Prohlašuji vám, že tento zákon slouží demagogickým účelům, je vypočten pro masy, ale že hospodářství nepřinese nijakého výsledku a že tento zákon hospodářství nerozproudí, nýbrž poškodí vkladatele, aniž pomohl dlužníkům. Proč? Věc je přece úplně prostá. Jako otázka cen a mzdy nedá se řešiti rozkazem, tak také otázka úrokové míry. Z toho musíme vycházeti. Tento zákon je přívěskem bankovního zákona. O bankovní zákon byl sveden velký boj. A výsledek? Zeptejte se jednou některého odborového přednosty na výsledek bankovního zákona. Banky se nepolepšily ani o vlas. Ovšem, byla porušena svatost smluv, ale hospodářství se tím naprosto nepomohlo. Naopak. Bankovní zákon poskytl bankám příležitost, aby se ve věcech úvěru postavily ještě ostřeji proti hospodářství. Banky jsou ve stadiu odpírání úvěrů, odmítání úvěrů, odnímání úvěrů právě podle bankovního zákona, jehož se při svých opatřeních dovolává celý bankovní svět, poněvadž prý je stále jednou nohou ve vězení. Bankovní zákon způsobil hospodářství větší škodu, než přinesl užitku. Zákon o úpravě úrokové míry podle mého mínění chová v sobě velké nebezpečí, že také zde bude škoda pravděpodobně mnohem, mnohem větší, než zamýšlený užitek. Zákon o úrokové míře musí míti v zápětí, že se snad v Československu octnete před nutností moratoria pro peněžní ústavy. Zákon o úrokové míře mohli bychom podepsati na 100%, kdyby jeho účelem mělo býti jen snížení úrokové míry dlužníkovi. Ale úrokovou míru dlužníkovu nelze snížiti, není-li možno snížiti rozpětí mezi úrokovou mírou a úvěrem. To však v zákonu schází. Schází k tomu všechna normativní ustanovení a podnět. To však není dnes jasno ani Poradnímu sboru ve věcech peněžnictví, ani samotnému užšímu výboru. Proč? Poněvadž dnes rozpětí úrokové míry nezávisí jen na režii, na věcných a osobních výdajích, nýbrž především na tom, že dnes nikdo nemůže vypočítati ztrátové prémie. Proto debetní úroky jsou dnes ještě tak vysoké.

Jak je to s vkladateli? Snížíte-li zákonem debetní úrokovou míru, musíte nezbytně také snížiti úrok pro vkladatele. Otažte se vkladatelů, jak odpoví na tuto násilnou úpravu! Pánové, úrokovou míru lze upraviti jen na základě několikasetleté zkušenosti zásady o nabídce a poptávce. Potřebujeme svobodného rozvoje hospodářských sil. Ale čeho potřebujeme v dnešní době především, je důvěra obyvatelstva. Jestliže tímto zákonem postihnete stejně dlužníka i vkladatele, táži se vás: Ospravedlnili jste tím důvěru obyvatelstva, velkého davu vkladatelů?

Včera v rozpočtovém výboru jsem se dotkl otázky, o kterou jde při tomto velkém problému úrokové míry, zda jde o výnosnost nebo o jistotu. Domnívám se, že jistě mohu plným právem říci, že vlastně více jde o jistotu než o výnosnost. Důvěru obyvatelstva nesmíte rušiti tímto násilným způsobem, nýbrž podle zákona musíte pamatovati na celkové poměry při peněžních ústavech. Rád bych se otázal pánů z venkova, ať již ze Znojma nebo odjinud, kteří pracují s lidovými peněžními ústavy, ať již spořitelnami, Raiffeisenkami, okresními záložnami nebo hospodářskými okresními záložnami: Jak to vypadá u vás venku, když přijdou vkladatelé a chtějí své peníze? Odpovím vám na to: V pokladnách nemáte peníze. Přijdou-li lidé, aby vybrali své vklady vy to nevydržíte, nejste mobilní. Jak jsem před tím řekl p. odborovému přednostovi, zákon lze vydati, má-li člověk v kapse pár miliard, aby se mohlo obyvatelstvu názorně ukázati, že vybírání peněz nemá vůbec žádného významu. Vydání zákona otřese důvěrou, obyvatelstvo začne ještě více vybírati vklady než to činí již nyní. Jestliže jinak nebudete moci se postarati o mobilitu ústavů, nezbude nic jiného než moratorium, proto říkám, nesmíme věc projednávati lehkomyslně, poněvadž jinak jednak dojde k útěku podstaty jinam, do ciziny, a jednak k nejistotě a zkáze mnoha našich existencí.

Proč je zákon nemožný? Zákon je nemožný proto, poněvadž chce jednostranně upravovati otázku úroků, soukromé hospodářství. Soukromému hospodářství mají býti dána normativní ustanovení o výši úroků a o rozpětí mezi úvěrem a debetem. Promluvme si o věci docela prakticky a střízlivě: Dnes je úroková míra snad 4 3/4% - pan dr Dolanský kroutí sice hlavou, ale to nemá významu - snad 4 3/4%, před tím 5%. Úroková míra musí se nyní snížiti o 1/2 až 1%. Pak dostane vkladatel snad 3 nebo 3 1/2%. A co dělá stát? Stát vyplácí ze svých emisních úvěrů, ať jsou to již státní papíry nebo státní pokladniční poukázky, mnohem více. Za státní pokladniční poukázky dostanete dnes 5 1/2%. Co to jsou státní pokladniční poukázky? Není to nic jiného, než zúročitelné hotové peníze. Co dostanete z půjček? Mnohem více, počínaje 3, 4% až 8% z jmenovité hodnoty a uvážíte-li, že kurs půjček je hluboko pod jmenovitou hodnotou, je zúročení nepoměrně vysoké. Je příznačné, že nám důvodová zpráva v §u 17 vysvětluje, že nemohou býti předmětem úpravy úrokových sazeb ani sazby úvěrů emisních, státních půjček, zástavních listů atd. a rovněž ani sazby Národní banky československé a poštovní spořitelny.

