Mohl bych uvésti řadu výroků přesvědčení těchto stran a tím prokázati, že to nebylo jen osobním přesvědčením jednotlivců, nýbrž že to byl názor oficielních orgánů stran, těchto stran, které nás potírají, že zde jde o věc týkající se všech sudetských Němců.

Přicházím ke konci, byl jsem volán, abych skončil. Tázal jsem se několikráte, oč při tomto procesu jde? Jde o to, aby se zde uplatnil princip, který jest nejdůležitějším a nejvyšším principem každého moderního právního státu, naprosté nezávislosti soudnictví na všech správních nebo jiných zásazích. Největší věc, která může postihnouti nějaké hnutí, jest zajisté to, moci ve vlastní věci hájiti celek. To prohlásil německý dějepisec Ranke ve svém díle. Hájíme nejen svou vlastní nebo osobní věc, hájíme všeobecnou právní zásadu, hájíme v tomto státě možnost hájiti náš německý politický názor prostředky, které jsou nám v rámci těchto zákonů zaručeny a možné. Pro proces s "Volkssportem" byly příznačné tyto zjevy: 1. Že domnělé trestní činy nebyly nikde konkretisovány a že nebylo nikdy možno dosíci jejich konkretisace. 2. Že soud suverénně nedbal bezprostřednosti řízení požadované trestním řádem a prostě zařídil předčítání spisů, které neměly žádné souvislosti s obžalobou. 3. Že se vedl proces čistě na základě indicií. 4. Že všechny návrhy na výslech svědků byly zamítnuty. 5. Že se řídil tak zvanými nálezy vojenského posudku, které jsem dnes vylíčil, a nedovolil, aby bylo možno vyslechnouti sebe menší počet svědků.

Ale v brněnském procesu bylo ještě něco důkladně prokázáno, totiž že několikaměsíční vyšetřovací vazba, která byla hromadně uvalena, byla úplně zbytečná. Spisy navržené v obžalobě, aby se četly, byly přečteny a zpracovány vesměs v prvém týdnu procesu před procesním soudem. Proces byl by tedy měl, když byly beztoho zamítnuty všechny návrhy obhajoby na základě materiálu navrženého v obžalobě, skončiti přesně za týden. Co však činí státní zástupce podřízený panu ministru spravedlnosti? Navrhuje, aby byla zaslána a přečtena nová oznámení četnictva a policie, a to ohromné množství; nalézací soud vyhověl všem těmto bezmezným průkazním návrhům státního zástupce a propůjčil se k tomu, že se v zahájeném procesu provádí předběžné vyšetřovací řízení. Ale nehledě k tomu, že tento postup jest v rozporu se základními zásadami trestního řízení, podle něhož při hlavním přelíčení nesmí obhajoba překvapovati ani nepředvídanými obviněními ani novými průkazními prostředky - neboť nikoli přepadnutí obviněného žalobcem, nýbrž poctivý právní spor mezi obžalobou a obhajobou má představovati moderní trestní proces, což jest možno jen tehdy, umožní-li obě strany nutnou přípravu ke kritice důkazů protivníkových - tak toto nezákonné chování státního zástupce a soudu odhaluje neuvěřitelnou povrchnost a lajdáctví ve spolupráci obžaloby a bezpečnostních úřadů, které po stránce finanční znamenají vrchol neodpovědného mrhání peněz. Místo, aby jediný vyšetřovací soudce prohlížel ohromnou spoustu spisů a vyhledával jednotlivé části spisů týkající se oněch obviněných, což v předběžném řízení s vyloučením obhajoby a veřejnosti lze provésti velmi rychle, navrhuje státní zástupce v již zahájeném veřejném procesu předčítání písemného materiálu, jehož nikdy nespatřil ani on, ani vyšetřovací soudce a o kterém se vůbec neví, zda obsahuje něco, co by se týkalo obviněných. To jest neslýchaný nešvar, proti němuž se vzpírá veškeré právní cítění.

