Pokus a snaha o zavedení 40 hodinové doby pracovní není přes dnešní zaměstnanost přijatelná, protože by měla za příčinu šetrnost v užívání pracovních sil, které by propuštěním zvětšovaly dnes beztak ohromný počet nezaměstnaných. Máme četné živnosti a obchody, kde není stálá výkonnost v těchto podnicích ani 8hodinová, nýbrž menší, a v mnohých oborech i poloviční, na př. v hostinství, holičství atd.

Proti osnově zákona o výpovědních lhůtách mluví dosavadní praxe a zkušenost ze zaměstnávání nabytá. Obchodní a živnostenské komory a jejich ústředna podnikla široké šetření v této otázce. Učinila dotazy na organisace průmyslové, obchodní a živnostenské, jakož i na jednotlivé podnikatele. Došlá vyjádření se vyslovují bez výjimky bezpodmínečně proti zamýšlené úpravě, jež by postihla pouze podnikatele. K odůvodnění uvádějí nehledě k úvahám souhlasným s tím, co bylo již uvedeno jinde, zejména to, že dalekosáhlé omezení výpovědního práva by znamenalo nesnesitelné břemeno pro nesčetné podniky, aniž by zaměstnancům přineslo zamýšleného prospěchu. Právem se konstatuje s různých stran, že osnova přichází pozdě a že lze-li si z takových opatření vůbec slibovati výsledku co do omezení nezaměstnanosti mělo se k příslušným opatřením sáhnouti již dříve, a to nejméně před 2 lety, kdežto dnes, kdy většina podniků pod nátlakem krise personál do krajnosti redukovala, nemá smyslu ztěžovati výpovědní podmínky. Většina podniků se snažila a snaží po dnes, aby i s největšími obětmi si personál zachovala co nejdéle, a to nejen ze zřetelů sociálních, nýbrž i proto, že se ve svém nejvlastnějším zájmu vynasnažuje zachovati si podle možnosti své zapracované pomocné síly.

Takovéto předlohy, které jsou hlavně sociálního rázu, jsou v dnešní době k jednání nezpůsobilé, jsou zneklidňující a vnášejí bez tak jenom chaos do dnešního výrobního a obchodního procesu tolik hospodářskou krisí podlomeného a okleštěného.

Jednoho jest litovati, že včasně nebylo u nás pamatováno, aby náležitou a poctivou úpravou zákonů bytových byly uvedeny v pravidelný provoz živnosti stavební. Umělé a politicky tendenční zdržování postupné likvidace bytových zákonů zvětšilo u nás nezaměstnanost. Počet nezaměstnaných hlásí se kolem 850.000. Kolik desítek tisíců je v tomto počtu dělníků sezonních, kolik tisíců i neprávem o podporu se hlásících, kolik tisíců z 35 stavebních živností, dále v průmyslu stavební hmoty vyrábějících. Jako bylo stavebnictví v normálních dobách regulativem tuzemského

hospodářství, tak v době dnešní, kdy je zvýšena bytová úroveň všech stavů, jasné stanovení likvidace bytových zákonů bylo by pravým dobrodiním v dnešní hospodářské tísni, která by byla citelně snížena stavebnictvím jak profesionálním, tak soukromým. Žádáme proto rozumné projednání postupné likvidace bytových zákonů, spravedlivé vyrovnání poměrů domovních i nájemnických. Žádáme vyjmutí některých aktuálních otázek živnostenských před konečným dojednáním revise živn. řádu, na př. úpravu §u 37 živn. řádu, dále §u 130 c), zlepšení organisačního stavu odborových organisací živnostensko-obchodnických a jich organisační autonomie, novelisaci zákona o průkazu způsobilosti v hostinství a ostatních námětů v tomto směru učiněných příslušnými odborovými organisacemi živnostenskými a obchodnickými. Stejně nemůžeme udržovati syndikátní systém postihující jenom obchod a vyzvedající nad ně kolektivismus vždy ohraničeně sobecký a velmi drahý. Chceme a žádáme spravedlivé zdaňování živnostenského a obchodnického podnikání, dále žádáme zrovnoprávnění ve zdaňování kolektivního podnikání družstev s individuálním podnikatelstvím a uskutečnění slibu o paušalování daně z obratu ve všech oborech, kde se ještě paušalování nestalo skutkem, hlavně u textilií. Dále očekáváme, že úsporná kontrolní komise, jejíž členové byli v poslední plenární schůzi zvoleni, ujme se co nejdříve akce a že skutečně důvěra, kladená v ni nejen parlamentem, nýbrž také všemi stavy našeho národa, nebude zklamána a že skutečně splní svůj úkol.

