Velmi zajímavé jest ustanovení, že se snížení úroků netýká Národní banky ani emisních úvěrů. Zde se to tříští a k vysvětlení chci konstatovati jen toto: Vezmete-li si bankovní výkazy zdejších větších bank, zjistíte ve většině případů, budete-li bilancování aspoň částečně považovati za správné, že aktiva klesla, že stoupají pasiva a že výnos klesá. Proti všem těmto hospodářským sborům a bankám ukazuje Národní banka tendenci opačnou. Přes pokles jejího obratu ze 33.910 mil. r. 1931 na 26.001 mil. r. 1932, tedy přes snížení skoro o 6 miliard, stoupl zisk z 33.7 na 52.2 mil. Kč, vzrostl tedy o 18.5 milionu. Tím se vyznačuje imponující, všechno přesahující postavení Národní banky a ona se nyní výslovně vyjímá ze všech ustanovení tohoto zákona, právě tak jako v zákoně o dozoru nad bankami, podle něhož není také přípustno rozšířiti dozor na tento ústav. Poněvadž k tomu přistupuje emisní úvěr, vyplývá z toho, že emisní úvěr a úvěr Národní banky není vázán tímto zákonem, a proto je možno, že zkřižují zásady Poradního sboru peněžního prakticky protilehlou úrokovou politikou a důchod z úroků mohou svésti směrem, který jest v zájmu emisních ústavů nebo Národní banky. Zde jest vnitřní rozpor celého návrhu, který tak tím více ztrácí na ceně.

Na tento rozpor bych rád zcela zvláště ukázal. Že ustanovení jsou drakonická, že mohou býti způsobena i svévolnými udáními, jest v povaze takových donucovacích zákonů. § 18, t. j. § 15 původního návrhu má vliv na režii a zmocňuje peněžní poradní sbor, aby měnil smluvní ustanovení mezi vedoucími úředníky, a to do měsíce. Nechává však nedotčeny nároky kolektivních smluv jiných úředníků. Čím více se přiznáváme k této zásadě, tím spíše musíme říci, že i toto zajištění nemůže míti prakticky účinku, když totiž celá situace vede k jiným konečným úsudkům.

Viděli jste z mých vývodů, že jsem v rozporu s většinou ustanovení zákona a že v tomto návrhu nemohu viděti praktického účinku pro snížení úroků a že hájím stanovisko, že se mechanickými prostředky nedá působiti na dynamiku hospodářství. Otážete se mne zase, jak si představuji snížení úrokové míry. Zde musím jako dříve odpověděti, že to je možné jen při úplném odvrácení od zlaté měny a při nové úpravě celého peněžnictví ve státě indexní měnou, která nesměřuje k libovolnému hmotnému statku, ke zlatu nebo jinému kovu, nýbrž opírá se o průměr skutečné nabídky a béře index za základ množství oběživa, která však přihlíží i k poznání, že peníze jsou proti zboží ve výhodě, že mohou býti kdykoliv hromaděny a že proto, aby byla obnovena správnost zásady čisté theorie množství, musí býti peníze vybaveny rychlým oběhem. Víte, že se po léta zasazuji o reformu peněz ve smyslu indexní měny a nuceného oběhu, jak se projevil po prvé ve svobodných penězích. Proti dřívějším letům mohu dnes právě při tomto bodu místo na theorii ukázati na praktické zkušenosti, které se s tím udělaly, a prosil bych i zástupce ministerstva, aby se o tyto věci starali. Příklad obce Schwankirchen v Bavorském lese, který byl odstraněn teprve nouzovým nařízením kancléře Brüninga, dále výpomoc v nouzi malého městyse Wörglu v Tyrolsku mluví za celé svazky. Nemohu si odepříti, abych vám nevylíčil tohoto případu z Wörglu.

V městysi Wörglu vydala obecní rada v létě 1932 "pracovní poukázky", vybavené podle návrhu S. Gsellse, o němž jsem již dříve častěji mluvil. Přečtu zprávu starosty M. Unterguggenbergra, z níž sami račte vyčísti, jak bez krise působila tato peněžní reforma, která byla zavedena spolu s postupným organickým snižováním úroků.

