Naším požadavkem k vládě, důležitou nutností v zájmu zdraví lidu jest, aby byla prodloužena doba pro vzdělání porodních asistentek na státních ústavech, poněvadž tato doba pro jejich vzdělání není již v souladu s potřebami vědy. Tak také němečtí dětští lékaři prohlásili na svém sjezdu, konaném dne 17. prosince loňského roku, že doba pro vzdělání porodních asistentek, pokud jde o péči o kojence, musí býti důkladnější, poněvadž úmrtnost dětí v prvých dnech života jest přímo strašlivá, a v mnohých místech činí 50%. Tak jsme také my při projednávání příslušného zákona, jednoho ze skrovných a mála výsledků více než 14leté činnosti ministerstva zdravotnictví, upozornili na to, že doba pro vzdělání porodních asistentek musí se prodloužiti, musí se týkati také sociálního zdravotnictví, a již tenkráte jsme upozornili také na to, že tento návrh zákona, který jistě přinesl leckterou výhodu, naprosto nedbal vlastní otázky povolání a tím také důležitých otázek lidového zdraví. Již tenkráte jsme upozornili, aby porodní asistentky byly převzaty do veřejné služby, tím byly by podrobeny nemocenskému a úrazovému pojištění - neboť toto povolání chová v sobě těžké škody - tím mohlo by na ně býti rozšířeno starobní pojištění. Neboť nelze mravně odůvodniti, že ženy, které přicházejí ku pomoci tisícům ženám v jejich těžkých chvílích, když samy zestárnou a stanou se neschopnými práce, jsou bez pomoci odkázány samy na sebe. Pak by se mělo také provésti rozdělení na obvody. Není to ostuda, že v Československu, v srdci Evropy, a nejen na Slovensku, nýbrž i v sudetských zemích, jsou široké kraje bez řádné služby pomoci při porodu?

Zatím od provádění zákona ukázaly se nové nedostatky a staré vady staly se bolestnějšími. Především jest nutno, aby byla vydána nová instrukce pro porodní asistentky. Po desetiletí oktrojovalo staré Rakousko a po něm podle starého příkladu také Československo porodním asistentkám instrukci, která v podstatě nikdy nenabyla účinnosti zákona a která nikdy nebyla uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení. Nyní se u nás děje pokus dodati její existenci podivným způsobem platnosti zákona. Kdežto § 6 zákona ze dne 9. listopadu 1928 žádá, aby byla vydána instrukce pro porodní asistentky, § 12 téhož zákona praví, že dosavadní instrukce podržuje svou platnost. Instrukce, která nikdy nebyla v platnosti! Při tom jest tato instrukce velmi špatná slátanina úplně předbřeznového rázu, nikdy se v ní nemluví o právech porodních asistentek, nýbrž jen o povinnostech, bez naléhavých důvodů nesmí v noci opustiti své bydliště, při nebezpečí nákazy nesmí navštěvovati těhotné a šestinedělky, jak jest to také v pořádku. Ale nemají nároku na náhradu za svůj ušlý výdělek, což naprosto není v pořádku a jest v rozporu s všeobecnou praksí, že potřební lidé, kteří se domnívají, že jsou poškozeni epidemicko-policejními opatřeními na svém ušlém zisku, mají zákonitý nárok na 60% denní mzdy obvyklé v okresu.

Již roku 1913 uznal starý rakouský parlament, že tento stav jest nemožný, a žádal, aby v rámci epidemiového zákona bylo vydáno nařízení v zájmu porodních asistentek. Toto nařízení nikdy nevyšlo, za to však stará, nezákonná instrukce nabyla nyní moci zákona. Slavná sněmovno! Sjezd německých a českých porodních asistentek sestavil svá přání a stížnosti v resoluci, kterou podávají ministerstvu zdravotnictví. Upozornila bych naléhavě pana ministra zdravotnictví, že tato až příliš oprávněná přání a požadavky musí býti konečně splněna. Dnes platná zákonná opatření chrání rodičky nedostatečně, ale práva porodních asistentek sama hrubě nedbají. Zde se musí provésti práce od základu a staré metody se musí hoditi do železa, jak je charakterisoval Grillparzer těmito slovy: "To jest kletbou naší vznešené sněmovny, že usiluje o věc liknavě, jen z polovice a jen polovičatě s polovičními prostředky."

