Ještě chci říci několik slov o důležité otázce. Tato otázka se týká rumunských hranic. Náš pan ministr zahraničních věcí ve svém politickém životě jest velikánský kavalír - na naše útraty. Pokud jde o české zájmy, ty chrání, ale naše ruské zájmy jsou mu cizí. S Rumunskem máme tak zvanou sevreskou smlouvu, jak mají jíti hranice, a to po vrcholech hor. Dne 5. května 1921 ministerstvo pro věci zahraniční projevilo svůj souhlas s tím, že hranice byly vedeny tak, že 70.000 katastrálních jiter naší nejlepší půdy a 14 ruských obcí dostali Rumuni. Co k této otázce hranic řekne Podkarpatská Rus, to jest pro pana ministra zahraničních věcí bezvýznamná věc. "Já ti pomohu zde a ty mně pomůžeš na Těšínsku" - na takovém základě byly určeny hranice s Rumunskem. Nač potřebuje Rusín sevreské smlouvy nebo Slováci pittsburské smlouvy?

Táži se pana ministra zahraničních věcí: Kdo mu dal plnou moc, aby vedl hranice středem Tisy? Já zde před sněmovnou prohlašuji, že my podkarpatští Rusíni nikdy jsme nedali svého souhlasu k tomu, aby našich 14 obcí strádalo v Rumunsku, když podle 14 bodů Wilsonových ony patří nám. Rumunský ministr několikráte přijel do Střední Apši, Nižní Apši, Bílé Církve, byl i ve Slatině, navštívil u nás Rumuny, viděl, jak se u nás, na Podkarpatské Rusi vyučuje ve školách rumunsky. Při tom konstatoval, že se v Rumunsku vyučuje rumunsky, jen jednu nebo dvě hodiny se vyučuje slovansky.

Tak nám měří náš ministr zahraničních věcí, tak ničí Podkarpatskou Rus, tak nechává 14 našich obcí tomu Rumunsku, které i božímu zákonu dává vyučovati rumunsky v našich školách. To jest nesvědomitost, nesvědomitost člověka, který každým činem má zastupovati jak československý stát tak i Podkarpatskou Rus. Nehájíte-li našich zájmů, odlučte nás, my si sami dáme radu.

Z tohoto rozpočtu a z předcházejících rozpočtů nevidíme, jaké příjmy a jaká vydání má Podkarpatská Rus a vláda mi na mou interpelaci, velmi dobře sestavenou, odpovídá, že v r. 1927 Podkarpatská Rus zaplatila 16.621 Kč na dani důchodové. Proč máme tedy vydržovati tolik finančních úředníků, proč máme míti exekutory, proč máme vysílati létací komise? Několikrát jsem již dokázal fakty a nyní rovněž dokazuji fakty, jak s námi na Podkarpatské Rusi, zanedbané po stránce kulturní a hmotné, vláda zachází. Jsou vám jen dobré naše peníze z našich daní, za naši sůl, z našich lesů, z naší nám odňaté půdy, která byla rozdělena většinou českým legionářům a statkářům, z kolkovného, ze správních poplatků, z cel atd. Podkarpatská Rus jest pro vás dobrou dojnicí, ale musíte věděti, že kráva dává dobré mléko jen tehdy, když má plný žlab. Není-li nic ve žlabu, pak se nedá ani dojiti. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Vyzývám sněmovnu, aby se vážně zabývala těmito důležitými otázkami, aby zřídila kontrolu pánů, kteří mají ohromné příjmy ze syndikátu, aby vyslala komisi skládající se z členů sněmovny, ve které by byli zastoupeni i oposiční poslanci, aby zjistila, kolik milionů čistého zisku měli tito pánové a kolik v jejich prospěch ztratil chudý podkarpatoruský zemědělský lid.

Poněvadž nesouhlasím s návrhem předloženého prozatímního rozpočtu, budu hlasovati proti němu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Bergmann.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno učiniti několik připomínek k projednávané osnově o parlamentní úsporné a kontrolní komisi.

