Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

170 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Czech.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol.

dal předseda: dodatečně na včerejší schůzi posl. Venclovi; na dnešní schůzi posl. Ježkovi, inž. dr Touškovi - pro neodkladné zaměstnání.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. Mojto za posl. dr Gažíka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Bachera za posl. dr Rosche.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. dr Touška za posl. Hudce; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. Pohla; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Hodinovou za posl. Tylla; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Wagnera za posl. Viereckla.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru soc.-politického posl. Biňovce za posl. Kleina; do výboru zásobovacího posl. Nového za posl. Jurnečkovou; do výboru zdravotnického posl. Neumeistra za posl. Seidla.

posl. inž. Junga ministru financí o přehmatu orgánů finanční stráže (č. D 1082-III).

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2208.

Interpelace tisk 2205 (I až VII).

Odpovědi tisk 2199 (I až X).

Těsnopisecká zpráva o 253. schůzi posl. sněmovny.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2203) zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 2208) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Langr, za výbor rozpočtový p. posl. Chloupek.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - panu posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Projednávanou předlohou máme prodloužiti působnost zákona o bytové péči do konce roku 1933 a provésti některé jeho změny. Změny tyto týkají se zejména oné části zákona, která jedná o ochraně nájemníků.

Tendencí zákona na ochranu nájemníků bylo především chrániti sociálně slabé nájemníky proti nesnesitelnému zvyšování činží a proti eventuálnímu bezdůvodnému vypovídání z bytů. Pro naprostý nedostatek bytů na bytovém trhu musili býti vzati v ochranu i ti, kdož by jinak byli bývali schopni platiti vyšší činži. Ochrana pro vrstvy zámožné byla však postupně odbourávána, a to tempem obdobným, jak postupovalo řešení bytové krise za vydatné podpory stavebního ruchu státem. Z ochrany byly již vyloučeny byty a provozovny, z nichž se nájemník vystěhuje, dále byty pětipokojové, velké provozovny a ti, jejichž zdanitelný roční příjem je vyšší než 75.000 Kč, a provedena ještě řada opatření, jimiž se ochrana uvolnila.

Nyní přicházejí k vyloučení z ochrany byty o 4 pokojích a ti, kdož mají více než 50.000 Kč zdanitelného ročního příjmu.

Soc.-politický výbor uznal za potřebné provésti některé změny ve vládním návrhu. V §u 2, odst. 2 zkrácena byla lhůta, do které má končiti ochrana 5pokojových bytů bezvýhradně a ochrana bytů 4pokojových, místo 1. ledna 1934 na 1. říjen 1933. Dále usnesl se soc.-politický výbor na jiné stylisaci odst. 3 §u 2, jelikož dospěl k názoru, že stylisací vládou navrhovanou nedošlo by k vyloučení z ochrany těch, kdož mají více než 50.000 Kč zdanitelných příjmů, v některých případech ani do konce r. 1934, jelikož důchodová daň za r. 1933 může býti také předepsána až ve druhé polovině r. 1934.

Soc.-politický výbor vzal za základ pravoplatně předepsanou daň důchodovou za r. 1932, nájemník bude však dále chráněn zákonem, dokáže-li, že zdanitelný důchod r. 1933 nepřesahoval 50.000 Kč.

Jisto je, že postupně dojde k dalšímu uvolňování ochrany. Musíme však zdůrazniti, že byty malé, obydlené chudobnými nájemníky, nebudeme moci z ochrany propustiti dotud, dokud tomu celkové sociální poměry malých lidí nedovolí.

Těžkým problémem pro nás zůstane vyřešení otázky, jak pomoci malým, sociálně slabým majitelům domů, aniž bychom tím zatížili neméně sociálně slabé nájemníky, kteří u nich bydlí.

Máme co činiti ještě s několika dalšími těžkými problémy. Je to především rychlé vyřešení otázky regresu pro dobře situované stavebníky, kteří stavěli za účinné podpory státu. (Tak jest!) Každé odkládání tohoto řešení znamená nejen značné poškození zájmů státních financí, nýbrž také velikou nespravedlivost vůči těm, kdož draho bydlí v cizím.