První výjimka ospravedlňuje se tím, že sazby emisních zápůjček nedosahují takové výše, která by odůvodňovala i u nich autoritativní úpravu.

To je odůvodnění důvodové zprávy, že se má upraviti pouze soukromé hospodářství a nikoli státní. Národní banka je samostatná, poštovní spořitelna má vlastní zákon. Co také chcete upravovati u poštovní spořitelny, pane odborový přednosto? U poštovní spořitelny byste museli zvýšiti úrokovou míru, poněvadž vkladatelům nevyplácí již vůbec nic. (Souhlas.) Působí to dojmem, jakoby byrokracie, která se zabývala sepsáním tohoto zákona, skutečně nechápala souvislost mezi státním a národním hospodářstvím a zapomínala, že stát je největší konkurencí pro soukromé hospodářství a pro soukromé peněžnictví, monopolisováním ovšem také největší překážkou právě pro úpravu úrokové míry. Právě tak, jako je tomu s půjčkou, také zde nelze věc dělati násilím, nýbrž jen s důvěrou, proto nemůžete tímto zákonem dosíci nijakého úspěchu. Jakého úspěchu jste dosáhli? Snížíte-li úrokovou míru, řekne si vkladatel: "Koupím si za to 5 a 1/2%ní státní pokladniční poukázky, nebo státní papíry" a následek je odnětí peněžních vkladů peněžním ústavům. A další následek: výpověď osobám a podnikům, které měly úvěr od vkladatelů. Tento zákon, dělaný na škodu soukromého hospodářství a ve prospěch státního hospodářství, je nesprávný, poněvadž předpoklad pro prospěch státního hospodářství je rozkvět, vzrůst a zdar národního hospodářství. U tohoto zákona musíme se tázati po jeho výsledcích. Mám dojem, že výsledky jsou mnohem horší než prospěch. Vždyť zákon je téměř kartelováním celého úrokování u peněžních ústavů, kdežto na druhé straně zaujímá se přece tak ostré stanovisko proti všem kartelům.

Celý zákon, mám-li mluviti poctivě, není vlastně odbornicky propracován. Právnicky je špatný a je naprosto komické, že se rozpočtový výbor nemohl dnes smířiti s návrhem na pozvání a přibrání znalců. Byl podán návrh, aby byli přibráni znalci z Poradního sboru ve věcech peněžnictví a lidé z peněžnictví vůbec, jakož i podnikatelé a zaměstnanci. Nepokládalo se to za nutné, poněvadž "sedmička" pokládala za svou povinnost rozhodnouti sama. Ale táži se jejich svědomí jako člen parlamentu: Není snad pro vás příliš za těžko zaujímati stanovisko k tomuto zákonu? Koho zastupujete? Zastupujete jen dlužníka? Zastupujete jen vkladatele? Zastupujete peněžní ústavy? Což na základě svého mandátu nejste povinni nalézti střední cestu, která hájí zájem všech? Abych zabránil každému omylu, a aby nevzniklo vůbec žádné nedorozumění, musím úplně jasně prohlásiti: Jsme toho mínění, že úroková míra v Československu je příliš vysoká a že musí býti snížena, ale soudíme také, že úrokovou míru nelze upravovati zákonem, nelze upravovati normativně. Mluvíte-li dnes o otázce úroků, musíte zachytiti dané souvislosti; jsou to úroky z úvěru, konverse, úroková míra z úvěru, půjčka, obyvatelstvo, rozpočet, daně a daňové nedoplatky, samosprávné finance atd. Oč jde při celé věci? Tu říkám: prvou věcí jest úvěr. Podle mého mínění jest dnes úvěr otřesen a chcete-li automaticky dospěti k úpravě úrokové míry, musíte především znovu orientovati a nově upraviti úvěr jako ústřední problém celku. Nebožtík Baťa pronesl o úvěru velmi moudrý výrok: "Cizí kapitál jest nevěrný, častokráte dokonce zrádný, nejbouřlivěji se nabízí, když ho člověk nepotřebuje, a vždy uteče, kdy ho člověk potřebuje nejvíce." Právě takovou situaci máme u nás. Čeho potřebujeme, není drahý krátkodobý úvěr, jaký nám byl nabízen v době inflace. Naše hospodářství potřebuje levného, dlouhodobého úvěru pro veškeré hospodářství, pro obchod, živnosti, průmysl a zemědělství. V Československu bychom potřebovali spojení zemských peněžních ústavů, Hypoteční banky se Zemskou bankou, aby se z těchto ústavů stal reservoár pro dlouhodobé levné úvěry ve spojení se sociálním pojištěním, pensijním ústavem a úrazovým pojištěním. To bylo zmařeno. Dnes nemáme ústavu, který by nám poskytl levný úvěr. Neboť odvažuji se opět tvrditi, že ze všech těchto ústavů, které hromadí miliardy, nevrací se nic do oněch odvětví, z nichž peníze přišly.

