Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

197 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, inž. Dostálek, dr Hodža, dr Matoušek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 15 min. dopol.

posl. Štětky ministru zemědělství o zákazu sbírání dříví nezaměstnanými v Třeboni (č. D 1058-III);

posl. Krosnáře ministru soc. péče o nepřípustné práci přes čas u firmy Feldmann a Holý v Nuslích (č. D 1059-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru financí o neudržitelných poměrech u berních úřadů v okrese vildštejnském vůči výdělečným stavům (č. D 1050-III);

ministru soc. péče o přiznání důchodu předků paní Kateřině Kohlové z Horních Loman č. 166 u Františkových Lázní, po Karlu Kohlovi, zemřelém v r. 1919 následkem válečných útrap (č. D 1051-III),

ministru vnitra:

o žádosti za náhradu válečné škody Rudolfa Müllera z Nejdeku č. 558 (č. D 1056-III),

o pensijních platech vdovy po profesoru Rudolfiny Krausové z Františkových Lázní č. 37, vila Böhmova (č. D 1055-III).

počátkem schůze: interpelace tisk 2163 (I až XII).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 250. schůzi sněmovny dne 21. února 1933 projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Klimenta, Hodinové-Spurné a dr Schollicha a projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Krebse.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Krebse, Schuberta, inž. Junga a Kaspera (tisk 2160).

Zpravodajem jest p. posl. Ježek.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 250. schůzi sněmovny dne 21. února t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti" pp. posl. Kopecký, dr Luschka, inž. Jung, dr Hassold, dr Stern, Stenzl, Kasper, Schubert, Knirsch.

Dávám slovo prvému řečníku, jímž je p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Připadl mně úkol vyjádřiti jménem komunistického klubu a komunistické strany stanovisko k otázce, která tak vzrušuje politickou veřejnost, k otázce žádosti o vydání čtyř poslanců německé nár. socialistické strany.

Především zdůrazňujeme, že je naivností, když vládní strany, které se pro vydání čtyř hakenkrajclerských poslanců vyslovují, dokazují, že v této imunitní záležitosti nejde o politické intence, nýbrž že o jejich návrhu na vydání rozhodují prý jen čistě právní a formální ohledy. Je to křiklavou naivností tak, jako je naivností, když se dotčení němečtí poslanci snaží svésti svoji obhajobu na linii právních argumentů.

My, komunisté, vyslovili jsme se proti vydání německých poslanců již v imunitním výboru; navrhli jsme zamítnutí žádosti o vydání a toto své stanovisko zaujímáme i zde v plenu sněmovny. Budeme i zde hlasovati proti vydání. Prohlašujeme, že tak nečiníme z nějakých právních důvodů, nýbrž stavíme se proti vydání ze zásadních politických důvodů.

Vládní strany a obzvláště socialistické strany vládní snažily se kritisovati naše stanovisko a stavěti je tak, jako bychom jím chránili vůdce fašistické strany. My na to odpovídáme, že je to sofistika, opírající se o průhledné klamání a buzení dojmu, jako by stíháním německých nár. socialistických poslanců se sledovala snaha postihnouti fašistické hnutí a zameziti jeho surovou protidělnickou činnost. Dokázali jsme však v imunitním výboru, že o to ve skutečnosti při stíhání německých poslanců nejde. Dokazujeme to jednoduše prostou otázkou, kterou klademe socialistickým stranám: Když říkáte vy, socialisté z českého tábora, že při vydávání německých poslanců jde o boj proti fašismu, kde jste nechali své soudruhy, německé soc. demokraty, proč s vámi nejdou proti německým fašistům, proč se nedostavili k hlasování pro vydání nebo proti němu? Němečtí soc. demokraté - stejně jako němečtí agrárníci - nepřišli proto, poněvadž si byli dobře vědomi, že při otázce vydání německých poslanců nejde v pravdě o akt boje proti fašismu, nýbrž o akt nacionální persekuce proti německému národu, a poněvadž němečtí soc. demokraté jsou natolik zbabělí a natolik českým pánům zaprodaní, že nemají odvahy proti takové persekuci německého národa otevřeně se postaviti, proto se rozhodování o vydání německých nár. socialistických poslanců zdržují. Ano, my tvrdíme, že právě absence německých vládních stran usvědčuje české vládní strany i české socialistické strany nejpádněji z toho, že vydávání německých nár. socialistických poslanců sledují jen a jen nacionálně persekuční úmysly proti německému národu a že jakékoliv operování, že jde při této věci o protifašistický boj, jest jen a jen podvodem.

