Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

176 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Matoušek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 258. schůzi poslanecké sněmovny.

Předseda rumunské posl. sněmovny zaslal mně tento telegram:

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Jeho Excelenci panu předsedovi poslanecké sněmovny Praha.

Jsem šťasten, že Vám mohu oznámiti, že zahraniční výbory poslanecké sněmovny a senátu v dnešní schůzi vyslechly výklad ministra zahraničních věcí Titulesca a schválily jednomyslně bez rozdílu stran organisační pakt Malé Dohody, který bude později předložen k ratifikaci Jeho Veličenstva Krále. Vaší vznešené vlasti byly vysloveny city nejvřelejší sympatie a jsem šťasten, že mohu při této příležitosti znovu potvrditi neochvějné přátelství, které váže národ rumunský k národu československému.

Předseda poslanecké sněmovny rumunské Stefan Ciceo Pop.

Předseda: V odpověď zaslal jsem v zastoupení předsednictva poslanecké sněmovny předsedovi poslanecké sněmovny království Rumunského tento telegram:

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Jeho Excelenci panu předsedovi poslanecké sněmovny Bukuresti.

Jménem československé sněmovny děkuji za projev sympatií našemu státu a za zprávu o jednomyslném přijetí organisačního paktu Malé Dohody zahraničními výbory sněmovny a senátu. I my spolu s Vámi vítáme pakt, jímž se prohlubuje organisace Malé Dohody v zájmu míru, bezpečnosti a hospodářské konsolidace střední Evropy.

Přijměte navzájem ujištění o citech nejvřelejší sympatie a neochvějného přátelství, které národ československý chová k vznešenému národu rumunskému.

Předseda poslanecké sněmovny dr František Staněk.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. Richtrovi, inž. Kallinovi; na tento týden posl. Vančovi, Fritscherovi, dr Slávikovi, Stundovi, Fedorovi - pro neodkladné zaměstnání.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské posl. Pekárka za posl. Horáka.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. Roudnického za posl. Bezděka.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Machníka za posl. Chloupka.

posl. inž. Junga ministru vnitra:

o různém provádění zákazu veřejného používání skobového kříže (č. D 1074-III),

o nespravedlivých zákazech (č. D 1077- III);

posl. inž. Kalliny ministru soc. péče o neoprávněném snížení invalidního důchodu Heřmanu Janatschkeovi ze Starého Města č. 213 z Děčína nad Labem (č. D 1075-III);

posl. Jaši ministru železnic o přestavbě stanice ve Veselí nad Moravou (č. D 1076- III);

posl. Polívku ministru ver. prác vo veci zamestnanosti v kamenolomoch na Slovensku (č. D 1078-III).

počátkem schůze:

Interpelace tisk 2189 (I až V).

Odpovědi tisk 2183 (I až XVIII).

Zápisy o 254. až 256. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 243. a 250. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2194 a 2196.

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Nitře ze dne 18. února 1933, č. Nt VII 42/32, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 16. března 1933, č. 2441/33, za souhlas s trest. stíháním posl. Mojto pro přečin podle §u 13 zák. čl. XXXIII z r. 1913 (č. J 519-III).

Okr. soud v N. Městě n. M. přípisem ze dne 21. března 1933, č. T 109/33, odvolal žádost ze dne 9. března 1933, č. T 109/33, za souhlas s trest. stíháním posl. Stejskala pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 496 tr. z. (č. J 517-III, pres. sděl. 254. schůze).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 257. schůzi sněmovny dne 16. března 1933 projevy ohrožující bezpečnost státu, pokud se týče hrubě urážlivé z řečí posl. Dvořáka, Hrubého, Štětky a dr Rosche.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, čís. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029).

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2020), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, započaté ve 256. schůzi sněmovny dne 15. března t. r.

Řečnická lhůta je 30 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. Bergmann, Jiráček; na straně "proti" p. posl. Kliment.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. Bergmannovi.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Nebyl bych se ujal slova, kdyby v debatě o předmětu, který právě projednáváme, nebyl pan posl. Sivák učinil prohlášení, které nemůže zůstat bez odpovědi.

Pan posl. Sivák v úvodu své řeči tvrdí, že by se dohoda československo-německá měla správně nazvati česko-německou, poněvadž prý máme česko-německou koalici, českoněmeckou vládu, českoněmeckou politiku, českoněmecký režim, českoněmecké souručenstvo a českoněmecký raison d'@etre, a takováto prý koalice a vláda může uzavírati jen českoněmeckou dohodu a nikoliv československo-německou.

