojených Států severoamerických Roosevelt přípravnou schůzi pro světovou hospodářskou konferenci londýnskou. Také Malá Dohoda byla pozvána k účasti a vláda československá dala svému diplomatickému zástupci ve Washingtoně instrukce o své politice pro konferenci londýnskou. Vážnost, s jakou president Spojených Států této iniciativy se chopil, mohla by vzbuzovat naděje, že konference hospodářská dojde k positivním výsledkům jak ve věci dluhů, tak ve věci všeobecné mezinárodní politiky hospodářské a obchodní. V tom případě byla by to jedna z nejvážnějších příznivých událostí v posledních letech a měla by za následek určitě i značný obrat v mezinárodním hospodaření a v mezinárodní politice vůbec.

Odzbrojovací konference schází se opět po velikonočních prázdninách v těchto dnech k rozhodujícímu zasedání. Začne projednávat v podrobnostech britský návrh odzbrojovací. Nečiním si ilusí o obtížích tohoto jednání. Různé tábory na konferenci odzbrojovací oznámily již své opravně návrhy, jež v mnohých věcech budou protichůdné a budou tak stanoviska jednotlivých států oddalovat, nikoli sbližovat. Po krátké době diskuse uvidí se jasně, zdali návrh má naději po některých opravách proniknout a být konečně přijat. Státy Malé Dohody učiní vše, co bude v jejich moci, aby konference odzbrojovací došla k dobrému positivnímu výsledku.

Předpokládám ovšem, že v diskusích těch dojde opět k srážce obou protichůdných táborů, jak ve věci bezpečnosti, tak ve stupni odzbrojení, tak konečně v otázce etap, po nichž mají státy odzbrojené dojíti k rovnoprávnosti ve zbrojení. Sám jsem stále přesvědčen, že k shodě o minimálním programu odzbrojovacím bylo by možno v každém případě dojíti. Bude nutno vynaložiti mnoho politického umění k tomu, aby se k dohodě došlo a zabránilo tak neúspěchu.

Jinak musíme býti i na tento neúspěch připraveni, neboť i ta eventualita je možná. Ale jak jsem řekl již dříve a nedávno opět zdůraznil, i když by z toho vznikaly těžké spory diplomatické a politické s vážnými dlouhotrvajícími důsledky hospodářskými, sociálními a politickými v řadě evropských států, velikých konfliktů válečných se pro dnešní dobu neobávám.

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, učiniti nyní závěr z mých vývodů, jejichž délku, prosím, abyste mi odpustili vzhledem k vážnosti doby i otázek, o něž se jedná.

Z výkladu mého vidíte, jak celá československá zahraniční politika a politika Malé Dohody je zasazena do celkové situace Evropy v celé její politice poválečné, jaké zaujímá místo, s jakými činiteli pracuje a jaké si klade cíle pro budoucnost státu a národa. Vidíte také celou tu naši ideovou stavbu, která celou naší politikou proniká a která je její velikou mravní a myšlenkovou silou. Vidíte z ní, myslím, jasně také smysl celé poválečné politiky evropské, vidíte, co znamená v dnešní chvíli otázka revise a boj o novou rovnováhu evropskou a rozpor Evropy demokratické a antidemokratické. Vidíte tu konečně, jakou úlohu v celém tom boji má Německo a Francie, Italie a Anglie, Malá Dohoda a Polsko.

Budiž mi dovoleno zdůrazniti, že v celém tom boji naše zahraniční politika zaujímala vždy stanovisko jasné, rozhodné a pevné, ale také spravedlivé, rozvážné a smířlivé. (Výborně!) Výklad dnešní ukazuje, že i k nynějším problémům mezinárodním zaujímáme hledisko pevné a důstojné, opřené o jasné vědomí toho, co znamenal vývoj Evropy doposavad a kam patrně vývoj další spěje, opřené o železně pevnou, nezlomnou vůli své stanovisko hájit a obhájit. (Výborně!) Jen politika, rozumějící vývoji v minulosti a správně se dívající na vývojové tendence do budoucnosti, je s to dáti správné směrnice zahraniční politice státu. Naše zahraniční politika se o to snaží v plném vědomí své odpovědnosti k národu a k republice.