Dělnictvo a pracující lid Československa správně pochopili stanovisko, které jsme v této otázce zaujali, správně pochopili naše stanovisko proti vydání a schvalují je. Schvaluje je plně i české dělnictvo a český pracující lid. My jsme řekli již v imunitním výboru docela jasně: Německá nár. socialistická strana je stranou fašistickou. Jako taková je úhlavním nepřítelem dělnictva. Platí to tím více v dnešní době, kdy se Hitler v Německu dostal k moci a kdy se ukazuje, že vláda hakenkreuzlerů znamená vládu krvavého teroru proti dělnictvu, vládu vraždění dělníků a galejních pout v zájmu úplného sociálního a politického zdeptání dělnické třídy.

Strana p. Junga, Krebse, Schuberta, Kaspera má v odznaku také hákový kříž, má v programu také surovou kontrarevoluční činnost proti dělnictvu, terorisování dělníků, a chce také pracující lid dovésti pod karabáč fašistické diktatury buržoasie. Pro tento program máme důvody hakenkrajclerskou stranu na smrt nenávidět, pro tento program ji také nejostřeji potíráme a budeme také proti ní nadále nejostřejšími zbraněmi bojovat. Ukázali jsme to, když jsme v týž den, kdy jsme v imunitním výboru hlasovali proti vydání hakenkrajclerských poslanců Junga a spol., provedli v Chomutově obrovskou demonstraci proti panu Jungovi a hakenkrajclerskému fašismu. Prohlašujeme znovu: Kdyby hakenkrajclerští vůdcové byli stíháni pro vražedný teror, jejž rozpoutávají proti dělnictvu, domáhali bychom se jejich potrestání stejně jako se domáháme toho u českých fašistických násilníků a pučistů v případě brněnských fašistů. Avšak pravda je, že pro to hakenkrajcleři stíháni a trestáni nejsou. Uvedli jsme již v imunitním výboru, že na př. v Prošvicích zavraždili hakenkrajcleři revolučního dělníka, ale nebyli za to potrestáni, naopak osvobozeni. Ano, tytéž soudy, které žádají vydání hakenkrajclerských vůdců z důvodů nacionální persekuce, osvobozují hakenkrajclery pro jejich krvavou fašistickou práci proti dělnictvu. Proč? Poněvadž v této činnosti nalézají němečtí hakenkrajcleři plnou solidaritu i u českých nacionalistů, poněvadž touto činností hakenkrajcleři slouží třídním zájmům buržoasie nejen německé, nýbrž i české, slouží zájmům buržoasie bez rozdílu národnosti. Podnětem trestního stíhání hakenkrajclerů není a nemůže býti v tomto případě jejich fašistická kontrarevoluční protidělnická činnost, nýbrž jejich stíhání se děje z důvodů nacionálních a proto jsme proti vydání. Znovu opakujeme důrazně: My komunisté nechceme a nebudeme nikdy podporovati nacionalistické štvanice a nacionálně persekuční procesy, ani tehdy, když k tomu jako záminka slouží stíhání hakenkrajclerů.

Hakenkrajclerští poslanci jsou stíhání zřejmě jen proto, že jsou Němci, němečtí nacionální oposičníci, němečtí autonomisté, a k jejich stíhání dochází proto, že proces s nimi má sloužiti k dalšímu rozněcování nacionálních štvanic, že má sloužiti k odůvodnění zostřeného útlaku německého pracujícího lidu, jak to buržoasie právě v této chvíli potřebuje. Tento účel byl sledován již inscenováním procesu s "Volkssportem" a "Jugendverbandem".