Nechceme se dnes zabývati půjčkou, ale půjčka závisí přece na úrokové míře. Půjčka na vysoký úrok znemožňuje vám konkurenci státních papírů, pro půjčku na nízký úrok musí se teprve vytvořiti předpoklad, musí se získati důvěra a tu se nevyhnete amnestii ve věcech daňových a devisových. Tolik se mluví o daňových nedoplatcích. Není to šílenství stále se tím vybíjeti? Daňové nedoplatky úrokují se 7%. Také zde vidíte, že stát vybírá velmi krásné úroky. Potřebujeme zavedení pořádku do všech hospodářských věcí, odstranění překážek, ať již v oboru obchodně-politickém nebo v celém devisovém řízení, v clearingu, v kompensacích, v kontingentování atd. Jest neuvěřitelné, jak po této stránce máme ve skutečnosti poměry, které překážejí hospodářství.

Nejnaléhavěji potřebujeme odstranění překážek, aby se opět mohlo dospěti k volnému rozvoji sil. Chci vám uvésti příklad, abyste byli poněkud poučeni o těchto zjevech. Průmyslník má v Rumunsku 100.000 Kč. Obchodník, dlužník, přijde k onomu průmyslníkovi v Praze a přinese mu 100.000 Kč. Průmyslník podle své povinnosti oznámí Národní bance, že mu rumunský obchodník zaplatil 100.000 Kč. Víte co učinila Národní banka? Napsala pražskému průmyslníkovi, že se dopustil trestného činu a že může býti zavřen. Tu se člověk chytá za hlavu. Co je Československé národní bance do toho, že rumunský obchodník zaplatil zde průmyslníkovi 100.000 Kč? Místo toho dostává se průmyslníkovi poučení, že to měl učiniti clearingovým řízením. Tak to přece nejde. Musíme přece věci posuzovati prakticky.

Musím s vámi promluviti ještě o konversi, poněvadž v tomto zákoně jsou v §u 17 státní papíry vyloučeny. Jak si to vlastně představujete, že se cenné papíry mají udržovati na výši a při tom že úroková míra pro veškeré soukromé hospodářství má býti nízká? V rozpočtové rozpravě jsem již hájil stanovisko, že Československo potřebuje dobrovolné konverse státních papírů. Opakuji příklad, který jsem již uvedl jednou. Anglie snížila z 2.085 milionů liber, t. j. z 228.7 miliard Kč, úrokovou míru z 5% na 3 1/2%, a to dobrovolně. Francie konvertovala dobrovolně 85 miliard Kč státních papírů ze 7, 6 a 5% na 4 1/2%. Obyvatelstvu bylo ponecháno na vůli buď výměna nebo výplata v hotovém. Víte, kolik vyplatila Francie? Z 85 miliard vyplatila v hotovosti 1.5 miliard. 83.5 miliard konvertovalo obyvatelstvo dobrovolně ze 7, 6 a 5% na 4 1/2%. To jest vlastenectví! A já tvrdím: kdyby dnes československý ministr financí vyzval veřejnost, aby dobrovolně konvertovala veškeré papíry, bude to výzvou na prázdno a uhlídáme, že v Československu sahá vlastenectví jen ke kapse a pak že jsou kapsy zavřeny, že se nikdo neodhodlá, aby dobrovolně konvertoval papíry a přinesl oběť na oltář vlasti. To je velká část problému. (Posl. Slavíček: Ale my jsme to dělali při pokladničních poukázkách! Takhle to není! A šlo to!) Pane kolego, mám vám říci pravdu? Je pravda, že od koruny uteklo mnohem více českého obyvatelstva než německého. (Posl. Slavíček: Poslední pokladniční poukázky, pane doktore, my nejsme tak bohatí jako Angličané!) Pane kol. Slavíčku, nebudeme se dnes baviti o vlastenectví. Ale řekněte panu ministrovi Traplovi, ať provede konversi, pak jsem ochoten dáti se vámi poučiti. Posuzujeme-li tuto otázku, musíme připustiti, že se stává zvláště obtížnou pro množství druhů peněžních ústavů. Máme banky, spořitelny, zemědělské záložny, raiffeisenky. Všechny tyto ústavy vyžadují, aby se úroková míra upravila úplně různě, a teprve dodatečně v § 15 jste se vzpamatovali, že jste tam vložili tuto úpravu a že jste k tomu přihlíželi. Dříve to v zákonu vůbec nebylo. Ale také tato otázka jest závažnou otázkou úvěru, jeho rozmanitost: úvěr dlouhodobý, krátkodobý, krytý a nekrytý, reální a osobní. A co jest s úvěrem na černo? Nemáme upraviti zákon tak, aby velká část hospodářství nepropadla úvěru na černo jak pokud jde o úvěr, tak také o debet? Zákon jest ranou do prázdna, nevytvoříme-li nutné předpoklady, a těmi předpoklady jest nejprve úprava nekalé soutěže. Tu všichni souhlasí s tím, že se nekalá soutěž upraví. Ale není to nutno tímto zákonem, poněvadž již máme samo o sobě zákon o nekalé soutěži; potřebujeme úpravu příslušnosti jednotlivých peněžních ústavů. Dnes vidíme, že jednotlivé druhy peněžních ústavů úplně překročují obor své příslušnosti. Překročují jej záložny, spořitelny, o bankách vůbec ani nemluvě. Potřebujeme úpravu tak zvaných vedlejších poplatků, podmínek mimo úvěrovou míru, potřebujeme úpravu celé soustavy vypovídací, výpovědních lhůt, úpravy záruk, pojmů krytí. Pánové, kteří se zabýváte těmito věcmi, není to ve skutečnosti tak, že celá soustava krytí jest vybudována nesprávně na zásadě nadměrného krytí? Otažte se přece jednou u podniků, co musí dávati za svůj úvěr. Musejí dávati nejen hypotéky, musejí dávati do zástavy sklady zboží, postupovati účty, ve skutečnosti musejí dávati jako krytí několikanásobek požadovaného úvěru. Nebude-li tento systém upraven tak, aby bylo odstraněno nadměrné krytí, odejmete hospodářství většinu kapitálu a úvěru vůbec, poněvadž jest vázán krytím. Potřebujete úpravy bilancí u hospodářství, ale ještě více u peněžnictví, potřebujete vyzkoumati, jak hluboko je možný pokles, vyzkoumati rozpětí mezi úvěrem a debetem.