"Pracovní poukázky působily jako oběživo svobodné hospodářské nauky (Wära) přímo "divy". V průmyslovém obvodě Wörglu jsou zastaveny všechny továrny. V místě a jeho okolí je asi 1500 nezaměstnaných - již dávno vyřazených a se svými rodinami bez jakéhokoliv příjmu - kteří jsou, vedle jiných osob neschopných vydělávati, takovým břemenem veřejné péče, že je obec se svými 4200 obyvateli nemůže snésti.

Poplatnost obce poklesla tak velice, že daňové nedoplatky ke konci r. 1931 činily asi 120.000 šil. Poněvadž se tyto nedoplatky, které samy sebou jsou nesnesitelné, v době zhroucení a konkursů mění často v pohledávky pochybné, mizí pomalu možnost, aby obec plnila své vlastní závazky. Na počátku r. 1932 zdálo se, že je úplně vyloučeno sestaviti rozpočet na r. 1932.

Na chudinství, podpory a tak naléhavé opatření práce není peněz. Zvyšování daní není možné se zřetelem na nedoplatky, které jsou zde beztoho, a nemá účinku.

Poněvadž obec se zřetelem na daňové nedoplatky neplatila svých platů ani svazu a zemské vládě, nepoukazují se ani příděly ze zemských a svazových daní připadající na tuto obec, nýbrž zúčtují se vzájemným vyrovnáním. Svaz a země přicházejí takto ke svým penězům. Obec však nemůže sehnati svých nedoplatků, jelikož poplatníci nemohou platiti. I nejbezohlednější vymáhání a exekuce jsou většinou marné.

Přehled první polovice r. 1932 podává tento obraz:

Příděly zemských daní:

Průměrný výnos v posledních 5 letech: 32.100 šil. Výnos r. 1932: 11.681.87 šil.

Srovnáme-li to s výsledkem z posledních 5 let, poklesly zemské příděly obci r. 1932 o více než 60%. Ale ani tento malý peníz 11.681.87 šil. nevyplácí se obci, nýbrž zúčtuje se na tyto důležité věci:

Výnos obecních přídělů ze svazových daní: průměrný výnos v posledních 5 letech 50.000 šil., výnos r. 1932 30.594 šil.

I výnos přídělů ze svazových daní, srovnán s průměrnými výsledky z posledních 5 let, poklesl asi o 40%. Z výnosu, který z toho obci připadal (30.594 šil.), byly rovněž zadrženy nebo kompensovány tyto částky:

Obec tedy dostává z obou svých hlavních daňových pramenů v prvním pololetí, do konce července 1932 úhrnem jen 15.491 šil. hotových peněz.

Samostatné obecní daně vynesly do konce července 1932 jen asi 3000 šil.

K finančnímu obrazu dlužno se ještě zmíniti, že i místní spořitelna trpí nedostatkem peněz; nemožnost vydělávati nutí dělníky, aby si své uspořené peníze vybrali a ztrávili. Nových vkladů není. Peníze na hypotekách nedají se pro nedostatek uvolněných peněz vymáhati. Všechny platy počínají váznouti a v četných případech jsou lidé nuceni přejíti k přímé výměně zboží a práce. Skoro se zdá, jako by 80% obyvatelů, kteří se nemohou účastniti přímé výměny zboží a peněz, bylo odsouzeno k záhubě.

Všechna kola stojí, poněvadž peníze nechtějí obíhati.

Dne 5. července předložil starosta Unterguggenberger výboru pro obecné blaho nouzový návrh, jenž svým zvláštním rázem vzbudil všeobecný zájem.

Pomalý oběh peněz jest příčinou, že hospodářství jest nyní ochromeno. Peníze, prostředek výměny, vysmekává se stále více z rukou pracující, potřebné masy, odkud již nevychází jako poptávka po zboží. Prostředek výměny se stal prostředkem spekulace, z živitele cizopasníkem. Potrvá-li ve svém dnešním stavu a formě, ochromuje, umrtvuje a zabíjí tělo lidu. Národ nebo více jich zahyne. Jelikož nemůžeme zbaviti svět tohoto cizopasníka, musíme dáti příklad, praví ve svém odůvodnění starosta Unterguggenberger.

Navrhuje, aby peníze Národní banky byly v obci nahrazeny oběživem, které věrně bude vyhovovati svému určení jako prostředek výměny.

