Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

157 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 4 hod. 41 min. odpol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. Gläselovi, Halkemu a dr Marešovi pro neodkladné zaměstnání.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Pohl.

Do výboru branného vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Bendu za posl. Hummelhanse.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. živn.-obchod. strany středostavovské posl. Horáka za posl. Kejmara; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Jurana za posl. Kopeckého; klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. dr Gažíka za posl. Mojto.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. dr Wintra za posl. Koudelku.

Dotaz posl. Sladkého ministru veř. prací na vybudování řádné komunikační spojky Moravy se Slovenskem přes Javorníky (č. D 1073-III).

Odpovědi:

min. financí na dotazy:

posl. Adámka:

ve věci předepsané dávky z majetku a z přírůstku na majetku Jos. Wagnerovi v Horní Krupé u Něm. Brodu (č. D 1005-III),

ve věci dávky z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona 309/20 Jos. Holendovi z Poděbab čp. 3, předepsané berní správou v Něm. Brodě (č. D 1006-III),

posl. Hokkyho vo veci toho jednania družstva Legiobanky vo Velkej Sevluši, že dobré, intabulované zmenky ihned plným obnosom zaplatilo, čím ešte viac uspiešuje hmotnú ruinu strán (č. D 1027-III);

min. soc. péče na dotaz posl. Jurana a soudr. o nucené výpovědi dělníka Kunitzkého, rakouského příslušníka, od firmy D. Kellner, parní mlýn v Rosicích (č. D 911-III);

min. vnitra na dotaz posl. dr Luschky o finanční bídě města Třince (č. D 929-III);

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Sladkého o urychleném zahájení novostavby pro chlapeckou obecnou a měšťanskou školu v Hlučíně (č. D 1037-III).

počátkem schůze: Těsnopisecké zprávy o 246. a 247. schůzi posl. sněmovny.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 6 a 7, o nichž usneseno bylo společné jednání. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž nejprve projednávati odst. 6 a 7, to jest:

6. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029).

7. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2020), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

Oba pp. zpravodajové přednesli již své zprávy ve včerejší, 254. schůzi sněmovny.

Poněvadž jsou přihlášeni řečníci, zahájíme společnou rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hadek, Hrubý, Török; na straně "pro" p. posl. Sivák.

Dávám slovo prvnímu řečníku, p. posl. Hadkovi.

Posl. Hadek (německy): Jest naší mezinárodní povinností projeviti s tribuny československého parlamentu planoucí rozhořčení, které naplňuje miliony československých dělníků, patřících na krvavý režim fašismu v Německu. Zároveň vyslovujeme svůj největší podiv německému pracujícímu obyvatelstvu k jeho podivuhodném odporu, jejž klade fašistické diktatuře v Německu. Československé dělnictvo bude všemi prostředky, které má po ruce, podporovati boj německého proletariátu a povede tento boj u nás proti vlastní buržoasii a proti fašismu ve vlastní zemi. Mezinárodní buržoasie přijala to, že se v Německu zmocnil moci Hitler a fašismus, s nelíčeným nadšením. I československá buržoasie se připojila k tomuto nadšení. Bursa reagovala přátelsky na to, že se Hitler zmocnil moci. To dokazuje, že kapitalismus očekává od Hitlerova uchopení moci upevnění posic kapitalismu.