Musíme se také neodkladně zabývati problémem jakéhosi urovnání nájemného v domech činžovních, stavěných podle zákonů o stavebním ruchu. Také zde hrozí státní pokladně nebezpečí z prodlení. Stát převzal garancii za druhou hypotéku v částce několika miliard. Množí se stále případy, že v těchto domech se uprazdňují byty jednak pro vysokou činži, která je důsledkem vysokých stavebních nákladů a nemožně drahých stavebních pozemků, a jednak pro všeobecně špatné hospodářské poměry.

Bylo by záhodno přikročiti také k přísné revisi nájemníků v činžovních domech, které byly stavěny za velké, často 90%ní podpory státní, a nedovolovati, aby v těchto domech bydleli lidé velmi dobře situovaní. Útěk z těchto drahých bytů nabývá nebezpečných rozměrů a přivádí družstva i obce do svízelné finanční situace, která může vážně ohroziti státní pokladnu. Musí býti proto postup odpovědných úřadů v poskytování státní garancie co nejrigorosnější. Každé další garantování staveb s byty většími než 40 m² obytné plochy považujeme za nebezpečné. Nezlepší-li se současné hospodářské poměry co nejdříve, bude útěk z drahých bytů pokračovati a bude ještě více stoupati poptávka po bytech laciných.

Nedostatek laciných bytů přiměl vládu, aby žádala parlament o poskytnutí další částky 10 mil. Kč na podporu obcí, okresů, zemí a jiných veřejnoprávních korporací nebo ústavů pro stavbu činžovních domů s nejmenšími byty. Také zde bude museti předcházeti vždy přísné šetření, je-li stavby nevyhnutelně potřebí. Očekáváme, že po odhlasování provisoria bytového zákona do konce r. 1933 nezaloží parlament ruce v klín, nýbrž že využije tohoto provisoria, aby vyřešil řadu důležitých problémů bytových. Považujeme za velmi naléhavé provésti: 1. Snížení úrokové míry pro hypotekární dluhy o 1%, což by znamenalo snížení nájemného až o 13% bez jakékoliv újmy pro stavebníka. 2. Regres bezodkladně a 100%ně u bohatých lidí a progresivně u těch, kdož jsou dobře situováni, podle jejich možnosti. 3. Přísnou kontrolu nájemníků v družstevních a obecních nájemních domech, postavených za podpory státu podle zákona o stavebním ruchu, a vyloučiti všechny nájemníky bohaté nebo dobře situované, aby uvolnili místo chudým a špatně situovaným. (Výborně!) Je nejvýš nemorální, když bohatí a dobře situovaní plně využívají dobrodiní zákona o stavebním ruchu na úkor lidí chudobných. 4. Přísnou revisi družstev, zejména těch, která byla v posledních letech ustavena ze spekulačních důvodů a která poškodila důvěřivé členy, stala se nebezpečím pro státní pokladnu a poškodila také dobrou pověst družstev dobrých, která k vyřešení otázky bytové velmi platně přispěla.

Očekáváme, že vláda nebo předsednictvo sněmovny dá podnět, aby zástupci parlamentní většiny se sešli ihned po odhlasování právě projednávaného bytového provisoria a pracovali na vyřešení otázek, které jsem zde nadhodil.

Jménem soc.-politického výboru doporučuji slavné posl. sněmovně, aby projednávané předloze, jak se na ní soc.-politický výbor usnesl, dala ústavní schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Chloupkovi.

Zpravodaj posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor pojednal dnešního dne o vládním návrhu zákona tisk 2203 z ohledu rozpočtového ve velmi obšírné debatě. V této debatě bylo konstatováno, že státu ochranou nájemníků, zvláště také sociálně silnějších, unikají velmi značné částky daňové, které se dotýkají nejen státu a rovnováhy jeho státního rozpočtu, nýbrž také rozpočtů obecní, okresní a zemské samosprávy.