Pánové! [ ]. Hnutí jako naše, které více než dvě desítiletí se snažilo na půdě této země i za jiných státních poměrů, aby našlo jasnou politickou formulku, která by umožnila soužití národů v této zemi, (Souhlas na levici.) hnutí, které dovedlo ukázati mládeži tento cíl a tím přivésti ji nikoliv k nějakému fantomu, nýbrž ke konkrétní konstrukci národního spolužití v tomto státě, proti takovémuto hnutí vede se proces, který je má zdrtiti, jeho vůdce odstraniti, který má jeho organisace udržovati v područí jen proto, poněvadž vedle stojí nesčetné množství jiných, kteří chtějí zabrániti jasné a jednotné vůli v sudetskoněmeckém národě, která není objektem čachrování, objektem všelijakých subvencí, objektem všelijakých malicherných denních otázek, nýbrž, která si učinila za svůj cíl rozřešiti v tomto státě tuto velkou základní myšlenku, otázku rozřešení národního problému. (Potlesk.)

Pánové! Dnes nebo zítra vydáte nás státnímu zástupci. Před státním zástupcem - a říkám tím to, co jsem řekl prvého dne, kdy jsme se obhajovali s této tribuny - poneseme odpovědnost za to, čeho jsme se prý dopustili. Ale, jako jsem řekl tenkráte, nebudeme se vytáčeti, neuprchneme, nevyhneme se, nýbrž povedeme se státem proces, který musí býti veden, aby strhl Čechům masku hanebné šovinistické štvanice. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Schollich.

Posl. dr Schollich [německy]: Dámy a pánové! Od slavného a známého římského dějepisce, historika a politika Sallustia pochází věta: Státy udržují se těmi prostředky, kterými byly založeny. Pohlížíme-li s tohoto hlediska na politické události od doby, kdy Československo bylo založeno, chápeme všechno. Připomínáme si při tom, [ ]. Připomínáme si, že sudetskoněmecké území bylo obsazeno vojenskou mocí a na základě protiprávního obsazení bylo vnucenými mírovými smlouvami přivtěleno. Připomínáme si, že hned na počátku existence vlastního státu stojí krvavý milník, den 4. března 1919, [ ].

Dějiny částí cizích národů, proti své vůli vtěsnaných do tohoto státu, které pro svou početní sílu jsou přece jen podstatnou jeho součástí, jsou neslýchaným řetězem utrpení, potlačování, trýznění, vybraných zlomyslností, jsou to strašné dějiny utrpení, které nám jasně přivádějí na vědomí, že český státní národ nedbaje menšinových smluv, stvrzených přísahou, hodlá, vida v tom svůj úkol, tyto části národů odnárodniti, zbaviti národnostních práv, kulturně potlačiti, hospodářsky zničiti a sociálně zbídačiti.