Hakenkrajcleři u nás, kteří v souvislosti s procesem "Volkssportu" byli nějakou dobu velmi sklíčení a československé buržoasii dělali jedno prohlášení loyality po druhém, větří ranní vzduch a domnívají se, že nyní již není daleko čas, kdy i v Československu budou moci proti dělnické třídě užíti těch diktátorských a surových způsobů, jichž jejich spojenci a jejich bratří v Říši užívají proti pracujícím masám. Viděli jsme v posledních letech, že českoslovenští hakenkrajcleři jsou ochotni užíti proti pracujícím masám týchž metod, jaké jsou v Německu docela běžné. Proseč nám ukázala, že utloukli dělníka. Ve Schwaderbachu přepadli dělnického funkcionáře a před několika dny spojili se v Asi s československým četnictvem, aby zakročili proti německým pracujícím lidem, kteří se postavili proti jejich surovému teroru. Němečtí nacionálové a jejich přívěsek, strana živnostenská, mají u nás týž úkol, jako v Německu Hugenberg a Papen. I oni se domnívají, že nyní nastává doba, kdy budou moci pomalu uvésti v čin své metody, kterých dosud nemohli užíti. Němečtí agrárníci, Svaz zemědělců, vyslovili zcela otevřeně své sympatie fašistické diktatuře v Německu. Nejen že to zde dokázal pan Windirsch, pokřikuje na našeho soudruha Sterna, nýbrž i časopis "Landpost", a zvláště nedělní článek časopisu "Landpost" dokazuje, že němečtí agrárníci v Československu zcela nepokrytě sympatisují s fašistickou diktaturou v Německu a chtějí užívati oněch metod zde u nás.

T. zv. liberální křídlo německé buržoasie v Československu, pracovní a hospodářské souručenství, také nezakrývá, že mu fašismus v Německu není nepříjemný, nýbrž že od něho očekává, že upevní posice kapitalismu. Německá buržoasie tohoto státu neliší se tedy v ničem od říšskoněmecké buržoasie, liší se od ní jen v tom, že jí do dneška nebylo možno užíti týchž způsobů proti dělníkům v Československu, jak to činí fašismus v Německu.

A v českém táboře? V českém táboře jest právě táž tendence. Nejen Gajda a Stříbrný, nejen naši zřejmí fašisté, nýbrž i národní demokraté a páni z "Večera" a "Národní politiky" vítají s neskrývaným dostiučiněním teror, jehož v Německu Hitlerovi banditi užívají proti marxistickému dělnictvu. Nejen že jsou ochotni zavésti v Československu týž režim, aby potřeli československé dělnictvo týmiž způsoby..... (Výkřiky komunistických poslanců na přicházejícího posl. Stříbrného.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hadek (pokračuje).... nýbrž právě tak, jak se klerikálové v Německu blíží k fašistické diktatuře, jak se s ní smiřují, tak se smiřují i naši klerikálové s trváním diktatury, tak se domnívají i naši klerikálové, že zase mohou týmiž metodami potlačovati pracující obyvatelstvo, jak tomu bylo dříve.

Do poháru radosti české buržoasie padá jen jediná hořká krůpěj, jen pochybnosti zahraničně politického rázu, že jsou totiž pochybnosti o útočném druhu znovu zesíleného německého imperialismu, a to jest jediná pochybnost, kterou mohou namítati proti fašistické diktatuře v Německu. Česká buržoasie usiluje o to, aby Hitlera omezila jen na boj proti komunismu. Ovšem každou hodinu vzrůstá nebezpečí, že vybičovaný šovinismus v Německu a šovinismus na opačné straně povede k výbuchům. [ ]. Pracující masy měly by dnes více než kdy jindy věděti, že nepřítel není v Rusku, že není jejich nepřítelem ruský dělník a sedlák, nýbrž že spíše ruský dělník a sedlák chce v míru budovati svou zem a socialismus. Pracující obyvatelstvo v Československu musí věděti, že jeho nepřítelem není maďarský dělník a sedlák, ani francouzský, ani anglický dělník a sedlák, že nejsou našimi nepřáteli pracující masy v Německu, které právě tak trpí hospodářskou krisí a jsou právě tak zbídačené, právě tak nezaměstnané, jimž se mzdy snižují a u nichž se exekučně vymáhají daně. Němečtí pracující v Československu musejí věděti, že ani český dělník a sedlák není jejich nepřítelem, že nepřítel stojí někde jinde, že se jmenuje kapitalismus, [ ]. To musíme dnes věděti se zřetelem na tuto Špačkovu řeč v branném výboru, se zřetelem na horečné přípravy k imperialistické válce a na ohromné výdaje v kapitalistických státech na přípravu nové války.