Rozpočtový výbor jednal i o otázce deseti milionů, které se dávají jako úrokový příspěvek ke stavbám, a konstatoval s povděkem, že nebude tohoto obnosu použito již tak široce jako dříve, zejména ne pro bytová družstva. Naproti tomu zdůraznil, že bude nutno částek, které ministerstvo soc. péče má ještě k disposici - bohužel, nebylo nám sděleno, jak vysoké jsou tyto částky a jak byly rozděleny, zejména to nevysvitlo z důvodové zprávy - použíti především ku krytí staveb malých venkovských lidí, zejména také na Slovensku. Tam totiž bylo konstatováno, že právě tito venkovští lidé nemohli dobrodiní zákona o stavebním ruchu náležitě využíti prostě proto, že předpisy stavební jsou stejné pro velké domy ve městech, které obsahují několik desítek malých bytů, jako pro domek o pokoji a kuchyni pro jednotlivce, čímž takového jednotlivce zatěžují finančně a také časově, a bylo shledáno, nežli žádost takového venkovského stavebníka je vyřízena, že bývají obnosy již vyčerpány, takže na př. v praksi lidé sociálně nejslabší, jako na př. zemědělští a lesní dělníci a domkáři na vesnici, dostávají místo 2 1/2% úrokového příspěvku jenom 1 až 1 1/2% úrokového příspěvku s podotknutím, že je nedostatek peněz. Rozpočtový výbor doufá, že takovéto případy se nebudou opakovati a že ministerstvo soc. péče z vlastní kompetence bude hleděti dáti příslušný příkaz úřadům, aby se stavební agenda vyřizovala urychleně a aby pokud možno v rámci předpisů se také zjednodušila.

Dále bylo také konstatováno, že musí býti hnuto s otázkou regresu, neboť rozpočtový výbor jako strážce státního rozpočtu je především povolán, aby splnil, na čem se usnesl, tedy, byl-li určitý obnos počítán do příjmů státního rozpočtu, musí rozpočtový výbor naléhati, aby otázka regresu byla vyřízena tak, aby tyto obnosy také skutečně do státní pokladny přišly.

Bylo voláno, aby bylo učiněno určité opatření ohledně nezaměstnaných, kteří se domáhají úlevy, aby se nemusili stěhovati atd. Příslušné ustanovení bylo znovu pojato do exekučního řádu. Musí však býti konstatováno: majitelům domů se ukládá břemeno udržovati v nájmech osoby sociálně velmi silné, jak třebas i tomu bylo až dosud, i osoby s příjmem dokonce do 70.000 Kč, a vzhledem k tomu není možno žádati na nich, aby plnili ještě jakékoli povinnosti, sebehumánnější a sebesociálnější, vůči osobám sociálně nejslabším.

Nynější předloha zákona, slavná sněmovno, jasně nám ukazuje, že byli chráněni až dosud lidé sociálně velmi silní, ba mnohdy nájemníci sociálně daleko silnější nežli sami majitelé domů. Tuto křivdu odstraňujeme jen částečně a byl by čas, aby se přikročilo k odstranění celkové křivdy co nejdříve, poněvadž tak, jak tento zákon dnes vypadá i po své novelisaci, nechrání sociálně nejpotřebnějších, nýbrž chrání, ačkoli toho není třeba, poměrně velkou část lidí sociálně silných na úkor financí státních a na úkor financí naší samosprávy a vytvořuje zde několik druhů nájemníků, z nichž, slavná sněmovno, jak je prokázáno, právě lidé mladí, lidé, kteří zakládali svou domácnost později, jsou prostě nuceni platiti v nových domech značně vyšší činže, kdežto lidé starší, s většími příjmy, platí činže daleko nižší.

Dovolil jsem si uvésti také v rozpočtovém výboru případ ze Žižkova, kde jeden živnostník, lahůdkář, ve vnitřním městě Žižkova platí z veliké provozovny, z velikého lahůdkářského krámu pouhých 1.800 Kč, kdežto na periferii Žižkova, na samém jeho konci v nových domcích druhý živnostník platí za polovičku téhož krámu 9.000 Kč ročně, tedy pětkrát víc, a kdybychom spočítali kvadraturu, 10krát více, nežli platí ten lahůdkář ve vnitřním městě. Jistě každý mi dá za pravdu, že na té periferii jsou chudší lidé, kteří tam jdou kupovat, a že proto nemohou dostati zboží laciněji, kdežto ve vnitřním městě onen lahůdkář jistě nečítá zboží levněji při levném nájmu. Je zde tedy nepoměr i v tomto směru, který bude třeba odstraniti.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji, aby návrh výboru rozpočtového byl schválen. Dovoluji si jen poukázati na nesrovnalost v §u 2, kde máme dva termíny: jeden s platností od 1. října 1933 pro ty, kteří vlastní 4pokojové byty, druhý termín od 1. ledna 1934 pro osoby s příjmem 50.000 Kč a vyšším. Na tuto věc jsem si dovolil upozorniti jako zpravodaj rozpočtového výboru, aby byla v plénu slavné sněmovny provedena změna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zajiček, Šalát, dr Bacher, Hodinová-Spurná, Šťourač; na straně "pro" pp. posl. Dubický, Simm.

