Tento pokles cen u zemědělských výrobků a surovin při stabilitě valut působí úžasné narůstání zemědělských dluhů, dále se stupňuje disparita mezi cenami zemědělskými a průmyslovými, t. zv. cenové nůžky narůstají až na 60%. Dále pozorujeme, že se stupňuje pasivita zemědělské výroby, snižování kupní síly zemědělců, které se projevuje, jak jsme to četli v minulých týdnech, ve dvou směrech neblaze: klesá osobní spotřeba zemědělců, která se odhaduje na 20 až 30%, a klesají investice, jak se odhaduje, o 70 až 80%. Ale tyto těžké důsledky u zemědělství přesunují se dále na průmysl, živnosti a obchod, vyvolává se krise průmyslu, za kterou se vleče jako těžký stín tíživá nezaměstnanost průmyslového dělnictva. Tyto důsledky zesilují původní příčiny a tak došlo k těžkému zhroucení celého hospodářského organismu, pro které nemáme v historii přirovnání.

Jako závěr těchto stručných úvah proniká ve všech státech a v celém světě přesvědčení, že když zhroucení hospodářského života nastalo nejdříve u zemědělství, že také u zemědělství se musí nasaditi účinné páky pro pozvednutí hospodářského života a jeho ozdravění, nejenom v zájmu zemědělských vrstev, nýbrž v zájmu celých národů. Vidíme, že se tento postup začíná prováděti ve všech velkých směrodatných státech, v Anglii, ve Francii, v Německu a zejména také i ve státech amerických. Všude vidíme, jak se promýšlejí a řeší různé agrární programy pro pozvednutí zemědělství. - Zajímavé jsou zprávy americké, na příklad jak dochází na zvláštní dávky konsumní, omezování výroby - a my akcentujeme dnes při zakončení velké debaty hospodářské v souvislosti se státním rozpočtem, že požadujeme od vlády, aby formulovala s velkým urychlením sanační program pro záchranu našeho zemědělství. (Výborně! - Potlesk.) Pokud jsem sledoval debatu, mohu konstatovati, že všecky strany svými delegáty zde na tribuně vyslovily souhlas s tím, že se zemědělství vede zle, kriticky a že je potřebí pomoci mu účinnými prostředky.

Vážená sněmovno, obrácen k druhým politickým stranám, chtěl bych akcentovati, že si nepřejeme a nežádáme, aby náš program byl splněn v nějakém boji nebo odporu proti zájmům ostatních vrstev národa, naprosto ne. My chceme, aby náš program pro záchranu širokých vrstev zemědělců se plnil s hlediska a, řekl bych, s takovou mírou solidarity u všech zájmů, všech vrstev obyvatelstva, s hlediska celku a ke zdaru celku.

Nejdůležitějším úkolem je pomoci zemědělství k zjednání rovnováhy, t. j. rovnováhy cen a výrobních nákladů účinnými prostředky, uplatňujícími se v obou směrech, jak ve směru zvýšení cen zemědělských výrobků, tak ve směru snížení výrobních nákladů. Pokud se týče snižování výrobních nákladů, požadujeme, aby se srážely všechny složky našich výrobních nákladů, to jest úroky, břemena daňová a sociální, výrobky průmyslové, hospodářské potřeby, různé platy a všechno ostatní.

Uvádí-li se v národohospodářských učebnicích, že nejdůležitějšími výrobními prostředky jsou půda, práce a kapitál, můžeme zde my politikové akcentovati, že se hospodářské kalamity nesmějí řešiti jen na účet pracujících vrstev zemědělců a dělníků, nýbrž i na účet kapitálu. (Výborně! - Potlesk.)

Velmi zde akcentujeme, že kapitál se musí připoutati k tomu, aby přinášel vydatné oběti ve prospěch celku a veřejných úkolů. Pokles cen a znehodnocení zemědělských výrobků způsobilo na našem venkově jednu tíživou bolest, která je známa všem politickým stranám i vrstvám v národě, totiž nesnesitelné zadlužení našich zemědělců, které již ohrožuje existenci převážné většiny zemědělců. Každý z nás politiků bez rozdílu politických stran velmi dobře ví, že ve všech našich vesnicích jsou už celé desítky rolníků a domkářů, kteří jsou ohrožováni exekucemi a dražbami na své chalupě, na svém gruntu a inventáři, takže jejich existence visí ve vzduchu.