Mluvíme zde o úrokové míře, zatím co bychom na druhé straně měli přece teprve dostati veškeré tyto předpoklady. Otázka úrokové míry jest velmi velký problém, poněvadž se zpravidla podceňují čísla, o která jde. Jestliže na př. snížíte úrokovou míru v úvěru, tedy úrokovou míru vkladů o jedno procento, činí to při vykázaném stavu vkladů 77 miliard 770 milionů; tedy při dvou procentech měli bychom 1.540 milionů úroků. Při debetu jest to ještě závažnější: 1%ní snížení činí u státního a národního hospodářství 1.5 miliardy, 2% přes 3 miliardy. Po této stránce nesmí se problém podceňovati, a na druhé straně nesmí se přeceňovati z toho prostého důvodu, poněvadž zákonná úprava jest dnes ranou do prázdna, poněvadž dnes nikdo nemůže říci: můžeme snížiti úrokovou míru? O kolik jest rozpětí příliš vysoké? Nikdo to nemůže určiti. V tom jsou předpoklady.

Pánové! Abych řekl několik slov o trestních ustanoveních. Zkoumáte-li trestní zákon, zákon o lichvě, o nekalé soutěži, bankovní zákon a dnešní zákon, přiznáte, že veškeré hospodářství a s hospodářstvím veškeré peněžnictví jest zataraseno různými zákony, různými ustanoveními, těžkými trestními předpisy osobního rázu, že se brzy vůbec nikdo nebude moci odvážiti učiniti rozhodnutí. Nemluvme přece stále o funkcionářích bank, mluvme přece také jednou o funkcionářích Raiffeisenek, spořitelen atd., o funkcionářích, kteří konají své funkce jako čestné. Ve všech trestních ustanoveních nerozlišujete, byl-li funkcionář placen či nikoliv. Musíte přece uznati, že v těchto ustanoveních jest velký zmatek, poněvadž pouze přísností a ostrostí nelze věci upraviti.

Promluvil bych několik slov o zákonu samém. Jako nejhorší chybu třeba vytknouti, že zákon vylučuje spolučinnost parlamentu. Poradní sbor ve věcech peněžnictví dotazuje se vlády, vláda určuje, nesouhlasí-li s Poradním sborem. Parlament jest vyřazen pro vždy. V §u 2 se praví: "oznámení může učiniti kdokoli", jest to řečeno úplně všeobecně, ať jde o domácího člověka, nebo cizince, ať na tom má zájem, či nikoliv, oznámení může učiniti kdokoliv. Příklad: Vezměme třebas berní úřad: Přiznání 5% úroků z vkladů. Pozor, řekne berní správa, zde uděláme trestní oznámení, zde dostals o jedno procento úroků více. Zde vidíte, že není možno poskytovati každému povolení k takovýmto věcem.

Ústřední smírčí orgán se zde zavádí a ustanovení o Ąstředním smírčím orgánu přikázali jsme v §u 10 opět vládnímu nařízení. Kdybychom chtěli věc posuzovati kriticky, měli bychom vlastně nyní již dva ústřední smírčí orgány, jeden podle zákona o nekalé soutěži, poněvadž se zde neustanovuje, že jest to týž Ústřední smírčí orgán. Cesta jest zdlouhavá. Ústřední smírčí orgán věc vyšetří, označí trestní jednání a o celé věci rozhodne okresní politický úřad. A okresní politický úřad může rozhodnouti jinak a říci: "Takového trestního ustanovení není." Proč Ústřední smírčí orgán, politický úřad? Z toho nic nepojde, jak známe postup u politických úřadů.

Dvojitá kolej: došlo k zajímavému právnímu případu. Máme zákon o nekalé soutěži, a tam jest vše ustanoveno v §u 50, a to: stane-li se nějaký případ, předloží se Ústřednímu smírčímu orgánu a zároveň se hledí, zda by nebyl možný smír. Nepodaří-li se to, dojde k soudu. A nyní se týž trestný čin oznamuje podle tohoto zákona. Děje se to tedy dvakrát a chcete-li, ještě vícekráte. Ale já chci vzíti právě tyto dva zákony. Zákon o úpravě úrokové míry neruší ustanovení o nekalé soutěži, takže se může nyní státi, že totéž oznámení bude učiněno jednou podle zákona o nekalé soutěži a druhé podle zákona o úrokové míře. Nyní přichází táž věc před Ústřední smírčí orgán. Podle tohoto zákona může snad dojíti ke smíru. Pak se praví v zákonu, že ostatní zákonná ustanovení nejsou vyloučena. Smír jest uzavřen. A podle jiného zákona dostane se věc přece před soud. To je nemožné, nemůžete věci takto nechati. Rovněž tak jest tomu u správních úřadů. Správní úřad rozhoduje, a zároveň podle všech ostatních jiných předpisů může si také dělati co chce. Pánové, to přece nejde.

