Jsou u nás doporučovány a prodiskutovávány dvě cesty k odpomoci zemědělské krise, které možno stručně charakterisovati takto: Jedni označují snížené ceny zemědělských produktů za ceny odpovídající poměrům měnovým a světovým a doporučují, aby ve stejném poměru sníženy byly ceny všeho ostatního i práce (mzdy a platy), a aby také bylo sníženo veřejné břemeno daní, dávek atd. Druzí vidí v snížených cenách zemědělských produktů resp. v snížení důchodů zemědělců, vzniklého poklesem cen, příčinu veškeré další mizerie, a nepřihlížejíce k příčinám poklesu cen zemědělských a odvolávajíce se na to, že hlavním odbytištěm průmyslu jest v přítomné době a bude čím dále i v budoucnosti vlastní stát, domácí obyvatelstvo, doporučují jen zvýšení cen, důchodů zemědělských, a to i třeba opatřením měnovým, slibujíce si od tohoto zvýšení všeobecné zlepšení. U nás se postupuje cestou prvou, při čemž se druhé používá jen podpůrně, prozatímně. Taková podpůrná opatření jsou všechna ona, na která jsem poukázal, jejichž účelem bylo poněkud zvýšiti ceny zemědělských produktů pro zemědělce. Neprovedli jsme však dosud téměř nic za tím cílem, aby sníženy byly ceny všeho ostatního, zvláště aby byla snížena cena, ne hodnota peněz, t. j. úrok. A poněvadž ona prozatímní opatření, směřující k zvýšení cen zemědělských produktů, ukázala se málo účinnými nebo selhala vůbec, znamená to zhoršení poměrů.

Při komplikovanosti nebo chcete-li zvrácenosti dnešního zřízení, v němž peníze nejsou jen prostředkem směnným, nýbrž zbožím, jímž se obchoduje, jest zřejmo, že toto zboží, které však zároveň jest směnným prostředkem, jímž se označuje hodnota statků, má tím větší cenu, čím více ho bylo proměněno v jiné zboží - "statky", jehož cena se snižuje a má snižovati. Odtud jsou obtížnosti, objevující se při snižování ceny peněz, t. j. úroku. Nezbývá však, máme-li v nastoupení prvé cestě dosáhnouti úspěchu, než pokračovati důsledně a provésti rychle energická opatření odstraněním cenové disparity, uměle kartelovými opatřeními udržované, a provésti podstatné snížení úrokové míry.

Oběti musí přinésti všichni. Zaměstnanci všeho druhu a zemědělci je přinášejí již drahnou dobu a jsou přímo provokací vykázané i nevykázané zisky těch, kteří neuznávají za potřebné a nutné celkovým poměrům také přinésti oběti. Neuznávají-li uvedenou potřebu, nezbývá než je k tomu donutiti. Tyto oběti musí přinésti, a to bez rozdílu, také ti, kteří drží zboží dnes nejcennější, t. j. peníze, ať již jako zboží vlastní nebo svěřené, poněvadž hodnotu tohoto zboží tvoří práce. Neumožní-li se dnes těmito obětmi práce a za ni slušná odměna těm, kteří pracovati mohou a chtějí, může se ono nejcennější zboží státi v krátké době bezcenným. Nastoupená linie nižších čísel musí nutně znamenati také snížení čísel u dluhů všeho druhu, resp. musí býti dlužníkům umožněno splácení takovým způsobem, aby to pro ně neznamenalo ztrátu hospodářské existence. I tak přinesou oni největší a nejdéle trvající oběti. Předluženým ovšem nebude lze pomoci. Takoví byli i v dobách normálních. Zadluženým, kteří bez své viny nemohou a v budoucnosti by nemohli dluh splatiti jen proto, že jejich práce má a bude míti menší cenu, nutno pomoci. To, co platí o zemědělcích všeobecně, platí dvojnásobně o přídělcích z pozemkové reformy.