Kapitalisté neznají normálního východiska z krise. Dosavadní plány kapitalistů, které se pokoušeli provésti miliardami peněz - připomínám plán Hooverův a plán Papenův zmizely mnohem rychleji, než se vynořily. V několika týdnech zmizely ohromné částky v kapsách kapitalistů, krise vzrostla, nezaměstnanost stoupla, bída a nouze se úžasně rozšířily. Kapitalisté vidí, že dosavadní pokusy vybřísti z krise nemohou býti provedeny, že utrpěli porážku, a připravují nyní svůj poslední prostředek, totiž imperialistickou válku, ve které chtějí jedovatými plyny, granáty, bacily a bakteriemi zničiti a sprovoditi se světa 50 milionů lidí a mimo to ještě několik tuctů milionů jejich příslušníků. To jest východisko, jehož chtějí kapitalisté použíti, to jest také východisko, jehož jest ochotna v každé hodině použíti česká buržoasie, podporovaná stranou soc.-demokratickou.

Proti této cestě, kterou kapitalisté chladnokrevně připravují, učiní však pracující masy v jednotné frontě svá obranná opatření (Potlesk komunistických poslanců.) a postarají se, aby tato imperialistická válka byla poslední válkou imperialismu a kapitalismu, aby na bojišti této války nevykrvácely masy proletariátu, nýbrž zločinný kapitalismus. (Výkřiky komunistických poslanců na přicházejícího posl. inž. Junga. - Předseda zvoní.)

Od 30. ledna mají v rukou moc Hitler, Papen a Hugenberg. 6 týdnů zuří fašismus nejkrvavějším terorem, vraždami, žhářstvím, provokacemi, nejpustější demagogií proti pracujícímu obyvatelstvu Německa. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nesčetní jsou dělníci, kteří se denně stávají obětmi zbabělých přepadení najatých hnědých vražedných tlup německé buržoasie. (Hluk.) Nesčetní jsou dělníci, kteří tím nejsvětějším, co mají, krví svého srdce a svým životem pokračují v boji za osvobození dělníků. Desetitisíce jest jich žalářováno a v žalářích surově týráno a sadisticky mučeno. Byty dělníků se přepadají, vylupují a pustoší. Ženy dělníků jsou bity. Hnědé vražedné tlupy se nezastavují ani před dětmi pracujících. Známe mnoho případů, ve kterých dokonce děti pracujících byly uneseny a jsou drženy jako rukojmí. Podlá buržoasie ukazuje v Německu svou pravou tvář, beze vší masky, svou skutečnou krvavou pitvoru. Německá buržoasie v Německu docela jasně ukazuje, jaká vůle ji naplňuje a jakými způsoby jest s to, aby potlačovala a ubíjela dělnickou třídu. Ale přes všechna pronásledování, zatýkání, vraždy, žalařování, krvavá pronásledování žije bojovný duch německých dělníků. Viděli jsme v poslední době, v době fašismu, bohatýrské činy pracujících mas. Bránily se hrdinsky proti přesile fašistických tlup. Pořádaly stávky a demonstrace, rozšiřovaly nelegální tisk, poněvadž jejich tisk byl pod Hitlerem zakázán. Naši žalařovaní třídní soudruzi se zaťatými zuby, zmužile se přiznali ke komunismu a třídnímu boji. Pod ranami fašistických tlup slibovali, že budou dále vésti třídní boj. Komunistická strana v Německu, naše bratrská strana, jest zatlačena do úplné illegality. Můžeme dodnes pyšně konstatovati, že komunistická strana v Německu přes illegalitu dále žije a dále bojuje. Její organisace působí dále, není možno ji zničiti. Ona organisuje dále obranný boj. Organisovala demonstrace v celé Říši, organisovala stávky v Drážďanech a Berlíně, organisuje pád krvavého fašistického systému v Německu, podporována důvěrou milionů proletářů, kteří přes ohromný volební teror odevzdali svůj hlas pro komunistickou stranu přes nejhanebnější štvanici, oni nám poskytují záruku, že není již dalekým den, kdy německý fašismus bude poražen a odbije hodina osvobození pro německý proletariát.