Pracovní poukázky ve třech jmenovitých hodnotách - 1, 5 a 10 šilinků - mají býti uvedeny v oběh. Obec bude - a k tomu mají býti získáni i soukromníci - kupovati pracovní poukázky u výboru pro obecné blaho a příště jimi konati všechny platy v obci. Aby se hospodářský život v obci zase povznesl, měly se s pomocí toho prováděti veřejné práce podle plánu již hotového.

Výbor pro obecné blaho souhlasil jednomyslně s návrhy starostovými, stejně jako obecní rada. Pracovní poukázky byly objednány, ale než došly, podala již rakouská Národní banka námitky a prohlásila, že pracovní poukázky jsou peníze. Starosta to popíral a přikročil k vydání.

Pracovní poukázky projevily svůj účinek.

Daňové nedoplatky (pohledávky obce vůči poplatníkům) se dosud neplatily. Obec mohla tedy konati i své platy jen v omezené míre. Měla pohledávek asi na 120.000 šil., ale byla také tolik dlužna. Bylo zde vnitřní vzájemné zadlužení, které však svou spletitostí vedlo ke křečím hospodářství. Pracovní poukázky rozřešily tento stav takřka obratem ruky.

První výplata mzdy asi 1500 šil. vrací se skoro úplně prostřednictvím rozličných živnostníků a obchodníků obci jako daňové nedoplatky. Platí se tím ihned účty atp. ve stejné výši a druhého dne vrací se zase tato částka za jiné nedoplatky a jest pohotově k dalším výplatám. Malá částka 1500 šil. obíhá již celý měsíc a zaplatily se jí vzájemné nedoplatky ve dvacateronásobné výši.

Nedosti na tom, pracovní poukázky zatížené nouzovou dávkou probíhají všemi články obecního hospodářského těla, stále více uvolňujíce vzájemné závazky. Asi 50 dělníků mohlo býti v srpnu přijato a celý měsíc zaměstnáno. Platidla nechyběla.

Pracovní poukázky prolomily led a působily skoro zázračně. Nikdo se nebránil proti jejich zavedení. Vše je spokojeno. Jako v srpnu panoval i v září stále ještě živý ruch na ulicích. Celé ulice byly vytrhávány a nově kanalisovány. V lomu pracuje nepřetržitě drtič štěrku, na ulicích motorový válec a v boudách na staveništi se vyrábějí tisíce metrů kanalisačních trubek a obrubníků. Wörgl jest státem práce.

I v měsících říjnu, listopadu a prosinci se pracuje dále. Úhrnem bylo do konce prosince zpracováno a vyrobeno: 541 m³ základních kamenů pro stavby, 355 m³ válcovaného štěrku, 294 m³ košů asfaltu, 1662 m betonových obrubníků, 1600 m kanalisačních trubek.

Dolní nádražní ulice, horní nádražní ulice, Schachtnerova ulice, ulice Brixenského údolí, ulice Šimona Prema, obecní náměstí, kostelní náměstí, byly úplně obnoveny a asfaltovány. Všechny ostatní ulice ve Wörglu byly štěrkovány a válcovány. Cesta od Spitzeru do samoty Egerndorfu byla obnovena a zřízena nová spojovací cesta s ulicí Brixenského údolí. Všechny cesty na samotě Winkel byly řádně opraveny a nové byly zřízeny. Chodníky u pramene Jiřího byly nově založeny a byl vystavěn krásný, velký můstek pro lyžařské skoky, který nemá sobě rovného.

Aby se rozšířila ulice vedoucí k nádraží, bylo vykopáno 30 velkých kaštanů a tolikéž nových zasazeno na vhodném místě. A to všechno v době, kdy kolem dokola nikdo nemůže pomýšleti na to, aby něco nově zřizoval nebo zlepšoval.

Koncem druhého pololetí 1932 dokazují provedené úkony, jak účinnou jest wörgelská nouzová výpomoc, neboť co se zdálo ještě v první polovici roku naprosto nemožným, stalo se v druhé jeho polovici skutkem.

Tyto skutečnosti měly by nám býti znamením, že jest na čase osvoboditi naše hospodářství z vražedných okovů zlaté měny a stát sám by měl utvořiti výměnný prostředek, který by přispěl k vývoji pracovní síly a lidské píle, který by byl nástrojem, nikoliv vyssavačem.