Smysl těchto protiněmeckých velezrádných procesů je naprosto jasný: je bída, nezaměstnanost, hlad. Buržoasie nedovede hladové nasytiti, nedovede nezaměstnaným opatřiti práci, buržoasie neví kudy kam, buržoasie se bojí hněvu lidu proti svému režimu a tak se snaží výbuch hněvu lidu svésti falešným směrem a dělá to stejně, jako to dělala stará rakouská vláda. Organisuje nacionální štvanice a nacionální persekuci. Hladovému českému pracujícímu lidu se hází k utišení jeho hněvu několik německých nacionálních studentů a inteligentů, posílaných do kriminálu. Z německé nacionální sportovní organisace se udělá velezrádná vojenská organisace a slouží to k rozsáhlé persekuci celé německé inteligence, celého německého národa, který se brání útlaku, který se plným právem dovolává svobody a práva sebeurčení. Zostřený útlak a surovost štvanic a nacionálních provokací odnášejí prostí němečtí občané, příslušníci pracujících vrstev, dělníci, studenti, inteligence. A aby tolik nekřičela skutečnost, že jen prostí příslušníci německého národa odnášejí zostřený útisk, a aby se zároveň mohla stupňovati nacionální štvanice, provádí se trestní zákrok i proti německým hakenkrajclerským poslancům. Ano, říkáme znovu, že trestní stíhání německých poslanců je se strany české buržoasie jen pustou demagogií, je zbabělým dílem českého šovinismu. Čeští nár. demokraté, čeští ligisté, čeští gajdovci, čeští nár. socialisté, čeští soc. demokraté a jiné české strany jsou si velmi dobře vědomy, že pouze klamou českou veřejnost, když z hakenkrajlerských poslanců dělají velezrádce a irredentistické spiklence.

Řekli jsme již, že stavěti pány Junga, Krebse, Schuberta a Kaspera do role velezrádných bojovníků za svobodu potlačovaného německého národa je dnes směšné a je tím směšnější, že tito přední vůdcové německé nár. socialistické strany ujistili svoji poníženou cestou do Canossy české pány, že jsou naprosto loyální a nemají nejmenších úmyslů skutečně bojovati proti české nadvládě, že se zříkají práva sebeurčovacího, že chtějí jen skrovnou autonomii a že je ani ve snu nenapadne pomýšleti na nějaký skutečný národní odboj a tím méně na národní odboj se zbraní v ruce. To by nesměli býti fašisty, kteří dovedou užívati násilí a zbraně jen při kontrarevolučním boji proti dělnictvu.

Loyální stanovisko pánů Junga, Krebse a spol. zasluhuje tím více víry, že Hitler po příchodu k moci zvlášť pospíchal, aby oficielní formou potvrdil, že loyální stanovisko hakenkrajclerů v Československu schvaluje, a že Hitlerovo Německo naprosto nepomýšlí na osvobození německého obyvatelstva v Československu. Jungovy projevy loyality spadají pak v jedno se zradou Hitlerovou, který dříve hlásal, že čsl. Němce osvobodí, ale dnes je opouští a zrazuje a vydává na pospas cizí nadvládě, stejně jako německé obyvatelstvo jižních Tyrol vydal již dávno na pospas Mussolinimu. Jsou to komunisté, kteří pro německý národ jediní důsledně reklamují právo sebeurčení a mají také vůli za právo sebeurčení bojovati.

Avšak je otázka, proč jsou tedy pronásledováni němečtí hakenkrajclerští poslanci, když ujišťují svojí loyalitou a svým respektem k legalitě, když se staví slavnostně na půdu celistvosti Československé republiky, když se hlásí pouze ke skromnému programu nacionální autonomie, když dělají vše, co se žádá od státotvorných občanů a když se tak vroucně kají a když se každým pohledem servilně doprošují u českých pánů milosti? My jsme řekli v imunitním výboru, že při vydávání hakenkrajclerských poslanců se vtírá na mysl vzpomínka na osud dr Kramáře v Rakousku za války. Také dr Kramář neměl nikdy úmyslu Rakousku ublížiti, sloužil mu po celý život ze všech sil, byl loyálním až do morku kostí. Ale Rakousko ho přece postavilo pod šibenici. Byl to nesporně jen hloupý čin rakouských vládců, kteří v domnění, že odvrátí odbojné hnutí českého národa, a ve snaze hoditi nějakou tučnou obět německému rakušáckému patriotismu a posíliti jej, hnali na šibenici svého nejoddanějšího a nejvěrnějšího služebníka a rádce. V dr Kramářovi mělo býti také zasaženo odbojné hnutí českého národa.