Fašismus jest nucen svá teroristická opatření, svá surová potlačování doplňovati zprávami o provokacích a děsnými zprávami o komunistech. Podpálení říšského sněmu, důstojné nového Nerona, jest znamením, že fašismus své vlastní teroristické metody považuje již za příliš slabé, než aby jimi mohl potlačovati německou dělnickou třídu. Žádný rozumný člověk mimo Německo nevěří, že by komunisté byli zapálili budovu říšského sněmu. Jen měšťáckému tisku v Československu bylo vyhrazeno v prvých dnech po podpálení připisovati vinu komunistům. Jest dávno známo, že komunistická strana odmítá nelegální a individuální teroristické metody, poněvadž třídnímu boji proletářů nemohou prospěti, nýbrž mohou mu jen uškoditi. Jest dávno známo, že jen krvavé fantasii Hitlera, Goeringa, Papena a Hugenberga může napadnouti, aby obvinili komunistickou stranu v Německu ze žhářství v říšské sněmovně. Komunistická strana, která měla všechny důvody, aby svou legalitu hájila i s tribuny říšské sněmovny, neměla důvodu ji zapalovati. Doklady lze dokázati, že osnovateli požáru byli hakenkrajcleři. Byli to hakenkrajcleři, kteří byli vpuštěni do budovy říšského sněmu známou podzemní chodbou z úředního bytu pana Goeringa. Měli čas učiniti tam své přípravy, neboť toho dne byla přece většina zaměstnanců říšské sněmovny puštěna na dovolenou, aby mohli žháři nerušeně pracovati. Když podpálili říšskou sněmovnu, opustili budovu zase touto chodbou a vrátili se ke svým pánům a velitelům Goeringovi a Hitlerovi, aby jim podali zprávu, že se paličství podařilo. Lze dokázati, že v říšské sněmovně přistižený van der Lubbe, jehož totožnost ani dnes ještě není přesně zjištěna, jest duševně nepříčetné individuum, které národní socialisté strčili do hořícího sálu, kde byl prý chycen polonahý, poněvadž prý užil svého kabátu k rozdmychání ohně. Při tom byl tento poloviční blbec prý tak zručný, že svou legitimaci, která měla prokázati, že jest příslušníkem komunistické strany, položil krásně stranou, aby ji národní socialisté mohli nalézti. A hned se ke všemu také přiznal. Hned se také rozpoutala na základě tohoto požáru hanebná kampaň pronásledování proti komunistické straně. Tisíce činovníků bylo zatčeno, veškerý její tisk byl zakázán, zatčení byli týráni a mučeni.

Tážeme se: Kdo jest tento Lubbe? Čteme dnes v časopisech, že německá vláda vyslala své emisaře do Holandska, aby zjistila, kdo jest Lubbe, a že prohlášení, která musil tento pán poskytnouti holandskému tisku, jsou ovšem ještě dnes plná pochybností, poněvadž ani v Leydenu, ve kterémžto městě se prý Lubbe narodil, nikdo ho nezná. Když byl tento Lubbe konfrontován s naším soudruhem Torglerem, nemohl projeviti nic jiného než cynický úsměv. Soudruh Torgler měl při tom zřetelný dojem, že jde o polovičního blbce, který není příčetný.

Aby se pak dodalo větší věrohodnosti bajce, že komunisté zapálili říšskou sněmovnu, byl v Německu ihned zakázán veškerý dělnický tisk a za pomoci úředního zpravodajského aparátu, radia a národně socialistického tisku byla zahájena ohromná štvanice proti komunistické straně a proti dělnickému hnutí. Ale toto žhářství a jeho dějiny jsou typickým znamením úpadku kapitalistické společnosti a její kultury. Den ze dne rozšiřují se nové strašlivé zprávy. Krvavý pes Goering rozšiřuje v radiu bajku, že se soudruh Torgler třásl o svůj život. Můžeme konstatovati, že nejen soudruh Torgler, nýbrž i soudruh Thälmann a tisíce jiných třídních bojovníků se mužně přiznalo ke komunismu, ačkoliv jim hnědí vražední bandité hrozili smrtí.