Chtěl bych zde akcentovati, že je to situace, do které zapadly naše široké vrstvy rolníků a domkářů bez vlastní viny, tíhou osudu a doby. To se týká té vrstvy pracujícího lidu, která nezavírá své podniky podle konjunktury, jako je tomu u průmyslu, to se týká vrstvy obyvatelstva, která od rána do večera pracuje, nemá za svou práci žádnou mzdu, na živobytí si musí vydlužiti a dnes je hotova i s úvěrem na nejnutnější živobytí. Pokládám za velkou chybu parlamentu a našich vlád, že tento velký úkol nebyl již dávno řešen. Již snad po desáté, celé tři roky mluvím s této tribuny o tom, že je zle, že zemědělci upadají do zadlužení a že se jim musí pomoci nejen v zájmu jejich, nýbrž i v zájmu celku. Nepomohlo se jim, nestalo se nic, ačkoliv vidíme, že ve všech cizích státech, zejména v našem sousedství se něco podniká pro zmírnění úvěrového a úrokového břemene zemědělského lidu. U nás se však nic nepodniklo a proto přicházíme-li dnes, přicházíme s tvrdou prosbou, že se něco státi musí, abychom zemědělce zachovali na jejich chalupách a gruntech v zájmu celku a národa. (Potlesk.) Dnes už se musejí voliti prostředky radikální a rychlé, mají-li vůbec účinkovati. My formulujeme velmi striktně a kategoricky těchto 5 požadavků:

1. Žádáme všeobecné a pronikavé snížení úrokové sazby debetní. Ta otázka se musí řešiti ve vládě bez ohledu na nějaké protesty anebo překážky té skupiny, kterou řadíme ke kapitálu.

2. V zájmu záchrany jednotlivců, kteří jsou ohroženi na své existenci v důsledku krise, požadujeme dále, aby se vyřešila pomocná akce k jejich záchraně ve smyslu osnovy zákona, která se nachází v parlamentě již půl roku, kterou jsme projednávali, ale která ovšem není dosud vyřízena pro odpor některých politických činitelů. Na tuto osnovu je třeba úhrady 100 mil. Kč a my tvrdíme, že těchto 100 mil. pro dobu 8 roků se na tento důležitý úkol najíti musí. (Výborně!)

3. Dále žádáme, aby, dokud se nevyřeší tato pomocná akce, bylo zavedeno ihned bez prodlení příročí, moratorium pro odvrácení exekucí a udržení zemědělců na půdě. Nebojíme se tohoto pojmu, někteří finančníci říkají, že nebezpečně podlamuje úvěr. Není možno a nesmíme se tohoto pojmu báti. Po moratoriu voláme v zájmu odvrácení exekucí a záchrany lidí na půdě.

4. Drobná otázka, která se již dávno mohla vyříditi. Žádáme, aby promlčecí lhůta 3 roků na promlčení úroku se prodloužila aspoň na 5 roků, poněvadž vidíme, že všecky naše peněžní ústavy, když ta 3letá lhůta již dochází, žalují nejen pro úroky, nýbrž i pro pohledávky. V důsledku toho se na náš venkov valí úžasná lavina žalob, vymáhajících úroky a pohledávky, a hrnou se na zemědělce tak nová vydání a dovršují, abych tak řekl, zkázu na našem venkově.

5. Pro budoucnost nutno připravovati řešení otázky oddlužení našich zemědělců zvláštní akcí, která bude znamenati ozdravění poměrů nejen na venkově, nýbrž i v celém hospodářském životě.

