Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

223 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bradáč, dr Czech, Černý, dr Hodža, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 9 hod. 15 min. dopol.

dal předseda: na dnešní a zítřejší schůzi posl. Najmanovi pro neodkladné zaměstnání; do 23. t. m. posl. Fedorovi z rodinných důvodů.

Klub poslanců čsl.-nár. demokracie vyslal do výboru soc.-politického posl. inž. dr Touška za posl. Vetterovou-Bečvářovou; do výboru ústavně-právního posl. dr Hodáče za posl. Ježka; do výboru zemědělského posl. inž. dr Touška za posl. Vetterovou-Bečvářovou.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Pozdílka za posl. Dubického a posl. Stundu za posl. Teplanského.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2099) zákona o úsporných opatřeních personálních (tisk 2113) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem výboru soc.-politického je p. posl. Blažek, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. dr Černý.

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve včerejší 231. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti": pp. posl. Horpynka, Simm, Dobránsky, Pekárek, Chmelík, Kunz, Čuřík, Tyll a Suroviak.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Horpynkovi.

Posl. Horpynka (německy): Pánové! Způsob, jakým se zde projednává návrh zákona velikého hospodářsko-politického a obchodně-politického významu, musí vskutku vzbuditi odpor. Především musím protestovati proti tomu, že předsednictvo, pravděpodobně majíc na mysli blížící se vánoční svátky, uznalo za nutné ustanoviti řečnickou lhůtu 5 minut na člena klubu. Když ještě pani ze sociálnědemokratické strany byli v oposici, právě oni se velmi energicky ohrazovali proti omezování řečnické lhůty. Nyní, kdy páni jsou u moci, dožíváme se toho, že my, kteří jsme tenkráte dostali řečnickou lhůtu 10 minut na člena, dostáváme od nich, kdy jsou nyní u moci, jen 5 minut. (Výkřiky na levici.) Bylo již zahanbující, že v sociálně-politickém výboru při promrskávání tohoto návrhu, musil rozpravu zahájiti nepřipravený zpravodaj. Na pátek předešlého týdne, na den 16. prosince, byl svolán po skončení plné schůze rozpočtový výbor poslanecké sněmovny, aby projednal tento návrh. Jako referent o návrhu zákona tisk 2099 byl na pozvánce rozpočtového výboru uveden posl. Adámek. Ale k této schůzi nedošlo, byla přeložena na pondělí dopoledne a když se v pondělí dopoledne rozpočtový výbor sešel, ukázalo se, že se tento malý Adam v československém parlamentě náhle ztratil a zpravodajství o tomto zákonu musil převzíti bez přípravy sám předseda rozpočtového výboru, pan dr Černý. Tak se nejedná se zákonem, jehož katastrofální následky pocítí na svém vlastním těle 500.000 lidí s příslušníky rodin nejméně 2 miliony.

Vládní návrh tisk 2099 jmenuje se skromně "Úsporná opatření personální". Nyní vidíme, promyslíme-li si následky tohoto zákona, jaké strašlivé účinky má všeobecná hospodářská krise také na nás, jak tato krise způsobila u nás krisi státních financi. Zde jest nejkrásnější ilustrace k okřídlenému výroku pana ministra věcí zahraničních dr Beneše, který téměř před rokem pronesl na Šumavě: "Tuto krisi jsme překonali, aniž víme jak, vůbec jsme ani nepocítili, že jsme se octli v krisi, jsme ostrov blažených". Chápu, že prvou starostí mladé vlády Malypetrovy jest rovnováha státního hospodářství. Neboť heslem pro naše vnitropolitické jednání zde v tomto státě jest vždy: "Musíme udržeti korunu, valuta se nesmí změniti." Ale koruna má jen dvě opory: jedna jest aktivní obchodní bilance, druhá rovnováha státního hospodářství. Aktivní obchodní bilance, to již bylo, to patří minulosti. Naše obchodní bilance je pasivní a pasivní zůstane, na tom se vůbec nic nezmění, i když v hospodářsko-politické části časopisů se mnohdy píše tučnými písmeny, že v tomto či onom měsíci činilo aktivum obchodní bilance 10, 15 nebo 20 milionů Kč. Pasivum obchodní bilance, jemuž nelze pomoci, jest následek nešťastné obchodní politiky, která se provozovala v tomto státě na diktát pana ministra pro věci zahraniční dr Beneše. (Výkřiky posl. dr Schollicha, Prauseho a Krebse.) Se vším zbožím byli jsme vytlačeni ze zahraničních trhů, úsilí o soběstačnost, devisové závěry dokonaly zbytek a dnes hledíme bez útěchy do prázdnoty, poněvadž se musíme obávati, že těchto zahraničních trhů nikdy již nebudeme moci dobýti nazpět a že naše obchodní bilance zůstane pasivní i nadále. (Souhlas na levici.)