Proto budeme hlasovati pro rozpočet na letošní ok v důvěře, že se rozpočet osvědčí, a také s tou nadějí, že další rozpočty v budou cích letech budou vždy rozumně snižovány v mezích možností poplatnictva a všech stavů v našem československém státě. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Jelinkovi.

Posl. Jelinek [německy]: Slavná sněmovno! Jest to jistě po prvé, že se sněmovně předkládá rozpočet, jejž nesestavilo výlučně ministerstvo financí, nýbrž za pomoci zástupců lidu. Vláda se neodhodlala k tomuto kroku z úcty před sněmovnou, nikoliv že by sledovala demokratické zásady, nýbrž udělala z nouze ctnost a přenesla část odpovědnosti na strany zastoupené v "sedmičce". Práci, kterou vykonali členové tohoto výboru, musíme uznati. S velkou vytrvalostí a pílí provedli tento nevděčný úkol a jistě s těžkým srdcem škrtali ve všech položkách. I když rovnováha rozpočtu byla na papíře obnovena - účetní uzávěrka nám poskytne jiný obraz - přece musíme říci, že "sedmička" vykonala jen polovici práce, neboť se omezila pouze na změnu číslic. Právě tak důležité bylo by bývalo, kdyby se byla tomuto výboru poskytla možnost podle svých zkušeností provésti změnu systému, zásadní reformu ve všech oborech správy. Práci "sedmičky" bych mohl srovnati s činností chirurga, který těžce nemocného chce osvoboditi od velkého zla. Operace se podaří, ale záruku za trvalé vyléčení nelze převzíti.

Zvláště státním drahám, tomuto bolestínovi rozpočtu, nelze pomoci jen úsporami. U tohoto státního podniku také nepomůže jednorázový energický rozběh, vytyčením programu. Zde jde o pronikavou reformu, náležitě pronikající všemi odvětvími. Jak železnice, tak i pošty označil zákon jako obchodní podnik, ve skutečnosti však zůstal tento zákon, jako tak mnoho jiných, bez povšimnutí na papíře. Zákon o zkomercialisování žádá, aby byli povoláni neúřední zástupci hospodářství, a to ve třetině. To se dosud neděje. Přes to, že jsem se této otázky i já dotkl v rozpočtovém výboru, zůstalo při tom, že se správní rada skládá výlučně z vysokých úředníků ministerstva, kteří sice nepochybně mají všechny odborné znalosti, jimž však schází styk s hospodářstvím a jeho potřebami a kteří se mimo to nemohou vybaviti ze svých byrokratických a často i politických vlivů. Že to velkému podniku neprospívá, ukazují nám výsledky z posledních let. Již r. 1930 jsem při projednávání v rozpočtovém výboru poznamenal, že široké vrstvy národního hospodářství mají nárok odůvodněný nejen věcí samou, nýbrž i zákonem, aby byly zastoupeny ve správní radě železnic, které jsou naším největším státním hospodářským podnikem. Po léta projevovaná zdrženlivost v otázce jmenování praktických národních hospodářů není ničím odůvodněna. Mezi našimi národními hospodáři máme proslavené osobnosti, které by se pro své vynikající obchodní schopnosti výtečně hodily, aby ve správní radě státních drah rychle a uspokojivě řešily denní hospodářské otázky. Mají-li státní dráhy býti skutečně obchodním podnikem, pak si musejí opatřiti i obchodní výzbroj. Žádný soukromý podnik nemá správní radu, která by se skládala jen ze sboru jeho zaměstnanců. Jistě by nebylo na škodu státních drah, kdyby v jejich správní radě zasedali zástupci obchodníků, kteří mají plné pochopení pro službu, jakou konají železnice národnímu hospodářství.