Naše zemědělství trpí úžasně nedostatkem kapitálu a úvěru. Venkovské peněžní ústavy, jak dnes situace vypadá, nejenom že nemohou poskytovati dalších úvěrů, ale, vážení kolegové, znám případy, že dobrý zemědělec, který není ještě předlužen, který si ještě dosti dobře stojí, nesežene naprosto žádný úvěr, nepůjčí se mu ani 1.000 Kč, nepůjčí mu peněžní ústav, soused také nemá. Prosím, tak vypadá situace. Naproti tomu se situace zhoršuje tím, že peněžní ústavy, i naše raiffeisenky, hospodářské záložny, družstva, pod tlakem poměrů se shora vymáhají úvěry a úroky, čímž je způsobován veliký nátlak na zemědělce, aby platili v době, kdy vlastně nemohou.

Tomuto neblahému zjevu musí čeliti všichni činitelé k tomu povolaní a já především poukazuji na Národní banku. Národní banka v těchto stísněných poměrech finančních a úvěrových musí konati své poslání - nerozpakuji se říci - účelněji než dosud. Národní banka nám tu musí jíti vstříc liberálnější politikou úvěrovou, zejména umožňováním levného úvěru zemědělským družstvům a peněžním ústavům na zemědělské směnky. Dále žádáme, aby také sociální ústavy, kde se hromadí dosti značné reservy, zejména u sociální pojišťovny, také poskytovaly své vklady hospodářským záložnám.

Zemědělci naši ve své stísněné a přímo zoufalé situaci poukazují též na to, že naše měna ve své funkci jako platidlo a míra hodnot má býti v rovnováze s hospodářským životem nebo-li s hospodářskými čísly. Měna je složkou hospodářského života a, názorně vyjádřeno, má se pohybovati jako loďka na hladině hospodářského života. A proto celá politika hospodářská našeho státu má usilovati o to, aby tato rovnováha byla zjednána a udržována. Je to základním problémem celého našeho hospodářského a sociálního života, aby nastalo vyrovnání celé soustavy našich hospodářských čísel, valuty, cen, veřejných a sociálních břemen, úroků, všech platů atd. (Potlesk.) Nutno k tomu cíli energicky pracovati a při tom nutno potírati všecky výstřelky, spekulace, lichvy kartelů a nesolidního meziobchodu.

Jestliže, jak jsem uvedl vpředu, základní příčinou světové krise zemědělské je nadprodukce, je nutno usilovati o přizpůsobení výroby ke spotřebě a možnostem odbytovým. Podle mého názoru tomuto důležitému úkolu, zejména usměrňování výroby a spotřeby, usměrňování nabídky a poptávky, jakož i pro stabilisování cen mohou sloužiti nejúčelněji organisace prodejní, vybudované na podkladě kooperativním, kterýžto vývoj musí náš stát podporovati. Program pro zachránění našeho zemědělství, který tu dnes přednáším, vyžaduje vedle plnění všeobecných úkolů též plnění všech zvláštních potřeb jednotlivých výrobních odvětví.

A tu přistupuji především ke skupině obilnářské. Problém obilní v našem státě nebyl vyřešen obilním syndikátem, třebaže - a to loyálně konstatuji - tento syndikát přinesl dosti značné zlepšení do oboru regulování dovozu. Ale je ještě naléhavá potřeba činiti také vhodná opatření pro regulování domácího trhu a pro export přebytků. A za tím účelem je nutno vybudovati nový systém organisační, jak jej navrhují zemědělské rady, a to ve dvou eventualitách: buď ve formě obilního monopolu anebo na podkladě zvláštní oficielní společnosti obilní, pověřené regulováním dovozu, usměrňováním domácího trhu a podporováním vývozu.

Dále doporučujeme v obilnářské kapitole zavedení skladních listů neboli varantů za účelem usnadnění úvěru na skladované obilí a novelisaci systému dovozních listů, abychom jejich funkci zdokonalili, jak to vyžadují současné mimořádné poměry.

