Jak takto vybavený syndikát splnil svůj úkol, je všeobecně známo. Minimálních cen u žita nebylo vůbec dosaženo, naopak ceny jeho klesly o 40 Kč na 1 q oproti cenám r. 1931. Nechci zde rozhodovati, zdali syndikát vzhledem k své organisaci měl či neměl možnost vytčeného cíle dosáhnouti. Co však je třeba vytknouti a proti čemu je třeba protestovati, je, že syndikát ještě v měsíci srpnu umožnil dovoz 29.071 q a v září 76 vagonů žita (Slyšte! Slyšte!), ačkoliv dobrá jeho úroda byla všeobecně známa již v červenci. Pokud se týče zmíněného 10-milionového fondu, konstatuji, že fond ten byl zřízen sice pro intervenční nákup žita, ale velmi zajímavé je, že částky té v době pilného výmlatu, kdy přicházela největší kvanta žita na trh, nebylo vůbec intervenčně použito.

Teprve v poslední době, když již více než 90% žita, přicházejícího v úvahu pro obchod, dostalo se skutečně do rukou obchodu, projeven byl živý zájem o intervenční obchody. Při tom se veřejnost dověděla, že žitný intervenční fond zvýšen byl na 30 mil. Kč. Zemědělskou veřejnost a přirozeně i nás jako zástupce drobných zemědělců by velmi zajímalo, proč se syndikát teprve nyní rozhodl intervenčními nákupy zvyšovati ceny žita. Poněvadž, jak jsem uvedl, zásoby žita jsou v této době v rukou obchodu a spekulace, táži se, komu to vlastně syndikát slouží a komu věcně poslouží každé zvýšení cen žita v přítomné době? Z tohoto postupu syndikátu lze souditi, že zde šlo při celé věci především o dobrý obchod a nikoliv o zajištění stanovených minimálních cen na domácím trhu. (Tak jest!)

Úkolem syndikátu bylo zajistiti zemědělcům minimální ceny za žito z letošní sklizně. Organisace, jakou představuje syndikát, svou činností prokázala, že není ničím jiným než organisací privilegovaného obchodu. (Výborně!) Tato organisace starala se také výhradně jen o obchod a zajištění zisku. Že ovšem tento privilegovaný obchod šel a jde dosud určitým kruhům k duhu, chápeme, ale kdo na tento systém - podtrhuji, na tento systém - ochrany zemědělské výroby doplácí, jsou výkonní zemědělci. (Výborně!)

Na základě tohoto stavu podal náš poslanecký klub vládě republiky Československé interpelaci, v níž se žádá, aby byla u nás vybudována taková organisace a aby došlo k takové regulaci a reglementaci obchodu, pokud jde o příští obilní sklizeň i živočišnou produkci, aby byla zajištěna rentabilita zemědělské výroby a určitá stabilita cen pro zemědělce i spotřebitele. (Tak jest!) V interpelaci té jsme také poukázali na úžasný nepoměr cen zemědělských výrobků proti cenám výrobků průmyslových a dožadovali jsme se energického postupu proti spekulaci a kartelům. Vláda na tuto interpelaci dosud neodpověděla. Jsme proto povinni po zkušenostech s obilním syndikátem znovu připomenouti, zejména nyní, kdy se tvoří nový, živočišný syndikát, aby se pomýšlelo nejen na obchody a obchodní zisky, nýbrž za to více a především na zemědělce-výrobce i spotřebitele. (Potlesk.)

Na adresu těch, kdož od převratu mají rozhodující slovo v oficielní zemědělské politice, jsem pak nucen říci: Pánové, obraťte, dokud je čas. O slovo se do budoucna hlásí zemědělská výroba i spotřeba. Máme všechen smysl pro družstevnictví, které se právě v těchto těžkých dobách mělo státi důležitým článkem mezi výrobou a spotřebou. Nebyl-li v tomto směru splněn úkol, jak je žádoucno, pak máme alespoň právo žádati, aby mu nebyly obětovány zájmy zemědělství i spotřeby. Syndikát, jenž má právě v družstevnictví rozhodující vliv, může pro zemědělství i spotřebitele míti význam jen tehdy, bude-li monopolně ovládati nejen dovoz, nýbrž také tuzemský obchod, a bude-li plně ve službách veřejnosti. (Tak jest!) To, co říkám, slavná sněmovno, na adresu obilního syndikátu, platí dvojnásob o chystaném syndikátu živočišném. V době tak vážné, jakou právě prožíváme, kdy jsou na všechny občany našeho státu kladeny přetěžké povinnosti, musíme se vystříhati všeho, co by mohlo míti pro národní hospodářství škodlivý vliv. Hospodářské poměry jsou dnes u nás takové, že radikální zásah státní moci se jeví nezbytností.