Není tomu dávno, co přinesl časopis "Přítomnost" odpovědnému redaktoru odpověď, pravděpodobně z kruhů vyššího úřednictva a domnívám se, že pisatelem byl některý vyšší úředník Nejvyššího kontrolního úřadu. V této odpovědi čteme také věty: "Přál bych vám prováděti jednou se mnou revisi. Zhrozil byste se. Jsem, bohužel, vázán úředním tajemstvím, nemohu a nesmím veřejně pranýřovati neslýchané hospodářství se státními penězi. Naše výtky, kterými při revisích neskrblíme, jdou úřední cestou a zůstávají skoro vždy bez výsledku. Zůstává tedy pouze při papírových výtkách. Takových případů, kde jde ne o tisíce, ale o miliony a miliony státních peněz, dalo by se vyjmenovati na sta. Vím, jak je drobný poplatník daněmi skutečně přetížen. Nesl bych nejen já, ale i mnoho jiných bez odporu i další břemena, kdybychom věděli, že tím skutečně pomáháme zmirňovati bídu." Tento pasus prošel také některým denním tiskem, také tiskem venkovským a zejména tiskem odborovým. Jistě každý, kdo tento pasus četl, byl konsternován obsahem tohoto odstavce, poněvadž v každém musil vzbuditi dojem, jako bychom neměli vůbec žádného kontrolního opatření pro hospodářství se státními prostředky. Myslím, že to nebyl nejšťastnější počin pisatele, jestliže takovýmto způsobem právě v nynější vzrušené době, v době naprostého hospodářského a myšlenkového chaosu, vrhl zde prosté obvinění, aniž by je doložil konkrétními fakty. Myslím, že by věci bylo daleko lépe poslouženo - předpokládám-li, že tuto zprávu psal odborník - kdyby byl kriticky rozebral nedostatky našeho kontrolního opatření pro hospodářství státní, že by byl tak věci daleko lépe prospěl, než-li touto zprávou, která musí pobouřiti celou československou veřejnost, zejména v této vzrušené době. Myslím, že to není žádné příkré odsouzení, řeknu-li, že takovýto způsob psaní je nadužíváním svobody tisku. U nás vůbec se ujal tento zvyk nadužívati svobody tisku, přinášeti sensační zprávy, které mnohdy nemají podkladu, jenom z pouhé touhy po sensaci, aby se vyhovělo choutkám širokého okruhu čtenářů, kteří si snad libují v takových sensačních zprávách. Snad děláme také chybu, že naše úřední kruhy na takovéto, mnohdy zřejmě nepravdivé a přímo tatarské zprávy neposílají úředního dementi. V poslední době jsme byli svědky toho, jak velmi dobře a uklidňujícím způsobem působilo, když a tempo na takovýto způsob dostalo se úředního vyvrácení nebo úředního dementi. V jihlavském procesu najednou se objevila zpráva, že tento proces bude státi státní pokladnu asi 2 mil. Kč. Jistě každý s uspokojením vyslechl zprávu předsedy trest. senátu jihlavského, když okamžitě vyvrátil tyto pověsti důkazem, že tento proces nebude státi více než 20.000 Kč. Také velmi dobře působilo i zde v parlamentě samém, když nedávno pan posl. Hlinka obvinil školskou správu, že utiskuje a nestará se o umístění profesorského dorostu slovenské větve, když okamžitě, a tempo, vystoupil odpovědný ministr školství a nár. osvěty a vyvrátil z kořene tuto falešnou zprávu p. posl. Hlinky. To jsou jakési důkazy z poslední doby, že bychom měli přece jen věnovati trochu pozornosti tomu, co se v našem tisku píše, a působiti také k uklidnění vzrušené veřejnosti úředními dementi.

Parlamentu přísluší právo povolovati rozpočet a povolovati prostředky pro státní pokladnu, aby mohla obstarati celé státní hospodářství. S prostředky těmito hospodaří ovšem výkonná moc ve státě. Parlament má podle §u 53 ústavy právo kontrolovati hospodářství výkonné moci. Jsme si všichni vědomi toho, že dosavadní způsob parlamentní kontroly naprosto nevyhovoval. Jestliže se kontrola parlamentu omezovala na pouhou kritiku ve výborech nebo v plenu sněmovny, ať jsme projednávali rozpočet státní nebo státní účetní uzávěrku, pak všichni cítíme, že tato kontrola byla nedostatečná, poněvadž, bohužel, jsme si nevytvořili takové tradice, aby tato kritika - mám ovšem na mysli kritiku věcnou - měla také patřičnou odezvu, aby se ze státního hospodářství i veřejného života odstranilo všechno nesprávné, co je kritisováno. Bohužel, nedělo se dosud tak. Snad zde nebyl ten úzký styk parlamentu s vládou a my jsme povděčni novému ministerskému předsedovi, že se snaží udržovati daleko užší styk vlády s parlamentem, nežli se dělo dosud. Potvrdí mi jistě ti, kteří byli členy parlamentu vídeňského, že tam byla prakse jistě ostřejší, nežli je u nás. My můžeme s parlamentní tribuny leccos kritisovati, abychom dosáhli nápravy, ale velmi často se stává, že naše kritika přijde do stenografického protokolu, a více se už nestane. (Tak jest!)

To je, myslím, chyba, kterou musíme v zájmu parlamentarismu odstraniti, poněvadž víme od kolegů, kteří byli členy vídeňského parlamentu, že okamžitě, jakmile byl kritisován ten neb onen resort, učiněna ta neb ona výtka státní správě, vždy přišel resortní ministr do sněmovny, eventuelně rozmlouval s poslancem, který kritisoval, vyžádal si ještě podrobné zprávy a mnohdy se omlouval, že snad nebylo ani třeba přednésti takovou výtku s parlamentní tribuny, že by bylo stačilo, kdyby to byl přednesl resortnímu ministrovi. A okamžitě, třebas telegraficky, ihned bylo zahájeno patřičné vyšetřování. To, myslím, naší demokracii chybí a proto ta dosavadní kontrola, spočívající v kritice ve výborech nebo parlamentě, nebyla dosti účinná, a je na nové vládě, aby se přičinila, abychom mohli skutečně kontrolovati hospodářství výkonné moci.

Již r. 1921 byla tato nedostatečnost parlamentní kontroly pociťována a z toho pocitu vzešel zákon z 12. srpna 1921 č. 301, jímž zřízena byla parlamentní komise. Tato komise ustavila se 23. listopadu 1921, ale již od června následujícího roku, 1922, činnost její naprosto ustala. Nechci se zabývati příčinami, proč se tak stalo, ani zkoumati, co bylo bezprostřední příčinou, že tato parlamentní komise ustala ve své činnosti, ale zdá se mi, pokud to je možno ze zákona vyčísti, že si vzala trošku veliký úkol, že si totiž vzala velké sousto, které nemohla naprosto stráviti. Jestliže tato parlamentní komise měla míti za úkol kontrolovati hospodářství státu, zemí a žup, pak přece nebylo fysicky ani technicky možno očekávati, že by 24členný výbor mohl stačiti na tento velký, přímo obrovský, nadlidský úkol, a musila samo sebou již o toto velké sousto ztroskotati.

