Několik slov o naší policii a četnictvu. Výraz "ochranný sbor" pravděpodobně při dnešní výchově naší policii nepřísluší. Neboť když se obyčejný člověk dostane do styku s policií a četnictvem, hned se táže: Co jsem vlastně zase spáchal? Výchova policie a četnictva by měla býti docela jiná. Souladu nelze dosíci mocí pendreku, nýbrž demokratickými formami i tak zvaných sborů na ochranu pořádku. Zvláště dlužno odsouditi chování policie a četnictva při demonstracích. Nesmí se zapomínati, že lidé, i když je určité strany zneužívají k politickým účelům, přece jsou lidmi, kteří mají hlad a jsou zoufalí, a žádáme, aby se zde postupovalo s největšími ohledy a shovívavostí. Neboť policie a četnictvo nesmí zastupovati a chrániti jen malou vrstvu, nýbrž musí sloužiti lidu.

Malou poznámku k vyživovacím příspěvkům. Zde se dějí věci, které volají do nebe. Často se stává, že zemská vyživovací komise zcela prostě ruší rozhodnutí okresních vyživovacích komisí, vydaných na základě šetření, a zvláště odpírá je přiznati nezaměstnaným se zvláštním odůvodněním: "nezaměstnaný nemohl dříve také podporovati své děti." Máme zajímavé případy; theoreticky je možné, že otec nemanželského dítěte, který musil nastoupiti vojenskou službu a dva měsíce před nastoupením byl bez zaměstnání, nedostane pro své dítě 14 měsíců žádnou podporu. Vybízíme ministerstvo vnitra naléhavě, aby zde konečně jednou udělalo pořádek a aby se rozdělování vyživovacích příspěvků provádělo lidumilněji a více podle stavu věcí.

Při poradách o rozpočtu musíme znovu žádati, aby byl vydán nový spolkový zákon, žijeme ještě podle starého rakouského spolkového zákona, jenž byl již dávno předstižen prakticky životem. Tyto předpisy se dnes již k ničemu nehodí a jest nejvyšší čas, aby se vytvořilo moderní volné spolčovací právo a spolkový zákon.

Zvláštní kritiky vyžaduje provádění jazykových předpisů. Nechci se zde zabývati mukami zkoušek u železnice a pošt, to jest věcí pro sebe, ale denní trýznění, směšné sadistické vykládání jazykového zákona, trýznění bez smyslu a účelu, musíme vší mocí potírati a zamezovati.

Drastickým příkladem toho jest zacházení s německými biografy. Úřady se domnívají, že jsou podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu oprávněny provozovati největší trýznění. Nacházíme, že se v obcích a městech s 98% a 83% německého obyvatelstva, jako Rybáře a Jablonec, žádá, aby filmy měly české nápisy, aby propagační plakáty měly český text, a ve městě jako jest Jablonec, se dokonce žádalo, aby se před obdržením licence nejdříve zajistilo, že budou dodržovány všechny požadavky, které bude příští licence obsahovati. Při tom jest v Jablonci český biograf a v tomto oboru nebylo žádných třenic. Domníváme se, že popud k tomuto jednání dlužno hledati nejen u úřadů, nýbrž i u českých filmových společností. Věcí pro sebe jest filmová censura. Zde jest v činnosti asi ještě mravnostní komise ze starého Rakouska. Dobré poučné filmy se trhají a rozkouskovávají, souvislost se ruší a mimo to se ještě mládeži zakazují. Každý z těchto filmů, který chce mládež poučiti, označuje se jako pro mládež nevhodný. Ale takový militaristický filmový brak, jako Hra na flétnu v Sanssouci nebo filmy Harry Piela a podobný kýč nacházejí milost v očích censury. Žádáme naléhavě, aby se co nejdříve zřídil výbor, který by prováděl filmovou censuru nestranně a přiměřeně k nynější době.

