Pokud zde bylo mluveno o tíživosti nákladu na veřejnou správu, nutno zdůrazniti, že je nejen v zájmu podniku, nýbrž především i v zájmu občanů - dělníků, živnostníků i gážistů samých - aby veřejná správa nebyla drahá. Oč je veřejná správa dražší, o to je sociální úroveň těch, kteří na ni musejí vydělati, nižší, poněvadž právě oni musejí se s touto drahou správou děliti o výtěžky své práce.

Je nesporno, že máme veliký úřednický a správní aparát a že účelnou reformou správy bude nutno tento správní náklad zmenšovati. Jest ovšem otázka, zda právě v této době podaří se nám citelnější snížení správního etátu.

Leží v povaze poměrů, jestliže téměř všechny projevy zabývaly se současnou světovou hospodářskou krisí, která v našem státě uvrhla do nezaměstnanosti a zbavila výdělku skoro 1 mil. lidí. Většina mluvčích shodovala se v tom, že jsme povinni ke všem opatřením, jimiž lze přispět k odstranění tohoto strašlivého světového zjevu.

Proto více než kdy jindy mluvilo se zde o neudržitelnosti závor mezi státy a národy, reklamována rozumná obchodní zahraniční politika a bylo požadováno odstranění devisových opatření, která tíživou situaci jenom zhoršují. (Předsednictví ujal se předseda dr Staněk.) Skoro souhlasně až na ojedinělé výjimky voláno bylo po vnitřní investiční půjčce, které se má použíti k mírnění účinků krise a oživení pracovního trhu.

Otázka snížení úrokové míry diskutována byla rovněž jako nevyhnutelný prostředek k usnadnění kalkulace výroby i těžké situace dlužníka, ať už jde o průmysl či zemědělství. Zde ovšem nelze přehlédnouti výtku v debatě pronesenou, že stát nemá sám platiti 6 až 8% úrok, požaduje-li od jiných snížení úrokové míry. Je nesporno, že jsme povinni učiniti vše, co může přispěti k ulehčení těžké situace. Jsem toho mínění, že podstatné ulehčení poměrů může nastati, dovede-li se Evropa v dohledné době dohodnouti politicky. Přes politickou dohodu můžeme pak také dojíti k dohodě hospodářské (Tak jest!), to je nutný předpoklad obratu, bez něhož sotva lze čekati valné zlepšení poměrů. Naše vláda a zejména její zahraniční politika učiní jistě vše, co je v naší moci, abychom přispěli k obnově normálních poměrů.

Jeden z pánů kolegů, náležející k německým občanským stranám, charakterisoval nynější situaci těmito slovy: "Typickým znakem dnešní doby je na jedné straně přebytek, na druhé straně nouze. Vše je zvráceno a vnucuje se otázka, může-li tato krise býti přetrvána nekrvavě." Tato charakteristika poměrů, vyjádřená nesocialistou, je jistě velmi pozoruhodná.

Téměř ve všech řečích bylo vyslovováno mínění, že v ohledu daňového zatížení jsme se ocitli na nejkrajnější hranici a že není možno našemu hospodářství ukládati další tíživé daně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Naopak bylo požadováno odlehčení a v důsledku toho další snížení rozpočtových čísel. Soudím, že tyto hlasy jsou úplně oprávněné a že vláda je nemůže přecházeti. Především musíme učiniti všechno, abychom zachytili unikající prameny příjmové, zejména ony daně, které jsou poplatníci povinni platiti a placení unikají (Výkřiky komunistických poslanců.), a nesmíme zaváděti nové daně, nedovedeme-li staré pořádně vybrati.

Někteří páni poslanci dovolávali se již ve výboru požadavku, aby účetní závěrka byla projednávána současně s rozpočtem. Věc byla by tou dobou již formálně možna, poněvadž Nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá účetní uzávěrky tak, že je parlament dostane zpravidla dříve nežli rozpočet. Zákonná lhůta pro předložení uzávěrky je stanovena na 18 měsíců po skončení rozpočtového roku, Nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá však zpravidla uzávěrku za 8, nejpozději za 9 měsíců po skončení rozpočtového roku. Myslím však, že povaha věci přece jen vyžaduje oddělené projednání. Včasné předložení uzávěrky umožňuje poslancům, aby mohli srovnávati. Této cenné pomůcky používají, jak je mi známo, téměř všichni členové rozpočtového výboru, kteří se otázkami finančními a rozpočtovými zabývají. Tím je, myslím, účelu, který mají někteří poslanci na mysli, dosaženo. Účetní závěrka má některé svoje specifické vlastnosti, které vyžadují samostatného projednání.