Zhoršenou situaci těchto přídělců způsobuje zvláště to, že přídělová cena byla zejména drobným nabyvatelům pozdě oznámena a vyúčtována, čímž se stalo, že její splacení posunuto až do doby krise, kdy bylo velmi ztíženo a v řadě případů i znemožněno.

A pak je tu postup stát. pozemkového úřadu při vymáhání nedoplatků přídělové ceny. Pozemkový úřad si vzal patrně příklad z nedávné praxe berních exekucí a provádí za účelem vymožení ceny přídělové hromadné a lineální exekuce bez ohledu na možnosti toho kterého přídělce. Presidium pozemkového úřadu na jedné straně vydává instrukce, podle nichž je povinností úřadů chrániti a brániti přídělce proti exekucím, a na druhé straně tentýž úřad jako věřitel jedná proti vlastním pokynům. V těchto instrukcích ukládá se jednotlivým odborům stát. pozemkového úřadu povinnost... (Posl. Mikuláš: Tyto odbory to nerespektují!) Ano!

Ukládá se jim povinnost poskytovati ohrozeným přídělcům rady a poučení a také povinnost zakročiti včas u soudu na jejich obranu a citují se zákonná ustanovení, která k tomu pozemkový úřad opravňují. A vydav tento oběžník, provede sám pozemkový úřad v té které obci hromadnou exekuci, zabaví přídělcům dobytek a tedy sám jim znemožní řádné hospodaření na přidělené půdě a ohrožuje tím výsledky pozemkové reformy, svého vlastního díla. (Slyšte!)

Tato praxe je nemožná. Nebude-li opuštěna, budou přídělci donuceni, aby ji sami přivedli ad absurdum tím, že se budou hromadně u stát. pozemkového úřadu dožadovati na základě citovaného oběžníku ochrany proti témuž úřadu jako věřiteli. (Výkřiky posl. Mikuláše a Chloupka. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Tito drobní přídělci jsou však také na této existenci ohroženi i výší úroku z ceny přídělové. President státního pozemkového úřadu, odpovídaje na náměty jednotlivých členů výboru prohlásil, že se stát. pozemkový úřad nemůže zříci úroků z ceny přídělové z ohledu na to, že sám je povinen velkostatkářům zaplatiti přejímací cenu i s úroky ode dne odevzdání půdy přídělcům. Uvedený odkaz je nepochybně správný. Rozpor je tu však v tom, že pozemkový úřad počítá svým dlužníkům-přídělcům úrok o 1% vyšší než platí svým věřitelům velkostatkářům. Při úhrnu přídělové ceny za zemědělskou půdu, který činí asi 2 1/2 miliardy Kč, dosahuje tento 1% rozdíl částky téměř 25 mil. Kč. Počítáme-li s tím, že postupným splácením přídělové ceny se obnos úrokového rozdílu zmenšoval, můžeme odhadnouti, že na úrocích zaplatili, resp. ještě zaplatí přídělci-dlužníci pozemkovému úřadu asi o 100 mil. Kč více, než tento úřad zaplatí svým věřitelům.

Domnívám se, že by bylo jen spravedlivé, aby za takovýchto hospodářských poměrů v zemědělství Státní pozemkový úřad snížil o toto 1% z přídělové ceny za všechna léta ode dne předání půdy do dne zaplacení přídělové ceny a příslušnou částku vrátil a těm, kteří zaplaceno nemají, ji odepsal.