Pan posl. Sivák tedy upírá panu ministru dr Hodžovi, ministru dr Dérerovi, bývalým ministrům dr Slávikovi, dr Mičurovi a všem poslancům Slovákům, členům republikánského klubu, klubu soc. demokratického a klubu nár. socialistického legitimaci, upírá jim příslušnost ke slovenské větvi, jestliže tvrdí, že tato koalice je jenom koalicí česko-německou. Domnívám se, že jmenovaní pánové jsou při nejmenším tak dobrými Slováky a snad ještě lepšími, nežli ti, kteří bývali věrnými služebníky pověstné maďarské "femky", která za Maďarska násilně maďarisovala Slováky, a kteřížto členové za jidášský groš "femce" v tomto násilí pomáhali, dnes se však vydávají za jedině pravověrné a roduvěrné Slováky. Snad by mohl p. posl. Sivák po této stránce také zpytovati své ledví a své svědomí. (Výborně!)

Pan posl. Sivák zaútočil ve své řeči také na poštovní správu a zejména na pana ministra pošt a telegrafů dr Frankeho. Tvrdí, že prý ministr dr Franke béře slovenské inteligenci chléb přímo od úst, tím způsobem totiž, že mládež slovenskou jednoduše vyhazuje ze slovenských úřadů, aby úřady tyto obsadil svými partajníky z Čech. Pan posl. Sivák pro toto své tvrzení neuvedl ani jednoho konkrétního případu, a proto musím odmítnouti toto tvrzení.

Pan posl. Sivák citoval tu výnos ministerstva pošt a telegrafů čís. 66.860-III z r. 1932, jímž se ředitelství pošt a telegrafů v Praze ukládá až na další zastaviti expedientskou praksi a uvědomiti uchazeče, že nemají v dohledné době vyhlídek na trvalé ustanovení na místech poštovních expedientů. Vybízejí se zároveň ostatní ředitelstva, aby přihlížela k takovýmto žádostem uchazečů z obvodu pražského. Ministerstvo pošt dává prý tím úřední úpravu, jak se mají ředitelstva dopouštěti podvodů.

Pan posl. Sivák jistě neví a nezná genesi tohoto výnosu. Tento výnos vyžádaly si samy odborové organisace, a to z toho důvodu, aby v personáliích nastala rovnováha, aby se totiž lidem nedávalo více naděje, než je možno splniti. Pan posl. Sivák musí si uvědomiti, kdo to je vlastně poštovní expedient. Je to smluvní zaměstnanec, který podle vládního nařízení č. 17 z r. 1927 je přednostou malého poštovního úřadu t. zv. úřadu III. třídy. Podmínkou pro toto místo je 20 roků věku, absolutorium tří měšťanských škol, 3 až 6měsíční odborná praxe a odborná zkouška expedientská. Je-li ustanoven přednostou tohoto malého úřadu, pobírá t. zv. úřadovné 6.900 až 9.300 Kč ročně podle velikosti úřadu. Přijímání do praxe nebylo dosud nijakým způsobem regulováno. Bylo v rukou jednotlivých ředitelstev a má tudíž ministerstvo pošt a telegrafů právo tuto praxi a přijímání regulovati. Nejde a nemůže jíti zde o žádný podvod, poněvadž tato místa obsazují se veřejnou soutěží a kdokoliv může, splnil-li tyto podmínky, žádati o takto vypsané místo, ať již se zrodil v tom nebo onom obvodu ředitelství.