V debatě ozvaly se také některé hlasy, jakoby vládní režim měřil jinak Čechům a Slovákům, jinak Němcům a Maďarům. Jsem toho mínění, že tyto výtky jsou nesprávné. Každý rozumný český člověk ví, že s hranicemi, které nám byly mírovými smlouvami určeny, musili jsme vzíti i ty spoluobčany německé a maďarské národnosti, kteří v nich spolu s námi žijí, a že proto těmto spoluobčanům musíme poskytnouti všechna ona práva - ovšem také povinnosti - kterých ústavní a jiné zákony zaručují a ukládají příslušníkům čsl. národa.

Politika namířená proti kterékoliv z národnostních menšin nebyla by politikou státní. Stát musí se chovati stejně spravedlivě ke všem svým občanům. Proto jim dal zákony se stejnými právy a povinnostmi. Československý stát nepracuje žádnou záští, závistí a nepřízní, jak to v debatě naznačil jeden z německých pánů kolegů. Nechceme a, doufám, nebudeme napodobovati Rakousko, které podle výroku jiného německého kolegy zahynulo proto, že nedovedlo udělati ze svých občanů Rakušany.

Z četných řečí zaznívala také ozvěna událostí brněnských. Smysl většiny těchto projevů byl ten, že jsme povinni v zájmu státu s touto pučistickou společností jednou pro vždy zúčtovati, nechceme-li, aby náš stát dostal se do zmatků, jakými je dnes zmítáno sousední Německo. Jednotliví řečníci vyslovovali se proti ležernímu posuzování událostí a varovali před kerenštinou. Byla vyslovována mínění, že stát nesmí čekati, až mu nepřítel padne do týla.

Tyto varovné hlasy, prýštící z obavy o republiku a demokracii, nelze podceňovati. Také demokracie a její zřízení mají nejen právo, nýbrž i povinnost se brániti proti těm, kteří usilují o jejich život. Bylo by více nežli slabostí trpěti, aby mnozí lidé za to, že jim stát poskytuje existence a slušné zabezpečení pro stáří, rozleptávali poměry a kladli pod stát podkopy. Takovéto prémii by nikdo z řádných občanů ve státě nerozuměl. Chci věřiti, že vláda již najde cestu i prostředky, aby ochránila stát.

Jeden z pánů poslanců hovořil zde o tom, že jsme platili do Ameriky na své dluhy, aniž bychom znali jejich výši, a dovozoval, že je zde určitý rozpor mezi rozpočtem a účetní závěrou, neboť rozpočet vykazuje daleko vyšší a jiná čísla nežli účetní závěra. Tento p. poslanec v souvislosti s touto věcí hovořil také o Anglobance. Nebudu se Anglobankou zabývati, nemám žádné příčiny, abych jí dělal advokáta, jenom chci říci, že čísla, která zde uvedl, jsou daleko a daleko přehnána.

Chtěl jsem říci jen toto: Spojené státy americké nám poskytly v dobách předpřevratových a popřevratových, v letech 1918 až 1921, úvěry na nákup válečného materiálu pro sibiřská vojska, na nákup potravin, armádní výzbroje a různých armádních potřeb z amerických skladů v Evropě, dále na repatriaci sibiřských vojsk a na převoz válečných invalidů ze Sibiře, kteréžto úvěry byly a jsou dodnes podloženy provisorními obligacemi v úhrnné výši 91,879.671.03 dolarů. Na základě usnesení ministerské rady ze dne 23. března 1922, jejímž členem byl tehdy jako ministr zmíněný pan poslanec, bylo ministerstvo financí zmocněno, aby za účelem zjištění výše a konečného vyúčtování těchto úvěrů uzavřelo se společností Czechoslovak and American Corporation v New Yorku smlouvu, což se také stalo dne 8. května 1922. Z této smlouvy však sešlo, ježto vicepresident dotčené společnosti Paul Scheldon shledal, že pro politické poměry není možno společnosti převzíti hájení zájmů vlády československé vůči vládě severoamerické a nebylo by proto možno splniti úkoly smlouvou převzaté.

