Při této příležitosti musím také poukázati na to, že někteří šovinističtí činitelé podporovaní bulvárním tiskem chtěli by nynější hospodářské krise v ostravsko-karvinské pánvi zneužíti k trýznění těch polských dělníků, kteří se zde narodili nebo také zde pracovali celý svůj život a svou prací přispěli k vytvoření a obohacení průmyslu v ostravsko-karvinské pánvi, ale které vládní komisaři a rozliční čeští šovinističtí činitelé označili jako "cizozemce", neboť se jim dosud odpírá právo příslušnosti, které jim spravedlivě patří.

Podle posledního soupisu lidu, o němž ještě promluvím dále ve své řeči, napočítalo se na Těšínsku a v moravsko-ostravském okrese 24.084 "cizozemců". Z nich jest přes 20.000 Poláků, převážně polských dělníků, kteří se zde narodili nebo zde bydlí nejméně 30 let. Vždyť jest přece všeobecně známo, že příliv polských dělníků do ostravsko-karvinské pánve byl největší v letech 1890 až 1900, a později se sem již jen v menším počtu stěhovali polští dělníci až do r. 1910. Většina těchto "cizozemců" měla již právo příslušnosti ve zdejších obcích a městech za převratu r. 1918, ale páni komisaři nadělali z nich "cizozemce", aby je takto zbavili politických práv.

Toto bezpráví trvá většinou do dneška. Zajímavé jest, že dosti mnoho těchto "cizozemců" jest členy "Národního sdružení", zapírá svou polskou národnost, a přes to nenašlo milosti u rozličných pánů "vlastenců". Bývalý ministr vnitra pan dr Slávik slíbil již dávno předložiti návrh zákona, upravující udělování státního občanství, klub československé sociální demokracie podal rovněž kdysi příslušný návrh zákona, ale páni byrokrati z ministerstva vnitra dovedli dosud zdržeti vyřízení tohoto návrhu.

Vyzývám pana ministra vnitra Černého, aby splnil slib, jejž dal slavnostně jeho předchůdce v úřadě dr Slávika aby konečně předložil sněmovně návrh zákona, jímž se upravuje udělování státního občanství. Stejně vybízím pana ministra vnitra, aby nařídil svým podřízeným úředníkům v ministerstvu i v zemském úřadě a policejních ředitelstvech, aby některé úřady nezadržovaly žádosti o státní občanství celá léta, jak se to děje na př. u policejního komisařství v Karvinné.

Jestliže již ti chudáci, z nichž páni komisaři nadělali cizozemce, musejí platiti dosti mnoho peněz na kolky a poplatky, mají se jim jejich žádosti aspoň vyříditi. Stejně musím protestovati proti tomu, aby se nynější krise zneužívalo k tomu účelu, aby se vyhazovali polští dělníci, kteří, jak jsem se již zmínil, se zde narodili nebo kteří zde žijí a pracují přes 30 let. To nejsou cizozemci, nýbrž podle zastaralého již rakouského zákona z r. 1867 mají nárok, aby jim státní občanství bylo přiznáno. Jest opravdu příznačné, že páni, kteří dovedli tak rychle změniti jiné rakouské zákony, tak se zamilovali do tohoto zastaralého zákona, že za 14 let trvání Československé republiky nedovedli jej dosud přizpůsobiti nynějším poměrům.

Ačkoliv uplynuly již více než 2 roky od provedení soupisu lidu r. 1930, byl výsledek tohoto soupisu po stránce národnostní v zemi Moravskoslezské uveřejněn teprve nyní. Z toho jest zřejmo, že někteří činitelé usilovali co nejdéle tajiti výsledky tohoto soupisu, k čemuž měli zřejmě své důvody. Podle uveřejněného soupisu lidu napočítalo se na Těšínsku 77.308 Poláků a v okrese moravsko-ostravském 471 Poláků. Jak jsem již prohlásil ve svých předcházejících řečích s této tribuny, tak i dnes jsem nucen prohlásiti, že soupis lidu provedený dne 1. prosince 1930 byl proveden tendenčně v neprospěch polské menšiny, a výsledek tohoto soupisu po stránce národnostní ve všech okresech Těšínska a v okrese moravsko-ostravském polský lid nikdy neuzná, neboť výsledek ten nesouhlasí se skutečností. Již to, že přes naše protesty bylo dovoleno označovati národnost jmény "Slezan-Čechoslovák", "Slezan-Polák", "Slezan-Němec" nebo jen "Slezan" bez bližšího značení a že podle toho, co konstatoval Státní úřad statistický, byla většina osob, které svou národnost uvedly slovem "Slezan" připočtena k národnosti české, nesouhlasí s předpisy zákona o soupisu lidu.