Uděluji slovo p. posl. Zajičkovi.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! Naše bytové zákonodárství zakládá se na zákonech z let 1928 a 1930. Zákon č. 210 z r. 1931 provedl podstatné změny. Především bylo zvýšeno nájemné z oněch místností, které najaly stát, země, okresy a obce. Z ochrany nájemníků byly úplně vyřazeny osoby s ročním důchodem nejméně 75.000 Kč, pak byty pětipokojové, živnostenské provozovny, najaté akciovými společnostmi a konečně velké provozovny. Tento zákon byl dvakráte prodloužen, naposled před 6 měsíci do 31: března t. r.

Před půl rokem slíbil zpravodaj - mohl bych říci slavnostně - a to nikoliv po prvé, že nový zákon bude předložen včas a že tentokráte již nedojde k žádnému provisoriu. V posledním půl roce nebyl bytový výbor vůbec svolán a teprve v posledních dnech započalo se s přípravnými pracemi. Vláda si počínala jako školák, který má v 8 hodin ráno odevzdati domácí úkol, ale začne s prací teprve ve 3/4 8 hod. ráno.

Dříve měla dnešní vláda stále a stále různé výmluvy. Tenkráte se nám říkalo, že nelze předložiti definitivní zákon, poněvadž prý nemáme bytové statistiky. Konstatuji, že tuto bytovou statistiku máme již nyní několik měsíců. Dále se nám řeklo, že prý vláda nepředložila ještě žádný návrh velkého definitivního bytového zákona. Ani tato námitka není již správná, neboť takový vládní návrh již máme. Na konec se nám řeklo, že na tento úkol není dosti času. Tu musím konstatovati, že vláda v posledním půl roce měla opětovně čas na zvýšení daní, že měla čas na zavírání poslanců, ale ku podivu, že neměla času na vypracování tohoto velkého zákona. Káráme plným právem, že tento zákon nebyl předložen včas a že se opět předkládá provisorium. Včera jsem navrhl v sociálně politickém výboru, aby tento zákon byl terminován 30. červnem t. r., aby vláda byla přinucena předložiti konečně jednou definitivní bytový zákon.

Musíme si také stěžovati, jak byl tento návrh sněmovně projednán. Nejprve se řeklo, že tento návrh přijde do sněmovny určitě poslední úterý.- - Vláda tenkráte tento návrh nepodala a řeklo se nám, že návrh bude určitě předložen příští čtvrtek. Také tohoto dne šli jsme domů bez práce, v pátek byla schůze sněmovny třikráte zahájena a třikráte skončena. Konečně měl býti návrh podán ve sněmovně včera v půl třetí odpoledne. Ale opět to nebylo možno. Teprve za půl druhé hodiny přišel návrh na stůl sněmovny. Pak byla schůze opět přerušena, svolán sociálně politický výbor a tam jsme musili k našemu nemalému podivu konstatovati, že tento vládní návrh, že tento produkt smlouvání není nic jiného, než - promiňte ten výraz - provisorní provisorium. Předseda přerušil schůzi prý na 15 minut, ale z těchto 15 minut stala se doba přes 3 hodiny. Příčinu tohoto nedůstojného smlouvání, proti němuž co nejostřeji protestujeme, třeba hledati nejen ve známých zájmových bojích mezi socialisty a agrárníky, příčina tkví mnohem hlouběji. Jistí lidé chtějí násilím zjednati stav, z něhož lze zkonstruovati nouzový stav, který má býti podkladem k vyřazení parlamentu a vyhlášení malé diktatury.