Druhou oporou koruny jest aktivní rozpočet. Tvrdím: Tohoto státního rozpočtu nelze již vůbec uvésti do rovnováhy. Nyní se dovídáme, jak špatně se v tomto státě hospodařilo v celých oněch 14 letech jeho trvání. Tento stát začal svou existenci nemaje vůbec žádných dluhů a ohromné aktivní saldo. Dávka z majetku měla býti základem pro zlatý poklad této republiky. Stát zažil léta konjunktury, způsobená, jak lze pochopiti, hladem po zboží v době po válce. (Posl. Dubický: To by tam nebyli směli býti socialisté, aby to neprohospodařili!) Nerozuměl jsem pánovi, co na mne volal!

Stát prožil léta konjunktury, příjmy z daní byly obrovsky veliké, a státníci ve své krátkozrakosti předkládali parlamentu každoročně ohromně nafouklý rozpočet. Hospodařilo se tak neodpovědně, že jsme nedávno z vládního prohlášení pana předsedy vlády Malypetra zvěděli, že na úrocích ze státních dluhů bez amortisace, bez tak zvané osvobozovací taxy, musíme platiti vítězné Dohodě ročně maličkost 1870 milionů Kč. Dovolili jste, aby se nahromadilo 6 miliard daňových nedoplatků. Každý národohospodář ví, že národní hospodářství pohybuje se ve vlnovkách, jsou doby konjunktury, jsou doby poklesu a deprese. Nikomu ani nenapadlo, aby zde v tomto státě nashromáždil zálohy pro dobu poklesu. A vinníci na tomto hospodářství? Ano, známe je, ale co nám to prospěje? Nyní chápeme, proč Československo do dnešního dne nemá ještě onoho zákona, ohlášeného v ústavě, o ministerské odpovědnosti. Páni vědí dobře, proč se kryjí, nevydávajíce tento zákon. Nyní najednou se volá: Chceme uvésti státní hospodářství do rovnováhy a musíme sáhnouti k úsporným opatřením. Nyní má býti odstraněn miliardový schodek státního rozpočtu a všechny prostředky, k nimž se sahá, i nejprostšímu člověku, bez jakéhokoliv předběžného vzdělání a školení, musí ukázati, že vše to, oč se zde pokoušíte, jsou rány do vody. (Souhlas.) Na jedné straně snižujete platy veřejných zaměstnanců, na druhé straně musí ovšem klesnouti výtěžky daně důchodové. Věří-li pan ministr financí, že daň důchodová proti rozpočtené částce ve finančním zákonu na rok 1933 klesne jen o 6%, jest optimista, který se však strašlivě zklame tím, co skutečně přijde. My nebudeme zklamáni, my víme, co přijde. Z výdajů škrtají se položky na investice, údolní přehrady, velkorysé výdaje na meliorace, na elektrisaci venkova zeškrtávají se na nejmenší částku; následek toho, že tyto výdajové položky v rozpočtu skutečně klesají, bude současné stoupání jiné položky, totiž podpory v nezaměstnanosti a týmž tempem pokles daňových výtěžků. Pánové, táži se vás, lze těmito způsoby uvésti rozpočet do rovnováhy? Sedmičlenné komité rozpočtového výboru, které si vzala vláda ku pomoci, aby při tomto zeškrtání rozpočtu zatížila jistou odpovědností prý také parlament - díky Bohu, oposičníci byli z toho vyloučeni a nemají žádné odpovědnosti - toto komité naprosto nesplnilo svého úkolu. Neboť kolem oněch výdajových položek, kde by byli mohli skutečně provésti škrty ve výši, která by stála za zmínku, obcházeli páni jako kočka kolem horké kaše. (Výkřiky.) Oběti, které se dnes očekávají od státních zaměstnanců a které budou musiti přinésti, budou přineseny úplně zbytečně. V dubnu příštího roku budeme míti novou miliardu schodku. Vždyť ani vláda sama není přesvědčena o úspěchu svých opatření, proto pojala do tohoto zákona onen osudný paragraf, že se platy a pense veřejných zaměstnanců nemusejí již vypláceti prvého dne každého měsíce, nýbrž, že se to může státi až do 15. dne každého měsíce. Pánové, to znamená jinými slovy, že přes veškeré své úsilí budeme brzy opět státi před prázdnými pokladnami a že se budete pokoušeti, abyste pro státní zaměstnance vyškrabali někde platy a pense v prvých 14 dnech každého měsíce.