V rozpočtovém výboru ohlásil p. ministr zemědělství, že v nejbližší době bude s ministerstvem financí dojednán a zákonodárným sborům předložen zákon o scelování pozemků. Dnešní doba, ve které se i tak účinná investice, jakou je na příklad odvodňování půdy, stává přes veřejnou potřebu nerentabilní, je podle mého mínění naprosto nevhodná k projednávání tohoto zákona, který by znamenal nové finanční zatížení státu i zemědělců. Mohu proto předem prohlásiti za svůj klub, že z těchto důvodů nejsme vůbec ochotni k jednání o tomto zákoně. Jsou zde jistě naléhavější záležitosti, žádající řešení, mezi něž patří především vypracování výrobního plánu pro zemědělskou výrobu a nová úprava předpisů o plemenitbě hospodářského zvířectva (Tak jest!) vzhledem k tomu, že nynější předpisy, zvláště v zemi České, nedosahují sledovaného účelu a při tom způsobují zemědělcům zbytečně větší vydání. Musím proto také odmítnouti v "Lidovém deníku" ze čtvrtka minulého týdne do řad socialistů adresovaný útok pana senátora Olejníka, který iniciativu o urychleném provádění komasačního zákona imputuje socialistickým členům rozpočtového výboru, ježto nechce polemisovati s názory ministra své strany. Odmítám za svůj klub tento nevěcný útok a domnívám se, že dnešní doba je nejméně vhodná k takovýmto invektivám. (Výborně!)

Naproti tomu vítám, že podle ohlášení pana ministra zemědělství bude předložen zákonodárným sborům k projednání návrh zákona který je v meziministerském jednání, o ochraně drobných zemědělských pachtů, neboť tím bude konečně splněn dávný požadavek, tlumočený v této sněmovně iniciativním návrhem našeho poslaneckého klubu již r. 1930. Považuji při tom za velmi nutné, ježto je již jednání meziministerskému věnována příliš dlouhá doba, aby bylo působeno na podstatné zkrácení tohoto řízení a odstraněny co nejrychleji překážky, které znemožňují předložení tohoto návrhu k sněmovnímu projednání. Bude potom naší další snahou, aby byla tato osnova rozšířena na zemědělské pachtýře vůbec a aby bylo tak možno dosíci dlouho očekávaného vyřešení tohoto ožehavého problému, zvláště pro drobné zemědělce.

Považuji ještě za nutné zmíniti se o zemědělském školství. Všeobecně bych chtěl říci, že to, co platí o školách vůbec, že jich totiž nikdy není a nebude nadbytek, platí i o školách zemědělských. Nejde a nemůže tedy jíti o rušení zemědělských škol, poněvadž by to bylo krokem zpět. Nemůže se ovšem za dané situace jednati o zřizování dalších nových škol, vyjma lidové školy hospodářské, do té doby, dokud nebude dosavadních náležitě využito. Souhlasím s tím, co prohlásil pan ministr zemědělství v rozpočtovém výboru, že není u nás hypertrofie zemědělského školství. Nepočítáme-li vysoké školy zemědělské, které podléhají ministerstvu školství, a lidové školy hospodářské, jest v celé republice 270 zemědělských včetně lesnických škol různých typů pod správou ministerstva zemědělství. Není to zajisté mnoho, uvážíme-li důležitost odborného vzdělání v zemědělském podnikání a tu okolnost, že počínaje od pětihektarového hospodářství máme v republice 457.345 podniků, tedy, vezmeme-li v úvahu jejich držitele, stejný počet osob, u nichž se jeví odborné vzdělání potřebným. Pokud se týče vydržování těchto škol, jich nákladů osobních a věcných, jsou tu 4 různé druhy: školy státní, zemské, soukromé státem podporované a konečně soukromé zemí podporované. Shrneme-li náklady státu a zemí na zemědělské školství podle rozpočtu na r. 1933 a to tak, že rozpočtové příjmy školství odečteme, dojdeme k úhrnu čistého vydání na zemědělské školství v částce 40,209.260 Kč. Není to ještě úhrn nákladů z veřejných prostředků vůbec, poněvadž tu nejsou náklady okresů na zemské školství. Započteme-li i tyto mírným odhadem, můžeme shrnouti, že 270 zemědělských škol v republice vyžaduje z veřejných prostředků pro r. 1933 41 mil. Kč, průměrem na jednu školu necelých 152 tisíc Kč a při počtu 8661 žáků r. 1933 necelých 5000 Kč na jednoho žáka.

I když počítáme s uvedeným průměrným nákladem na jednu školu, mezi nimiž jsou školy s vyučovací dobou také půlroční, zjistíme, že průměrný náklad na jednoho žáka se u jednotlivých škol mění podle počtu žáků. Tak na př. při škole s 20 žáky bude přes 7 1/2 tisíc Kč, u školy s 10 žáky přes 15.000 Kč.