V pamětním spise, jejž polští poslanci podali vládě, konstatovali jsme, že některé orgány konající soupis lidu v neprospěch polské menšiny, spáchaly řadu zneužití. Na důkaz, že počet Poláků jest mnohem vyšší, než jak uvádí úřední výsledek soupisu lidu, stačí jen srovnati výsledky všech voleb na Těšínsku, podle nichž počet hlasů odevzdaných na polské listiny odůvodňuje naše tvrzení, že Poláků na Těšínsku jest nejméně 120.000. Stejně v okrese moravsko-ostravském, kde bylo napočteno jen 471 Poláků a 8.665 "cizozemců", nesouhlasí tento výsledek se skutečností, neboť Poláků v okrese moravsko-ostravském bylo r. 1910 přes 20.000 a převážná většina jich zde zůstala. Dokonce počet členů polských organisací jest čtyřnásobný, než kolik jich bylo úředně napočteno. Proti křivdě, která byla spáchána na polském lidu při soupisu lidu r. 1930, budeme vždy a všude protestovati tak dlouho, dokud nebude napravena.

Dalším důkazem, že Poláků na Těšínsku jest mnohem více, než uvádí úřední výsledek soupisu lidu, jest stejně jako v okrese moravsko-ostravském počet členů polských organisací na Těšínsku, kam přece nepatří ani Češi ani Němci, i počet dětí chodících do polských škol, kam rovněž nechodí děti ani české ani německé, naopak jest všeobecně známo, že velmi mnoho dětí polských rodičů pod vlivem a nátlakem některých českých inženýrů, dozorců nebo úředníků, stejně pod vlivem agitace provozované při parcelaci, jakož i pod vlivem úředníků a lesníků ze správy státních lesů a statků, i úředníků železničních, chodí do škol českých.

Při této příležitosti chtěl bych také říci několik slov o našem polském školství. Nechci opakovati žaloby a stížnosti, které jsem uvedl již ve svých předcházejících řečích s této tribuny, ale musím konstatovati, že řada požadavků týkajících se našeho polského školství nebyla dosud splněna a že většinu nákladů na vydržování polského školství hradí dosud polský lid s pomocí spolku "Macierz Szkolna" ze soukromých peněz, což jest velkou křivdou pro náš polský lid, skládající se převážně z dělníků a drobných rolníků, kteří v době nynější hospodářské krise bolestně pociťují, že platí daně stejně jako občani národnosti české na celé školství, ale mimo to musejí většinu polského školství vydržovati svými příspěvky odváděnými spolku "Macierz Szkolna".

Spolek "Macierz Szkolna" vydržuje dosud jedno reálné gymnasium v Orlové, 7 měšťanských škol, 10 obecných škol, 54 opatroven a dvě odborné školy. Všechny tyto školy jsou dosud vydržovány převážně na útraty chudého polského lidu, a náklad na tyto školy činí ročně 3 mil. Kč. Subvence, které spolek "Macierz Szkolna" dosud dostával, jsou velmi nepatrné. Teprve v posledních letech úsilím nynějšího ministra školství dr Dérera nastala částečně změna k lepšímu, začež jménem polského lidu vyslovuji s tohoto místa srdečný dík panu ministrovi školství dr Dérerovi a prosím ho, aby požadavky spolku "Macierz Szkolna", podané školním úřadům, byly uskutečněny.