Velmi důležité jest porušení bankovního a spořitelního obchodního tajemství. Obchodní tajemství bank a spořitelen není pouhý výmysl, nýbrž něco, co bylo vyzkoušeno staletími. A nyní náhle přichází zákon o úpravě úrokové míry a na udání nějakého konfidenta, které vůbec ani nemusí býti odůvodněno, může Ústřední smírčí orgán případně obrátit v bance, ve spořitelně, v Raiffeisence všechny knihy vzhůru nohama. Mohlo by to člověka sváděti, aby se domníval, že jest to správně zavedeno. Ale každá hůl má dva konce. A tu bych se dnes zeptal zástupců rolníků, řeknete někdy svým voličům, že jste tímto zákonem dali napospas tajemství bankovních a spořitelních obchodů? Rolník jest přece od základu nedůvěřivý, vždy chce, aby tajemství bylo zachováno, a proto si také ukládá vkladní knížku do slamníku a schovává ji. A nyní chcete u vkladů zrušiti tajemství.

Proti tomuto zákonu dalo by se ještě uvésti ohromně mnoho věcí. Zajímavý jest zvláště § 15. Onen paragraf, o který koalice klopýtla, na který potřebovala 10 dní, aby vyseděla toto vejce, tohoto pohrobka, který se zrodil za nejtěžších bolestí. Onen paragraf byl nejprve velmi prostý, a z počátku vůbec se nedotýkal kolektivních smluv. Byl to úspěch socialistických stran. Nyní přichází Nosek jako zpravodaj o zákonu a zároveň jako representant ministerstva financí - nehněváte se přece proto na mne, když to říkám, neboť tomu tak je. Nosek předloží návrh na zrušení kolektivních smluv. Nyní křičí opět socialisté, že byli poraženi. 10 dní se vyjednává, a vyjde z toho kaučuk. Úspěch jest porážka socialistických stran. Říká se sice, že se kolektivní smlouvy neruší, nýbrž jen smlouvy s jednotlivci při "trvale nepřiměřeně vysokých platech", ale co jest to "trvalý" a co "nepřiměřeně vysoký", o tom se tam nepraví nic. Ale vyplatí-li se správní radě z jiné kapsy několik milionů, nemá to vůbec žádného významu.

Bankovní zákon zrušil svatost smluv a tento zákon ruší smlouvy po druhé. Ale smlouva je smlouva a na svatosti smlouvy musí se trvati za všech okolností. Tím jste utvořili praejudic nejzávažnějšího významu, že se smlouvy ruší prostým jednáním "sedmičky". To jest velmi vážný praejudic. Ale při celé věci zapomínáte, že se úprava úrokové míry nesmí provésti jednostranně, po zádech zaměstnanců. Nikoliv jednostranným snížením režie, restrikcí nižších úředníků. Pane kol. Nosku, můžete kývati kolikrát chcete, pro tuto věc nebudete míti nikdy porozumění, poněvadž myslíte pouze tak, že každé slovo oposice, byť bylo sebe rozumnější, necháváte bez povšimnutí. Nad tím, co říká oposice, vždy se láme hůl. Prokázal jste to opět včera ve výboru. Mnohé z toho, co oposice přednesla a navrhla, byla by mohla koalice dobře potřebovati. Nepotřebujete si pánové naprosto namlouvati, že pouze mezi vámi jsou chytří lidé. Také mimo "sedmičku" jsou snad mnozí - nemluvím o sobě - kteří by mohli podati návrhy, které by se "sedmičce" hodily. Ale poněvadž patří k oposici, nesmí se jejich idejí a návrhů použíti. Ale použijete-li něčeho, ukradnete to a podáte to jako koaliční návrh. Neboť kdyby se přijal návrh oposice, úplně by to rozvrátilo prestiž koalice.

Pánové, opakuji tedy: škoda, kterou způsobí tento zákon, bude mnohem větší, než užitek. Opakuji, že jsme toho mínění, že úroková míra jest příliš vysoká, ale že se nedá upraviti zákonem a normativně, jak to zamýšlí tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Další slovo má p. posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená snemovňa! Návrh zákona, ktorý je podkladom pojednávania, dobre posviecuje na československý parlamentarizmus, na spôsob vynášania zákonov. Tento návrh zákona je skutočne dôležitý, ani nie tak s hľadiska blahobytu štátov a národov, s hľadiska zažehnania hospodárskej krízy, ale opravdu dôležitý je s hľadiska mocenskej politiky vlády.

Československý parlamentarizmus sa vyznamenáva tým, že dôležité návrhy zákonov sú predkladané poslancom, zákonodarcom tak, že títo nemajú dostatok fyzického času, aby sa mohli zahĺbiť do návrhu zákona, ktorý bude prejednávaný. Na podaných návrhoch zákonov činia sa obratom ruky zmeny, výboru rozpočtovému a výboru živnostenskému sa prikáže, aby návrhy prejednaly cez noc, aniž by zároveň bola daná možnosť, by členovia toho ktorého výboru mohli sa presvedčiť o podstate týchto zmien, by mali času uvažovať o ich významnosti a správnosti a k tomu prispôsobiť rozhodnutie svojej vôle a svoje názory o návrhoch.