Vedlo by příliš daleko, kdybych při této příležitosti ukazoval na jednotlivé stanice utrpení sudetskoněmeckého lidu na této hrozné cestě a prokazoval, jak se Češi pro německou nečinnost a prokletou německou slabost stávali během let stále smělejšími, drzejšími a útočnějšími, a jest to nápadná věc, kterou chceme konstatovati, že od té doby, kdy německé strany se účastní vlády, moci, jak vy pravíte, se česká nesnášenlivost nesmírně stupňovala přes Švehlova slova o rovných s rovnými. Co nebylo možné za všenárodní koalice, to se stalo pravdou nyní za vlády národnostně smíšené, ve které sedí i němečtí sociální demokrati. V posledních měsících a zvláště v posledních týdnech se projevuje česká nesnášenlivost ve stále vzrůstajícím počtu pronásledování, zákazů, velezrádných a špehounských procesů. Jako bychom neměli nic jiného na práci, jako bychom neměli jiné větší starosti. Československo vězí v neobyčejně těžké hospodářské krisi. Všechny vlády, které dosud řídily tuto státní lodičku, ukázaly se neschopnými. Lidové zastupitelství mělo by svůj hlavní úkol spatřovati v tom, aby opatřilo obyvatelstvu zaměstnání, chléb, práci a výdělek. Bohužel, musili jsme se z vládního prohlášení nového předsedy vlády dověděti, že ani nynější vláda nedovede zvládnouti tuto otázku. Vládní prohlášení nebylo nic jiného než ubohé koktání, na jehož konci jsme slyšeli, že by v nynější nouzi mohla pomoci jen soukromá dobročinnost. Lze pochopiti, že při těchto neutěšených hospodářských zjevech nervosita ve vládním táboře den ze dne vzrůstá; státní pokladny jsou prázdné, nezaměstnanost roste den ode dne, provádějí se již pochody hladu a obyvatelstvo je drženo na uzdě jen násilím bodáků a gumových obušků. Z československého a zvláště sudetskoněmeckého hospodářství se staly zříceniny. Ale ani politický vývoj se nezdá býti pro Československo růžový. Stále zřetelněji se ukazuje, že drobné státy ve střední Evropě, vytvořené vnucenými mírovými smlouvami, zavedení cel, uzavření drobných států, úsilí o soběstačnost, zavádí české hospodářství stále hlouběji do bídy. Duch moderního vývoje vyžaduje, aby se hospodářská tělesa spojila ve velké útvary. Ovšem pan Beneš právě nyní vytvořil takový nový útvar, neboť z Československa, Jugoslavie a Rumunska učinil politického mocenského činitele, spojil je svazkem. Jeho koaliční kolega pan ministr dr Hodža musil v neděli za přítomnosti všech agrárních ministrů a činovníků české agrární strany na mimořádné valné hromadě zemědělských čelných svazů v Praze ve svých vývodech prohlásiti, že tento nový útvar nepřinese hospodářsky Československu žádnou výhodu. Dovedl tedy podstatně zkaliti veliké naděje, které se s československé strany kladly v tento nový útvar. I tento útvar povstal jen z bázně a strachu před nastávající revisí mírových smluv, která se nedá zadržeti a která nutí, aby se v nějaké formě provedla. V tomto směru jest velice zajímavé sledovati poslední jednání v anglické dolní sněmovně, kde výslovně bylo konstatováno, že se tato revise provede buď způsobem mírumilovným nebo, nepodaří-li se to, musí pak proraziti násilím. Snad i národní hnutí, které v Německu konečně došlo ke vládě, přispělo k tomu, že se nervosita na české straně zvýšila a že se přiblížilo strašidlo hrozící revise. Snad i Francie žádá o pokusnou mobilisaci svých trabantů, k nimž přece patří i Československo, žádá, aby se prokázala konsolidace tohoto státu, o které dr Beneš tak často ujišťoval a o které se poněkud pochybuje od té doby, kdy se německé strany účastní vlády. Nynějším pronásledováním má se snad dokázati, kolik si dají sudetští Němci líbiti a budou-li ve chvíli nebezpečí již tak umlčeni a československou státní myšlenkou tak opředeni, že mohou býti bezvýhradně zařazeni jako činitel do francouzské politiky. Tyto nynější velezrádné procesy, proces "Volkssportu", žádost o vydání 5 národně socialistických poslanců, nejsou tedy podle našeho mínění nic jiného, než politický tlakoměr, tlakoměr, který i nám zároveň ukazuje, jak již to musí býti špatné s trváním tohoto státu, neboť čím slabší postavení státu, tím nervosnějšími stávají se státníci, [ ]. Šovinistickým štvaním má býti český lid, česká veřejnost v tom všem oklamána. Má se jí zastříti politicky neudržitelné a nehorázné utváření, bezvýslednost - chcete-li - Benešovy zahraniční politiky, která všechno vsadila na kartu Francie, hospodářská bída v této zemi, která jest následkem politické konstelace. A tu se hledají oběti. Odůvodnění nedá se těžce nalézti. Vyhledávají se nevinné důkazy, tvrdí se neurčité věci, mluví se o možné velezradě, o irredentě, mínění se opírají o [ ] nejistý vojenský posudek, o hrozící vojenské zápletce a nebezpečí. To všechno jsou pomůcky, aby němečtí poslanci byli zbaveni své imunity. To všechno slouží k tomu, aby se odstranila nepohodlná německá oposice. (Souhlas na levici.)