Jest tedy zřejmo, že náklady na zemědělské školství se jeví vysokými jen proto, že školy ty nejsou dostatečně navštěvovány. Z toho, že oněch 270 zemědělských škol navštěvovalo stále od r. 1919 kolem 10.000 žáků, aniž by byly školy při tom plny, jest zřejmo, že vyšší návštěva škol těchto neznamená žádné zvyšování nákladů na ně. Jde tedy o dosažení plné návštěvy zemědělských škol. Hlavní příčinou nynějšího poklesu této návštěvy jest jistě již tak dlouho trvající pokles důchodu zemědělců. Za dnešního hospodářského postavení zemědělců chápeme, že je nutno šetřiti i na vydáních nezbytných, má-li býti udržením hospodářství udržena alespoň hospodářská existence zemědělce. Tu ovšem jest náklad na odborné vzdělání označen především za vydání zbytné.

Uvážíme-li však, že ani v dřívějších letech nebyly zemědělské školy náležitě navštěvovány, jest zřejmo, že jsou tu ještě i jiné příčiny. Je tu především nutno zdůrazniti, jakou tendenci zemědělské školství musí sledovati, aby vyhovělo dnešní struktuře zemědělského podnikání. Mám tu na mysli, že toto školství má především míti za úkol náležitě vzdělati zemědělce-podnikatele pro praktický život, ježto uplatnění absolventů těchto škol jako úředníků na latifundiích po provedené pozemkové reformě téměř odpadá a co zde zbývá, zaopatří vysoké školy zemědělské. Mám tu dále na mysli zaklínění odborných škol zemědělských do jejich venkovského prostředí a vytváření co nejužšího styku s okolními zemědělci. Poslání učitelů těchto škol je tu zvláště po této stránce vděčné a přímo buditelské pro východní části naší republiky.

Lidové školy hospodářské mají velký význam zejména pro drobné zemědělce a zemědělské dělníky, pro něž jsou takřka jedinou možností k získání a rozšíření odborných vědomostí. Musí proto těmto školám věnována býti zvýšená pozornost. Při poměrně velmi malých nákladech z prostředků veřejných - úhrn všech těchto příspěvků státu, zemí, okresů a obcí dosahuje sotva pět milionů na r. 1933 - mají tyto školy úspěchy ty nejlepší. Bylo by si jen přáti, aby mezi nimi a školou národní, již v mnohém směru doplňují, byla ta nejužší kontinuita. Toto platí i o ostatních odborných školách zemědělských a jsem proto toho názoru, že by veškerým zemědělským školám a našemu školství vůbec bylo jen prospěšno, aby zemědělské školství bylo též přiděleno pod správu ministerstva školství a nár. osvěty. Škola má býti vzdálena politiky a zvláště politického stranictví.

Vycházím z pevného přesvědčení, že nejen dnes, nýbrž tím více i v budoucnosti jen teoreticky a prakticky řádně vyzbrojený zemědělec bude schopen v konkurenčním zápase světovém obstáti a proto i za těchto těžkých poměrů musíme vzdělání a výchově venkovské mládeže zemědělské věnovati zvýšenou pozornost a péci. V jejím zdraví tělesném i mravním vidíme jedině záruku oné krásné a slavné naší tradice - tradice těch doškových chaloupek, které daly národu nejlepší jeho syny od Chelčického přes Husa až po Masaryka a která i dnes je a dlouho ještě bude hlavní oporou státu a pramenem jeho zdravého duchovního i sociálního vývoje.