Konstatuji, že nejdůležitější požadavek, jímž jest zestátnění polského reálného gymnasia v Orlové, má býti podle prohlášení pana předsedy vlády Malypetra i ministra školství dr Dérera a ministra financí dr Trapla, k čemuž slíbili svou pomoc i jiní členové vlády, proveden ještě v tomto školním roce. Polský lid považuje zestátnění polského gymnasia v Orlové za splátku na závazek československé vlády k polské menšině. Orlovské gymnasium jest jedinou polskou střední školou v Československé republice, trvá již od r. 1909 a ještě rakouské úřady měly je zestátniti r. 1918. Převrat r. 1918 byl příčinou, že zestátnění bylo odloženo. Žáků v tomto školním roce jest 431 a ve všech minulých letech od r. 1918 bylo jich vždy více než 400, v některých letech přes 500.

Podle posudku zemského školního inspektora a všech školních úřadů má tento ústav všechny předpoklady, aby byl zestátněn. Profesorové z tohoto gymnasia vyučují také v učitelském ústavě ve Slezské Ostravě a není odůvodněné, aby spolek "Macierz Szkolna" vydržoval profesory pro státní ústavy. Subvence, kterou na toto gymnasium dostával spolek "Macierz Szkolna" až do r. 1931, byla přímo směšná, neboť činila jen 20.000 ročně, zatím co osobní náklady činily asi 600.000 Kč ročně. Za minulý rok ministerstvo školství vyznačilo již vyšší subvenci a již vloni připravilo návrh na zestátnění tohoto gymnasia. Bývalý předseda vlády pan Udržal slavnostně slíbil, že gymnasium bude zestátněno již r. 1932. Změna vlády byla zase příčinou odkladu této lhůty, ale nynější předseda pan Malypetr slavnostně nám slíbil, že se zestátnění provede ještě v letošním školním roce.

Tuto zprávu přijal celý polský lid s uspokojením a také mínění československého lidu a jeho směrodatných zástupců uznalo potřebu zestátnění. Zatím šovinističtí činitelé z "Matice osvěty lidové", kteří nemohou zapomenouti na bývalé doby popřevratové, když vládní komisaři a vyšší úřady jednali vždycky podle jejich posudku, nemohli si ani tentokráte ušetřiti, aby nepodali protest proti zestátnění orlovského gymnasia. Podávám tento fakt k posouzení celému veřejnému mínění v Československu, neboť nejlépe charakterisuje názory těch pánů, kteří by chtěli na Těšínsku vésti bratrovražednou válku mezi oběma bratrskými národy, polským a československým, až k úplnému zničení polské menšiny v Československu, jak to ohlašují ve svých spisech.

Tito pánové nevidí nebezpečenství, které hrozí oběma bratrským slovanským národům a státům. Pro ně bylo by nejdůležitější zničiti polskou menšinu na Těšínsku bez ohledu na to, že zájem obou národů a států v nynější kritické chvíli kategoricky vyžaduje shody a spolupráce. Polský lid také očekává, že směrodatní činitelé a především vláda Československé republiky nebude dbáti mínění těch činitelů, kteří by dále chtěli rozsévati nenávist a pokračovati v bratrovražedné válce na Těšínsku. Polský lid si přeje shody a spolupráce s československým lidem a můžeme konstatovati, že polská menšina byla a jest vždy loyální menšinou v Československé republice.

Polský lid, bydlící na Těšínsku, poskytl již tolikrát důkazy své loyálnosti k Československé republice, že považuji za zbytečné tyto důkazy opakovati. Proto také odmítám naprosto rozhodně výtky, stále ještě v některých šovinistických vrstvách opakované, že Poláci jsou nepřáteli Československé republiky. Nepřátele i Československé republiky musíme hledati jinde a především v těch vrstvách, které jsou nepřátelsky založené k polskému lidu, jako na př. v řadách českých fašistů. Nepovedený fašistický puč v Brně jako též tisková akce časopisů, které stojí na straně pana Stříbrného a Gajdy, jasně ukazují, kde jsou nepřátelé Československé republiky. Dokud republika byla pro ně "dojnou kravou" a mohli se obohacovati na útraty pracujícího lidu, byli páni fašisté velkými vlastenci, a nejen ti fašisté, kteří se k tomu hlásí, že jsou fašisty, nýbrž i někteří pánové, kteří prozatím ještě patří k jiným českým stranám a mají v nich velkou úlohu, jako na př. ostravští advokáti dr Šavrda a dr Matouš, kteří vždy patřili k vrstvám nepřátelským polskému lidu, ale znamenitě dovedli využíti svého vlastenectví pro osobní účely.