Pan posl. Sivák tvrdil dále, že ředitelství v Pardubicích, Brně a Opavě odolají prý náporu ministerstva pošt, poněvadž mají dosti svých expedientů. U těchto tří ředitelstev je expedientských míst 296, ale zkoušených kandidátů, kteří čekají na své umístění, je 100. Pan posl. Sivák tvrdí dále, že prý Bratislava a Košice podlehnou a budou přijímati uchazeče z Čech, a veliká spousta by jich přišla na Slovensko. (Výkřiky posl. Siváka.) Pan posl. Sivák pro svá tvrzení nepřinesl žádných důkazů. (Posl. Sivák: Dokázal som vám číslicami!) Na Slovensku je prý na 200 poštovních expedientů přes 60 roků starých, kteří prý půjdou tohoto roku do pense. Pan posl. Sivák nechť vezme laskavě na vědomí, že v obvodu slovenských poštovních ředitelstev je 459 míst a je zde 165 zkoušených uchazečů, kteří čekají na své umístění. Ročně však se uprázdní v celé Československé republice 60, nejvýše 80 míst. Tvrzení, že zde je 200 přesloužilců, kteří půjdou tohoto roku do pense a budou nahrazení uchazeči z Čech, neodpovídá pravdě. O tom by se mohl přesvědčiti p. kol. Sivák, kdyby se podíval do pořadníků, a zkonstatoval by, že těchto služebníků, kteří by mohli odejíti tohoto roku do pense, není ani 60, poněvadž nerozhoduje jenom stáří fysické, nýbrž také předepsaný vysloužený počet služebních let.

Pan posl. Sivák tvrdil dále, že r. 1930 bylo z uchazečů, kteří se hlásili o místa v poštovních službách, umístěno 16 Slováků ze 70 žadatelů, 21 Čechů ze 64 žadatelů a 6 Rusínů ze 30 žadatelů. R. 1931 prý žádalo o umístění 52 Slováků - a bylo přijato jen 7, 45 Čechů - a bylo prý přijato 11, 24 Rusínů - a byl prý přijat 1. Tato čísla jsou vzata naprosto ze vzduchu (Posl. Sivák: Naprosto hodnoverné!) a nejsou žádným důkazem, proto, poněvadž p. posl. Sivák neuvádí, o jaká místa zde šlo, kolik bylo vysokoškoláků (právníků a techniků), kolik středoškoláků, kolik III. služební třídy dopravní nebo pomocně technické, kolik IV. služební třídy, kolik zřízenců nebo poslů, aby se mohlo posouditi, zdali má p. posl. Sivák pravdu a zdali všichni uchazeči měli také předepsanou kvalifikaci.

Pan posl. Sivák tvrdil dále, že za poslední roky či za nynější česko-německé vlády přijato bylo prý do služeb pošt a telegrafů 12.000 uchazečů, vlastně prý, jak se později dovídá, 12.850 nových sil, a jako důkaz uvádí stav z 1. ledna 1927, (Výkřiky posl. Siváka.) který prý činil 39.906 osob, a pak stav z 31. prosince 1932, který prý činil 50.425 osob. Po odečtení těchto dvou činitelů došli bychom k cifře 10.519. Pan posl. Sivák k tomu připočítává přirozené prý úbytky, asi 2000 a dochází k závěru, že bylo přijato 12.850 nových uchazečů. Avšak zde se mu přihodila malá chybička, že se zmýlil o 331 osob. (Výkřiky.)

Musím uvésti jako protidůkaz, že p. posl. Sivák nemá pravdu: Až do r. 1927 nebyli do stavu počítáni neplně zaměstnaní poštovní pomocníci a neplně zaměstnaní poštovní poslové, kteří byli v přímém služebním poměru k poštmistrovi, na paušál, a teprve vládním nařízením čís. 17 z r. 1927 byli převzati do přímého služebního poměru poštovní správou v počtu 4.535. Rovněž telegrafní dělníci řemeslní a neřemeslní, dělníci autoprovozu atd. v počtu asi 4.000 osob nebyli až do r. 1931 vykazováni ve stavu. Nutno tedy výpočet p. posl. Siváka redukovati o maličkost - 8.866 osob. (Slyšte!) Zbylo by tudíž podle jeho počtu pouze 3.653. (Výkřiky posl. Siváka.) Mám zde úřední výkaz, chcete-li se přesvědčiti, prosím. (Posl. Sivák: To vám dal pán minister!) Ten jsem si nevyžádal teprve dnes, mám jej mnohem déle, to jste ještě nic neříkal. (Stálé výkřiky posl. Siváka.) To znamená, že by se bylo mohlo mluviti nanejvýše o 3.653 osobách. Ale poněvadž r. 1932 bylo propuštěno 1.200 telegrafních dělníků, zbývá 2.453 osob, tedy nikoliv 12.850. Mimo to r. 1931 byl už vydán zákaz nového přijímání. (Výkřiky posl. Siváka a dr Tiso.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Bergmann (pokračuje): Kdyby p. posl. Sivák neoperoval s dělníky tím, že je jednou počítá a po druhé nepočítá, jak se mu hodí do krámu, dopadl by jeho výpočet poněkud jinak.