Z toho pramení, vážené dámy a pánové, také náš naprostý klid a jistota, se kterou jdeme vstříc dalším blížícím se zápasům o všecky tyto otázky. Jsme si jist své věci, jsme připraveni na jednotlivé eventuality, jež mohou v okolí našem nastati, jsme připraveni na jednání, ale také na překvapení, na eventuální intriky nebo útoky s té či oné strany. Jsme si vědomi svých sil mravních i materiálních a víme, že bojujeme boj správný, boj spravedlivý, boj vítězný. (Potlesk.) Známe cíle a úmysly, sílu a možnosti svých partnerů; víme však také, co zmůžeme, co chceme a co můžeme chtíti. A proto neustupujíce nijak ze svých posic své zájmy plně obhájíme.

Věříme, že vláda má v těchto odpovědných dobách za sebou rozhodnou většinu politických činitelů všech národností tohoto státu - vždyť, jak jsem nedávno řekl, jsme vázáni všichni k sobě nezměnitelným osudem - a že může plně počítati nejen na všecky vládní strany, nýbrž že vyjadřuje tu také city a přesvědčení i těch oposičních stran (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.), které vládní odpovědnost s námi už dříve také nesly, naší slovenské strany ľudové, strany živnostenské, německé strany katolické i německého pracovního souručenství, a na které stejně přátelsky a upřímně dnes apeluji ve prospěch kolektivních zájmů státu jako na všecky strany vládní.

Vždyť dobrý výsledek konečného řešení všech těchto otázek mezinárodních může jediné přinésti také uspokojivé řešení otázek vnitropolitických, především krise hospodářské, finanční a sociální. Naproti tomu žádná politika zahraniční nebyla by úspěšná, kdybychom si dnes uvnitř neuvědomili svých povinností ke státu. Jsme v době, kdy všichni konstruktivní činitelé ve státě musejí se spojit ke konstruktivní, kladné spolupráci (Výkřiky posl. dr Jabloniczkého.), v době, kdy veškerá cizina musí vidět, že všichni v plné dohodě - i když máme své vnitřní spory - v těchto otázkách stojíme ve společné frontě jako jeden muž. (Výborně! - Potlesk.)

K tomu je třeba také plného vnitřního pořádku, rozhodného odstranění všeho rozvratnictví s kterékoli strany (Výborně! - Potlesk.), zajištění pořádku ve veřejné správě, veřejném hospodaření a finančnictví, a vydržet zejména stůj co stůj v náporu krise hospodářské a sociální, která na nás doléhá, bez vnitřních otřesů a bez porušení našich státních demokratických institucí. (Výborně!) Jsme v patnáctém roce republiky a snad i v rozhodujícím roce pro budoucnost našeho státu a celého našeho vývoje. Mám dojem, že vydržíme-li tento rok a snad ještě poněkud již zlepšený rok příští, dostaneme se do let stoupající konjunktury a tím k definitivnímu zajištění našeho zdravého dalšího vývoje. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Před patnácti lety v první své parlamentní řeči po válce měl jsem příležitost varovati naivní snílky nebo špatné počtáře, kteří tehdy věřili, že za šest měsíců západní svět a celá Evropa podlehne bolševické revoluci. Dnes bych chtěl varovat všecky ty špatné počtáře (Výkřiky komunistických poslanců.), kteří by se naivně oddávali víře, že za pár měsíců nebo let Evropa bude pod vedením různých těch extrémních hnutí, ať se jim říká fašismus, hitlerismus nebo komunismus. Vidím v tom prostě buď naivnost neb naprostou neznalost evropských a světových poměrů. Nesmíme zapomenouti, že tyto různé -ismy byly by pro nás těžkou sociální nemocí, jejíž důsledky by pro náš stát končily katastrofou.

Když tak, vážené dámy a pánové, mám povinnost denně účastniti se těchto mezinárodních událostí a bráti přímo v jejich středu podíl na tomto boji, živě cítím, jak ohromnou dobu prožíváme, jak dalekosáhlé historické události spolutvoříme. A promítám tyto události daleko od denních starostí osobních, starostí politických stran, starostí tříd, obcí či zemí, a vidím vše "sub specie historiae" a sub specie celého historického vývoje našeho národa a státu. Prožíváme jednu z největších dob historie moderního světa. Osud dal naší generaci do vínku veliké povinnosti, veliká strádání a utrpení, těžké, zmatkem a nejistotou naplněné měsíce a léta práce a bojů, ale také veliké, vznešené úkoly politické, sociální a mravní, které činí z naší generace jednu z nejodpovědnějších generací naší historie a z její práce a z jejích bojů jedny z nejvelkolepějších a nejslavnějších bojů historie našeho státu a národa. (Výkřiky posl. Klimenta.)

Věřím, že naše generace nepodlehne a že její krásná, tolika obětmi posvěcená práce bude korunována zdarem a vítězstvím. (Výborně! - Hlučný potlesk.)