Pokud se, slavná sněmovno, týče projednávané osnovy zákona, prohlašuji, že náš klub bude pro ni hlasovati, i když jsme přesvědčeni, že opatření toto ve svých účincích bude zcela nepatrnou pomocí pro těžkou situaci naší žitné produkce. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Török.

Posl. Török (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Tretí rok hospodárskej krízy začína sa už i v Československej republike prehlbovať v úžasných rozmeroch. Obzvlášte dôtklivá a vážna je táto hospodárska kríza v Podkarpatskej Rusi, kde následkom krízy ztratilo 80.000 robotníkov prácu, je úplne bez zárobku a bez zamestnania. Sériové demonštrácie a protesty, ktoré podnikla strana komunistická v zime a na jar t. r., donútily vládu z časti k tomu, aby tiež nezamestnaným v Podkarpatskej Rusi poskytla z tých žobráckych blokov, zo žobráckych almužien, z ktorých v r. 1931 v Podkarpatskej Rusi nebolo mnoho videť, zvlášte nie v horných krajoch a dedinách Podkarpatskej Rusi.

Nová vláda chce za každú cenu presadiť plán, že zdarma nedá nič, a práve Podkarpatskú Rus volila k tomu účelu, aby tam za žobrácku almužnu blokov zaviedla nútenú prácu. V Podkarpatskej Rusi, kde je 80.000 robotníkov bez práce, podarilo sa vláde tento svoj zámer presadiť bohužial, a podarilo sa jej zaviesť nútenú prácu v tej forme, že nezamestnaní za 10korunový blok kálajú drevo a konajú podobné práce pre četníctvo, notárske úrady a pre notárov v územiach rôznych okresov.

Tento zámer vlády poskytuje možnosť a cestu rôznym zamestnávateľom, aby zahájili všeobecný útok na pracovné mzdy, aby presadili sníženie pracovných miezd v Podkarpatskej Rusi. Toto opatrenie vlády je priamo naznačovaním smeru a priamo príkladom pre zamestnávateľov: ajhľa, neplaťte ani vy viac ako 10 korún, - lebo vláda ako taká predchádza týmto príkladom a mermomocou chce presadiť, aby robotníctvo Podkarpatskej Rusi za tieto žobrácke bloky vykonávalo ťažké práce, a aby takto tentýž systém zaviedla po Podkarpatskej Rusi tiež na Slovensku, Morave a v Čechách.

My organizujeme boj za to, aby sa každému nezamestnanému dostalo práce a za prácu príslušnej mzdy. V tomto smere organizujeme nezamestnaných v Podkarpatskej Rusi a zahajujeme boj, aby namiesto žobráckych, almužníckych blokov bolo už konečne započaté s verejnými prácami, ktoré úrady už od rokov sľubujú, ale ktoré sa dosiaľ v praksi neprevádzajú. Robotníci vždy a v každej dobe čo najpríkrejšie odmietali, aby im boly ponúkané a dávané žobrácke almužny. Nezamestnaní požadujú prácu a za prácu príslušnú mzdu, a preto budú bojovať, aby utvorili jednotnú frontu a touto jednotnou frontou vynútia si na úradoch a vláde, aby sa každému nezamestnanému dostalo práce a za prácu príslušnej mzdy.

Ideme-li ďalej a kritizujeme-li to opatrenie vlády, že za bloky, dávané nezamestnaným, treba pracovať, vykonávať nútenú prácu, prijdeme na to, že na tieto bloky možno kúpiť len potraviny; avšak vo väčšine mest a obcí Podkarpatskej Rusi nelzä dostať za tieto bloky ani potravin. Tu je na pr. Mukačevo, kde mesto za bloky v jednotlivých obchodoch vymenené dlhuje rôznym obchodníkom značné desaťtisíce korún, lebo peniaze, ktoré vláda na tieto bloky mestu poukázala, správa mesta na iné účele ľahkomyseľne utratila, ba stalo sa, že obchodníci na tieto stravovacie bloky vôbec nič nevydali, lebo mesto nevyplatilo ani peniaze už predtým uverované.