Stihání haknkrajclerských poslanců má do sebe něco podobného. Ujišťují loyalitou a jsou hnáni na lavici obžalovaných jako velezrádci. Má-li si to pracující lid vysvětliti, pak vysvětlení toho jest jenom takové: Hospodářská krise zostřuje do krajnosti všechny vnitřní rozpory československého kapitalismu a zostřuje i nacionální rozpory, a to jak pokud jde o konkurenční boj mezi českou a německou buržoasií, tak hlavně pokud jde o hnutí pracujících mas německého národa proti české nadvládě. Systému imperialistické moci české buržoasie hrozí krise i pokud jde o útlak potlačovaných národů. Česká buržoasie pokládá v této situaci za nebezpečné i to, co dříve trpěla, pokládá za nebezpečné i nacionální autonomistickou demagogii, kterou provozují němečtí hakenkrajcleři. Česká buržoasie již nemůže strpěti, aby si někdo zahrál s takovou, byť podvodnou demagogií v řadách německé mládeže, poněvadž je to nebezpečné při stoupajícím odporu německého pracujícího lidu proti českému útlaku a poněvadž je to příliš nebezpečné vzhledem k tomu, že německá mládež béře snahy o nacionální osvobození německého obyvatelstva upřímně, s upřímným zápalem a odvahou. Proto jsou vydáváni němečtí poslanci, ačkoli ujišťují, že nechtějí více než autonomii, a ačkoliv ujišťují svou loyalitou. Na českých stranách se tomu ostatně věří. Vždyť dr Stránský již v imunitním výboru utěšoval hakenkrajclerské poslance, že se nemusí kriminálu báti, že dostanou státní vězení, fešácký kriminál, tak jako asi měl dr Kramář za Rakouska. Ano! České buržoasii nejde o to, aby se nějak persekučně mstila německým hakenkrajclerům, jí jde o to, aby zasáhla persekučně německý národ, jehož opravdové odbojné hnutí je jí nebezpečné.

Ukazuje se však na to, jak se zostřují nacionální rozpory a přivádějí za takových okolností do těžké situace dosavadní vládní českoněmecký systém. Těžko spolupracovati s Němci, když jedni němečtí poslanci, jedni političtí exponenti německé buržoasie jsou posíláni do kriminálu jako velezrádci a druzí poslanci při tom sedí ve vládě a ve vládní majoritě. Absence německých vládních stran při vydávání hakenkrajclerských poslanců je dokladem těchto těžkostí. Nacionální útlak se zostřuje, nacionální štvanice se stupňují, a to činí čím dále tím více nemožným spoluvládnutí českých a německých politických stran. Vidíme, že i pro zostřené nacionální rozpory se velmi rapidně blíží krise dosavadního českoněmeckého vládního systému, že vlna českého nacionalismu, který fedruje česká buržoasie v zájmu paralysování stoupajícího třídního hnutí dělnictva, v zájmu nacionálního rozeštvávání pracujících mas, projevuje se v tom, že čeští fašisté volají po vypuzení Němců z vlády a nastolení vlády bez Němců, vlády Čechů a Slováků, která bude jen přechodem k diktatuře českých Hitlerů.

Vydávání německých hakenkrajclerských poslanců je dílem této vlny českého nacionalismu, který fedrují čeští fašisté. Již po delší dobu český nacionalistický tisk v čele se Stříbrného tiskem a za sekundování nár. demokratického a nár. socialistického tisku líčí věci tak, jako by příčinou bídy a hladu českého pracujícího lidu nebyl kapitalistický systém, nýbrž Němci, při čemž se demagogicky tvrdí, že se Němcům nadržuje, že se trpí jejich rozpínavost, a argumentuje se tak, že kdyby byli Němci více utlačováni a ve svém nacionálním hnutí více sevřeni, že by se českému pracujícímu lidu vedlo lépe. Jde zřejmě jen o hanebnou, prolhanou nacionální demagogii českých fašistů.