V souvislosti s touto obavou musím co nejenergičtěji protestovati, že na návrh kol. dr Peterse soc.-politický výbor přijal resoluci II, v níž výbor, jsa si vědom závažnosti tohoto zákona, vyzývá vládu, aby vláda ihned zbavila tento zákon účinnosti nebo jej zmírnila, jakmile by se zmírnila hospodářská situace státu nebo, jakmile by to dovoloval lepší stav financí. Pánové, to je podvod a výsměch veřejným zaměstnancům. Neboť soc.-politický výbor přijal tuto resoluci, když pan ministr dr Vlasák výslovně prohlásil, že nejkratší lhůta, která jest ustanovena pro zákon o snížení platů, jest konec roku 1934. Neboť, i kdyby podle slov ministra dr Vlasáka rok 1933 byl vyloženě dobrým rokem konjunktury, projevil by se tento vzestup hospodářství ve státních pokladnách teprve během roku 1934 a nelze tedy na to pomysliti, že by tento zákon mohl pozbýti účinnosti před koncem roku 1934. Pánové, stane se pravý opak. (Výkřiky.) Nepodaří-li se udělati obchodní bilanci aktivní a uvésti rozpočet do rovnováhy, musíme upřímně a poctivě prohlásiti, že všichni máme co největší obavy, že nebude lze korunu udržeti. Na podzim dojde k poklesu koruny a státní zaměstnance zachvátí nevýslovná bída, které vůbec nelze napraviti, neboť tato vláda, která dnes v této strašlivé době neprojevuje nejmenšího zájmu o státní zaměstnance, až dojde k inflaci, nebude se o státní zaměstnance vůbec již starati, nechá je snad po měsíce hladověti se znehodnoceným platem, než přikročí k tomu, aby nouzovými opatřeními, výpomocemi a něčím podobným pro státní zaměstnance něco učinila. I kdyby se umělými prostředky podařilo korunu udržeti, nebude tento zákon platiti až do konce roku 1934. Neboť ode dneška za rok se dožijeme nového snížení platů. Tak vypadá budoucnost ve skutečnosti. (Posl. Stenzl [německy]: Na druhé straně nové daně, zatěžování výroby!) Zažijeme ještě docela jiné věci.