A nyní k zákonu samému. Důvodová zpráva jest nanejvýš povrchní, záleží vlastně jen v několika málo frázích. Příznačné jest, že v této důvodové zprávě není vůbec jediného čísla. Byli bychom přece předpokládali, že se nám v důvodové zprávě řekne, kolik čtyřpokojových bytů pravděpodobně vypadne z ochrany nájemníků, kolik osob s příjmem 50.000 Kč nebude pravděpodobně již podléhati ochraně nájemníků. Důvodová zpráva o tom mlčí úplně. Nemá jediného čísla o stavebním ruchu samém, což právě vytkl i pan zpravodaj Chloupek. Také se nám nic neříká, jak se použilo 1.100 milionů státní záruky, nebo v kolika případech byla vláda povinna skutečně platiti z titulu státní záruky. Chybí nám také data, zda vláda loňského roku spotřebovala celých 20 milionů na státní stavební příspěvek. Dále by bylo nanejvýš zajímavé, kdyby nám byla vláda v důvodové zprávě řekla, jaký vliv bude asi míti půjčka práce na stavební ruch. O všem tom důvodová zpráva úplně mlčí.

K stavebnímu ruchu samému. Státní zárukou, státním příspěvkem, osvobozením od poplatků a daní bylo u nás stavění neobyčejně podpořeno, o tom není pochyby. Dnes máme nikoliv málo míst, kde již vůbec nelze mluviti o nějaké bytové nouzi. Ba znám dokonce místa, kde jest již jistý přebytek mnohých bytů. Dnes máme již dosti prázdných bytů. Ovšem oznámení, které visí na mnohých domech, nejsou vždy známkou nadbytku bytů, nýbrž mnohdy znamením zproletarisování mnohých nájemníků. Zákon povoluje na stavební příspěvek o 10 milionů více, především na obecní obytné domy. Včera jsem navrhl, aby do toho byly zahrnuty také obecně prospěšné dobročinné spolky, které chtějí stavěti. Bohužel, návrh byl zamítnut. Bylo by sociálnější a hospodárnější, kdyby se bylo těchto 10 milionů vynaložilo nikoliv na stavbu nových domů, nýbrž na opravu starých, rozpadávajících se nájemních domů. Vidíme, že v mnoha místech staré nájemní domy prostě se rozpadávají, poněvadž majetníci domů nemají peněz na opravu domu. Včera jsem žádal ve výboru fond, z kterého by se takovýmto majetníkům starých domů poskytovaly levné úvěry. Bohužel, tento návrh byl zamítnut. Působí to pobouření, když se v dnešní těžké době vynakládají sta milionů na stavbu nádherných ministerstev v hlavním městě, působí pobouření, čteme-li, že ministerstvo zemědělství 85 milionů z fondu na strojená hnojiva rozdělilo prostě takto: zemědělskému museu v Brně 15 milionů, na Wagnerovu vilu 200.000 Kč, na selskou jízdu několik set tisíc, když v téže době není peněz pro majetníky malých domů, pro chudé majetníky domů, ledaže bychom pokládali za státní pomoc berní exekutory, kteří klepají také na tyto dveře.

Dva zpravodajové dnes upozornili, že konečně jednou musíme řešiti otázku regresu. Velmi lituji, že si vláda nechává opět uniknouti tuto příležitost. Říkáme si, že vláda nemá práva použíti regresu tam, kde jde o malé rodinné domky nebo o družstevní domy; ale na druhé straně působí pobouření, že vláda i dnes ještě rok co rok hází obrovské částky lidem, kteří si vystavěli se státní podporou nádherné vily. To jest něco, co nelze v dnešních dobách nouze prostě ospravedlniti a bylo by nejvýš na čase, kdyby vláda po této stránce konečně použila svého regresního práva.

Státní záruka byla průběhem let zvýšena ze 350 milionů na 1.100 milionů Kč. Částka 1.100 milionů do konce r. 1933 zcela určitě nepostačí. To bylo včera v sociálně-politickém výboru všeobecně přiznáváno na můj dotaz. Co se stane? Již dnes leží v ministerstvu sta žádostí, jichž nelze vyříditi, poněvadž již dnes částka na státní záruku nestačí. Během r. 1933 bude podáno znovu ještě sta žádostí. Poněvadž risiko státu při záruce jest tak nepatrné - mluví se o 2˙5% - bylo by bývalo povinností vlády, aby tuto částku zvýšila, nebo aby řekla: Státní záruku omezíme.