Pro okamžitou naši potřebu, jak se nám jeví na venkově, akcentujeme, že žádáme účinná opatření pro zajištění řádného zpeněžení žita, jako nejdůležitější horské plodiny krajů obilnářských a bramborářských. Mohu zde konstatovati, že soupis žita, jak byl proveden vládou v posledních týdnech, prokázal, že u nás nejsou žádné velké přebytky žita a že se tento úkol dá úspěšně splniti, bude-li jenom vláda ochotna vyříditi některá účelná opatření k tomu potřebná.

A tu žádáme především zvýšení intervenčního fondu, dále přidělování žitného chleba v rámci pomocných akcí pro nezaměstnané, pálení žita na líh, dále utvoření státní reservy pro zásobování obyvatelstva v pozdější době, případně odváděním žita na splácení daní. Varujeme důtklivě s tohoto místa před ukvapeným a upřílišeným dovozem pšenice z ciziny, jak to chce forcírovati obilní syndikát, a poukazujeme na to, že, jak nám zkušenost potvrzuje, máme u nás ve státě dosti značné zásoby pšenice k disposici, že jest žádoucí větší konsum levné žitné mouky, a proto akcentujeme, aby dovozní program syndikátu byl revidován a podstatně snížen. (Potlesk.) Také trváme na tom, aby dovoz kukuřice byl po celé letošní hospodářské období úplně zakázán, kromě nutné vyživovací potřeby na Podkarpatské Rusi.

Živočišná produkce. Také pro zabezpečení produkce živočišné jest třeba zvláštní organisace pro regulování dovozu, usměrňování domácího trhu a podle potřeby podporování vývozu. Bohužel pozorujeme, že utvoření syndikátu dobytkářského za součinnosti obchodních organisací interesovaných skupin naráží na překážky nenasytné spekulace, a proto doporučujeme - poněvadž se ta otázka táhne již přes půl roku - aby dobytkářský syndikát byl vybudován podle způsobu jiného, a to podle způsobu rakouského, na podkladě úředním a nevýdělečném za účasti zástupců příslušných ministerstev, zemědělských a obchodních komor a konsumentských organisací.

Naše řepařství přineslo těžké oběti značnou redukcí osevné plochy a nezískalo dosud žádnou náhradu v nějakém zvýšení cen. Při těsném regulování vývozu cukru mezinárodní dohodou je třeba usilovati o zvýšení odbytu cukru na domácím trhu. Náš domácí trh, náš domácí konsum v porovnání s cizinou snese ještě velmi značné zvýšení konsumní kvoty na hlavu. Tato akce může však míti žádoucí úspěch jen při takovém řešení, když finanční správa zachová pro sebe dosavadní celkový výnos daně asi 700 mil. Kč, avšak další zvýšení spotřeby cukru na domácím trhu musí býti úplně zproštěno spotřební daně.

Zástupci produkce bramborářské požadují především uznání a posílení stávajícího bramborářského syndikátu, který se osvědčil, dále zvýšení procenta lihu pro míchání s benzinem, zajištění přiměřeného zpeněžení zemáků v ceně lihové, zrušení deklarace při míchání škrobové moučky do mouky pšeničné v zájmu konsumentů a zmenšení dovozu z ciziny a snížení železničních tarifů na brambory na větší vzdálenosti.

Pro zabezpečení našeho chmelařství je třeba novelisace provenienčního zákona za účelem regulování produkce k možnostem odbytovým a pro zabezpečení dobré kvality a pověsti našeho chmele v jeho tradičních oblastech. Také udržení cizích trhů pro náš vývoz nutno věnovati největší úsilí.

Vážení kolegové, jsme v takové situaci, že nemůžeme pomíjeti a obětovati žádné odvětví zemědělské výroby, ani ta nejmenší. A proto poukazujeme i na obtížnou situaci našeho lnářství. Naše lnářství se úplně zhroutilo, jeho osevná plocha klesla na 6.000 ha, a to všechno pod tlakem ciziny, odkud dovážíme přes 80% lnu. Obnovení našeho lnářství je v zájmu nejen našeho zemědělství, ale i státu a proto je třeba zabezpečiti výkup domácího lnu a v souvislosti s tím regulovati dovoz z ciziny. Dále akcentujeme, aby dodávky textilních výrobků pro veřejnou potřebu se přesunuly podle možnosti na lněné zboží z domácí suroviny, abychom tak umožnili zvětšením domácího trhu zvětšení osevní plochy ve lnářství.