A tá istá situácia je vo všetkých 12 okresoch Podkarpatskej Rusi. Nezamestnaný ide pracovať a keď sa s blokom dostaví do obchodu, vo väčšine neobdrží zaň ani potraviny, lebo peniaze, pripadajúce za bloky, zabavuje u veľa obchodníkov berný úrad ihneď na dane. To znamená, že v najbližšej dobe nebude v celej Podkarpatskej Rusi obchodníka, ktorý by tieto žobrácke bloky vymeňoval.

Ale tážem sa: je-li pomožené rodine nezamestnaného, keď prednosta rodiny obdrží týždenne blok v hodnote 10 Kč? Nazdávam sa, uznáte všetci, že nič. Čo by riekli páni vo vláde alebo vládni poslanci, keby oni dostávali 10 Kč na týždeň a z toho by museli rodiny uživiť? Som si istý, že by organizovali boj, že by stávkovali a demonštrovali.

A práve tak organizujú boj i pracovníci v Podkarpatskej Rusi, aby sa vzopreli proti tomuto vyhladovaciemu systému vlády a proti celej politike vlády, a bude-li treba, použijú i najkrajnejšich prostriedkov, aby vynútili na vláde iné opatrenia.

Tieto pomery, v akých sa 80.000 nezamestnaných v Podkarpatskej Rusi ocíta, zasahujú svojimi účinky dediny. Dedinský maloroľník produkuje preto, aby svoje výrobky - i keď ich trebárs na vlastnom žalúdku usporí mohol odviezť na trh a odpredať. Ale háček je práve v tom, že dnes nieto spotrebiteľa, nieto toho, kto by mohol odkúpiť produkty na trh dovezené, lebo robotníctvo, ktoré reprezentuje najväčšiu masu spotrebiteľov, následkom nezamestnanosti nie je v stave tie zemedelské produkty odkúpiť. To je príčinou, že ubohí strední a malí roľníci na dedinách sú vo svrchovanej miere zadlžení.

Mesto Jasina, počítajúce 16.000 obyvateľov, dlhuje bankám, bernému úradu a obchodníkom 15 mil. Kč. Obec Gát, kde je úhrnom 295 rodín, dlhuje bankám, obchodníkom a na dane maličkosť 885.296 Kč. A veľa takýchto príkladov bolo by lzä uviesť, lebo nielen tieto dve obce, ale všetky obce v Podkarpatskej Rusi ocítajú sa v tej istej alebo podobnej situácii. Obrovské sú bankové dlžoby obcí, obrovské sú ich dlžoby daňové a dlžoby v obchodoch. Ani pomýšľať nemožno na to, že by títo chudobní dedinskí roľníci mohli sniesť tie hrozné dlžoby a vo veľa miestach došlo k tomu, že 10 až 15 jutroví gazdovia museli odpredať svoje posledné zviera, poslednú kravu, aby zachránili svoj majetočok, by ho banka nehodila na bubon.

Bieda nabýva v dedinách obrovských rozmerov, a preto sa stáva, že pri dražbách, vypisovaných v jednotlivých dedinách, odohrávajú sa scény, ako dňa 27. novembra predchodzieho týždna vo Svaljave. Svaljava je malé mesto a bolo tam na deň 28.-ho vypísané 70 eksekúcií. Keď obyvateľstvo pri prvej a druhej eksekúcii videlo, akou bezohľadnosťou si berní eksekútori počínajú, na znamenie svojho protestu rozhodli sa jednosvorne maloobchodníci a maloživnostníci celého mesta, že svoje obchody zatvoria, rolety stiahnu, t. j. že zahája protestnú stávku. (Posl. Kubač [maďarsky]: Pálffymu odpustili dane!) Tomu áno, ale Svaljavanom nie.