Pánové! Tento návrh zákona jest nebezpečný v několikerém směru. Jest však jisto, že odporuje duchu ústavy a několika jejím zákonným ustanovením. V nitru každého člověka žije mravní právo. Toto mravní právo jest výsledek kulturní úrovně vlastního národa. Toto mravní právo v duši každého člověka zná svatost smluv, zná nedotknutelnost nabytých práv. Paragrafované právo v tomto novém návrhu zákona jest v rozporu s právem mravním a proto otřásá státním a společenským řádem a úplně ruší právní jistotu. Byli to státní zaměstnanci, kteří měli pochybnosti již proti československé ústavě, na které se usneslo revoluční Národní shromáždění z r. 1919 a 1920, poněvadž tato ústava neobsahovala ustanovení o nedotknutelnosti nabytých práv. Ústava německé říše, tak zvaná výmarská ústava, obsahuje ustanovení o nedotknutelnosti nabytých práv, právě tak jako ústava severských států. Zda tato ustanovení zná ústava rakouská, nevím, ale v nejbližších dnech se o tom přesvědčím. Do československé ústavy nebylo to pojato, poněvadž se řeklo, že nedotknutelnost nabytých práv jest samozřejmá věc a že není třeba, aby to bylo pojato do ústavy. Státní zaměstnanci průběhem posledních let zakusili, jaké strašlivé následky to má, že tato samozřejmost nebyla vložena do ústavy. Již platové zákony čís. 103 a 104 z r. 1926 přinesly státním zaměstnancům ztrátu časového postupu, v letech 1926 a následujících státní zaměstnanci marně bojovali za spravedlivý požadavek valorisace svých platů. Druhého zklamání dožili se státní zaměstnanci s tak zvaným vánočním příspěvkem podle zákona čís. 44 z r. 1930. Vláda prohlásila tentokráte v důvodové zprávě, že se tyto vánoční příspěvky mají vypláceti tak dlouho, dokud nedojde k valorisaci platů, a tak dlouho, pokud budou platy státních zaměstnanců nedostatečné. A dnes? Zákon omezený na dvě léta ruší vánoční příspěvky pro vždy.

Státní zaměstnanci dožijí se ještě většího zklamání, pročtou-li si tento zákon o snížení platů. Úředník má se svým zaměstnavatelem veřejno-právní smlouvu, podle níž má nejen povinnosti, nýbrž i práva, zvláště právo rovnosti před zákonem a před ústavou. Podle ústavy má každý občan státu právo v rámci zákonných ustanovení všude, kdekoliv, vykonávati činnost směřující k výdělku. Omezení smějí býti provedena jen ve veřejném zájmu a jen na základě zákona. Tato omezení byla také skutečně pro činné státní úředníky zákonně ustanovena. Nyní, bez jakéhokoliv nucení přichází zákon, který zakazuje státním zaměstnancům jakékoliv vedlejší zaměstnání. Neděje se to v zájmu veřejnosti, ani dokonce v zájmu jiného stavu. Tento zákaz vedlejšího zaměstnání jest u pensistů nejen nesmyslný, poněvadž nejsou již státními zaměstnanci v činné službě a tedy vedlejším zaměstnáním nemohou konati nic nebezpečného při výkonu své služby; toto ustanovení jest těžkým sociálním nebezpečím, neboť znamená, že kdyby bylo třeba, není možno doplniti si pensi, která nepostačuje na živobytí, vedlejším zaměstnáním. Znamená vsak největší nebezpečí zvláště pro ony německé úředníky, kteří byli propuštěni ze státní služby podle restrikčního zákona čís. 286/1924 Sb. z. a n. Tenkráte přiměli jste mnoho lidí tím, že se jim slíbilo odbytné a jiné výhody, aby dokonce dobrovolně odešli ze státní služby, neboť doufali, že to, čeho se jim nedostává k živobytí, mohou si opatřiti vhodným vedlejším zaměstnáním. Tito lidé, kdyby se zákon měl vztahovati také na ně, stojí přímo před zkázou své existence. Konec konců takovéto ustanovení jest jen podkladem pro všelijaké trýznění státních zaměstnanců. Uhlídáme, jak se těchto paragrafů bude zneužívati, aby se úředníkům přímo znemožnila jejich činnost v politických nebo odborových a stavovských organisacích a tím se nasadí koruna tak zvané demokracii v tomto státě.