Páni a dámy! Dovolte mi, abych několika slovy poukázala na stav a požadavky jáchymovských horníků, dělníků zpracovávajících uranovou rudu, před nimiž příslušné ministerstvo, ministerstvo veřejných prací, zavírá uši i oči, k nimž ministerstvo sociální péče vydáním zákona o nemocech z povolání vykonalo úplně svou povinnost, kdežto ministerstvo zdravotnictví provádí jen poloviční opatření. Beze všeho přiznávám, že z podnětu ministerstva zdravotnictví došlo k pokusům o zlepšení v jáchymovských dolech. Byl učiněn pokus omeziti vyvíjení prachu, byl učiněn pokus o větrání dolů, ale u vlastního zdroje nebezpečí, u vrtací díry, proudí prach právě tak jako dříve, a od té doby, co jsou doly kropeny, dělníci konají svou nebezpečnou práci v šatech neustále promočených.

Pan ministr dr Spina poukázal ve svém výkladu ve zdravotnickém výboru, že se v Jáchymově věci zlepšily, že úmrtnost horníků poklesla. Zde bych však konstatovala, že informátor páně ministrův posloužil mu neobyčejně špatně. Poměry i úmrtnost nejen se nezlepšily, nýbrž se zhoršily. Dovolte, abych uvedla několik čísel. Vždyť i ministerstvo zdravotnictví dostalo pamětní spis, z něhož vysvítá, že úmrtnost jáchymovských horníků jest 2 1/2krát tak velká jako ostatních horníků, kteří jsou členy falknovské bratrské pokladny, že věk lidí zemřelých v činné službě činí u všech členů bratrských pokladen 43 léta a u jáchymovských horníků průměrně 37 let. Tedy něco jiného, než jak byl informován pan ministr, že průměr členské služební doby u bratrských pokladen činí 20 let a 5 měsíců, kdežto v jáchymovských dolech jen 15 let a 2 měsíce, že úmrtí na tuberkulosu plic u členů falknovské bratrské pokladny v karlovarském revíru připadá na 770 zaměstnaných, u státních dolů v Jáchymově jedno úmrtí na 103 zaměstnané, že tedy úmrtí na tuberkulosu jest sedmkrát častější.

Podle výkazů Státního úřadu statistického připadá v roce 1930 v Čechách na tisíc zemřelých 16 úmrtí na rakovinu, v okrese jáchymovském 25 úmrtí na rakovinu. Roku 1927 až 1929 připadlo ve státě průměrně na 1000 obyvatelů 11.1 úmrtí na rakovinu, naproti tomu v jáchymovském okrese na 1000 obyvatelů 21.2 úmrtí na rakovinu. Podle informací, které dostal pan ministr, úmrtnost jáchymovských horníků prý poklesla. Ale pravý opak jest pravdou. Roku 1931 zemřelo 12 horníků na rakovinu průdušek. Do října 1932 zemřelo však již 13 horníků. Po 15leté skutečné průměrné roční službě činí pense vyplácená bratrskými pokladnami členovi 155 Kč měsíčně, vdovský a sirotčí důchod nejvýše 116 Kč měsíčně. Poněvadž jáchymovští horníci umírají v mladých letech, jsou pozůstalé děti většinou nedospělé, z 80% povinné školou nebo ještě mladší.