Výstřelky byrokracie neustaly naprosto ani vloni. Dobrá vůle obcí a jiných sborů opatřiti práci v této těžké době a prováděti stavby, ztroskotá často o šedivou zeď byrokracie. Jako když někdo hází hrách na stěnu, padá to zase zpět a obce mohou čekati celá léta, než se může jejich návrh provésti. Poukazuji jen na stavbu mostu přes Labe mezi Ústím a Střekovem, která není již 3 léta možná, poněvadž konečné řádné vyřízení nedochází. Můžeme konstatovati, že jest všeobecná nedůvěra k naší správě nejen u Němců, nýbrž i u Čechů. Jsou nesmrtelné spisy, které můžeme sledovati ve všech úřadech 3 až 5 let, které se nikdy nevyřizují a proto jistě dochází i k četným intervencím poslanců, nad nimiž se úředníci často pozastavují. Když se obyčejný smrtelník dostane do tohoto bludiště správy, naprosto se v něm nevyzná. Naléhavě je zapotřebí přebudovati, reformovati zákon o správě, který se neosvědčil. Pravil-li ministr vnitra, že dvoukolejné úřadování přestalo, jest to jen optický klam, ve skutečnosti podobá se naše správa seřaďovacímu nádraží bez výhybkáře, kde se obecenstvo stále vydává nebezpečí, že se dostane pod kola. Přejeme si, aby zde nastala konečně demokratická správa, aby se pokud možno vyhýbala škodám spatných zákonů. Doufáme, že naše kritika po této stránce nebude marná.

Kapitoly "Školství" a "Správa", o kterých jsem stručně promluvil, leží nám zvlášť na srdci. V oboru školství vidíme, že nastal moderní duch, že je aspoň vůle přizpůsobiti školu nové době. V oboru správy nemůžeme toho říci. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Zde vládnou stále ještě staré poměry. Můžeme ovšem tyto poměry napraviti jen v úzké spolupráci a ve vzájemné dohodě všech národů tohoto státu. Proto chci ke konci říci něco o vnitřní politice.

Odsuzujeme národní štvaní, které lze zase silněji pozorovati zvláště v posledních týdnech a dnech. Máme právo to kritisovati a mluviti o tom, jelikož jsme vždy usilovali podle svého mezinárodního usměrnění dospěti ke spolupráci národů tohoto státu. Tato spolupráce jest předpokladem úspěšného vývoje a trvalé existence tohoto státu. Národní šovinismus ji nezachrání. Skřehotá-li německý orel, řve český lev, a pak se nemají dělníci co smáti, neboť za tohoto národního sporu sedí svorně spolu průmyslové špičky, velkozemědělské svazy a všechny měšťácké korporace a hájí svých zájmů, aniž se národnostně srážejí. Odmítáme tedy, když české časopisy, zvláště "Národní politika", používají posledních událostí v Německu k tomu, aby rozpoutaly nové národní štvaní, které vrcholí v tom, aby se znemožnila nynější spolupráce německých a českých stran ve vládě. Kdož o to usilují, měli by přece trochu pomýšleti na dějiny Rakouska. Tito páni, kteří štvou národy, ničemu se nenaučili a všechno zapomněli. Obracíme se co nejrozhodněji proti celému tomuto štvaní, které vyvrcholilo v brněnských událostech, které naprosto nepovažujeme za tak směšné a vedlejší. Za touto akcí je podle našeho mínění velmi mnoho a to velmi velkých pánů, kteří čekají jen na vhodnou chvíli, aby provedli své fašistické ideje v tomto státě. Žádali jsme, aby se co nejostřeji zakročilo. Ale také prohlašujeme, že vždy vystoupíme proti takovým podnikům ruku v ruce s českými dělníky s použitím všech prostředků.

Tak jako zamítáme český nacionalismus, zamítáme i nacionalismus německých stran. Nacionální jankovitost, která zachvátila nyní strany nár. socialistické, protože se v Německu dostala k veslu zpátečnická trojice Papen, Hugenberg a Hitler, odmítáme stejně rozhodně. Co jsme pravili o Hitlerovi a o národním socialismu, na tom stále trváme a poslední dny nám dokázaly, že tito páni již dávno se vzdálili od programu, jejž klamně předstírali svým voličům. Že Hugenberg s Hitlerem vyvlastní banky a zlomí úrokové otročení a že hrabě Schwerin-Krosigk vyvlastní pozemky, tomu nevěří ani národní socialista, Odmítáme tedy tuto agitaci lidí, kteří by nejraději stínali a věšeli, a pravíme, že to je kulturní ostuda i pro Němce, když se venku stále ještě tímto způsobem káže německý nacionalismus. Tu si pánové oblekou medvědí kůži a provozují národní válečné tance, ale do Prahy přicházejí v kajícnické košili a denně se hluboce klaní před českým lvem a pan Jung dělá s pravou nár. soc. demagogií politiku "šup sem, šup tam, pěkně dokola, lehko se nic nezdolá."