Je to stav nemožný, zvlášte, keď parlamentarizmus republiky Československej je zariadený tak, že zákonodarná práca, ktorá obsahuje čo len trochu možnosti diskusie, je zhutnená do výborov, naproti tomu plénum opravdu nemá žiadneho vážnejšieho úkolu, lebo čo výbory prijaly, tam plénum na stanovisku, prijatom výborom, nemôže meniť ničoho. Dosiaľ aspoň nebolo takéhoto prípadu v dejinách parlamentarizmu československého.

Úkol náš, zákonodarcov maďarskej národnej menšiny, je o veľa ťažší, ako úkol zákonodarcov národných, lebo veď nám sa predkladá návrh zákona len v jazyku československom, tak že my, ktorí nerozumieme jazyku československému, nemáme dosť času, aby sme si ho dali preložiť a zapríčinili si útraty tým cieľom, aby sme mohli k návrhu zákona prehovoriť. Kým tejto nesnádze národnej menšiny nemeckej bolo už odpomožené, lebo veď každý vládny návrh vydáva sa z úradnej povinnosti tiež v jazyku nemeckom pre národnú menšinu nemeckú, dotiaľ pre národnú menšinu maďarskú vôbec sa nedáva k dišpozícii preklad návrhu zákona v jazyku maďarskom.

Na túto anomáliu a na tento právny nedostatok poukázali sme už niekoľkokráť a tiež písomne sme podali býv. predsedovi poslaneckej snemovne pánu Malypetrovi žiadosť nášho klubu, v ktorej sme žiadali, aby návrhy zákonov, návrhy vlády boly prekladané i do maďarčiny a tak nám boly dávané k dišpozícii. Vtedajší pán predseda snemovne Malypetr nám aj prisľúbil uspokojujúce vyriešenie tejto otázky, avšak žiaľ napriek dvom urgenciám nestalo sa vo veci nič a dnes sa vec má tak, že ani dnes ešte nedostávame návrhy zákonov v jazyku maďarskom.

U dnešného predsednictva parlamentu spatrujeme po tejto stránke istý pokrok, lebo nedávno bolo usnesenie predsedníctva snemovne, resp. prezídia sdelené nám v jazyku maďarskom. Z tohoto prajného zjavu odvodzujeme, že stanovisko terajšieho predsedníctva snemovne je iné a že ono chce rešpektovať žiadosť zákonodarcov národnej menšiny a že nám umožní správné vykonávanie úkolov zákonodarných.

S tohoto miesta obraciam sa v mene nášho klubu na predsedníctvo, aby našu žiadosť, ktorá Malypetrom nebola vybavená, naliehavo vyriešilo a poskytlo nám možnosť, aby sme v záujme nášho ľudu mohli plniť náše úkoly a povinnosti zákonodarné. Treba odstraniť stav, ktorý donucuje zákonodarcov k nečinnosti. Jednanie, kde návrh predkladá sa naraz, v noci, a výbor prejedná ho ešte cez noc a bez akýchkoľvek príprav predloží ho druhého dňa plénu, sleduje účel, aby správnemu postrehu bolo zabránené a úradná vôla vládnej politiky nenarazila na prekážky, lebo takéto návrhy zákonov už vopred nadala mocou zákona. Musí prestať ten stav, ktorý zákonodarstvo naprosto podrobuje samovláde výkonnej moci.

Vláda nemá všestranného hospodárskeho programu a preto sa stáva, že predkladá sem tam malé detailné zákony po dlhej dobe parlamentu, čím nemožno docieliť úľavy v hospodárskej kríze, avšak tieto zákony pri každej príležitosti majú slúžiť účelom mocenskej politiky. Je príznačné, že účelom týchto malicherných zákonov nikdy nie je zažehnať pauperizáciu a odstraniť krízu, ale ich tendenciou je vždy, aby zaistená a zveľadená bola hospodárska a politická moc bankokracie zemí historických. Vláda je si vedomá, že odnárodňovaciu politiku vládneho režimu najlepšie a najbezpečnejšie dovedie vykonávať bankokracia zemí historických, a to tak, aby zdanie nasvedčovalo tomu, že politika nepoužíva násilných prostriedkov, len že chlieb vypadá z ruky národnej menšiny, mizí neodvislosť a ubohý človek národnej menšiny nutne ocíta sa v hroznom položení, že pod tlakom duševného oktroja vyznáva svoju spolupatričnosť k panujúcemu národu a dáva sa do jeho služieb na spôsob otroka. Bankokracia zemí historických zabíja národnú a hospodársku silu Slovenska a Podkarpatskej Rusi, t. j. kolonií, znemožňuje akúkoľvek zákonitú rezistenciu, uchvacuje hegemoniu vo finančnej a hospodárskej politike úverovej a vo svojej hroznej chamtivosti sožere všetok národný život.

Lzä konštatovať, že v republike dnes vládne už len bankokracia zemí historických. Je jasne patrné, že nedeje sa to, čo chce vláda, ale to, k čomu svolí bankokracia zemí historických. Peniaze k vládnutiu dáva bankokracia, a nedá ich, jestliže vláda nepočína si podľa intencií bankokracie zemí historických. Tiež bankový zákon č. 54/1932 bol vynesený v záujme bankokracie. Vo veľkej finančnej rade, ktorá má rozhodný vliv a dispozičné právo vo vývoji úverovej politiky, Slovensko a Podkarpatská Rus nie sú ani jediným členom zastupené k väčšej sláve demokratickej samosprávy.