Jako historicky zajímavé chci při této příležitosti krátce ukázati a konstatovati změny, které nastaly u českého lidu v jeho politických názorech a míněních v poměrně zcela krátké době, poněkud ještě před našima očima. Jak vysoké mínění měli Češi na př. o imunitě ve starém Rakousku. Vždy ji hájili proti útokům rakouského, domněle policejního státu. Vždy hájili mínění, že poslanec, zástupce lidu, nesmí býti vůbec pronásledován pro politické projevy, poněvadž to souvisí s vykonáváním jeho mandátu a jeho bezvýhradné vykonávání samo poskytuje záruku. Vždyť to jest v podstatě imunity pravého lidového zastupitelstva: nositelé mandátů mohou jen tehdy hájiti zájmy obyvatelstva, jednotlivých volebních skupin a jednotlivých stran, mohou-li vždy za všech okolností bez okolků projevovati mínění a programové požadavky své strany. Imunita zástupců lidu byla ve všech dobách a u všech národů od nejdávnějšího starověku drahocenným statkem, který byl chráněn bez zřetele na to, ke které straně příslušný zástupce patří, a bez zřetele na to, jaké stanovisko zaujímá on a jeho strana ke státu nebo ke vládě v té době.

Poukazuji v této souvislosti na praksi při vydávání poslanců ve starém Rakousku, kde se podle mého vědomí pro politické přečiny nikdy nevydávalo. Kolik českých poslanců bylo by za jiného pojetí putovalo bez záchrany do žaláře? Nikdy nebylo by bývalo Čechům možno zastupovati zájmy svého národa tak bezvýhradně a úspěšně, kdyby se byli musili obávati, že budou snad pro velezradu nebo irredentu uvrženi do žaláře. Připomínám zde - vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl vypočítávati všechny příklady - v této souvislosti dlouholetou činnost velkých mužů tohoto státu Masaryka, Kramáře, Beneše, Rašína a četných jiných v boji o osvobození, před světovou válkou a za ní, v jejich úsilí o zničení Rakouska. Pánové popsali tento boj ve svých životopisech a tím dali všem jiným národům příklad pro budoucnost. Ovšem chci při této příležitosti také konstatovati, že tento zlověstný rakouský policejní stát nepotřeboval ke svému trvání žádného zákona na ochranu republiky jako dnešní demokracie, ve které prý je vůle lidu nejvyšším zákonem. A právě se zřetelem na tuto minulost Čechů byli bychom se měli domnívati, že ve vlastním státě budou se přiznávati ke stejně vysokému pojetí podstaty imunity, jako to o dvě, tři desítky let dříve činili ve starém Rakousku, a to ovšem i tehdy, když jim toto pojetí bude i poněkud nepohodlné. Ale zde platí výrok: Časy se mění a lidé s nimi. Byli-li Češi dříve průkopníky demokratických svobod, neporušitelných práv lidu a imunity svých zástupců a svých bojovníků o svobodu, pak jsou dnes ve vlastním státě jako páni a velitelé také usedlých zde částí jiných národů - to se musí otevřeně vysloviti - bezohlednými potlačovateli demokratických svobod, potlačovateli práv lidu, i když na venek hájí zdání a stále mluví o svobodě, rovnosti a bratrství a o tom, že sudetskoněmecká otázka již neexistuje, že jest úplně upravena ke spokojenosti Němců.