Tuto šílenou politiku rovněž odmítáme. Jsme pro to, aby ustaly národní boje, přejeme si svorné spolupráce a zdravíme s tohoto místa proletariát v Německu, jejž očekávají kruté a těžké boje. Jsme přesvědčeni, že strana, která vydržela zákon proti socialistům, vydrží i Hitlerovštinu, trojici Papen-Hitler-Hugenberg.

V tomto smyslu končím. Přejeme si, aby národní snášenlivostí a spoluprací byla vytvořena správa, školství a všechna jiná zařízení státu tak, aby sloužily všem, aby se i dělníci cítili ve státě jako rovní mezi rovnými. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo paní posl. Jurnečková.

Posl. Jurnečková: Slavná sněmovno! Při projednávání státního rozpočtu zasluhuje téže pozornosti, která věnována je soudobým otázkám finančního a hospodářského rázu, jeden ze závažných problémů dneška, jímž je problém nezaměstnané mládeže zvlášť a péče o dítě a mládež vůbec. Tisíce otců a matek trpí dnes nejen vlastní nezaměstnaností, nýbrž ještě víc nezaměstnaností svých dorůstajících dětí, neutěšenou vyhlídkou jejich do budoucnosti, která neskýtá naděje na práci a výdělek.

Zejména však trpí rodiče při pozorování, jaké mravní důsledky projevuje nezaměstnanost znenáhla na charakter mladého člověka. V dospívajícím věku, tak důležitém pro vývoj osobnosti a charakteru, má nezaměstnanost mnohem hlubší účinky než u člověka dospělého. Mládež odvyká práci a celá mravní osobnost se kazí stálým čekáním a zklamáním.

V průmyslových státech, kde se projevily důsledky tohoto stavu neutěšenými zjevy, věnuje se ochraně pracujícího dorostu zvýšená pozornost, na příklad v Anglii, Německu a Spojených státech severoamerických. Tato pozornost je tím větší, čím spolehlivější jsou data o nezaměstnanosti mládeže mezi 17. až 21. rokem.

U nás chybí dosud nutný předpoklad pro všeobecnou péči o nezaměstnaný dorost, totiž spolehlivý číselný podklad. Není znám ani přibližně poměr, v jakém je počet mladistvých nezaměstnaných k celkovému počtu nezaměstnaných, jichž vykazuje ministerstvo soc. péče k 1. lednu 1933 746.311. V Německu došli podle dat, která mají na základě zákona o zprostředkování práce, k zajímavým závěrům, že totiž větší nezaměstnanost, 8 až 11% z celkového počtu nezaměstnaných, postihuje mládež mezi 17. až 21. rokem. U mladších nezaměstnaných od 14. až do 17. roku je procento menší. Jsou-li u nás poměry podobné, došli bychom k číslu 80.000 mladistvých nezaměstnaných. Toto číslo znázorňuje nejen velikost ztrát hospodářských, které tím vznikají, nýbrž ještě větší ztráty na vnitřní pracovní pohotovosti a na odborné dovednosti mladistvých nezaměstnaných.

Nemoc, úraz a invalidita došly ochrany v rámci sociálně-politického zákonodárství. Nezaměstnanost je dnes právě takovým risikem práce a proto musí býti pro ni vytvořen podobný druh ochrany, jako je tomu při nemoci, úrazu, invaliditě a stáří. Kdyby si uvědomily politické strany, které doposud brzdí přijetí zákona o zprostředkování práce a zákona o všeobecné péči o nezaměstnané, jaké důsledky mají dnešní poměry na dorůstající mládež, o které se často říká, že je budoucností národa, nemohly by tak neodpovědně mařiti uskutečnění těchto důležitých předloh.

Dosavadní péče o nezaměstnaný dorost, tak jak byla ministerstvem soc. péče vyvolána v život, třebaže je velmi záslužná, nemůže býti podle potřeby rozvinuta bez zákona o zprostředkování práce a bez všeobecných podpor v nezaměstnanosti. Bez statistického přehledu o uprázdněných místech, která by na podkladě zákona povinně byla hlášena, není možno v rámci dosavadní péče o mládež prováděti přeškolování mladistvých do takových oborů, kde by se ještě mohli uplatniti. Nelze také prováděti zdokonalování pracovní výkonnosti. Je nutný plán a přehled stavu pracovního trhu, aby dosavadní péče, která se doposud soustřeďuje na udržování a zdokonalení pracovní výkonnosti, jakož i na přeškolování do jiných oborů, měla pro tuto práci skutečné opodstatnění.