Pravda je zatím taková, že německý pracující lid trpí dvojnásobně za nynější hospodářské krise bídou, nezaměstnaností a hladem, že celé německé okresy, zvláště v Rudohoří, se změnily v okresy hotového hladomoru. Pravda je, že kdysi kvetoucí německá města hospodářsky upadají a že německý venkov trpí daňovým útiskem, exekucemi a všemi bědami několikanásobně více než česká území. Pravda je, že německá inteligence a studentstvo jsou rapidnějším tempem proletarisovány a zbídačovány, než je tomu v českém území. Pravda je prostě, že nacionální útlak německého pracujícího lidu se projevuje v jeho zvýšené bídě, nouzi, zoufalství. Pravda je, že německému obyvatelstvu se nejen nenadržuje, jak demagogicky tvrdí český nacionalistický tisk, nýbrž naopak, německý pracující lid se nechává bez pomoci a jakékoli podpory v době hospodářské krise a docela i při rozdílení žebračenek se štve, aby německým okresům se žebračenky nevydávaly, neboli i v otázce hladu se dělá nacionální politika: nejdříve musí míti hlad Němci, stejně jako Slováci, Ukrajinci a Poláci, a teprve pak Češi. Mluvení o nadržování Němcům má v podstatě jen zakrýti fakt, jak se zvyšují právě v nynější době hospodářské krise privilegia českého národa na úkor pracujících mas ostatních potlačovaných národů a jak se stupňuje nacionální útisk. Proti Němcům se štve jen proto, aby se podněcovaly nacionální třenice mezi německým a českým pracujícím lidem a aby české pracující masy byly zpracovány k podpoře zostřeného nacionálního útlaku německého pracujícího lidu. Nacionální persekuční zákroky proti německým hakenkrajclerským poslancům mají k tomu také posloužiti, mají také znamenati úspěch českých fašistických nacionálních štváčů, při čemž k tomu napomáhají i české vládní socialistické strany. To je třeba zvláště pranýřovati. České socialistické strany se také staví za vydání německých poslanců. My konstatujeme, že se tím čsl. soc. demokraté a čeští nár. socialisté dostávají na jednu linii s českými fašisty, s Gajdovci, ligisty a nár. demokraty, kteří si hlavně vynucují nacionálně persekuční proces proti německým nár. sociálním poslancům v zájmu svých socialistických, fašistických a šovinistických cílů. Konstatujeme, že po brněnském fašistickém puči je to již druhá věc, ve které socialistické strany vycházejí vstříc českým fašistickým štváčům. První věcí bylo schválení návrhu, aby dr Rašínovi a Štefánikovi byly postaveny pomníky. Byl to starý požadavek českých reakčních nacionalistů a fašistů, se kterým ligisté a Gajdovci nadělali hodně povyku a hecovali českou veřejnost. Socialistické strany tento požadavek českých fašistů splnily, a to právě po brněnském puči. Povolení pomníků Rašínovi a Štefánikovi a nyní vydání německých nár. socialistických poslanců znamená splnění dvou požadavků, za které se čeští fašisté bili. To jest skutečná odpověď vládních českých socialistických stran na brněnský fašistický puč, odpověď, která zřetelně ukazuje, jak vážně myslí socialistické strany své hrozby proti fašistickým pučistům.

Vidíme, jak se v této věci staví na jednu linii demokraté a socialisté, Stránský a Koudelka se Stříbrným a Chmelíkem. Rozdíl je v tom, že Stříbrný nedělá, co chce Stránský, nýbrž Stránský dělá, co chce Stříbrný. Český fašismus se dostává na koně. Ukazuje se, jak socialistické strany fašistům ustupují a jak připravují situaci, kdy budou českým fašistům, českým Hitlerům povolovat nejen stavění pomníků a vydávání nacionálních odpůrců, nýbrž i horší věci, aby jim na konec udělali vůbec místo, jako udělali Severingové a Braunové volné místo Hitlerovi, Papenovi a Hugenbergovi.