Pan ministr dr Spina referoval ve svém výkladu, že se vyživovací poměry jáchymovských horníků zlepšily potud, že se jim poskytuje přilepšení bohaté na vitaminy. Jest sice pravda, že malé části horníků, zaměstnaných v továrně uranové, poskytuje se přilepšení ve formě 10 dkg slaniny, ale nikoliv teprve ode dneška nebo od včerejška, nýbrž již odedávna, již za starého Rakouska, po 20 let. Tedy vyživovací poměry se nezlepšily, ba prokáži to, ještě se všeobecně zhoršily. Po dlouhém namáhání - trvalo to 2 roky, než k tomu došlo - vybojovala konečně Unie horníků dvojnásobnou dovolenou pro horníky, pro ně tak nezbytně nutnou. Ale jak bylo toto opatření provedeno! Nanejvýš trýznivě a také nelogicky. Bylo ustanoveno, že horníci, kteří sjedou ročně jen 250 směn, to jsou tedy horníci, kteří jsou nejvíce ohroženi, to jsou horníci, kteří jsou již nemocní, že právě ti dvojitou dovolenou nedostanou. Zároveň s tím, takřka jako na výsměch tomuto opatření, bylo ustanoveno, že se týdenní pracovní doba zkracuje o jeden pracovní den, to jest, že se dělnickým rodinám snížil příjem o jednu šestinu, to tedy znamená, že proti zprávě pana ministra zdravotnictví byl košíček s chlebem zavěšen jáchymovským horníkům podstatně výše. Při všech těchto transakcích neudělal stát docela špatný obchod. Kdežto částka za dvojitou dovolenou činí 72.000, úbytek výdělku jáchymovských horníků činí 400.000 Kč.

Dovolte mi pronésti také několik slov o mzdových poměrech. Jak vysoké byly dosud mzdy, tedy jaká byla životní úroveň jáchymovských horníků? Na jaře roku 1928 byly horníkům téměř všech revírů zvýšeny mzdy o 3 až 5% a poskytnuta jednorázová drahotní výpomoc 50, 70 a 90 Kč. Pro jáchymovské horníky to správní rada státních dolů a hutí zamítla, ačkoliv tyto skrovné platy, uvážíme-li všeobecný stav dělnictva, byly naprosto nedostatečné. Jáchymovští horníci a hutníci konají práci nezbytně nutnou pro lidové zdraví. Tuto práci konají s největším ohrožením svého vlastního zdraví a vědouce, že je očekává předčasná a bolestná smrt. Když před několika lety vešlo ve známost, že v Novém Yorku několik mladých dělnic, které vyráběly brýle a zabývaly se radiem, přišlo o zrak, tu byla ihned poskytnuta pomoc a ochrana, jak se také patří, tu byl celý svět mravně rozhořčen. Kdy konečně odstraní Československo kulturní ostudu jáchymovskou a splní požadavky Unie horníků? (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Langr.

Posl. Langr: Slavná sněmovno! Státní rozpočet pro rok 1933 způsobil vládě mnoho starostí. Zkušenosti s výsledkem státního hospodářství z let 1931 a 1932, kdy přes to, že rozpočet byl vždy v rovnováze, skončilo hospodářství značným schodkem, nutily k velké obezřetnosti v odhadování cifer příjmových. Daňová základna vlivem světové hospodářské deprese zužuje se rok od roku, zatím co některé položky výdajové silně stoupají. Za to, že můžeme projednávati rozpočet rovnovážný, děkujeme zejména spojené usilovné práci vlády se zástupci parlamentu. Výsledku toho mohlo býti docíleno, bohužel, pouze za cenu krajních obětí. Vedle pronikavých škrtů ve vydání jak státní správy, tak i státních podniků musela býti na poplatníky uvalena řada nových břemen a některá stará daňová břemena musela býti zvýšena. Tato bolestná operace musela však býti provedena, měli-li jsme se uchrániti důsledků, které mohly býti katastrofální.

Jedním z největších problémů současné doby je nezaměstnanost. Vyřešením otázky nezaměstnanosti byla by odstraněna hlavní příčina dnešních finančních těžkostí našeho státu. Odstraniti nezaměstnanost úplně není, bohužel, možno v rámci našeho státu, jelikož příčiny její mají převážně charakter mezinárodní. Již řadu let jsme svědky úporné hospodářské války světové se všemi jejími strašnými následky. Je to boj za ovládnutí světových trhů, který je veden jako poslední světová válka nejdokonalejšími zbraněmi, jaké jen může úžasný pokrok technický dáti k disposici. Hospodářská expanse velkých průmyslových států, jako je Německo, které investovalo po světové válce miliardy vypůjčených peněz k nejmodernější výzbrojí svých továren, přinutila na konec ostatní státy k následování této politiky nebo k různým ochranným opatřením celním, devisovým a jiným, které měly za následek stálé omezování mezinárodních styků obchodních. Vedle těchto skutečností zhoršovány byly vzájemné obchodní styky špatnými hospodářskými a finančními poměry některých států, s nimiž byla republika Československá v živém obchodním spojení.