Stejně ti páni čeští ředitelé a inženýři, kteří organisují "Národní sdružení" a vyhazují z práce polské dělníky, kteří ještě nezapřeli polskou národnost, jsou vlastenci jen tak dlouho, dokud to jest ve prospěch jejich osobních zájmů. Jakmile republika bude od nich žádati, aby splnili svou povinnost, stanou se jejími nepřáteli. Tito pánové hájí zájmy zahraničních kapitalistů, které můžeme nazvati nepřáteli Československé republiky, dosti často na škodu zájmů republiky a na škodu českého pracujícího lidu.

Tedy v těchto vrstvách musíme hledati nepřátele státu a nikoliv u polského pracujícího lidu, který dává státu, což jeho jest, a za to se slušně domáhá svých práv zaručených zákonem. Polský lid bez ohledu na to, co o něm píše "Obrana Slezska" nebo "Nasz Ślazak", stojí na půdě ústavy tohoto státu, zatím co všichni fašističtí činitelé buď fašistickými puči nebo podporováním zájmů státu nepřátelských a cizích zahraničních kapitalistů a maďarských magnátů za jidášský plat působí škodu československému státu a všemu pracujícímu lidu.

Kromě zestátnění gymnasia domáháme se zestátnění nebo zveřejnění těch obecných a měšťanských škol, stran kterých jsou zákonité podmínky splněny a o jejichž zveřejnění spolek "Macierz Szkolna" již žádal. Stejně podporujeme kulturně osvětové požadavky lidu židovského, které v rozpočtovém výboru přednesl posl. dr Goldstein.

Žádáme také, aby se při rozdělování subvencí na účely osvětové, na sociální péči, na výchovu mládeže a sport přihlíželo v míře odpovídající počtu občanů polské národnosti k žádostem a požadavkům polských ústavů a organisací.

Dále žádáme, aby se při přijímání do práce dělníků nebo úředníků, a především při přijímání zaměstnanců do státních úřadů, jako na př. u pošty, železnic, k soudům a státním úřadům, přihlíželo k osobám pocházejícím z Těšínska a k žadatelům polské národnosti. Nelze přece tak, jak se to dělo dosud, ubírati chléb našemu lidu tím, že se na Těšínsko dováželi zaměstnanci z hloubi Moravy nebo Čech. Náš lid by to přivedlo k zoufalství a naše mládež, která nevidí žádného východiska z dnešní bídy, je vydána krajním vlivům zleva i zprava na pospas.

Pokud jde o všeobecnou vládní politiku a hospodářské požadavky všeho pracujícího lidu, podporuji vývody předsedy československé soc. demokracie posl. Hampla, které přednesl ve všeobecné rozpočtové rozpravě. V boji o ochranu dělnických zájmů polská socialistická strana dělnická v Československu cítí se solidární s bratrskými stranami sociálně-demokratickými, československou a německou.

Doufaje, že vláda republiky splní spravedlivé požadavky a nároky polského lidu, které jsem stručně uvedl ve své řeči, a které rovněž ve své řeči v rozpravě o rozpočtovém provisoriu vloni v prosinci uvedl můj kolega pan dr Buzek, prohlašuji, že tentokráte stejně jako v předcházejících letech budu společně s panem dr Buzkem hlasovati pro státní rozpočet. Vím, že budu za to zase předmětem útoků a hanobení komunistických demagogů, ale považuji za svou povinnost pracovati společně se stranami, které v nynějších těžkých dobách kladou odpor fašistickému tlaku a svou prací přispívají k ulehčení osudu pracujícího lidu. Přeji si také tímto stanoviskem projeviti úsilí polského lidu ke shodné spolupráci obou bratrských slovanských národů polského a československého. (Potlesk.)