I pokud jde o decentralisaci správy, poukazovalo se již několikrát na to, že by bylo vítané, aby se ředitelstvím přidělila větší agenda, zvláště když mohou vyřizovati místní potřeby rychleji a bez dlouho trvajícího dopisování s ústřednou. Měla by se konati studia o příslušných poměrech v Německu, zvláště o postavení, odpovědnosti a oprávnění železničních stavebních inspekcí, jimž jest tam přiděleno na starost průměrně 400 km, zatím co u nás již na každých 100 km připadá odbor pro udržování trati.

Že přes skoro 40%ní snížení dopravy neklesla spotřeba uhlí ve stejné míře, příčinou toho jest jistě, že se po převratu objednávaly jen lokomotivy větších typů, které spotřebují ohromné množství paliva. Mělo by se naříditi, aby se zařazovaly lehčí, rychlé lokomotivy. V posledních dnech se dovídáme, že to jest také úmyslem železniční správy, ale zdali při škrtnutí všech investic nebudou k tomu scházeti potřebné peníze, jest velká otázka a přece musíme, má-li se doprava udržeti a nemá-li úplně poklesnouti, zařazovati rychlé lehké typy. Dnes se ukazují následky toho, že železniční správa úplně zneuznávala význam automobilu, který již dávno není předmětem přepychovým, nýbrž stal se rychlým dopravním prostředkem, jejž obyvatelstvo právem vysoko cení a jenž železnicím, jak vidíme, dělá velmi velkou konkurenci, které se může jen částečně čeliti zavedením rychlých vlaků a snížením jízdného.

Novým automobilovým zákonem se železnicím nepomůže. Jím zase, jak to jest zde již zvykem, ubijete jeden průmysl, ale tím neozdravíte železnice.

Nejen automobilový průmysl, nýbrž všechny s ním souvisící živnosti, truhlářská, lakýrnická, gumový průmysl, budou ochromeny, tisíce nových nezaměstnaných zatíží stát a značný pramen daní vyschne vaší vinou.

Není racionální, že se obnova vrchní stavby provádí po kouscích a na četných místech celé sítě, místo aby se výměna prováděla podle tratí, čímž by se dosáhlo toho, že by se při udržování dělaly úspory, a při čemž i nového materiálu mohlo by se plně využíti tím, že by se zavedla rychlost jemu přiměřená. Při příštipkaření nyní obvyklém končí doprava ztrátou proto, poněvadž dílčí trati nejprve vyměněné budou již značně zužity, než bude vyměněn starý materiál v posledních částech, takže nikdy větší souvislá trať nebude skutečně opatřena novým materiálem, který by připouštěl využití nejvyšší rychlosti sobě přiměřené.

Ze svého moravského stanoviska podal bych, jak jsem to učinil již v předcházejících letech, zvláště ministerstvu železnic tyto požadavky: Aby bylo konečně zřízeno brněnské nádraží, které, jak pánové zvláště z vlády vědí, naprosto nevyhovuje dnešním požadavkům, a myslím, že snad nechcete znovu čekati na velké neštěstí, aby v této důležité věci nastala konečně změna. Druhou věcí jest stavba druhé koleje na trati Břeclav-Brno. I to jest věc, o které se zde každoročně mluví. Se zřetelem na škrtnutí peněz byla další stavba této koleje zastavena a přece každý odborník uzná, jak ohromně se zdražuje stavba, když byla zastavena uprostřed prací a teprve později se zase zahájí. Loni jsem prosil ministra železnic, aby laskavě zařídil, aby bylo zavedeno lepší železniční spojení mezi Brnem, severní Moravou a Slezskem. Pan ministr železnic byl tak laskav, že mi odpověděl, že doprava na této trati jest poměrně nepatrná, takže nestojí za to, zaváděti zvláštní vlak. Ale na této trati leží řada lázeňských a letních míst, kam se dojíždí z jižní a střední Moravy a poněvadž se na příklad z Brna do Gräfenbergu musí třikrát přestupovati a to není pro churavé lidi zvlášť příjemné, jest doprava nepatrná právě proto, že spojení jest špatné. Velmi bych si přál, aby se zde stala náprava a aby snad jen pro letní měsíce byl zařazen pár vagonů z Brna na severní Moravu.