Od r. 1929 zaznamenává náš zahraniční obchod stálý pokles odbytu. Ještě r. 1929 exportovaly jsme za 20 miliard, r. 1930 za 17, r. 1931 za 14 a r. 1932 již za pouhých 7 miliard. Současně s tímto poklesem našeho exportu stupňovala se nezaměstnanost našeho dělnictva, zaměstnaného v továrnách, které buď vůbec nebo z velké části odkázány byly na vývoz. Vyřazení několika set tisíc dělníků z výrobního procesu mělo za následek podstatné snížení domácího konsumu a další vyřazování pracujícího lidu ze zaměstnání. Podle našeho názoru není tedy oprávněný názor Klubu politicky nezávislých v Brně, že podvázáním našeho exportu vyřazena byla pouze 1/16 našeho dělnictva, zatím co prý nezaměstnaných je 1/4. Je ovšem nesporné, že rozumná politika zvyšování kupní schopnosti domácího konsumenta přinesla by značné oživení naší výroby, není však v moci naší, abychom v rámci našeho státu vyřešili nezaměstnanost úplně, zrovna tak, jako se to dosud nepodařilo a nepodaří žádnému jinému státu.

Hospodářská struktura našeho i všech států je toho druhu, že se bez řádných obchodních styků mezinárodních neobejdeme. Jedinou útěchou pro nás je okolnost, že těmito desolátními poměry trpí všechny státy bez rozdílu a že tato skutečnost bude mocně působiti na rozum mocných činitelů v Evropě a bude je nutiti, aby hledali poctivě cestu vzájemné dohody k upravení normálních styků mezinárodních, kterážto cesta za dnešního soukromokapitalistického řádu výrobního jedině nás může vyvésti z dnešního hospodářského chaosu. (Souhlas.) Bylo by však chybné se domnívati, že po sjednání mezinárodní dohody hospodářské uplatní náš průmysl na zahraničních trzích své výrobky v takové míře jako před 4 roky. Je jisto, že během 4 leté války hospodářské změnily se poměry. Bylo by proto nejvýš na čase, aby se sešel sbor našich národohospodářských pracovníků a pokusil se najíti cestu k přizpůsobení našeho hospodářského života novým změněným poměrům, jinak se vystavujeme vážnému nebezpečí, že se značná část našeho dělnictva stane trvale nezaměstnanou. Je naprosto zřejmé pro nás socialisty, že za dnešního soukromokapitalistického řádu společenského a výrobního, kdy hybnou pákou všeho podnikání je nezřízená touha kapitalistické třídy ovládnouti svět hospodářsky i politicky, budeme vystaveni stálému nebezpečí, že se v různých obměnách budou opakovati poměry, které právě prožíváme. Pro nás je nesporné, že jediné nastolením řádů socialistických a mezinárodní solidaritou socialistického světa je možno docíliti trvalé nápravy.

Nemůžeme naprosto přijati názor těch, kdož tvrdí, že dnešní nezaměstnanost a bída malého člověka byly zaviněny nadvýrobou. Nemáme dostatečných statistických dat, jimiž bychom se přesvědčili, zda a v kterém odvětví průmyslové nebo zemědělské výroby je skutečná nadvýroba. Víme však, že v době, kdy u nás chodí statisíce, ba miliony lidí hladových a naprosto nedostatečně ošacených, nemůžeme mluviti o nadvýrobě. Skutečnost, že se ničí obrovské zásoby nejlepších druhů kávy, obilí a j. životních potřeb a že továrny zastavují nebo omezují výrobu pro nedostatek odbytu, nás o tom nijak nepřesvědčuje. O nadvýrobě dalo by se mluviti pouze tehdy, kdyby po ukojení všech životních potřeb všeho obyvatelstva zůstávaly zásoby nevyužity. Skutečné nadvýrobě dalo by se velmi snadno čeliti účelnou organisací práce, snížením pracovní doby atd.