Můžeme hrdě prohlásiti, že se fašismu nepodařilo zlomiti naše soudruhy a že se mu nepodaří trvale potlačiti boj německých dělníků o svobodu. Německá dělnická třída je nezlomená a zdvíhá prapor třídního boje. Fašistický teror otevřel oči milionům sociálnědemokratických dělníků a také křesťanských dělníků, jak to vypadá s vývojem na zákonitém podkladě v kapitalistickém systému. Pohotovost k jednotné frontě byla tím posílena. Dělníci spojují se proti fašismu a pro politickou svobodu. Vývoj v Německu jim dokázal, že, poněvadž nevyužili své moci r. 1918, poněvadž nevyužili úplně proletářského povstání r. 1918, podařilo se takovému Noskemu, Wellsovi, Severingovi potlačiti proletářský boj o osvobození a udusiti jej v krvi. Tím bylo umožněno, že Hitler a jeho průvodci mohli dnes v Německu dosáhnouti moci.

Bylo to krvavé potlačení německého třídního boje r. 1918, potlačení diktatury rad v Mnichově, povstání v Porúří r. 1923, byl to řetěz krvavých pronásledování německé dělnické třídy, jehož následkem bylo, že se fašismus dnes mohl chopiti moci. Němečtí soc.-demokratičtí vůdcové jsou v plné míře vinni, že dnes v Německu vládne fašismus. Po celá léta přispívali svou politikou menšího zla k tomu, aby pracující masy zdržovali od boje. Po léta namlouvali pracujícím masám, že nemají bojovati, a tím chránili, pomáhali a podporovali protirevoluci a fašismus.

Vývoj od Eberta k Hitlerovi jest přímočarý. Ebert zahájil tento kurs a Hitler jej ukončil. Již Ebert v roce 1922 porazil masy článkem 48 říšské ústavy, zbavil demokracii moci a potlačoval masy. Vývoj událostí v Německu v posledních letech ukazuje, že soc. demokratičtí vůdcové kráčeli dále důsledně touto cestou, že však i dnes, kdy fašismus jest již u moci, považují jej za menší zlo a smiřují se s ním. To ukazuje telegram vůdce odborové organisace Leiparta Hindenburgovi, v němž dokazuje, že odborové organisace plnily za války svou vlasteneckou povinnost, že byly spojením mezi Vilémovým Německem a dělnickou třídou, a ujišťuje, že i dnes jsou povolány k tomu, aby německé pracující masy včlenily do soustavy fašismu.

V této době jest proletářská jednotná fronta po prvé v ohni, dnes trvá již jednotný boj komunistických, sociálně-demokratických a křesťanských dělníků. Jednotně hájí svůj majetek, svůj tisk a své byty, jednotně poskytují si vzájemně zbraně k boji proti fašismu, jednotně se organisuje stávka, jednotně se připravuje proletářské povstání k potlačení fašistické diktatury. A Hitlerovo panování nebude dlouho trvati. Hitler nemůže dělníkům poskytnouti chléb, Hitler, který deset let sliboval ohromné věci, nebude s to, aby tyto sliby splnil. Splní spíše sliby, které dal Hohenzollerům a císařským princům, splní sliby, které učinil kapitalistům a velkým agrárníkům, ale nemůže splniti sliby, které učinil nezaměstnaným a závodním dělníkům, sedlákům a živnostenskému střednímu stavu. Tyto masy se co nejdříve přesvědčí, že jich Hitler, fašismus zneužil v zájmu kapitalismu a německé buržoasie. Přesvědčí se, že Hitler jest pacholkem fašismu, že jest tím, kdož v nynější těžké době, ve které se octla německá buržoasie, převzal úlohu soc.-demokratických vůdců z r. 1918 a má německou buržoasii zachrániti před zhroucením. Hitler již dnes pomýšlí na to, aby pracující oloupil o právo na stávku, četli jsme jeho nařízení, podle kterých jest stávka zakázána. Hitler přikročuje k tomu, aby tarifní smlouvy prolomil s pomocí zákonů. Přikročuje k tomu, aby provedl zhoršení podpor v nezaměstnanosti a nemocenského pojištění. To jsou jeho první činy, které po 6 týdnů ohlašoval a prováděl. Hitler s podporou velkých kapitalistů přikročuje k tomu, aby úplně podkopal existenci pracujících středních vrstev. Hitler chce úplně vyvlastniti německého drobného a středního rolníka ve prospěch velkostatkářů, přistupuje k tomu, aby zavedl v Německu nucenou práci, provedl zmilitarisování, prováděl nová zbrojení a připravoval válku. Tuto přípravu k válce ukazuje nám řeč pana dr Göbbelse, kterou pronesl v sobotu před volbami do rozhlasu. Dr Göbbels není již obyčejný národní socialista, jest několik dní ministrem propagandy a v této řeči, kterou pronesl 8 dní před svým jmenováním ministrem do královeckého rozhlasu, ohlašuje zcela otevřeně násilné vypořádání s Polskem, ohlašuje, že Německo zbrojí, že musí býti připraveno a že v nejkratší době musí zbraněmi vyříditi neshody na východě, neshody s Polskem a mimo to dále i s Ruskem.