Dějiny vydají jednou zničující rozsudek nad tímto národem, nad změnami českých vůdců a také jinak podle faktů zase jednou dokáží, jak velice a jak zahanbujícím způsobem Češi ve svém vlastním státě se odchýlili od svých dřívějších názorů a požadavků. Dnes není čas, abych tato svá tvrzení jasně a zřetelně dokazoval konkrétními příklady podle skutečností. Ale právě v této souvislosti jest zajímavé zdůrazniti, jaká změna nastala od té doby u Čechů v pojetí tak zvané autonomie, autonomie, kterou ve starém Rakousku bouřlivě žádali a hájili, zatím co dnes německé národní socialisty právě pro tento požadavek velmi ostře potírají a pronásledují.

Ale právě toto chování českého státního národa dokazuje nám jasně, a posiluje ještě v mínění, které jsme hájili celá léta, že jest samo sebou úplně lhostejné, ke kterému názoru se v tomto státě přiznáváme, přiznáváme-li se k tomuto státu, stavíme-li se oběma nohama na půdu tohoto státu, jsme-li vlastenečtí či nikoliv, předstíráme-li licoměrně loyalitu či nikoliv, zpíváme-li bůhví jaké vlastenecké písně při každé příležitosti či nikoliv, stále to zůstává stejné. Stát musí podle našeho mínění splniti jisté poslání, a od tohoto mínění jej nic neodvrátí, ani německé projevy loyality. Stát byl, jest a zůstane Němcům nepřátelský. To nechť poznají i všichni Němci, kteří se odvrátili od bývalého sudetskoněmeckého požadavku o právo sebeurčení, kteří označují německou národní stranu jako fantastickou a bláznivou, poněvadž na těchto právech trvá. Vždyť právě chování Čechů k aktivistickému směru sudetskoněmeckého národa, k národním socialistům, stojícím na půdě státu, ukazuje, jak velice pravdu má německá národní strana, trvá-li neochvějně na tomto svém požadavku.

Vydání směřuje proti německému národu jako celku, směřuje proti německé oposici, aby byla umlčena, poněvadž si zde v této zemi nepřejí žádnou oposici. V jiných zemích jsou rádi, že mají oposici, která svítí do všech hlubin, která ukazuje všechno, co by se mělo zlepšiti, která tedy touto činností působí konstruktivně a přispívá k výstavbě. Ale zde je to jiné. Zatím co si členové vládních stran smějí všechno dovoliti, zatím co denně zaměstnávají veřejnost nejšpinavější věci, nejsou odevzdáváni trestnímu soudnictví a dokonce při zřejmém provinění nejsou vydáni k soudnímu stíhání. Ale naopak sahá se na oposici a to pro její mínění. I když pan ministr spravedlnosti Meissner v rozpočtovém výboru senátu v těchto dnech výslovně prohlásil, že to jest klamný názor domnívati se, že se tento proces vede pro smýšlení, že to jest proces proti celému německému lidu, přece víme, že tomu tak jest. Vidíme to na chování při vedení procesu, viděli jsme to na vedení zvláště procesu "Volkssportu" v jeho jednotlivých údobích. Nejde zde o konstatování, je-li někdo vinen nebo nevinen. Ale podle průběhu lze pochopiti, že jsme ztratili jakoukoli důvěru v nestrannost imunitního výboru, v nestrannost zástupců lidu a v nestrannost československých soudů. Když pan ministr spravedlnosti Meissner chce výslovně konstatovati, že justiční správa, její orgány a veřejní žalobci budou velmi nestranně jednati i v tomto případě [ ]. Neboť účel jest jasný, není to nic jiného, než zastrašiti sudetské Němce všeobecně. Má se v nás vzbuditi jasné vědomí, že jsme jen státní občani druhé jakosti, že jsme odkázáni sami na sebe a že nesmíme odnikud očekávati nějakou naději, že jest chybou spoléhati se snad na velkého německého bratra. Tento pocit slabosti má nám býti takto dobře přiveden na vědomí. Při tažení prováděném po měsíce proti německým spolkům a jednotlivcům, které mlčky a otevřeně trpí německé vládní strany, má asi nyní postupně dojíti na národně uvědomělé a neohrožené zástupce lidu a mají býti umlčeni. Než pánové se mýlí, domnívají-li se, že touto cestou dosáhnou vytýčeného cíle. Jako se zavíráním a pronásledováním asi sotva vychovají dobří a nadšení českoslovenští vlastenci, tak tento poněkud krutý vyučovací kurs občanské nauky bude pro mnoho lidí po celý jejich život velmi léčivý a názorný a nás národně uvědomělé zbavuje nutnosti, abychom ztráceli mnoho slov o systému potlačování a odnárodňování, který zde panuje. Sudetskoněmeckému Michlovi, v národních věcech lhostejnému a stále snícímu, se touto násilnou cestou vtluče, abych tak řekl, něco německého vědomí a národní důstojnosti a jest to tedy dobře, poněvadž touto cestou konečně dospějeme k cíli, jehož musíme dosíci, nemá-li náš národ na této půdě úplně zahynouti: k národnímu společenství, poněvadž se nám takto denně jasně uvádí na vědomí, že přes všechny stranické a třídní rozdíly musíme nalézti nutnou jednotu a spojení svých sil proti vůli k počeštění, která nás ničí.