Všechny tyto věci mluví řečí jasnou a zřetelnou, že je zde něco velmi nezdravého. Je to naprosto nemožná organisace práce a ještě nemožnější a nejvýš nespravedlivá distribuce všeho, co pilná ruka dělníka a zemědělce vyrábí. (Výborně!)

Světová anarchie hospodářská nezavinila pouze nebývalou dosud nezaměstnanost a bídu pracující třídy, nýbrž přinesla s sebou také velmi těžké a svízelné finanční poměry našeho státu. Tyto poměry nutí naši vládu často k strohým opatřením, která těžce doléhají na naše občany. Nechceme-li se se svým státním hospodářstvím ocitnouti na šikmé ploše, musíme učiniti vše, aby stát dostal vše, co k svému životu nevyhnutelně potřebuje.

Československá strana nár. socialistická má plné porozumění pro potřeby státu. Je si vědoma, že vlasteneckým příkazem doby je zachraňovati stát před každým nebezpečím. Pracovali jsme proto spolu, aniž jsme se vyhýbali plné odpovědnosti, na všem, co znamená podporu státu v jeho nejtěžších dobách. (Výborně!) Jsme přesvědčeni, že i ti, kdož byli různými opatřeními jakkoli postiženi, jsou si vědomi, že se tak stalo jen z největší nutnosti a na ochranu také jejich zájmů. (Tak jest!)

Nesmíme však zůstávati pouze na tom, co se stalo, nýbrž musíme míti odvahu jíti dále. Musíme se vší pečlivostí učiniti všechna opatření, aby těžká břemena, která musí občané nésti, byla co nejspravedlivěji rozdělena a to zejména na ty, kdož by je snáze nesli a kdož dosud nebyli podle svých možností zatíženi.

Je nesporné, že vedle příčin mezinárodního charakteru, které působí zhoubně na náš hospodářský život a finanční situaci státu, je řada příčin domácích, které náš hospodářský stav ještě zhoršují. Jednou takovou příčinou je kapitalistická organisace kartelů. Politika kartelů, ovládaná výhradně touhou po velkých ziscích za každou cenu, ztěžuje některým odvětvím výrobním úspěšný konkurenční boj na trhu zahraničním a zvyšuje uměle ceny na trhu domácím na úkor konsumenta. Kartely železářský, ocelářský, cementový, uhelný, papírový i jiné jsou toho jasným dokladem. Zde musí dojíti co nejdříve k nápravě spravedlivými, ale přísnými zákonitými opatřeními. (Výborně!)

Další příčinou je nemožná politika našich peněžních ústavů, zejména bank. Mnohý snaživý podnikatel si stěžuje, že banky drahými úvěry brzdí poslední zbytky naší výroby. Nemůžeme uznati důvody, uváděné bankami proti snížení úrokové míry, ani požadavek zrušení kolektivních smluv jako předpoklad snížení. Nikdy nebývalé rozpětí mezi úroky ze vkladů a zápůjček je výsledkem špatného hospodářství bank a jejich politiky po ovládnutí výroby. Obrovská většina průmyslových podniků je ovládána bankami ku jejich škodě. Takové podniky nejsou někdy s to vydělati na vysoké úroky a tantiemy správních rad, složených zpravidla z ředitelů a členů správních rad bank, jež je financují. Útok na kolektivní smlouvu, která upravuje právní poměry bankovních zaměstnanců, je naprosto nespravedlivý, uvážíme-li, že průměrný plat zaměstnanců, na př. živnobanky, je 30.200 Kč ročně, zatím co průměrný plat ředitelů je 247.000 Kč. (Slyšte!)