Proto přes všechny těžkosti doby a černé stíny, které byly vrženy i do naší milé domoviny věřím, že se i nám podaří včasnými a rozhodnými činy vlády a zákonodárných sborů bez vážných otřesů překonati nesnáze našeho národního hospodářství. Podaří-li se nám odstraniti cenovou anarchii, zásahem a regulací státu vyrovnati a usměrniti ceny zemědělských a průmyslových výrobků, přizpůsobiti úrokovou míru potřebě hospodářského života, vyřešiti otázku levného zemědělského úvěru a dokonati veliký problém vlastnictví k půdě ve směru malozemědělského soběstačného hospodářství, vytvoříme všechny předpoklady, aby naše zemědělství bylo opětně zdravým základem našeho národního hospodářství, zdravým základem státu, demokracie a sociální spravedlnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kočandrle.

Posl. Kočandrle: Slavná sněmovno! V těchto dnech projednává se státní rozpočet pro rok 1933. Je to hospodářský plán státu, mající velký význam pro jednotlivce i stát. Vyrovnaný státní rozpočet vzbuzuje důvěru a zabezpečuje potřebný klid hospodářský i politický. Z čísel tohoto státního rozpočtu vidíme zřejmou snahu, aby vydání, kterými dotovány budou státní potřeby, byla snížena a přizpůsobena aspoň přibližně státním příjmům, které budou jistě podstatně vyšší nežli v roce uplynulém. Třeba však při tom zdůrazniti, že ani dosavadní snížení rozpočtu státního není dostatečným, poněvadž stále neodpovídá finanční schopnosti ani daňové nosnosti poplatnictva. Proto státní výdaje musí býti i na dále snižovány, aby se tak rozpětí státního rozpočtu, které je na poměry naše stále příliš vysoké, stalo hospodářsky snesitelným. Všichni, kteří máme rádi svůj stát, musíme míti jeden program v našem finančním hospodářství, a to šetřiti a nevydati více, než přijmeme. Výdaje musí býti úměrny příjmům, při čem ž nezapomínejme, že nejsme státem ani velikým, ani právě bohatým. Naše rozpočtová "sedma" dodala si značné i krásné odvahy, že tak vydatně seškrtala náš státní rozpočet na r. 1933. Krása a odvaha spočívá v tom, že tu byl vědomě odčiněn největší hřích našeho veřejného života, že tu byla představiteli našich vedoucích politických stran, pokud to ovšem bylo možno, odčiněna ona převaha často až příliš demagogické politiky, která až dosud soustavně a krátkozrace značně poškozovala náš hospodářský život. V rozpočtu jde nyní právě o to nejdůležitější: aby nový rozpočet byl do všech důsledků respektován. Doufejme proto, že aspoň výdajová stránka rozpočtu bude bezpečně dodržena.

V souvislosti s rozborem státního hospodářství je potřebí obírati se též s celkovou situací národního hospodářství a jeho jednotlivé obory kriticky hodnotiti. Je to zcela přirozeno, poněvadž prosperita soukromého podnikání je základnou, na níž spočívá zdárné hospodaření všech svazků veřejných a i státních.

Jedním z velkých a významných činitelů našeho národohospodářského života je právě zemědělství, které dnes je v situaci velmi těžké a kritické. Ve venkovských chalupách a statcích je veliký nedostatek a bída a lid venkovský vháněn je do situace, kde se již nevystačí žádnými sliby. Tu také nepomůže ani ta největší šetrnost, která je příslovečná u zemědělce. Není vlastně už z čeho šetřit. Venku se počítá, co se koupí za 1 q žita, ječmene, ovsa a pod. Srovnáme-li ceny druhých potřeb, které naše zemědělství kupuje, vidíme ohromný nepoměr, disparitu. Je tu nutno, aby zde vláda zasáhla a poskytla významnou finanční pomoc zadluženému zemědělci, který do této situace přišel ne svou vlastní vinou. Stát může a musí přinésti tuto oběť, chce-li, aby zemědělství bylo zachráněno.

Vyslechl jsem zde velmi rád referát kol. Hynka a byl bych šťasten, kdyby to, co jím zde bylo právě řečeno, strana nár. socialistická vzala opravdu za své a plně to provedla. (Výborně!) Mám za to, že by toho bylo třeba.