Podobnou legislativní nemožnost nalézáme i na jiném místě. Zákonem povoluje se znovu 10 milionů Kč stavebního příspěvku. Odkud má vzíti ministr financí těchto 10 milionů, se neříká. Důvodová zpráva ku podivu upozorňuje na to, že tato částka bude vyplacena teprve roku 1934. Pravděpodobně se zde státní pokladna spoléhá, že vyhraje hlavní výhru.

Při této příležitosti ještě několik slov o stavebních spořitelnách. Již před dvěma roky upozornili jsme vládu a pana ministra sociální péče, že v Anglii, v Německu a v Rakousku byla již tato velmi důležitá otázka upravena zvláštním zákonem. Není pochyby, že i u nás bylo by neobyčejně třeba podobného zákona, a to nejen v zájmu stavebních střádalů, nýbrž i v zájmu solidních stavebních spořitelen, které díky bohu máme i ve svém státě. Jest skutečností, které nemůže nikdo popříti, že nesolidní spořitelny poškodily a ještě dále poškodí mnoho set lidí. Jest smutné, že vláda neměla odvahu již před dvěma lety, tedy v pravý čas, podati zákon o stavebních spořitelnách, aby se zabránilo poškození mnoha lidí a na druhé straně aby poskytla podporu solidním stavebním spořitelnám. Víte docela dobře z novinářských zpráv, že v Německu a Rakousku nemálo takovýchto nesolidních stavebních spořitelen bylo donuceno zastaviti svou činnost, ba donuceno vyhlásiti konkurs. Jsem přesvědčen, že u nás musí býti učiněna podobná opatření.

Pokud jde o zákon o ochraně nájemníků, praví se v zákoně, že se z ochrany nájemníků vyřazují osoby s ročním příjmem přes 50.000 Kč. Toto ustanovení jistě není nesociální. Jestliže podle tohoto zákona vypadnou také čtyřpokojové byty z ochrany nájemníků, třeba počítati s tím, že se ve starých domech uvolní leckterý čtyřpokojový byt a že zvýšenou nabídkou klesne nájemné ze čtyřpokojových bytů v nových domech, což třeba vítati. Kdyby ochrana nájemníků byla ještě více uvolněna, neznamenalo by to již žádné nebezpečí pro mnoho nájemníků. Doby, kdy majetníci domů mohli žádati vysoké nájemné, minuly. Dnes nejen majetníci nových domů, nýbrž mnohdy i majetníci starých domů nájemné snižují. Dnes jest mnoho majetníků domů rádo, mají-li vůbec nájemníky.

Naše strana již častěji prohlásila, jak smýšlíme o definitivním bytovém zákoně. Dnes tedy není nutno zabývati se znovu podrobnostmi. Dnes žádáme znovu definitivního bytového zákona a v tomto smyslu budeme pro návrh hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Dubický.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Nikde snad není v bytových zákonech tolik komplikací a tolik nespravedlností jako v zákoně našem. Všude se bytový problém řešil na základě skutečného stavu, potřeb státu a zájmů veřejných. Každý právní stát dbá toho, aby mimořádné zákony byly usměrňovány a nastolen stav normální, v němž soukromé podnikání je základem veškerého hospodářského pokroku. Jen u nás je doposud, bohužel, jinak. Z otázky čistě hospodářské stává se objekt stranických zájmů a politického mocenství a tak vzniká chaos, nejistota a nedůvěra, která vede k nespokojenosti.

Stále slyšíme z řad národohospodářů, že základem veškerého hospodářství musí býti a zůstati soukromá iniciativa a že se musíme vyvarovati všeho, čím by soukromé podnikání bylo podlomeno. Je to jedině správné východisko z dnešní krise, ale politika, která ničí soukromé podnikání, která poutá svobodu domovního majetku, ačkoli všechny důvody mluví pro zrušení bytového zákona, jde na kořeny státu, poněvadž zmnožuje hospodářský chaos a vyvolává pocit nejistoty. Jedněm vzíti a druhým dáti, jest jen suma nespravedlnosti, která je v rozporu s každou zásadou demokracie. Pravá demokracie je pro všechny stejná: občan jako občan, stejné povinnosti, stejná práva.