V tomto zákoně byla také určitá nedopatření. Nechci nikoho obviňovati, že by to snad byla nedůvěra nebo projev nedůvěry, ale bylo tu opatření, že z členství této komise byli vyloučeni poslanci, státní, zemští nebo župní zaměstnanci. Nevím tedy, jestli snad určitý stín nedůvěry vedl k tomuto opatření, že by snad právě tito poslanci, zaměstnanci státu, zemí nebo žup byli předpojatí a že by snad nebyli schopni objektivně kontrolovati státní, zemské a župní hospodářství. Jsem naopak přesvědčen, že by právě bylo bývalo možno jejich zkušeností do největší míry využíti a že by byli jistě prokázali účelu, který zde byl sledován, velmi platné služby. Nynější osnova v tomto směru zjednává nápravu, že nevylučuje z členství kontrolní a úsporné komise poslance, kteří jsou zaměstnanci státu.

Původním úmyslem bylo zříditi úspornou a kontrolní komisi smíšenou, sestávající z členů parlamentu a z členů státní administrativy. My jsme od prvopočátku zaujali stanovisko, má-li parlament výsostné právo kontroly, že bylo by to újmou práv parlamentu, kdyby tato komise měla býti smíšená. Tomuto našemu stanovisku bylo plně vyhověno, když nyní jednáme výhradně o komisi parlamentní a nikoliv smíšené. Nenamítali jsme nic proti tomu, aby druhá souběžná komise, která může býti také doplňkem této kontrolní a úsporné komise, to jest komise pro zhospodárnění veřejné správy, byla komisí smíšenou. O spolupráci těchto obou komisí lze jistě vážně diskutovati a nebude jistě žádných překážek, aby mezi nimi byl naprostý soulad a také možná spolupráce.

Nemáme pro úspornou a kontrolní parlamentní komisi žádných zkušeností vlastních a nemáme ani zkušeností z ciziny. Pouze Anglie má 18člennou parlamentní komisi pro kontrolu státních výdajů, která byla zřízena ihned po světové válce. Ve Francii podobné pokusy zříditi parlamentní úspornou nebo kontrolní komisi naprosto ztroskotaly o odpor vlády a samého parlamentu. Nemáme, jak jsem řekl, ani vlastní tradice, poněvadž tradice první úsporné komise nám naprosto nemůže býti vzorem, když tato tak brzy ztroskotala ve své činnosti.

Pokus, který byl učiněn Malypetrovou vládou s t. zv. rozpočtovou "sedmou", vykazuje, myslím, slibný počátek, který ovšem může býti kritisován, slibný počátek užší spolupráce parlamentu s vládou. I když funkce této komise nebyla nijak ujasněna a také jí nebylo popřáno dostatek času, aby se mohla prokousat celou bohatou materií našeho státního rozpočtu, přece jen se domnívám, že výsledek tohoto prvního kroku uspokojil zejména hospodářský svět, třebaže snad v politickém světě nebo ve světě druhém - státní administrativy - nebyla ukázána všude této komisi vlídná tvář (Výkřiky posl. Jiráčka.), i když tu a tam byla přijata se smíšenými pocity ona i výsledek její práce. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Pane kol. Jiráčku, tohle je jiná osma. My jsme zásadně proti vedlejší vládě, a osmičky, které zde byly, to byla vedlejší vláda.

Pokud jsme nabyli zkušeností, vidíme, že se nevlídně pohlíží na tuto "sedmičku", zejména v některých resortech státní správy a že je zde očividná snaha přesunout odpovědnost za některé nepopulární věci, které však nebyly zamýšleny, na bedra této komise tím, že se z nedostatku pochopení pro její práci popuzují a popichují proti ní i zaměstnanci státní, i snad jednotliví členové vlády.

Řeknu jen malý příklad: My jsme měli v této práci určitou metodu, jestliže jsme chtěli uspořit na t. zv. věcných vydáních. Chtěli jsme zejména svými škrty docíliti, aby se ušetřilo na dietách, cestovném a zbytečných komisích tím, že pro tuto položku nedáme jednotlivým resortům státní správy tak velké prostředky a že se tedy konečně dočkáme, že nebudeme míti tolik, tak početných a nákladných komisí, které musí dráždit celou čsl. veřejnost. (Výborně! - Potlesk.) Račte si, prosím, představiti: když se kolauduje některá stavba, je zvláštní kolaudační komise pro zdivo, zvláštní pro střechy, zvláštní pro zařízení a zvláštní pro řemeslné práce. Mám sám bohaté zkušenosti, jak to s těmito kolaudačními a superkolaudačními komisemi vypadá. Obyčejně nedostatky, zjištěné při těchto komisích, dají se do protokolu, ale nikdo se už nestará, aby tyto nedostatky byly také odstraněny.

Nyní se nám objevuje věc v poněkud jiném světle. Měli jsme na mysli odstraniti tyto zbytečné komise, a pánové nyní obrátili rukavici a místo aby spořili na těch zbytečných komisích, chtějí spořiti na služebních přídavcích podřízeného výkonného personálu (Hlasy: To je skandál!), který má vlastně ve výkonné službě nikoliv diety, které by mu náležely, nýbrž t. zv. paušalované diety. Tak to nebylo zamýšleno, pánové si to jen tak vyložili, aby činnost této 7členné komise učinili co nejvíce nepopulární. Proti takovému výkladu musíme zde protestovati a budeme se starati, aby pánové konečně pochopili, co jsme měli na mysli. (Výborně!) Musíme tyto pány vychovávati k tomu, že se musejí naučiti hospodařiti s každým hřebíkem, a neukáží-li pro to schopnosti, bude to jen k jejich škodě. Proti zlé vůli najdeme snad již dostatečné prostředky, abychom ji zlomili.