Právě proto, že zemědělská prvovýroba je dnes v tak těžké situaci, musí podle mého názoru všichni, všechny strany a všechny stavy uznati, když nemá zemědělec, že nemá ani ten druhý.

Ve státním rozpočtu pro letošní rok je zajímavou kapitolou též rozpočet ministerstva veř. prací. Toto ministerstvo hraje rozhodující úlohu ve státním podnikání investičním. Proti letům dřívějším a zejména proti minulému roku vykazuje rozpočet tohoto ministerstva podstatně snížené položky, ve věcných výdajích snížení dokonce 28%. Rozpočet tohoto ministerstva byl poměrně značně snížen. Ovšem hospodářský život republiky vyžaduje, aby úbytek zaměstnanosti, který nastal v důsledku menších investic soukromých, byl nahrazen větší investiční činností státní. Jest základním požadavkem hospodářského života, aby stát v době konjunktury mnoho nepodnikal, neboť musil by stavěti za ceny vysoké. Přebytků státních je pak použito v dobách zlých, kdy nastává odbytová krise a kdy možno pak stavěti za ceny nepoměrně nižší. Dosud jsou však u nás poměry opačné. V době největší konjunktury stavěl stát právě nejvíce, čímž konjunktura byla u nás příliš veliká a stát ji ještě zvyšoval. Zapomnělo se, že jde o přechodnou dobu. Průmysl se přizpůsobil vysoké poptávce, reorganisoval výrobu a dílny, takže jeho kapacita je dnes mnohem větší nežli za Rakouska.

Dnes v době těžké hospodářské krise není, bohužel, peněz na investice ani u soukromníků, ani u státu, jak ukazuje rozpočet ministerstva veřejných prací. Stát přestal býti regulativem zaměstnanosti, nemá peněz na nutné a rentabilní práce, ale musí najíti úhradu na podpory v nezaměstnanosti, za něž se mu nedostane ni jaké náhrady.

Jedním z důležitých úseků ministerstva veřejných prací je elektrisace venkova a státní podpora při zahájení soustavné elektrisace. Elektrisace venkova není ještě zdaleka ukončena, neboť zbývá doposud 46% z celkového počtu obcí, které čekají na své zelektrisování. Obce, které nejsou opatřeny elektrickou energií, velmi těžce nesou tento nedostatek. Pociťuje jej však jak zemědělec, tak i živnostník a všechny ostatní vrstvy.

Jsem si dobře vědom, že na státní finance dolehla veliká tíseň a že v udělování podpor jest třeba značné opatrnosti. Nutno však uvážiti, že měla-li by v provádění elektrisace nastati úplná stagnace, zvýší se v důsledku toho značně nezaměstnanost v dílnách průmyslu a není proto soustavná elektrisace našeho venkova pouze věcí vesnice, nýbrž i součástí otázky zaměstnanecké.

Stíny všeobecné hospodářské krise projevily se již i v soustavné elektrisaci venkova. Citelné zabrzdění elektrisačního tempa má dvojí příčinu: jednak jsou to vzrůstající potíže při opatřování úhrady investičních nákladů na místní rozvod, ať již způsobem komunálním nebo družstevním, jednak potíže při povolování a výplatách státních podpor elektrisačních.

Od r. 1924, kdy bylo započato se státní podpůrnou akcí, bylo povoleno k těmto účelům do konce r. 1933 úhrnem 196 1/2 mil. Kč 3852 družstvům a obcím, z nichž dosud neproplaceno 10 mil. Kč z dotace na r. 1932 a 35 mil. Kč jakožto dotace určená pro r. 1933. Úmyslem nového zákona č. 72 z 19. května 1932 bylo poskytnouti na podporu soustavné elektrisace venkova na období 1934 až 1940 po 25 mil. Kč ročně, t. j. celkem 175 mil. Kč. Avšak podle dnešní situace nebude lze r. 1934 počítati s touto roční dotací 25 mil. Kč, nýbrž pouze s částkou 20 mil. Kč a pro léta další nelze dnes dělati proroka. Při tom je všeobecně známo, že dosavadním i novým zákonem povolené roční dotace naprosto nepostačují k uspokojení nároků družstev a obcí, žádajících o státní elektrisační příspěvek. Svědčí o tom okolnost, že 35milionové roční zákonné dotace, povolené do konce r. 1933, byly úplně vyčerpány žádostmi došlými na ministerstvo veřejných prací do září 1930, tedy již 3 1/3 roku před skončením platnosti zákona. Od září 1930 do přítomné doby, čili stále ještě 1 1/4 roku před uplynutím platnosti nynějšího zákona č. 46 z r. 1929, nahromadilo se v ministerstvu přes 2000 dalších žádostí, které představují subvenční potřebu asi 100 mil. Kč, t. j. čtyři 25milionové roční dotace podle nového zákona č. 72/32.