Je přirozené, že socialistické strany chtějí své stanovisko v otázce vydání německých poslanců zamaskovati. Je to hanebné stanovisko. Znamená, že se socialistické strany staví za násilné pronásledování pro národní příslušnost, za reakční, barbarské, nacionalistické pogromové řádění, za nacionálně persekuční, uměle konstruované velezrádné procesy, které vždy byly a jsou dokladem nejhoršího stupidního zpátečnictví, jak se o velezrádných procesech před válkou vyjádřil český profesor Masaryk. Tak daleko to dopracovaly české socialistické strany. Je to obdivuhodný vývoj od doby války. Vzpomeňme jen, jaké stanovisko zaujímala Adlerova rakouská soc. demokracie za válečného procesu s dr Kramářem a dr Rašínem. Přes to, že rakouská soc. demokracie byla rakušácky patriotická až až, přes to, že Rakousko držela seč mohla, přes to, že podporovala nacionální útisk českého národa, přes to, že spolkla mnoho zběsilosti Bedřichova generálního štábu, přes to se Adlerova rakouská soc. demokracie rozpakovala schvalovati velezrádný válečný proces proti dr Kramářovi a dr Rašínovi, soc. demokratická vídeňská "Arbeiterzeitung" se Kramáře ujímala, byť opatrně a nejvýš loyálně, ale přece jen se ho ujímala. Styděla se stavěti se za nacionálně-persekuční proces proti dr Kramářovi a dr Rašínovi. Když se dnes čsl. soc. demokracie staví za uměle vykonstruovaný nacionálně persekuční velezrádný proces proti Jungovi, Krebsovi a spol., je to totéž, jako kdyby byla soc. demokracie rakouská schvalovala i podporovala nacionálně persekuční proces proti dr Kramářovi a dr Rašínovi. Za války to ještě sociální demokracie neudělala. Československá soc. demokracie spolu s českými socialisty to dělá a za velezrádné, nacionálně persekuční procesy se staví. Je to dokladem toho, jak se soc. demokracie vyvinula od doby války na cestě zrady marxismu a internacionalismu, na cestě zrady socialistických zásad. Vyvinula se tak, že se dnes solidaruje s nacionalistickými pogromisty. Je zcela přirozené, že k takovýmto koncům dospěla československá soc. demokracie, neboť stanovisko v nacionální otázce je zásadně určováno stanoviskem v třídním ohledu, je určováno třídním stanoviskem. Socialista, který zradil třídní zájmy dělnictva a který se dal do služeb třídních zájmů buržoasie, musí nutně a nevyhnutelně dospěti až k stanovisku, že na konec podporuje i ten nejreakčnější nacionální šovinismus. Je naopak přirozené, že my čeští komunisté jsme jedinými Čechy, kteří se staví proti proudu českého šovinismu a proti nacionální, protiněmecké štvanici. Je tomu tak proto, že jsme komunisty, že jsme internacionalisty a že jako komunisté si přejeme a bojujeme za svobodu a rovnoprávnost všech národů bez rozdílu a že potíráme nejen třídní, nýbrž stejně i nacionální útisk, který provádí vůči pracujícím masám potlačovaných národů česká buržoasie. Nesporně nacionální persekuční řádění, kterého jsme nyní svědky, je dokladem, k jakému způsobu řešení dospěla v Československu nacionální otázka. Washingtonská deklarace slibovala, že Československo bude státem národní spravedlnosti, že v něm nebude místa pro nacionální šovinismus, pro nacionální útisk. Po převratu se mluvilo i se strany českých nár. socialistů, že Československo bude druhým Švýcarskem, slibovala se rovnoprávnost národů, říkalo se, že demokracie bude důsledně uplatňována i v otázce postavení národů v Československu. I v ústavě se mluví o stejných právech občanů bez rozdílu národnosti. Ano, Němcům se sliboval v Československu ráj, Němcům se slibovala plná svoboda a rovnoprávnost. Byly to všecko jenom sliby. Rovnoprávnost národů zůstala na papíře a dnes se v Československu zachází s Němci tak, že jsou brutálně terorisováni a že se pro ně otevírají kriminály jako pro velezrádce. K takovému poměru vůči Němcům vedla a vede česká buržoasie český národ. Tak brzy se zapomnělo, že ještě před 15 lety se takto chovali vídeňští páni vůči českému národu, že ještě před 15 lety také český národ úpěl v poutech nacionálního útlaku. Tak brzy se zapomnělo, jak Češi za Rakouska žádali oproti privilegiím Němců pro sebe rovnoprávnost, jak se bouřili proti útisku a v nacionálním ohledu dovolávali demokracie. A dnes se postupuje vůči Němcům v Československu tak, jako se postupovalo vůči Čechům za Rakouska. Dnes dělá česká vláda vůči Němcům totéž, co ještě před 15 lety odsuzovali Češi za Rakouska a proti čemu revoltovali. Ano, je to téměř na vlas totéž, snad s tím rozdílem, že vídeňská vláda zakročovala proti nacionalistickému českému Sokolu teprve za války, zatím co česká buržoasie zakročuje proti německým nacionálním organisacím již před válkou.