Při této příležitosti bych rád vybídl vládu, aby věnovala větší pozornost cizineckému ruchu než dosud. Z řeči kol. Eckerta, který mluvil jako první v rozpočtové debatě, dověděli jsme se, jak mnoho peněz přináší cizinecký ruch do severozápadních lázní a až by se zavedly přiměřené úlevy v dopravě a snížily ceny, mohl by povstati cizinecký ruch i v jiných krajinách, jenž by tam jistě přispěl jen ke zlepšení situace.

Při zahájení stavebních prací na údolní přehradě u Vranova upozornil jsem v rozpočtové debatě v r. 1930 na rozličné požadavky a opatření souvisící s touto stavbou a bylo mi tehdy také slíbeno, že se jich bude dbáti. Od té doby jsme nic neslyšeli, klidně se pracovalo dále a zdálo se, že je všechno v nejlepším pořádku, až nastalo první překvapení. Překročení rozpočtu skoro o 50% nejen zklamalo, nýbrž, jak se zdá i poněkud vystřízlivělo a snad to mělo tu dobrou vlastnost, že si rozličná rozhodující místa připomenula, že se ve Vranově staví něco jako nějaká údolní přehrada. Jaký úspěch měly komise, několikrát povolané ke zkoumání nebo vyšetřování, proč byly výdaje překročeny, jistě se dostane úplně na denní světlo, ač v rozličných, velmi rozplizlých prohlášeních mluví se pouze o drahých strojích a geologických překvapeních.

Poněvadž se při překročení výdajů přirozeně ve veřejnosti naznačuje i všelicos jiného, mluví se o tom zvláště, zdali tato stavba byla vůbec nutná a účelná, mohu jako před 3 léty jen znovu konstatovati, že tato stavba vranovské údolní přehrady, která měla býti dávno postavena a o kterou se musilo bojovati déle než čtvrtstoletí, stejně jako dříve jest kulturním požadavkem jižní Moravy po stránce veřejných staveb tak úplně zanedbané, že význam této stavby s hlediska veřejného, národohospodářského a kulturního musí uznati každý, kdo zná poměry, a že její nutnost a účelnost jest úplně nepochybná. Od zřízení a zahájení provozu tohoto díla očekává se nejen účelná meliorace, nýbrž i přiměřená úprava cen v jihomoravském elektrárenském hospodářství. Jak dalece bude toto očekávání splněno, závisí ovšem na správcích hospodaření příštího podniku a lze jen doufati, že jsou pro to dány lepší podklady než pro vypočítávání stavebních nákladů.

Otázka, kterou jsem nadhodil také již před lety, jest ovšem, bylo-li výhodné návrhy a koncesi dřívějším majetníkům vůbec vyvlastňovati. Stát a země byly by si mohly v tehdejší společnosti firmy "Dyjské podniky" zajistiti všechen vliv i na stavbu a provoz. Při soukromé iniciativě s podporou švýcarských zájemců bylo by pravděpodobně mnoho dopadlo jinak, snad i úsporněji a nebylo by to bývalo nikomu na škodu, kdyby cizí kapitály byly přineseny do této země a kdyby se jich užilo za normálních podmínek.

Pokud jde o technickou část, chci přestati jen na nejkrajnějším a především se tázati, kdo vlastně má po této stránce odpovědnost za stavbu. Z polemik, které se pro překročení výdajů rozpoutaly, bylo zřetelně viděti, že změny, které byly provedeny po převzetí projektu, nebylo většinou možno provésti. Vynechání oběhových míst, na něž původní projekt pamatoval, způsobilo, že základ byl jen po částech odkrýván a že stavba se mohla prováděti také jen po částech. Tak byly na př. obě postranní části zdi vybetonovány do poloviční výše, kdy se ještě vůbec nevědělo, jak to vlastně vypadá ve středním základě. Páni měli štěstí a když mohla pak býti Dyje odvedena levým blokem, musil se, aby se pokud možno zabránilo povodni, se vším urychlením vyzdvihnouti střední základ mezi těmito oběma bloky zdi a tři měsíce se denně najednou až 80 vývrtů vyhazovalo do vzduchu, a to jest postup, který podle zkušeností při stavbách údolních přehrad jistě nezvyšuje bezpečnost stavby. Význační geologové odmítli za to odpovědnost. Často se poukazuje i na to, že zeď jest nepříznivě a jednostranně zatížena čtyřmi výpusťovými rourami o průměru 160 cm a přepadem zřízeným nad tím a stranou na levé vazné straně. Před třemi lety, nikoliv snad pro nedůvěru ve schopnosti našich státních a zemských techniků, nýbrž uvědomuje si ohromnou odpovědnost a věda, že při takových ohromných stavbách má nejvyšší cenu a velice prospívá dlouholetá zkušenost, jsem doporučoval, aby aspoň na jisty čas byl povolán stavební rada Bachmann z Hirschbergu. Nedoporučoval jsem to proto, poněvadž stavební rada Bachmann jest říšský Němec, nýbrž poněvadž v oboru staveb údolních přehrad se považuje za evropskou autoritu. Bylo mi také slíbeno, že bude povolán, a dnes by zajímalo nejen mne, nýbrž, jak se domnívám, celou veřejnost, jaké stanovisko jmenovaný zaujal k celé stavbě, ke způsobu jejího provedení a nikoliv naposled i k překročení nákladů. Nebyl-li však přes tento slib povolán, spadá odpovědnost nejen za překročení výdajů, nýbrž za všechny případné nešvary nikoliv na Vranov a Brno, nýbrž výlučně na Prahu.