Pana posl. Siváka neuspokojuje ani vysvětlení poštovní správy, zaslané časopisu "Slovák". (Posl. Sivák: To je vykrúcaní a prekrúcaní fákt!) S vaší strany! V překrucování jste vy mistři, v tom vás nikdo nepředstihne!

Uvedené vysvětlení praví (čte):

"Ve věci sdělujeme: Výnosem ze dne 16. února 1933 čís. 66.860/III-1932, na nějž jest v článku poukazováno, nebylo ředitelstvím pošt a telegrafů v Bratislavě a v Košicích uloženo, aby při obsazování služebních míst poštovních expedientů ve svých úředních obvodech přihlížela v první řadě k uchazečům z úředního obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Praze, (Výkřiky posl. Siváka.) tím méně pak bylo těmto ředitelstvím na Slovensku uloženo (Výkřiky posl. Siváka. - Předseda zvoní.), aby na uprázdněná služební místa poštovních expedientů ve svých úředních obvodech nepřijímala uchazeče ze Slovenska, nýbrž žadatele z území mimoslovenského.

Shora označeným výnosem, jehož opis připojujeme, neřešili jsme otázku obsazování volných služebních míst poštovních expedientů (Výkřiky posl. Siváka.), zejména však ne výlučně na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž uložili jsme ředitelstvím pošt a telegrafů v Pardubicích, v Brně, v Opavě, v Bratislavě a v Košicích, aby zařadila uchazeče o služební místa poštovních expedientů z úředního obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Praze, kteří by reflektovali na umístění na služebních místech poštovních expedientů, zřízených v úředních obvodech těchto ředitelství pošt a telegrafů, mezi své uchazeče a přihlédla pak podle toho též k žádostem těchto uchazečů při obsazování volných služebních míst poštovních expedientů ve svých úředních obvodech, samozřejmě bez újmy volnosti ředitelství pošt při rozhodování o tom, komu v tom kterém případě služební místo poštovního expedienta na základě vypsané soutěže má býti propůjčeno.

Výnos tento netýkal se tedy pouze Slovenska a Podkarpatské Rusi, nýbrž celého území republiky, což výslovně zdůrazňujeme.

K tomu podotýkáme (Výkřiky posl. Siváka.), že volná služební místa poštovních expedientů jsou vypisována k veřejné soutěži, z níž nelze vylučovati některé kvalifikované uchazeče jedině proto, že nejsou zrozeni nebo že nebydlí v úředním obvodu ředitelství pošt a telegrafů, v němž se toto služební místo uvolnilo. To se týká stejně služebních míst jak v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, tak i v zemi České a Moravskoslezské.

Konečně podotýkáme, že v úředním obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Praze nedosahuje počet uchazečů se zkouškou expedientskou naznačeného počtu 600" - p. posl. Sivák sám tvrdí, že to není 600 - "při čemž ani není jisto, bude-li vůbec některý z uchazečů z úředního obvodu těchto ředitelství reflektovati na své ustanovení poštovním expedientem na Slovensku a Podkarpatské Rusi (Výkřiky posl. Siváka.), že však ani data, týkající se úředních obvodů ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě a v Košicích o počtu absolventů poštovní prakse expedientské a o počtu expedientských služebních míst, uvedená ve shora označeném článku vašeho časopisu, neodpovídají skutečnosti" - a přes to je zde p. posl. Sivák opakoval.

"Ostatně i při počtu služebních míst poštovních expedientů v úředních obvodech ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě a Košicích, jak jest uveden v tomto článku, nebylo by přece jen možné umístiti na nich 600 žadatelů, zvláště když jest jen malý zlomek těchto služebních míst volný a nelze očekávati, že by se v dohledné době větší počet těchto služebních míst na Slovensku a Podkarpatské Rusi uvolnil. (Výkřiky posl. Siváka.)