Naposled bylo zde německým nár. socialistickým poslancem vy sloveno slovo revanche. To slovo vyjadřuje, jak dovede buržoasie rozeštvávati národy, takže se jeden národ druhému mstí. A nacionální persekuci protiněmeckou staví dnes česká buržoasie tak, že říká: Děláme Němcům jen to, co dělali Němci za Rakouska Čechům. Jen postavení pána a utlačovaného si český a německý národ vyměnil a nemůže býti jinak, poněvadž v podstatě zůstává táž třída u moci a změnil se pouze nacionální štít. A tak vidíme, že se zase pěstuje šovinismus, zase se myslí, že český národ má právo na privilegia, na utiskování Němců.

Německá buržoasie za Rakouska odůvodňovala útisk Čechů vyšší německou kulturou a despektem vůči českému národu jako národu prý nižší kultury a nižší civilisace. Česká buržoasie odůvodňuje útisk Němců zase tím, že říká, že Němci jsou příliš domýšliví, nafoukaní, zpupní a nároční a že musí býti vychováni k mírnosti a podobně.

A jako kdysi Vídeň tak také dnes česká buržoasie operuje proti Němcům velezrádou. Kdysi Masaryk odsuzoval konstruování velezrádných procesů jako idiotství. Dnes se však názor na velezrady změnil a velezrada se stala methodou persekuce národního hnutí Němců, velezrada se stala methodou české nadvlády. Kdysi dokazoval Masaryk, že nacionální persekuce, konstruovaná pod titulem velezrady, nepomůže vládnoucím, není schopna udržeti nadvládu, není schopna potlačiti národní hnutí. Dnes však česká buržoasie podléhá naivnímu klamu, že konstruováním velezrádných procesů a nacionálních persekucí může vyrvati z mysli a srdce 3 1/2 mil. Němců odpor proti národní nerovnoprávnosti, odpor proti útisku. Dnes česká buržoasie podléhá naivnímu klamu, že může z duší 3 1/2 mil. Němců vyrvati touhu po svobodě a respektování jeho národních práv. Jaká to naivnost, jaká zaslepenost! A jakou pokryteckostí jest, když se česká buržoasie snaží namluviti, že útisk Němců, jejich persekuce, jich štvaní jest ku prospěchu českému národu. Totéž namlouvala německá buržoasie a maďarská buržoasie za Rakouska, když šovinisticky štvala německé a maďarské obyvatelstvo proti Čechům, Slovákům a druhým národům. Nikoliv! Pravdou je zásada, kterou vyslovil Karel Marx: "Není svoboden národ, který utiskuje národy druhé. Útiskem druhých národů, surovým nacionálním šovinismem a persekucí kope každý národ hrob své vlastní svobodě a připravuje si stejná otrocká pouta". Ptejte se, kam to dovedli dřívější páni v Rakousku-Uhersku, Němci a Maďaři svým protičeským šovinismem a útiskem druhých národů. Dovedli to tam, že dnes maďarský národ a rakouští Němci úpí v poutech mírových smluv a jsou odkázáni jako Rakousko na žebrotu. A do takových konců vede česká buržoasie i český národ, když utiskuje druhé národy. Do takových konců vede česká buržoasie český národ, když štve 7 milionový malý český národ proti 8 milionům druhých národů, a obzvláště když štve 7milionový český národ proti 70milionovému německému národu a když dává všem německým nacionalistům na světě možnost, aby v odvetu štvaly proti českému národu. Ano! Protiněmecký útisk, protiněmecký šovinismus, to je ta pravá a skutečná práce pro Hitlery, to je práce pro záhubu národní svobody českého pracujícího lidu. Dvojakost se dlouho neuplatní. Posíláte Masaryka, aby dělal komplimenty kulturní vyspělosti německého národa, ale příslušníky tohoto kulturně vyspělého německého národa brutálně terorisujete jako velezrádce. Kdyby na vás záleželo, na českých a německých buržoasních stranách, rozeštvali byste český a německý národ a hnali byste pracující lid německého národa do náruče nár. socialistů, německých Hitlerovců, kdyby stanovisko českého národa v jeho poměru k druhým národům záviselo od stanoviska české buržoasie, kapitalistické třídy. Ale tak tomu není.