Když všechny obce seberou své zlatem kryté peníze Národní banky a užijí jich stejně jako obec Wörgl, aby uvedly v oběh výměnné prostředky zatížené oběhem, ustoupí strašidlo hospodářské krise.

Všem: Pomalu obíhající peníze uvrhly svět do neslýchané hospodářské nouze a miliony tvůrčích lidí do nevyslovitelné bídy.

Zkáza světa - pozorujeme-li to s hlediska čistě hospodářského - byla strašlivě započata.

Jest na čase, aby se jasným poznáním a rozhodnými činy zachránil hospodářský stroj, řítící se do propasti, aby lidstvo nebylo dohnáno k bratrovražedným válkám, zmatkům a smrti.

Lidé žijí z výměny svých výkonů. Pomalý oběh peněz většinou omezil výměnu výkonů a miliony lidí hotových k práci ztratilo tím již své životní místo v hospodářském provozu. Výměna výkonů musí se tedy zase povznésti a životní místo pro všechny již vyřazené se musí zase získati. Tomuto účelu slouží pracovní poukázka městyse Wörglu: Mírní nouzi, dává práci a chléb!

Ve Wörglu (v Tyrolsku), dne 23. prosince 1932.

Podepsal za městys Wörgl: starosta Michal Unterguggenberger."

Tato zpráva se doplňuje ještě četnějšími, které nás došly od té doby, kdy Irving Fisher, významný národohospodář Spojených států, vystoupil pro svobodné peníze a v Novém světě nastal převrat v názorech a praktickém provádění. I tam malé farmářské město učinilo počátek. Nedávno vypomohlo si malé americké město Hawarden ve státě Iowa svobodným hospodářským oběživem. Město mělo mnoho nezaměstnaných a nebylo již schopno je živiti. Poněvadž nezaměstnaní neměli peněz, aby za ně něco kupovali, trpěl tím dvojnásob obchod ve městě. Město se rozhodlo vydati vlastní peníze. Držitel těchto peněz musí, než je vydá dále, koupiti cennou známku a nalepiti ji na papírový peníz. Hlavní městská pokladna prodává takové cenné známky po 3 centech. Když na obíhajícím nouzovém papírovém penízi je nalepeno 35 takových známek, tedy úhrnem za 3 dolary 5 centů, městská pokladna vykoupí nouzový peníz v plné hodnotě za obyčejné peníze. Nalepování děje se vždy ve středu a jeho účelem jest přiměti peníze pokud možno k pravidelnému oběhu, aby tím krev hospodářství počala kolovati. Kromě toho se nouzové peníze pomalu samy zase vyplácejí. Aspoň v rozhodný den, kdy se musejí známky nalepovati, má každý dočasný držitel peněz největší zájem na tom, aby peníze již neměl v rukou, neboť by jinak musil na ně lepiti známky. Vydá je tedy pokud možno co nejrychleji tím, že kupuje - a to jest účel, poněvadž se tím směňují plody práce a volají po nové práci. Ale na americkém pokusu jest důležité ještě něco jiného. Peníze se poskytují nejprve té části hospodářství, která jest nejvíce schopna je přijímati: Peníze dostali nezaměstnaní, kteří je nejrychleji a v nejvyšší tísni uvedli do hospodářství, obchodu a živností. Gerekův plán v Německu to dělá obráceně. Pracuje s těžkopádným správním aparátem a poskytuje peníze obcím, které je nyní, ale teprve po dlouhém byrokratickém jednání, mají vydávati dále. Než při zadání stavby dojdou ke stavitelským a dodavatelským firmám a od nich k dělníkům a zaměstnancům, jichž se při pracích užívá, a od těch zase do ostatního hospodářství, uplynou měsíce. Řešení krise naléhá a pokusy ve Schwanenkirchen v Bavorském lese, ve Wörglu v Tyrolsku a nyní i ve Spojených státech ukazují nejrychlejší cestu, která bez byrokratického zjišťování ihned všem pomáhá, neboť vydané peníze oživují všechny hospodářské vrstvy, jichž se dotýkají a jimiž bez omezení plynou, a uvolňují ztrnulost. Hawardenské oběživo, když se osvědčilo, převzala četná sousední města. V této době neméně než 12 členských států Unie s nejlepším úspěchem to napodobuje a guvernér státu Iowa pomýšlí vážně na to, tyto pracovní peníze zavésti pro celé území státu jako měnu souběžnou s dolarem. I státy Dakota a Kalifornie hodlají se takto rozhodnouti a dokonce ve státě Chicago pomýšlejí na to, aby se podle hawardenského vzoru opatřila práce a oživilo hospodářství.