Čeští držitelé moci doufají, že touto cestou - jak jsem řekl - postihnou oposičníky, ale postihnou tím celý německý lid, postihnou nás v našich životních nutnostech, v tom nejsvětějším, co máme, v hrdém přiznání k našemu německému národu, a to budiž také jednou jasně a zřetelně vysloveno: Ani pronásledováním a zavíráním nedáme si nikdy vzíti právo stýkati se se svými bratry a sestrami v Německé říši. Volně a svobodně vyznáváme s tohoto místa, že se hlásíme k našemu německému národu jako celku, uznáváme, že jsme jen částí tohoto německého národa, kost z jeho kostí a krev z jeho krve a že si naprosto ničím nedáme vyrvati ze svých srdcí toto přiznání. Ať nás za toto přiznání stíhají velezrádnými procesy, ať nás obžalují jako irredentisty, my se tomu smějeme, neboť přece podle příkladu Čechů víme, že v životě národa není vůbec pojem velezrady. Právě proto bolí nás v hloubi duše, musíme-li konstatovati, že se část sudetskoněmeckého lidu chová trpně ke všem těmto událostem, (Posl. inž. Kallina [německy]: Jen vůdcové, lid nikoliv!) vidíme-li, že vládní německé strany nejsou těmito událostmi dotčeny, ba že se všechno provádí a ony to mlčky trpí. Opravdu, jak daleko dospěli vůdcové těchto stran! Kde jest Svaz zemědělců jako zástupců bývalých svobodomyslných sedláků? Kde jsou němečtí sociální demokrati jako privilegovaní zástupci a průkopníci svobody víry a svědomí, shromažďovacího práva, a těm podobných více? Pan posl. Hodina se pokouší (Německé hlasy: Doktor, prosím!), ze Spinovy milosti doktor, chcete-li, posl. Hodina se pokouší tuto takřka hanbu omluviti tím, že toto pronásledování a vydání národně socialistických poslanců označuje za čistě osobní věc čtyř jednotlivých osob a omlouvá se tím, že i kdyby byli přítomni v imunitním výboru a zde ve sněmovně, nemohli by zabrániti, aby je české strany nevydaly. (Posl. Eckert [německy]: Ať jdou ven a poslechnou, co němečtí rolníci dnes říkají!) I německý časopis "Landpost" přináší zprávu, že zde nejde o sudetskoněmeckou věc, nýbrž čistě o věc národně socialistické strany. Brněnský časopis "Landruf" troufá si dokonce oznámiti svým zaslepeným přívržencům, že Svaz zemědělců zaujal stanovisko proti vydání národně socialistických poslanců a projevil to tím, že obě vládní strany, Svaz zemědělců a sociální demokrati proti tomu velmi působivě protestovali svou nepřítomností. (Veselost.) Více nelze jistě již lid podváděti. Musíme litovati voličů, kteří se takovými věcmi dají klamati ve svých jistě zdravých názorech.