I při těchto zřejmě nedostatečných prostředcích, určených k podpoře soustavné elektrisace venkova, bylo nuceno ministerstvo financí přijíti s návrhy na úspory v těchto položkách: ze zákonem i rozpočtově zaručené položky 35 mil. Kč pro r. 1932 bylo skutečně vyplaceno pouze 25 mil. Kč z největší části až koncem roku. Pro rok 1933 bude pravděpodobně k disposici rovněž pouze 25 mil. Kč, čili o 10 mil. méně než bylo předpokládáno. Důsledkem těchto změn je, že 20 mil. Kč, jež měly býti proplaceny r. 1932 a 1933, budou poukázány až r. 1934 a vyčerpají skoro celou zákonnou dotaci na r. 1934. Opatření, jichž si vyžádala nutnost úspor ve státním rozpočtu, znamenají tudíž další citelné zatížení družstev a obcí novými interkalárními úroky, jež pohlcují v některých případech 1/3, ba i přes 1/2 státní subvence.

Neblahé důsledky těchto opatření velmi názorně ilustruje několik praktických případů z různých oblastí Čech. Pro krátkost času dovolím si uvésti jen dva z těchto případů. Družstvo v Oseku, okres Strakonice, podalo žádost o subvenci 16. února 1929, povolena 40% subvence, t. j. asi 55.000 Kč. První splátku 20 990 Kč mělo obdržeti družstvo ve čtvrtém čtvrtletí 1932, doplatek r. 1933. Při snížení loňské dotace bude snad proplacena první splátka r. 1933, čili za 5 roků po podání žádosti, a doplatek nejdříve r. 1934, čili za 6 roků po podání žádosti. Ztráta na interkalárních úrocích činí nejméně 36% povolené subvence.

Přímo křiklavým je případ družstva Dvorec, okr. České Budějovice. Tam byla podána žádost 20. listopadu 1930, došla na ministerstvo veřejných prací 12. září 1932 a není dosud vyřízena. Elektrisační náklad činí asi 120.000 Kč.

Po snížení dotací na r. 1932 a 1933 a po vyčerpání dotace na r. 1934 poukazy žadatelů, kteří obdrželi subvenční přísliby podle dřívějšího zákona č. 46/1929, a za předpokladů, že 2.200 žádostí, vyřizovaných podle prvého zákona č. 72/1932, vyčerpá nejméně další 3 1/2 mil. nesnížené dotace do konce r. 1938, mohlo by toto družstvo, i když obdrží dříve subvenční příslib, počítati se skutečnou výplatou subvence nejdříve v letech 1938 až 1939, čili za plných 8 až 9 let po podání žádosti.

Při eventuálním snížení dosavadních dotací i r. 1935 a následujících prodloužila by se výplata o další rok a družstvo by obdrželo subvenci teprve po 9 až 10 letech po podání žádosti. Ztráta na interkalárních úrocích dosahuje tudíž v tomto případě plné 2/3 subvence, která bude povolena.