Bankový zákon a práve predložený návrh zákona zasadzujú smrteľnú ranu hospodárskemu a finančnému životu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Bankový zákon znemožnil zakladanie nových peňažných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, keď ku založeniu predpísal základný kapitál 10 milionov Kč, avšak zákon ani v tomto prípade nepredpisuje vláde povinnosť, že vláda, keď sa tento základný kapitál 10 mil. Kč soženie, je povinná povoliť utvorenie nového finančného ústavu, lebo i v tomto prípade zbýva tu možnosť, aby peňažný ústav nepovolila. Na Slovensku sú už len tri peňažné ústavy, ktoré spravujú väčšiu časť národného kapitálu a u ktorých základný kapitál je nižší než 10 mil. Kč. Tieto banky majú značný kapitál z vkladov, avšak úradná finančná politika môže konštatovať, že medzi výškou základného kapitálu a výškou kapitálu vkladového nie je náležitý pomer, a môže predpisať, aby základný kapitál bol zvýšený. V dôsledku tohoto rozkazu podnikne peňažný ústav všetko, aby základný kapitál bol zvýšený, podá žiadosť o povolenie zvýšenia základného kapitálu a tu sa dostaví prekvapenie. Úradná finančná vládna správa nedá povolenie ku zvýšeniu základného kapitálu a tedy umele postaví prekážku uplatňovaniu finančnej samostatnosti hospodárskej sily národnej menšiny, čo nemožno nepokladať netendenciozným, a tu je nemožné, aby každý objektívny človek nepoznal tendenciu, že tie zbývajúce ešte tri peňažné ústavy sú donútené, aby sa vzdaly, fuzionovaly alebo likvidovaly.

A teraz prichádza vnútená úprava normy o súťaži a úrokovej miery z vkladného kapitálu. Chce tomu návrh zákona tiež na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, k veci prehovoriť však nemožno, lebo vo veľkom finančnom poradnom sbore Slovensko a Podkarpatská Rus zástupcu nemajú a tedy nikto nehonoruje, ba ani nevyslyší hospodárske túžby týchto dvoch zemí.

Mamutie banky zemí historických majú lacné vkladné kapitály, lebo malokapitalista smýšľa tak, že radšie poskytne svoje peniaze ako vklad za úrok nižší bankám veľkým, než za úrok nižší bankám malým, lebo sa domnieva, že tam sú jeho peniaze bezpečnejšie uložené. A tak sa nahromadí v týchto mamutích bankách vkladný kapitál na lacnejšie úroky.

Až bude úroková miera snížená, mamutie banky ani v tomto prípade nepocítia odl v vkladného kapitálu a tiež pri nižšej úrokovej miere zostane im toľko zisku, že tým budú môcť vyparírovať stratu, ktorá by mohla vzniknúť snížením debetného úroku. Tiež odliv vkladného kapitálu môžu veľké banky paralysovať svojou politikou kartelovou, kdežto peňažné ústavy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi so svojím menším vkladným kapitálom, pri vysokých úrokoch z vkladov a po veľkých stratách, ktoré vzniknú z toho, že sníženie debetných úrokov vzťahuje sa tiež na kapitály už pred tým vypožičané a že tieto úroky ztratia, nebudú môcť to paralyzovať už len preto, lebo hospodársky život na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi znamená z prevažnej časti záujemstvo zemedelské. Naproti tomu úroková politika a lacné úroky bánk národných nie je k dišpozícii úveru zemedelskému, ale je k službám kartelom, akciovým spoločnostiam, krátko vazalom mocnej bankokracie, týmto prináša výhody, v dôsledku čoho bankokracia ovláda život hospodársky a nabýva veľkej finančnej a politickej moci. Krajným dôsledkom toho bude, že peňažné ústavy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi octnú sa v nútenej situácii, že buďto zahynú, alebo vzdajú sa svojej nezávislosti a budú zapojené do záujmových sfér veľkých mamutích bánk zemí historických, čo sa rovná úplnej strate samostatnosti a samourčovania.

Bude-li takto víťazstvo dobyté, vtedy všetka hospodárska a politická moc "kolonií" prejde do rúk českej bankokracie. Možnosť zákonitej rezistencie bude snížená a zároven s tým budú dochádzať k výrazu tiež účinky odnárodňovania, a to v snížení počtu národnostných menšín, resp. vo zvýšení počtu Čechoslovákov.

Tiež pomocou obecných sporiteľní bude zbývajúci ešte kapitál na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi odčerpávaný. Stejne i peniaze sirotské a súdnych depozitov budú slúžiť len českému veľkému mobilnému kapitálu.

Keby boly v návrhu zákona vážné intencie zmierniť rešp. zažehnať krizu, tu by nám bol tento návrh zákona vítaný, lebo tu by sme spatrili v ňom tvorenie zemedelského a priemyslového úveru, poskytovanie tvorivého a mobilného kapitálu, zažehnanie kapitálových nedostatkov, tvorenie kúpeschopnosti a odbytu a uskutočnenie dobrého vnútorného konzumného odbytišťa. A tieto veci spomínajú stále i členovia vlády, posledne i pán minister zemedelstva, vo skutočnosti však nepreložia ani krížom slamy, aby to bolo realizované, ale dopúšťajú, aby vláda mobilného kapitálu, bankokracia zničila prosperitu a rozkvet zemedelského života. Nepomýšľajú na to, že tým bude pauperizácia len stupňovaná a ustálená, čoho koncom môže byť len katastrofa.