Snad budou míti americké pokusy, které se již velice šíří, tu dobrou stránku, že i u nás úřední místa se vzdají svého předsudku proti oběživu a zavedou něco podobného jako v Americe.

Proto byl by u nás svrchovaný čas, aby se nejen opatřila práce a poskytl chléb, neboť s opatřením práce při zvětšení reálných skupin se projeví druhá funkce svobodných peněz: Pokles úroků. Svobodné peníze nemohou stávkovati, nemohou býti hromaděny, aniž při tom držitel neutrpí škodu. Jako železniční vagon se nemůže libovolně dlouho držeti na některé stanici, aniž to poškodí železniční správu, a jako železniční správa nutí každého, aby za delší dobu vykládání platil poplatky, tak musí býti trestán i ten, kdo peníze nad míru zadržuje.

Pravím-li tedy úhrnem: Peněžní reforma přinese snížení úroků, vybavení z hospodářské krise a z nouze o práci, jest to jediná cesta. Ukázal jsem vám své kladné stanovisko k tomuto návrhu zákona, který v této formě musí vésti k novým zklamáním, ke komplikacím a též ke zvětšení krise a znovu klamně zatají obyvatelstvu nouzi, která vyrůstá z další deflace. Nemůže-li se již stát a státní správa vzchopiti, aby všeobecně vytvořil státní měnový úřad, a tak zřídil místo pro správu peněz podle zásad cejchovního úřadu, můžete venkovským obcím trpícím nouzi poskytnouti aspoň možnost, aby si pomohly vlastní silou, totiž tak, jak to učinil starosta Unterguggenberger ve Wörglu v Tyrolích, že potírá krisi svobodnými penězi.

Tohoto návrhu nemůžeme, jelikož není k tomu prostředkem, vzíti na vědomí. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K rozpravě je přihlášen pan posl. dr Rosche. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Rosche (německy): Velectění pánové! Než se ještě budu zabývati předmětem, protestuji, že časopis "Bohemia", ze dne 24. února byl zabaven pro dvakrát dvě řádky ze své parlamentní zprávy, z parlamentní zprávy, která byla uveřejněna podle úřední sněmovní korespondence. (Výkřiky posl. dr Peterse.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. Pan posl. dr Rosche má slovo.