K inému prípadu došlo v Nágyrákóci, kde berní eksekútori dostavili sa do obce v dobe sedenia obecného zastupiteľského sboru. Agrárnický starosta takmer teroristicky vyzval komunistického miestostarostu, aby išiel s eksekútorom eksekvovať. Komunistický miestostarosta však sebavedome to odoprel a prehlásil, že nepojde, lebo že nechce sa dať zabiť od ubohého obyvateľstva dediny. Na to dva četníci odvedú starostu priamo do miestnosti notárskeho úradu, napíšu protokol a pohrozia mu, že ho zatknú a odvedú v okovoch do Veľkej Sevľuše.

Keď to videla masa, ktorá sa dostavila k sedeniu zastupiteľského sboru, odobrala sa pred notárský úrad a protestovala proti tomu, že zatkli komunistického miestostarostu pre to, lebo nechcel ísť s eksekútorom. Požadovali, aby bol prepustený na slobodu. A čo sa stalo? Bolo telefonované četníctvu o pomoc. Niektorí boli zatknutí, iní vyslýchaní a sopisované protokoly. Masa sa oprela proti tomuto jednaniu a požadovala, aby zatknutí prepustení boli na slobodu. Vychádza agrárnický starosta a uspokojuje ľud, že nikto nebude zatknutý, nikto odvedený, len nech sa rozídu.

Ľudia si naozaj myslia, že tomu tak bude, a rozídu sa. Ale čo sa stane? Dostaví sa 30členná četnícka expedícia a prebiera rad radom všetkých, čo tam boli v shromaždení. Pätnásť ich odviedli v putách do väznice okresného súdu vo Veľkej Sevľuši. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tamojší exponenti vlády pokračujú v eksekúciách provokatívne a teroristicky; každému eksekútorovi v obci prideľujú 10 až 15 četníkov. Eksekútor obchádza všetky domy chudoby, a tam kde neplatia, nieto takej kravy alebo brava, ktoré by nezabavil, rozhádže celý byt a odváži-li sa majiteľ niečo povedať, ihneď sopíšu s ním protokol a odvedú ho do väznice sídla okresného. Tieto opatrenia charakterizujú najlepšie, ako chcú vláda a vládni exponenti pomáhať ubohým a zničeným maloroľníkom na dedine.

Avšak pomery nie sú lepšie ani v mestách. Obyvatelia dedín za dnešných pomerov nie sú schopní k tomu, aby boli spotrebiteľmi a odberateľmi malých živnostníkov, tak že stá a stá malých živnostníkov v rôznych mestách sú tiež vystavení v pravom smysle slova smrti hladom. Nie jedna, ani nie 10 takých rodín je v rôznych mestách Podkarpatskej Rusi, ktoré po celé týždne neuzrú vo svojich príbytkoch ani kúsok chleba. A vrchoľom toho nahuckajú na nich, - práve tak ako na chudobu dedín, na malých a stredných gazdov, berných eksekútorov, ktorí potom týmto ubohým, naprosto zničeným maloživnostníkom odnesú vo väčšine prípadov posledný kus nábytku a odevu na dane.

Posledne sa stalo v Mukačeve, že istému židovskému maloživnostníkovi, cukrárovi, ktorý ani nepiekol pre seba, ale pre iných obchodníkov a zarábal pri tom týždenne 25 až 30 Kč, zabavil eksekútor všetko náčinie, ba i hotový tovar, ktorý zhotovil na objednávku, tovarom hrubo pohadzoval sem tam, tak že týmto prehadzovaním privodil mu asi 80 až 100 Kč škody; ale zabavil mu všetko náčinie, všetky nádoby, naložil na voz a odviezol. V nespočetných prípadoch slyšali sme prejavy finančného riaditeľstva a berných úradov, že zákon zakazuje zabavenie a vydraženie predmetov, ktoré sú potrebné k zárobkovej činnosti živnostníka. Berné orgány v Podkarpatskej Rusi však kašlú na zákon a počínajú si tak, ako sa im práve zachce.

Za takýchto okolností je len prirodzené, že opatrenia tie vyvolávajú v mestách a dedinách obrovskú nespokojnosť, čo som vo svojej reči príkladmi dokazoval. Menovite vážna je situácia v okrese svaljavskom, kde obchodníci a malí živnostníci dostanú sa skôr či neskôr tam, že ku zabráneniu berným eksekúciám a dražbám a na znamenie svojho protestu somknú sa v jednotnú frontu a stávkami, zatváraním svojich obchodov donútia úrady, aby svoje dosavádné opatrenia pozmenily.