Po zrušení smlouvy se jmenovanou společností zahájilo ministerstvo financí veškeré práce (Hluk. - Předseda zvoní.), vedoucí k sestavení účetního materiálu, jsoucího v různých resortech a ústavech, kteroužto práci prováděli pod aegidou ministerstva financí bývalý ředitel státního obilního ústavu a přednosta finanční správy ruských legií. Po skončení sestavení veškerých dokladů doma se nacházejících byla vyslána z rozhodnutí vlády r. 1923 vyúčtovací komise do Spojených států severoamerických, jejímž předsedou byl náš washingtonský vyslanec dr Chvalkovský, členy pak min. rada dr Lipanský za ministerstvo financí a štkp. a přednosta finanční správy ruských legií Krenek za ministerstvo nár. obrany; ředitel Písecký pak přibrán jako znalecký spolupracovník.

Komisí touto byly rozděleny veškeré naše dluhy na dvě skupiny, a to: skupinu I, zahrnující v sobě popřevratové úvěry, poskytnuté nám Amerikou na nákup potravin, na nákup armádní výzbroje a různých armádních potřeb z amerických skladů v Evropě v letech 1918 až 1921 v úhrnné výši 80,234.808.02 dolarů, a skupinu II, zahrnující v sobě úvěry, poskytnuté nám na nákup válečného materiálu pro sibiřská vojska, dále na repatriaci těchto vojsk, jakož i na převoz válečných invalidů ze Sibiře ve výši 16,636.345.49 dolarů; tudíž celkem 96,871.153 dolarů a konstatováno, že provisorními obligacemi zůstává nekryta částka 4,991.482.48 dolarů.

R. 1925 sjednala dluhová komise vyslaná naší vládou do Spojených států severoamerických úmluvu, a to ze dne 13. října 1925, podle které byly naše veškeré dluhy vůči Americe včetně všech kapitalisovaných úroků ode dne jich vzniku až do 15. června 1925 stanoveny definitivně paušální částkou 115 mil. Kč. Možno tudíž říci, že dluhové komisi podařilo se při úsporném jednání dosáhnouti sjednáním cifry 115 mil. Kč velkých výhod, ježto obligace kryjící úvěry ve výši 91,879.671.03 dolarů jsou 5 až 6%, takže úroky z nich počítány od doby jich vydání až do 15. června 1925 činily by částku 27,051.880.23 dolarů, takže s připočtením ještě částky 4,991.482.48 dolarů obligacemi nekryté činil náš dluh k 15. červnu 1925 celkem 123,923.033.74 dolarů, aniž byly počítány jakékoliv úroky z částky obligacemi nekryté. Vzhledem k těmto výhodám upustila dluhová komise od dodatečného zjištění správnosti dokladů na částku obligacemi nekrytou a uznala všechny finanční nároky mezi oběma vládami a jejich úřady za vyrovnané. Dluh tento má býti splacen v 62 letech a naše republika má k jeho úhradě vydati vládě Spojených států severoamerických 80 dluhopisů, a to za první druh 36 dluhopisů bezúročných, znějících na částku 500.000 dolarů splatných dne 15. června a 15. prosince každého roku počínaje 15. prosincem 1925 a konce 15. červnem 1943 a za druhý druh 44 dluhopisů, splatných vždy 15. června počínaje rokem 1944 a konče rokem 1987 3.5% zúročení, znějící na anuitní splátky podle umořovacího plánu. Ježto v prvých 18 letech má se platiti pouze ročně 3 mil. dolarů, což neodpovídá ani 3% úroku z celkové částky 115 mil. dolarů, poskytuje nám Amerika vlastně novy úvěr, neboť při umořování celkového dluhu po 62 let musili bychom platit ročně cca 4 miliony dolarů. V důsledku toho zvýší se ovšem základna našich amerických dluhů r. 1944 z 115 mil. dolarů na 131,071.023.07 dolarů a podle umořovacího plánu od tohoto roku bude roční splátka na kapitál a úrok činiti cca 6 mil. dolarů.