Levicové strany u nás prohlašují, že bytové zákony mají prý charakter sociální ochrany slabých. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Pravý opak, myslím, že je pravdou. Účinky vázaného hospodářství s byty jsou protisociální, neboť znemožňují existenci celé generaci, která vstupuje do rodinného života a musí hledati byty jen v novostavbách, zatím co generace stará, pravidelně finančně silnější, těší se již po 14 let z výhod bytového zákona. Jaká je to sociální spravedlnost, která tisícům majitelům domů a domků, kteří do svých majetků vložili výtěžek práce celého života, vzala starobní rentu ve stejnou dobu, kdy z důvodů sociálních buduje se na př. starobní pojištění dělnictva? Jaká je to sociální spravedlnost, která přehlíží pravdy života a vzpírá se neúprosným zákonům hospodářským nebo ničí prameny studnic, ze kterých se čerpá hospodářská síla, a všechny svoje schodky kryje pouze na útraty výroby a podnikání? Bytové zákony, které od r. 1914 chrání zbytečně držitele bytů a místností bez ohledu na jejich majetkové poměry, působí velikou škodu i mladému státu a celému veřejnému hospodářství. Oč by vzrostly na př. příjmy obcí a státu vyrovnáním činží vázaných a volných na přirozenou výši! Obec i stát stále hledá nové zdroje příjmů v přechodném zavádění daní a dávek, zatím co domovní majetek vlivem neblahých bytových poměrů a zákonů je nevyužit.

Důvody, proč byla bytová ochrana zaváděna po válce, již dávno neexistují. Bytového prostoru je nadbytek. Činže v novostavbách i ve starých domech klesají i pod výrobní hodnotu bytů. Peněžní ústavy mají právem obavy z očekávaných ztrát u domů, na něž byly poskytnuty větší hypotéky. Dochází prostě k znehodnocení národního jmění a k vyřazení významného úseku hospodářského života z normálních kolejí. A to je zjev velmi nebezpečný.

Přistoupili jsme, slavná sněmovno, k jednání o nové bytové osnově s vědomím, že nejen důvody hospodářské a situace na bytovém trhu, nýbrž prostě sociální spravedlnost a zájem státní přikazuje, aby se majitelům domů a domků vrátila svoboda. Mohli jsme tak učiniti tím spíše, neboť podkladem jednání nebyla známá osnova ministerstva soc. péče o bytovém zákoně, předložená sněmovně v červnu 1932 se sumou 279 paragrafů a s oddíly o zjišťování bytové potřeby, zprostředkování bytů a dozorem nad byty. Hájíme zásadu, že ve spořádaném státě musí dojíti k normálním bytovým poměrům, které znamenají naprostou svobodu a volnost domovního majetku, jak to občanům republiky zabezpečuje naše ústava. Byli jsme jistě v souhlase s velkou majoritou národa, když jsme v koaličním jednání předložili své požadavky, aby zrušena byla ochrana u bytů čtyř- a třípokojových, aby hranice důchodová byla snížena se 75 na 40 tisíc Kč, aby majitel domu měl právo nastěhovati se se členy své rodiny do svého domu i provozovny, aby byly byty do dvou pokojů s příslušenstvím osvobozeny od daně činžovní a umožněno provádění nutných oprav, jichž náklad by byl stejnoměrně rozdělen na nájemníky. Byly to požadavky naprosto spravedlivé. Vždyť i v socialistickém tisku se vyslovili o nich příznivě a snesli řadu sociálních důvodů pro jich uskutečnění. To bylo však jenom v tisku, skutečnost je jiná. Nemám příčiny zapírati, že socialistickým stranám šlo o to, aby nynější zákon byl opět prodloužen beze změny, třebaže jinak jejich zástupci jsou nuceni uznati spravedlnost našich návrhů a vědí, že dosavadní poměry jsou neudržitelné. Je smutným zjevem dnešního režimu, že otázky hospodářské se posuzují více se stanoviska třídního sobectví, aniž by si zástupci druhých stran uvědomili, že podrývají základy hospodářské síly a konají práci antisociální. Zdá se, že některým stranám na levici jde o to, aby v nynějším bytovém zákoně měly v reservě kompensace pro jiná jednání. Je-li tomu tak, pak prohlašuji, že tato taktika zklame. Svoboda domovního majetku a zrušení ochrany nájemníků nebude s naší strany ničím vykupováno, neboť jde o akt prosté spravedlnosti a o práva, která jsou zaručena ústavou.