Již z tohoto počátku, který jsem zde naznačil, lze vytušiti, s jakými překážkami a obtížemi setká se naše nová úsporná a kontrolní komise, než vytvoří účelnou tradici svého poměru k vládě, k rozpočtovému výboru, k parlamentu, k administrativnímu aparátu a k nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Jsme si všech těchto překážek vědomi, ale musejí býti překonány, chceme-li se dostati ke konečnému vytouženému cíli.

Bude ovšem také třeba, abychom se vedle této parlamentní komise zabývali také otázkou vybudování administrativní kontroly. Vláda sice zřídila již r. 1931 ve všech resortech státní správy instituci t. zv. úsporných komisařů, ale jejich postavení není naprosto vyjasněno, a to je ovšem chybou, poněvadž věc, která snad byla dobře míněna, která byla dobře zamýšlena, v praxi se úplně zvrhla, protože vlastně poukazující úřady kontrolují se svými vlastními administrativními úředníky, čili kontrolují se samy sebou. To je ovšem poměr velmi nezdravý, který nemůže vésti k positivním výsledkům, jak snad vláda zřízením úsporných komisařů zamýšlela.

Státní správa se dosud nezabývala hlubší reformou kontrolní služby účtáren. U nás platí v tomto směru dosud císařské nařízení z 21. listopadu 1866, č. 140 ř. z., jímž byla zrušena kontrolní neodvislost účtáren. Máme ovšem v našem státě dvojí kolej i v tomto směru. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí čl. XX zákona z 18. května 1897, podle něhož účtárny co do pomocné administrativní služby podléhají úřadům správním, avšak co do kontrolní služby jsou samostatné a jsou podrobeny přímo resortnímu ministru. O kontrasignovaných poukazech mají měsíčně zpravovati účetní dvůr. Tento zákon na Slovensku a Podkarpatské Rusi je sice platný, ale neprovádí se, poněvadž jsme se dosud ještě nedostali k tomu, aby nám aspoň tuto věc slavné ministerstvo unifikací zunifikovalo. Máme tedy dva různé platné zákony a řídíme se v celém státě podle starého císařského nařízení z r. 1866. Účtárny kontrasignují platební rozkazy, zkoumají je sice, vyhovují-li předpisům, ale nemají podle tohoto císařského nařízení práva je pozastaviti. Když je pozastaví, není to nic platno, poněvadž druhý poukaz musí beze všeho vyplatiti a poukázati. Nesmí však zkoumati tyto poukazy po stránce nutnosti, účelnosti, nezbytnosti a odsunovatelnosti aneb z důvodů vyčerpaného úvěru. To je určitý nedostatek, který znemožňuje kontrolu poukazujících administrativních orgánů.

Tuto slabinu vystihl již rakouský parlament a přijal 28. března 1879 osnovu zákona o úpravě účetní a kontrolní služby, kteroužto osnovou vracela se účtárnám úplná kontrolní neodvislost, podřizovala účtárny nejvyššímu účetnímu dvoru a dávala jim možnost, aby po stránce materielní mohly nejen kritisovati, nýbrž také kontrolovati státní hospodářství. Panská sněmovna však tuto osnovu zamítla. Náš ústavní výbor revolučního Národního shromáždění ve zprávě k zákonu o nejvyšším kontrolním úřadě projevil sám již přání po takovéto úpravě kontrolní a účetní služby. Dosud se tak však nestalo.

Rovněž pravomoc našeho nejvyššího kontrolního úřadu vyžaduje určité reorganisace. Podle zákona č. 175 z r. 1919 má sice nejvyšší kontrolní úřad právo zkoumati účty jenom po stránce formální, nikoliv však po stránce hospodárnosti a účelnosti. Může vytknouti teprve, když zlo bylo spácháno, ale nemáme práva, ani možnosti tomuto zlu zabrániti.

Bylo by tudíž třeba novelisovati a doplniti ustanovení o kontrolní neodvislosti účtáren a rozšíření preventivní kontroly nejvyššího kontrolního úřadu. Jihlavský proces ukázal nutnost kontroly zejména ve věcech dodávkových (Tak jest!), ale také nutnost vyrovnati se s tak zv. úředním tajemstvím. (Výborně!) Jestliže švýcarská ústava v čl. 113 dává úředníku právo dáti na veřejnost věc odporující veřejnému zájmu a zaručuje mu, že je chráněn před persekucí, myslím, že bychom se nemuseli obávati ani my uvolniti v těchto věcech úřední tajemství. (Potlesk.)

Pak by teprve kontrolní činnosti parlamentu, doplněná reformou kontroly administrativní, mohla vésti k positivním dobrým výsledkům, kterých si jistě všichni ze srdce přejeme.

Demokracie - toť odpovědnost, toť smysl pro pořádek, smysl pro právní jistotu, smysl pro sebekázeň - ale také smysl pro kontrolu! (Výborně!).