Je prirodzené, že k vyvrcholeniu všetkých týchto opatrení prispieva teror, ktorý je v Podkarpatskej Rusi v móde a ktorý menovite v posledných dňoch začína v Podkarpatskej Rusi nabývať obrovských rozmerov. V posledných dňoch bolo 6 konferencií strany

komunistickej zakázané. Verejné schôdze ani v jednom okrese Podkarpatskej Rusi nie sú povoľované, ba nielen verejné schôdze, ale ani konferencie sa nepovoľujú. Okresný úrad v Ťačeve zakázal výročnú valnú hromadu buštinskej miestnej skupiny odborovej organizácie stavebných robotníkov, svolanú na 6. hod. odp. dňa 3. decembra v dome Petra Udota. Okresný úrad tedy zakázal výročnú valnú hromadu odborovej organizácie, kdežto štatuty a zákony donucujú hospodárske organizácie konať každého roku valné hromady a podávať o tom zprávy okresným úradom. Prednosta okresného úradu však všetko to nevzal v úvahu a napriek nášmu vysvetleniu a protestu zakázal výročnú riadnu valnú hromadu odborovej organizácie.

Avšak to im ešte nestačí; idú ešte ďalej a síde-li sa zvlášte v okrese sevľušskom náhodou 5 až 10 ubohých dedinčanov v niektorom byte, aby si večer pobesedovali, aby pohovorili o biede, o stradaní, o hroznej situácii, v ktorej sa ocítajú, ihneď sú na mieste četníci, podajú proti nim trestné oznámenie pre zakázané schôdzovanie a trestajú ich 10 až 14denním zavretím a pokutou až do 200 Kč.

Četníci v okrese volovskom chodia v noci po dedinách z domu do domu, vnikajú v nočnej dobe do bytu každého, či je komunistom a či nie, a hľadajú, či tam nespí alebo sa nezdržuje osoba cudzia. Za rakúsko-uhorskej monarchie nebolo toho teroru, aký uplatňuje tak zvaná demokratická vláda Československej republiky v Podkarpatskej Rusi, ba ani v Horthyovskom Maďarsku nieto takého teroru, ako tuná, v najvýchodnejšom území republiky, v Podkarpatskej Rusi, kde môžu četníci v nočnej dobe z domu do domu chodiť a ľudí zo spánku vyrušovať, aby sa podívali, či je tam dajaký cudzinec. Úrady v Podkarpatskej Rusi nakladajú s robotníctvom horšie, než systém Pilsudského.

Všetok ten teror, všetky tieto persekúcie však korunované boly dňa 20. m. m., keď pre nepovolené schôdzovanie zatknutý bol súdr. Lokota. Čo sa stalo, čo urobil súdr. Lokota? Snáď len neobrátil republiku na ruby? Nie! Vyšiel si na Stavnu, do istej obce okresu brezňanského a tam odobral sa do domu istého chudobného dedinčana; keď sa ľud dozvedel, že prišiel senátor robotníctva, spechal k nemu, aby si s ním pohovoril, aby ho požiadal o radu, čo má robiť, ako si má počínať v tej nešťastnej situácii, do ktorej ho uvrhla macošská politika vlády. Bolo ich

úhrnom 12 pohromade, pohovorili a debatovali o biede, v ktorej žijú. Vo 12 hodín v noci vtrhli do bytu četníci a dovolávajúc sa zákona zatkli Lokotu. Keď sa Lokota obrátil na četníkov žiadajúc ich, aby nekričali, lebo že vo vedľajšej izbe spia deti a mohly by sa zbudiť, a legitimoval sa, že je senátor Lokota, chopili ho četníci, zpútali a poriadne zbili a odviedli ho do obecnej šatlavy.

Úradná zpráva mluví o tom, že súdr. Lokota konal verejné ľudové shromaždenie bez povolenia. Nuž či možno nazvať verejným ľudovým shromaždením to, jestliže 12 robotníkov, ubohých dedinčanov, shovára so senátorom? Nie! Úrady a četníci, aby len sami seba chránili, a aby obhájili i to, čo i zákony za protizákonnosť prehlašujú, illegálnym ľudovým shromaždením nazývajú rozhovor v zatvorenom byte.