Provedením snížení dotací r. 1932 o 10 mil. Kč a r. 1933 rovněž o 10 mil. Kč ztrácejí žadatelé celkem 29 mil. Kč. Na kapitále subvenčním to dělá 20 mil. Kč, na interkalárních úrocích posunutím výplat v prvém případě 6% z 10 mil. Kč za léta 1933 až 1940, t. j. 600.000krát osm, to jest 4,800.000, v druhém případě 6% z 10 mil. Kč za léta 1934 až 1940, to jest 600.000krát 7, to jest 4,200.000 Kč, celkem tedy, jak jsem již řekl, 29 mil. Kč.

Snížením dotací r. 1932 a 1933 o 20 mil. Kč vzniká tudíž vedle této částky do uplynutí platnosti zákona r. 1940 jen na nových interkalárních úrocích obcím a družstvům další ztráta asi 9 mil., která je za dnešních poměrů dvojnásob citelnou.

Naznačený stav je dále tím povážlivější, že při elektrisaci přicházejí v úvahu obce odlehlé a nejchudší, jichž žádosti mají velmi nepříznivé vyhlídky na vyřízení.

Pokud ještě po projednání nahromaděných žádostí na ministerstvu veř. prací zbudou k disposici určité částky zákonem povolených dotací pro nové žadatele, budou tito žadatelé nuceni čekati na výplatu přislíbených subvencí tak dlouhou řadu let, že se sotva odhodlají přikročiti k provádění elektrisačních prací. Naproti tomu nutno upozorniti, že se strany všeužitečných elektrických podniků musí býti podnikány všechny kroky, které mají v dnešní tíživé hospodářské situaci přinésti největší výhody drobným odběratelům elektrické energie a umožniti elektrisaci tam, kde se jeví zájem.

Třeba zdůrazniti, že jedině změna ve způsobu vyplácení státních podpor mohla by oživiti elektrárenský ruch na venkově. Provedení iniciativního návrhu tisk 1190 z 15. května 1931, podaného posl. dr Staňkem, Mašatou, Beranem a druhy na zřízení zvláštního elektrisačního fondu pro podporu soustavné elektrisace venkova, umožnilo by okamžité vyřízení i vyplacení 2.000 žádostí dnes nakupených v ministerstvu veřejných prací a rázem by sprovodilo se světa palčivou otázku interkalárních úroků, jež tak tíživě doléhají na venkovské obce a elektrárenská družstva, která v naději a dobré víře v brzké vyřízení svých žádostí a urychlené vyplacení povolených státních podpor již elektrisaci provedla a nyní se octla v těžké situaci finanční.

Kdyby z jakýchkoli důvodů nebylo možno v dohledné době přikročiti k uzákonění zvláštního elektrisačního fondu pro podporu soustavné elektrisace venkova, je třeba v zájmu postižených obcí a elektrárenských družstev trvati alespoň na požadavku rychlejšího poukazování splátek k částečnému proplacení již povolených státních příspěvků elektrisačních alespoň tak, jak se to dálo v druhé polovině minulého roku, kdy ministerstvu veř. prací k těmto účelům bylo ministerstvem financí poukazováno měsíčně po 2 mil. Kč. Tím by se alespoň poněkud zmírnilo nesnesitelné břemeno interkalárních úroků.

Jak jsem již pravil, musí ministerstvo veř. prací věnovati zvýšenou pozornost všemu investičnímu podnikání. Musí býti skutečným regulativem zaměstnanosti.

Při této příležitosti bych se chtěl zmíniti o některých věcech a projektech, které mají značný význam hospodářský a kde by se do určité míry pomohlo řešiti otázku nezaměstnanosti. Je tu především třeba, aby uskutečněna byla konečně regulace řeky Úhlavy v oblasti klatovského kraje, o níž se hovoří snad již několik desítek roků. Konečně se snad započne s touto prací a je třeba jen rychlejšího tempa. Tato věčně se klikatící Úhlava rozvodňuje se často a zatopuje celé údolí od Nýrska přes Janovice ke Švihovu a dále k Plzni. Nesmí zůstati při plánech a slibech, zatím co tamější rolnictvo musí každoročně odvážeti bahnem zničené seno.

Při tom je dále třeba upozorniti na nutnost regulace Klabavky od Rokycan až ku Chrástu.