Dôsledkom tohoto zákona na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bude, že úver bude odnímaný a že poskytovanie nových úverov bude znemožnené, lebo veď zákon nezakazuje, že musí-li tá banka snížiť svoj úrok debetný, nesmie zároveň vypovedať pôžičku dlžníkovi, čím dlžník bude naprosto zničený, lebo bankokracia zemí historických mu nepomôže, leda vtedy, zaviaže-li sa k zapreniu svojho národného života.

Dôsledkom tohoto zákona bude zánik hospodárskej sily národných menšín. Je to s tým tak, ako s politikou kartelovou, ktorá chce monopolizovať výrobu a výhodné ceny, a má-li konkurenta, vtedy aby ho zlomila, je vstave predávať svoje produkty i pod výrobnú cenu, len aby svojho konkurenta zabila. Keď sa už tak stalo, vtedy kartel závratne zvýši svoje ceny, takže sa mu tým nahradí nielen suma vynaložená na zničenie konkurencie, lež strčí do vačku ešte i hojný zisk. Preto treba normy o súťaži a tých farizejsky nastolených sankcií, ako aj uplatňovacieho pokračovania komediantského, ktoré skrýva v sebe možnosť vymknúť sa.

Hypokrizou je celý návrh zákona. Keby ste boli k tomuto návrhu zákona junktimne pripojili zákon družstevný, ktorý by utvoril družstevnú sieť, a k tomu snížili by ste mieru zdanenia, odbúrali by ste nesnesiteľné verejné bremená, upravili by ste system zdaňovania, konvertovali by ste pozemkové dlhy a pripojili by ste k tomu ustanovenia, ktoré by vyvážily nedostatok kartelov zemedelských a ničivosť kartelov bankokratických v tomto prípade by sme mohli tento zákon odhlasovať.

Avšak v dnešnej jeho forme nemožno tento návrh zákona odhlasovať, lebo nespatrujeme v ňom ustanovenie, ktoré by vzkriesilo k novému životu zamrzlý obeh krve hospodárskeho života, lebo veď schádza z neho odkaz tvorivého a mobilného kapitálu životu hospodárskemu, lebo vládna politika nepomýšľa na to, aby zažehnala nedostatok kapitálu, lebo nieto vládneho programu k vytvoreniu neobmedzených pracovných príležitostí, a konečne lebo skazu necháte ísť svojou cestou a trpíte, aby pomocou systemu cedulovej banky zveľaďovaly sa profity jednotlivcov, čo katastrofu len uspiešuje.

A vôbec tiež faktá zahraničnej i vnútornej politiky ukazujú na tendenciu, ako keby bolo účelom Slovensko a Podkarpatskú Rus úplne depauperizovať, lebo potom ani nebude záhodno protiviť sa revízii.

Politika vládneho režimu je iba zahaleným absolutizmom odnárodňovacím. Práve slyšíme zprávu, ktorá je novým absolutistickým príkladom na zrušovanie zastupiteľských sborov obecných. V meste Kežmarku bola bez akejkoľvek príčiny a k väčšej sláve národnej rovnoprávnosti zrušená samospráva a cieľom vybudovania vlády väčšiny bol z menšiny, z tábora intolerančných šovinistov, volený vládny komisár, od ktorého národná minorita, ktorá je vo väčšine, nemôže nič dobrého očakávať ani v živote hospodárskom, ani na poli osvetovom. (Posl. Nitsch [německy]: Ten, který se v Kežmarku bryskně zachoval vůči presidentovi Masarykovi, stal se vládním komisařem v Kežmarku!) Takéhoto človeka postavily vládne strany v čelo miestnej samosprávy, zničenej bezzákonne a neprávom.

V ohľade zrušovania obecných zastupiteľských sborov krásne vypadá rovnoprávnosť v republike. V rakúskom ríšskom zákone je vyslovené, kedy možno zrušiť obecný zastupiteľský sbor, avšak je vyslovené i to, že toto zrušenie nemôže trvať dĺž ako 6 týždňov. Pre zrušenie zastupiteľských sborov obecných predpisuje nová správna reforma 2 mesiace, rešp. do dvoch mesiacov musí byť zastupiteľský sbor znova zvolený. Tuná je dokázané faktami, že zrušenie trvá vo veľa prípadoch mesiace ba i roky, aniž by boly voľby vypísané, len preto, aby šovinistická politika mohla dobre využiť mocenských tendencií.

Dobre charakterizoval tento stav prezident najvyššieho súdu dr Fajnor, keď povedal, že: "V našom štáte je zásada práva, zákona a pravdy na ústupu, zásada moci, hlavne moci politickej však na postupu." Tuná slúži všetko len účelom mocenským, nikto sa nestará o prosperitu, blahobyt a práva národného života národov.

Dokiaľ budú tu tieto pomery mocenskými tendenciami presytené, nebudeme môcť žiadny takýto návrh zákona odhlasovať, a preto v mene nášho klubu ohlašujem, že budeme hlasovať proti návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

nemocí posl. Jaksch.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu zvolil ve schůzi dne 24. února 1933: předsedou posl. Mašatu; místopředsedy posl. Berana, dr Slávika a Nejezchleba-Marchu; jednateli posl. Dubického a Petrovice.

Podle usnesení předsednictva navrhl místopředseda Stivín, aby se příští schůze konala v úterý dne 28. února 1933 ve 3 hod. odpol. s

Nevyřízené odstavce poradu 252. schůze.

Proti tomuto návrhu nebylo námitek a schůze skončena ve 2 hod. 22 min. odpol.