To bola príčina a to je všetko, zač sa musel senátor strany komunistickej Lokota dostať do žalára. A senát ešte dal svoj veľmi múdry súhlas k tomu, aby ten Lokota, ktorý sa opovážil zúčastniť 12člennej konferencie, zostal i naďalej v zatčení. (Posl. Kubač [maďarsky]: Kmínov a panamistov nechajú na slobode!) Tak je, od tých nebolí hlava pánom, tých nechajú bežať, ale ide-li niekto na dedinu, aby poznal biedu, aby potom tuná uviedol dokumenty, aká je situácia, v ktorej ubohí dedinčania zdochýňajú, - to nemožno robiť, za to sa dostáva zatknutia, žalára a ďalšieho väznenia.

Pracovníci Podkarpatskej Rusi organizujú protest proti tomuto neslýchanému teroru, proti tomuto neslýchanému útoku, ktorým bol súdr. senátor Lokota postihnutý. Pracovníci Podkarpatskej Rusi, organizujte hromadné demonštrácie pred okresnými a notárskymi úrady, sbierajte protestné podpisy a zasielajte protestné telegramy senátu a ministrovi spravedlnosti, aby sen. Lokota prepustený bol na slobodu.

Pracovníci Podkarpatskej Rusi, odrazte tento neslýchaný útok vlády proti životnej čate pracovníkov, proti strane komunistickej a proti jej vodcovi súdr. senátorovi Lokotovi. Požadujte, aby zaraz bol prepustený na slobodu. Pusťte na slobodu súdr. sen. Lokotu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zemědělského, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Debata o tomto vládním návrhu zákona o obnovení účinnosti zákona o výrobě chleba žitného prokázala, že tato myšlenka, toto opatření, které se má tímto zákonem provésti, doznalo souhlasu všech politických stran.

V celé debatě, kterou jsem vyposlechl, nebyla pronesena žádná námitka proti hlavní, vedoucí myšlence tohoto zákona. To znamená, že poslanecká sněmovna se postavila na stanovisko vládního návrhu, aby skutečně bylo učiněno opatření jak v zájmu zemědělství, tak v zájmu konsumentů, totiž abychom přikročili k výrobě pravého žitného chleba. Posloužíme tím zemědělství, neboť umožníme nižší vymílání žita, aby se ho více zužitkovalo, a odpadky krmné nám poslouží k účelům krmným. Tím umožní se zvýšení odbytu žita k účelům domácím.

Skupina konsumentská zase vystihuje v této myšlence péči veřejné správy o zabezpečení dobré kvality chleba takovou jeho kvalitou, jakou dává samožitný chléb.

Soudím, že v tomto bodu právě se stýkají společné zájmy našeho zemědělství i konsumu na rychlé provedení této akce. Je litovati, a já jsem tomu nedal výrazu ve svém původním referátě, že také přicházíme k obnově tohoto zákona dosti pozdě. Myšlenka byla ventilována v měsíci září a měla se vyřešiti. Ale budiž! I když zákon tento přichází v této době, přece o několik týdnů se aktivuje dříve jeho účinnost, nežli by automaticky zákon vstoupil v účinnost, což by nastalo k 1. lednu příštího roku.

V debatě pronesl zajímavé názory kol. Mikuláš, který podrobil posouzení nejenom obsah tohoto zákona, nýbrž také posuzoval náš obilnářský problém vůbec. Je to správné a musím s kol. Mikulášem vysloviti svůj souhlas. Kol. Mikuláš vzal v pochybnost všecka opatření, která se činí a která jsou s to náš obilnářský problém vyřešiti. Má úplnou pravdu, když prohlašuje, že zatím těch opatření mnoho provedeno nebylo; zatím poukazujeme na to, že jen byl inscenován intervenční fond k provedení intervencí na domácím trhu, k provádění intervencí na plodinových bursách a domácím trhu a kromě toho je to otázka žitného chleba a nic více.