R. 1924 provedlo ministerstvo financí interní vyúčtování amerických dluhů pouze ve výši vydaných provisorních obligací, t. j. 91,879.671.03 dolarů. Dodatečné vyúčtování na částku 115 mil. dolarů nebylo dodnes provedeno, ježto úmluva ze dne 13. října 1925 nebyla dosud ústavně schválena. Podotýkám, že ministerstvo zahraničních věcí předložilo dne 19. června 1931 úmluvu i s důvodovou zprávou vládě s vládním návrhem na její schválení Národním shromážděním.

Po tomto schválení provede ministerstvo financí definitivní vyúčtování a tím přivede v soulad údaje rozpočtové a údaje účetní závěrky, a to tím způsobem, že diference mezi dosud vyúčtovanými 91,879.671.03 dolarů a 115 mil. dolarů vyúčtuje jako úroky za dobu od vzniku dluhu až do 15. června 1925.

Konečně uvádím, že bylo na tento dluh zaplaceno dodnes celkem 13 splátek @a 1,500.000 dolarů. Tím uvádím na pravou míru výtku v debatě pronesenou a současně vysvětluji rozdíl mezi číslicemi rozpočtu a číslicemi účetní závěrky.

V souvislosti se státním rozpočtem bylo samozřejmě též diskutováno o naší daňové soustavě, o daňovém zatížení a o nedoplatcích daňových a také o naší administraci. Byl bych opravdu rád, kdyby státní finanční správa vzala vážně všechno to, co zde v tomto ohledu v dobrém smyslu bylo řečeno, a odvodila z toho také potřebné důsledky. Bylo by opravdu škoda, kdyby řada dobrých námětů měla jenom zapadnouti ve sněmovních protokolech.

Otázka daňových nedoplatků nedá se po mém soudu oddiskutovati. Pokládám za nevyhnutelně nutné, aby se jí ministerstvo financí vážně zabývalo. To ovšem znamená, zabývati se též reformou finanční administrace. Jen ten stát ve světě vyhraje, který bude míti nejlepší administrativu a pořádek, nejzákladnější to předpoklady konkurenční schopnosti výrobní.

Také o státních podnicích bylo zde řečeno mnoho perných slov pravdy. Zejména zajímavé byly některé vývody, týkající se hospodářství státních lesů a statků, pronášené poslanci-praktickými hospodáři. Jest si jenom přáti, aby slova ta nepadla na kámen.

Značná část debaty věnována byla též otázkám kulturním, zejména pak návrhu ministra školství o zřizování a vydržování národních škol a o úpravě školské správy. Záležitost tato nesouvisí sice s rozpočtem, byla spíše předložena k diskusi veřejnosti a interesovaným odborným kruhům, ale je na snadě, že projednávání státního rozpočtu dalo příležitost mnohým pp. poslancům, aby o věci vyslovili také svá mínění a mínění svých stran.

Schvalujeme-li státní rozpočet, vykonáváme tím jen své ústavní právo a stanovíme hospodářský plán, v jehož hranicích má se pohybovati státní hospodářství v roce, pro nějž jest tento plán sděláván. Bez takovéhoto plánu není možné žádné veřejné hospodářství a tím méně pak hospodářství státní. Rozpočtem dáváme státu, což jeho jest, aby plnil všechny úkoly, jež jsou obsaženy v těch 22 obsáhlých rozpočtových kapitolách. Naproti tomu žádáme, aby s povolenými úvěry bylo hospodařeno co nejúčelněji a nejhospodárněji.

K různým kapitolám rozpočtovým bylo podáno 358 pozměňovacích návrhů. Lituji, že se nemohu k žádnému z těchto návrhů připojiti, a navrhuji jejich zamítnutí.

Konečně doporučuji pak slavné sněmovně, aby předložený rozpočet schválila podle zprávy výborové. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)