Snížení platů jest zajisté v rozporu s veřejným právem. Neboť plat jest nejen odměnou za vykonanou práci, nýbrž plat má také býti zabezpečením živobytí a tím má přispěti k spolehlivosti a nezávislosti úředníkově. Toto snížení ohrožuje existenci úředníků, existenci, která nikterak nevypadá tak růžově, jak nám ji vylíčil v sociálně-politickém výboru pan posl. Heller ze Svazu zemědělců, který tvrdil, že ze vzrůstu vkladů v městských spořitelnách lze usuzovati, že úředníci, osoby s pevným platem, jsou stále ještě tak šťastni, že si ukládají. (Výkřiky posl. dr Schollicha, Krebse, dr Keibla a dr Luschky.) Vzrůst vkladů jest klam, není to pravda, ale zvu pana posl. Hellera, aby nejen u našich městských peněžních ústavů, nýbrž i u mnohých bank, které vedou statistiky, nahlédl do nich a přesvědčil se, že na příklad u ústavu Kreditanstalt der Deutschen v Praze 58% všech vkladů pochází ze zemědělství. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Posl. Heller snad si láme hlavu, proč rolníci vybírají peníze právě z jejich rolnických záložen a vkládají peníze do městských spořitelen a městských peněžních ústavů!

Snížení platů jest také jedním z oněch nevhodných prostředků, jak čeliti následkům světové hospodářské krise. Řekl jsem, že jsme ztratili zahraniční trh. Co bychom mohli z vlastní síly ještě vykonati proti následkům krise, bylo by oživení domácího trhu. Ale všemi našimi opatřeními, ať se nazývají jakkoliv, poškozuje se čím dále tím více právě domácí trh tím, že se kupní síla spotřebitelů soustavně podlamuje. Jak zde má dojíti k sanaci rozpočtu, jest úplná hádanka. Neboť pokles domácího trhu musí také způsobiti ohromný pokles daňových příjmů v rozpočtu. Přímo nesmyslné jest, nutí-li se státní zaměstnanci, aby si nyní dali líbiti snížení platů, ale žádá-li se od nich na druhé straně, aby se pensijní příspěvky a příspěvky do Léčebného fondu vyměřovaly a také platily z nesnížených platů. Divím se jen, že pan ministr financí nepřipadl na myšlenku, aby po snížení platů vyměřoval důchodovou daň také z imaginárních platů, které neexistují a aby si ji dal platiti. Jeho berní úředníci by to mistrně dovedli. Tu by pravděpodobně každému státnímu úředníkovi byla předepsána důchodová daň jako předsedovi vlády. To je přece neuvěřitelné, že se nyní ze snížených platů žádají vyšší pensijní příspěvky a ze se tyto vyšší pensijní příspěvky vyměřují ještě z dřívějšího, zmizelého platu a že se při tom státním zaměstnancům ani nezajišťuje, že v tomto státě dostanou někdy pense, neboť půjdou-li věci takto dále, octneme se v témž stavu, jaký jest dnes v Rumunsku, kde se státním zaměstnancům říká: Prosím, vyplatíme vám jednoměsíční nebo dvouměsíční platy a zbývající platy za deset nebo jedenáct měsíců najděte si, kde chcete. (Posl. dr Luschka [německy]: To je důkaz, že se poměr k Rumunsku stává stále užší!) Nyní se snažíte, abyste z Československa, Rumunska a Jugoslavie vybudovali nejnovější velmoc v Evropě.