Otázka horentních statisícových, ba i milionových platů, zvýšených o mnohá skvěle placená správní radovství ředitelů nejen bankovních, nýbrž i jiných kapitalistických společností, jest otázka, o jejímž řešení by se mělo se vší vážností uvažovati. Tyto horentní platy, zdražující výrobní a správní náklady podniků, které na konec musí zaplatiti konsument, nejsou ničím odůvodněny. Legenda o velké odpovědnosti pp. ředitelů zde naprosto neobstojí, vidíme-li, že dosavadní odpovědnost těchto pánů, i když se dokázalo, že špatně hospodařili, spočívala v tom, že v nejhorším případě šel takový špatný hospodář se statisícovou pensí a milionovým majetkem do pense.

Nespravedlivá úprava úrokové míry poškozuje nejen podnikatele, nýbrž i obce, okresy a stát. Nevěříme, že vyřízení této otázky bude docíleno cestou dohody, a stane-li se tak, nebude to vyřešení takové, jakého je potřeba. Parlament dal vládě zákonnou možnost stanoviti úrokovou míru. Máme za to, že by se vláda neměla rozpakovati po slyšení nestranných odborníků užíti tohoto zákona, a to co nejdříve.

Další brzdou naší výroby jsou devisová opatření. Způsob, jak se praktikují, volá po neodkladné reorganisaci, ne-li po zrušení. Připomínáme jen, že byla těmito opatřeními v život vyvolána nová a velmi výnosná živnost zprostředkovatelů.

Rychlé vypsání investiční půjčky a připravení investičního plánu, kde by bylo pamatováno v dostatečné míře na naše obce a také spravedlivě na potřeby obcí moravských, zejména Brna a Ostravy, je naléhavou nutností. (Souhlas.) Musíme zde vzpomenouti také věci, o niž již po léta usiluje posl. Zeminová, t. j. energických opatření proti předražovatelům, abychom se konečně v cenách konsumních přiblížili cenám producenta. (Výborně!)

Důležitou složkou našeho hospodářského života jsou obchodní smlouvy. Domníváme se však, že naše obchodní politika není na výši doby, zejména že nám chybí dostatek zdatných, odborně vzdělaných úředníků, kteří by mohli při sdělávání mezinárodních smluv úspěšně hájiti zájmy našeho průmyslu.

Důsledkem chaosu ve světovém hospodářství je nejen to, že ztrácíme za poslední tři léta dvě třetiny našeho vývozu, nýbrž dochází pro nás k velmi truchlivému zjevu, že se stáváme v našem zahraničním obchodu pasivními. Od r. 1920 byla naše bilance zahraničního obchodu stále aktivní. Ještě r. 1931 jsme byli 1.350,000.000 Kč aktivními, kdežto r. 1932 zaznamenáváme 139 mil. Kč pasiva. Již tato skutečnost nás musí nutiti k vypětí všech sil, aby se náš zahraniční obchod zlepšil, jinak při opětování se obchodního pasiva vystavujeme se nebezpečí pasivity naší bilance platební. Tím bychom se mohli ocitnouti v situaci, jíž se tak úsilovně bráníme.

Vedle těchto starostí nesmíme zapomínat i na řešení jednoho z největších problémů současné doby, t. j. naší mládeže. Podle našeho názoru dopouštíme se veliké chyby na naší mládeži, že ji necháváme trpěti těžkými hospodářskými poměry nejvíce. Zákaz pensionovati staré, často již nepotřebné, přesloužilé úředníky a zřízence nedá se více udržeti. (Tak jest!) Studované i nestudované mládeži musí se poskytnouti možnost založení vlastní existence, aby nám nepropadla zoufalství, které by ji mohlo svésti na scestí. Generace, která musí jednou převzíti řízení státu do svých rukou, nesmí býti právem naplněna hořkostí, že důsledky dnešních zlých poměrů hospodářských nesla téměř výhradně ona. Nechť neschopní a nespolehliví uvolní místa mladým, schopným silám ve veřejných úřadech. Také mládeži dělnické musíme věnovati více pozornosti, aby nebyla zbavována víry ve spravedlnost.