Aby však nebylo pochybnosti, jak mají ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě a Košicích při rozhodování o žádostech o volná služební místa poštovních expedientů ve svých úředních obvodech postupovati, uvědomili jsme je, že není námitek, aby k žádostem uchazečů z území mimoslovenského o propůjčení služebních míst poštovních expedientů na Slovensku a Podkarpatské Rusi přihlížela potud, pokud nebude o tato služební místa žadatelů ze Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, jinak však, aby při rozhodování o obsazení volných služebních míst poštovních expedientů ve svých úředních obvodech přihlížela při stejné kvalifikaci žadatelů v první řadě k žadatelům ze Slovenska nebo Podkarpatské Rusi." (Posl. Sivák: I to je podvod!) Každý cikán podle své planety hádá. Kdo je zvyklý dělat podvody, vidí ve všem podvod.

Pana posl. Siváka neuspokojuje rovná kvalifikace a podezírá poštovní správu, že se již postará, aby Češi byli lépe kvalifikováni než Slováci. Pane kolego, račte mne poslouchati, abyste se poučil, o jakou kvalifikaci zde jde, k čemu se přihlíží při stanovení této kvalifikace. Především hledí se na dobu čekací, za druhé na služební stáří přes 21 roků, za třetí na výsledek vysvědčení z předepsaných škol a konečně na výsledek odborné zkoušky. A poněvadž 645 zkoušených poštovních expedientů má všechno toto již za sebou, nemůže na tom poštovní správa nic měnit a nemůže podle toho kvalifikaci opravovati. Či se domnívá p. posl. Sivák, že by se poštovní správa odhodlala, aby padělala úřední vysvědčení, aby padělala úřední listiny? Tomu snad sám přece nebude věřit.

Pan posl. Sivák tvrdí, že Slovensku a Podkarpatské Rusi patří 1/3 těch míst, o kterých se domnívá, že jsou obsazena. Tedy z přijatých 12.850 osob, vypočítaných ve fantasii p. posl. Siváka, mělo býti za 6 let přijato 3.600 lidí pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. A táže se, kolik z toho bylo Slováků. (Posl. Sivák: Odpovedzte!) Odpovím. Vyvrátil jsem již fantastický výpočet nově přijatých sil ve výši 12.850 a pokusím se nyní zjistiti, jaký podíl mají Slováci na místech normalisovaných. Podle systemisace z r. 1929 má Bratislava, totiž celý obvod poštovního ředitelství bratislavského, 3.027 normalisovaných, Košice 2.151 normalisovaných, tedy celkem pro celé území Slovenska a Podkarpatské Rusi jest 5.178 míst normalisováno. Podle úřední statistiky čítá Spolok slovenských poštárů 2650 členů, vesměs Slováků. Asi 1.000 Slováků je při nejmenším v organisacích ústředních a asi 300 jich nebude organisováno vůbec. To znamená, že při nejmenším je zde 3.950 Slováků na 5.178 míst. Zbývá tedy na Čechy 1.228. Potvrzují to také vydané almanachy jednak poštovní správou a jednak soukromým nakladatelstvím, podíváme-li se na jména a rodiště úředníků a zaměstnanců, kteří slouží a jsou v tomto normalisovaném stavu. Tvrzení, že Praha má 1.000 poštovních pomocníků a poslů nad stav, opírající se o pověsti - poněvadž p. posl. Sivák sám říká "podle pověstí" - patří právě do říše pověstí a pan posl. Sivák se nepotřebuje obávati, že budou posíláni na Slovensko anebo na Podkarpatskou Rus. Přebytky nastalé poklesem dopravy absorbují se překládáním na místa neplně zaměstnaná, přesně otypovaná, s vyšším stupněm zaměstnanosti. Přebytky by vznikly také z části překládáním ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Kdyby chtěl býti p. posl. Sivák objektivním, zjistil by, že i v historických zemích je řada zaměstnanců Slováků, zejména v Praze u telegrafů, telefonů atd. a nikdo z Čechů se nad tím nepozastavuje, že jim ubírají místa a ujídají chléb, nikdo proti tomu také neprotestuje a nikdo proti nim také nevyhlašuje vyhlazovací válku. Pokládá to prostě za samozřejmé, že jako jsou Češi na Slovensku, tak také Slováci jsou v historických zemích, neboť Československá republika jest jednotným státem. (Výborně!) "Slováci a Češi jedna krev", jak praví básník Rázus. Patří tedy do říše pověstí, že 600 expedientů v Čechách má býti dosazeno na Slovensko, mezi zlomyslné bajky a výmysly, vypočítané jen na rozeštvání obou větví ve prospěch někoho třetího (Výkřiky.), který na to čeká, raduje se, ale nesídlí v Československé republice. Z komára učiněn byl velbloud. To patří již do známého arsenálu agitačních zbraní strany ľudové.