Finanční činitelé tohoto státu tvrdili, že jest nezbytně nutno, aby pense byly sníženy, neboť pensijní rozpočet jest ohromně přetížen. Pánové, ale kdo je tím vinen? Podle restrikčního zákona č. 286 z r. 1924 vyhnali jste přece do pense desetitisíce lidí, způsobilých k práci a ochotných pracovati. Byli jsme tím vinni my? A máme nyní za to pykati? Snížení pensí jest těžké bezpráví, neboť pense není žádná milost, nýbrž jest nabyté, zaplacené nebo koupené právo. (Potlesk.) Za své činné služby spokojoval se státní zaměstnanec s daleko nižšími platy než jak se souběžně s tím platí v soukromé službě týž výkon, spokojil se s malými platy poněvadž si říkal, že veřejno-právní smlouvou s jeho zaměstnavatelem jest zajištěn celý večer jeho života. Dámy a pánové! Tato pense jest částí pracovního výtěžku celého života. Jestliže se dnes odnímá, jest to konfiskace nabytého výtěžku práce. Domníváte-li se, že takovými věcmi sanujete rozpočet, octli jsme se před skutečností, že se v tomto zbankrotělém státě děje pokus sanovati rozpočet způsoby kapsáře. (Předseda zvoní.) Škrtnutí části nebo celé tak zvané druhé pense jest právě tak konfiskace soukromého osobního majetku, jest to zjev, který nelze pozorovati ani v dobách války, v době největší nouze státních úředníků. Nejsměšnější ustanovení jest zajisté ono ustanovení zákona, v němž se praví, že si stát vyhrazuje pensistu, který odešel do výslužby před 60. rokem věku pro invaliditu, povolati do činné služby. Představte si: Vyhnali jsme do pense desetitisíce lidí po krátké době státní služby a nyní chcete ještě jednou povolati do služby tyto staré vysloužilce, lidi, kteří již dávno ve službě nebyli, ty chcete nyní povolati nazpět do služby, kteří potřebují opět rok, aby se znovu zapracovali, poněvadž svým přeložením do výslužby spoustu věcí zameškali, kteří pro své stáří nikdy již nemohou býti plnohodnotnou pracovní silou pro stát. Vláda pravděpodobně nevidí, jaká jest strašlivá nouze o pracovní místa, nevidí, že naše mládež hledí do prázdna, že stojí v úplné zoufalosti a říká: "Bude vůbec ještě pro mne nějaké místo v mém národě, kde propustili mého otce a kde ho připravili o práci?" Nyní takovýmito způsoby chcete zatarasiti ještě dále cestu mládeži, chcete omeziti pracovní místa, chcete znemožniti postup mladým, kteří jsou již ve výslužbě. Lze-li to nějak obhájiti, jsem zvědav na důvody, jimiž to činíte. (Posl. dr Luschka [německy]: S čím bude reaktivován?) Pro omezenou řečnickou lhůtu musím spěchati, pan předseda mne již zvonkem upomenul, že moje řečnická lhůta uplynula.