Jediným východiskem z této situace jest pro německou dělnickou třídu jednotně vedený hromadný boj, jest příprava ke generální stávce, jest provedení bojovných akcí v podnicích, provedení ohromných demonstrací, které se musejí stupňovati k ozbrojenému povstání. V tomto ozbrojeném povstání musí býti povaleno panství fašismu a buržoasie. Komunistická strana v Německu bude stejně jako bolševická strana pod ranami protirevoluce organisovati tento boj a vésti k vítězství a dělnická třída v Československu bude organisovati boj proti nepříteli ve vlastní zemi, bude dále bojovati pro nezaměstnané, bude bojovati o jejich podporu v nezaměstnanosti, bude organisovati boj proti snižování mezd a proti hromadnému propouštění, bude bojovati proti zdražování a tím organisovati boj proti fašismu ve všech jeho formách, i v těch formách, ve kterých se již dnes v Československu projevuje.

I v Československu vzrůstá nebezpečí fašismu. Stačí jen se podívati na Stříbrného a Gajdu a na hakenkrajclery v Československu. Vidíme, že se fašismus projevuje v zuření státního aparátu, v zuření četnictva a policie. A proti všem těmto formám fašismu musí dělnická třída organisovati svůj boj. České úřady pracují již dnes v úzkém spojení s německými fašistickými úřady. Mimo to můžeme konstatovati, že české četnictvo v Oldřichově na hranicích u Hrádku nad Nisou již s údernými oddíly, s Hitlerovou pomocnou policií přikročilo k domovním prohlídkám v československých vesnicích u sociálně-demokratických a komunistických dělníků, můžeme konstatovati, že ve Vejprtech čeští četníci a české úřady zatkli celé tucty dělníků, poněvadž se bránili proti přepadením říssko-německých hnědých vražedných banditů. Musíme konstatovati, že úderné oddíly střílely na české četníky a že se tito čeští četníci nepostavili proti úderným oddílům, nýbrž zakročili proti vejprtským dělníkům. Zde vidíme docela zřetelně, že fašismus v Československu doufá, že ve fašismu německém najde svého přirozeného spojence proti pracujícímu obyvatelstvu. Vidíme, že se němečtí dělníci prchající před fašismem začínají v Československu zatýkati a vydávati úderným oddílům v Německu. Jest známo mnoho takových případů, že němečtí dělníci, kteří se dokonce zraněni dostali do Československa, byli četnictvem odvedeni na pohraniční stanice a tam vydáni Hitlerovým hnědokošiláčům, hnědým tlupám německé buržoasie.