Pokud jde o odvádění vody při provozu údolní přehrady, prohlašuje se sice, že jednotným a stejnoměrným střikem turbin bude se všeobecně zabraňovati nárazům vody. Ve skutečnosti bude tomu asi tak, jako s rozpočtem výdajů, tím spíše, že by nebylo přímo lze pochopiti, proč by se neměla využíti tak neobyčejná nárazní síla, jakou poskytuje údolní přehrada. Přímo před údolní přehradou leží známé letovisko Vranov a tam dnes nikdo neví, jak se bude z údolní přehrady odváděti voda. Poněvadž se voda při normální úrovni 42 m nad mořem béře pro provoz v hloubi asi 15 m, jest nasnadě, že Vranovem a jeho koupališti bude protékati voda v zimě teplá, a naopak v létě velmi studená. Bylo by velmi zajímavo uslyšeti, jaká opatření se zde mají učiniti.

Pokud jde o překročení výdajů, bylo by jistě zbytečné zde se ještě zvlášť o tom zmiňovati. Dnes se všeobecně ví, že rozpočet byl příliš nízký a že stavba při četných změnách vyžadovala podstatně vyššího rozpočtu. Snad se musí označiti dokonce jako štěstí, že se aspoň při provádění nikdo nedržel rozpočtu výdajů, nýbrž vyhovoval přímé nutnosti. Že při tom došlo ke keťasování materiálem a podobným v novinách ohlášeným pletichám, nesouhlasí s pravdou.

Nikoliv příliš potěšitelnou kapitolou jest asi dělnická otázka, kde se vedou časté stížnosti, že domácí německé dělnictvo jest zatlačováno českými lidmi z daleka přivezenými. To však nestačí a musila se, pravděpodobně pod vlivem Jednoty, provozovati s tím hned i politika. Tak byli na př. před posledními vranovskými volbami do obcí přihlášeni cizí dělníci, kteří vůbec ještě na stavbě nepracovali, jen aby se octli na voličských listinách. Rovněž byl pro soupis lidu v území údolní přehrady ustanoven zvláštní český komisař a na údolní přehradě bylo asi napočteno velmi mnoho českých dělníků, poněvadž podle klíče z toho vyplývajícího má býti německá obec Vranov donucena ke dvoujazyčnosti. Chápete, že se co nejrozhodněji musíme ohraditi proti takovým pletichám. Také po stránce právní musím znovu poukázati, že nároky většiny vranovských majetníků pozemků na odškodnění ještě se neoctly u soudu. Moravský zemský úřad kdysi proti odškodnění, která určil okresní úřad v dohodě s úředními znalci, se odvolal a hned ve vlastní věci rozhodl jako odvolací stolice a odškodnění snížil o třetinu. Takový postup je ovšem podle práva a zákona naprosto nemožný a když si to strany nechtěly dáti líbiti, byly odkázány na soud, a přál bych postiženým, aby se ještě dožili rozhodnutí. Byl by nejvyšší čas, aby tato věc byla konečně urovnána a aby se i těm majetníkům pozemků, kteří svá pole právě pro nastávající stavbu nemohli již jinak užíti a předčasně je musili postoupiti, byly nahrazeny dodatky, které jim byly výslovně slíbeny, aby se s nimi nakládalo jako s jinými. Zajímavé jest také, že lidé, když již se stavba skoro blíží svému dokončení, stále ještě dnes musejí platiti za postoupená pole daně a úroky z daní a často jsou dokonce pro ně exekvováni.