I kruhy zemědělské - a vítám prohlášení kol. Mikuláše - po této stránce uznávají, že obilní syndikát v této konstrukci a s tou působností, kterou byl vybaven, naprosto nestačí, aby vyřešil obilní problém v našem státě. Obilní syndikát je vytvořen s působností, která má těžiště na regulování dovozu z ciziny, čili na hranicích. My bychom vítali s hlediska konsumentského a zemědělského takovou úpravu působnosti obilního syndikátu, aby také měl ingerenci, silný vliv i na domácí trh, a to ve dvojím směru: i k regulování odbytu, případně k jeho stupňování, ale i k usměrňování a stabilisování obilních cen. Po této stránce zásahu na domácí trh obilní syndikát je vybaven velmi málo, poněvadž při regulování dovozu má možnost preferenčních výkupů, zkrátka činnost jeho je velmi malá.

Kol. Mikuláš projevil sem tam pochybnosti, jak to přijde, že teprve teď se intervenuje. Po této stránce bych měl za povinnost projeviti svůj názor, že se intervenuje už od měsíce září. Intervenční fond byl aktivován v měsíci srpnu a intervenuje se, ovšem s prostředky skromnými, tak jak to vůbec možnost dává při té obtížné situaci, jaká je na bursách.

Ale v jednom směru s kol. Mikulášem vyslovuji naprostý souhlas, a to je v otázce příští úpravy, co bude příště pro řešení toho problému obilnářského. Kol. Mikuláš vyslovil názor, že musíme hledati novou nějakou organisaci, která by měla silnou ingerenci, silný vliv jak na regulování dovozu, tak i na regulování domácího trhu, a sice pro účelné usměrňování obilních cen. V tomto směru myslím, že názory dozrávají a sice ve shodnou formu. Viděli jsme, že zemědělské rady se vyslovily rovněž pro takovéto řešení, hledání nové organisace, ať se nazývá jakkoli, na názvu nezáleží. Ale chceme míti novou organisaci, která by na podkladě obchodním mohla intensivněji zasahovati pro usměrňování domácího trhu a tím také pro stabilisování cen.

Po tomto posouzení debaty o této osnově opakuji svůj závěrečný návrh referentský v tom směru, že doporučuji, aby slavná posl. sněmovna dala souhlas k této osnově. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zásobovacího, p. posl. Křemenovi.

Zpravodaj posl. Křemen: Slavná sněmovno! Jako zpravodaj výboru zásobovacího mohu s potěšením konstatovati, že v celé debatě nebylo vysloveno věcných námitek proti této osnově, naopak, bylo potvrzeno, že osnova má přispěti k lepší kvalitě a také ke zvýšenému odbytu chleba. I my jsme přesvědčeni, že tento zákon nebude míti tak velikého vlivu pro odbyt žita, jehož máme nadbytek, ale že bude vypomáhati aspoň částečně širšímu odbytišti této hospodářské plodiny. Bylo by si také přáti, aby náš konsum ve větším měřítku požíval chleba, když bude zvýšena jeho jakost. Postrádáme častokráte na stolech v městských restauracích chleba. Všude na stolech v restauracích objevuje se jen bílé pečivo a velmi málo chleba. Přeje-li si host chleba, musí o něj zvláště požádati. A přece chléb přispívá k výživě člověka měrou vyšší než jiné produkty, zejména maso; zvláště velmi vydatně přispívá chléb u člověka, který je ve vzrůstu, jak vidíme na našem venkově, kde mladý člověk, který požívá jen málokdy maso a živ je jenom chlebem, je mnohem zdravější než člověk živící se masem. I ostatní obyvatelstvo, jehož převážnou výživou je maso, chce doplniti svou výživu chlebem, a proto bylo by na místě, aby ho všude bylo hojněji používáno, aby byl předkládán také v restauracích, aby i touto formou se přispívalo ke zvýšenému odbytu této velmi důležité plodiny hospodářské a velmi důležité plodiny pro zdraví obyvatelstva.

Protože nebylo věcných námitek v celé debatě, doporučuji slavné sněmovně, aby přijala osnovu tak, jak byla přijata ve výboru zásobovacím i s doplňovacími resolucemi. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Žádám paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, a to ve čtení prvém.

Druhé čtení vykonáme ještě v této schůzi při vyřizování dalšího odstavce pořadu, bude-li osnově této přiznáno jednání zkrácené podle §u 55 jedn. řádu.

Tím zároveň jest vyřízen iniciativní návrh tisk 2010.

Vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: