Pokládám za svoji povinnost přibíti na pranýř stav, který se zavádí v Praze pokud jde o nezaměstnané. V pražské obci byl zaveden v nejpříkřejším odporu proti všem platným zákonům systém nucené práce pro nezaměstnané. Nezaměstnaní jsou nuceni povinně pracovati 3 dny v týdnu na různých pracích a za tuto nucenou práci dostávají 50 Kč za 8 hod. práce, t. j. denně pouhých 16 Kč, při čemž nejsou ani nemocensky, ani úrazově, ani sociálně pojištěni. Původcem tohoto systému je socialista a humanista dr Zenkl, jeden z nár. socialistických předáků na pražské radnici. Zenklův systém schvalují všechny strany a pokrytecky se tváří a agitují, jakoby tento systém byl největším dobrodiním a nejhumánějším sociálním řešením pomoci nezaměstnaným. My však s tohoto místa a zde v posl. sněmovně prohlašujeme, že v Československu se zavádí díky "socialistům" hotové otroctví a že z nezaměstnaných se dělá armáda otroků a rabů, vyssávaných za pár korun žebrácké almužny.

A my se zde tážeme: co říká soc. demokratický ministr soc. péče dr Czech hanebnému otrokářství zaváděnému v pražské obci vůči nezaměstnaným? Co říká ministr soc. péče dr Czech tomu, že v Praze se zavádí pracovní povinnost, ačkoli odporuje všem platným zákonům. Platné čsl. zákony znají jen dvojí právní formu pracovního poměru: buď soukromoprávní, zaměstnanecký poměr na podkladě pracovní nebo služební smlouvy, nebo veřejnoprávní zaměstnanecký poměr. Postavení dělníků, zařazovaných do Zenklových kolon je však takové, že se jim upírá uznání pracovního poměru a že se jim říká, že nejsou ani obecními zaměstnanci.

Čím tedy jsou dělníci z pražských Zenklových kolon? Ani dělníci, ani obecní zaměstnanci. Jsou zaměstnáváni na úplně protiprávním podkladě. Tvrdí se, že jsou jen podporování a že jejich práce jest jen prací za tuto podporu. Při tom se poukazuje na ustanovení zákona o obecním zřízení, týkající se chudinské podpory. Avšak tu je třeba odhaliti podvod, jenž dělá dr Zenkl. Veškerá akce Zenklových pracovních kolon nevede se pod firmou pražské obce, nýbrž pod firmou "Komitétu pro pomoc nezaměstnaným ve Velké Praze", který není žádnou institucí obecní, nýbrž soukromou. Dr Zenkl chce tak pražskou obec brániti, aby nemusila plniti právní nároky zaměstnanců Zenklových kolon. Jde o podvod. Na venek při vynucování povinné práce se dělá dojem, jakoby věc pracovních kolon byla věcí pražské obce, ale, když jsou dělníkům těchto kolon předkládány reversy, není v nich razítko pražské obce, nýbrž podpisovány jsou "Komitétem pro pomoc nezaměstnaným".

Tento Komitét jako soukromá instituce nemá nejmenšího práva odvolávati se na ustanovení zákona o obecním řízení, týkající se chudinské podpory. Při této pomoci nejde o chudinskou podporu, nejde ani o řádný jiný právní poměr, nýbrž pražský systém nucené práce odporuje všem zákonům, je naprosto protiprávní. Proto se tážeme, zdali je ministr soc. péče ochoten tento stav vyšetřiti a zakročiti, aby Zenklův systém byl zrušen a nezaměstnaným, jimž se má dostati práce, byly zajištěny řádné mzdy podle kolektivní smlouvy, jich postavení řádně právně upraveno a hlavně též respektován zákon, pokud jde o nárok na nemocenské, úrazové a sociální pojištění.

Je tomu 14 dní, co podal jsem naléhavou interpelaci, ve které tázal jsem se min. sociální péče, je-li pánům tento poměr znám. 14 dní uběhlo. Co je v Československu ministerstvu do toho, že hladoví v zimě venku několik tisíc dělníků, kteří nejsou pojištěni a jsou nuceni za podporu pracovati. Víme, že protest, který zde vznášíme, není platný do té doby, dokud opravdu nezaměstnaní pracující v Zenklových kolonách a i na druhých místech, kde páni podle tohoto vzoru chtějí nucenou práci zaváděti, nepostaví se proti tomu a nebudou opravdu bojovati.

Na ochranu p. dr Zenkla vyšel úvodník v "Českém slově", které nikdy nelže, nikdy neostouzí a ve všech těchto věcech vždycky mluví pravdu. Dne 11. prosince v neděli vyšel úvodník, který má nadpis "Pravda o trestaneckých koloniích". Jistě páni měli největší snahu, aby v tomto úvodníku zaútočili na komunistickou stranu. Komunisté prý již dva měsíce bojují. Mohu říci, pánové, že to není půldruhého měsíce, že to není letos, že už je to dva roky a bude to stále; pokud budou chtíti dělníky vykořisťovati, vždy je povedeme proti nim.

Říká se, že prý my nepřejeme dělníkům práci, že prý jsme demagogové. Ať páni vezmou nám tu demagogii, ať těmto dělníkům zaplatí pořádně a jistě pak demagogii bude konec a nikdo mezi námi nebude moci demagogii dělati. Když je však okrádají, když jim nedají nic, potom dělníci nevidí v tom demagogii, nýbrž zastavují sami práci a začínají sami bojovati. Říká se tam, co všechno nezaměstnaní dostanou; dostanou stravování, mléčenky na děti, brambory, uhlí, ošacení, nájem, vánoční výpomoc atd. Ale dělníci pražských kolonií Zenklových velice se tomu diví, poněvadž hrozně málo z toho, co se zde říká, dostanou. Jak to vypadá? Hned, jak začali dělati za státní akci, z mléčenek bylo jim ubíráno. Když někteří začali v těch koloniích bojovati, tak páni hledali stávkokaze, kde a jak je mohli nalézti. Dělníky, kteří spí v noclehárnách, nahnali do těch kolonií a řekli jim: Když nepůjdete pracovati, nedostanete poukázky. Páni šli tak daleko, že na žižkovském vrchu dělníkům, které dnešní režim vyřadil na celé léto z práce, bylo hrozeno policií: Jak nepůjdete dělat, máte zakázánu Prahu nebo šupem do domovské obce. Tak lámali stávku a boj dělníků, které nutí hladem, aby zadarmo šli dělat. Ale teď se jim odvděčují. Když přišli z nocleháren a chtějí na sociálce poukázky do nocleháren, říkají: Vy pracujete, tak si to zaplaťte. A tak to s nimi a se všemi dopadne! Říkají jim: Vždyť vy pracujete, tak si poukázky kupte.

Říká se v úvodníku dále, že nikdo tou prací není nadšen, ani prý oni ne, je prý to nouzové opatření. Ale my tomu říkáme, že je to opatření, jak těžiti z bídy a hladu proletariátu v Praze. Tyto způsoby, tyto mravy se snaží pánové zatáhnouti také jinam.

Věru, v tomto úvodníku byla odhalena clona, která ještě zastírala dělníkům počínání těch stran, které si říkají "socialistické". Věru, historický moment. Je zde psáno, že na tomto plánu jsou smluveny všecky organisace i státotvorná oposice na pražské radnici s velkým bijcem panem Chmelíkem, který se umí dobře nachmelit a seprat a který vystupuje při každé příležitosti jako velký ochránce pracujících. Ale i tato státotvorná oposice, jak si říkají, společně s většinou na pražské radnici mimo komunistickou stranu je v této nucené práci namočena až po krk.

Dále je zde přiznání. Pan dr Zenkl nám vždycky říká, že to není jeho plán, že to vynucuje dnešní krise, ale zde se říká, že je tento plán prováděn cílevědomou energií pana dr. Zenkla. My prý tomu říkáme trestanecké kolonie, zbidačovací plán a dáváme tomu všemožné názvy. Já se ptám jenom: co je to za práci? Tam někde dělá 5 dělníků a stojí u nich 4 policajti. Tomu se u nás v Praze říká práce. Nevím, jestli je potřeba, aby dělníka při práci hlídali policajti. Mluví se tu při každé příležitosti o nucené práci v Sovětském svazu. Ale já jsem přijel do takové jedné továrny, kde byli trestanci, a neviděl jsem tam žádný plot, žádné policajty. V Praze však pan dr Zenkl ke každému dělníkovi postaví policajty, aby jim tam nikdo nešel agitovat nebo aby je někdo nepřepadl auty a dělníky nevyhnal. Páni v tomto případě zapomněli, že my nemáme žádná auta k disposici jako oni, počínaje od radnice a konče ministerstvem.

Jestliže říkají v tomto úvodníku, že komunistická strana těží z bídy, pak na to máme jednu odpověď: Kdybychom nešli mezi dělníky, kdybychom společně s nimi nebojovali, pak pro ně nebudou tito páni dělati nic. Jim by to bylo vedlejší, jestli táta s rodinou zmírá hlady, jestli spí ve stohu nebo v cihelně. My nechceme těžit z bídy jako oni, my vedeme třídně uvědomělý proletariát do boje proti dnešnímu třídnímu režimu. V tom je ten rozdíl. Říkají-li nám, že těžíme z bídy, jsou na omylu, poněvadž k boji za povalení dnešního režimu potřebujeme třídně vychované proletáře, proletáře, kteří budou s to, aby bojovali.

Říká se tam, že podáváme demagogické návrhy. Nevíme, je-li demagogickým návrh, říkáme-li, aby, když někdo dělá, dostal také pořádně zaplaceno. Vezmeme-li za podklad nejnižší stupnici kolektivní smlouvy ve Velké Praze, myslím, že to není demagogický požadavek, poněvadž je zde 30.000 nezaměstnaných dělníků a když to i dobře dopadne, nezaměstnávají více než 5000 lidí. Říkáme proto, aby těm druhým se dalo 30 Kč podpory týdně a na každého člena rodiny 10 Kč. Tomu se říká, že je to demagogický požadavek a štvaní. Dělníci to dnes chápou a budou za tyto požadavky také bojovat.

Říkáme prý, že to není žádná mzda, že je to podpora. Víme, co tím pánové sledují. Dnes již vyhazují spoustu smluvních dělníků a začínají tyto práce prováděti s dělníky z této nucené roboty a ostatní dělníky budou vyhazovati ven. Prý víme a známe zákon, kdy prý může obec tyto práce prováděti. Ano, v obecním řízení je odstavec 10, který o tom mluví. Franc Josef vstal z mrtvých, pan Zenkl to někde vyšacoval, 2 roky studování mu to dalo, než ho našel. France Josefa se dovolává a zavádí robotu. Tento zákon byl vydán r. 1868, ale v něm se nemluví o podpoře, nýbrž o mzdě. Ale oni z toho teď udělali podporu, poněvadž pánům je to jedno. Vedle toho se v tomto zákoně jasně říká, že to musí prováděti obec a ne nikým nevolený komitét, sehnaný ze všech končin, ve kterém ve většině rozhodují sociální pracovnice a la pí. dr Horáková, která dělníky vyhazuje, když si přijdou stěžovat, která nemá pochopení a citu pro dělníka, který musí v zimě venku pracovat nebo státi u radnice. Takoví lidé dnes rozhodují. Vedle toho nepřipustí se vůbec žádná deputace a dnes vypadá pražská radnice i místní radnice na obvodech jako ve stavu obležení: všude plno policistů, plno pracovních kolon. Dnes nemají policajti ve Velké Praze nic jiného na práci než hlídati radnici nebo dělníky, kteří pracují.

Byl vypracován revers na tuto robotu, ve kterém se říká, že kdo neodpracuje celé 3 dni, nedostane ani haléře. Věru dobře si to pan dr Zenkl zařídil, aby si mohl s dělníky dělati co chce. Vedle toho nedostanou nemocenské. Přes to však víme, kdyby malý živnostník na 2 dny někoho vzal a nepřihlásil u nemocenské pojišťovny, že by ihned zakročila, byl by pokutován, volán k odpovědnosti a musil by za to nésti veškeré důsledky. Ale zde ani okresní nemocenská pojišťovna, ani ministerstvo, kde je socialista vedoucím, nedělá žádných opatření.

Říká se: My ty lidi budeme léčiti. Je zajímavé, jak j léčí. Léčí je okresní lékaři a už i tam je fronta. Pouštějí je po 20, jako to bylo na vojně, musejí se svléknouti a pak to začne: Co vám chybí? To nic není, jeden nebo dva dny si lehněte, aspirin, mazání a je po léčení. Tak vypadá to jejich léčení. Bude-li prý třeba, dáme toho člověka do nemocnice. Ale dnes jsou nemocnice plné, na dvou postelích tam leží tři lidé. Tím způsobem se snaží odůvodniti, proč nejsou nemocenská pojištění.

Dále říkají, že prý je to podpora za tři dny, ale ve skutečnosti to vypadá takto: 3 dni chudáci dřou a nic nejedí, čtvrtý a pátý den stojí u bursy práce v řadě, policajti do nich strkají, musejí choditi štemplovat a šestý den, poněvadž dělali a stál ve frontě, stojí - aby na to zvykli - ve frontě u radnice, aby dostali tu podporu, kterou mají dávno odpracovanou. Tak vypadá ta práce, kterou dělají.

Je zajímavé, co nezaměstnaní podle vás dostávají: Rodina, která má jedno dítě, dostane prý 20 Kč ve státních poukázkách, 50 Kč v penězích, 6 Kč v mléčenkách, 12 Kč na oběd. To prý je 88 Kč, což znamená 3.66 Kč na jednu hodinu. Při 4členné rodině to dělá 20 Kč v poukázkách, 50 Kč v penězích, 48 Kč na oběd, 24 Kč na mléčenky, t. j. 132 Kč, čili 5.50 Kč na hodinu. Co prý chtějí? Nevím, kde se počítají tátům do jejich mezd hladové krky dětí! Je to nová forma vykořisťování v Československu. Dají-li nezaměstnanému oběd, nedají mu mléčenky, ale to jim nevadí, aby nehráli komedii. Co dostanou, připočítají tátovi do mzdy a řeknou: Máš tolik a tolik na hodinu, vždyť ani kováci tolik peněz nevydělají. Nevydělávají proto, že se jim páni o to postarali, že zradili jejich boj místo aby je vedli, a to proto, aby měli odůvodnění pro svou nucenou protizákonnou práci. Vidíme, že dělníci jim dali odpověď.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že jeho řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. Krosnář (pokračuje): Budu hned hotov.

Byli to oni, kteří zastavili práci, a jen sliby, které se dělají před svátky, byli donuceni k práci. Pracují, ale mají hlad a bídu, a při tom v pražských ulicích jsou rozsvíceny vánoční stromky. Děti pražských nezaměstnaných mají se jíti dívati na tyto zářivé cetky. Snad páni myslí, že se toho najedí. Nezaměstnaní mají doma hlad a bídu a budou děti voditi k těmto stromkům, aby se jich snad najedli!

Dáváte jim dvojí příplatek. Mají-li jedno nebo dvě děti 20 Kč, při třech dětech 30 Kč, při čtyřech dětech 40 Kč. To je příplatek na vánoční svátky. Dělníci však na to odpovědí bojem. Volí své důvěrnické sbory a ukáží po vánočních svátcích pánům, že se vykořisťovati nedají. Nejen oni, nýbrž i zaměstnaní staví se do této fronty. Teď přicházejí k důvěrnickému sboru pražských Zenklových nucených kolon resoluce ze závodů, v nichž se protestuje proti formě a způsobu této práce. Proč? Podívejte se, dnes by každý zaměstnavatel vzal dělníky za 50 Kč na tři dny, nemusel by nikde státi ve frontě a dožebrávati se. Byla to Faiglovka, kde dělníkům strhli 66% a zaměstnavatel jim řekl: Mohou-li u města dělníci venku na mrazu pracovati za 2˙60 Kč za hodinu a pracujete-li vy ženy zde v teple a nelíbí-li se vám to, můžete jíti. To je opatření na pražských stavbách, ale přechází to i na druhé závody. A proto je to nejen otázkou nezaměstnaných dělníků, nýbrž i otázkou dělníků zaměstnaných na závodech. Je zapotřebí, aby hlavně v Praze nezaměstnaní dělníci byli si vědomi toho, že pánové se jich bojí, aby si byli vědomi toho, že když nastoupí, dostanou daleko více než kdekoliv jinde, poněvadž v Praze obzvláště pánům záleží na tom, aby klid a pořádek nebyl porušen. Stále se píše o tom, že prý jest u nás ve straně spousta fízlů, že prý se o každém usnesení hned kdekdo doví. Pánové nalétli na špek někomu. Ve dnech 8. a 9. prosince byla v Praze veliká pohotovost, přijeli sem četníci, bylo všude plno policajtů, vojsko mělo dva dny pohotovost, poněvadž prý komunisté organisují plán pochodu hladu na Prahu. Já nevím, kde si to pánové vymysleli anebo komu za to zaplatili. My víme jenom to, že pánové se opravdu bojí hnutí nezaměstnaných. Doklad o tom tady mám. Správce žižkovského okresu důrazně žádá městskou radu pražskou, aby prý rychlým způsobem otevřel kuchyně, protože prý komunistická strana denně pořádá schůze, na nichž připravuje veřejné demonstrace hladujících. Pan policejní rada žižkovského okresu má velkou starost o to, aby nezaměstnaným dali aspoň trochu polévky, aby tam měl klid a pořádek. Nezaměstnaní dávají odpověď: Nastupují již v Československu na spoustě míst. Nezaměstnaní vědí, co je stmelí a sílí, vědí, že je to společná jejich bída, že to bude společný boj. Vidíme, že ve všech místech svolávají se schůze nezaměstnaných, ustavují se jejich akční výbory, jejich komise mládeže a tyto staví své požadavky, staví se ve většině místech za požadavky, které byly podány zde ve sněmovně. Žádají práci, ovšem ne práci nucenou, žádají podporu, ovšem ne almužnu.