Sama otázka volby povolání je v době hospodářské krise velmi ožehavá. Hospodářské otřesy, změny a nejistota ve vyhlídkách různých povolání mají za následek malomyslnost a beznadějnost. Neinformovanost o vyhlídkách a potřebách různých povolání zaviňuje nesprávné rozhodnutí anebo nechuť k řádnému povolání vůbec. I s tohoto hlediska je zřejmo, že zákon o zprostředkování práce a jeho integrující část poradenská jsou velmi důležité a musí býti co nejdříve vydány. Právě v nynější době je potřebí, aby zde byla organisace, která by na základě podrobných šetření statistických prováděla plánovité přidělování k různým povoláním se zřetelem na hospodářské poměry dneška.

Myšlenka plánovitosti ve výrobě a hospodaření razí si cestu k uznání. Přehledy o výrobě a spotřebě žita, pšenice, vepřového a hovězího dobytka jsou předmětem pečlivého studia a statistických šetření, aby sloužily za podklad důležitým opatřením hospodářského rázu, při němž prospěch jistých vrstev obyvatelstva hraje důležitou roli.

Plánovité hospodaření, šetření a rozvoj nejdražších statků národa, totiž schopností, sil a nadání naší mládeže nemělo by býti provázeno takovou pozorností, jaká se věnuje hmotným statkům? Plánovitý příděl učňů a mladistvých pracovníků do jednotlivých oborů pracovních musí býti doprovázen takovou výchovou a výukou pro budoucí povolání, jak jí vyžadují hluboké změny a převraty, které se rychle odehrávají ve výrobním procesu. Nynější výchova řemeslného a průmyslového dorostu nepřizpůsobila se ještě ani zdaleka technickému vývoji a změnám ve funkci řemeslných povolání. Největší nebezpečí plyne pro učňovský dorost ze specialisace, ke které jsou racionalisací ve výrobě přinuceni i malí řemeslníci.

Jest úkolem pokračovacích škol, aby doplnily a částečně i úplně převzaly všeobecné vzdělání řemeslné, které mistři dnes povětšině učňům již ani dáti nemohou. Toto všeobecné řemeslné vzdělání je mnohem důležitější a potřebnější, než se všeobecně připouští. Jenom tímto vzděláním se dosáhne nutné přizpůsobivosti řemeslného a průmyslového pracovníka a zabrání se předčasné a přehnané specialisaci a tím i malé odolnosti proti změnám v hospodářské konjunktuře. Při dosavadní plánovité výrobě je to zvláště důležité, aby dělník byl vyzbrojen a předem připraven na rychlé zapracování do jiného oboru, když v jednom jej postihla výpověď pro nedostatek práce.

Pokračovací školství živnostenské nabývá většího významu a požadavek započtení návštěvy školy do doby pracovní a zrušení nedělního a večerního vyučování na pokračovacích školách jest úplně oprávněný. Úprava učňovského poměru ve smyslu nynějších, novým zákonem o učňovské smlouvě změněných poměrů je velmi naléhavé.

Psychotechnickému výběru při volbě povolání nutno věnovati větší péči než doposud. Máme sice v praksi již řadu poraden pro volbu povolání, z nichž mnohé vykazují úspěšné pracovní výsledky, avšak jejich nesouvislost a různá příslušnost nejsou věci na prospěch. Dosavadní stav desorganisace v tomto oboru nemůže býti v zájmu státním a hospodářském déle trpěn. Ministerstva školství, soc. péče a veř. prací musí míti zájem na tom, aby instituce pracující na tomto poli byly sloučeny a jednotně a účelně organisovány.

V tomto směru nám může býti Slovensko dobrým příkladem. Bratislavský psychotechnický ústav a Slovenská ústredná poradňa povolaní slučují v jedné organisaci všechny úkoly, související s psychotechnickým výběrem pro volbu povolání a psychologickou prací pro mládež sociálně ohroženou. Ústav jest vydržován krajinským slovenským úřadem.