Domnívám se ovšem, že ani tyto manévry nic nepomohou, že se poznání rozšíří stále více i u přivrženců těchto stran a projeví se viditelně v odvratu od těchto stran. Po této stránce nedají se účinky pronásledování, abych tak řekl, zaplatiti. Slouží k osvícení sudetskoněmeckého lidu a takové oběti se mu sejí přinášeti, to si musíme uvědomiti. Domnívají-li se Češi, že tímto způsobem oposici skutečně umlčí, mýlí se, jak je budoucnost poučí. Neboť my národně uvědomělí přes toto žalářování a pronásledování, přes utiskování neustaneme ve své horlivosti v osvícenské práci, neochabneme v probouzení našeho lidu a v uvědomování ho o jeho vlastní síle a důstojnosti, aby konečně sám vzal do svých rukou utváření svého osudu. Opíráme se při tom o státoprávní prohlášení, které jsme kdysi podali a v němž jsme výslovně řekli: "Zavrhujeme báchorku o čistě československém státě, o československém národě a o československém jazyce, neboť se zřejmě příčí faktům. Nikdy neuznáme Čechy za pány, nikdy se nepodrobíme jako otroci v tomto státě. Bezpráví se nemůže ani tisíciletým prováděním nikdy státi právem." A s tohoto stanoviska nepohlíží německá národní strana na tento proces jako na soukromou věc německých národních socialistů, nýbrž jako na věc sudetských Němců a přímo jako na ránu pěstí v tvář všem sudetským Němcům. Co se dnes děje německým národním socialistům, může se zítra státi jiné německé nebo oposiční straně. Je-li dnes pronásledován ten nebo onen nemilý člověk z této strany, může zítra přijíti na řadu někdo jiný z jiné strany. Prohlašujeme tedy, že budeme všemi svými prostředky podporovati německé národní socialisty v tomto boji, že budeme státi po jejich boku, bez zřetele ke svému jinému zásadnímu stanovisku k československému státu, bez zřetele ke svému přiznání k čistému a nepadělanému právu sebeurčení, abychom podle svého mínění i v tomto státě nalezli a také příště měli své právo.

K výstižnému označení českého státu a systému zde vládnoucího nalézám jen případná slova, která vyslovil bývalý poslanec Masaryk v rakouské poslanecké sněmovně a která zní: "Stát, který se obává projevů svých občanů a potlačuje je, jest státem tyranů." (Souhlas.) [ ] My však víme, že se stát nedá trvale udržeti násilím a bodáky. My však víme, že věčná, nezničitelná práva se nepromlčují, dokud o ně národ bojuje, a poněvadž se přiznáváme k tomuto mínění, budeme dále bojovati pro právo našeho lidu na této půdě, na kterou nás postavil osud, až sudetsko-německému lidu vzejde svoboda. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Szüllő.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Ctená snemovňa! Chcem oznámiť, že ze solidarity zde hovorím.

Jadrom dnešnej debaty je, že imunitný výbor parlamentu chce štyroch nemeckých poslancov zbaviť práva imunitného, aby ich mohol súd potrestať za to, že títo štyři nemeckí poslanci majú národné cítenie a postavili sa na obranu tých nemeckých mladíkov, ktorí chcú pestovať národné cítenie a chcú v tomto polyglotnom štáte zostať Nemcami vernými svojej rase.