Podobné požadavky více povahy organisační atd. mají též všechna ostatní výrobní odvětví naší produkce zemědělské, ovocnářství, lesní produkce, zelinářství, které nechci pro krátkost času mně stanoveného projednávat, jen akcentuji, že tato odvětví zasluhují, aby jejich aktuální požadavky byly v zájmu celku splněny.

Přistupuji dále k důležité kapitole naší státní politiky, a to je kapitola politiky obchodní. Pro obor naší politiky obchodní akcentujeme, že je především železnou nutností udržeti aktivitu naší obchodní bilance, a to z toho důvodu, abychom také zabezpečili naši valutu. S tohoto hlediska nutno brzditi veškerý zbytečný dovoz, podporovat vývoz a zabezpečovati domácí trh pro domácí výrobky. A tu bych chtěl poznamenat, že to neznamená, když tyto zásady hájíme, že bychom hlásali autarkii. Naprosto ne, ale my proklamujeme úkoly daleko vyšší, a to jest záchrana domácích pracujících vrstev v našem národě. (Výborně!) To je zásada, která musí býti uznána celým národem v době světové krise, velké nezaměstnanosti a v době silné ochranářské politiky všech sousedních států.

Chtěl bych zejména kolegům z druhých politických stran poukázati, že se musí vnikati do těchto otázek hlouběji z toho našeho úzkého zájmu, řekl bych, celonárodního. Soudím, že do vědomí všech vrstev našeho národa musí proniknouti poznání, že vlastně kupec je zaměstnavatelem dělnictva, kupec a ne výrobce. Kupec tím, že kupuje domácí zboží, dává práci domácímu dělnictvu. A toto poznání tak jasné by si měly uvědomiti zejména naše ženy, poněvadž jejich rukama prochází na 80% národního důchodu. Máme 850.000 nezaměstnaných a veliký problém se nám tu jeví, ale v té době vidíme stále ještě v obchodech a krámech haldy cizího zboží, cizích výrobků čili cizí práce. Kdyby nebylo tohoto neblahého zjevu, pak by bylo dosti práce u nás pro všecky nezaměstnané. To platí zejména též pro zbytečný dovoz zemědělských výrobků z ciziny. A tu bych chtěl zase na adresu kolegů z vrstev konsumentských konstatovati:

Naši konsumenti se mýlí, domnívají-li se, že nejlacinější potraviny mají z ciziny. To je omyl, i kdybychom ty potraviny z ciziny měli za zdánlivě nižší ceny. Proč? Protože k té nízké ceně se musí připočísti ještě ta škoda, kterou nám cizí dovoz působí; především zemědělci zmenšuje jeho kupní sílu, o to méně kupuje průmyslových výrobků, takže to jsou vlastně dvě škody, škoda zemědělce a škoda průmyslu. Tato formulka národohospodářská velmi přesvědčivě akcentuje: potraviny z ciziny jsou nejdražší ze všech, jsou dražší než naše domácí potraviny.

Chápu se příležitosti, abych dnes prohlásil, že my zemědělci jsme ochotni ke každé dohodě s průmyslem, a to nejen v oboru obchodní politiky, nýbrž i v oboru hospodářské politiky vůbec. Doporučujeme však průmyslu našemu, aby přece jenom trochu změnil svou orientaci ohledně těchto otázek zahraničního obchodu, celní ochrany atd.