Tyto těžké poměry připravily živnou půdu pro ty, kdož se snaží vnášeti neklid a vzájemnou nedůvěru mezi pracující lid. Lidé, kteří dosud nečinili nejmenšího pokusu spolupracovati ke zmírnění důsledků světového rozvratu hospodářského, chodí po všech krajích republiky a nepříčetně štvou proti parlamentu, vládě a představiteli tohoto státu. Lidé, které musila republika pro jejich mravní a charakterové kazy zbaviti odpovědných míst (Tak jest!), podávají si ruku k útoku na její základy.

Dlouho připravovaný tragicko-komický puč v Židenicích, vyvolaný v době těžkých hospodářských starostí doma, komplikované a vážné situace mezinárodní, kdy dopravují se podloudně zbraně proti nám, je největším zločinem vlastizrádným od znovuzřízení našeho státu. (Výborně!) V době, kdy vláda a parlamentní většina s krajním sebezapřením dělá opatření, aby se zachránilo, co se zachrániti dá, kdy ministerstvo zahraničních věcí usilovně pracuje, aby na mezinárodním foru byly řádně obhájeny zájmy našeho státu, několik ješitných ctižádostivců hazardérsky vyvolává akci, která svým výsledkem působí komicky, ale která svojí tendencí si přímo vynucuje, aby iniciátoři byli exemplárně potrestáni. (Tak jest!) Každé zaváhání bylo by slabostí, každá slabost byla by v dnešní době osudnou. Pracující lid všech stavů a povolání žádá, aby odpovědní činitelé ukázali silnou ruku nejen vůči usvědčeným účastníkům a iniciátorům zločinného puče, nýbrž aby vyčistili se vší přísností a bezohledností všechny úřady a odpovědná místa od těch, kdož svým členstvím nebo jakoukoliv činností podporují bezideové, rozvratnické a reakční hnutí fašistické (Výborně!) a aby tak učiněno bylo místo lidem mladým, kteří budou rádi pro republiku pracovati. Pracující lid dále žádá, aby finanční úřady všemi prostředky donutily bohaté mecenáše fašistického hnutí ke konání daňových povinností vůči našemu státu. (Tak jest! - Výborně!) Jest velmi potěšitelné, že naši mladí vojáci i policie obstáli přímo skvěle při této zkoušce a že dovedli rychle zlikvidovati tento zločinný pokus.

Jednou z nejnaléhavějších povinností vlády je konečné upravení otázky regresu. Nejistota, jak bude tato otázka řešena, je prostě nesnesitelná. Konečné stanovisko ministerstva financí v této věci je, aby postihové právo státu, čili náhrada stavebníků, jímž stát subvencoval stavby, stanovila se rozdílem mezi zaručenou zápůjčkou a hodnotou t. zv. mrtvého stavebního nákladu. Podle toho, že ministerstvo financí počítá s ročním výnosem 60 mil. Kč z takto uplatněného regresu, je patrný jeho úmysl uplatňovati právo regresu na všechny stavebníky, kteří stavěli podle zákonů 1919 až 1924 bez výjimky. K takovému řešení otázky regresu nemohli bychom dáti nikdy svého souhlasu, jelikož považujeme toto stanovisko ministerstva financí za velmi nebezpečné nejen s hlediska hospodářsky slabých stavebníků, nýbrž i s hlediska finančního zájmu státu. (Výborně!) Souhlasíme plně s bezvýhradným uplatněním regresu u všech, kdož platiti mohou.