Tohoto zákona se používá, aby se zároveň 4. skupině staropensistů na dva roky odsunulo slíbené zrovnoprávnění. Co to pro tyto lidi znamená, zvláště když v této čtvrté skupině jsou nuceně restringovaní úředníci, můžete si představiti. Psychologický účinek tohoto zákona se také dostaví. Nám to může býti vhod, varovali jsme, ale neposlouchali jste nás). Korupce poroste a musí růsti, neboť úředník si řekne: "Neplní-li stát ke mně povinnosti, nemusím také plniti povinnosti ke státu." Škodu neutrpí vláda, nikoliv, škodu z toho budou míti občané tohoto státu. Působí to dojmem, jako by byla vláda úplně ztratila hlavu, jako kdyby byl zmizel poslední zbytek logického uvažování. Pro takový zákon nemůžeme nikdy hlasovati, neboť nemůžeme pochopiti, že pravidelně myslící lidé mohli vůbec takový zákon sestaviti. Své rozhořčení můžeme projeviti jen tím, že řekneme: Jest naším nejvroucnějším přáním a naším nejnaléhavějším požadavkem, aby tato vláda pro svou nezpůsobilost zmizela co nejdříve. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Slavná sněmovno! Podle naší předpovědi z letošního léta jeví se podzim a zima tohoto roku jako neobyčejná politická doba; to nemá znamenati, že bychom ani v minulosti nebyli často prožili doby významného politického rázu, ale jsou přece rozdíly a změny proti politickým dobám minulých let. Tento podzim 1932 jest politickou dobou zvláštního druhu proto, že určité politické a hospodářské vývoje státního života dospěly ke konci. Na venek lze tento konec poznati podle toho: hospodářství se zhroutilo, sociální bída zachvátila občany státu, národnostní poměry se do dneška zostřily. Dochází k reakcím, které budeme moci pozorovati v těchto a příštích dnech. Tyto reakce se projevují proti vládě, poněvadž ona nebéře na vědomí velmi závažných státně-politických, státně-hospodářských a státně-sociálních vývojů nebo s nimi aspoň nezachází s takovou péčí, jakou by jim měla věnovati. Můžeme se klidně v této sněmovně tázati, nemáme-li pravdu, když to tvrdíme. Rozhodně zůstává nepopřený fakt, že vlády státu právě letos zůstaly nečinné, ačkoliv se všechno napjalo na nejvyšší míru a ačkoliv vylíčené vývoje dosáhly takřka posledního stupně svého ostří. Vlády zůstaly nečinné, nechaly bez užitku uplynouti dobu dávno nutkavou. To platí zvláště o odstouplé vládě Udržalově, která naprosto nebyla s to, aby vyvodila nějaký důsledek ze situace politické, hospodářské a také soc.-politické. Vláda počala připravovati jednání teprve tehdy, když při sestavování státního rozpočtu na rok 1933 pocítila i sama na sobě hospodářskou krisi. Následkem této krise zůstaly státní pokladny pro nedostatek příjmů prázdné. Způsob neobmezeného hospodaření s penězi, jak se dříve vždy projevoval při sestavování rozpočtů, musil býti tedy nezbytně opuštěn. Vláda najednou vyhlásila šetrnost, ačkoliv jí to mohlo napadnouti již ve všech dřívějších letech. Rozpočtové číslice posledních let pohybovaly se vždy na hranici kolem 10 miliard Kč. To znamená, že byly zapsány v knihách výdaje asi 10 miliard Kč, pro něž byly ovšem vždy nalezeny i nutné příjmy, takže rozpočty minulých let byly vyrovnány. Ale těchto příjmů mohlo se dosáhnouti jen proto, že hospodářství ještě jakž takž fungovalo. Dnešní hospodářská situace přináší však jen menší příjmy a proto vládě nezbývá než určiti nastávajícímu státnímu hospodářství jiný způsob. Nikoliv tedy z nutného poznání, ke kterému by byla měla již dávno dojíti, nýbrž z nutnosti konstruuje rozpočet na rok 1933 jako rozpočet úsporný.

Vážení! Nebyli bychom nikdy namítali nic proti tomu, kdyby některý ministr financí byl místo k neomezenému mrhání peněz sáhl k úsporným opatřením. Jenže tomu tak dříve nebylo. Naopak my jsme to vždy byli, kdož jsme této šetrnosti žádali. Já a moji kolegové promluvili jsme častěji s tohoto místa, abychom vystoupili ve prospěch takové formy státního hospodářství, jejímž následkem by byla sanace státního hospodářství. Třebaže tedy nejsme zásadně proti úsporným opatřením na rok 1933, přece musíme kritisovati způsob, jak se mají provésti.

Jak chce pan ministr financí sanovati státní hospodářství na rok 1933? V podstatě má se to státi snížením požitků státních zaměstnanců, zaměstnanců veřejných podniků a pensistů. O tomto thematu se v minulých týdnech venku ve veřejnosti mnoho mluvilo, sta schůzí zaujalo stanovisko k této otázce a jistě každý jednotlivec s citem pro odpovědnost zaujal stanovisko k této otázce. Traplovými úspornými opatřeními má se opatřiti asi 600 mil. Kč. Jest přirozeně i naším úkolem a naší povinností podrobně prozkoumati osnovu tisk 2099, především prozkoumati, je-li vůbec možno tento plán byť jen předložiti.