Jak musil býti r. 1921 na rozkaz vlády odevzdán projekt zemi Moravské, vylíčil jsem již před 3 lety. Nechci se zde zase podrobně tím zabývati, nýbrž jen poukázati na to, že byl odevzdán pod vlivem poválečné psychosy z donucení, zcela nezákonitě, čímž osoby, které se obětovaly, byly připraveny o svou životní práci a celé existence byly zničeny. Žádám především zase a to, než dojde k mezistátnímu sporu se Švýcarskem, aby se zde konečně napravilo, co se již dávno mělo státi. Přímo jako nehoráznost musím označiti i to, jak se zachází s otázkou zaměstnanců Dyjských podniků, o které jsem se již před 3 lety zmínil. Veškerému personálu bylo při převzetí v r. 1921 slíbeno, že bude zaměstnán při stavbě a provozu. Ve skutečnosti nebyl převzat ani jediný úředník, ačkoliv na stavbu bylo přijato mnoho cizích lidí. Teprve v poslední době bylo možno umístiti technického úředníka, který 18 let pracoval u Dyjských podniků a pro své propuštění byl se 3 dětmi v zoufalství, ale nikoliv snad jako zaměstnance, nýbrž za denní mzdu; při tom jest prý tento muž velmi schopný a spolehlivý. I zde musíme žádati, aby naléhavě byl splněn daný slib a odškodnění z něho vyplývající.

Doufám, že příslušná místa tentokrát blahovolně budou dbáti mých vývodů, týkajících se vranovské údolní přehrady, a pro nastávající zahájení provozu vytvoří podmínky, aby toto velké dílo mohlo splniti to, co se již 30 let od něho očekává.

Pánové! Ve své poslední řeči v této slavné sněmovně, ve které jsem odpovídal na vládní prohlášení, několikrát jsem ukázal, že zvláště u nás na Moravě mají Národní jednoty neobyčejně velkou úlohu a velký význam. Neboť jinak nebylo by možné, aby žádosti ležely celá léta u zemského úřadu a nebyly vyřizovány. Mohu slavné sněmovně oznámiti - mluvím jen o jižní Moravě - že kulturní svaz podal dne 10. února 1926 žádost o školu v Milíčovicích u Znojma, která do dneška ještě nebyla vyřízena. Jest tam 31 školou povinných dítek a nejbližší škola jest 3 km vzdálena. Pro obec Podmolí u Znojma podal kulturní svaz žádost rovněž v r. 1926. I tam jest zákonitý počet školních dětí a nejbližší škola jest rovněž 3 km vzdálena. Rovněž pro obec Dobré Pole u Mikulova byla podána žádost v r. 1927, pro obec Lhotu stejná žádost v r. 1932. Není vyřízena také žádost kulturního svazu o zřízení mateřské školky ve Frélichově u Mikulova od r. 1929. Z toho vidíte, že stížnosti proti působnosti Národních jednot jsou dostatečně oprávněny a že máme všechen důvod, abychom při každé příležitosti poukazovali na škodlivou činnost těchto lidí ze sborů podle mého mínění již přece nepotřebných.

Ke konci chci říci několik slov o nejnovějším hrdinském činu bývalého šéfa generálního štábu, který před několika dny donutil brněnské vojenské velitelství, aby pozdě v noci volalo na poplach vojsko a civilní obyvatelstvo a mobilisovalo záchrannou službu. Přepadení kasáren pěchoty se 63 lidmi dlužno samo o sobě nazvati hloupostí, šíleným činem fanatika. Zajímavé jest jen, že to byl v Brně německý a včera, jak jsem slyšel a četl, v Terezíně maďarský vojín, který situaci pochopil a zachránil. Brněnskou událostí byl počet kopnikiád rozmnožen o skvostný odstavec. Kdyby to byl skutečně jen čin šílence, mohlo by se přes tento případ přejíti k dennímu pořadu a vůdce prostě strčiti do blázince. Za ním však jako průkopníci jeho idey stojí velké masy českého lidu a při projednávání v rozpočtovém výboru učinil člen nekoalovaných stran poučné doznání, že jistě musí uznati, že s ideami, které jsou základem českého fašismu, musejí souhlasiti příslušníci všech českých státotvorných stran, že však osoby, které stojí v čele toho hnutí, neposkytují záruku, že zde nebude rozhodovati osobní ctižádost. Mezi Němci hledáte velezrádce, nepřátele státu! Zatím co voláte před soud a odsuzujete polodospělé mladíky pro tělesná cvičení, pro zpěv starých německých studentských písní, ztrácíte přehled nad vlastními li dmi, z nichž většina nemluví o státu a vládě skutečně lichotivě ani lichotivými slovy a přes všechny výstrahy jde svou vlastní cestou, která jest velice vzdálená od čáry úředně předepsané. Brněnský státní zástupce dostane zase práci. Budeme míti příležitost srovnávati jeho postup s postupem ve sporu "Volkssportu". Snad obžaluje pro brněnský puč i ty, kteří tehdy volali na Němce, že si nebudeme nikdy rozuměti. Považuje-li státní zástupce v zastoupení státní moci dorozumění s Němci za vyloučené a dorozumění s fašisty, s těmi, kteří se veřejně přiznávají k této převratové straně, která má mnoho tajných přívrženců, nelze přece dobře připraviti nebo označiti jako vítané, pak jest tato otázka jistě oprávněná. Kdo potom ještě zbude, na koho by stát mohl spolehnouti? Tyto otázky měli by si pánové z vlády častěji předložiti a učiniti opatření, jichž vyžaduje pravá demokracie a spravedlnost. Neodpovídá faktům, že vláda má moc v rukou, jak jsme mohli čísti mezi řádky vládního prohlášení. Stejně jako na okresích poroučejí Jednoty, tak i ve státní politice mají živly stojící zevně veslo v rukou a tvoří vedlejší vládu, pro kterou platí jen ty zákony, které si samy daly. Za těchto okolností to člověka svádí, aby citoval proslavená slova Hamletova. K vůdcům tohoto státu volám se zřetelem na jejich okolí a na události z poslední doby: "Caveant consules!" (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Blatná. Dávám jí slovo.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Chci se obírati kapitolami ministerstva zdravotnictví a především jednou z nejdůležitějších agend tohoto ministerstva, nemocnicemi, při čemž se dnes nechci zabývati pražskou nemocnicí. Ale ani velikost a vybavení venkovských nemocnic není naprosto v žádném souladu s potřebami vědy, zvláště pokud jde o počet lůžek. Máme statistiku o počtu lůžek v nemocnicích, která jest přímo strašlivá. Nechci zde podrobněji líčiti hrůzný obraz, každý, kdo jen nahlédne do našich nemocnic, může se přesvědčiti o těchto strašlivých poměrech. Malé nemocnice, jak byly vystavěny v poslední době, zvláště na venkově, již předem jsou odsouzeny, že nemohou mnoho vykonati, již proto, poněvadž nemohou zřizovati odborná oddělení. Dokonce ani tak zvané velké nemocnice, zřízené v lidnatých průmyslových okresích, nemají tak nutných odborných oddělení. Tak nemáme dnes v celých Čechách nemocnice s dětským oddělením, které by bylo řízeno odborným dětským lékařem. Kožní a pohlavní nemoci léčí lékaři pro vnitřní choroby. Nemáme ženských lékařů pro léčení ženských nemocí, zvlášť macešsky se nakládá s odděleními pro souchotináře. Naše nemocnice nejsou zařízeny ani podle moderního stavu lékařské vědy, ani podle dnešní sociální morálky, která žádá, aby společnost poskytla každému potřebnému nemocnému k vyléčení jeho nemoci všechny prostředky vědeckých vymožeností. Také to jest tragedií naší doby, že všechny ty podivuhodné vynálezy moderní vědy nenacházejí cestu do venkovských nemocnic. Naše nemocnice měly by býti středisky lidové osvěty. Z nich by měl vycházet boj proti souchotinám a proti pohlavním nemocem. Slovo péče o nemocnice jest u nás pouze prázdný pojem a tak se stává, že pro dnešní nedostatek lůžek nemocní, kteří právě byli operováni nebo přestáli těžkou horečnou nemoc, jsou propouštěni z nemocnice a odevzdáváni rodině a pak se nemohou již vrátiti do pracovního procesu z čistě tělesných důvodů. Naše staré, nemoderní, malé venkovské nemocnice měly by býti přeměněny v chorobince, jichž venku tak neobyčejně nutně potřebujeme. K nemocnicím měly by býti připojeny domy pro rekonvalescenty, aby takovéto případy nebyly již možné.

Pro naše nemocnice jest příznačný všeobecný nedostatek lékařů. Znám nemocnici se 70 lůžky, kterou řídí jediný lékař, který má ještě soukromou praksi, aby se mohl uživiti. Máme příliš málo lékařů, téměř žádné lékaře specialisty a odborné a především příliš málo ošetřovacího personálu. S tohoto místa jsem již několikráte upozornila, jaké následky má nedostatek ošetřovacího personálu pro ošetřovatelky, které přepracované, po vysilující práci musí konati noční službu, protože není záložních sester pro dovolené nebo pro těžká onemocnění, že není sester pro roentgen, laborantek, že sestry jsou ve dne v noci napěchovány v úzké místnosti po 4, 5, 6 ba 7 a jak se musí navzájem nezbytně rušiti. Upozornila bych ráda pana ministra dr Spinu, že všechny naše zákroky a intervence, ba dokonce ani jeho osobní zájem nedokázal, aby, byť i jen otázka dovolené sester, byla upravena důstojným způsobem.

Mluvím-li již zde o stavbě nemocnic, chci upozorniti na stavbu nemocnice v největším lázeňském místě republiky, na nemocniční ostudu karlovarskou. Při revisi, která se konala dne 20. února 1926 v karlovarské nemocnici, zástupci zemského úřadu velmi vážně vyzvali zástupce města Karlových Varů, aby se zabývali stavbou nové nemocnice. Pak byl obci prostřednictvím okresního úřadu zaslán výnos, jímž se jí ukládalo, aby vypracovala investiční program na několik let. Město Karlovy Vary pověřilo pak známého stavitele nemocnic, vídeňského odborového přednostu dr F. Knolla, rodem z Karlových Varů, aby vypracoval návrh nového infekčního pavilonu. Ale tento projekt zemský úřad neschválil. Zemský úřad upozornil pak na sdělení ministerstva veřejného zdravotnictví, že se staví proti tomuto projektu pro jeho umístění. Tak bylo město přímo donuceno zabývati se stavbou nové hospodářské budovy a přeložením infekčního pavilonu a odstraněním márnice. Obec se poté rozhodla vyhověti naléhání zemského úřadu a splniti přání, aby byl vypracován velkorysý stavební plán, zvláště, když při zakročení karlovarské deputace dne 9. října 1928 vrchní zemský rada pan dr Pangratz oznámil delegátům, že by vláda, bude-li se stavěti nová nemocnice, hradila třetinu nákladů ve formě subvence, která by byla vyplacena v šesti splátkách. Při pozdější intervenci karlovarských zástupců obce také ministr dr Spina stál na stanovisku, že vláda bude hraditi zákonitou částku, to znamená, plnou třetinu nákladů. Ovšem, tyto ústní sliby nebyly nikdy vydány obecnímu zastupitelstvu písemně. Dámy a pánové! Dnes jest situace taková, že nebyla vyplacena ani subvence, ani jediná splátka, ba že zemský úřad ani nepůsobil na úvěrní ústavy, jak bylo slíbeno, aby umožnily městu zdárně skončiti stavbu. Tak máme ostudu, že v největším a nejvýznamnějším světovém lázeňském místě máme nedostavěnou nemocnici, která nemůže býti dostavěna proto, poněvadž městské zastupitelstvo uvěřilo slovům nejvyšších státních funkcionářů. Upozornila bych zvláště pana ministra Spinu, že jest nyní čestnou povinností ministerstva zdravotnictví, aby zatím úvěrem, tlakem na úvěrní ústavy, postaralo se městu o potřebných 12 milionů Kč, aby konečně zmizela tato ostuda a aby největší a nejdůležitější lázeňské místo na světě nemusilo již neodborně léčiti nakažlivé nemoci a aby jim mohlo čeliti. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)