Jsme rovněž fedrovateli exportu. Dobře, ale poukazujeme, že význam exportu bývá často nadsazován, přeceňován až do škodlivých důsledků. Musíme si uvědomiti především, že export činí toliko 20% odbytu průmyslového, kdežto 80% má průmysl na domácím trhu. A jděme dále: U těch 20% exportovaného zboží průmyslového dokazujeme, že export je většinou umožňován jenom placením vyšších cen na domácím trhu. Jen těmi vyššími cenami zde umožňujeme vývoz do ciziny. Kujné železo, které u nás stojí - uvádím jen tak okrouhlou cifru - 150 Kč, vyvážíme do ciziny za 1/3. Z toho vyplývá, že cizina nám platí ceny nižší a tyto ceny nevystačí často ani na úhradu položky mzdové toho zboží, čili dokazuji: I u exportovaného zboží položku mzdovou platíme často my, domácí konsumenti, domácí trh. Proto stále zdůrazňujeme, že těžiště prosperity hospodářské pro průmysl spočívá rovněž na domácím trhu. Na domácím trhu je však nejsilnějším kupcem náš zemědělec a z toho se dovozuje těsná hospodářská souvislost zemědělství a průmyslu a základna pro oba - domácí trhy.

Mnoho se očekává od světové londýnské konference hospodářské, nevíme, kdy bude, ale musíme s vlastními silami doma konati přípravy, abychom byli připraveni na obrat ve světovém hospodářském životě a zahraničních stycích, abychom byli připraveni zejména na období nových obchodních smluv. S tohoto hlediska vítám, že vláda činí opatření pro přípravu nového celního tarifu.

Dále ještě jednu okolnost bych zdůraznil. Nynější úpravy dovozu, jak jest regulován devisovou komisí, využívá celá smečka spekulantů ke svému obohacení. Lacino se kupuje v cizině a zde se draho prodává; vidíme veliké zisky u bagounů, sádla, másla i výrobků průmyslových, a to v době, kdy finanční pokladna státní hledá nové zdroje příjmů. Akcentujeme, že zde je na místě, aby se zavedl systém dávek vyrovnávacích pro státní pokladnu, abychom tak potřeli tuto spekulaci. (Posl. Danihel: Tam jsou vaši lidé!) Nejsou. (Posl. Danihel: Dr Feierabend!) Ten má od nás správné direktivy.

Přistupuji k další kapitole. Dovozuji, že důsledky deflace a úspornosti musí zasáhnouti také do oboru naší sociální politiky. Nechci mluviti o podrobnostech - o tom podrobně pojednali druzí klubovní kolegové - konstatuji jen, že sociální břemena jsou pro naše zemědělce tíživější než veřejné daně a dávky. Konstatuji dále, že zemědělci nám dokazují přesvědčivě a hodnověrně, že břemena sociální jsou pro ně dále neudržitelná v té výši, jak se dnes vybírají, a proto já, který upřímně smýšlím se všemi akcemi sociální služby, konstatuji, že je to v zájmu sociální služby, aby se nestala odiosní a aby se nezhroutila pod nemožností placení, aby zde sociální politikové provedli revisi sociálních úprav, krajní úspornost a přinesli našim zemědělcům podstatné ulehčení všech sociálních břemen.

Přátelé a kolegové, tento úkol si dobře uvědomili v hodině dvanácté naši finanční politikové a provedli z pověření vlády ve známé "sedmičce" koaliční hluboké škrty v rozpočtu. To byl tvrdý zásah, nejsvětlejší bod naší parlamentární činnosti v tomto období, a já očekávám, že takové rozpoznání situace pronikne i u našich sociálních politiků, a že zasáhnou rovněž rozumnou úsporností i v sociální službě. Pro svoji osobu jsem přesvědčen, že ten úkol se dá splniti vhodnou novelisací pojištění nemocenského, invalidního a starobního.

V závěru chci ještě poukázati asi na tři otázky, které mají aktualitu hospodářskou. Otázka pachtýřů. Poměry pachtýřů, jak se nám líčí - konečně to jest uznáváno u všech koaličních stran - jsou velmi obtížné a proto právem se na to poukazuje, že to je přímo hospodářskou nutností, aby se zde něco stalo. Pachtýři volají po snížení pachtovného a tento požadavek zdá se nám býti přiměřený a spravedlivý. Proto projevujeme naše přesvědčení, že musí k tomu dojíti s urychlením, aby otázka snížení pachtovného se vyřešila měrou spravedlivou k dané situaci a k interesům obou skupin, pronajimatelů i pachtýřů.

Dále doporučujeme přetvoření zemědělských rad na zemědělské komory, a to v zájmu soustředění a v zájmu prohloubení organisační práce na venkově, v zájmu našeho zemědělství. Také problém živelných pohrom, kol. Daniheli, volá již celá léta po účelném řešení, a já bych chtěl konstatovati, že je nejvyšší čas, abychom tento problém řešili, a to ve formě vybudování veřejné pojišťovny, spravované volenými zástupci zemědělců, na podkladě pojištění dobrovolného, vzájemného a nevýdělečného, zejména pro důležitá dvě odvětví, jako je krupobití a pád dobytka.

Slavná sněmovno! Takto stručně formulujeme náš program pro sanaci a zachránění našeho zemědělství. Byla pronesena slova, že jsme všichni na jedné lodi. Ano, toto přirovnání uznáváme a dodáváme k tomu dále, že jsme o tom přesvědčeni, že touto lodí je naše zemědělství a československá půda, která určuje nejen teritoriální hranice státu, nýbrž též dimense celého hospodářského a sociálního života národa. Chceme zachraňovati naše zemědělství nikoli, jak jsem již řekl v úvodě, v rozporu se zájmy ostatních vrstev obyvatelstva, nýbrž společně, solidárně se všemi vrstvami národa, a to v tom přesvědčení, že zachraňováním zemědělství a naší půdy zabezpečujeme nejlépe celý národ a stát. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo k věcné poznámce, která podle jednacího řádu může trvati jen 5 minut, vyžádal si pan posl. Rázus.

Dávám mu slovo.

Posl. Rázus: Vážená snemovňa! Velice ľutujem, že túto debatu, na takej vysokej úrovni stojacu, musím ukončiť ja, a to odpoveďou na nápad v osobnej veci, ktorý nápad sa však netýkal len mňa, ale týkal sa Matice slovenskej, ktorý nápad netýka sa len Matice slovenskej, ale týka sa aj slovenskej mladej generácie, ktorá snemovala v Trenčianskych Tepliciach v júni minulého roku. (Slyšte!)

Slávna snemovňa! Pán dr Milan Ivanka spomínal vo svojej reči, že to, čo sa stalo 12. mája 1932 v Matici slovenskej a 25. a 26. júna v Trenčianskych Tepliciach, kde bol prejav slovenského národa, ako som to samozrejme spravil ja, je práve moral insanity. Jestliže to, čo som ja spomenul v Trenčianskych Tepliciach, je moral insanity, tak je moral insanity, čo sa stalo v Turč. Sv. Martine, a moral insanity zaťažuje tú mládež, ktorá prejavila svoju vôľu v Trenčianskych Tepliciach. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Ja proti tomu v mene autonomistických slovenských poslancov, ako i v mene Matice slovenskej, ako aj v mene našej mladej generácie slovenskej otvorene protestujem. (Výborně!) To, čo sa stalo v Matici slovenskej, nebola žiadna politika. Ja to môžem vyhlásiť na svoju osobnú česť, to bol krok národný a tam konečne mohol byť i pán dr Milan Ivanka. Dr Milan Ivanka bol členom výboru Matice slovenskej, nechodil do toho výboru, tak ho pominuli a vyvolili iného miesto pána dr Milana Ivanku. Dr Milan Ivanka bol v Trenčianskych Tepliciach, ale mládež ho nepripustila ani ku slovu, odišiel z Trenčianskych Teplíc, keď videl, že nemá porozumenia, a teraz to môže vyhlásiť za moral insanity. Opätujem, že preto tak popudzený protestujem nielen ja, ale verím, že proti tomu bude protestovať i celá slovenská verejnosť. (Tak je!)