A já vyzývám: Sjednoťte se všude, jděte na obecní úřady, vezměte s sebou své ženy a děti, ukažte se se svou bídou v ulicích, neschovávejte se, nestyďte se za svou bídu! Spojte se v okresích se všemi obcemi, vezměte s sebou starosty, táhněte na okr. města, žádejte všude práci nebo chléb, právo na to máte!

Tam, kde se toto hnutí projevuje, začínají s persekucí. Ale pánové zapomínají, že persekuce je dvojsečnou zbraní. V Ostravě rozpouštějí akční výbory organisované jednoty nezaměstnaných dělníků, na Slovensku porušují petiční právo, tam, kde podali dělníci požadavky na obecní úřady nebo notářům, jsou za to pokutováni, takže je tisíce případů pokut a vězení na Slovensku. Je to přímo porušování zákona, kterým se to děje.

Avšak pánové zapomínají, že na místo jednoho nezaměstnaného povstane jich hned 10, kteří se budou řaditi do boje. Nezaměstnaní se nebojí kriminálů, poněvadž nemají tolik kriminálů, aby tam všechny dělníky dali. A když je tam dají, bude to státi daleko více, než těch bídných 10 nebo 20 Kč, které jim teď dávají.

Vedle toho říkáme nezaměstnaným toto: Není jen třeba jíti na obecní nebo okr. úřad, ale je třeba také jíti na policii, na četníky a říci jim: Pánové, vy jste tady ochránci zákona, vy jste ti, kteří máte dodržovati zákon. Jestli již dělníci bojují, umíte přijíti k fabrice a hájiti fabrikanty. Ale my máme hlad a vy se o nás musíte starati, musíte dáti nahoru takové instrukce, abychom dostali tolik, abychom se najedli.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji znovu pana řečníka, že již překročil svou řečnickou lhůtu.

Posl. Krosnář (Pokračuje): Již jsem hotov.

Vedle toho je třeba spojiti na venkově svůj boj s domkáři, malorolníky a se živnostníky, dále pak agitovati na závodech, ať zaměstnaní postaví se proti propouštění a proti snižování mezd v jednotnou širokou frontu všech pracujících v boji za lepší zítřek. Je třeba říci rovně, že buržoasie po dobrém nic nedá, že není možno skrývati se s bídou u studených kamen. Ven s bídou, nestyďte se za ni, nedejte se zlákat ilusí, že buržoasie dá něco po dobrém! Stejnou bídu mají komunističtí, nár.-socialističtí, soc.-demokratičtí i indiferentní dělníci, je zapotřebí, aby se všichni spojili, aby se vytvořila jednotná fronta pod velikým heslem: Jednota, boj a vítězství! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Stunda. Dávám mu slovo.

Posl. Stunda: Slávna snemovňa! Nemienil som sa prihlásiť ku slovu pri tejto rozprave, poneváč ale behom debaty a celého jednania sa vyskytlo toľko významných momentov, na ichž dôležitosť nepoukázať je nemožno, považujem za svoju povinnosť, abych akosi na dôležitosť tejto doby a s touto dobou súvisiaceho jednania vlády parlamentu a demokratického občianstva tohoto štátu, s tohoto miesta dôrazne poukázal.

Valiaca sa svetová kríza, k jejž príčinám prispel čsl. štát iste v najmenšej miere, postavila vládu, parlament, demokraciu i obyvateľstvo tohoto štátu pred takú zaťažkávaciu skúšku, že tí, čo máme mimoriadny záujem na ďaľšom vývoji a pokroku štátu, demokratickej sústavy vlády i parlamentarizmu, právom sme sa spytovali, ako obstojí vláda i parlament i my všetci v tomto nevídanom vlnobití a ako prepluje loď našej republiky úskalím rozzureného mora v tejto neobyčajne prudkej vichrici. S istým uspokojením pozorujeme však, že vláda i parlament odhodlane sa podrobuje tejto zaťažkávacej skúške, a v tejto odhodlanosti, riadenej zdravým rozumom a rozvahou táto vláda i parlament je podporovaná ukáznenou demokraciou, ktorá si uvedomuje mravnú i politickú zodpovednosť za ďaľší bezpečný vývoj štátu a jeho pracujúceho obyvateľstva.

Demokracii sa darí pravidelne v hospodárskom blahobyte. Demokracia rozkvieta obyčajne tam, kde je hojnosť hmotných i kultúrnych prostriedkov. Niektoré ukázky válečnej doby, menovite v poslednej dobe, začaly pôsobiť i na mysle niektorých vrstiev, rešp. skupín i u nás, a to v smysle nedobrom, demokracii neprajnom. Naša vláda i parlament sú ale odhodlané presvedčiť pochybovačov o demokracii, i nepriateľov demokratického, republikánskeho štátu, že naša demokracia korení v prvom rade nielen v hmotných predpokladoch a snahách, jej stavba spočíva na pevných žulových mravných základoch.

Bolo by možno všeličo vytknúť opatreniam vlády a jej postupu. Tak predovšetkým z ohľadu taktiky. Iste by bolo bývalo sympatickejšie i populárnejšie, keby boly vláda i parlament vybavily najprv úpravu kartelov, sníženie úrokov, reorganizáciu štátnej administratívy, ekonomizáciu sociálnych inštitucií, úpravu cenových otázok, riešenie krízy samosprávnych sväzkov atď. a až potom prikročila k sníženiu platov štátneho úradníctva, k predloženiu štátneho rozpočtu i provizoria.

Avšak myslíme, že toto populárnejšie poradie predlôh bolo vláde časove snáď znemožnené. Sme presvedčení, že vláda urýchlene napraví nedostatky i nevýhody, ktoré by ináč vyplynuly z tohto obráteného postupu. Sám fakt totiž, že na týchto osnovách, a iste tak bude tomu i na budúcich osnovách a predlohách, vláda a parlament spolupracujú a spolu sa dohodujú, je nám predbežne zárukou, že sa tak stane.

Svedčí akosi o statočnosti vlády, že pri predlohe osnovy o provizoriu v záujme verejnom a iste nie v záujme vlastnom odchýlily sa vláda i parlament v predlohe o zatýmnom vedení štátneho hospodárstva od dosavádnej a všeobecne prijímanej tradície a zvyklosti parlamentarizmu, že i za dobu provizoria nehodlá hospodáriť na podklade rozpočtu predošlého, ale nastupuje cestu rozpočtu teprv osnovaného a prijíma bezpodmínečný záväzok i v nastávajúcich dvoch mesiacoch pridržiavať sa rámcu rozpočtu budúceho.

Čo to znamená? To znamená, že vláda miesto rozpočtu s 9.318,790.600 Kč výdajmi a 9.323,376.000 Kč príjmami žiada si hospodáriť v rámci rozpočtu, ktorý je skoro o 700 milionov menší na jednej výdajovej i na druhej príjmovej strane. Vláda sa teda odchýlila od dosavádnych parlamentných zvyklostí, lebo chce šetriť v prospech štátu i jeho občianstva. Túto odchylku môžme iste schváliť.

Len ako raritu bych spomenul, že sa našiel v tomto parlamente rečník, ktorý toto sebazaprenie vlády vytknul ako narušenie ústavnej zvyklosti. Posl. dr Szüllő biľagoval odhodlanosť vlády sporiť a šetriť daňujúce občianstvo ako protiústavné a protizákonné jednanie. On označil tento postup za krv poburujúci. Pán posl. Szüllő hovoril v tejto snemovni, i keď už nie viacej ako vodca maďarskej kresť. soc. strany, predsa len menom ním zastupovanej časti maďarskej národnej menšiny. Dobre, ja beriem prejav kol. dr Szüllő a na vedomie, ale vzkazujem s tohoto miesta na Slovensko všetkým roľníkom, zemerobotníkom, všetkým živnostníkom, obchodníkom, lekárom, i celému obyvateľstvu Slovenska bez rozdielu národnej príslušnosti, že dr Szüllő a jeho strana chce, aby vláda v mesiacoch januári a februári vydala viac o 115 milionov korún čsl., aby o toľko viac vyberala na daniach, na prirážkach, o toľko zostrila už beztak kruté exekúcie, o toľko pripravila na dôchodkoch ubiedených roľníkov, zemerobotníkov, živnostníkov, obchodníkov, lekárov, podnikateľov v tomto štáte.

Len ako raritu by som bol všetko toto spomenul, čo pán posl. Szüllő tu včera úvodom k svojej reči napovedal. Avšak pán dr Szüllő toho povedal i viac. Ja sám by som sa nad jeho sofizmami, nad jeho zlomyseľnými tvrdeniami a sofistickými závermi ani nepozastavil, a práve tak sa nepozastaví ani demokratická, republikánska, roľnícka a robotnícka verejnosť na Slovensku, ktorá zná dr Szüllőa, zná jeho politické kredo, jeho lásku k Habsburgom, k feudálnym pánom grófom, jeho mäkký chrbát v sametových salónoch maďarskej i medzinárodnej aristokracie a vysokého kléru. Pán Szüllő je nám vo svojej plnej celistvosti veľmi dobre známy. Avšak svojim vystupovaním na fóre pražského parlamentu a na fóroch medzinárodných, teda i s tejto tribúny aj včera chcel urobiť dojem orbi et urbi, že je vodcom maďarskej národnej menšiny v tomto štáte, len jeho pozlatené ústa mluvia za maďarskú národnú menšinu, on dáva výraz jej tužbám, prianiam a smýšľaniu. Ja prehlašujem, že tomu už dávno tak nenie, a práve tohoto roku pán dr Szüllő definitívne nielen dopolitizoval, ale pán dr Szüllő tohoto roku i dovodcoval. Dr Szüllő je na Slovensku a snáď v blízkej budúcnosti i v Budapešti detronizovaná veličina, lebo jeho dosavádna činnosť, ktorá mala smerovať k priateľstvu a k sblíženiu týchto dvoch štátov, nespočívala v týchto snahách. Naopak. Čo sa vybudovalo v tejto strane, to sa snaží rozbíjať, dokonca s úplným fiaskom a nezdarom, ale prirodzene tým viac sa darila jeho činnosť na strane druhej, kde sebe menší pokus rozvrátil, rozkopal, zničil a znemožnil. Jestliže za tohoto stavu, ktorý do dnes trvá medzi Československou republikou a Maďarskom, neprišlo medzi nami k priaznivejšiemu pomeru, na tom má neobyčajne mimoriadnu účasť p. posl. Szüllő a celá jeho dosavádna politická činnosť. Dr Szüllő je tedy detronizovaná veličina aspoň u nás. Jeho hold Habsburgom, učinený v Budapešti pri 60tych narodzeninách Jozefa Habsburského, maďarská národná menšina na Slovensku i v Podkarpatskej Rusi odmietla s najväčším pohoršením, a z vodcovstva, ktoré mu už beztak bolo iba trpené, krátkou cestou ho zhodila.

Že pán Szüllő sa vyrútil proti republikánskej strane zemedelského a maloroľníckeho ľudu, to samo sebou sa rozumie. Bol bych mu nesmierne nevďačný, keby nebol tak urobil. Kde že by on velebil stranu zemedelca, ideové hnutie roľníka, ktoré dvíha i roľníka maďarského, dáva mu ľudské povedomie, vzdelanie, nad sebavedomie, dožičí mu demokratickej slobody, demokratických práv, sebavládu, rozhodujúce miesto v spoločnosti ľudskej, ľudové inštitúcie, školstvo, pokrok, samostatné ľudské smýšľanie? Môže mať p. Szüllő lásku k tejto strane, k tomuto ideovému hnutiu, ktoré sa vymaňuje a určite vymaní z pod diktátorskej vlády veľkých feudálov, pánov grófov a vysokého panstva bankokracie? On, ktorý má rád sedliaka pokorného, podajného, poslušného až po zotročenie, môže on chváliť slobodného sedliaka v slobodnom štáte? Môže niekto očakávať od neho a jeho nového vodcu lásku k roľníkovi, k pracujúcemu zemerobotníkovi, ktorého republika postavila na roveň so všetkými pánmi tohoto sveta, teda i so všetkými barónmi, grófmi a kniežaťmi? Pán Szüllő nemá rád sedliaka slobodného, samostatného, lebo keby tomu bolo tak, nebol by sa odvážil s tejto tribúny k prejavu, ktorý urobil včera v tejto snemovni. Len nenávisť chrlí slová a výrazy, ktoré tu povedal on o roľníckej pravde, o zemedelskej idei. Ovšem, my vieme, zkadiaľ vietor fúka. Ona tá roľnícka myšlienka nezastaví sa ani u Dunaja, ani nie u Sobu, u Tornale, ani nie u Čopu, ani u Berehova, ani u Ťačeva. Ona letí ako vták slobodný. Jej vlny burcujú dnes už široké ďaleké nížiny maďarskej Dolnej zeme, dediny i pusty Zátisia i Zadunajska. Ona dáva mnoho starosti nielen pánu Szüllőovi, ona kazí kľudný a sladký spánok i veľkých pánov vládcov, ona šľape po svedomí beztak málo kľudných. Pán Szüllő to vie veľmi dobre. On až príliš často chodí tam, kde o tú roľnícku myšlienku majú mnoho strachu. On pán Szüllő ju veľmi dobre zná a pozná i jej prenikavé účinky. Skúsil to po južnom Slovensku až moc. Ja ho teda chápem, ja mu rozumiem, a beda by bolo myšlienke roľníckej demokracie, keby ju bol Szüllő začal chváliť. Pán Szüllő by sa musel zaprieť alebo sa znova zrodiť.

Prezto, že si dobre rozumieme, nemôžem l nechať bez poznámky, čo povedal o interviewe pána prezidenta republiky. A tu musím opraviť toto jeho prehlásenie predovšetkým v tom ohľade, že maďarský roľnícky ľud spontánne, dobrovoľne, s oddanou láskou lnie k prezidentovi tohoto štátu a prechováva veľkú úctu a dôveru k jeho osobe. Z tejto dôvery, úcty a lásky vyplynulo niekoľko deputácií k vznešenému prezidentu republiky. Tento maďarský roľnícky ľud pri rôznych príležitostiach - tedy i v čase, keď pán prezident ohľadom hraníc sa nevyslovil snáď celkom určite, z čoho sa snáď dalo vyvodiť niečo v prospech politických snažení pána Szüllő - maďarsky ľud už tenkráť sa hlásil u pána prezidenta, že je za svoju budúcnosť v tomto štáte. Maďarský zemedelec a zemerobotník pred pánom prezidentom opätovne potvrdil toto svoje smýšľanie. A bol to skutočný maďarský zemedelský ľud, i čo by storazy ho zatajil pán dr Szüllő a chcel ho vyhodiť z rodiny národov i z rodiny národa maďarského. I včera tu pán Szüllő opakoval, že maďarský ľud ešte vždy nie je schopný, aby o svojej újme, z vlastného náhľadu a presvedčenia mohol hovoriť a teprve s tak vznešenou osobnosťou, ako je náš pán prezident; pravdou je i zostane, že áno, bol to maďarský roľnícky ľud, ktorý prehovoril s prezidentom o týchto otázkach v tomto smysle v Prahe, v Lučenci, na Modrom Kameni, v Lánoch a naposled v Pardubiciach. Keby tomu pán Szüllő nechcel veriť, nech si pozre fotografie týchto slávnostných okamihov. On by ovšem odškriepil i hviezdy z nebies, keby mu to tak bolo uložené, po prípade diktované, rešp. keby sa mu to hodilo do jeho krámu.