Stejně důležitá jako v oboru řemeslných povolání je plánovitost a poradnictví při volbě studia středoškolského i vysokoškolského. V Německu existují v posledních letech akademické poradny pro volby povolání a pracují s nejlepším úspěchem při poradě akademickému dorostu. Není-li možno u nás z důvodů finančních a pro nedostatek odborných sil zříditi takové poradny při vysokých školách, jest aspoň nutno, aby Ústřednímu psychotechnickému ústavu v Praze bylo uloženo provésti vyšetření a poradu všech abiturientů. Taková porada má právě v nynější době největší význam. Poskytne abiturientům objektivní úsudek o jejich schopnostech a důkladné informace o vyhlídkách různých studijních oborů a povolání, právě tak, jako o požadavcích, které povolání vyžaduje.

V minulém roce počal Ústřední psychotechnický ústav za podpory ministerstva školství s vyšetřováním abiturientů středních škol. Výsledky této akce ukazují její velikou důležitost. Tak na př. jen 57% bylo rozhodnuto měsíc před zápisem na vysokou školu, pro určitý obor studia, zbývajících 43% kolísalo mezi 2 i více obory, a z nich více než 1/5 neměla vůbec žádné představy, čemu by se měla věnovati. Je svrchovaný čas, aby v oboru akademických povolání byl vypracován na základě důkladných statistických studií určitý plán a zjištěna pravděpodobná potřeba pracovních sil s tímto vzděláním. Práce jest usnadněna tím, že velká část těchto sil jde do státních služeb.

Dnešní stav hrozí nebezpečím nadprodukce akademických sil. Nemůžeme a nesmíme čekati, až se poměry v tomto směru utvářejí tak, že situace a vyhlídka vysokoškoláků na získání místa budou úplně beznadějnými. Jest nutno poukázati na německé státní statistiky, podle nichž čeká téměř 50 tisíc vysokoškoláků v Německu na místo. Důsledky tohoto beznadějného stavu nedaly na sebe čekati. Německá akademická mládež byla tím zahnána do řad sociálně rozvrácených elementů armády Hitlerovy.

Péče o vysokoškolskou mládež musí však začíti na střední škole. Již výběr žáků na střední školy musí se díti plánovitě a za použití metod, které zaručují úspěšný výběr žáků. K tomu je především potřebí jednotného měřítka a jednotné zkoušky při výběru. Ministerstvo školství by mělo vyzvati Ústřední psychotechnický ústav, aby za spolupráce povolaných pedagogů středních škol vypracoval směrnice pro přijímání žáků na střední školy.

Nynější methody, kdy přísný výběr se uplatní až během studia nebo dokonce až při maturitě, jsou nehospodárné a vzhledem k postiženým přímo zhoubné. Bezplánovitá politika plýtvání a hazardování lidskými silami, nadáním a budoucností našeho dorostu musí býti nahrazena účelnou plánovitostí, vhodným hospodařením a opravdovou snahou po tom, aby v organisaci společnosti lidské bylo poskytnuto každému takové místo, kde by uplatněním své osobnosti splnil svůj úkol společenský a dosáhl nejvyšší míry skutečného lidského štěstí.

Hledáme směr vedoucí k splnění těchto požadavků. Vede nás vědomí odpovědnosti a povinnosti ke generaci, která postavena je před změněné a namnoze úplně nové způsoby existenčního boje. Tato odpovědnost k potomstvu ukládá svědomitým rodičům, aby své dítě co nejlépe připravili a vyzbrojili do života. Ukládá jim vážnou lidskou povinnost, aby přivedli na svět tolik dětí, kolik se zdarem mohou vychovat a vyživit. Dochází k vědomému omezování přirozené lidské plodnosti v zájmu kvalitnější generace.

Problém omezování plodnosti stal se v nynější době předmětem živého veřejného zájmu, když ministr spravedlnosti dr Meissner předložil návrh na novelisaci dosavadních §§ 144 až 148 trestního zákoníka. Kdyby předložená osnova nedosáhla jiného, než že dala podnět k diskusi, která je právě ve veřejnosti vedena, splnila svůj úkol a my vyslovujeme dr Meissnerovi dík za to, že provedl tento čin a postavil do jasného světla tyto zatuchlé paragrafy. Boj není daleko ještě skončen, ale povedeme jej vytrvale k vítěznému konci. Za vítězství nepovažujeme pouze novelisaci nebo zrušení §u 144, nýbrž uvědomění nejširších vrstev lidových o všech otázkách pohlavní hygieny a rozšíření vědomí o významu a odpovědnosti rodičovství. Za tím účelem žádáme, aby ministerstvo zdravotnictví vystoupilo aktivně v uvědomovací práci proti neblahé sociální chorobě, kterou je nyní tak zv. umělý potrat, a v zájmu zdraví širokých vrstev lidu dalo popud k činnosti sociálně zdravotních poraden v tomto směru.