Toto počínanie imunitného výboru musí vyvolať najostrejšiu kritiku u každého človeka, kto má cit pre právo verejné. V návrhu výboru odráža sa duch vlády, lebo nesmieme zapomínať, že valná časť výboru skladá sa z členov vládnych strán. A intenciou vlády je, aby utlačila každý národný cit, ktorý nie je český, a utlačila každý prejav, ktorým by bolo posilnené národné sebavedomie tunajších rasí.

Poukazujem len na to, že Tuku - ktorý nedopustil sa ničoho iného, než chcel len obhajovať práva svojej slovenskej rasy voči počešťovaniu - vydal výbor imunitný a bez tohoto skutku nebol by býval Tuka nikdy tak ťažko odsúdený, ako sa práve stalo.

Táto republika vyhlašuje o sebe, že je republikou slobody. A predsa nie je ňou. Tuná je práve toľko slobody, ako jej bolo vo starej republike benátskej. Ako tam boly udávania, tajné rady, práve tak sú i tuná. Ba čo viac, ako v Benátkach boli odstránení všetci, čo boli nepohodlní, práve tak sa odstraňujú i u nás. Tu je na pr. Pergler, tu na pr. Gajda, tu na pr. Stříbrný. Vláda tejto republiky pracuje opiom. Nezasadzuje rany priamo, lež trestá nepriamo. Eklatantným príkladom toho je i prípad dnešný, kde zrejme s úmyslom odstrašovacím chcete zlomiť opozičnosť Nemcov, a kde vládny režim so svojou väčšinou chce zrejme presadiť, aby príkladne mohol potrestať tých, čo chcú podporovať mládež v národnom cítení.

Táto republika chce pred cudzozemskom figurovať tak, ako palladium slobody a demokracie. Nuže s tohoto miesta poukazujem na to, že ona nie je ním. Juhoslávia a Rumunsko - s ktorými štáty sa práve teraz republika táto somkla v jednotný blok k väčšej sláve mierumilovnosti - rozlišujú sa od tejto republiky len v tom, že tam pracuje absolutizmus verejne, tuná však tajne, avšak sloboda ducha je práve tak ničená tuná, ako v tamtých dvoch štátoch.

My tunajší Maďari cítíme solidaritu so všetkými sbratrenými národy, ktoré sú do tohoto štátu vtelené ako národnosti, ako menšiny. V dôsledku toho prehlašujem, že vo svrchovanej miere odsudzujeme všetci stanovisko, ktoré zaujal imunitný výbor oproti poslancom nemeckým. My ku zrušeniu imunitného práva týchto poslancov svojími hlasy neprispejeme, lebo celá táto akcia nie je ničím iným, ako chcieť udusiť dušu v nemeckom národe, ktorá sa práve vyvinuje a teraz dosahuje toho sebavedomia, ktoré malo byť žiaľ po dlhú dobu určitými prúdy vyhubené. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Holota.

Mezi schůzí byl rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tištěný návrh:

2166. Návrh posl. Hodinové-Spurné, Čižinské, Kuhnové a soudr. na vydání zákona o ochraně žen v mateřství a novorozenců.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 23. února t. r. v 10 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 250. schůze.

Pan posl. dr Stern navrhl, aby na pořad příští schůze dáno bylo ještě také vládní prohlášení o zahraniční situaci a rozprava o tomto prohlášení.

O tomto návrhu nelze hlasovati z těchto důvodů:

K vládnímu prohlášení může dojíti buď že si člen vlády sám podle §u 64 jedn. řádu vyžádá slovo, nebo že sněmovna učiní usnesení podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu. Rozpravu pak o vládním prohlášení lze dáti nebo navrhovati na pořad schůze, jestliže vládní prohlášení tímto způsobem předcházelo a jestliže rozprava byla prve usnesena.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.