Pan posl. Sivák se ptá, proč p. ministr dr Franke chce se státi vrahem slovenských existencí, beztak mizerných a bídných, ba dokonce horším vraha, když nezaměstnané slovenské lidi za živa pochovává. Z toho, co jsem uvedl, vysvítá, že dr Franke této choutky ani touhy nemá. Domnívám se, že spíš je vrahem Slováků ten, kdo věrně "maďarské femce" za odměnu sloužil a nyní vybičovává zaslepenou nenávist Slováků proti Čechům a uřezává tím společnou větev, na níž oba sedí. (Potlesk a výkřiky.)

P. posl. Sivák prosí: "Měli bychom žádost na české lidi, kteří žijí v naději, že se jim podaří na Slovensku zakotviti na úkor domorodého obyvatelstva, prosíme jich, aby na Slovensko nechodili, neboť tam dnes není pro ně místo ani chleba." (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Naproti tomu říkám já, že nemusí p. posl. Sivák ani prositi, ani vyhrožovati, poněvadž Češi houfně utíkají z toho ráje, jaký jim na Slovensku připravila záštiplná propaganda, nepřátelská agitace a vášnivý teror politiků rázu p. učitele a okresního školního inspektora Siváka, kteří maďarské školy, jíž se jim dostalo v pronásledování Slováků za Maďarska, plně využívají k rozdmychávání bratrovražedného boje proti Čechům. Češi nikdy nenechají se svésti tímto špatným a odsouzeníhodným příkladem, aby opláceli stejné stejným.

Myšlenka československé vzájemnosti, lásky a bratrství proklestí si cestu k srdci slovenského lidu přes hlavy kazimírů, kteří nepravdami, zveličováním a lžemi snaží se rozdmychávati oheň nesváru, třenic, bojů a nepřátelství. Pravda na konec zvítězí nad falší, neupřímností, intrikami a pomluvami, mezi něž patří i tento případ, zveličený jen k účelům agitačním a propagačním. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jiráček. Uděluji mu slovo.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! Z dnešních denních listů je známo, že německý vyslanec v Praze již po čtvrté zakročil, a to způsobem velmi rozhodným proti tónu psaní německých časopisů "Sozialdemokrat" a "Montagsblatt". To není ovšem dobrá předzvěst k vládním návrhu tisk 2020, jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě.

Je zajímavé, že v době, kdy president republiky mluví o tom, že se nemáme mísiti do vnitřních poměrů Německa, list aktivního ministra republiky p. dr Czecha štve takovým způsobem proti německé říšské vládě a Hitlerovi, že to vyvolává již dokonce čtvrté diplomatické zakročení německé říše.

Nejsme zastánci Hitlerovi a náš předseda posl. Najman řekl v zahraničním výboru, že odmítáme jakékoliv vměšování se Němců do našich vnitřních poměrů. Proto je též neudržitelné, aby se kdokoliv od nás, tím méně list ministra soc. péče, míchal do poměrů německých. Není hrdinstvím nadávati u nás Hitlerovi nebo říšské německé vládě, jako to činí list p. dr Czecha. Soc. demokracie měla ukázati své hrdinství v Německu! Tam však dokázala pouze svou zbabělost, neboť právě tak jako za císaře Viléma v r. 1914 spálila rudé prapory na berlínském náměstí, tak nyní opět zcela kapitulovala před Hitlerem a jeho režimem, ba soc. demokraté nemají ani tolik odvahy, aby se zúčastnili zasedání říšského německého sněmu. Nemůžeme proto souhlasiti, aby časopisy německých soc. demokratů za větrem provozovaly politiku, která by mohla vážně poškoditi náš stát nejen politicky, nýbrž i hospodářsky.

Nechápeme však pražské censurní oddělení. Jsou snad v tomto oddělení lidé tak krátkozrací, že nevidí, jaké důsledky může podobné psaní přinésti? Nebo snad je to proto, že "Sozialdemokrat" je orgánem p. ministra dr Czecha, který má právo štváti, napadati a mísiti se do poměrů sousední říše? Což málo škody bylo napácháno i jiným tiskem, který útočil a otíral se o Mussoliniho?