Posl. dr Rosche (pokračuje): Státní zastupitelství dodatečně zabavilo z týchž důvodů v 9 1/2 večer časopis "Abendzeitung" a "Morgenpost". Je to zajisté opominutí předsednictva posl. sněmovny, že nevydalo náležité poučení tisku, poněvadž konec konců zabavení pro dva řádky způsobí časopisu příliš velikou škodu a my přece včera viděli, že celou tou methodou stát naprosto nebyl ohrožen. Protestuji tedy proti tomu co nejostřeji a časopis "Bohemia" vyhradí si všechny další kroky. (Posl. dr Peters (německy): Také ostatní časopisy!) Také ostatní časopisy. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Včera prožili jsme velmi bouřlivý politický den a dnes se opět vracíme k hospodářskému návrhu. Ačkoliv ten den máme za sebou, dovolil bych si přece ještě konstatovati nutnost říci vám, že stanovisko, které jste k této věci zaujali, bylo naprosto nesprávné. Rád bych vám však také řekl, že právě dnešní doba byla pro vydání naprosto nesprávná a nevhodná, a posuzováno s hlediska zahraničně-politického, že to bylo politické šílenství. Působí to na mne dojmem, jako kdyby římské přísloví panem et circenses platilo jen z polovice. Chléb lidem dáti nemůžete a tak chcete takto zatajiti obyvatelstvu stav věci. Myslím, že tyto methody jsou nesprávné. Ale proti čemu hlavně protestuji, je projednávání věci imunitním výborem a sněmovnou. Včera kolem 6. hodiny večer jsem zvoláním konstatoval, že příslušný zpravodaj nebyl po celý den přítomen v zasedací síni. To byl zájem, který věnoval věci zpravodaj. Dovolil jsem si to připomenouti kol. Ježkovi venku na chodbě, proč nejde do síně, a na to prohlásil mi zpravodaj, který přece naprosto nemá býti státním zástupcem: "To je komedie, to je cirkus!" Proti tomu energicky protestuji. Zpravodaj kol. Ježek nemá vynášeti takový úsudek o stanovisku, k němuž jsme konec konců oprávněni, a nemá takovouto věc nazývati komedií a cirkusem. Pan kol. Ježek neměl odvahu splniti mé vyzvání, aby to přece také opakoval ve sněmovně. Prohlašuji pánům z české strany, že i methody českých národních demokratů k německým vládním stranám jsou úplně neoprávněné, oni nemají k tomu práva, naopak, oni chtějí také klamati své voliče, poněvadž jejich voliči již dávno téměř nesnášejí tuto methodu, že pánové Hodáč a druhové vždy hlasují pro zákony, které jsou pro jejich voliče nepřijatelné. Není také úplně správné, pánové z české strany, že jako váš jediný representant mluvil kol. Pechman. Kol. Pechman - nevěděl jsem, zda patří ke straně Stříbrného nebo k českým živnostníkům. I když jste v koalici, měli jste se postaviti aspoň proti tomuto slepému šovinismu, který zde přednesli živnostníci, a vystoupení Pechmanovo nebylo přece nic jiného, než aby vám dělal konkurenci ve vládní koalici. To byla vaše zatracená povinnost.

Když jsem věc sledoval jako střízlivý pozorovatel, jak jste jako vládní koalice proti velmi důrazným rozkladům prohlášení Luschkova, proti skutečným zjištěním národně-socialistických poslanců a proti důrazným vývodům dr Peterse nemohli postaviti nic jiného než nevěcné, závěrečné slovo zpravodajovo, říkám vám, že přes účast Němců ve vládě jsme více než kdy jindy vzdáleni toho, abychom se sešli. (Souhlas.) Touto methodou rozvírá se mezi námi ohromná propast. Pánové z české strany, říkám vám, že krise je největším nepřítelem vašeho nacionalismu, a dejte si pozor, abyste nejen těmito methodami ve svém vlastním státě pro stísněné poměry nezapálili dva ohně, které byste již nemohli uhasiti. Neboť na Slovensku lidé již hlad dlouho nevydrží a v německých krajích také ne. Vám se zdá naléhavější vyřizovati takovéto aféry, než zabývati se hospodářskými potřebami. Vylíčil jsem tyto způsoby a nemohu si odepříti, abych to krátce neshrnul.

Z téže methody, ale v jiné formě, vyvěrá návrh tohoto zákona. Zákon obsahuje zvláštní předpisy o soutěži v peněžnictví a o úpravě úrokové míry. Jest to zákon, jehož nikdy neviděla žádná hospodářská instituce, zákon, který se nedostal dále než do Poradního sboru ve věcech peněžnictví, který byl předložen sněmovně a pak projednán v rozpočtovém výboru, kde pak zpravodaj Nosek z příkazu ministerstva financí pokusil se o úskok a podal návrh o kolektivních smlouvách, na nějž pak potřebovala "sedmička" plných 10 dnů, aby vyseděla tato zkažená vejce, která vyšla z těchto desetidenních porad, a kde se od nás jako oposice očekávalo, že zaujmeme k věcem stanovisko, aniž jsme znali pozměňovací návrhy, a že vyřídíme věc za dvě hodiny. Proti tomuto způsobu demokracie a parlamentarismu protestujeme co nejostřeji a činíme vás odpovědny za věci, jak je necháte vyvíjeti. Zákon je jediným velkým zmocněním Poradního sboru ve věcech peněžnictví a vlastně vlády, poněvadž vláda má v moci usnesení Poradního sboru prostě neschváliti. Je to zmocnění vlády bez parlamentu.