Dalo by se velmi těžko dokazovati, že je spravedlivé, aby lidé zámožní, ba často bohatí, bydleli dobře a lacino za státní podpory, zatím co lidé méně zámožní a chudí bydlí špatně a draho. Považujeme však za vyloučené uplatňovati regres u nezámožných držitelů rodinných domků nebo v činžovních domech družstevních, obývaných členy špatně situovanými. Pokud se týče rodinných domků, množí se již dnes případy, zaviněné těžkými poměry hospodářskými, že majitelé nemohou spláceti ani první hypotéku a že jim hrozí exekuční prodej. Tyto případy, zejména v poslední době, množí se den ze dne. Postižení stavebníci volají zoufale o pomoc, aby neztratili vše, co za dlouhá léta těžkou prací a odříkáním nastřádali a do stavby rodinného domku investovali. Uplatňováním regresu bez ohledu na finanční možnost stavebníků přivedli bychom další valnou část těchto staveb do exekučního prodeje. Dosavadní zkušenosti nás učí, že za domky v dražbě prodané nedosáhne se se zřetelem na nemožně vysoké stavební náklady a špatnou jakost materiálu v době, kdy se stavělo, více než 25 až 35% stavebních nákladů. Je tedy patrno, že by stát v těchto případech nic nezískal a že by ten, kdo stavěl v důvěře, že stát dodrží závazky, jež na sebe zákonem vzal, byl připraven o vše, co do stavby investoval.

Otázka regresu bude se musit řešiti velmi opatrně, ne podle pravítka, aby stát. pokladně nevzešlo více škody než užitku. K řešení této otázky mělo by se však přikročiti neprodleně, aby zájemci nebyli ponecháváni dlouho v nejistotě o svém osudu. Lituji, že z příčin nám neznámých se nepracuje na konečném vyřešení celé bytové otázky.

Budiž mi dovoleno, slavná sněmovno, abych se několika málo slovy zmínil o příčině, která vyvolává zcela zbytečně radikální náladu a jitří mysli těžkými hospodářskými poměry již tak dosti znervosnělého lidu. Je to stávka havířů na Rosicku, vyvolaná nejapně a trestuhodným způsobem p. gen. ředitelem. Přes to, že mzdové a majetkové poměry osazenstva rosického jsou v republice nejhorší, vydala správa závodu vyhlášku, kterou se provádělo snižování mezd o 3 až 13%. Srážkami z mezd postiženi měli býti také horníci, kteří vydělají 76 Kč týdně. Je pochopitelné, že tento bezohledný čin vyvolal velké pobouření a že osazenstvo na svou ochranu zahájilo stávku. Tato stávka je úplná a stávkuje 2.000 dělníků. Stávka, která trvá již plných 13 týdnů, způsobila ohromné, milionové škody podniku a ubíjí sociálně bojující dělníky. Úplným majitelem dolů "Láska boží" a držitelem 60% akcií ostatních dolů jsou Západomoravské elektrárny. Tak podnik t. zv. všeužitečný, vydržovaný státem, zemí, okresy a obcemi, vedený 7 řediteli se statisícovými platy, dovolí, aby byla vyvolána vinou neschopného a necitelného ředitele, který také pobírá 150.000 Kč ročního platu, stávka havířů pro snížení ubohých mezd, které již nyní nestačí ani na nejskrovnější život. Nenašla-li se ve správní radě Západomoravských elektráren většina rozumných, lidsky cítících lidí, aby zakázala nelidská řádění p. řed. Karlíka na Rosicku, musíme se vším důrazem žádati ministerstvo veř. prací a ministerstvo vnitra, aby udělaly pořádek. (Výborně!) Dnešní doba není způsobilá k tomu, aby necitelný úředník vyvolával nebezpečné a škodlivé sociální zápasy. Nebylo by věci také na škodu, kdyby dohlédací úřady věnovaly více pozornosti hospodářství Západomoravských elektráren.

Těžkosti, které bylo nutno překonávati, aby byla dosažena rovnováha v rozpočtu, byly veliké. To, že se sněmovna dostala k projednávání aktivního rozpočtu za tak těžkých obětí, zavazuje všecky, kdož budou hospodařiti podle tohoto rozpočtu, k nejúzkostlivější opatrnosti a úspornosti, aby také hospodaření státní správy i podniků r. 1933 bylo aktivní. Proto, že máme naprostou důvěru v zástupce naší strany ve vládě a že věříme, že budou tak jako dosud obětavě a neúnavně pracovati ku prospěchu státu a zabezpečení malého pracujícího člověka, budeme pro státní rozpočet pro rok 1933, jak byl doporučen rozpočtovým výborem, hlasovati. (Potlesk.)