Předkládáme souhrn požadavků týkajících se zabezpečení budoucnosti naší mládeže v přesvědčení, že dnešní neutěšené poměry poskytují souvislý řetěz dokladů, jak jsou tyto otázky významné, a že bude proto brzy přikročeno k jejich skutečnému řešení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Listina řečnická jest vyčerpána, kulturní a sociální část rozpočtové rozpravy jest tedy skončena.

Přistoupíme tudíž ke třetí - hospodářské, dopravní a finanční části podrobné rozpravy, ve které jsou obsaženy: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic, kap. 21. Ministerstvo financí, kap. 22. Nejvyšší účetní kontrolní úřad ze skupiny I.; dále skupina II. Správa státních podniků, skupina III. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích, skupina IV. Správa státního dluhu; a konečně Finanční zákon.

Ke slovu o této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Prause, Čuřík, Tyll, Vallo, dr Jabloniczky, dr Polyák, Zápotocký, Fedor; na straně "pro" pp. posl. Hynek, Schweichhart, Šamalík, Prokeš, Petrovický, Kočandrle, Langr, Janalík, Vácha, Vencl, dr Mičura, Mravec, Křemen, dr Novák, Brodecký, dr Zadina, Seidl, Chloupek, Dorič.

Uděluji slovo prvému zapsanému řečníku, p. posl. Hynkovi.

Posl. Hynek: Slavná sněmovno! Ujímaje se slova v debatě o finanční a hospodářské části předloženého státního rozpočtu na rok 1933, jsem si plně vědom jako člen klubu, který na tomto rozpočtu spolupracoval, bude proň hlasovat a přejímám proto zaň i kolektivní odpovědnost, že mám úkol za současných poměrů málo vděčný a tím méně populární. Ale čím snazší a neodpovědnější je v tomto směru postavení naší sněmovní oposice, tím usilovnější, obětavější a rozhodnější je naše jednotná vůle dáti hospodářsky ohroženému státu, čeho potřebuje. Když se zahledíme přes hranice našeho státu a zvláště když si uvědomíme současné poměry v sousedním Německu, musíme se hluboce pokloniti před rozšafností a bezpříkladnou trpělivostí našeho lidu, s jakou snáší tíhu doby. Tato trpělivost musí nám býti vzpruhou k největšímu vypjetí daných sil, aby nás doba nezastihla nicotnými a malými, abychom nezklamali naděje a vítězně vyvedli naši státní loď z bouře a vlnobití do klidného přístavu.

S touto trpělivostí i nadějí pohlíží již po léta také náš venkovský zemědělský lid k vládě a k tomuto zákonodárnému sboru a očekává činy, které by ve svých důsledcích zmírnily tíhu jeho obětí. Bylo by jen opakováním, kdybych líčil těžkou situaci našeho zemědělství, která tu byla již tolikráte a zvláště kol. Mikulášem výstižně předvedena a která je i se svou katastrofální tendencí žito se dnes prodává za pouhých 60 Kč 1 q všeobecně známou.

Považuji proto za důležitější a účinnější jednati o tom, jak odpomoci. Není-li sporu, že naše zemědělství nevyhnutelně potřebuje pomoci, jsou nejen v politických, nýbrž i v našich národohospodářských a odborných kruzích rozdílné názory při hledání východiska a cesty z této situace. Ani v naší oficielní zemědělské politice a ve straně, která ji provádí a je za ni odpovědna, není v tomto směru jednotného hlediska. Zdůrazňuji to proto, že na veřejných shromážděních a zvláště v tisku této strany tak rádo se uhýbá od jasného a rozhodného stanoviska a naopak jeví se tendence svalovati odpovědnost na socialisty, ač tito se nedopouštějí ničeho jiného, než že i přes svoje odchylné názory dávají souhlas k tomu, co a jak chce tato strana.