Otázka úrokové míry má dnes dalekosáhlý význam, a tu dovolujete jediným zmocněním vládě, aby ji libovolně vyřídila s Poradním sborem. Domnívám se, že máte pravdu, že vás snad poměry nutí k tomu, abyste vydali normativní ustanovení. Snad máte pravdu, že k těmto poměrům z velké části došlo mimo hospodářské věci inflací peněžních ústavů atd. Ale jednu věc musíme říci, že otázku úrokové míry nelze upraviti normou. Vždyť se člověk musí diviti, čte-li důvodovou zprávu, neboť nemá ani všeobecné části. Nepraví se v ní naprosto nic o vnitřních souvislostech, o nutnostech po stránce praktické a teoretické, nepodává nám vysvětlení, proč je tohoto zákona třeba, důvodová zpráva je právě tak jako zákon neseriosní, povrchní, špatná a nedbalá. Prohlašuji s vědomím plné odpovědnosti, že tento návrh je jedním z nejhorších návrhů, které byly sněmovně předloženy. Naprosto se nezabývá souvislostmi doby s otázkou. Pro celé hospodářství, pro vládní strany, ale i pro oposiční strany má dnes ohromný význam, aby měly tuto otázku rozřešenu tak, aby z toho hospodářství skutečně něco mělo. Domnívám se, že vám mohu dokázati, že tím způsobem, jakým se zákon předkládá, že tím způsobem, jakým mají býti vydána normativní ustanovení, je celý zákon ranou do vzduchu, znamená, že pro hospodářství nebude míti žádného praktického významu a není to nic jiného než napálení voličů, plné demagogie. Jest skvostné pročítati prvou část důvodové zprávy, kde je napsáno: Touto novelou má i Československo přistoupiti k řadě států, které při výběru prostředků, majících pomoci k překonání krise oživením podnikatelského ruchu, rozhodly se zasáhnouti mocensky do vývoje peněžního trhu.

Pánové, již to samo je charakteristické pro ducha, jímž je zákon prodchnut, ducha násilného zasahování do vývoje peněžního trhu. Vždyť dnes patří přece k nejzákladnějším zásadám hospodářství a sociální politiky, že se peněžní trh nedá upravovati, konstruovati nebo příznivě ovlivňovati násilnými zásahy. Zákon se dovolává podobných opatření v Polsku, v Jugoslavii, v Litvě, Bulharsku, Maďarsku a v Německu. Tito společníci se mi nelíbí a neměli bychom se s nimi stavěti na tutéž úroveň. Nechci tyto společníky naprosto urážeti, vždyť přece od posledních dní patří k naším ještě užším politickým přátelům. Ale je skvostné, že se právě u Německa dovoláváte násilného vlivu státu, kdežto na druhé straně víme, že státní tajemník Bang v Německu prohlásil: "Násilné úpravy úroků definitivně zničí úvěr." Zákon se dovolává opaku a v Německu konstatují, že násilné úpravy úvěr definitivně ničí. Která věta je pravdivá? Prohlašuji vám naprosto rozhodně, že je to poslední věta. Účel, jehož se má dosáhnouti tímto zákonem, byl by se musil uskutečniti v letech 1922 a 1923, tehdy to bylo na místě, když koruna stoupla o trojnásobek své hodnoty. Tenkráte by se bylo mělo přijíti s tímto zákonem, neboť právě tehdejší doba byla kořenem zla našich státních financí, našich autonomních financí, našeho soukromého hospodářství. Tato doba jest vedle nynější krise vnitřní příčinou, že jsme se octli v těchto strašlivých poměrech. Pánové, zamyslete se přece jednou nad tím, zda jest správné, že zde v Československu děláme v podstatě politiku zmeškaných příležitostí a že také v těchto věcech přicházíme opět příliš, příliš pozdě. U nás bylo přece již příliš mnoho zničeno, nemůžeme to již vůbec napraviti. Zákona nebylo také vůbec třeba. Máme již takovou spoustu zákonů, jichž bychom mohli použíti. Vedle trestního zákona máme zákon o lichvě, zákon o nekalé soutěži a máme také bankovní zákon. Zákonem o nekalé soutěži lze úplně upraviti prvou část tohoto zákona. Byli bychom jej snad mohli doplniti jedním nebo dvěma paragrafy. To by bylo úplně postačilo.