Ešte horším je vraj tvrdenie, čo som zasa tvrdil ja, že najväčšou prekážkou dorozumenia medzi Čechmi a Slovákmi sú práve pánovia razenia dr Milana Ivanku. Vážený snem, to vám nemusím na široko vysvetľovať. Ja som bol predsa členom klubu národnej demokracie, ja som predsa išiel pracovať predovšetkým s Čechmi, ja som hľadal porozumenie nielen práve v národnej demokracii, ale aj inde u Čechov. A pre koho som musel ísť z národnej demokracie - to je dr Milan Ivanka. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.) Kto tedy stavia múr medzi Čechmi a Slovákmi? Dr Milan Ivanka a ľudia takého rázu, ako je on.

Ďalej: pamfletista Steier na 12 stránkach chválil účinkovanie Martina Rázusa v Magyar Szemle ako farára a poetu, menuje ho však snílkom, že si myslí, že svojím krasorečnením presvedčí a zkrotí nenasýtnych Čechov.

Vážený snem! Nemôžem za to, keď o mojich prácach sa píše ako o prácach poetu v Budapešti a vo Viedni, prípadne v Krakove a kde inde. Nech pán dr Milan Ivanka miesto expensnôt píše knihy, tak sa bude o ňom hovoriť po svete. Ináč ja sám som odpísal odbočke Národnej rady československej v Bratislave, aby mňa informovala o článku Steierovom, a splnomocnil som ich, jestliže by v tom článku boly narážky na nejaké moje maďarofilstvo, totiž alebo o nejakej protištátnej separácii, aby to odbočka Národnej rady v Bratislave v mojom mene desavuovala a proti tomu sa postavila. O tom sa môže presvedčiť pán dr Milan Ivanka.

Ďalej voči povereniu koaličných poslancov slovenských v otázke tej, či je národ viacej než štát, ja vyzdvihujem toto: Či Československá republika utvorila sa na to, aby bol slovenský národ ubitý a zničený? Istotne nie, na to sa neutvorila. My chceme mať túto republiku, my ju budeme brániť, my ju máme istotne tak v srdci, ako dr Milan Ivanka, ale žiadame, aby tento štát bol náš, aby v tomto štáte sa Slovensko cítilo doma a vtedy bude baštou pre republiku. Toto si my žiadame.

Ináč pánovia ako dr Milan Ivanka a špecielne pán dr Ivanka má tiež britkú kritiku voči dnešnému režimu. Pánovia, odpurúčam vám, prečítajte si časopis Modernú revui, čo píše tam dr Milan Ivanka, ako sa nič nemohlo docieliť a nič dosiahnuť, aká je tá byrokracia atď. Pánovia, keby som ja to bol napísal v "Národných novinách", tak to prípadne otlačia v Budapešti... (Hlas: Neotlačí!)... otlačia a dr Milan Ivanka to tu zacituje proti mne.

Vážený sneme! Tu vidíte boľavú ranu Slovenska a Slovákov. My Slováci nemáme proti vám Čechom žiadnej zlosti, my hľadáme vás, ale kto stavia múr medzi vami a nami, to sú práve naší centralisti. Ja to otvorene priznám a ich len žiadam o to, aby ten múr nestavali, a som presvedčený, že tým spôsobom najlepšie dokážu svoju lásku ak ku Slovensku, tak potom i k Československej republike. Nestavte tento múr medzi nami a Čechmi. My i tak vás obideme, my i tak sa vám dostaneme za chrbát, tá Praha raz prehovorí naším tónom a naším hlasom (Potlesk slovenských ľudových poslanců.) a vy zadivíte sa, ako vám sami Česi povedia, aká zlá to myšlienka, lebo za to, čo je na Slovensku, ste zodpovední vy - nie my alebo Česi - ktorú zodpovednosť ponesete nielen pred naším národom, ale aj pred historiou. Vieme, že sa na Slovensku mnoho dobrého vykonalo, my to netajíme, my to trebárs i podpíšeme, ale chceme, aby konečne bol múr medzi českým a slovenským národom zbúraný, aby sme si vzhľadom na nebezpečie, ktoré nám hrozí z pozahraničia, podali ruky. Chceme si podať ruky, ale vy centralisti slovenskí sa staviate medzi nás a národ český. Sme presvedčeni, že to všetko prekonáme a že v záujme tohoto štátu tú dohodu československú ukujeme. (Potlesk.)