Pracující obyvatelstvo v Československu musí vznésti jednotný požadavek a organisovati boj pro tento požadavek, aby se proletářským uprchlíkům z Německa poskytlo v Československu právo asylu. Německé pracující obyvatelstvo musí společně s českým pracujícím obyvatelstvem organisovati boj proti válce, německé pracující obyvatelstvo v Československu nesmí dáti na sebe působiti demagogickými manévry nějakého Hitlera, musí po boku svých českých třídních soudruhů organisovati boj proti válečným štváčům ve vlastní zemi, české pracující obyvatelstvo nedá na sebe působiti demagogickými manévry demokracie proti fašismu, musí věděti, že pracující třída v Německu vyřadí svůj rozhodující boj proti fašismu a že německé a české dělnictvo v Československu musí bojovati proti fašismu ve vlastní zemi, musí bojovati proti nepříteli, který jest ve vlastní zemi.

V tomto směru sejdou se proletáři přese všechny hranice a v tomto směru se spojí pracující masy v Německu a v Československu k jednotnému a semknutému boji proti fašismu, proti diktatuře kapitalismu a buržoasie, k povalení tohoto systému a k povalení fašismu a kapitalismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Sivák. Dávám mu slovo.

Posl. Sivák: Slávna snemovňa! Národné shromaždenie má schváliť dohodu o predlžení platnosti dodatočnej smluvy o československo-nemeckej hospodárskej dohode. Dá sa predpokladať, že hospodárske záujmy nemecké sú v tejto smluve dobre zabezpečené. Nám celá táto vec je ináče ozaj ľahostajná, keďže zo skúsenosti vieme, že každá takáto a podobná dohoda skoro viac osoží cudzine ako nám. Platí to najmä na tento prípad, keď ide o Nemecko, o starú lásku. My na zahraničné obchodné smluvy často len doplácame. Musíme sa však ohradiť proti jednej veci, aby sa totiž dohoda, ktorú máme schváliť, nemenovala československo-nemeckou, ale svojim pravým názvom: Česko-nemeckou. Česko-nemecká koalícia, česko-nemecká vláda, česko-nemecká politika, česko-nemecký režím, česko-nemecké súručenstvo, česko-nemecký raison d'@etre robiť a uzavierať môže len česko-nemecké dohody, česko-nemecké pakty a nie československo-nemecké.

Neviem, koľko doplatíme na prítomnú česko-nemeckú hospodársku dohodu, ale na dnešný česko-nemecký režím republika naša dopláca v úžasných rozmeroch. Poukážem len na jedon štátny rezort, na ministerstvo soc. pečlivosti. Šéf tohoto ministerstva, pán minister dr Czech ako keby sa bol špecializoval, že vovedie priamo do záhuby naše financie. Pán minister nemožným a neodpovedným spôsobom používa štátne peniaze, určené na podporu nezamestnaným. Už býv. ministerský predseda Udržal sa vyjadril, že šafárenie ministra dr Czecha ide rovno na korene republiky, a samy vládne strany hospodárenie ministra dr Czecha označily za run na štátnu pokladnicu. (Výkřiky posl. dr Ravasze.)

Zneužívaním podpôr pre nezamestnaných na účet štátnej pokladnice usiľuje sa pán minister dr Czech nahnať súdruhov do svojej partaje a tak upevniť túto protištátnu stranu. Podľa Moravsko-sliezskeho deníka minister dr Czech oznámil príslušným sväzom, aby sa podpora v nezamestnanosti vyplácala i ríšsko-nemeckým príslušníkom. Boli by sme však zvedaví, kto majú byť tí ríšskí Nemci, azda pán Leopold Schwarzschild, Jaro Fürth, p. Fric Grünbaum alebo Felix Bessart? Pán minister dr Czech robí to, totižto vypláca a zneužíva podpory v nezamestnanosti v čase, keď štát len veľmi ťažko zápasí o finančnú rovnováhu a keď je návrh zákona o pôžičke práce rozdaný v sneme. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) A v tom čase, keď na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je hlad a na podporu utisnutí podpory nedostávajú, alebo len v nepatrnej miere. Ja ešte 28. októbra 1932 podal som interpeláciu na p. ministra dr Czecha a žiadal som, aby vyúčtoval všetky posiaľ poukázané podpory v nezamestnanosti, a to podľa jednotlivých zemí republiky, podľa národnosti a počtu nezamestnaných týchto zemí, aby sme mohli ustáliť, ako sa Slovensku pri podporách krivdí.