Jen v posledních letech byla za takovýchto okolnosti uskutečněna řada opatření, která měla zemědělství pomoci. Uvádím tu zvláště celní přirážky, dovozní listy, zákon o povinném odběru zemědělských plodin domácí výroby státními, zemskými a veřejnými ústavy, zákon o pečení žitného chleba, zákony lihové a obilní syndikát. Ačkoli jsme leckdy jiného mínění, pokud jde o ochranu zemědělské práce, přece jsme vzhledem k naléhání naší oficielní zemědělské politiky dávali souhlas ke všem těmto opatřením, která, jak jsme i předvídali, ukázala se velmi málo nebo vůbec neúčinnými. Musíme proto odmítnouti nedostatek loyality k naší dobré vůli a nemůžeme jinak než znovu položiti otázku, jak chce oficielní zemědělská politika hospodářskou katastrofu venkova řešiti. Můžeme-li považovati za oficielní názory v tomto směru z uvedených kruhů v poslední době tak vehementně uplatňované, musíme jen konstatovati, že konečně se obrací pozornost k opatřením, která jsme již před 3 lety jako velmi účinná na záchranu našeho zemědělství navrhovali. Je to zvláště opatření proti kartelům (Tak jest!), snížení úrokové míry, řešení úvěrové pomoci zemědělství a konečně i často dříve odmítaný obilní monopol. Je-li tedy u socialistů v něčem chyba, může býti právě jen v tom, že řízení osudu našeho zemědělství ponechávají největší straně zemědělské, neuplatňujíce dosti energicky svoje stanovisko, kterým mohlo již býti dříve naše zemědělství ochráněno od miliardových ztrát. (Tak jest!)

Domnívám se, že není správné zjednodušovati situaci tak, aby zemědělství bylo zájmem jen jedné strany či skupiny stran, průmysl druhé strany, dělnictvo třetí, živnostnictvo čtvrté atd. Takové stavovství je nezdravé a nemožné, a jak nás doba trpce poučuje, také nikomu neprospívající. (Posl. Zeminová: Dr Černý to již ve své řeči tlumočil!) Na to také poukáži.

Otázka nezní zemědělství nebo průmysl, nýbrž zemědělství i průmysl, jakož i podnikatelé i zaměstnanci, živnosti i obchod, veřejní zaměstnanci a v neposlední řadě peněžnictví. Všichni dohromady ve vzájemném pochopení, porozumění, se záměrnými ústupky, v harmonii musí směřovati ke zlepšení celého národního hospodářství. (Výborně! Tak jest!)

Máme stejně blízko k zemědělství jako k průmyslu, neboť posuzujeme každé naše výrobní odvětví ne z úzkého hlediska stavovského, nýbrž se zřetelem na potřeby celého národního hospodářství. (Výborně!) Mohu proto jen s plným uznáním kvitovati zde názory, které v tomto směru v generální debatě uvedl pan kol. dr Černý a které jen dokazují, že tato harmonie na půdě parlamentní je dosažitelná. Je tedy jen otázkou dalšího rozumného postupu a vývoje, abychom ji přenesli na konkrétní půdu života, do našich obcí, vesnic, do našeho venkovského prostředí. (Tak jest!)

Je nutno si uvědomiti, že povaha našeho zemědělství a to právě ve své základní struktuře, ve vlastnictví k půdě se proti dobám předválečným dosavadním provedením pozemkové reformy radikálně změnila. Představiteli zemědělské výroby dnes jsou malí a střední zemědělci s výměrou do 10 ha půdy, kteří představují 87% zemědělců vůbec. Toliko 13% je těch, kteří již při svém hospodaření musí používati stálých námezdných sil. Tedy 87% zemědělců vlastní takové výrobní prostředky, které stačí obhospodařiti se členy rodiny. Jsou to dělníci na vlastní hroudě, jichž důchod je čerpán z práce a ne z kapitálu. To jsou výkonní zemědělci, odvislí svým důchodem nejen od ceny zemědělských produktů, nýbrž také od ceny všech potřeb nezbytných k hospodářství a v rodině, které kupují. Musíme proto dělati takovou politiku národohospodářskou, která by chránila zemědělskou práci a ne kapitál a která by znemožnila vykořisťování této práce dosavadním systémem velkoobchodu, plodinových burs, kartelů a bank, režimem sloužícím jedincům a společnostem, kteří svůj bezpracný důchod čerpají z kapitálu. Jen tak můžeme se dopracovati určitých úspěchů doma, pomocí nichž podaří se nám překonati snáze účinky světové krise hospodářské.

Tímto duchem musí býti ovládány všechny strany státotvorné. Nebude-li tomu tak, pak ani národohospodářské oddělení, jehož zřízení bylo ohlášeno min. předsedou při presidiu ministerské rady a které vřele vítáme, nebude moci splniti svůj úkol.