Ze 370.000 veřejných zaměstnanců jest 70.000 zaměstnanců smluvních, jejichž měsíční požitky činí průměrně 550 Kč. Tito nejmenší důchodci státu jsou ovšem vyloučeni z účinku nového zákonného opatření. U 300.000 zaměstnanců na systemisovaných místech činí dnešní měsíční příjem od 700 do 1800 Kč, čili týdně od 175 do 450 Kč, přepočteno na denní příjem od 25 do 64 Kč. Jen poměrně nepatrné procento úředníků, totiž 16.6% všech úředníků má vyšší měsíční příjem než 1800 Kč. Na těch všech dohromady se má ušetřiti 600 mil. Kč.

Význam Traplova plánu stane se teprve úplně jasný, uvědomíme-li si jednou správně skutečné požitky státních zaměstnanců podle zákonů do dneška platných. Musíme zde přihlédnouti i ke srážkám, vlastně k čistým příjmům. Podle zákona č. 76/1925 Sb. z. a n. platí úředníci a učitelé ze svého platu 5% daně důchodové, nynější 30%ní přirážkou na dani zvětšuje se tato srážka na 6.5% úhrnného příjmu. Na pensijních příspěvcích sráželo se dosud 6%, úhrnem tedy 12.5%. S příspěvkem na léčebný fond rovněž nuceným činily všechny srážky dosud 13%. Ale jest ještě jiná podstatná položka srážek. Náklad na staré byty činí aspoň 10%, na nové byty 20%. Uvážíme-li to, vidíme, že již nyní byl důchod státního úředníka, důchodem podstatně sníženým. Státní úředník dostával po srážkách, o kterých jsem zde mluvil, dosud 70% svého příjmu zaručeného mu platovým zákonem. Každému se musí zdáti nemožným usnésti se na návrhu zákona tisk 2099. Patří k tomu smutná odvaha propůjčiti se snad k tomu, aby někdo skutečně projevil svůj souhlas s tímto vládním návrhem. My jako němečtí nár. socialisté stojíme na stanovisku, že Traplův úsporný plán jest prostě nemožný. Stojíme na stanovisku, že tento vládní návrh musíme do poslední chvíle potírati, stojíme na stanovisku, že nás k tomu pobádá nejen čistě věcné posuzování této otázky, nikoliv jen znalost sociálního a hospodářského postavení příslušných stavů, nýbrž i jiné důvody, o nichž ještě budu míti příležitost promluviti.

Když jsme se r. 1926 usnesli na platových zákonech dnes platných, byla to vláda sama - byla to vláda Švehlova - která prohlásila tyto zákony za nedostatečné, pokud uváděly číslice týkající se platů veř. úředníků a zaměstnanců. Vláda sama přikročila v roku 1926 k usnesení platových zákonů jen proto, že soudila, že se platové sazby v nich obsažené v budoucnosti zlepší. Očekávalo se uklidnění národohospodářských poměrů, čímž jmenovitá hodnota platů z r. 1926 získá prý větší hodnotu věcnou. Když tato sanace nenastala, mohli jsme u pozdějších vlád často pozorovati, jak platové zákony z r. 1926 prohlašovaly za nedostatečné. Připomínám zde jen výroky, které se v sociálně-politickém výboru v tomto smyslu celá léta opakovaly, pokud šlo o hodnocení bytových zákonů a pokud se při tom musilo míti také za to, že při uvolnění bytových poměrů dojde ke zvýšení nájemného, připomínám, jak sociálně-politický výbor při tom několikráte zaujal stanovisko k otázce úřednických platů a jak byl veskrze mínění, že platy úředníků musí býti opraveny. Potom jsme také viděli, že r. 1930 byl učiněn první krok v tomto směru poskytnutím tak zvaného vánočního příspěvku. Tím více překvapilo pak zrušení vánočního příspěvku, tím více po všem tom Traplův úsporný plán. Opakujeme: Jako němečtí národní socialisté nemůžeme uznati nutnost tohoto návrhu a jiných návrhů o úsporách na zaměstnancích v tomto smyslu.