A každý, kdo je si vědom odpovědnosti v demokracii, nepotřebuje se žádné kontroly ani báti, ani se jí vyhýbati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. dr Bacher. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Pan posl. Bergmann v řeči, kterou právě pronesl, zdůraznil jako chybu, že poukazující úřady samy sebe kontrolují, a podškrtl, že o vlastní kontrole nelze vůbec mluviti, jestliže někdo kontroluje sám sebe. Rád bych při tom připomněl, že jsme nedávno ve výborech a zde ve sněmovně projednávali zákon o změně předpisů v exekučním řádu a že se při tomto jednání mluvilo velmi mnoho o chabrusu. V těchto jednáních stále a stále se opakovalo slovo "chabrus" a tento pojem chabrusu musil jsem si připomenouti, když jsem četl návrh o kontrolní komisi. Musil jsem si mimovolně připomenouti také chabrus, když jsem slyšel, jak bylo projednáváno rozpočtové provisorium. Slovo chabrus má snad poněkud špatný zvuk, ale přece jen podává dosti přesný obraz o společnosti, která má býti vystižena. Mezi návrhem o nové úsporné a kontrolní komisi a tímto rozpočtovým provisoriem jest jistá souvislost a spojení rozpravy o obou těchto návrzích zákonů dává mi příležitost, abych se chopil této červené niti. Bylo děláno velmi mnoho hluku, že tentokráte rozpočtové provisorium projednával parlament. Jak to? Poněvadž většina toto rozpočtové provisorium nespolkla tak beze všeho, jako bylo dosud - ovšem oposiční řeči většiny i jinak hleděly býti více nebo méně doprovodem k tomu - a poněvadž se tentokráte sešel výbor poslanců, který sám rozpočet přezkoumal. Vláda si s úsporami nevěděla již vůbec rady, nedovedla si pomoci, poněkud také přispěla energie nového předsedy vlády Malypetra: a tak se rozpočet projednává nyní v parlamentě. Toto parlamentní projednávání záleželo v tom, že většinové strany utvořily sedmičlenný výbor, komité, nikoliv však výbor podle ústavy, který provedl škrty a nyní se světu ohlašuje veliká vymoženost demokraticko-parlamentní republiky, že byl sestaven finanční zákon, rozpočet, do něhož směli mluviti i poslanci, aniž toto mluvení mělo již od prvopočátku pevně stanovený, pouze platonický význam.

Vezmu-li do ruky návrh o úsporné a kontrolní komisi, setkávám se i zde s jistými paralelami. Zpráva výborová o návrhu - a v tom má pan zpravodaj úplně pravdu - liší se velmi podstatně od prvého návrhu, který vláda o tomto předmětu předložila. Na prvém návrhu shledal ústavní výbor velmi mnoho vad; právem vytkl, že zde sněmovna vystupuje jaksi jako výkonný orgán vlády. Vrhl se na celou řadu paragrafů. Vzpomínáme si ještě, že tentokráte došlo k dosti dramatickým výjevům, které vzbudily nikoliv nepatrný rozruch. Jistý význam měly zde také určité politické pikanterie, patřící asi do lůna české agrární strany, o nichž však nehodlám se zde šířiti. Chci jen zdůrazniti, že došlo ke zlepšení, to třeba připustiti. Ale, co se stalo, stalo se jen tak, že čerta vyháněli ďáblem, když nahradili prvý návrh návrhem druhým. Porovnáme-li prvý návrh této úsporné a kontrolní komise, o němž včera pan zpravodaj prohlásil, že měl dva úkoly, totiž dosíci úspor a vzbuditi opět důvěru, se starým návrhem, narazíme již v § 1 na velký rozdíl. § 1 starého návrhu postupuje úplně logicky, zabývá-li se otázkou, nač se tato komise zřizuje. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.) § 1 nového návrhu obsahuje také několik slov o úkolech komise, ale slovy poněkud šetří a teprve v § 5 stává se obšírnějším. Tento § 5 mluví velmi málo o komisi, ale mluví o výboru. Kdo čte tento návrh povrchně, mohl by snad dospěti k mínění, že se snad výrazu komise a výboru používá střídavě, ale že by se zde v § 5 snad pomýšlelo na to, aby tento výbor měl příslušnost a úkol výboru podle jednacího řádu, to bych naprosto neřekl. Ovšem při prvém projednávání zákona ústavně-právním výborem bylo třeba nikoliv nepatrného úsilí a jest to vyloženě zásluha členů parlamentu, kteří při tom působili, že komise byla postavena na půdu parlamentního výboru. Ale výbor, o kterém mluví § 5, jest něco úplně jiného. Tento § 5 mluví o výboru, který jest výkonným výborem této komise. Tento výbor se skládá z předsedy, dvou místopředsedů a dvou zapisovatelů, kdežto komisi tvoří 24 členů a rovněž tolik náhradníků. Ovšem komise může ještě přibrati 3 až 6 členů, ale naprosto není řečeno, kdy to může učiniti. Zpravidla tomu bude tak, že se sejdou jen pan předseda s místopředsedy a dvěma zapisovateli. Porovnejme nyní úkol komise s úkoly výboru, pak se nám ukáže u výboru tento velmi důležitý úkol: "Výboru náleží, aby v součinnosti s vládou nebo příslušnými orgány vlády, jakož i s nejvyšším účetním kontrolním úřadem přihlížel bez újmy práv a odpovědnosti vlády, aby se ve správě státu a ve státních nebo státem spravovaných podnicích, fondech atd., hospodařilo úsporně a účelně. K tomu cíli provádí výbor také kontrolu hospodářství, při čemž dbá toho, aby byly zjištěny a odstraněny závady nebo nesprávnosti ve veřejné správě." Zde se stará nejen o úspory, nýbrž i o vyloženou kontrolní činnost, zvláště pokud jde o zadávání dodávek. Dále se praví, že "výbor může jednati také z vlastního podnětu". Jeho porady jsou důvěrné. Ale nejzajímavější jest, že, jak se praví v jiných paragrafech, ostatní členové sněmovny nemohou se zúčastniti ani komise, tím méně pak porad výboru, ba nebylo ani řečeno, že právo na účast mají náhradníci výboru, jestliže vystupují ve funkci člena výboru, je-li řádný člen zaneprázdněn. Tak, jak jest tento zákon stylisován, může úsporná komise pracovati takovým způsobem, že řekne: "Náhradníky nepřipustím." Jestliže nyní člen komise ubude pro nemoc nebo pro jiné zaneprázdnění, dochází podle tohoto znění ke skutečnosti nebo k interpretaci, že tam náhradník náhle vpadne a vůbec neví, oč jde. Tedy řada vad, které komise původně měla, byla napravena, ale za to velký význam komise byl podstatně snížen tím, že se její úkoly soustředily ve výboru; a již odst. 5 ukazuje, čeho se vlastně tímto výborem chtělo dosíci. Oposice má býti vyloučena z jakékoliv kontrolní činnosti. To se táhne jako červená nit celou tradicí českého parlamentarismu, tak jako se tento rozpočet sestavoval sice za parlamentní účasti, ale oposice byla pečlivě držena stranou. Tato oposice má býti zbavena svého nejvlastnějšího, nejpřirozenějšího práva, svého existenčního oprávnění v parlamentu, své v podstatě očisťující činnosti kritiků. To jest smysl § 5. Myslím, že se nemýlím, jestliže dnes prorokuji, že, bude-li se vůbec tato kontrola prováděti, uhlídáme i uslyšíme vůbec velmi málo o činnosti komise, poněvadž bude přestávati na těchto 5 členech výboru, kteří jsou vzati z většinových stran. Neboť, tak jak věci vidíme, nelze pomysliti na to, že by za předsedu nebo náměstka byl někdy vzat někdo z oposice. Tato parlamentní rytířskost není v této sněmovně nijak domovem, to se přenechává oněm cizincům, jimž se v novinářských článcích podkuřuje, ale jejichž dobrý příklad dovede se velmi pečlivě odvrátiti od vlastního hospodářství.

Tuto komisi a tento výbor obklopili jste hustým pláštěm důvěrnosti a neproniknutelnosti. Výbor bude nyní exponentem oné většiny, kterou představují členové vlády, kontrolu budou vykonávati ti, kdo vlastně mají býti kontrolováni, a zde se vracím k tomu, co zde před tím řekl kol. Bergmann. Odmítl systém, podle něhož ti, kdo mají býti kontrolováni, kontrolují se sami. Máme-li však na mysli spojitost mezi vládou a kontrolou a mezi sněmovní většinou a kontrolou a uvedeme-li ji v souvislosti se zákonem, vidíme, že se tímto zákonem dělá to, co právě vytkl většinový poslanec Bergmann.

A ještě něco, pánové! Tato úsporná a kontrolní komise, kdyby byla sebe lépe myšlena, i kdyby chtěla sebe lépe pracovati, zůstane ranou do vody, dokud nebudou zde provedeny dvě věci. Nemá vůbec žádného smyslu chtíti učiniti odpovědným ministra nebo orgány, za které vlastně ručí, nemáme-li zákona o ministerské odpovědnosti. Máme již 15. rok v dějinách této republiky. Vždyť zákon o ministerské odpovědnosti není vůbec tak těžké vydati. Zákon o ministerské odpovědnosti mělo staré Rakousko, zákony o ministerské odpovědnosti má většina moderních států. Stačí tedy pouze jej opsati, to je práce, kterou třeba vykonati při vydání zákona o ministerské odpovědnosti a tato sněmovna se až dosud po 15 let vyhýbala tomuto nutnému doplňku ústavy. Bylo by bývalo jedním z prvních úkolů této sněmovny, aby vydala takový zákon. Neučinila to, poněvadž takovýto zákon jest úřadujícím vládám nepříjemný, nebo by nepříjemný býti mohl, a zdejší většiny od prvopočátku pluly ve vládních vodách. Jestliže takto uvažujeme, nelze jinak než předpokládati, že tato úsporná a kontrolní komise, tak jak se nyní dělá bez zákona o ministerské odpovědnosti, nebude nic jiného než ranou do vody, nebo aparátem, který tu a tam osobnosti, která se stala nepříjemnou, jednou něco vytkne.

Ale tento zákon má ještě jednu podstatnou vadu. Nejen, že mu schází střecha ministerské odpovědnosti, chybí mu ještě také něco jiného. Také o tom se úplně správně zmínil pan řečník přede mnou, posl. Bergmann. Jest to naprosto nedostatečný řád oprávnění nejvyššího kontrolního úřadu. U nás není nejvyšší účetní kontrolní úřad nic jiného než pouze účetnický úřad vykonávající formální úkoly. Ale věc jest přece takováto: u žádného stát. úřadu nesbíhá se tak skvěle dohromady materiál, který by mohl posouditi nedostatky správy, jak po stránce právní, tak také co do účelnosti úkolů, jako u nejvyššího kontrolního úřadu. Nový návrh zmiňuje se velmi nesměle o nejvyšším kontrolním úřadu, a uvádí, že jest věcí výboru, tohoto malého výboru, této malé společnosti, která se zde zřizuje, aby v součinnosti s nejvyšším účetním kontrolním úřadem staral se o to, aby atd. Dovolil jsem si podati zde návrh, o němž jsem přesvědčen, že jej většina zamítne. Jest to tedy čistě demonstrační návrh, ale domnívám se, že se ke smyslu tohoto návrhu, přes to, že bude zamítnut, tu a tam ještě leckterý člen dnešní většiny vrátí. Navrhl jsem totiž, aby o každé schůzi komise a výboru byl vyrozuměn předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a aby byl pozván, aby se dostavil buď sám nebo aby vyslal svého zástupce a aby v pozvánce byl vyrozuměn o pořadu jednání komise. Ovšem při dnešním zákonodárství president nejvyššího účetního úřadu, který nemá mimořádně silný temperament, bude se tam vlastně cítiti až příliš zbytečným pozorovatelem. Ale na tom nesejde. Jest již dobře, jestliže se vytvoří čistě osobní, abych tak řekl atmosférické spojení takovéto kontrolní komise s nejvyšším účetním úřadem. Ve skutečnosti musil by každý člen míti právo klásti dotazy nejvyššímu účetnímu úřadu a předseda nejvyššího účetního úřadu nebo jeho náměstek míti právo zkoumati nejen formálně nýbrž i věcně každý poukaz a každý výdaj. Jak víme, velkou důležitost měly by při tom také subjektivní momenty. Ale presidentem nejvyššího účetního úřadu se nedělá nějaký obyčejný účetní, nýbrž osobnost, o které se musí předpokládati, že jest informována o podstatě a úkolech státního aparátu a vyzná se v tom. To jest druhá vada této úsporné a kontrolní komise a zde jest druhý úkol této sněmovny, aby z nejvyššího kontrolního úřadu učinila to, co vlastně bylo zamýšleno, nikoliv čistě formální, nýbrž i věcnou kontrolu veškeré vládní činnosti, která se druží jako důstojný protějšek k ministerské odpovědnosti. Dokud se to neprovede, dokud sněmovna nevykoná tento úkol, nýbrž dokud se mu bude vyhýbati, aby se nestala nepohodlnou dočasné vládě, do té doby se to nestane. Sněmovna se nemůže vymlouvati tím, že vláda nepodala ještě návrhy, neboť sněmovna má právo a možnost podávati iniciativní návrhy a může naléhati na to, aby takové iniciativní návrhy byly projednávány. Musím upřímně prohlásiti, že jsem se divil, že sněmovna čekala, až přijde od vlády návrh na úspornou a kontrolní komisi. Instituce úsporné a kontrolní komise jest typ návrhu, který má býti podán a projednáván z podnětu sněmovny samé.

Z požadavků ústavně-právního výboru přednesených vládě při změně návrhu nebyly dále provedeny dva body: Jest opět v rukou člena vlády, žádati důvěrnost výboru, kdežto posl. Bergmann zcela správně prohlásil, že bude velmi nutno poněkud uvolniti okovy úředního tajemství v zájmu očisty veřejné správy. Snad si v té chvíli vůbec ani neuvědomil, jak velice bylo toto úřední tajemství obezděno opět novými zdmi v roce 1923 oním zákonem, kdy každému úředníkovi byla zacpána ústa, zároveň s tím, když byla uzákoněna proslavená tisková novela. Zatím co zde většina přednáší takovéto řeči a usnáší se o zákoně, v němž táž většina připouští, že nejen komise sama, nýbrž i každý jednotlivý ministr může žádati důvěrnost jednání, a to nejen tajného výboru, nýbrž i celé komise...... (Posl. dr Winter: Oproti té komisi jsou úředníci zbaveni povinnosti mlčenlivosti!) Ano. (Posl. dr Winter: Jde o to, aby úředníci byli povinni před komisí vypovídati! Jen ta komise navenek má eventuelně právo prohlásiti důvěrnost!) Prosím, to připouštím, ale přes to by zajisté člen vlády neměl míti možnost žádati tuto důvěrnost navenek. Jestliže komise ve své suverenitě prohlásí: "Prosím, z toho nesmí nic ven", pak jest věcí komise, ale členům vlády nemá se tímto zákonem takovéto právo poskytovati. Tam jsou lidé, kteří mají za to odpovídati, v tom vidím nikoliv nepatrnou chybu. (Posl. dr Winter: Pane doktore, jdeme na neznámou ještě půdu, možná že za dva roky půjdeme dále!) Doufám. Doufám, že s té strany, ze které bylo na mne voláno, dostane se mi ve vhodné době podpory, která mi byla v tomto zvolání zde přislíbena.

Ovšem pan dr Stránský jako zpravodaj zcela správně řekl, že nezáleží na normách takového zákona, nýbrž na duchu, jímž se tento zákon provádí. Ale, jestliže se již při tvoření norem projevuje takový duch, který se vlastně příčí podstatě správné všeobecné kontroly, nelze bohužel souditi příliš optimisticky o účincích takového zákona.

Dovolil jsem si také podati druhý návrh k této kontrolní komisi, aby aspoň náhradníci komise měli do ní kdykoliv přístup, aby nemohlo dojíti k ostudnému případu, že se náhradník po týden vyloučí z jednání a když týden uplyne, příštího pondělí se mu uloží, aby při jednání zasahoval činně. Jak řečeno, potřebuje tento zákon ještě spoustu doplňků a rozšíření a úplně souhlasím se zpravodajem, když prohlásil, že to, co má ovládati tuto komisi, musí býti duch a vůle čistiti, vůle, aby se slušně a úsporně hospodařilo.

Pokud jde o druhý návrh, který jest zde dnes předložen, týká se rozpočtového provisoria. Pokládám za lepší, vydá-li se rozpočtové provisorium, než aby se snad bylo trvalo na tom, aby v tak těžké době byl rozpočet promrskán, aniž lidé hlasující o něm měli vůbec možnost dáti si jednotlivé položky odůvodniti. Jest jen otázka, zda cesta, která se nyní nastoupila, byla správná. Byly dvě cesty. Jedna cesta byla řádná, to jest, byl by se vzal loňský rozpočet a podobně jako v jiných státech, kde se tomu ovšem věnuje ještě také jiná péče, byly by se za základ vzaly dvě dvanáctiny rozpočtu. Bude se mi namítati: To se nemohlo provésti proto, poněvadž v předešlém rozpočtu výdaje byly příliš veliké a neměla se spáchati chyba, aby se již v lednu a únoru tohoto roku činily výdaje v témž rozsahu a aby se tak začalo plýtvat penězi. Tomu bylo by se mohlo čeliti, kdyby se bylo ustanovilo jisté procento úspor. Připouštím, že technicky je to velmi obtížné vydati takovýto zákon, ale bylo by to bývalo možné a bylo by to bývalo více v duchu ústavy než to, co se zde učinilo.

Zde se předběžně schvaluje rozpočet, který ještě nebyl přijat, zde se předběžně schvaluje celá řada daňových příjmů. Chci ukázati jen na jeden zvlášť drastický příklad, co se zde předběžně dělá. Počítá se s tím, že se roku 1933 podaří dostati z daňových trestů z této země asi 80 milionů. Musím konstatovati, že nejsem naprosto žádným přítelem daňových defraudantů, již proto nikoliv, poněvadž by, kdyby byli samí daňoví defraudanti, nemohl žíti nejen stát, nýbrž poněvadž by to byla výsada před těmi, kteří platí daně řádně. Ale vidím nesmyslnost právě v tom, že se příkladmo odhadují daňoví defraudanti trestní částkou 80 milionů, když se přece musí říci, že tu snad přece žádní daňoví defraudanti nejsou, aspoň žádní, které lze chytiti. (Posl. dr Winter: Bude zase zvýšena položka příjmů daňových, ono se to vyrovná!) Ale to se týká již předchozích daní, těchto 80 milionů, daní, které, jak se předpokládá, byly již zdefraudovány. Nuže předpokládejme, že sněmovna neschválí zákon, který má zavésti tuto palečnici, aby vymačkala 80 milionů; pak toto provisorium s příslušnou částkou visí úplně ve vzduchu. Domnívám se, že sahá-li se již k takovýmto choulostivým prostředkům, že by se přece jen dříve, než se odhlasuje rozpočtové provisorium, byly měly určiti aspoň příjmy. Neboť jinak může býti usneseno rozpočtové provisorium a příjmy, s nimiž se počítá, nemusí se dostaviti. Byl bych si také přál, aby ustanovení v tomto návrhu byla stylisována poněkud zřetelněji, než se to stalo v těchto třech paragrafech. Stylisace jest přece taková, že se vládě uděluje velmi dalekosáhlé zmocnění, kdežto o druhu příjmů a výdajů se podrobně neříká téměř vůbec nic. Připouštím, že úředníci, kteří byli pověřeni tímto úkolem, jednali pod tlakem příkazu k nejrychlejší práci. Přes to však bude kritikovi tohoto zákona a zvláště kritikovi provádění tohoto zákona velmi zatěžko, aby podle tohoto zákona a podle důvodové zprávy k němu mohl konstatovati něco konkretního. Takovéto zákony musí přece býti pracovány mnohem přesněji a zevrubněji a právě v takovýchto dobách nesmějí vládě udělovati ještě ohromné plné moci.

Pokud jde o rozpočet samý, bude ještě příležitost leccos k němu říci. Přál bych si jen, aby se číslice, které se uvádějí v rozpočtu, neukázaly jako příliš optimistické. Všichni víme, že žijeme v těžké krisi a že nemůžeme říci nic určitého o průběhu roku 1933 a o příjmech státu, jakož i o nutných výdajích, které snad učiní. Ale přece musíme pronésti přání, aby vláda nepřestávala na tom, že zjistí číselně příjmy a výdaje a sníží platy úředníků a zaměstnanců. Již loňského roku jsme myslili, že se dosáhlo vrcholu a bylo to nyní tedy neobyčejné překvapení, když se vidělo, že máme odvahu příjmy státních úředníků a pensistů snížiti ještě více. Vláda nesmí přestávati na tom, že se zcela prostě pokusí vymačkati ještě nové daně z poplatníků, skutečně krutě postižených, nýbrž bude třeba silné iniciativy, aby z domova využitím všech možností v zahraničí, lepším hospodařením a podporováním hospodářského procesu vytěžila, co je možno.

Úsporná a kontrolní komise mohla by leccos vykonati, kdyby rychle a účelně zasáhla do správního ústrojí a kdyby se aspoň starala o to, aby správa přestala překážeti hospodářsky činným lidem v jejich činnosti. Již tím bylo by se stalo neobyčejně mnoho. Spisy, které by mohly býti vyřízeny ve 24 nebo 48 hodinách, vyžadují tří, čtyř nebo 5 měsíců a státní občan, když dostane vyřízení, musí jen říci: "Dnes již z toho vůbec nic nemám, nyní jest již příliš pozdě, čas, peníze a poplatky, které jsem vynaložil, byly prostě vyhozeny." Pan ministr obchodu před několika dny na anketě železářského průmyslu učinil velmi pozoruhodný slib: poukázal na to, jak nepravidelně devisová komise přiděluje letos devisy, jak kompensační smlouvy pracuje opět jiný úřad a kontingentní smlouvy opět jiný a jak zde kolečka, která by měla zapadati do sebe, běží vedle sebe. Slíbil, že se něco stane, aby tento aparát byl postaven na lepší a účelnější základ. Dnes jde o to, využíti veškeré možnosti k opatření práce, neboť pouhou sociální péčí o nezaměstnané, která se vymačkává z lidí ve formě daní nebo snižování platů, se nijak nepomůže. Jde o to, aby se využilo veškeré možnosti k opatření práce doma a stykem s cizinou; ale dnes se dále hospodaří jen čistě stranicky a nijak se nedbá, oč vlastně jde, totiž, aby nezaměstnanost byla potírána opatřením práce, aby nová úsporná a kontrolní komise nestála po roce před ještě smutnějším výsledkem rozpočtových čísel než dnes. (Potlesk.)